6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/63

A.

vzhledem k tomu, že účinnost politik EU z velké části závisí na jejich uplatňování na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; vzhledem k tomu, že dodržování právních předpisů Společenství členskými státy musí být důsledně kontrolováno a sledováno, aby byl zajištěn jejich požadovaný pozitivní dopad na každodenní život občanů,

B.

vzhledem k tomu, že počet stížností týkajících se porušení práva Společenství ukazuje, že evropští občané hrají zásadní roli při jeho uplatňování a že schopnost orgánů EU náležitě reagovat na to, na čem občanům záleží, je důležitá pro věrohodnost Evropské unie,

C.

vzhledem k tomu, že Komise může upravovat své nástroje tak, aby mohla efektivně plnit svěřené úkoly, a přijímat inovační opatření, jež mají zlepšit uplatňování práva Společenství,

1.

bere na vědomí, že celkový počet řízení pro porušení práva Společenství zahájených Komisí během posledních let neustále roste a že v roce 2003 bylo odhaleno 2 709 takových případů (v 15 zemích EU); dále konstatuje, že počet zjištěných případů porušení práva v roce 2004 dramaticky poklesl (o 563) a v roce 2005 se opět zvýšil, nikoli však v takovém rozsahu jako v roce 2003: 2 653 registrovaných případů (v 25 zemích EU);

2.

konstatuje, že přistoupení 10 nových členských států tedy patrně nemělo na počet registrovaných případů porušení práva žádný vliv, a vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost Parlamentu jasně vysvětlila a ujistila ho o tom, že nízký počet stížností není důsledkem špatné evidence stížností nebo nedostatečných zdrojů, které Komise vyčlenila pro tuto oblast, nebo politického rozhodnutí, podle něhož je třeba být k těmto členským státům shovívavější;

3.

vítá, že většina příslušných generálních ředitelství je ochotna poskytovat informace o zdrojích určených na problematiku porušování práva v oblastech spadajících do jejich pravomoci i o aktuální situaci řízení pro porušení práva Společenství; bere na vědomí, že každé generální ředitelství přistupuje k uplatňování práva Společenství a vyčleňování prostředků odlišným způsobem a že neexistuje přesný přehled o tom, jak tyto různé přístupy fungují, ani nebylo zveřejněno jejich obecné zhodnocení;

4.

zavazuje se, že podpoří Komisi tím, že zvýší rozpočtové prostředky pro rozšíření zdrojů, jak to požaduje většina příslušných generálních ředitelství;

5.

vítá skutečnost, že některá generální ředitelství vytvořila specifické mechanismy, jež mají doplnit řízení pro porušení práva Společenství s cílem účinně sledovat a konsolidovat uplatňování práva Společenství; konstatuje, že v roce 2002 byly jako součást regulačního rámce pro elektronické komunikace zavedeny oznamovací postupy pro navržená legislativní opatření na vnitrostátní úrovni, díky nimž byla v krátkodobém časovém horizontu umožněna spolupráce regulačních orgánů jednotlivých členských států a Komise; vyzývá Komisi, aby zvážila systematické používání tohoto preventivního mechanismu v jiných oblastech;

6.

domnívá se, že je třeba podporovat předávání osvědčených postupů mezi členskými státy, např. formou souhrnných schůzí a seminářů věnujících se provádění práva, které by organizovala Komise v zájmu snazšího uplatňování práva Společenství; vyzývá Komisi, aby zvážila, jakým způsobem by mohl být do tohoto procesu zapojen Parlament;

7.

vítá úsilí, které některá generální ředitelství Komise, zejména GŘ pro životní prostředí, vynaložila na zlepšení kontrol souladu příslušných směrnic, ale není spokojen s odpovědí Komise ohledně důvěryhodnosti studií o souladu právních předpisů; znovu Komisi vyzývá, aby na svých internetových stránkách zveřejnila studie zadané různými generálními ředitelstvími o hodnocení souladu vnitrostátních prováděcích opatření s právními předpisy Společenství;

8.

