25.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 248/149

1.1

EHSV souhlasí s tím, aby Komise v dialogu se zainteresovanými stranami začala uvažovat o přezkoumání a vyjasnění pravidel financování služeb obecného hospodářského zájmu.

1.2

EHSV plně schvaluje novou rozmanitější a přiměřenější reakci k různým druhům veřejných služeb a souhlasí s výjimkou týkající se oznamování pro veřejné služby poskytované v malém rozsahu a některé sociální služby.

1.3

V tomto rámci EHSV žádá Komisi, aby objasnila každý způsob financování vyrovnávacích plateb za plnění závazku veřejné služby, pokud se týkají kritérií Altmark a nepodléhají tedy pravidlům státní podpory.

1.4

Ve snaze nepodléhat výlučnému přístupu případ od případu, legislativnímu či spornému, lze pouze schválit záměr Komise vyjasnit rozdíl mezi službami obecného hospodářského zájmu a službami obecného nehospodářského zájmu, přičemž je EHSV nadále přesvědčen, že vzhledem k obtížné definici pojmu těchto dvou druhů služeb bude nutné se soustředit nikoli na hospodářský či nehospodářský charakter, ale na specifický úkol daných služeb a na závazek veřejné služby.

1.5

EHSV je proto toho názoru, že v tomto rámci mohou být pravidla pro uplatňování vyrovnávacích plateb za plnění závazku veřejné služby ve vztahu ke státní podpoře demokratičtější pro desítky tisíc veřejných orgánů, které je budou muset zavést, pokud by byly prováděny na základě řádného legislativního postupu podle článku 14 SFEU za podmínky, že by byly v souladu se Smlouvou.

1.6

I když je chvályhodné vyzývat členské státy, aby více zohledňovaly efektivitu, není vhodné se přitom soustřeďovat pouze na ekonomická kritéria, ale je třeba zároveň brát v úvahu sociální, územní a environmentální aspekty, stejně jako kritéria kvality, výsledků a udržitelnosti.

1.7

EHSV má však obavy, že se zavedením pojmu efektivity dojde k tomu, že kritéria pro posouzení rozhodnutí a rámce budou znovu přizpůsobena čtvrtému kritériu rozhodnutí ve věci Altmark. Navíc hrozí, že se to bude vztahovat na všechny vyrovnávací platby, včetně těch, které plynou z veřejných služeb, jež nemají povinnost oznamování.

1.8

Co se týče záměru Komise vyjasnit limity stanovené členským státům ohledně zařazení určité činnosti do služby obecného hospodářského zájmu, EHSV připomíná, že již řadu let žádá o vyjasnění podmínek provádění čl. 106 odst. 2, který je vykládán různě.

2.1

V různých členských státech existuje celá řada státních finančních podpor různého druhu, od státních podpor určených na zaměstnanost, odbornou přípravu, investice, výzkum, ochranu životního prostředí, malé a střední podniky, záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížné situaci, rodiny, osoby v těžké situaci atd. až po služby obecného zájmu.

2.2

V rámci pravidel hospodářské soutěže a vnitřního trhu považuje Smlouva o fungování EU státní podporu nehledě na její povahu jako výhodu, která je udělena na základě výběru určitého podniku či podniků státními orgány.

2.3

Státní podpora je tedy považována za takovou v případě, že splňuje všechna následující kritéria:

2.4

Výše zmíněné státní podpory Smlouva zakazuje (články 107 a 108 SFEU); některé jsou však povoleny, pokud jsou zdůvodněny cíli obecného zájmu (služby obecného zájmu, sociální a regionální soudržnost, zaměstnanost, výzkum a vývoj, udržitelný rozvoj, podpora kulturní rozmanitosti atd.) a za účelem nápravy selhání trhu, pokud nenarušují hospodářskou soutěž tak, že by to bylo v rozporu se zájmem EU.

2.5

Možnost ponechaná členským státům ohledně přidělení státních podpor byla ošetřena řadou legislativních aktů a bohatou a vyvíjející se judikaturou Evropského soudního dvora, který zavedl závazné předpisy pro členské státy, jež si přejí taková ustanovení zavést.

2.6

Kromě výjimek (podpora de minimis, podpory nedosahující určitého prahu, podpory pro určité specifické sektory) musí členské státy zpravidla dodržovat postup, kdy Komisi oznámí podpory, které si přejí přidělit. Podporu lze uplatnit až po oficiálním povolení Komise.

2.7

Komise, která je jako jediná zmocněna k posouzení toho, zda jsou státní podpory v souladu se Smlouvou (s možností odvolání k Evropskému soudnímu dvoru), má tedy vysoké pravomoci týkající se šetření, rozhodování a postihů v této věci.

2.8

Služeb nehospodářského obecného zájmu se právní předpisy pro státní podpory netýkají.

2.9

Co se týče služeb obecného hospodářského zájmu, otázka, kterou si musí klást veřejné orgány, spočívá v tom, zda vyrovnávací platby za plnění závazku veřejné služby představují státní podporu, jež je v souladu se Smlouvou v rámci pravidel hospodářské soutěže a vnitřního trhu.

