14.12.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 339/7

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelný rozvoj pobřežních oblastí

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 339/02)

Zpravodaj: pan BUFFETAUT

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Udržitelný rozvoj pobřežních oblastí.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. října 2009.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 138 hlasy pro a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV zdůrazňuje, že pobřeží EU o délce 136 000 kilometrů představuje značné výhody, avšak demografické, pozemkové, zemědělské, hospodářské a turistické tlaky v těchto oblastech mohou ohrozit jejich přitažlivost i jejich budoucnost. Pouze politiky založené na konceptu udržitelného rozvoje, a to jak v hospodářské, sociální i environmentální rovině, mohou zajistit pobřežním oblastem bezstarostnou budoucnost.

Za tímto účelem EHSV doporučuje následující:

1.2.1   Z hlediska ochrany životního prostředí

—	vytvořit síť správců chráněných mořských oblastí a zavést evropské označení těchto oblastí;

—	vytvořit evropskou databázi osvědčených legislativních a regulačních postupů v oblasti ochrany pobřežního dědictví, kterou by sdílely členské státy;

—

věnovat zvýšenou pozornosti příliš často opomíjené otázce vytváření umělého charakteru pobřeží (kromě infrastruktur chránících přírodní, historické a kulturní dědictví a samotnou existenci obyvatel) a vytvořit evropskou síť pro sledování dopadu infrastruktur vystavěných na moři spolupracující s laboratořemi pro mořský výzkum;

—	zřídit vědecký a technický výbor přímořských regionů, jehož cílem by bylo anticipovat a navrhovat řešení pro následky stoupání hladiny moře a pro polární regiony řešení pro tání arktických ledovců;

—	rozvíjet informovanost a zvyšovat povědomí o mořském prostředí.

1.2.2   Doprava

EHSV znovu vyjadřuje svou podporu programu pro transevropskou dopravní síť, jejíž uskutečnění by bylo možností, jak podpořit evropské hospodářství. Co se týče udržitelného rozvoje pobřežních oblastí, Výbor klade důraz zejména na význam těchto projektů: mořské dálnice (Baltské moře, atlantický oblouk, jihovýchodní Evropa a západní Středomoří), železniční osa „Rail Baltica“ a železniční osa intermodálního koridoru pro Jaderské a Jónské moře. Při tomto prospěšném zvýšení námořní a železniční dopravy bude třeba kontrolovat způsobené znečištění.

1.2.3   Obtížná situace pobřežních ekonomických činností

EHSV zdůrazňuje, že je třeba správně orientovat působení Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského rybářského fondu směrem na pobřežní oblasti, které čelí obzvláště složité situaci, aby se usnadnil přechod těchto oblastí k novým ekonomickým činnostem.

Upozorňuje na náklady, které budou muset nést členské státy a Evropská unie z důvodu investic a infrastruktur určených na zamezení očekávaného zvýšení hladiny moří a jež budou mít značný dopad na rozpočet.

Zdůrazňuje, že dopady na změnu klimatu pobřežních oblastí mohou způsobit přemístění obyvatel, jež bude mít sociální následky a dopady na zaměstnanost, což je třeba anticipovat.

1.2.4   Cestovní ruch

EHSV doporučuje, aby se pravidelně pořádala evropská konference pro odpovědný přímořský lázeňský cestovní ruch, například ze společného podnětu Výboru regionů a EHSV, která by umožnila porovnat osvědčené postupy v celé EU.

Dále podporuje stanovení kritérií pro kvalitu životního prostředí pro přímořská lázeňská letoviska, přístavy a přímořská turistická střediska, a to pro celou EU.

1.2.5   Změna klimatu

EHSV doporučuje, aby byl zahájen program evropské spolupráce v oblasti výzkumu způsobů přizpůsobení pobřežních oblastí na zvýšení hladiny moří, aby byla vytvořena síť pro vzájemné informování výzkumných středisek a zřízen evropský technický a vědecký výbor, který by byl pověřen anticipací a předběžnou přípravou konkrétních řešení pro stoupání hladiny vod.