vítá skutečnost, že do výroční zprávy a jejích příloh byly poprvé zařazeny podrobnosti o konkrétních a detailních postupech v případech nesplnění povinnosti související s peticemi;

9.

podporuje vysílání zjišťovacích misí do různých členských států za účelem prošetření záležitostí, na než upozornili občané ve svých peticích; takové mise považuje za pragmatický způsob, jak v zájmu občanů řešit problémy v přímé spolupráci se členskými státy; domnívá se, že tyto mise jsou ještě potřebnější s ohledem na skutečnost, že Komisi chybí „kontrolní“ pravomoci k ověřování provádění práva ES v praxi, například v oblasti životního prostředí;

10.

vítá závazek Komise začleňovat do budoucích legislativních návrhů shrnutí určená občanům a vyžaduje konkrétní příklady takových shrnutí, jakož i vysvětlení, že budou nedílnou součástí příslušného právního aktu, což je požadavek uvedený v bodě 19 usnesení Parlamentu ze dne 16. května 2006 o 21. a 22. výroční zprávě Komise o monitorování uplatňování právních předpisů Společenství (2003 a 2004) (1);

11.

domnívá se, že Komise by měla aktivněji sledovat vnitrostátní události, které by mohly poukazovat na porušování právních předpisů Společenství; vyzývá proto Komisi, aby v zájmu předcházení či nápravy porušování předpisů intenzivněji využívala své zastupitelské kanceláře;

12.

vyzývá členské státy, aby k provádění právních předpisů Společenství nepřistupovaly jen z čistě formálního hlediska a aby se pokud možno vyvarovaly neúplnému provádění směrnic s cílem zlepšit transparentnost a zjednodušit právní předpisy;

13.

vítá skutečnost, že se Komise ve svém sdělení „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“ zabývala některými důležitými politickými otázkami, které vznesl Parlament ve výše uvedeném usnesení ze dne 16. května 2006; shledává však, že některé důležité otázky je ještě třeba projednat, neboť nebyly zcela zodpovězeny, a to zejména otázka zdrojů vyčleněných na řešení případů porušení práva Společenství, trvání takových postupů, velmi omezeného používání článku 228 Smlouvy o ES a hodnocení toho, jak jsou uplatňována prioritní kritéria; žádá Komisi, aby tyto důležité otázky zodpověděla do května 2008;

14.

Vítá skutečnost, že Komise ve svém nedávno přijatém sdělení přikládá význam uplatňování práva Společenství a náležitě tuto otázku zohledňuje.

15.

bere na vědomí, že při prověřování petic byly zřejmě odhaleny strukturální slabiny ve způsobu, jakým členské státy provádí různé právní předpisy Společenství; je toho názoru, že za účelem zajištění jednoty a soudržnosti práva Společenství je třeba důsledně předávat případy porušování práva Společenství Soudnímu dvoru Evropských společenství, přinejmenším jedná-li se o vnitrostátně závažné případy, které vytvářejí precedens pro vnitrostátní judikaturu a budoucí praxi; domnívá se, že jednotný postup Komise v této oblasti by mohl v budoucnosti podstatně omezit množství stížností předkládaných Komisi i počet petic adresovaných občany Evropskému parlamentu v souvislosti s obdobnými problémy;

16.

shledává, že hlavní překážkou účinnosti řízení pro nesplnění povinnosti (články 226 a 228 Smlouvy o ES) zůstává jeho zdlouhavost a nedostatečné používání článku 228; trvá na tom, že lhůty navržené Komisí v souvislosti s neoznámením prováděcích opatření (nejpozději 12 měsíců od zaslání úředního oznámení o rozhodnutí o případu nebo ode dne, kdy se věci ujme soud) a s postupy pro zajištění souladu s dřívějšími rozhodnutími Soudu (od 12 do 24 měsíců) nesmí být v žádném případě překročeny, a vyzývá Komisi, aby za tímto účelem prováděla v uvedené lhůtě pravidelné kontroly toho, v jaké fázi se nacházejí řízení pro nesplnění povinností, a aby o tom informovala dotčené občany;

