11.1.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 9/29

—

podtrhuje, že úspěch nové evropské průmyslové politiky závisí na účinnosti politik v oblastech jako hospodářské podmínky a správa ekonomických záležitostí, konkurenceschopnost, investice a struktura finančního sektoru, inovace a výzkum, energetika a zdroje, digitální agenda, nové kvalifikace a pracovní místa atd.;

—

zdůrazňuje, že při transformaci evropského průmyslu musí být podnikům poskytnuta větší flexibilita v rámci jejich zaměstnaneckých strategií na oplátku za přiměřenou ochranu, která skýtá jistotu příjmu pro pracovníky v odvětvích, která by mohla být postižena, a pracovníkům musí být nabídnuty možnosti nového zaměstnání, rekvalifikace a podpora v případě samostatné výdělečné činnosti. Celoživotní vzdělávání během zaměstnání je klíčem k zajištění vysoké úrovně zaměstnatelnosti pracovníků, minimalizaci času stráveného v nezaměstnanosti a poskytnutí podnikům nového fondu dovedností pro rychlé přizpůsobení změnám na trhu. Místní a regionální samosprávy musí hrát významnou roli při koordinaci těchto činností. Kromě toho by bylo možné lépe využít Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci;

—

požaduje významnější úlohu pro místní a regionální samosprávy Evropské unie při navrhování a provádění strategie Evropa 2020 a při plnění cílů stanovených ve sdělení. Opakuje, že místní a regionální samosprávy Evropské unie mají klíčovou roli pro stimulaci průmyslové politiky a hospodářského rozvoje, jelikož vzhledem ke své povaze zblízka z praxe znají průmyslovou strukturu a problémy podniků;

—

vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby na vnitrostátní úrovni uzavřely územní pakty a na jejich základě společně definovaly a provedly národní programy reforem a rovněž společné hodnocení pokroků, a to za účelem koordinace a zaměření politického úsilí a politických programů na cíle strategie Evropa 2020, což bezesporu přispěje k jejich naplnění.

Zpravodaj

pan Patxi LÓPEZ (ES/SES), předseda vlády autonomní oblasti Baskicko

Odkaz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu

KOM(2010) 614 v konečném znění

1.

vítá závazek Evropské komise vybudovat silný, konkurenceschopný evropský průmysl orientovaný na udržitelný růst s cílem dosáhnout hospodářské obnovy, který je uveden ve sdělení „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu (1)“, jež je jednou ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020;

2.

podtrhuje, že úspěch nové evropské průmyslové politiky závisí na účinnosti politik v oblastech jako hospodářské podmínky a správa ekonomických záležitostí, konkurenceschopnost, investice a struktura finančního sektoru, inovace a výzkum, energetika a zdroje, digitální agenda, nové kvalifikace a pracovní místa atd.;

3.

žádá proto lepší začlenění a koordinaci stěžejních iniciativ, jež jsou součástí strategie Evropa 2020;

4.

lituje, že těchto sedm stěžejních iniciativ bylo navrženo, aniž byl zvážen jejich rozpočtový dopad a požadavky na jejich provedení;

5.

upozorňuje na to, že je důležité využít přidané hodnoty, která vzniká společným evropským působením s cílem vypořádat se s globálními výzvami a dostát cílům strategie Evropa 2020 díky spojenému úsilí a synergiím v důsledku koordinovaného přístupu k politikám;

6.

konstatuje, že strukturální změny, k nimž ve světě dochází, ukázaly, že existují problémy a výzvy globálního charakteru, které se vzhledem k větší otevřenosti a vzájemné závislosti rychle rozšiřují a postihují členské státy i místní a regionální orgány; z toho plyne potřeba zavést nástroje pro strategické a technologické prognózování za účelem dosažení rychlých a koordinovaných reakcí;

7.

připomíná, že nové parametry konkurenceschopnosti zpochybnily úlohu unijní ekonomiky ve světě a že je třeba důrazně podpořit strategii Evropa 2020, aby unijní ekonomika získala zpět své postavení; průmysl zde musí sehrát klíčovou roli hybné síly růstu;

8.

podporuje integrální pojetí udržitelnosti, jehož součástí by ve vyváženém poměru byly ekonomické, sociální a environmentální aspekty. Ochrana a obnova životního prostředí, energetika, efektivní nakládání se zdroji a rovněž sociální potřeby související se stářím a s péčí o závislé osoby představují významný potenciál pro rozproudění hospodářství. Stimulace průmyslu konkurenceschopného v globálním měřítku musí být slučitelná s hospodářským a sociálním rozvojem a šetrná k životnímu prostředí;

9.

