18.3.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 69/5

---

Podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Finské republiky a Švédského království k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o evropském ochranném příkazu

(2010/C 69/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. d) této smlouvy,

s ohledem na iniciativu Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Finské republiky a Švédského království,

v soulade s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská unie si stanovila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)	Podle čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí.

(3)

Podle stockholmského programu, který přijala Evropská rada na zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, by se vzájemné uznávání mohlo rozšířit na všechny typy rozsudků a soudních rozhodnutí, které mohou být v závislosti na právním systému buď trestní, nebo správní povahy. Uvedený program rovněž stanoví, že je obětem trestného činu možné nabídnout zvláštní ochranná opatření, která by měla být účinná v rámci celé Unie.

(4)

V usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2006 o současném stavu boje proti násilí páchanému na ženách a o případných budoucích krocích se členským státům doporučuje prosazovat nulovou toleranci vůči všem formám násilí páchaného na ženách a členské státy se vyzývají, aby podnikly příslušná opatření k zajištění lepší ochrany a podpory skutečných a potenciálních obětí.

(5)

Ve společném prostoru práva bez vnitřních hranic je nutné zajistit, aby ochrana poskytovaná osobě v jednom členském státě byla zachována a pokračovala rovněž v jakémkoli jiném členském státě, do nějž se dotyčná osoba přestěhuje nebo přestěhovala. Také by mělo být zajištěno, aby oprávněný výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, přiznaného čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, nevedl ke ztrátě jejich bezpečnosti.

(6)

Za účelem dosažení těchto cílů b tato směrnice měla stanovit pravidla, na jejichž základě je možné rozšířit ochranu vyplývající z ochranného opatření přijatého podle práva jednoho členského státu (dále jen „vydávající stát“) i na další členský stát, do nějž se chráněná osoba přestěhovala (dále jen „vykonávající stát“), a to bez ohledu na typ nebo dobu trvání povinností nebo zákazů obsažených v daném ochranném opatření.

(7)

Aby se zabránilo spáchání nového trestného činu proti oběti ve vykonávajícím členském státu, měl by mít dotyčný stát právní základ pro uznání rozhodnutí ve prospěch oběti, které bylo předtím přijato ve vydávajícím státě, a zároveň by se mělo zabránit tomu, aby oběť musela ve vykonávajícím státě zahájit nové řízení nebo znovu předkládat důkazní prostředky, jako by rozhodnutí ve vydávajícím státě nebylo přijato.

(8)	Tato směrnice by se měla uplatňovat a prosazovat tak, aby se chráněným osobám dostalo ve vykonávajícím státě stejné nebo rovnocenné ochrany, jakou by měla, kdyby bylo příslušné ochranné opatření od začátku vydáno v tomto státě, aby se tak předešlo jakékoli diskriminaci.

(9)

Vzhledem k tomu, že se tato směrnice zabývá situací, kdy se chráněná osoba přestěhovala do jiného členského státu, nezahrnuje uplatňování jejích ustanovení žádný přenos pravomoci týkající se hlavních, odložených, alternativních, podmíněných nebo vedlejších sankcí nebo bezpečnostních opatření uložených osobě, která představuje nebezpečí, na vykonávající stát, pokud má tato osoba i nadále bydliště ve státě, který ochranné opatření vydal.

(10)	Tam, kde je to vhodné, by mělo být možné použít elektronické prostředky s cílem uvést v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy do praxe opatření přijatá na základě této směrnice.

(11)

Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany osob, jimž hrozí nebezpečí, nemůže být s ohledem na přeshraniční povahu daných situací uspokojivě dosaženo jednostranným jednáním členských států a mohlo by jich být vzhledem k rozsahu a možným účinkům lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie v souladu se zásadou subsidiarity přijmout opatření uvedená v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(12)

Tato směrnice by měla přispět k ochraně ohrožených osob, a tím doplnit stávající nástroje v této oblasti, jako jsou rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (2) a rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze de 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie (3),

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„evropským ochranným příkazem“ soudní rozhodnutí týkající se ochranného opatření vydaného členským státem, jehož cílem je usnadnit jinému členskému státu v případě potřeby přijmout ochranné opatření podle svého vnitrostátního práva s ohledem na ochranu života, tělesné a duševní integrity, svobody nebo sexuální integrity člověka;