17.

vyzývá Komisi, aby důsledněji uplatňovala článek 228 Smlouvy s cílem zajistit řádné dodržování rozsudků Soudního dvora;

18.

vítá záměr Komise upravit stávající pracovní metody s cílem upřednostnit a urychlit vyřizování a vedení již zahájených řízení i cíl zavázat a formálně zapojit členské státy; konstatuje, že v rámci navržené nové pracovní metody budou dotazy a stížnosti obdržené Komisí přímo předávány dotčeným členským státům, „pokud by záležitost vyžadovala objasnění faktického nebo právního stanoviska členského státu. (…) Členskému státu [by byla] stanovena krátká lhůta k tomu, aby občanům nebo podnikům přímo poskytl všechna nezbytná vyjasnění, informace a řešení a aby o tom informoval Komisi (2)“;

19.

shledává, že Komise je často jediným orgánem, na který se mohou občané obracet se stížnostmi na neuplatňování práva Společenství; vyjadřuje proto znepokojení nad tím, že kvůli zpětnému postoupení stížnosti dotčenému členskému státu (jenž v první řadě nese odpovědnost za nesprávné uplatňování práva Společenství) by nová pracovní metoda mohla představovat riziko, že bude oslabena odpovědnost Komise za zajištění uplatňování práva Společenství, jež jí jako „strážkyni Smlouvy“ přísluší podle článku 211 Smlouvy o ES;

20.

bere na vědomí prohlášení Komise, že nová pracovní metoda nenahrazuje řízení pro porušení práva a že se zavazuje tuto metodu uplatňovat pouze ve fázi předcházející řízení o porušení práva Společenství, a to podle přesného harmonogramu a přísných lhůt;

21.

žádá Komisi, aby zajistila, že tato nová metoda nebude mít na stávající procesní záruky poskytnuté žalobci vliv a připomíná Komisi, že nezaevidování stížnosti je podle rozhodnutí veřejného ochránce práv klasifikováno jako nesprávný úřední postup; zdůrazňuje, že stížností se pro tyto účely rozumí veškerá korespondence, která může oznamovat porušení práva Společenství nebo která je jinak zařazena jako stížnost;

22.

zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise informovala žalobce o hlavním obsahu veškeré korespondence s členskými státy týkající se jeho stížnosti v průběhu celého řízení a, je-li uplatněna nová metoda, pak zejména ve fázi předcházející řízení o porušení práva Společenství;

23.

domnívá se, že vypuštění některých částí stávající vnitřní příručky Komise o postupech je sporné, neboť v pilotním projektu nejsou zahrnuty všechny členské státy ani všechna odvětví a nová metoda nefunguje v plném rozsahu; domnívá se, že tato skutečnost by mohla vést ke zmatenému uplatňování postupů, a to jak interně, tak vzhledem k občanům, zejména pokud jde o podobná porušení práv, k nimž dochází v různých členských státech; žádá, aby mu byl umožněn přístup k vnitřní příručce o postupech;

24.

souhlasí s tím, že je důležité zajistit zdroje pro provádění posouzení shody, ale trvá na tom, že je třeba, aby se více lidských zdrojů věnovalo porušování práv; je zejména znepokojen skutečností, že snížení počtu případů porušení práva po rozšíření by mohlo být ve skutečnosti způsobeno nedostatečnými prostředky pro řádnou kontrolu uplatňování právních předpisů EU; žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla konkrétní údaje o počtu pracovních míst a objemu zdrojů, které budou z rozpočtu na rok 2008 věnovány výhradně na řešení otázky porušování práv;

25.

vítá návrh Komise, aby nová pracovní metoda byla vyzkoušena pomocí pilotního programu; vyjadřuje ovšem znepokojení nad tím, že by mohlo dojít k určitým nesrovnalostem a zmatku mezi těmi členskými státy, které se účastní pilotního projektu, a těmi, které se ho neúčastní, neboť pozastavení vnitřního postupu na základě zavedení nové pracovní metody se vztahuje na všechny případy;

26.