žádá Evropskou komisi, aby kladla větší důraz na rozlišnost úrovní rozvoje a na odstranění nerovnováhy, jež v EU přetrvává, k čemuž by mohla jako jeden z použitelných nástrojů posloužit průmyslová politika. Postoje členských států a místních a regionálních orgánů vůči pěti cílům zahrnutým do strategie Evropa 2020 se značně odlišují a důsledky krize na ně dopadají s různou intenzitou;

10.

zdůrazňuje, že při transformaci evropského průmyslu musí být podnikům poskytnuta větší flexibilita v rámci jejich zaměstnaneckých strategií na oplátku za přiměřenou ochranu, která skýtá jistotu příjmu pro pracovníky v odvětvích, která by mohla být postižena, a pracovníkům musí být nabídnuty možnosti nového zaměstnání, rekvalifikace a podpora v případě samostatné výdělečné činnosti. Celoživotní vzdělávání během zaměstnání je klíčem k zajištění vysoké úrovně zaměstnatelnosti pracovníků, minimalizaci času stráveného v nezaměstnanosti a poskytnutí podnikům nového fondu dovedností pro rychlé přizpůsobení změnám na trhu. Místní a regionální samosprávy musí hrát významnou roli při koordinaci těchto činností. Kromě toho by bylo možné lépe využít Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci;

11.

požaduje významnější úlohu pro místní a regionální samosprávy Evropské unie při navrhování a provádění strategie Evropa 2020 a při plnění cílů výše uvedeného sdělení. Existují místní a regionální samosprávy s širokými pravomocemi a prokázanými zkušenostmi v oblasti hospodářského a průmyslového rozvoje, jakož i v jiných politikách přímo souvisejících s konkurenceschopností. Jejich blízkost vůči subjektům s rozhodovací pravomocí a hlavním subjektům hospodářské činnosti jim dodává větší efektivitu při řízení veřejných politik;

12.

v této souvislosti podporuje uzavření územních paktů mezi regiony a členskými státy coby závazek k plnění cílů strategie Evropa 2020. Sladění cílů, společných strategií a financování v oblasti průmyslové politiky přispěje k dosažení vyššího hospodářského růstu;

13.

uznává úlohu subjektů, jež na místní úrovni stimulují hospodářství (2), jsou navázány na regiony a města a plní roli hybné síly průmyslu. Jejich činnost má zásadní význam pro intenzivnější zapojení podniků, sociálních aktérů a také občanů do průmyslové politiky EU;

14.

žádá Evropskou komisi, aby vypracovala pro každou z priorit stanovených ve sdělení zvláštní harmonogram s cílem usnadnit dohled nad prováděním nové průmyslové politiky;

15.

navrhuje, aby Evropská komise ve spolupráci s Výborem regionů pravidelně monitorovala a vyhodnocovala pokroky dosažené v provádění průmyslové politiky, a to za účelem vytvoření synergií a sdílení zdrojů v zájmu totožného cíle. V této souvislosti žádá, aby byl vypracován systém pro kvalitativní a kvantitativní měření vývoje průmyslové politiky, který by zahrnul aspekty jako tvorbu pracovních míst, konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj nebo zlepšení v oblasti inovací;

16.

vítá, že iniciativa přiznává průmyslu klíčovou úlohu v rámci nového evropského modelu růstu, jelikož se jedná o zásadní hospodářské odvětví, které má velký vliv na ostatní hospodářské činnosti;

17.

uznává, že samo pojetí průmyslu prošlo vývojem a dospělo do fáze hospodářského vývoje, v níž hraje hlavní roli tzv. „nevymezený“ průmysl, který ke svému rozvoji vyžaduje služby s vysokou přidanou hodnotou;

18.

konstatuje, že průmyslová politika musí jít nad rámec odvětvového přístupu a přetvořit se v politiku konkurenceschopnosti, tak aby poskytla širší hledisko zaměřené na aktivní podporu podniků, nezbytné v důsledku nového kontextu průmyslové transformace;

19.

vyzdvihuje, že by EU měla investovat do oblastí, které mají vyšší socioekonomický potenciál, a žádá silnější zaměření na inteligentní rozvoj hospodářství EU založeného na znalostech, na strategické investice do V+V, vzdělávání nasměrované na vědu a techniku, netechnologické inovace atd.;

20.