2)

„ochranným opatřením“ rozhodnutí přijaté příslušným orgánem členského státu, kterým se osobě, která představuje nebezpečí, ukládá jedna nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v čl. 2 odst. 2, za předpokladu, že porušení těchto povinností nebo zákazů představuje podle práva dotčeného členského státu trestný čin nebo za ně může být v daném členském státě jinak uložen trest odnětí svobody;

3)	„chráněnou osobou“ osoba, jejíž život, tělesná a duševní integrita, svoboda nebo sexuální integrita jsou předmětem ochrany vyplývající z ochranného opatření přijatého vydávajícím státem;

4)	„osobou, která představuje nebezpečí“, osoba, jíž byla uložena jedna nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v čl. 2 odst. 2;

5)	„vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo původně přijato ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

6)	„vykonávajícím státem“ členský stát, kterému byl evropský ochranný příkaz předán za účelem jeho uznání;

7)	„státem dohledu“ členský stát, jemuž byl postoupen rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatření dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.

Článek 2

Oblast působnosti evropského ochranného příkazu

1.   Evropský ochranný příkaz lze vystavit kdykoli, jestliže má chráněná osoba v úmyslu opustit vydávající členský stát a vydat se do jiného členského státu, nebo tak již učinila.

2.   Evropský ochranný příkaz se vydává pouze tehdy, pokud bylo ve vydávajícím státě již přijato ochranné opatření ukládající osobě, která představuje nebezpečí, jednu nebo více z těchto povinností nebo zákazů:

a)	povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje;

b)	povinnost zdržovat se na konkrétně stanoveném místě, případně během stanovené doby;

c)	povinnost obsahující omezení ohledně opuštění území vydávajícího státu;

d)	povinnost vyhýbat se styku s chráněnou osobou; nebo

e)	zákaz přiblížit se chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost.

Článek 3

Povinnost uznat evropský ochranný příkaz

1.   Členské státy uznají jakýkoli evropský ochranný příkaz, který je v souladu s touto směrnicí.

2.   Touto směrnicí není dotčena povinnost dodržovat základní práva a obecné právní zásady zakotvená v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 4

Stanovení příslušných orgánů

1.   Každý členský stát uvědomí generální sekretariát Rady, který justiční orgán nebo které justiční orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné vydávat a uznávat evropský ochranný příkaz, je-li daný členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy jako orgány příslušné pro přijímání rozhodnutí podle této směrnice určit i jiné než justiční orgány, mají-li tyto orgány pravomoc přijímat rozhodnutí podobné povahy podle jejich vnitrostátního práva hmotného i procesního.

3.   Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 5

Vydání evropského ochranného příkazu

1.   Na podkladě ochranného opatření přijatého ve vydávajícím státě může justiční orgán tohoto státu nebo jiný příslušný orgán uvedený v čl. 4 odst. 2 vydat evropský ochranný příkaz pouze na žádost chráněné osoby poté, co ověří, že ochranné opatření splňuje všechny požadavky uvedené v čl. 3 odst. 1.

2.   Chráněná osoba nebo její zákonný zástupce může podat žádost o vydání evropského ochranného příkazu buď příslušnému orgánu vydávajícího státu, nebo příslušnému orgánu vykonávajícího státu.

Jestliže se žádost podává ve vykonávajícím státě, předá tamní příslušný orgán tuto žádost co nejdříve příslušnému orgánu vydávajícího státu, aby evropský ochranný příkaz v případě potřeby vydal.

3.   Orgán, který přijme ochranné opatření obsahující jednu nebo více z povinností uvedených v čl. 2 odst. 2, uvědomí chráněnou osobu o možnosti požádat o vydání evropského ochranného příkazu, pokud má tato osoba v úmyslu přestěhovat se do jiného členského státu. Tento orgán chráněné osobě poradí, aby žádost podala ještě předtím, než opustí území vydávajícího státu.