1.2.6   Zvyšování povědomí o mořském prostředí

Výbor doporučuje pořádat akce zaměřené na zvyšování povědomí o mořském prostředí a o výzvách, které toto prostředí představuje pro prosperitu současných a budoucích generací. Tyto akce by měly být zaměřené především na školy a na širokou veřejnost. Mohly by být organizovány v pobřežních oblastech během období prázdnin.

2.   Úvod

2.1   Obyvatelstvo 21. století se přemísťuje k moři. Tato reakce je obecná a některé z obrovských metropolí jako Šanghaj, Tokio, Ósaka a Hongkong se rozvíjejí na oceánském pobřeží a zvláště při mělčinách. Z prognóz vyplývá, že tento vývoj bude pokračovat na všech kontinentech.

2.2   EU se tento jev také týká a musí se o něj zajímat o to více, že má pobřeží o délce 136 000 km a přímořské regiony EU se podílejí 40 % na HDP a žije v nich 40 % obyvatel.

2.3   Pobřežní oblasti se tedy jeví jako zdroj hospodářské prosperity, ale též jako místa s dobrou kvalitou života a sociálním blahobytem. Pobřeží jsou přitažlivá, ale zároveň soustřeďují mnoho aktivit na malém a omezeném prostoru: cestovní ruch, rybolov, zemědělství, přístavní a letištní aktivity, rostoucí města, ekonomické činnosti, dopravní infrastruktury atd. Všechny tyto aktivity někdy představují velkou zátěž pro ekosystémy. V pobřežních oblastech dochází ke střetu zájmů různých využití souvisejících s lidskou činností. Z mořských ekosystémů jsou z hlediska biologické rozmanitosti zdaleka nejbohatší ty ekosystémy, které se nacházejí v pobřežních mělčinách.

2.4   Lidská činnost se soustřeďuje v pobřežních pásmech, která jsou samozřejmě omezená a navíc jsou ohrožena stoupáním hladiny moře a erozí. To představuje hrozbu pro kvalitu života, přírodní zóny a pevninské a mořské ekosystémy.

EU nemohla vůči těmto situacím a hospodářským, sociálním a environmentálním výzvám zůstat lhostejná.

2.5   V r. 2000 Komise vydala sdělení o jednotném managementu pobřežní zóny (ICZM) v Evropě, na které navázalo doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2002 o provádění strategie ICZM v Evropě. V červnu 2007 Komise předložila hodnocení ICZM, z jehož závěrů vyplynulo, že doporučení EU mělo pozitivní dopad, avšak je třeba dát této strategii nový impuls.

2.6   Činnost EU se však neomezila na tento aspekt a Komise v říjnu 2007 vydala sdělení o integrované námořní politice pro Evropskou unii.

2.7   V červnu 2008 pak byla přijata rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí. Tento text zavazuje každý členský stát, aby ve spolupráci s ostatními členskými státy a státy sousedícími s EU rozvíjel strategie pro své mořské oblasti. Cílem je pokračování v ochraně a zachovávání tohoto prostředí a zajištění toho, aby se předcházelo dalšímu zhoršování jeho stavu, aby bylo dosaženo dobrého environmentálního stavu mořského prostředí nejpozději do r. 2021.

2.8   Evropský parlament v tomto duchu přijal v listopadu 2008 specifické usnesení o aspektech regionálního rozvoje souvisejících s dopadem cestovního ruchu na pobřežní regiony.

2.9   Jak je vidno, na četné otázky související s pobřežními oblastmi reagovala řada dokumentů a evropských iniciativ, jejichž provádění je na zodpovědnosti členských států a dotčených místních orgánů.

2.10   K tomu je rovněž třeba přidat dopad společné rybářské politiky na ekonomickou činnost a společenský život pobřežních oblastí.