2.10

V souladu s rozhodnutím Soudního dvora (věc C-280/00, Altmark Trans GmbH) se nejedná o státní podporu pro službu obecného hospodářského zájmu, pokud jsou dodrženy tyto podmínky:

2.11

Na základě tohoto rozhodnutí, tzv. rozhodnutí ve věci Altmark, Komise zohlednila skutečnost, že těmto čtyřem podmínkám odpovídá málo vyrovnávacích plateb a že všechna ostatní vyrovnání tedy představovala státní podporu, a proto přijala balíček Montiho a Kroesové, v němž se uvádí:

2.12

Tento rámec, jehož cílem je stanovit pravidla a zásady určující podmínky, za nichž jsou na základě čl. 106 odst. 2 SFEU vyrovnávací platby za závazek veřejné služby v souladu se společným trhem, vyprší v listopadu 2011.

2.13

Jelikož výše zmíněný rámec i rozhodnutí stanovují hodnocení pravidel, které jsou v nich uvedeny, zahájila Komise přezkum balíčku Montiho a Kroesové, zejména vyzváním členských států v roce 2008/2009, aby předložily zprávu o používání současného balíčku, a v roce 2010 veřejnou konzultací k této záležitosti.

2.14

Na základě těchto dvou činností Komise vypracovala pokyny stanovené v nyní projednávaném sdělení, jehož cílem je spolu s evropskými institucemi a ostatními zainteresovanými stranami do července tohoto roku zahájit orientační diskusi před vypracováním nových návrhů textů.

3.1

V rámci cíle vypracovat jasnější, jednodušší a přiměřenější nástroje sdělení stanoví:

4.1

EHSV podporuje postupy členských států a dalších přímo dotčených stran, které ve zprávě o používání současného balíčku Montiho a Kroesové či při veřejné konzultaci k této záležitosti vyjádřily požadavek přezkoumat pravidla státní podpory pro služby obecného hospodářského zájmu, aby byla odstraněna právní nejistota a dospělo se k harmoničtějšímu vyvážení mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními zájmy.

4.2

EHSV plně schvaluje rozmanitější a přiměřenější reakci vzhledem k různým druhům veřejných služeb, jejímž cílem je vyjasnit pravidla financování. Stejně tak schvaluje výjimku týkající se oznamování pro veřejné služby poskytované v malém rozsahu a některé sociální služby, které je však třeba ještě stanovit. Je zvláště důležité, aby byly zachovány stávající výjimky v některých oblastech (tj. zaměstnanost zranitelných skupin, jako jsou zdravotně postižené osoby).

4.3

EHSV si v této souvislosti klade otázky o důvodech, které Komisi vedly k omezení výjimek týkajících se služeb poskytovaných v malém rozsahu na místní úroveň, ačkoliv podmínka, aby nepostihovaly obchod mezi členskými státy, by měla být dostatečná jak na místní, tak na regionální či dokonce vnitrostátní úrovni.

4.4

Podle sdělení zapadá přezkum balíčku do rámce širších cílů Komise v oblasti veřejných služeb, konkrétně do sdělení s názvem Na cestě k Aktu o jednotném trhu a také do strategie Evropa 2020.

4.5

EHSV v této souvislosti připomíná, že ve svém stanovisku Akt o jednotném trhu (INT/548 z 15. března 2011) dospěl k názoru, že cílem sdělení a dalších opatření v oblasti veřejných služeb by měla být podpora členských států v tom, aby rozvíjely a zlepšovaly své veřejné služby v souladu s Protokolem o službách veřejného zájmu.

4.6

V tomto rámci EHSV žádá Komisi, aby objasnila každý způsob financování vyrovnávacích plateb za závazek veřejné služby, pokud se týkají kritérií Altmark a tedy nepředstavují státní podporu. V současnosti přetrvává nedostatečné povědomí o oznamovacích postupech a různých výjimkách. Výsledkem je omezený trh, protože organizace odkázané při poskytování efektivních služeb na vyrovnávací platby nejsou schopné konkurovat, což přímo ovlivňuje život občanů EU, kteří jsou tím připraveni o kvalitní a dostupné služby.

4.7

Podle názoru EHSV zařazení rozlišení mezi hospodářskými a nehospodářskými službami do Protokolu o službách obecného zájmu, aniž by se vyřešil problém spočívající v rozlišování těchto dvou kategorií prokazuje, že je nezbytné vyjasnit dané pojmy a systémy, včetně úlohy neziskových organizací a pojmu „přiměřeného zisku“, aby se již nepodléhalo výlučnému přístupu případ od případu, legislativnímu či spornému. Z důvodu dvojího cíle sociální politiky a politiky hospodářské soutěže je třeba vyjasnit pojem „přiměřený zisk“. Proto by bylo prospěšnější, kdyby mohly být na evropské úrovni poskytnuty regulativní pokyny a interpretace týkající se příslušných kritérií.