žádá Komisi, aby navržený pilotní program zaměřila na ty členské státy, v nichž je uplatňování práva Společenství nadále problematické kvůli nedostatečné spolupráci ze strany vnitrostátních orgánů, zejména na regionální a místní úrovni; vyzývá Komisi, aby pomocí tohoto pilotního programu ověřila, zda a případně kde je v rámci Komise zapotřebí více zdrojů pro zpracování a řízení stížností poté, co bude zavedena nová pracovní metoda;

27.

vzhledem k tomu, že díky stížnostem občanů a podniků se snadněji odhaluje velmi podstatný počet případů nesplnění povinnosti, a vzhledem k tomu, že je třeba zamezit nejasnostem při kontaktování různých orgánů zabývajících se řešením problémů, naléhá na Komisi, aby prověřila možnosti jasného označení těchto orgánů nebo vytvoření ústředního orgánu, který by poskytoval pomoc občanům on-line;

28.

vítá rozhodnutí Komise zavést „v případě většiny procesních kroků častější přijímání rozhodnutí, které umožní rychlejší postup v případu“; bere na vědomí, že Komise každý rok pořádá čtyři formální jednání, na nichž rozhoduje o řízeních o porušení práva Společenství, a vítá, že se odhodlala tato rozhodnutí přijímat častěji; vyjadřuje politování nad tím, že Komise neurčila přísnější politická a organizační opatření v zájmu splnění těchto nových závazků;

29.

lituje toho, že Komise nedodržela své závazky, které oznámila ve sdělení z roku 2002 „Lepší kontrola uplatňování práva Společenství“, a sice že „uplatňování prioritních kritérií bude každoročně hodnoceno v době, kdy bude projednávána zpráva o kontrole uplatňování práva Společenství“ (3); vítá nový závazek Komise, že „popíše a vysvětlí své činnosti týkající se těchto priorit, a to počínaje rokem 2008“ (4);

30.

konstatuje, že Parlamentu jsou neustále předkládány petice, v nichž si jejich předkladatelé stěžují na trvalé porušování jejich lidských a základních práv ze strany členských států, a vyjadřuje hluboké politování nad tím, že z nového seznamu prioritních kritérií zmizela kritéria týkající se porušování lidských práv a základních svobod, která jsou zakotvena v právu Společenství; připomíná, že Smlouva o EU uděluje Parlamentu pravomoc zahájit postup stanovený v čl. 7 odst. 1 této Smlouvy;

31.

naléhá na Komisi, aby intenzivně uplatňovala zásadu, že veškerá korespondence, která může oznamovat vážné porušení práva Společenství, by měla být registrována jako stížnost, kromě výjimečných okolností uvedených v bodu 3 v příloze sdělení „Vztahy se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství“ (5); poznamenává, že evropský veřejný ochránce práv nedávno shledal, že se Komise dopustila „nesprávného úředního postupu“, protože opomněla evidovat stížnost v souladu se zmíněným sdělením; naléhá na Komisi, aby Parlament informovala o všech úpravách výjimečných kritérií pro nezaevidování stížností a aby s ním tyto změny konzultovala;

32.

naléhá na všechny služby Komise, aby stěžovatele na konci každé předem stanovené lhůty plně informovala o postupu vyřizování jejich stížností (úřední oznámení, vydání odůvodněného stanoviska, předání Soudnímu dvoru), aby svá rozhodnutí zdůvodňovala a aby tyto důvody poskytovala se všemi podrobnostmi stěžovateli v souladu se zásadami uvedenými ve svém sdělení z roku 2002;

33.

vítá záměr Komise zajistit volný přístup do své elektronické databáze a vyzývá ji, aby tento závazek realizovala co nejrychleji;

34.

vítá závazek Komise informovat souhrnně o všech fázích řízení pro porušení práva Společenství počínaje jeho formálním zahájením; domnívá se, že v zájmu lepšího uplatňování právních předpisů Společenství u vnitrostátních soudů by Komise měla zpřístupnit obsah a data kontaktů s členskými státy, jakmile se daný případ již nevyšetřuje;

