Zveřejnění žádosti podle čl. 8 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 509/2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality

2009/C 137/10

Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti zápisu námitku podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 509/2006. Komise musí námitku obdržet do 6 měsíců po tomto zveřejnění.

ŽÁDOST O ZÁPIS ZARUČENÉ TRADIČNÍ SPECIALITY (ZTS)

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 509/2006

„BELOKRANJSKA POGAČA“

č. ES: SI-TSG-007-0029-29.10.2004

1.   Jméno a adresa skupiny žadatelů:

2.   Členský stát:

Slovinsko

3.   Specifikace produktu:

3.1   Název, který má být zapsán:

„Belokranjska pogača“

Název musí být zapsán ve slovinštině. Údaj, jenž má být přeložen do ostatních úředních jazyků zní: „vyrobeno tradiční slovinskou metodou“.

3.2   Prosím uveďte, zda název:

Název „Belokransjka pogača“ nevyjadřuje zvláštní povahu produktu, ale tradičně se používá k popisu tohoto produktu, jak to dokládají různé zdroje zmíněné v bodě 3.8.

3.3   Žádáte o výhradu podle čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 509/2006?

3.4   Druh produktu:

3.5   Popis zemědělského produktu nebo potraviny, na něž se vztahuje název podle bodu 3.1:

„Belokranjska pogača“ je chléb okrouhlého a plochého tvaru, který se připravuje podle originálního receptu z následujících surovin: bílé hladké mouky typu 500, vlažné vody se solí a s kvasnicemi. „Belokransjka pogača“ je kruhovitého tvaru o průměru přibližně 30 cm, tloušťka ve střední části je 3 až 4 cm a 1 až 2 cm na krajích. Na povrchu jsou šikmé zářezy, vzdálené od sebe 4 cm a vytvářející čtverce. Vrchní strana je potřená ušlehaným vajíčkem a posypaná kmínem a hrubou mořskou solí. Upečený chléb má jednotnou kůrkou bez vzduchových bublin, výraznou vůni a chuť po kmínu a soli.

Vychutnává se nejlépe ještě teplý. Nekrájí se nožem, ale ulamuje se rukou podél šikmých zářezů.

3.6   Popis metody produkce zemědělského produktu nebo potraviny, na něž se vztahuje název podle bodu 3.1:

3.7   Zvláštní povaha zemědělského produktu nebo potraviny:

„Belokransjka pogača“ je slovinskou kulinářskou specialitou. Vyskytuje se zejména v obci Metlika. Vyznačuje se svým receptem, způsobem přípravy a podáváním. „Belokransjka pogača“ má na povrchu šikmé zářezy ve vzdálenosti přibližně 4 cm. Po upečení se nekrájí nožem, ale ulamuje se rukou podél šikmých zářezů. Pro chléb „Belokranjska pogača“ je rovněž charakteristické potírání povrchu rozšlehaným vajíčkem s kmínem a hrubou mořskou solí, což chlebu po upečení dodává výraznou kmínovou chuť.

3.8   Tradiční povaha zemědělského produktu nebo potraviny:

„Belokranjska pogača“ je v oblasti Bela krajina chráněnou potravinou, neboť její výroba se předává z generace na generaci. S největší pravděpodobnosti ji do této oblasti přinesli Uskoci, kteří se usadili v pohoří Gorjanci, na svazích v oblasti Bela krajina.

O původu chleba „Belokranjska pogača“ se dochovaly písemné a ústní zmínky, nicméně písemné prameny jsou poměrně vzácné.

Sběratel památek lidové tvořivosti, známý slovinský spisovatel z oblasti Dolenjska a cestovatel Janez Trdina rád touto oblastí cestoval a poznával lidi žijící na slunečných svazích pohoří Gorjanci a psal o nich. Tímto způsobem se „Belokranjska pogača“ dostala do jeho knihy Bajke in povesti o Gorjancih (1882).

Ivan Navratil, jazykovědec z Metliky a velký znalec lidové kultury, pagáč zmiňuje v lidové písni o Zeleni Jurij, kde děti jdou od domu k domu a zpívají „dajte mu pogače, da mu noga poskače…“. V knize Kresovanje v Metliki (1849) pak zmiňuje placku bílého chleba, kterou zdejší obyvatelé nazývali „pogača“.

„Pogača“ je rovněž uvedena v Encyklopedii jugoslávské kuchyně (1967) od L. Simeonoviče.

„Belokranjska pogača“ je zmíněna i v Lidové typografii slovinského etnického území ve 20. století (1994) etnologem M. Balkovecem, který pracoval v Belokransjkém muzeu v Metlice.

Ksenja Vitkovič Khalil používá ve své knize Nerajska prehrana (1999) označení „prostača“ pro „Belokransjký pogač“. „Belokranjska pogača“ je rovněž uvedena v lexikonu Leksikon Cankarjeve založbe (1973) a v knize Dobra kuharica od Minky Vasičevy (1902).

V oblasti Bela krajina se „pogača“ těší dlouhé tradici a jako místní specialita se předává z generace na generaci. V minulosti, když hospodyně pekly chléb doma, se pekla rovněž „pogača“, kterou děti mohly jíst teplou, zatímco čekaly, až chléb vystydne, aby se mohl jíst.

Tato tradice se udržuje i dnes. I dnes pečou ženy pro návštěvy „pogaču“, které je symbolem pohostinnosti a je nabízena i turistům na turistických farmách. Podává se i při prodeji vína. Pamětníci tvrdí, že „pogača“ do sebe nasává víno a brání tak vzniku opilství.

3.9   Minimální požadavky a postupy pro kontrolu zvláštní povahy:

3.10   Logo:

—

4.   Orgány nebo subjekty ověřující soulad se specifikací produktu:

4.1   Název a adresa:

 Veřejný Soukromý

4.2   Zvláštní úkoly orgánu nebo subjektu:

Subjektem zodpovědným za ověření všech etap předepsaných ve specifikaci pro pagač „Belokranjska pogača“ je Bureau Veritas.