25.8.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 248/43

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Začlenění vodohospodářské politiky do ostatních evropských politik“ (průzkumné stanovisko na žádost maďarského předsednictví)

2011/C 248/07

Zpravodajka: paní LE NOUAIL-MARLIÈRE

Dne 13. listopadu 2010 požádalo budoucí maďarské předsednictví EU EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Začlenění vodohospodářské politiky do ostatních evropských politik.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. května 2010. Zpravodajkou byla paní LE NOUAIL MARLIÈRE.

Na 472. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. června 2011 (jednání dne 15. června 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 106 hlasy pro, 26 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   EHSV zdůrazňuje své odborné znalosti v oblasti životního prostředí a zemědělství, otázek souvisejících s dopadem změny klimatu v Evropě: střídavá období záplav a sucha, jejichž důsledkem je zhoršení vodních zdrojů, půdy a infrastruktur, jakož i hospodářských a sociálních aktivit, a doporučuje konsolidovaný a horizontální přístup k problémům v environmentální, hospodářské a sociální oblasti.

1.2   Výbor je toho názoru, že pro EU je zásadně důležité, aby prostřednictvím rámcové směrnice o vodě získala evropskou vodohospodářskou politiku, a vyzývá členské státy a evropské instituce, aby tuto politiku upevnily s řádným zohledněním toho, že voda má pro občany, průmysl, zemědělství a místní orgány prvořadý význam jednak proto, že je především životně důležitá, ale také z hospodářských, sociálních a environmentálních důvodů.

1.3   Proto doporučuje, aby jí byla ve všech evropských politikách dána ústřední důležitost.

1.4   S ohledem na specifické potřeby a závazky venkovských a zemědělských oblastí v období diskusí o budoucnosti SZP po roce 2013 EHSV doporučuje, aby finanční prostředky prvního pilíře vodohospodářských politik byly více podmíněny v souladu s mechanismem provádění „vzájemné podmíněnosti“ (1) a byla zvýšena zemědělsko-environmentální opatření druhého pilíře a dotace na ochranu vody s cílem dosáhnout dostatečné výše, aby s ní zemědělci souhlasili.

1.5   Vzhledem k tomu, že řada evropských občanů bez přístřeší či s neodpovídajícím bydlením nemá zdarma přístup k přívodu vody a pitné vody, Výbor zdůrazňuje výzvy související s vodou a s bojem proti chudobě, a to s cílem ji vymýtit.

1.6   Poukazuje na mezinárodní a mimoevropský rozměr evropské environmentální politiky prostřednictvím strategie EU, na její obchodní, environmentální i rozvojový přístup a její zapojení do globálních strategií životního prostředí jak na jejím území (nadnárodní povodí), tak v jejích vnějších politikách. (2)

1.7   Vyzývá členské státy a Evropskou unii, aby ratifikovaly úmluvu OSN z roku 1997 (3).

1.8   Z hlediska vnitřního trhu jsou základní práva, integrace, sociální soudržnost a zdraví faktory, které vyžadují důkladný průzkum dopadu a nákladů vodohospodářské politiky, jež by nezahrnovala sociální, environmentální a hospodářský rozměr.

1.9   V rámci této integrace je třeba uvést v soulad strategie prováděné v členských státech mezi různými územními zájmy a mezi oblastmi (zaměstnanost, zdraví, životní prostředí, intenzivní či ekologické zemědělství, energetika, územní plánování, financování veřejných politik atd.) a subjekty (soukromými, domácími, průmyslovými a zemědělskými uživateli a spotřebiteli), kterých se to obecně týká.

1.10   Řízení vodních zdrojů v Evropě tradičně kladlo důraz na nabídku a zásobování. V současnosti EU potřebuje nové prostředky, které by jí umožnily předvídat přírodní katastrofy či katastrofy vyvolané lidskou činností, které krátkodobě ohrožují a ničí vodní zdroje, a reagovat na ně.

1.11   Potřebuje rovněž vytvořit udržitelný přístup k řízení těchto zdrojů tím, že soustředí pozornost i na hospodárnější poptávku, aby byl tento zdroj zachován a chráněn díky účinnějšímu využívání, tedy novému uspořádání čerpání a využívání nových technologií.

