1.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 290/7

1)

Má se mez odpovědnosti ve výši 1 000 zvláštních práv čerpání na jednoho cestujícího, kterou stanoví čl. 22 odst. 2 Montrealské úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu v souvislosti s odpovědností dopravce v případech zničení, ztráty nebo poškození zavazadel, ve spojení s čl. 3 odst. 3 téže Úmluvy vykládat tak, že představuje maximální mez stanovenou na každého z cestujících, v případě, že cestuje několik osob, které společně podají svá zavazadla k přepravě, bez ohledu na to, že počet zavazadel podaných k přepravě je nižší než počet cestujících?

2)

Nebo má být výše uvedená mez odpovědnosti, která je obsažena v tomto ustanovení, vykládána naopak v tom smyslu, že na každé zavazadlo, které je jednotlivě podáno k přepravě, připadá jeden cestující, který je oprávněn požadovat náhradu škody, takže se stanovená maximální mez odpovědnosti týká jediného z cestujících, přestože je prokázáno, že ztracená zavazadla, která byla opatřena jediným identifikačním lístkem, patřila několika cestujícím?