2.11   Politika udržitelného rozvoje pobřežních oblastí musí vždy zahrnovat sektorální politiky (jako například společnou zemědělskou politiku) a přístupy, které jsou koordinované a slučitelné, což je velmi složité, jelikož zájmy a problémy mohou být protichůdné jak v pobřežním prostoru, tak na moři.

2.12   Politika EU pro pobřežní oblasti je tedy založená na pěti nástrojích:

1)	ICZM je nástrojem Společenství vycházejícím z doporučení Rady a Parlamentu (2002). Stimuluje udržitelný rozvoj a vyzývá členské státy, aby zahájily národní strategie. Řídí a povzbuzuje výměnu osvědčených metod a projektů;

2)

integrovaná námořní politika pro EU. Ta je přesnější a vymezuje oblast působení, jíž je přikládán zvláštní význam: — evropský námořní prostor bez překážek; — evropská strategie pro námořní výzkum; — integrované námořní politiky členských států; — evropská síť námořního dozoru; — pokyny pro plánování využití mořských oblastí; — strategie pro zmírnění dopadů změny klimatu na pobřežní oblasti; — snížení znečištění způsobeného námořní dopravou; — boj proti nezákonnému rybolovu a ničení rybolovných zdrojů; — evropská síť námořních klastrů; — evropské právní předpisy týkající se práce v odvětví rybolovu a námořní dopravy;

3)	evropská politika rybolovu, která má jasný dopad na ekonomické činnosti a společenský život některých pobřežních oblastí;

4)	směrnice o stanovištích (Natura 2000) uplatněná na mořské oblasti;

5)	rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí.

2.13   V každém případě je třeba pamatovat na to, že každé pobřeží představuje specifický případ a zeměpisné a přírodní podmínky vyžadují různé politiky podle toho, zda se jedná o hluboká či nehluboká moře, moře s přílivem a odlivem či bez nich, pobřeží s mírným či polárním klimatem, strmé či nízké břehy, skalnaté či písčité břehy atd. Z toho vyplývá, že je možné stanovit společné cíle, avšak není možné stanovit jednotnou politiku pro všechna pobřeží a všechny případy, ve kterých bude prováděna.

3.   Ochrana přírodního pevninského a mořského prostředí

3.1   Výzvy udržitelného rozvoje pro tyto dané oblasti se soustřeďují na několik velice citlivých témat:

3.2   Vzhledem k tlakům na pozemky některé státy podpořily či zahájily iniciativy na ochranu pobřežních pozemků, jako The National Trust ve Velké Británii či Conservatoire du littoral ve Francii, nebo se také zasadily o zakládání přírodních parků s pobřežním pásmem. Bylo by vhodné rozšířit tento druh iniciativ, jejichž cílem je zajistit řízení nejoslabenějších, nejohroženějších a nejvýznačnějších přírodních oblastí, přičemž by měl veřejný orgán možnost nahradit soukromého vlastníka, pokud by to společný zájem vyžadoval. Do jisté míry se jedná o to, vytvořit kategorii statků, které by patřily k národnímu dědictví stejně jako historické památky či umělecká díla v našich muzeích.

3.3   Směrnice 92/43/EHS, která je obecněji nazývána směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (či jednoduše směrnicí o stanovištích), se vztahuje na ochranu přírodních stanovišť, volně žijících živočichů (biologie) a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice vede některé státy k tomu, aby rozšířily přírodní zóny (Natura 2000) na moře. Je třeba zvážit správné využívání toho nástroje ochrany (zvláště oprávněnost rozsáhlých mořských zón, do nichž by patřily velké hlubiny, kde biologická rozmanitost a faktory narušení většinou nejsou známy).

