Kasační opravný prostředek podaný dne 27. srpna 2012 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 14. června 2012 ve věci T-396/09, Vereniging Milieudefensie, Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht v. Komise

(Věc C-403/12 P)

2013/C 9/44

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupce: (P. Oliver, J. P. Keppenne, G. Valero Jordana, P. van Nuffel, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Vereniging Milieudefensie, Sichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht, Nizozemské království, Evropský parlament, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek se v podstatě týká otázky, zda bylo Tribunálu, zejména při zohlednění rozsudku Soudního dvora ze dne 8. března 2011, C-240/09, dovoleno zkoumat platnost čl. 10 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. g) nařízení (ES) č. 1367/2006 (1) na základě čl. 9 odst. 3 Aarhuské (2) úmluvy.

Komise uvádí dva důvody kasačního opravného prostředku.

Zaprvé Tribunál — třebaže správně vyjmenoval přísné podmínky, za nichž se podle judikatury Soudního dvora může jednotlivec odvolávat na ustanovení mezinárodních úmluv za účelem přezkumu právních jednání Unie (zejména podmínku, že přezkum na základě ustanovení úmluvy je možný pouze tehdy, nebrání-li tomu druh a struktura této úmluvy, a uplatněná ustanovení se jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná) — nesprávně rozhodl, že výjimka z těchto podmínek vyplývající z takzvané judikatury Fediol a Nakajima (rozsudky Soudního dvora ze dne 22. června 1989, 70/87, a ze dne 7. května 1991, C-69/89) platí i pro čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy.

Soudní dvůr již ve svém rozsudku ve věci C-240/09 konstatoval, že čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy nemá bezprostřední účinek. Dále je judikaturu Fediol a Nakajima jakožto výjimku třeba vykládat restriktivně; dosud se použila pouze v oblasti obchodní politiky, a na oblasti ostatních politik může být použita pouze tehdy, jsou-li podmínky pro toto použití jasně splněny, čemuž tak v daném případě není. Článek 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 totiž neobsahuje žádný odkaz na ustanovení Aarhuské úmluvy, a ani samo toto ustanovení neobsahuje provedení zvláštního závazku vyplývajícího z této úmluvy ve smyslu judikatury Nakajima. Konečně čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy není dostatečně jasný a přesný, aby bylo možno uplatnit výjimku stanovenou podle judikatury Nakajima.

Zadruhé Komise podpůrně uvádí, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, když rozhodl, že čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 porušuje toto ustanovení již z toho důvodu, že přezkumné řízení stanovené v tomto článku 10 je omezeno na jednání k úpravě jednotlivých případů, zatímco Tribunál měl povinnost konkrétně zkoumat, zda byl čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy vzhledem k celku právních jednání, jež má jednotlivec k dispozici na vnitrostátní a unijní úrovni, nedostatečně proveden.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, s. 13).

(2)  Aarhuská úmluva ze dne 25. června 1998 o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, schválená rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. L 124, s. 1).