poukazuje na to, že průmysl EU je vysoce závislý na surovinách a energetických zdrojích, jež jsou stále dražší a vzácnější a které závisejí na mezinárodní politické situaci;

21.

opakuje, že jedním z hlavních cílů by mělo být přerušení souvislosti mezi větším hospodářským růstem a větším využíváním zdrojů;

22.

proto se domnívá, že vývoj postupů pro efektivnější nakládání s těmito zdroji, nahrazení surovin a také pokrok v konsolidaci a využívání energie z obnovitelných zdrojů je třeba stanovit za strategické úkoly pro průmyslovou politiku EU;

23.

připomíná, že demografický vývoj bude souviset s novými modely spotřeby. Stárnutí obyvatelstva v rozvinutých zemích přinese nové potřeby v oblasti sociálního zabezpečení, ale bude také novým zdrojem příležitostí pro průmysl a služby. Dalším potenciálním zdrojem příležitostí pro rozvoj a inovace bude nárůst střední třídy v rozvíjejících se zemích;

24.

uznává úlohu rozvíjejících se zemí v rámci nové zeměpisně hospodářské situace, jež se v současné sobě utváří. Rozvíjející se země získávají na důležitosti díky svým rychle rostoucím atraktivním trhům, ale rovněž jako subjekty nových toků přímých investic a rostoucí poptávky po technologii a V+V;

25.

z toho důvodu souhlasí s tím, že je nutné bezodkladně provést strukturální reformy, a to vzhledem k radikálním změnám, k nimž dochází v podnikové sféře a v jejichž důsledku je nutné přijmout nové paradigma globální konkurence, ve kterém má vedle nástupu nových rozvíjejících se zemí rozhodující význam technologie a dovednosti v oblasti IKT a rovněž přechod na nízkouhlíkové hospodářství;

26.

žádá, aby byly odstraněny překážky, jež omezují růst podniků, a hledala se řešení a možné způsoby spolupráce a sdružování mezi podniky. Úkoly spojené s internacionalizací, inovací a udržitelností nelze řešit izolovaně či nezávisle na sobě;

27.

zdůrazňuje, že je nutné vytvořit možnosti, aby podniky dosáhly účinné velikosti ve specifických segmentech. Tak bude EU moci mít malé a střední podniky s nadnárodním rozměrem zaměřené na úzký segment trhu Specializace je totiž jedním ze strategických aspektů, které budou určovat konkurenceschopnost podniků, jež budou muset bezpodmínečně nabízet sofistikovanější produkty a služby, zaměřené na specifičtější segmenty trhu a s vyšší přidanou hodnotou;

28.

zdůrazňuje, že je bezodkladně potřeba odborně připravit a vyškolit pracovníky, vytvořit vhodné a atraktivní podmínky pro práci ve znalostním průmyslu, s cílem řešit problémy se zaplňováním pracovních míst v oblastech se strategických významem pro budoucnost – vědě a výzkumu, v inženýrských oborech, zdravotnictví a v matematických oborech. Je také třeba neustále obnovovat schopnosti, dovednosti a znalosti pracovníků a zaměřit se při tom na požadavky nových odvětví a technologií, a to nejen ve prospěch průmyslu, ale také proto, aby se pracovníci přicházející o pracovní místa mohli rychle přizpůsobit novým odvětvím a technologiím;

29.

dále konstatuje, že je nezbytné pokročit v otázce multifunkčnosti a mezioborovosti a zároveň v přístupu zaměřeném na osobní schopnosti, jako je práce v týmu nebo přístupnost ke změnám, a to za účelem lepšího přizpůsobení potřebám průmyslového odvětví;

30.

domnívá se, že je třeba, aby si naše průmyslová odvětví vyvinula „globalizační reflex“ a adaptovala se na nový konkurenční kontext, který má nyní mezinárodní charakter a je ze své povahy proměnlivý. Globalizace zintenzivnila konkurenční kontext tím, že otevřela trhy pro vstup nových konkurentů, kteří mají nové možnosti pohybu a získávání informací;

31.

konstatuje, že internacionalizace je společná výzva stojící před celou společností, a nikoliv pouze před podniky. Aby se mohly evropské podniky rozhodně vydat cestou internacionalizace a byly konkurenceschopné na mezinárodní úrovni, je také nutné, aby jedinci, univerzity, vzdělávací střediska nebo vědecko-technologický systém začlenili mezinárodní kulturu a mezinárodní prvek do své strategie;

32.

podtrhuje, že došlo k fragmentaci hodnotového řetězce, při čemž se zvýraznily specifické výhody jednotlivých lokalit ve vztahu k jednotlivým činnostem v rámci výroby a přípravy nějakého produktu či služby;

33.

zasazuje se o zlepšení přístupu k úvěrům a jejich disponibility, podporuje zřízení finančního fóra pro malé a střední podniky a dále zdůrazňuje, že je důležité, aby banky a finanční subjekty odpovědně a transparentně plnily svou funkci prostředníků, a zajistily tak větší souvislost mezi finanční a reálnou ekonomikou;

34.