3.4   Ochrana biologické rozmanitosti mořských pobřeží a zachování pobřežních rybolovných zdrojů podnítily některé státy k tomu, aby vytvořily síť chráněných mořských oblastí (MPA – Marine Protected Aeras). Tyto iniciativy budou mít o to prospěšnější dopad, že všechny pobřežní členské státy tuto iniciativu podpořily. Proto je třeba tyto chráněné mořské oblasti sjednotit, harmonizovat a podporovat. V této souvislosti by byly užitečné evropská síť správců těchto chráněných oblastí a evropské označení těchto oblastí.

3.5   Rychle se rozšiřující urbanizace pobřežních oblastí, nadměrné využívání pobřežních zemědělských pozemků a pronikání slané vody do podzemní vody při pobřežích vyžadují zvláštní pozornost, aby byl obyvatelům pobřeží zajištěn trvalý přístup ke kvalitní sladké vodě.

4.   Zabraňování znečištění a nakládání s ním

4.1   Jedná se samozřejmě o tradiční otázku nakládání s odpady vypouštěnými přímo do moře a o znečištění vod řek a jiných vodních toků, ale i o specifické znečištění přístavních vodních ploch a o znečištění způsobené námořní dopravou.

4.2   Evropské právní předpisy se vztahují na část těchto otázek zejména prostřednictvím rámcové směrnice o vodě a z ní odvozených směrnic. V roce 2007 vyjádřila Komise politování nad průměrným provedením a nedostatečnou mezinárodní spoluprací. V provádění této směrnice byla konstatována řada zpoždění. V roce 2010 budou muset státy vytvořit plány pro správu povodí, jež budou muset obsahovat zejména opatření, jejichž cílem je ochrana, ale případně i opětné dosažení kvality vodních útvarů. V této souvislosti je nutná koordinace úsilí pro vodní útvary, jež jsou společné se zeměmi mimo Evropu. Bylo by třeba vyjasnit odstupňování škodlivého účinku znečištění vod tím, že by se na jedné straně vymezila cílová skupina (člověk a jeho zdraví, hospodářství a blahobyt nebo mořští živočichové a rostliny) a na straně druhé se určila doba zvratnosti nebo nezvratnost dopadu na stanoviště či druhy.

4.3   Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí je specifickou reakcí na nutnost chránit mořskou vodu a zlepšovat její kvalitu prostřednictvím definování mořských oblastí a podoblastí a požadavku na členské státy, aby společně stanovily strategie pro moře a vytyčily environmentální cíle.

4.4   Řada programů Erika se zabývala otázkou znečištění moří z lodí.

4.5   Příliš často se neví o jednom způsobu poškození životního prostředí, jímž je nezvratné ničení mělčin (stanovišť a ekosystému), jež je vyvoláno příliš intenzivním vytvářením umělého charakteru pobřeží z důvodů, jež se netýkají ani bezpečnosti obyvatel, ani ochrany dědictví. Vytváření umělého charakteru evropského pobřeží stavbou stále nových infrastruktur na moři – přímořských turistických středisek, přístavů a infrastruktur různého druhu a ve střednědobém horizontu řady infrastruktur nezbytných pro ochranu pobřeží proti stoupání hladiny moře – vyžaduje zohlednění ze strany Společenství (po vzoru střediska pro sledování MEDAM, které má na starosti všechny infrastruktury postavené na středomořském pobřeží Francie (1)). Vytváření umělého charakteru pobřeží je svým rozsahem neslučitelné s udržitelným rozvojem a je třeba se zaměřit na ochranu přirozené podoby pobřeží a mělčin. EU toto do jisté míry zohledňuje. V oblasti Camargue tak probíhá přizpůsobení stoupání hladiny vod tím, že tam, kde je to možné, se moře nechá, aby zalilo oblasti, odkud se původně vzdálilo. V italské oblasti Maremma (na toskánském pobřeží) se uvažuje o turistických přístavech, jejichž plocha by se omezila prostřednictvím přezimování lodí na souši a inteligentní správou obsazování míst v přístavech.

