31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/38

—

zastává názor, že pro zachování konceptů začlenění a solidarity se musí politika soudržnosti i nadále zaměřovat na dosahování hospodářské a sociální rovnováhy, aniž by podlehla pokušení přetěžovat politiku soudržnosti přílišným množstvím protichůdných cílů;

—

je přesvědčen, že cíle soudržnosti a růstu mohou a musí být vzájemně kompatibilní, protože se jedná o dva úzce související záměry; zdůrazňuje, že je třeba zjistit, jak může růst zlepšit soudržnost – již není nutné zjišťovat, jak může soudržnost prospívat růstu;

—

vyjadřuje pochybnosti, zda je správné přiřazovat k nástrojům politiky soudržnosti cíle konkurenceschopnosti pro strategii růstu, a vyzývá, aby v rámci zvažování budoucího uspořádání strukturálních fondů byly analyzovány důsledky, které má v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti účelové vyčleňování prostředků (earmarking) podle Lisabonské strategie;

—

považuje za nutné zkoumat možnosti vypracování úplnějších ukazatelů rozvoje a prosperity s větší vypovídací hodnotou, které by na regionální a místní úrovni odrážely nikoliv nepodstatné rozdíly v příjmech, dostupnosti veřejných služeb, kvalitě zdravotní péče a nabídce kulturního a odborného vzdělávání;

—

upozorňuje, že má-li politika soudržnosti hrát významnou úlohu při posilování nové hospodářské a sociální rovnováhy, musí disponovat přiměřenými zdroji a prostředky; současná úroveň financování představuje pouze nezbytné minimum pro plnění takové funkce.

Zpravodajka

:

Marta VINCENZI (SES/IT), starostka Janova

1.

domnívá se, že kromě otázek hospodářské a sociální soudržnosti je stále důležitější, aby politiky obsahovaly i územní rozměr; protože přes dosažené úspěchy a zlepšení přetrvávají nejen nerovnoměrnosti vývoje v různých regionech, ale narůstají také strukturální problémy uvnitř jednotlivých regionů. Zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby souběžně s územním rozměrem byly respektovány také zásady rovnosti a proporcionality;

2.

souhlasí s hodnocením, že mnohé iniciativy financované Evropskou unií prokázaly přidanou hodnotu. Způsobilost projektu zvyšuje přitažlivost pro veřejné a soukromé financování a urychluje inovační vývoj v řízení a provádění;

3.

lituje, že Komise nadále přehlíží myšlenku násobného efektu strukturálních fondů, a připomíná, že ve svém předběžném stanovisku k této věci navrhl, aby byl definován hodnotící rámec různých rozměrů přidané hodnoty politiky soudržnosti;

4.

vítá zavedení konceptu přechodových regionů zahrnujícího území v současnosti zařazovaná a vyřazovaná do financování (phasing-in a phasing-out) a území, jejichž podpora nemá po skončení období 2007–2013 pokračovat, a podporuje vypracování řešení zaměřených na tyto regiony;

5.

vítá konzultaci, která proběhla před zveřejněním zelené knihy Komise o územní soudržnosti a ukázala, že všechny zúčastněné strany nadále uznávají a podporují úlohu politiky soudržnosti při budování Evropské unie;

6.

poznamenává, že se diskutovalo o možnosti zavedení nových a rozdílných kritérií způsobilosti. Bylo vyjádřeno přání, aby byla kromě HDP a HND zohledňována také demografická struktura a struktura osídlení (údaje o rozptýlení populace, stupni zestárnutí a míře závislosti), trh práce, nabídka služeb, územní uspořádání, městský a venkovský rozměr, přírodní bohatství, kulturní bohatství a environmentální a klimatické faktory. O všech těchto faktorech lze říci, že ovlivňují hospodářský a sociální rozvoj. Ukazatele Společenství pro vymezování oblastí způsobilých pro podporu se osvědčily, ale měl by se používat širší soubor ukazatelů vycházejících z objemnějšího „koše“ údajů pro praktické vyhodnocení účinnosti politiky soudržnosti; demografické struktury a struktury osídlení (údaje o rozptylu populace, míry stárnutí a míře závislosti);

7.

žádá, aby se nerovnost rozvoje a pokrok v oblasti soudržnosti obsahově nehodnotil pouze na základě HDP a HND, ale i podle trhu práce (údaje o zaměstnanosti, mobilitě, odborné přípravě), nabídky služeb (údaje o dostupnosti, účinnosti, rozmístění) a územního uspořádání (údaje o rozloze, kompaktnosti, polycentrismu), demografické struktury a struktury osídlení (údaje o rozložení obyvatelstva, míře stárnutí a závislosti), úrovně vzdělání obyvatelstva, investic do výzkumu a inovací (údaje o prostředcích určených na výzkum, vývoj a inovace v poměru k HDP), a aby byly vzaty v potaz také specifické geografické rysy některých regionů, jako jsou nejvzdálenější, ostrovní a horské regiony;

8.

je přesvědčen, že výzvy klimatické změny a problémy s energetickým zabezpečením budou nadále různými způsoby a různou měrou ovlivňovat rozsáhlou škálu otázek týkajících se hospodářského a sociálního rozvoje a budou tak mít vliv na vynaložené úsilí a kapacity politiky soudržnosti;