1.12   Výbor připomíná zásadní úlohu, kterou plní půda a rostliny tím, že zadržují dešťovou vodu, a vyzývá Radu, aby znovu zahájila přijetí směrnice o půdě, jelikož tato směrnice je nutná pro účinnou vodohospodářskou politiku (4).

1.13   Ačkoli je koloběh vody doposud převážně přirozený, zahrnuje i umělé fáze, jež umožňují nové technologie, které nás nesmí uvést v omyl, co se týče nezbytnosti demokraticky zvažovat možnosti. Je třeba zvážit spravedlivější přístup k čerpání vody, který by odpovídal požadavkům a hospodářské soutěži mezi hospodářskými a energetickými odvětvími, nezbytnosti zachování sladkovodních ekosystémů a požadavku uspokojovat základní právo občanů.

1.14   Zásadní význam pro ochranu a řízení zdrojů má integrovaný přístup k povodím. Podporuje účast různých zainteresovaných stran s cílem stanovit a uplatnit opatření odpovídající regionálním potřebám, která často vyžadují kompromisy mezi různými zájmy a jednotlivými sektory: městským plánováním, protipovodňovou ochranou, využíváním pozemků, zejména zemědělských, průmyslovým a energetickým odvětvím.

1.15   Výbor zdůrazňuje, že by měl být stanoven prostor evropských a národních veřejných dotací a měl by být financován či rozšířen pro pomoc určenou na ochranu zájmů územních samosprávních celků, jako je obnova mokřadů a zachování biologické rozmanitosti, zvláště při projednávání reformy pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu (5).

1.16   Vybízí členské státy a územní orgány, aby s cílem zaručit základní právo každého občana na životně důležitý objem vody byly obezřetné a zlepšovaly nároky na podmínky transparentnosti a zpětného převedení pravomocí v oblasti veřejných služeb či obecného zájmu jak v právní, tak hospodářské oblasti: veřejné vlastnictví, pronájem, zpoplatnění, nové investice, zachování staveb.

1.17   Upozorňuje na nutnost předvídat řízení lidských a sociálních zdrojů týmž integrovaným způsobem: základní a průběžné vzdělávání, rámec osvědčení a uznání kvalifikací, předběžné, globální a integrované řízení s cílem podpořit profesní a geografickou mobilitu se zohledněním genderového rozměru, databáze.

1.18   Výbor doporučuje začlenit sociální dialog jako prvek přispívající k zaručení všech úkolů v celé rozmanitosti a na všech úrovních vodohospodářských služeb a čištění vody v souvislosti se statutem zaměstnanců i bezpečností pracovníků a občanů.

1.19   Co se týče informování a konzultace uživatelů, všude tam, kde existují hospodářské a sociální rady, představují cenný zdroj konzultací díky své reprezentativnosti a nezávislosti, zkušenostem a schopnosti spořádat veřejná slyšení.

2.   Legislativní nástroje zabývající se vodohospodářskými politikami

2.1   Vodohospodářské politiky se týkají několik problematik: řízení a ochrany vodních zdrojů, jejich využívání, řízení vodních katastrof, ochrany přírodního prostředí a veřejného zdraví.

2.2   Následuje seznam právních předpisů EU a vypracování nejdůležitějších politik v oblasti řízení vody.

—	V 70. letech 20. století: první iniciativy — 1976: směrnice o vodách ke koupání — 1980: směrnice o pitné vodě

—	V 90. letech 20. století: řešení problému hlavních zdrojů znečištění u zdroje — 1991: čištění městských odpadních vod — 1991: znečištění dusičnany ze zemědělských zdrojů — 1996: integrovaná prevence a omezování znečištění (směrnice IPPC)

—	Od roku 2000: šíření, soulad, racionalizace — 2000: rámcová směrnice o vodě a odvozené směrnice z r. 2006 a 2008 o podzemních vodách a prioritních látkách — 2007: směrnice o povodních — 2007: problém nedostatku vody a sucha (sdělení).

2.2.1   Rámcová směrnice o vodě 2000/60/ES stanoví integrované řízení povodí za účelem běžné ochrany vodních zdrojů zavedením pojmu povodí. Rovněž umožňuje začlenění řízení vnitrozemských a pobřežních vod.

2.2.2   Rámcová směrnice o vodě prostřednictvím programů opatření zavedených na úrovni povodí ukládá dosažení dobré kvality vod v roce 2015 (s výhradou možností odůvodněných odchylek) a neznečištění vod v budoucnosti:

—	prevence a snížení znečištění;

—	podpora udržitelného užívání vod;

—	ochrana životního prostředí;

—	zlepšení stavu vodních ekosystémů a zmírnění účinků povodní a období sucha.

