9.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 257/1

—

Má-li být politika aktivního začleňování optimální, je nutný čtvrtý pilíř, který bude mít průřezový charakter: zapojení do společnosti.

—

Nejdůležitějším prvkem aktivního začleňování je aktivní integrace. Aktivní začleňování se opírá o zásadu „práce na prvním místě“: každý občan bez práce by se měl stát součástí pracovního či vzdělávacího systému.

—

Koherentní skladba politik by měla být vytvořena a realizována v prvé řadě na regionální a místní úrovni. Odpovědnost za vytváření pracovních míst nesou hlavně podniky a sociální partneři coby hlavní aktéři v této oblasti, ve spolupráci s místními a regionálními orgány.

—

Dostatečný příjem se v každé zemi, regionu či místní komunitě chápe odlišně. Podpora příjmu by měla být považována za odpovídající, pokud dokáže odstranit strukturální chudobu. To by mohla být definice „dostatečné“ úrovně. Z hlediska finanční úrovně není možné stanovit obecné pravidlo dostatečnosti pro EU jako celek. Národní, regionální a místní orgány jsou společně odpovědné za politiku odpovídající podpory příjmu. Na úrovni EU by se o tom mělo diskutovat v rámci otevřené metody koordinace.

—

V sociálně a hospodářsky znevýhodněných regionech a městech Evropy vyžaduje realizace skladby politik aktivního začleňování občanů nejvíce vzdálených trhu práce pomocí osvědčených postupů finanční podporu z EU. Co se týče politik aktivního začleňování, musejí mít místní a regionální orgány proto přímý přístup k rozpočtu Evropského sociálního fondu.

—

Sociální, subvencovaná či chráněná práce a sociální podniky a družstva představují nástroje, které mohou sehrát významnou úlohu ve skladbě politik na místní a regionální úrovni. Tyto podniky by neměly být posuzovány na základě běžných pravidel hospodářské soutěže na evropském trhu (jsou nutná např. méně přísná pravidla pro zadávání veřejných zakázek a poskytování státní podpory).

Zpravodaj

:

Henk KOOL (NL/SES), místostarosta města Den Haag, Nizozemsko

1.

V roce 2006 bylo ve 25 zemích Evropského společenství 80. mil. lidí (16 % populace) ohroženo rizikem chudoby. Aktivní začleňování a boj proti chudobě spočívá do značné míry v integraci lidí nejvíce vzdálených trhu práce. Stálé obrovské množství lidí, kteří jsou vystaveni riziku chudoby a vyčleněni z trhu práce, představuje nevyhnutelný problém související s cílem sociální soudržnosti ve Smlouvě o EU.

2.

Evropská komise navrhla tři pilíře ke zlepšení aktivního začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce: 1) odpovídající, dostatečnou podporu příjmu, 2) aktivní integraci a 3) sociální služby vysoké kvality.

3.

Má-li být politika aktivního začleňování optimální, je nutný čtvrtý pilíř, který bude mít průřezový charakter: zapojení do společnosti.

4.

Aktivní začleňování vyžaduje integrovaný a komplexní přístup k těmto čtyřem pilířům.

5.

Nejdůležitějším prvkem aktivního začleňování je aktivní integrace (druhý pilíř). Aktivní začleňování se opírá o zásadu „práce na prvním místě“: každý občan bez práce by se měl stát součástí pracovního či vzdělávacího systému. První pilíř (odpovídající, dostatečná podpora příjmu) a třetí pilíř (sociální služby vysoké kvality) představují podpůrné prvky. Čtvrtý pilíř (zapojení do společnosti) je poslední možností v politice aktivního začleňování. Příjmem a jinými opatřeními by se mělo pomoci občanům, kteří nejsou schopni pracovat, v jejich zapojení do společnosti. Souhlasíme s Komisí, že tyto pilíře tvoří integrovaný, komplexní přístup. Každý orgán by proto měl usilovat o správnou rovnováhu mezi sociální pomocí, sociálními službami, službami na úrovni komunity i finančními a nefinančními pobídkami k práci.

6.