5.   Doprava v pobřežních oblastech

5.1   Pobřežní silniční sítě jsou často přetížené. Tato situace způsobuje, že silnice nejsou bezpečné, dochází k emisím CO2 a znečišťujících látek a k ekonomickým ztrátám. EU si již dlouho přeje, aby byla část této silniční dopravy převedena na dopravu železniční či na „mořské dálnice“, aniž by bylo dosaženo hmatatelných výsledků. Je třeba zmínit se o následujícím:

—

Hnutí na ochranu přírody a životního prostředí se ne vždy chovají logicky a příliš často se staví proti budování infrastruktur, které by umožnily omezit silniční dopravu prostřednictvím rozvíjení alternativních způsobů dopravy (např. zablokování železniční tratě pro kombinovanou dopravu po železnici a silnici mezi Lyonem a Turínem, tradiční nesouhlas s rozšířením přístavů, například s projektem Le Havre 2000 či s projektem v Rotterdamu a odpor proti výstavbě kanálu Rýn-Rhôna);

—

Navzdory nedávným iniciativám Komise (sdělení Směrem k železniční síti zaměřené na nákladní dopravu z roku 2007, nařízení o evropské železniční síti zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy) se politika EU zaměřená na rozvoj nákladní železniční dopravy prosazuje jen s obtížemi, a to jak z tzv. kulturních důvodů, zejména kvůli prioritě, kterou tradičně mají osobní vlaky, tak zřejmě z nedostatku obchodního ducha.

5.2   Navzdory obtížím by mohlo pobřežním silničním sítím odlehčit pouze převedení části dopravy na železnici či na moře. Jedná se o to, sladit hospodářský a sociální rozvoj a ochranu životního prostředí.

6.   Směrem k udržitelnému cestovnímu ruchu na mořském pobřeží

6.1   Cestovní ruch je příliš často předkládán jako řešení pro pobřežní oblasti, které se nacházejí v obtížné situaci. Turistická sezóna je však často příliš krátká na to, aby představovala skutečnou alternativu pro upadající ekonomickou činnost. Cestovní ruch jako „zázračné řešení“ může vést k nadměrnému využívání pobřežních zón a způsobit nezvratné škody na životním prostředí, aniž by byl trvalým řešením ekonomických problémů. Nadměrný turistický ruch může navíc nakonec zničit prosperující oblast tím, že poškodí její prostředí. Samozřejmě je třeba rozvíjet udržitelnější cestovní ruch a veřejné orgány i nevládní organizace již uskutečnily několik iniciativ.

6.2   Ve Francii byl v roce 1986 přijat zákon týkající se územního plánování, ochrany a zhodnocení pobřeží jako důsledek toho, čemu se říkalo betonování pobřeží. Cílem tohoto zákona je ochrana biologické a ekologické rovnováhy, ochrana lokalit a krajiny, ale také ochrana a rozvíjení ekonomických činností souvisejících s umístěním u vody (rybolov, mořský chov, přístavní aktivity atd.). Tento text se zaměřuje na obce v pobřežních oblastech a jeho zásadní ustanovení zahrnují pro subjekty urbanistického rozvoje povinnost chránit výjimečné přírodní zóny a zákaz stavění v blízkosti menší než 100 m od pobřeží mimo městských zón. Výsledky jsou po více než dvacetileté praxi spíše pozitivní. EU nemá pravomoci v oblasti urbanismu a územního plánování pobřežních oblastí, ale mohla by alespoň podporovat výměnu osvědčených legislativních a regulačních postupů mezi členskými státy.

6.3   Federace pro environmentální výchovu vytvořila v roce 1985 ekoznačku „Modrá vlajka“. Nyní existuje evropská modrá vlajka. Tato ekoznačka se vztahuje na obce v pobřežních oblastech a na přístavy. Její udělení je podmíněno splněním kritérií týkajících se environmentální výchovy, bezpečnosti, čistoty a místních služeb na pláži, nakládání s odpadem, vodohospodářství, kvality vody ke koupání a čistících zařízení. Pro turistické přístavy existují specifická kritéria. Cílem této iniciativy je samozřejmě rozvoj cestovního ruchu, avšak má i svoje nepopiratelné výhody.