žádá také zlepšení fungování finančních trhů prostřednictvím zavedení účinných opatření a pokračování v práci zahájené EU, spočívající ve vhodné regulaci finančních trhů za účelem potírání spekulací a zmírnění zranitelnosti bankovních systémů, s cílem vypořádat se se systémovými riziky, což přinese větší rovnováhu a stabilitu a zajistí větší důvěru, která posílí zdravé podnikatelské prostředí;

35.

zasazuje se o intenzivnější spolupráci mezi Evropskou investiční bankou a místními a regionálními orgány Evropské unie za účelem zlepšení a podpory investic do V+V+i na místní a regionální úrovni;

36.

navrhuje, aby byl na úrovni EU definován a zahájen plán pro konkurenceschopnost, který by stanovoval rámcové podmínky EU v oblasti průmyslové politiky;

37.

opakuje, že konkurenceschopnost je výzva stojící před celou společností a před všemi systémy, které se účastní hospodářského rozvoje, a nikoliv pouze před podnikatelskou sférou. Konkurenceschopnost ovlivňuje jedince, univerzity, technologická centra, zdravotnické služby apod. a rovněž všechny výrobní odvětví a činnosti;

38.

souhlasí proto s vypracováním systémového přístupu k průmyslové politice, jehož součástí jsou různé politiky přispívající ke konkurenceschopnosti, což se musí promítnout také na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Aby se zlepšila efektivita a produktivita evropského průmyslu, musí se zlepšit také postoj EU k otázkám, jako je doprava, sociální ochrana a ochrana spotřebitele, finančně zprostředkovatelská činnost, energetika, životní prostředí a rovněž jednotný trh a obchodní politiky, a tyto aspekty je třeba pojímat koordinovaným způsobem na způsob „řetězce konkurenceschopnosti“;

39.

z toho důvodu se domnívá, že nová průmyslová politika musí podpořit přístup, který půjde napříč odvětvími. V posledních letech se rozmohlo využívání řešení, jež podporují spolupráci mezi podniky prostřednictvím klastrových či meziklastrových projektů, přičemž jedním z jejich hlavních cílů je sdružit a propojit všechny funkce hodnotového řetězce do stejného typu iniciativ, které by měly fungovat jako účinný rámec pokrývající celý hodnotový řetězec, aniž by zasahoval do podnikatelských rozhodnutí. Vzhledem k přímé vazbě klastrů na území, do nichž spadají, je důležité při utváření nové průmyslové politiky vzít na zřetel jejich významný regionální rozměr;

40.

opakuje, že obnova růstu a tvorby pracovních míst budou do velké míry záviset na zlepšení produktivity, a to jak ve zpracovatelských odvětvích, tak zejména ve službách navázaných na podniky;

41.

vyzdvihuje důležitou úlohu malých a středních podniků v EU; připadají na ně dvě třetiny pracovních míst v průmyslu. Proto je třeba veřejné politiky v Evropské unii pojímat na základě zásady „zelenou malým a středním podnikům“ (think small first) a plnit se specifickým přístupem potřeby malých a středních podniků jakožto hospodářských subjektů se zásadním významem pro tvorbu pracovních míst a hospodářský růst. Konkurenceschopní budeme jen za předpokladu, že takové budou naše malé a střední podniky;

42.

žádá proto, aby byla ve sdělení lépe zohledněna klíčová role subjektů stimulujících hospodářství, které mají vazbu na místní a regionální orgány a tvoří jemnou síť základních podpůrných služeb nezbytných pro úspěšnou konkurenceschopnost malých a středních podniků;

43.

doporučuje vynaložit prostředky nezbytné k zajištění účinného používání „Small Business Act“ a zdůrazňuje, že poslední přezkum tohoto aktu správně upřednostňuje přístup k financování pro malé a střední podniky a inteligentní regulaci;

44.

souhlasí, že je nutné vytvořit podmínky k tomu, aby podniky měly přístup k co nejlepším službám, protože to do velké míry určuje kvalitu jejich produktů a služeb, a tudíž jejich konkurenceschopnost. Je třeba podporovat opatření, která přispějí ke zvýšení schopností a k hospodářské soutěži mezi poskytovateli služeb podnikům;