Za strategii a politiku aktivního začleňování jsou v prvé řadě odpovědné členské státy a jejich místní a regionální orgány. V souladu s cílem sociální soudržnosti EU však byly pro podporu rozvoje a výměny těchto politik navrženy společné zásady.

7.

Hlavními subjekty pro tvorbu a provádění politik jsou místní a regionální orgány. EU má podpůrnou úlohu. Tato definice komplexní politiky aktivního začleňování je přiměřená a opírá se o zásadu subsidiarity.

8.

Čtyři pilíře (podpora příjmu, politika aktivního začleňování, přístup k sociálním službám vysoké kvality a zapojení do společnosti) jsou propojeny a měly by se vzájemně podporovat. Každý region, cílová skupina a jednotlivec vyžaduje optimální skladbu politik v rámci těchto čtyř pilířů. Politiky aktivního začleňování jsou šité na míru, aby zohledňovaly rozdíly mezi cílovými skupinami a jednotlivci. V závislosti na národním hospodářském modelu se relativní význam těchto čtyř pilířů a nástrojů politiky zvolených v rámci každého pilíře může mezi členskými státy a místními a regionálními orgány lišit.

9.

Výsledky politik zabývajících se integrací lidí nejvíce vzdálených trhu práce jsou nejzřetelnější na úrovni regionální a místní správy. Právě tato úroveň nese důsledky nedostatků v těchto politikách na místní, regionální, národní či evropské úrovni. Koherentní skladba politik by proto měla být vytvořena a realizována v prvé řadě na regionální a místní úrovni. Místní a regionální orgány znají situaci v daném místě, charakteristické vlastnosti trhu práce a mnohé subjekty, jež mohou v komplexním přístupu k aktivnímu začleňování sehrát klíčovou úlohu.

10.

Místní a regionální orgány by proto měly navázat efektivní partnerství s jinými veřejnými orgány, soukromými podniky, sociálními partnery, nevládními organizacemi a zástupci zákazníků za účelem provádění koherentní skladby politik.

11.

Místní a regionální orgány musejí mít pro vytváření a provádění těchto politik, jež by se měly připravovat i realizovat ve spolupráci s dalšími veřejnými i soukromými subjekty, značnou politickou svobodu. Evropské a národní politiky (daňová a přistěhovalecká politika, politika vzdělávání, politika týkající se uzavírání pracovních smluv atd.) by měly být šité na míru a vyhovovat potřebám rozvoje a provádění místní a regionální politiky.

12.

Měly by se odstranit překážky a nedostatky způsobené evropskými, národními, regionálními a místními právními předpisy a postupy.

13.

Nejdůležitějším nástrojem aktivního začleňování je zlepšení aktivní integrace. Pro aktivní integraci všech lidí je zapotřebí komplexní přístup. Zároveň každý region, cílová skupina a jednotlivec vyžaduje integrovanou skladbu politik. Regionální a místní správa je hlavním subjektem, který by měl vytvořit a provádět tuto koherentní skladbu politik se svými partnery (např. s vládou příslušného státu, zaměstnavateli, jinými veřejnými orgány a nevládními organizacemi). Základem komplexní a integrované skladby politik je odstraňování nedostatků s cílem umožnit co největšímu počtu lidí integraci na trhu práce. Toho lze dosáhnout poskytováním poradenství, vedení a odborného vzdělávání pro placenou práci a vytvořením pracovních míst pro chráněné skupiny. Chráněná pracovní místa jsou pracovní místa pro ty, kteří dosud nejsou způsobilí okamžitě zahájit řádnou pracovní činnost.

14.

Součástí optimální politiky a komplexního přístupu k aktivnímu začleňování jsou následující prvky:

15.

Používání intenzivních personalizovaných akčních plánů pomáhá zlepšovat aktivní integraci.

16.

Cílové skupiny jsou důležitým prvkem komplexní, integrované skladby politik. Veřejné orgány na regionální a místní úrovni by měly navrhovat a provádět politiky, jež jsou nejefektivnější pro aktivní zapojování všech jedinců bez ohledu na jejich původ, ale měly by se vypořádat se specifickými překážkami, které před těmito lidmi stojí.

17.