6.4   Ekoturistika čili odpovědný cestovní ruch se rozvíjí po celé Evropě a často ji podporují místní orgány. Agroturistika umožňuje zemědělcům v pobřežních oblastech získat dodatečný příjem.

7.   Evropská rybářská politika

7.1   Řízení rybolovu má na starosti Komise. Evropská politika udržitelného rybolovu zpochybňuje jisté hospodářské modely v tomto odvětví, s velice negativními dopady na ekonomickou a sociální oblast. Je třeba se otázkou udržitelného rybolovu zabývat na základě lepších vědeckých znalostí, které jako jediné mohou umožnit dlouhodobé řízení rybolovných zdrojů. V této iniciativě je u každé mořské oblasti třeba rozlišovat oblasti mezinárodního lovu a oblasti výsostných vod, a to v souvislosti se správným využíváním podpor, které musí především dodržovat požadavek lepšího řízení rybolovných zdrojů.

7.2   Je rovněž třeba činit rozdíl mezi drobným a průmyslovým rybolovem. Co se týče drobného rybolovu, lepší řízení pobřežních druhů lovných ryb by bylo umožněno zřízením evropské sítě chráněných mořských zón (MPA – Marine Protected Aeras), což by také pro místa těchto oblastí, kde se neloví, zaručilo přirozenou vysokou hustotu a pro ryby normální podíl počtu samečků a samiček pro dobré rozptýlení pulců a mladých jedinců. Stejně tak by bylo užitečné podporovat zřízení „rybářských spolků“ (takových, jaké existují v některých zemích: družstev, sdružení, smírčích orgánů, regionálních poradních rad atd.), jejichž členy by byly představitelé tohoto sektoru a jichž by se aktivně účastnili vědečtí poradci, což by umožnilo lepší řízení pobřežního rybolovu, které by pokrývalo jiný rozsah oblastí, než jsou v současnosti spravovány (okolo přístavu, pobřeží patřící k obci či jinému administrativnímu nebo historickému celku), aby se jednalo o jednotné ekologické oblasti. Mohlo by se uvažovat o vytvoření sítí těchto „rybářských spolků“ za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů.

7.3   Je třeba se rovněž zabývat otázkou rekreačního (amatérského) rybolovu, jelikož vzhledem k tomu, že není omezován (právní předpisy pro amatérský rybolov na moři jsou ve většině zemí velmi volné) a nezávisí na ekonomických podmínkách (prostředky vydávané některými amatérskými rybáři se nedají srovnat s hodnotou úlovků), má jeho rozsah negativní dopad na některé druhy rostlin a živočichů.

8.   Pobřežní ekonomické činnosti

8.1   V celé Evropě se po staletí rozvíjely pobřežní ekonomické činnosti: přístavy, loděnice, rybolov. V EU se sice nacházejí jedny z nejdůležitějších přístavů na světě, avšak činnost loděnic a rybolov čelí závažným strukturálním problémům.

8.2   Od konce druhé světové války evropským loděnicím konkurují asijské loděnice. Evropské loděnice se z důvodu této konkurence restrukturalizovaly a specializovaly. Některé loděnice však čelí velkým obtížím, např. polské loděnice v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně. Vzhledem k této situaci je třeba vyvíjet značné úsilí zaměřené na přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a na jejich odbornou přípravu, a to nikoli pouze v Polsku.

8.3   Evropa také vybudovala jedno z prvních odvětví rekreačního využívání lodí na světě. Před krizí tento sektor zahrnoval více než 37 000 podniků a zaměstnával přes 270 000 zaměstnanců. Jeho činnost byla postižena krizí. I zde je třeba čelit těžké situaci, v níž jsou zaměstnanci. V tomto odvětví jsou nutné přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a jejich odborná příprava, stejně jako zachování této pýchy evropského průmyslu.