45.

podporuje zavádění opatření na podporu rozvoje inovací a zjednodušení řízení podniků, a zejména malých a středních podniků, která by snížila administrativní a legislativní zátěž, jež má dopady na konkurenceschopnost podniků, a zaměřila se například na pokroky v rozšiřování kontrol stavu („fitness checks“) v oblasti průmyslové politiky a jejich využívání v dalších oblastech souvisejících s průmyslovou politikou;

46.

vyzdvihuje význam dopadu a územního rozměru evropské průmyslové politiky pro přizpůsobení jejích cílů různým výchozím podmínkám, což je zásadní pro vyvážený a soudržný vývoj, a poukazuje na nezbytnost návaznosti mezi sdělením Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020 (3) a sdělením Přínos regionální politiky k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020 (4);

47.

souhlasí s tím, že je nezbytné dosáhnout pokroku v inteligentní specializaci v zájmu podpory konkurenceschopnosti průmyslové struktury, a zasazuje se o to, aby regionální a místní samosprávy rozvíjely svou vlastní úzkou specializaci. Inteligentní specializace je pojítkem mezi sdělením o průmyslové politice a stěžejní iniciativou Unie inovací;

48.

má za to, že je nezbytné stimulovat integraci nástrojů podpory klastrů v Evropské unii prostřednictvím jednotného přístupu cíleného na růst a konkurenceschopnost, který by vedle výměny osvědčených postupů podnítil konkrétní společné projekty zaměřené na spolupráci. Kontext Evropské unie se v tomto případě jeví jako klíčový prvek posílení nadnárodní spolupráce, jež usnadní rozvoj klastrů na celosvětové úrovni;

49.

upozorňuje na to, že je nezbytné dále rozvíjet strategické projekty na úrovni EU v konkrétních aspektech s významným stimulujícím účinkem v oblasti přenosu technologií a vytváření synergií, jako je průmyslový vývoj ekologických vozidel, energeticky účinných budov a „továren budoucnosti“. Tento typ iniciativ s dlouhodobou vizí, u nichž je patrná přidaná hodnota Evropské unie, je třeba posunout dále a prohloubit;

50.

domnívá se, že veřejná správa může mít také významně stimulovat konkurenceschopnost podniků, a to prostřednictvím zadávání inovačních veřejných zakázek. Kritéria pro veřejné zakázky tak podnítí inovace v podnicích hlásících se do výběrových řízení, jelikož budou upřednostňovány inovativní produkty a služby, což zlepší kvalitu a přístupnost veřejných služeb. Je však nutné vyhnout se dodatečné administrativní zátěži, neboť jinak už právě pro malé a střední podniky nebude atraktivní účastnit se veřejných zakázek;

51.

vyzývá členské státy a příslušné místní a regionální orgány, aby učinily další kroky v podpoře podnikatelské kultury evropské společnosti, zejména mezi mladými lidmi. Vzdělávací systémy by měly vypracovat vzdělávací programy, jež by zahrnovaly podporu podnikatelského ducha, přijímání rizik, vůle vést a kreativity jakožto klíčových schopností osob;

52.

konstatuje, že v dnešní době má zásadní význam podpora rozvoje profilů souvisejících s globalizací, u nichž hraje klíčovou roli znalost jazyků, ochota cestovat za prací do zahraničí či rozvoj mentality otevřené kontaktům s lidmi jiných kultur;

53.

navrhuje, aby byla do sdělení ve větší míře zapracována technologická strategie a strategie internacionalizace. Mezi koncepty inovace, technologie a internacionalizace existuje vnitřní souvislost a vazby, a proto by mělo být vyvinuto úsilí o vymezení společných politik;

54.