2.2.3   Tato směrnice pověřila členské státy, aby určily a klasifikovaly povodí nacházející se na jejich území, analyzovaly jejich charakteristiky, upozornily na riziková povodí a prozkoumaly vliv lidské činnosti na povodí. Byly zavedeny plány povodí, aby bylo zabráněno zhoršování a znečišťování a byla zlepšena a obnovena povodí, ať se jedná o povrchové či podzemní vody nebo chráněné oblasti. Jde rovněž o to, aby bylo sníženo znečištění způsobované vypouštěním a úniky nebezpečných látek. V této souvislosti rámcovou směrnici o vodě doplňuje směrnice o prioritních látkách z roku 2008.

2.2.4   Dočasné zhoršení stavu povodí je předmětem řady výjimek. Nepředstavuje porušení rámcové směrnice, pokud vyplývá z výjimečných a nepředvídatelných okolností plynoucích z nehody, přírodní příčiny či případu vyšší moci. Tyto výjimky musí členské státy před Komisí odůvodnit a doložit.

2.2.5   Od roku 2010 směrnice zavazuje členské státy, aby zavedly politiku poplatků, která by měla vliv na různé spotřebitele vody (domácnosti, zemědělství, průmysl atd.) podle zásad zohledňujících množství spotřebované vody, znečišťovatele, plátce a úhrady nákladů.

2.2.6   Členské státy jsou zodpovědné za zavedení systému postihů v případech porušení směrnice a Komise může zahájit řízení pro nesplnění povinnosti doplněné o postihy v případě nedodržení. Složitý systém řízení pro nesplnění povinnosti však neumožňuje striktní uplatňování pokut a tento systém postihů není dostatečně odrazující. Bylo by vhodné navrhnout exponenciálně rostoucí pokutu v případě opakovaného porušování (zdvojnásobení pokuty při každém dalším porušení).

2.2.7   Činnost uskutečněná v rámci REACH: nařízení pro registraci, hodnocení a povolování chemických látek a seznam znečišťujících látek představujících závažné riziko přispěje k menšímu rozptylování trvalých znečišťujících látek ve vodě a k ochraně vodních ekosystémů, čímž se omezí riziko pro veřejné zdraví.

2.3   Komise řeší problém vody v rámci kontroly stavu společné zemědělské politiky

2.3.1   Tato kontrola stavu stanovila povinnost zavést „nárazníková pásma“ podél vodních toků, kde je omezeno používání pesticidů, a vyčlenit část finančních prostředků na boj proti nedostatku vody. Je nezbytné zajistit, aby tato opatření byla prováděna. Rovněž je důležité provést posouzení dopadu týkající se množství vody používané při výrobě biopaliv a biomasy.

2.4   Směrnice o předcházení rizik a záplav dbá na ochranu vodních zdrojů v případě přírodních katastrof  (6)

2.4.1   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES týkající se předcházení rizik a záplav ukládá členským státům, aby připravily mapy povodňových nebezpečí a mapy povodňových rizik a vytvořily plány pro zvládání povodňových rizik za účelem omezení povodní. Směrnice rovněž stanoví nadnárodní spolupráci a výměnu informací ve společných přeshraničních oblastech povodí během jejího provádění.

2.5   Fond solidarity Evropské unie odškodňuje oběti přírodních katastrof

2.5.1   Stanovisko EHSV (7) zdůraznilo možné prvky zlepšení ve fungování tohoto fondu. Operativní kritéria způsobilosti k uvolnění finančních prostředků stanovených v článku 4 jsou příliš omezená a nezohledňují některé druhy škod. Stanovisko klade důraz na to, že by měl být také využíván u katastrof způsobených nahromaděním nebo pokračováním situací existujících již delší dobu. Tyto katastrofy jako sucha či teplé vlny jsou způsobeny změnou životního prostředí, za niž jsou zodpovědní všichni členové Unie. Ve stanovisku se uvádí, že Fond solidarity Evropské unie by měl pokrývat dodávky vody a fungování infrastruktur, i když katastrofa nevznikla na základě náhlé události.