9.

zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou zvláště zranitelné z hlediska nových výzev v oblasti klimatu a energetiky, na druhé straně představují pro EU příležitost, neboť jich lze využít coby přírodní laboratoře pro hodnocení problémů a hledání jejich řešení k užitku celé EU;

10.

upozorňuje, že regionální statistiky sice představují základní nástroj pro zlepšení kritérií způsobilosti a úpravu ukazatelů rozvoje, ale v četných členských státech, pokud jsou již k dispozici, může být obtížné je využít nebo zpracovat. Pokud ještě dostupné nejsou, může být obtížné je získat nebo poměřovat;

11.

poznamenává, že cílem zůstává podpora evropské soudržnosti snižováním rozdílů v úrovni rozvoje. Podpora proto musí být směřována především do ekonomicky slabších regionů, ačkoli musí politika soudržnosti, má-li být úspěšná a má-li být pro všechny, pojmout všechna evropská území;

12.

zastává názor, že hlavní výzvou je urychlení konvergence regionů na zaostávajícím stupni rozvoje, zejména integrace území v nových členských státech, jak je přesně a správně uvedeno v několika zprávách Evropské komise o politice soudržnosti;

13.

zastává názor, že nedostatky v infrastruktuře je třeba mapovat a odstraňovat s nejvyšší prioritou;

14.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti je zaměřena na posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti a za tohoto předpokladu přispívá odvětvovým politikám Evropské unie a národním politikám členských států;

15.

zastává mínění, že integrace odvětvových politik s politikami soudržnosti je dosud velmi vzácná a posílení integrovaného přístupu vyžaduje stanovení horizontálních cílů pro přednostní harmonizaci rozvoje zemědělství, péče o životní prostředí, energetiky a dopravy;

16.

vzhledem k aktuální hospodářsko-politické situaci považuje za ještě potřebnější propojení a provázání projektů do sítí a klastrů nezávisle na hranicích oblastí;

17.

je přesvědčen, že cíle soudržnosti a růstu mohou a musí být vzájemně kompatibilní, protože se jedná o dva úzce související záměry; zdůrazňuje, že je třeba zjistit, jak může růst zlepšit soudržnost – již není nutné zjišťovat, jak může soudržnost prospívat růstu;

18.

vyjadřuje pochybnosti, zda je správné přiřazovat k nástrojům politiky soudržnosti cíle konkurenceschopnosti pro strategii růstu, a vyzývá, aby v rámci zvažování budoucího uspořádání strukturálních fondů byly analyzovány důsledky, které má v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti účelové vyčleňování prostředků (earmarking) podle Lisabonské strategie;

19.

zdůrazňuje, že všechny strany se shodují v názoru, že racionalizace postupů by přispěla ke snazšímu řízení fondů, ale upozorňuje, že reformy nesmějí obětovat přidanou hodnotu víceúrovňového zapojení regionálních a místních orgánů do evropské správy;

20.

zastává názor, že právní a administrativní prostředí má zásadní význam pro úspěch politiky soudržnosti, a připomíná, že institucionální posílení nabízí k uskutečnění příslušných zásahů velmi cenný zdroj, který není pro fungování politiky soudržnosti evidentní;

21.

připomíná, že rostoucí konkurence mezi evropskými regiony v oblasti účinnosti produkce a administrativy je faktorem, který je třeba brát v úvahu z hlediska hospodářské a sociální soudržnosti, protože ovlivňuje přitažlivost pro zahraniční investice a prosazení v globální ekonomice;

22.

souhlasí s využitím možností vyvíjet nové a inovační nástroje finančního inženýrství v rámci politiky soudržnosti (jako např. revolvingové fondy) a poukazuje zároveň na to, že zásada spolufinancování je platným a účinným nástrojem k tomu, aby byla zajištěna přidaná hodnota politiky soudržnosti;

23.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti by mohla přispívat k viditelnosti evropského projektu, a poznamenává, že Komise by měla ve spolupráci s členskými státy a regionálními a místními orgány hledat ještě účinnější způsoby, jak evropské občany informovat o přínosech a úspěších politiky soudržnosti;

24.

poznamenává, že zásady, na nichž se zakládá současná evropská politika soudržnosti, tedy soustředěnost, programování, spolufinancování, adicionalita a partnerství, prokázaly svou platnost, a je přesvědčen, že by měly zůstat osou působení na evropské úrovni i v budoucnosti;

25.

vyjadřuje přesvědčení, že evropská politika soudržnosti se musí nadále zakládat na pevném partnerství všech úrovní správy a zapojovat rostoucí měrou místní a regionální orgány ve všech fázích, od vytváření projektů až k vyhodnocení programů;

26.

klade důraz na význam, který má z hlediska přidané hodnoty a viditelnosti v místních podmínkách územní spolupráce pro všechny dimenze politiky soudržnosti; upozorňuje na nutnost plného využití možností, které přináší nový nástroj ESÚS;

27.