4.8

Záměr Komise vyjasnit rozdíl mezi službami obecného hospodářského zájmu a službami obecného nehospodářského zájmu lze tedy pouze schválit. Jak EHSV již zdůraznil ve svém stanovisku „Budoucnost služeb obecného zájmu“ (CESE 976/2006), rozdíl mezi hospodářskou a nehospodářskou povahou zůstává nezřetelný a proměnlivý.

4.9

EHSV je nadále přesvědčen, že vzhledem k tomu, že je na jedné straně složité vyčerpávajícím způsobem definovat pojem služeb obecného hospodářského zájmu a služeb obecného nehospodářského zájmu, a vzhledem k riziku, které obnáší vymezovací přístup na straně druhé, je třeba se nezaměřovat na hospodářský a nehospodářský charakter, ale na zvláštní úkol dotyčných služeb a na požadavky (závazek veřejné služby), které jsou jim uloženy veřejným orgánem za účelem splnění jejich funkce a které budou muset být jasně stanoveny.

4.10

Lisabonská smlouva prostřednictvím Protokolu o službách obecného zájmu zavedla způsob používání pravidel týkajících se služeb obecného zájmu, jak hospodářských, tak nehospodářských, avšak v téže smlouvě byl v článku 14 rovněž vytvořen nový právní základ pro služby obecného hospodářského zájmu a Radě a Evropskému parlamentu se zde ukládá, aby prostřednictvím nařízení v souladu s řádným legislativním postupem vytvořily zásady a podmínky, zejména hospodářské a finanční, jež službám obecného hospodářského zájmu umožní plnit jejich poslání.

4.11

EHSV je proto toho názoru, že v tomto rámci mohou být pravidla pro uplatňování vyrovnávacích plateb za plnění závazku veřejné služby ve vztahu ke státní podpoře demokratičtější pro desítky tisíc veřejných orgánů, které je budou muset zavést, pokud by byly prováděny na základě řádného legislativního postupu podle článku 14 SFEU za podmínky, že by byly v souladu se Smlouvou.

4.12

EHSV schvaluje, že Komise hodlá vyzvat členské státy, aby více zohledňovaly efektivitu. Komise se však nesmí soustřeďovat pouze na ekonomická kritéria, ale musí brát v úvahu sociální, územní a environmentální aspekty s ohledem na zvláštní úkol každé služby obecného hospodářského zájmu stanovený veřejnými orgány. Komise by neměla omezit kritérium „efektivity“ na krátkodobé úvahy, ale měla by také zohlednit kvalitu, výsledky a udržitelnost služeb, zvláště při poskytování služeb sociální a zdravotní péče. Navíc by měla být zohledněna také specifika podniků sociální ekonomiky (družstev, vzájemných společností, sdružení a nadací).

4.13

Značná část služeb obecného zájmu i sociálních či zdravotních služeb se tak vyznačuje asymetrickým vztahem mezi příjemcem a poskytovatelem služby, který je odlišný od obchodního vztahu mezi dodavatelem a spotřebitelem. Služby obecného zájmu často představují individuálně uzpůsobená řešení zohledňující zvláštnosti situace a potřeby uživatelů. Nemohou fungovat pouze na zásadě solidarity a značně závisejí na veřejném financování. EHSV si přeje vyzvat Komisi, aby zahájila konzultaci s cílem přezkoumat, které veřejné služby v oblasti sociálních služeb obecného zájmu mohou dát oprávnění k blokové výjimce vzhledem k tomu, že nemají velký dopad na hospodářskou soutěž ani neposkytují přeshraniční příležitosti.

4.14

Na základě tohoto kritéria efektivity se znovu přizpůsobují kritéria pro posouzení rozhodnutí a rámce čtvrtému kritériu rozhodnutí ve věci Altmark. Jinak hrozí, že dojde k uplatnění na všechny vyrovnávací platby včetně těch, které plynou z veřejných služeb místní povahy poskytovaných v malém rozsahu s omezeným dopadem na obchod mezi členskými státy a v případě některých druhů sociálních služeb, které však Komise hodlá zbavit oznamování a považovat je za slučitelné s vnitřním trhem. To znamená, že tyto služby nadále podléhají následné kontrole, z čehož plyne další právní nejistota.

4.15

Tato nejistota panuje také ohledně pravomoci, kterou si přisvojuje Komise v souvislosti s posouzením efektivity, ačkoli ve věci M6 a TF1 (T-568/08 a T-573/08) jí soud tuto pravomoc upírá.

4.16

Co se týče záměru Komise vyjasnit limity stanovené členským státům ohledně zařazení určité činnosti do služby obecného hospodářského zájmu, EHSV již řadu let žádá o vyjasnění podmínek provádění čl. 106 odst. 2, který je různě vykládán, jelikož na jedné straně je představován jako odchylka či výjimka z obecných pravidel Smlouvy (viz sdělení ze dne 20. listopadu 2007), ačkoli na druhé straně uvádí bílá kniha z roku 2004, že v případě neshody [má] efektivní plnění úkolu obecného zájmu přednost před uplatňováním pravidel Smlouvy.