2.6   Směrnice IPPC o integrované prevenci a omezování znečištění 2008/1/ES stanoví rámec pro zřizování průmyslových a zemědělsko-technických výrobních zařízení  (8)

2.6.1   Tato směrnice v teorii zavazuje průmyslová zařízení, aby využívala nejlepších dostupných technologií. Směrnice samozřejmě není hlavním nástrojem evropské vodohospodářské politiky. Nedávný únik červeného bahna v Maďarsku, které znečistilo půdu a řeky v okolí města Ajky a proniklo i do Dunaje, zaměřilo pozornost na otázky životního prostředí a ochrany vodních toků, na jednání s poškozenými a jejich odškodnění v případě katastrof a rovněž na míru požadované bdělosti při provádění vodohospodářských politik. Podle WWF existuje podél břehů Dunaje (9) o délce 3 019 km téměř 150 míst, které představují „časovanou bombu“. Červené bahno, které vzniká jako odpad při výrobě oxidu hlinitého, nebylo zpracováno, ačkoli na to existuje technologie, která je používaná jinde a umožňuje značně snížit procento sody (o 96 %) v tomto odpadu. Řada subjektů se spokojuje s tím, že skladují odpad v odkalištích, které často nemají dostatečnou kapacitu skladování vzhledem k produkci, místo toho, aby skutečně odstranila znečištění. (10) Tato nová povinnost čištění pomocí nejvýkonnějších dostupných technologií musí lépe, bezpečně a úměrně doplňovat infrastruktury skladování.

2.7   Směrnice o veřejných zakázkách v oblasti vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (90/531 a 93/38/EHS) poskytuje rámec pro využívání vodních zdrojů veřejnými či soukromými subjekty a stanovuje podmínky pro udělování veřejných zakázek

2.7.1   Během období před vstupem byly vstupující země požádány, aby přizpůsobily svůj průmysl evropským normám. Několik zemí změnilo právní předpisy, avšak tím, že snížilo jisté prahy a minimalizovalo některé environmentální problémy.

2.7.2   Proto se zdá zásadně důležité, aby EU a její členské státy posílily prostředky provádění, jejichž cílem je dodržovat evropské právní předpisy za účelem zvýšení informovanosti a bezpečnosti občanů v oblasti přístupu k vodě a čištění odpadních vod.

2.8   Změna klimatu a povodně

2.8.1   Nedávné povodně v celé Evropě vyvolávají řadu otázek v souvislosti s jejich prevencí. Evropská unie má finanční prostředky na to, aby omezila přírodní katastrofy, ale paradoxně nemá prostředky na to, aby zamezila a anticipovala rizika katastrof plynoucí ze záměrného lidského chování či nedbalosti. Aby byly politiky zaměřující se na prevenci povodní zcela účinné, měly by být zahrnuty do globálnějších politik týkajících se územního plánování, infrastruktur, ochrany ekosystémů a boje proti změně klimatu. (11)

2.9   Přeshraniční spolupráce – příklad spolkové země Sárska a Lotrinska v povodí dolního toku řeky Blies

2.9.1   V rámci projektu Interreg IV-A „Řízení povodní a nejnižšího stavu vody v povodí Mosely a Sáry – FLOW MS“ byla navázána meziregionální spolupráce mezi několika subjekty za účelem vytvoření přeshraničního partnerství „Povodně“. V rámci této dohody se setkaly mezinárodní komise pro ochranu Mosely a Sáry (CIPMS), ministerstvo životního prostředí, energetiky a dopravy spolkové země Sárska (MUEV), prefektura regionu Lotrinsko, podprefektura města Sarreguemines, čtyři německé obce a pět francouzských obcí. Cílem je čelit povodním prostřednictvím společného úsilí zaměřeného na prevenci a pravidelné výměny zkušeností. Jedná se o to, aby byly lépe sladěny poplachové a zásahové plány a územní plánování obcí bylo přizpůsobeno rizikům povodní.

2.9.2   Tato přeshraniční spolupráce týkající se dolního toku řeky Blies má za cíl podpořit sestavení map povodňových nebezpečí a map povodňových rizik, zhodnotit tato rizika a připravit doporučení, která budou konkretizována v podobě plánů pro zvládání povodňových rizik.