žádá, aby byla příští příprava strategie podpory a internacionalizace malých a středních podniků dostatečně ambiciózní a konkrétní. Tato strategie bude muset věnovat zvláštní pozornost podpoře spolupráce mezi podniky a rozvoji jejich vztahů a rovněž vytváření meziodvětvových vazeb;

55.

naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby účinně provedla opatření obsažená ve sdělení Obchod, růst a celosvětové záležitosti. Obchodní politika jako klíčový prvek strategie Evropa 2020 (5), zejména v oblasti programu vyjednávání v mezinárodních institucích a rovněž prohlubování strategických partnerství. V tomto případě má evropský rozměr opatření klíčový význam pro to, aby se zvýšil vliv evropského průmyslu ve světě;

56.

souhlasí s Evropskou komisí, že politika hospodářské soutěže má strategický význam pro konkurenceschopnost průmyslu EU a pro nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Spravedlivé prostředí hospodářské soutěže, jež podporuje rovnost podmínek, stimuluje podniky ke zlepšování v zájmu hospodářské soutěže a rozvíjí soukromé podnikání. Je nezbytné zajistit, aby tato politika správně fungovala a byla patřičně prováděna státy i místními a regionálními orgány;

57.

nicméně znovu upozorňuje na novou úlohu veřejného sektoru, jenž musí hledat řešení v oblasti spolupráce veřejného a soukromého sektoru za účelem financování strategických infrastruktur a rozsáhlých produktivních investic. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru je nutné využít též za účelem rozvoje průmyslové politiky – je třeba usilovat o sjednocení zájmů a zahájení konkrétních projektů s evropským rozměrem, jež učiní veřejné výdaje efektivnějšími. Formy spolupráce v rámci veřejného sektoru mezi různými úrovněmi správy a veřejnými institucemi navíc přispějí ke zlepšení koordinace politik a k omezení nehospodárnosti;

58.

vítá pojetí inovace jako klíčového prvku strategie Evropa 2020 a její vyzdvižení jako otázky strategického významu prostřednictvím stěžejní iniciativy Unie inovací. Priorita inteligentního růstu je správně zaměřená na růst založený na znalostech a inovaci jakožto jeden ze tří hlavních pilířů hospodářského růstu Evropské unie v budoucnosti;

59.

podtrhuje význam rozšíření a prohloubení pojetí inovací a zdůrazňuje, že je nezbytné, aby průmysl kombinoval inovace založené na vlastní zkušenosti neboli přístup DUI (Doing, Using and Interacting) s přístupem STI (Science, Technology and Innovation), založeným na explicitní znalosti vědecko-technologického charakteru;

60.

lituje, že sdělení nepřikládá větší význam netechnologickým inovacím jakožto zdroji konkurenční výhody. Skutečné změny na úrovni podniků jdou často ruku v ruce s inovacemi v řízení podniků a organizací v takových oblastech, jako jsou strategie, procesy, marketing, průmyslová organizace nebo vztahy s dodavateli. Mnohým regionům a územním celkům, které se vydaly cestou netechnologické inovace, to umožnilo výrazně zvýšit svou konkurenceschopnost;

61.

navrhuje proto, aby byly do hodnocení průmyslové politiky zahrnuty ukazatele netechnologické inovace;

62.

poukazuje na to, že znalosti a tvořivost jsou základem inovace a že podniky musí se znalostmi a s tvořivostí nakládat systematicky a systematicky je také včleňovat do svých aktivit;

63.

lituje, že se ve sdělení nehovoří o tom, že pokud chce nová průmyslová politika skutečně položit pevné základy pro zajištění dlouhodobého vyváženého růstu, rozhodující význam budou mít lidé. V průmyslu založeném na znalostech jsou hlavními aktéry změn a konkurenčních výhod podniků lidé;

64.

má za to, že výzkum prováděný na univerzitách a v technologických a výzkumných centrech se musí vedle teoretického výzkumu více otevřít a více se zaměřit na potřeby trhu a praktické využití výsledků výzkumu;

65.

domnívá se, že je nutná větší koordinace mezi výzkumem a průmyslem, a to za účelem posílení inteligentní specializace územních celků na klíčové technologie, jako jsou nanotechnologie, mikro- a nanoelektronika, průmyslové biotechnologie, fotonika, vyspělé materiály a vyspělé výrobní technologie, a stimulace vytváření nadnárodních sítí a upevnění spolupráce na regionální, celostátní a mezinárodní úrovni;

66.

podtrhuje, že rozvoj evropského průmyslu založeného na inovacích a znalostech musí vyústit v to, že evropské podniky získají větší počet patentů. V tomto případě je obzvláště důležité, aby byl k dispozici účinný systém ochrany práv duševního vlastnictví pro podniky a tvůrce, jenž by byl méně nákladný z hlediska přístupu a zajišťoval silnější právní ochranu proti padělání a pirátství. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné zjednodušit a zlevnit postup pro získávání patentů a harmonizovat jejich automatickou validaci ve všech členských státech, v souladu s návrhem jednotného evropského patentu;

67.