35.

vítá připravované vydání vysvětlujícího dokumentu Komise o judikatuře Soudního dvora v oblasti nároků na náhradu škody způsobené nesplněním povinností práv vyplývajících z práva Společenství; dále navrhuje, že by Komise měla ověřit, zda by v příslušných případech týkajících se náhrady škod a v souladu s vnitrostátním právem procesním mohla předstupovat před vnitrostátní soudy jako amicus curiae, jak již činí ve vnitrostátních sporech souvisejících s právními předpisy ES o hospodářské soutěži (6);

36.

domnívá se, že stálé parlamentní výbory by se měly mnohem aktivněji podílet na kontrole uplatňování práva Společenství v oblastech, které spadají do jejich působnosti, a měly by být za tímto účelem podporovány Komisí a měly by od ní pravidelně získávat informace; navrhuje, aby vždy, kdy to bude možné, zpravodaj Parlamentu pro konkrétní oblast nebo jeho určený nástupce hráli klíčovou a trvalou úlohu při hodnocení toho, jak členské státy dodržují právo Společenství; poznamenává, že praxe pravidelných schůzek věnovaných uplatňování práva Společenství, které pořádá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, by měla být rozšířena na všechny parlamentní výbory a že by se na nich měla systematicky podílet Komise;

37.

konstatuje však, že neochota Komise poskytovat přesné informace o případech, kde bylo zahájeno řízení pro porušení práva Společenství, nejen značně snižuje zájem veřejnosti o tyto schůzky, ale i jejich účinnost; vyzývá parlamentní výbory, aby případně zvážily zařazení zástupců příslušných členských států a Rady na seznam hostů pozvaných na schůzky o uplatňování práva Společenství;

38.

je přesvědčen, že by se parlamentním výborům (včetně Petičního výboru) mělo dostat adekvátní administrativní podpory, aby mohly řádně vykonávat své úkoly; žádá pracovní skupinu pro reformu Parlamentu, Rozpočtový výbor a další příslušné orgány Parlamentu, aby předložily konkrétní návrhy, které se budou mimo jiné zabývat výše uvedenou trvalou úlohou zpravodajů, a aby zhodnotily, zda je možné v sekretariátech všech výborů vytvořit zvláštní pracovní útvary, které by zajistily nepřetržitou a účinnou kontrolu uplatňování práva Společenství;

39.

žádá, aby poslanci národních parlamentů a Evropského parlamentu spolu úžeji spolupracovali s cílem podpořit a zefektivnit kontrolu evropských otázek na vnitrostátní úrovni; domnívá se, že národní parlamenty mohou cenným způsobem přispět ke kontrole uplatňování práva Společenství, a pomoci tak posílit demokratickou legitimitu Evropské unie a přiblížit ji občanům;

40.

připomíná závazek Rady, že bude podporovat členské státy, aby vytvářely a zveřejňovaly tabulky, které by dokládaly vzájemný vztah mezi směrnicemi a vnitrostátními prováděcími předpisy; trvá na tom, že tyto tabulky mají zásadní význam k tomu, aby Komise mohla ve všech členských státech provádět účinnou kontrolu prováděcích předpisů; a jakožto spolutvůrce právních předpisů navrhuje uskutečnit veškeré nezbytné kroky pro to, aby ustanovení týkající se těchto tabulek nebyla z textu návrhů Komise během legislativního procesu odstraněna;

41.

konstatuje, že významnou roli při uplatňování práva Společenství hrají vnitrostátní soudy, a plně podporuje úsilí Komise určit oblasti, ve kterých by bylo užitečné poskyntou doplňkové odborné školení pro soudce, advokáty a úředníky v rámci vnitrostátních orgánů;

42.

vyzývá Komisi, aby lépe dohlížela nad dodržováním rozhodnutí Parlamentu, která se týkají poslanecké imunity, ze strany soudních orgánů členských států a aby v případech, kdy shledá, že tato rozhodnutí dodržena nebyla, informovala Parlament o dalších krocích, které zamýšlí podniknout;

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.