2.9.3   Řeky nekončí u hranic. Jak ukazují některé příklady, jsou nezbytné místní iniciativy pro předběžné řízení zdrojů. V povodí řek jako Rýn, Odra, Máza, Dunaj, Sára, Mosela a Labe vzniká nadnárodní spolupráce. Země, kterými tyto řeky protékají, zřizují instituce s cílem zajistit koordinovaný přístup zvládání povodňových rizik a přeshraniční plány ochrany.

2.9.4   Příkladem je povodí řeky Semois, která je přítokem Mázy na belgicko-francouzském pomezí. Navzdory odlišným prevenčním a právním opatřením existuje od roku 2002 společný akční plán pro boj proti povodním na horním toku (v Belgii) a na dolním toku (ve Francii). Finanční program Interreg III Francie-Valonsko-Flandry (2002–2006) na podporu transevropské spolupráce umožnil prostřednictvím „říční smlouvy“ (nástroje pro společné vodohospodářství) sjednotit v rámci společného přístupu opatření protipovodňové prevence zahájená po obou stranách hranice.

2.9.5   Další projekty jako EUROTAS či přeshraniční strategie pro Dunaj nebo Baltské moře mají za cíl rozvíjet metodologie, jež by byly společné pro více zemí v oblasti dlouhodobého zvládání povodňových rizik a předvídání povodní v reálném čase či v oblasti ochrany sladkovodních zdrojů.

2.9.6   Zdá se tedy možné, nezbytné a vhodné, aby byly iniciativy spolupráce stanoveny na úrovni místních orgánů a poté je Evropská unie politicky a finančně podporovala.

3.   Místo a úloha místních orgánů a občanské společnosti

Můžeme vyjmenovat různé oblasti, v nichž se začlenění evropské vodohospodářské politiky přímo týká evropských občanů:

3.1   Dopad vodohospodářství a katastrofy postihující obyvatelstvo

3.1.1   Nedostatek vody, střídavá období dlouhého sucha, povodní či rovněž případy znečištění vody s sebou nesou závažné důsledky a hospodářské a sociální problémy a mohou způsobit zánik hospodářské činnosti (mimo jiné zemědělství), rušení pracovních míst a tedy odchod obyvatel a ohrožení územních celků.

3.1.2   Zásadní význam má boj proti chemickému znečištění vody. Závisí na něm zdraví přírodních druhů a člověka a rovněž šíření chemických prvků v rámci potravinového řetězce. Je důležité, aby byl pravidelně přepracováván seznam znečišťujících látek, jejichž používání je zakázáno či vymezeno, jak to stanoví směrnice o prioritních látkách. Za tímto účelem je třeba spolupracovat se zemědělci, průmyslovými subjekty a sdruženími působícími v oblasti životního prostředí, aby bylo vymezeno používání nových produktů a byly stanoveny meze používání, jak zdůrazňují předchozí stanoviska EHSV (12).

3.2   Různé využití vody

3.2.1   Využívání vodních zdrojů a jejich znečištění se týká takových odvětví, jako je průmysl, cestovní ruch a zemědělství. Rychlá urbanizace říčních či přímořských oblastí rovněž vyvíjí tlak na toto snadno ohrozitelné prostředí. V Evropské unii připadá 44 % celkového čerpaného objemu vody na produkci energie, převážně na chlazení. 24 % čerpané vody se využívá v zemědělství, 21 % pro zásobování veřejnosti a 11 % k průmyslovým účelům. Za těmito čísly se skrývá různé využití v závislosti na jednotlivých regionech. V jižní Evropě například zemědělství spotřebuje více než polovinu čerpaného objemu, v některých regionech dokonce více než 80 %, zatímco v západní Evropě se více než polovina objemu čerpané vody používá na produkci energie a na chlazení. (13)

3.2.2   Vzniká závislost mezi vodohospodářstvím a výrobou elektřiny, kterou se musí Evropská unie zabývat. Spotřebovává se pouze velmi malý objem vody čerpané za účelem produkce energie a největší část objemu se na závěr vypouští s vyšší teplotou. Důležitá je problematika ochrany vodních systémů. Existují technologie umožňující omezit množství vody využívané pro výrobu elektřiny či pro účinné získávání vody, avšak nejsou vždy používány z důvodu vysokých nákladů. Proto je tedy třeba nikoli pouze finančně podporovat výzkum a vývoj ohledně této problematiky, povzbuzovat použití těchto nových technologií, ale také uvažovat o investicích a udržitelnosti jejich výnosů v souvislosti s environmentálními, sociálními a hospodářskými aspekty.