Článek 6

Podoba a obsah evropského ochranného příkazu

Evropský ochranný příkaz musí odpovídat vzoru obsaženému v příloze I. Musí obsahovat zejména tyto informace:

a)	totožnost a státní příslušnost chráněné osoby, jakož i totožnost a státní příslušnost zákonného zástupce této osoby, je-li chráněná osoba nezletilá nebo nemá-li způsobilost k právním úkonům;

b)	použití jakýchkoli technických nástrojů, které byly chráněné osobě případně poskytnuty pro okamžitý výkon ochranného opatření;

c)	jméno, adresu, číslo telefonu a faxu a adresa elektronické pošty příslušného orgánu vydávajícího státu;

d)	určení ochranného opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

e)	souhrn skutečností a okolností, které vedly k uložení ochranného opatření ve vydávajícím státě;

f)

povinnosti nebo zákazy uložené v ochranném opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz, osobě, která představuje nebezpečí, jejich doba platnosti a výslovné uvedení skutečnosti, že jejich porušení představuje podle práva vydávajícího státu trestný čin nebo za ně může být jinak uložen trest odnětí svobody;

g)	totožnost a státní příslušnost osoby, která představuje nebezpečí;

h)	v případě potřeby další okolnosti, které by mohly mít vliv na posouzení nebezpečí, jemuž je chráněná osoba vystavena;

i)

výslovné uvedení případné skutečnosti, že rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byl postoupen jinému členskému státu, a určení orgánu příslušného pro výkon tohoto rozsudku nebo rozhodnutí.

Článek 7

Postup předávání

1.   Předává-li příslušný orgán vydávajícího státu příslušnému orgánu vykonávajícího státu evropský ochranný příkaz, učiní tak jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, aby se mohl příslušný orgán vykonávajícího členského státu přesvědčit o jeho pravosti.

2.   Není-li příslušnému orgánu ve vykonávajícím nebo vydávajícím státě znám příslušný orgán ve druhém státě, provede tento orgán za účelem získání požadovaných informací všechna příslušná šetření, a to i prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě vytvořené na základě společné akce Rady 98/428/SVV ze dne 29. června 1998 o vytvoření Evropské soudní sítě (4), národního člena Eurojustu nebo národního koordinačního systému Eurojustu ve svém státě.

3.   Není-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží evropský ochranný příkaz, příslušný k jeho uznání, postoupí jej bez dalšího příslušnému orgánu.

Článek 8

Opatření ve vykonávajícím státu

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu

a)

ihned po obdržení evropského ochranného příkazu předaného v souladu s článkem 7 tento příkaz uzná a v případě potřeby přijme všechna opatření, která by byla podle jeho vnitrostátního práva v podobném případě dostupná, aby zajistil ochranu chráněné osoby, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání stanovených v odstavci 9;

b)	je-li to vhodné, vyrozumí osobu, která představuje nebezpečí, o každém opatření přijatém ve vykonávajícím státě;

c)	přijme jakékoli naléhavé a předběžné opatření, aby zajistil i nadále ochranu chráněné osoby;

d)

okamžitě ohlásí příslušnému orgánu vydávajícího státu, a je-li vydávající stát odlišný od státu dohledu, příslušnému orgánu státu dohledu každé porušení ochranného opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz a které je v něm popsáno. Pro hlášení se použije jednotný formulář obsažený v příloze II.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o opatřeních přijatých v souladu s tímto článkem.

Článek 9

Důvody pro odmítnutí uznání evropského ochranného příkazu

1.   Každé odmítnutí uznání evropského ochranného příkazu musí být odůvodněno.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat evropský ochranný příkaz za těchto okolností:

a)	evropský ochranný příkaz není úplný nebo nebyl dokončen ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;

b)	nebyly dodrženy požadavky stanovené v čl. 2 odst. 2;

c)	ochrana vyplývá z výkonu trestu nebo opatření, na nějž se podle práva vykonávajícího státu vztahuje amnestie, a týká se činu, který spadá podle tohoto práva do jeho pravomoci;

d)	podle práva vykonávajícího státu se osobě, která představuje nebezpečí, přiznává imunita, která znemožňuje přijmout ochranná opatření.