vyzývá k posílení městské dimenze politiky soudržnosti a připomíná, že městské oblasti jsou sice často hnací silou hospodářského růstu, ale také v nich působí negativní jevy jako hospodářská nevyrovnanost, sociální nerovnost a kulturní izolace;

28.

klade důraz na nutnost lepší koordinace při řešení problémů venkovských oblastí a obtíží městských částí, protože harmonický vztah městské reality a venkovského prostředí je základní složkou integrované politiky regionálního rozvoje;

29.

doporučuje opětovnou integraci nástrojů rozvoje venkova do obecné politiky soudržnosti, jelikož strukturální fondy financují již mnoho akcí se souběžnými záměry a tato volba by mohla být nejlepším řešením, jak se vyhnout duplikaci projektů a iniciativ;

30.

navrhuje spolupráci řídicích orgánů a statistických úřadů při zavedení nových nástrojů regionální statistiky k přiměřenému a cílenému vyhodnocení účinků politiky soudržnosti, lepšímu definování ukazatelů stupně rozvoje a dalšímu zpřesnění kritérií způsobilosti;

31.

považuje za nutné zkoumat možnosti vypracování úplnějších ukazatelů rozvoje a prosperity s větší vypovídací hodnotou, které by na regionální a místní úrovni odrážely nikoliv nepodstatné rozdíly v příjmech, dostupnosti veřejných služeb, kvalitě zdravotní péče a nabídce kulturního a odborného vzdělávání;

32.

upozorňuje, že možnost využití integrovaných forem financování, jako jsou revolvingové fondy s rizikovým kapitálem, zvýhodněné nebo zaručené půjčky by mohly mít kladný násobný efekt, aniž by došlo k převratným změnám systému dotací v politice soudržnosti;

33.

považuje za žádoucí, aby veřejné orgány, včetně místních a regionálních, investovaly více než v minulosti do zajištění a podpory služeb veřejného zájmu, které by překonaly stávající nedostatky především ve vybavenosti a dopravě;

34.

poznamenává, že členské státy Evropské unie čelí demografické výzvě postupného stárnutí obyvatelstva, a zdůrazňuje, že jedním z aspektů těchto změn je rostoucí poptávka po veřejných službách, především zdravotních a sociálních, zaručujících shodnou účinnost a kvalitu všem uživatelům;

35.

je přesvědčen, že zjednodušení politiky soudržnosti by se mělo opírat o zásady subsidiarity a proporcionality a určovat povinnosti podávání zpráv a monitorování podle rozsahu intervencí a umístění projektů, aby se snížily náklady a decentralizovalo se řízení;

36.

je přesvědčen, že Evropská unie by měla uznat a posílit územní dimenzi politiky soudržnosti, aby umožnila hospodářský a sociální rozvoj, který by byl nejen vyvážený a udržitelný z hlediska různých regionů, ale i polycentrický a harmonický v rámci regionu;

37.

zdůrazňuje, že soudržnost zůstává i nadále významnou výzvou, jelikož přetrvávají velké nerovnosti v stupni hospodářského a sociálního rozvoje mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů; tyto nerovnosti se po posledním rozšíření Evropské unie dokonce prohloubily;

38.

zastává názor, že pro zachování konceptů začlenění a solidarity se musí politika soudržnosti i nadále zaměřovat na dosahování hospodářské a sociální rovnováhy, aniž by podlehla pokušení přetěžovat politiku soudržnosti přílišným množstvím protichůdných cílů;

39.

upozorňuje, že má-li politika soudržnosti hrát významnou úlohu při posilování nové hospodářské a sociální rovnováhy, musí disponovat přiměřenými zdroji a prostředky; současná úroveň financování představuje pouze nezbytné minimum pro plnění takové funkce a musí odolat tlakům na omezování výdajů, jež jsou vyvolány v souvislosti s celosvětovou finanční krizí, kvůli níž je o to více zapotřebí účinněji provádět politiky soudržnosti;

40.

poznamenává, že soudržnost si musí podržet evropskou dimenzi a odolat každému pokusu o renacionalizaci evropského úsilí; její přidaná hodnota spočívá také ve skutečnosti, že je obsáhlou sdílenou politikou s jasnými strategickými záměry, schopnou reagovat na kontinentální a globální výzvy a přizpůsobit se regionálním a místním požadavkům;

41.

zdůrazňuje koncepci násobného efektu politiky soudržnosti, jelikož investice vyvolávají dlouhodobé strukturální účinky v regionálním a místním hospodářství, podporují inovativní přístupy k vývoji a zaměstnanosti a mají silný vliv na schopnosti rozvoje správních orgánů a podniků;

42.

vyzývá k použití nových finančních nástrojů, které by mohly přispět k investování jednodušší a účinnější formou, zvláště k podpoře úlohy MSP a jejich rozvoji, a to především v těch regionech, kde jsou potřebné restrukturalizace a inovace;

43.

připomíná, že v souladu se zásadou subsidiarity je nutné, aby místní a regionální orgány byly zapojeny ve všech fázích politiky soudržnosti, od projektování do vyhodnocení, protože představují správní úroveň nejbližší konečným příjemcům i osobám zodpovědným za provádění této politiky.