3.2.3   Na nedostatek vody by mohly mít značný dopad metody využívání zemědělských pozemků a městské plánování. Nekontrolovaná spotřeba zhoršuje využívání podzemních či povrchových vod, může způsobit nezvratné poškození prostředí a spustit neudržitelný proces socio-ekonomických změn, což by bylo nebezpečné pro zajišťování potravin, energetickou bezpečnost a sociální stabilitu. Některé rozsáhlé mokřady, lesy či přírodní záplavové oblasti byly vysušeny a zahrazeny, byla vybudována regulační zařízení a kanály na pomoc urbanizaci, zemědělství, poptávce po energii a protipovodňové ochraně (14). Je nezbytné, aby budoucí politiky územního plánování zahrnovaly povinnosti týkající se vody.

3.3   Řízení poptávky a návrh trvalé a udržitelné nabídky

3.3.1   Na poptávku domácností po vodě působí řada faktorů: počet obyvatel a domácností, urbanizace, cestovní ruch, příjmy, technologie a chování spotřebitelů. Při stanovení množství vody, která se dostane ke konečnému uživateli, hrají navíc důležitou úlohu úniky z distribuční a přenosové soustavy. Je třeba je omezit tam, kde je to nezbytné. Jsou nutné investice pro údržbu a rozvoj distribučních soustav, ale také infrastruktura pro čištění odpadních vod. V roce 2006 nemělo 10 % obyvatel EU z 25 členských států doposud přístup k systému pro sběr odpadních vod, přičemž jednotlivé země vykazovaly velké rozdíly. (15)

3.3.2   Cestovní ruch může značně zvýšit spotřebu vody, zvláště během letních prázdninových měsíců a především na jižním evropském pobřeží, kde jsou již regiony vystaveny velkému nedostatku vody. Informování spotřebitelů je nutné jako doplnění k ostatním opatřením na ochranu tohoto zdroje.

3.3.3   Normy a nezávislost: využívání odpadních vod pro zemědělství může být význačným faktorem udržitelného řízení tohoto zdroje a je třeba jej zabezpečit z hlediska veřejného zdraví jako ostatní zdroje prostřednictvím stanovení a kontroly hygienických norem, které zákonodárce vypracuje na základě transparentnosti a jež budou nezávisle kontrolovány orgány dohledu, které budou certifikovány nebo budou státní.

3.4   Občanská společnosti v evropských vodohospodářských politikách

3.4.1   Před rezolucí Valného shromáždění OSN ze dne 26.7.2010 (16) Rada EU dne 22. března 2010 oznámila, že 27 členských států EU uznává právo na přístup k vodě a její sanaci, přičemž připomněla, že všechny členské státy mají povinnosti v oblasti lidských práv týkající se přístupu k pitné vodě, a vyjádřila názor, že existence povinností v oblasti lidských práv týkajících se přístupu k vodě a její sanaci a tyto povinnosti úzce souvisejí s takovými lidskými právy, jako je právo na bydlení, potraviny a zdraví.

3.4.2   Zásadní význam má právo na informování občanské společnosti o údajích týkajících se vody. V roce 1999 spolková země Berlín zprivatizovala vodohospodářské podniky ve prospěch společnosti Veolia a německého konglomerátu RWE, což mělo jako důsledek zvýšení cen pro spotřebitele. Dohody o pověření a jejich doložky podepsané zúčastněnými stranami zůstaly tajné. Na základě iniciativy veřejnosti vzniklo sdružení „Berliner Wassertisch“, které dokázalo nashromáždit dostatek podpisů nutných pro zahájení všeobecného referenda. V lidovém hlasování s účastí 27 % se pro zveřejnění a poté pro zrušení tajných dohod vyslovilo 98 % hlasujících. Díky této iniciativě vyšlo na základě výpisů ze zveřejněných dohod najevo, že zisky akcionářů obou společností byly zaručeny pomocí kompenzačního systému. Spolková země Berlín (díky veřejným financím) tedy zajišťovala zisky podniků v letech, kdy nedosahovaly částek stanovených v tajných doložkách. Stále více místních orgánů v Evropě využívá vypršení dohod o pověření se soukromými společnostmi a přebírá vodohospodářské služby zpět pod svou odpovědnost. Některé z těchto orgánů, i když měly značné pravomoci, měly ruce svázané kvůli tomu, že předešlé dohody byly uzavřeny za takových původních a právně nestejných podmínek, že musely nadále využívat služeb stávajících soukromých subjektů. (17) Bylo by možné zajistit zlepšení podmínek transparentnosti převedení veřejných služeb nebo veřejného zájmu a jejich zpětného převedení zejména prozkoumáním těchto aspektů:

—	vodní hospodářství; nové investice zisků do údržby sítí a modernizace;

—	charakteristiky investic a jejich zátěž postihující vstup na státní i soukromý trh by neměly vést k případům monopolů či dohod;

—	financování největších soukromých vodohospodářských podniků plyne především z veřejných financí; (18)

—

pracovní podmínky, podmínky zaměstnanosti a bezpečnosti zaměstnanců; je a bude třeba dostatečného počtu odborně připravených a kvalifikovaných pracovníků, kteří budou mít jedinečný statut zaměstnanců v oblasti vodohospodářství, sanace, kontroly, postihů, výzkumu atd. v rámci statutu zaměstnance jako záruku pro zajišťování všech rozmanitých úkolů na všech úrovních;

—	informace a konzultace spotřebitelů; všude tam, kde existují hospodářské a sociální rady, představují cenný zdroj konzultací díky své reprezentativnosti, zkušenostem a schopnosti spořádat veřejná slyšení.

---

(1)  Vrácení dotací při nerespektování evropských legislativních nástrojů (rámcová směrnice o vodě) a vnitrostátních legislativních nástrojů (provedení) týkajících se znečištění dusičnany, kvality vody, evropské rámcové směrnice o vodě podle zásady znečišťovatel platí atd.

(2)  Informační zpráva „Důstojná práce a udržitelný rozvoj v oblasti Středomoří, zejména v odvětví sladké vody, mořské vody a čištění odpadních vod“.

(3)  Úmluva o právech nenavigačního využívání mezinárodních vodních toků – http://untreaty.un.org/ilc/texts/instruments/english/conventions/8_3_1997.pdf.

(4)  KOM/2006) 232 v konečném znění; 2006/0086/COD, KOM(2009) 665 v konečném znění.

(5)  KOM(2011) 146 v konečném znění, stanovisko CESE „Reforma pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu“ (Viz strana 149 v tomto čísle Úředního věstníku)

(6)  Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s.20.

(7)  Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s.69.

(8)  Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s.46, Úř. věst. C 97, 28.4.2007, s.12, Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s.29.

(9)  WWF/Usine Nouvelle, 21.10.2010.

(10)  Společnost SANOFI AVENTIS v Ivry (Francie) celá léta vypouštěla znečišťující látky včetně vysoce karcinogenního benzenu do sítě státní čističky SIAAP, jelikož neměla dostatečně velká odkaliště.

(11)  Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s.20.

(12)  Úř. věst. C 97, 28.4.2007, s.3.

(13)  Water resources across Europe — confronting water scarcity and drought (Vodní zdroje v Evropě – řešení nedostatku vody a sucha), zpráva Evropské agentury pro životní prostředí, ISSN 1725-9177, únor 2009.

(14)  Životní prostředí v Evropě, stav a perspektivy 2010, Evropská agentura pro životní prostředí, zpráva o stavu životního prostředí 2010.

(15)  Zpráva o stavu životního prostředí (str. 103), zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (str.5) a tisková zpráva Eurostatu z r. 2006.

(16)  Rezoluce Valného shromáždění OSN o lidském právu na přístup k vodě a její sanaci, 26.7.2010, A/64/L.63/Rev.1, viz http://www.internationalwaterlaw.org/documents/intldocs/UNGA_Resolution_HR_to_Water.pdf.

(17)  Public Citizen, Kampaň za vodu pro všechny, 2007. Veolia Environnement: profil podniku. Zvláštní zpráva Public Citizen v rámci kampaně za vodu pro všechny (http://documents.foodandandwaterwatch.org/Vivendi05.pdf) a

—	tajná dohoda o privatizaci vody v Berlíně byla zveřejněna v sobotním vydání berlínského deníku Die Tageszeitung dne 30. října 2010, http://www.taz.de/1/zukunft/wirtschaft/artikel/1/die-raeuberische-wasser-privatisierung/.

(18)  http://www.psiru.org/reports/2010-W-EWCS.doc.

---