3.   V případech uvedených v odst. 2 písm. a) a b) příslušný orgán ve vykonávajícím státě, dříve než rozhodne o odmítnutí uznání evropského ochranného příkazu, konzultuje vhodným způsobem příslušný orgán vydávajícího státu a v případě potřeby ho požádá o neprodlené poskytnutí všech dalších požadovaných informací.

Článek 10

Následná rozhodnutí ve vydávajícím státě

1.   Příslušný orgán ve vydávajícím státě má pravomoc vydávat všechna následná rozhodnutí související s ochranným opatřením podle evropského ochranného příkazu. Tato následná rozhodnutí se týkají zejména:

a)	obnovení, přezkumu a zrušení ochranného opatření;

b)	změny ochranného opatření;

c)	vydání zatýkacího rozkazu nebo jiného vykonatelného soudního rozhodnutí se stejným účinkem;

d)	zahájení nového trestního řízení proti osobě, která představuje nebezpečí.

2.   Na rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 se použije právo vydávajícího státu.

3.   Pokud již rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byl postoupen jinému členskému státu, přijímají se následná rozhodnutí v souladu s příslušnými ustanoveními uvedených rámcových rozhodnutí.

Článek 11

Důvody pro zrušení uznání evropského ochranného příkazu

Příslušný orgán ve vykonávajícím státě může zrušit uznání evropského ochranného příkazu, pokud je prokázáno, že chráněná osoba s konečnou platností opustila vykonávající členský stát.

Článek 12

Lhůty

1.   Evropský ochranný příkaz je uznán neprodleně.

2.   Po uznání evropského ochranného příkazu rozhodne příslušný orgán vykonávajícího státu v souladu s článkem 8 neprodleně o přijetí jakéhokoli opatření podle svého vnitrostátního práva.

Článek 13

Rozhodné právo

Rozhodnutí vydaná příslušným orgánem vykonávajícího státu podle této směrnice se řídí jeho vnitrostátním právem.

Článek 14

Povinnosti zúčastněných orgánů

1.   Pokud příslušný orgán vydávajícího státu podle čl. 10 odst. 1 písm. b) změní ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz, oznámí tuto změnu neprodleně příslušnému orgánu vykonávajícího státu. Příslušný orgán vykonávajícího státu přijme opatření případně nezbytná pro provedení změněného ochranného opatření, pokud by taková opatření byla dostupná v podobném případě podle jeho vnitrostátního práva, a uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu, chráněnou osobu, a je-li to vhodné, i osobu, která představuje nebezpečí, pokud se tato osoba nachází na území vykonávajícího státu.

2.   Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí příslušný orgán vykonávajícího státu a chráněnou osobu o skončení platnosti či zrušení ochranného opatření, na jehož podkladě byl ve vydávajícím státě vydán evropský ochranný příkaz, a v důsledku toho i o zrušení příkazu.

Článek 15

Konzultace mezi příslušnými orgány

Příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu se mohou navzájem konzultovat, aby usnadnily plynulé a účinné uplatňování této směrnice.

Článek 16

Jazyky

Evropský ochranný příkaz musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.

Každý členský stát může v okamžiku přijetí této směrnice nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo na generálním sekretariátu Rady, že přijme překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Unie.

Článek 17

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování této směrnice, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území vydávajícího státu, nese vykonávající stát.

Článek 18

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1.   Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné v okamžiku vstupu této směrnice v platnost, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

2.   Členské státy mohou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání po vstupu v platnost této směrnice, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

3.   Do … (5) oznámí členské státy generálnímu sekretariátu Rady a Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 1, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy generálnímu sekretariátu Rady a Komisi rovněž oznámí všechny nové dohody nebo ujednání podle odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 19

Provedení

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení souladu s ustanoveními této směrnice do … (6).

2.   Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z této směrnice.

Článek 20

Přezkum

1.   Do … (7) vypracuje Komise zprávu na základě informací obdržených od členských států podle čl. 19 odst. 2.

2.   Na základě této zprávy Rada posoudí,

a)	do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí;

b)	uplatňování této směrnice.

3.   Ke zprávě se případně připojí legislativní návrhy.

Článek 21

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.

(3)  Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.

(4)  Úř. věst. L 191, 7.7.1998, s. 4.

(5)  Tři měsíce ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(6)  Dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(7)  Čtyři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

---

---

---