konstatuje, že IKT se staly klíčovým faktorem zvýšení produktivity podniků, a proto souhlasí s tím, že je nezbytné podpořit jejich využívání malými a středními podniky. Adaptace a integrace IKT zvýrazní konkurenční potenciál evropských podniků oproti konkurentům ze třetích zemí. Tyto technologie podporují spolupráci, zpracovávání a výměnu informací a nápadů a rovněž přímější přístup k trhu a zákazníkům;

68.

zdůrazňuje klíčový význam zlepšení vzájemných vztahů mezi různými subjekty a přijetí konceptu „regionálních inovačních systémů“ v rámci strategií regionálního rozvoje. Regionální inovační systémy vyžadují rozvoj sítí, proudění výměny znalostí, subjekty pevně zakořeněné na svém území a flexibilní modely organizace;

69.

doporučuje, aby byl rozpracován přístup, jenž se více zaměří na potřeby malých a středních podniků při definování směrů, jimiž se bude řídit příští rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj Evropské unie, a který bude stimulovat jejich zapojení do společných evropských projektů;

70.

žádá Evropskou komisi, aby kladla větší důraz na regionální rozměr při definování společného strategického rámce pro výzkum a vývoj, jenž bude zahrnovat rámcový program a program pro konkurenceschopnost a inovace, a na kontinuitu pilotní akce Regions of Knowledge, jež má posílit výzkumný potenciál evropských regionů prostřednictvím nadnárodních klastrů;

71.

opakuje, že je potřebné připravit podmínky příznivé pro posílení zapojení soukromého kapitálu do produktivních investic souvisejících s inovacemi a V+V, což vyžaduje rozvoj finančních řešení, jako je rizikový kapitál nebo tzv. „business angels“;

72.

požaduje však přesnější systém ukazatelů a cílů, jenž by vedle procenta výdajů podniků do V+V mohl obsahovat také aspekty související se zlepšením konkurenceschopnosti a produktivity, tedy systém zaměřený na měření výsledků V+V;

73.

domnívá se, že EU musí zdůraznit své silné stránky, jež dlouho rozvíjí v zájmu konkurenceschopnosti evropského průmyslu: máme významnou technologickou a vědeckou základnu a univerzity na vysoké úrovni a kvalifikovanou a specializovanou pracovní sílu; zavedli jsme jednotný trh, který odstraňuje překážky obchodu a volného pohybu pracovníků; dále jsme rozvinuli silné klastry a sítě spolupráce a EU byla také průkopníkem v zavádění ekologických řešení;

74.

konstatuje, že navzdory pokrokům dosaženým od vytvoření jednotného trhu se stále ještě nevyužívají v plné míře všechny jeho možnosti, jež podněcují udržitelný rozvoj podporující začlenění. Jednotný trh je hybnou silou hospodářství Evropské unie a jeho úplné dotvoření má zásadní význam, jelikož přispěje k růstu a konkurenceschopnosti našeho průmyslu;

75.

žádá Evropskou komisi a členské státy, aby odstranily překážky a nedostatky, jež brzdí potenciál růstu jednotného trhu. V této souvislosti uznává, že směrnice o službách umožnila odstranění některých překážek, jež na vnitřním trhu přetrvávají v oblasti poskytování služeb a usazování v jiném členském státě. Evropská komise musí v tomto směru dále pracovat a zapojovat místní a regionální orgány, jež jsou zásadními subjekty trhu se službami;

76.

domnívá se, že stárnutí obyvatelstva, změna klimatu a zachování životního prostředí jsou tři hlavní výzvy, jimž bude Evropská unie v příštích letech čelit;

77.

proto konstatuje, že udržitelnost je třeba vnímat jako klíčovou příležitost pro budoucnost evropského průmyslu, která bezpochyby přispěje k tvorbě nových a lepších pracovních míst a vzniku vysoce konkurenceschopných podniků výrazného inovačního charakteru;

78.

vítá vůli Evropské komise podnítit větší provázání a soulad cílů v oblasti životního prostředí s ambicemi průmyslové politiky díky přechodu k účinnějšímu nakládání se zdroji v rámci celého průmyslu. Nedostatek a zdražení strategických zdrojů energie a surovin nutí průmysl k jejich racionálnějšímu využívání, jež musí vycházet z efektivity spotřeby a recyklace a rovněž z jejich nahrazování alternativními zdroji;

79.