8.4   Jak bylo uvedeno výše, vyčerpání rybolovných zdrojů, zákaz některých způsobů rybolovu v EU (avšak nikoli nutně v zemích mimo EU) a nadměrný rybolov vedly k evropské politice rybolovu, která velice zatěžuje tento sektor, jenž musí čelit přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a potřebě jejich odborné přípravy.

8.5   Akvakultura je novou činností, jejímž účelem je uspokojit rostoucí poptávku po konzumaci plodů moře. Není třeba zakrývat, že se jedná o zcela jinou aktivitu, než je rybolov, která je blízká zemědělskému chovu. Tato činnost navíc vyžaduje hygienická a environmentální opatření.

8.6   Pro udržitelný rozvoj pobřežních oblastí je třeba zachovat aktivity související s touto zeměpisnou polohou. Udržení zemědělství, které respektuje životní prostředí pobřeží, je užitečné, pokud je prováděno způsobem, který této činnosti prospívá. Cestovní ruch však není řešením všech problémů s přeřazováním na jiná pracovní místa o to více, že některé projekty rekreačních infrastruktur mohou postihnout zóny zeleně, které se na pobřeží dosud nacházejí. EU musí věnovat zvláštní pozornost hospodářským a sociálním dopadům politik, které v tomto specifickém a snadno ohrozitelném ekonomickém prostředí provádí.

9.   Zvyšování povědomí o mořském prostředí

9.1   Na 136 000 km pobřeží je soustředěno 40 % evropských obyvatel a toto pobřeží také přitahuje nejvíce turistů. Je třeba mít lepší znalosti o mořském prostředí, které je sice bohaté, avšak ohrožené takovou velkou hustotou obyvatelstva. Program zaměřený na zvyšování povědomí o mořském prostředí, který by byl přizpůsoben konkrétnímu přímořskému prostředí např. po vzoru oblastí či podoblastí definovaných v provádění strategie pro mořské prostředí, a určen alespoň pro pět moří nebo oceánů, které obklopují EU (Baltské moře, Severní moře, Atlantický oceán, Středozemní moře a Černé moře), by umožnil lépe pochopit a odůvodnit ochranná opatření pro mořské prostředí za účelem snížení znečištění, nadměrného rybolovu či poškozování pobřeží výstavbou umělých infrastruktur. Je také velmi důležité podporovat lepší informovanost zaměřenou na školy a veřejné orgány, které jsou pověřeny správou pobřeží.

10.   Globální změna klimatu a stoupání hladiny vod

10.1   Oteplení klimatu na jedné straně způsobí všeobecné stoupání hladiny moří a na straně druhé zvýší výskyt mimořádných a ničivých klimatických jevů (vichřic, uragánů, tornád atd.). To bude mít za následek erozi pobřeží, ústup pláží a posílení ochranných struktur na pobřeží, což se již v některých zemích projevuje. Tento problém se bude do různé míry týkat evropských zemí a regionů a obecně všech pobřežních městských zón a v první řadě všech přístavních a přímořských lázeňských infrastruktur. Některé členské státy již zahájily rozsáhlé akce, jako plán Delta přijatý v Nizozemsku po katastrofických záplavách v roce 1953 nebo italská akce Mojžíš na záchranu Benátek. Je třeba uvažovat o pokynech Společenství, který by co nejlépe doprovázely tyto očekávané a nezvratné změny, přičemž musí být brán ohled na hospodářské i environmentální zájmy.

10.2   Aby EU mohla čelit změně klimatu a jejím dopadům, nesmí se omezovat na preventivní opatření, ale měla by spolu s členskými státy zahájit velký program výzkumu a vývoje, který by dodržoval zásadu spolupráce výzkumných středisek a sdílení výsledků. Tato iniciativa by prokázala užitečnost a dokonce nezbytnost úzké spolupráce na evropské úrovni v této oblasti.

---

(1)  http://www.medam.org.

---