znovu upozorňuje na nezbytnost konsolidace „ekologického hospodářství“, jež vyplývá jednak z potřeby být efektivní při využívání energie, jednak zvláště z rostoucího vědomí toho, že jsou potřebné intenzivnější ekologické inovace. Budou tak vyvíjeny inovativní hospodářské činnosti, týkající se různých oblastí od obnovitelných zdrojů energie po nové materiály, jejichž společným cílem bude napomoci dosažení nízkouhlíkového hospodářství;

80.

považuje však za nezbytné, aby členské státy a příslušné místní a regionální orgány také vychovávaly zodpovědné spotřebitele, kteří se budou chovat eticky a selektivně a budou mít vyšší požadavky na podniky, pokud jde o jakost, informace a transparentnost. Spotřebitelé tak hrají důležitou roli při stimulaci konkurenčního potenciálu podniků a přijímání odpovědných politik;

81.

vítá zahrnutí sociální odpovědnosti podniků jako prvku, jenž také přispívá ke konkurenceschopnosti a k dosažení vedoucího postavení průmyslu na mezinárodní úrovni a na nějž sdělení klade důraz;

82.

podtrhuje, že místní a regionální orgány znají zvláštní podmínky každého územního celku a jsou schopny šířit nové hodnoty a dosáhnout pokroku v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Evropská komise musí tento koncept nadále prosazovat a opírat se při tom o místní a regionální samosprávy, jež mají na starosti jeho realizaci v praxi. V tomto smyslu má zásadní význam uplatňování zásady subsidiarity a řízení politik z úrovně správy, jež tak bude činit nejúčinněji a bude při tom nejblíže občanům;

83.

zasazuje se o to, aby podniky přijaly nové modely řízení, v nichž by byla posílena účast zaměstnanců jakožto klíčový prvek zlepšení účinnosti všech průmyslových procesů, a tedy i konkurenceschopnosti, a rovněž s cílem předcházet – v kontextu průmyslové transformace – destabilizaci a zhoršení pracovních podmínek;

84.

konstatuje však, že zároveň s tím je nutné zvýšit vnitřní flexibilitu průmyslu. Různé zájmové skupiny musí reagovat a přizpůsobit se měnící se hospodářské situaci, v jejímž důsledku je třeba upravit organizaci výroby podle toho, jak klesá či stoupá poptávka a jak se vyvíjejí technologie;

85.

v této souvislosti žádá větší flexibilitu trhů práce členských států založenou na dialogu mezi sociálními partnery, která musí jít ruku v ruce s bezpečnými systémy sociální ochrany, jež přispívají k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti větším počtem a vyšší kvalitou pracovních míst. Regulace trhů práce musí zajistit přechod mezi obdobími nezaměstnanosti a obdobími, kdy jsou lidé zaměstnáni, a poskytovat záruky ekonomické jistoty a možnosti vzdělávání a pracovního poradenství pro zvýšení zaměstnatelnosti;

86.

opakuje, že místní a regionální samosprávy Evropské unie mají klíčovou roli pro stimulaci průmyslové politiky a hospodářského rozvoje, jelikož vzhledem ke své povaze zblízka z praxe znají průmyslovou strukturu a problémy podniků;

87.

žádá, aby Evropská komise a členské státy spolu s místními a regionálními orgány pokročily směrem k užší koordinaci a k ucelenému přístupu v rámci přípravy ambiciózní průmyslové politiky zaměřené na konkurenceschopnost, jež by využila synergií s ostatními stěžejními iniciativami strategie Evropa 2020;

88.

vyzývá Evropskou komisi, aby zlepšila podmínky a řízení průmyslové politiky a posílila úlohu evropských místních a regionálních orgánů při jejím navrhování a provádění. Blízkost těchto orgánů každodenní praxi podniků a jejich pravomoci – dokonce i legislativního charakteru – v otázkách průmyslové politiky z nich činí klíčové subjekty hospodářského rozvoje, a proto se tato úroveň jeví jako ta, z níž lze nejlépe učinit krok směrem k přístupu k politikám „zdola nahoru“ (bottom-up);

89.

vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby na vnitrostátní úrovni uzavřely územní pakty a na jejich základě společně definovaly a provedly národní programy reforem a rovněž společné hodnocení pokroků, a to za účelem koordinace a zaměření politického úsilí a politických programů na cíle strategie Evropa 2020, což bezesporu přispěje k jejich naplnění;

90.

vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů při dosahování pokroku v územní soudržnosti a odstraňování ekonomických a sociálních rozdílů; tyto orgány jsou klíčovými subjekty rozvoje, jež přispívají k vytvoření základní sítě, a podílejí se tak na vytváření struktury průmyslové politiky na evropské územní úrovni.