Odpovědnost za vytváření pracovních míst nesou hlavně podniky a sociální partneři coby hlavní aktéři v této oblasti, ve spolupráci s místními a regionálními orgány. Na národní a regionální úrovni má ústřední vláda odpovědnost za vytvoření optimálních ekonomických rámcových podmínek, např. za poskytnutí dobrého vzdělání, efektivního zařazení do pracovního procesu, daňových opatření a flexikurity (sociální zabezpečení a flexibilní alternativy práce). Místní a regionální orgány, sociální služby a nevládní organizace jsou posledním článkem řetězce, zejména pro osoby nejvíce vzdálené trhu práce. Jednotlivci mají samozřejmě také své vlastní osobní povinnosti.

18.

Státní, sociální a soukromí zaměstnavatelé by měli být intenzivně motivováni k zlepšování stávajících pracovních míst a k vytváření nových kvalitních pracovních míst (s nabídkou dostatečné výše příjmů, dobrých pracovních podmínek a odborného/základního vzdělávání). Zvláště potřebná jsou praktická pracovní místa (vyžadující nízkou kvalifikaci). Národní, místní a regionální orgány mohou optimalizací podnikatelského prostředí motivovat soukromé zaměstnavatele k vytváření pracovních míst.

19.

Také místní a regionální orgány jsou významným zaměstnavatelem. Jako zaměstnavatelé by měli rovněž uplatňovat zásady stanovené v tomto dokumentu.

20.

Pro osoby, které jsou vzdáleny trhu práce, a to z důvodu tělesného nebo mentálního postižení, může být také nutné vytvořit a financovat sociální a subvencovanou práci a pracovní místa pro chráněné skupiny. Důležitou úlohu při podporování sociálních podniků mohou hrát místní a regionální orgány.

21.

Koexistence všech druhů zaměstnání (na dobu určitou, flexibilní, na zkrácený a na plný úvazek, jakož i možnost práce z domova) může pomoci lidem nejvíce vzdáleným trhu práce získat zaměstnání.

22.

Všechny druhy formálního a informálního vzdělávání i odborného vzdělávání, systémy částečného odborného vzdělávání a dalšího vzdělávání, uznávání předchozího dosaženého vzdělání a zaměření na celoživotní učení by měly být součástí koordinovaného úsilí o zvýšení kvalifikace také pro osoby nejvíce vzdálené trhu práce.

23.

Národní, regionální a místní správa musí vyvinout větší úsilí o zlepšení kvality vzdělávání v souladu s potřebami trhu práce. Politika zaměstnanosti místních orgánů by měla být aktivnější a potřeby místního trhu by měly být co nejlépe zohledněny. V členských státech, kde za politiku trhu práce odpovídá místní úroveň, by vlády za pomoci EU měly povzbuzovat místní orgány v monitorování místního trhu práce.

24.

Komplexní, jednotná skladba politik aktivní integrace by měla zahrnovat pobídky, jež by lidem nejvíce vzdáleným trhu práce umožnily vlastní podnikání.

25.

Lidé nejvíce vzdáleni trhu práce potřebují dostatečnou podporu příjmu i jinou pomoc, aby mohli důstojně žít a zachovat si určitou míru způsobilosti, která jim umožní opětovnou integraci na trhu práce. Je na místě zdůraznit, že toto je základní zásadou Evropské unie.

26.

Dostatečný příjem se v každé zemi, regionu či místní komunitě chápe odlišně. Tuto dostatečnost ovlivňuje výše podpory příjmu, úroveň cen, charakteristické vlastnosti dané domácnosti, daně, délka sociálního vyloučení, kulturní, sociální a historické faktory atd. Podpora příjmu by měla být považována za odpovídající, pokud dokáže odstranit strukturální chudobu. To by mohla být definice „dostatečné“ úrovně. Z hlediska finanční úrovně není možné stanovit obecné pravidlo dostatečnosti pro EU jako celek. Národní, regionální a místní orgány jsou společně odpovědné za politiku odpovídající podpory příjmu. Na úrovni EU by se o tom mělo diskutovat v rámci otevřené metody koordinace.

27.

Na úrovni EU by mohla být formulována společná zásada, která by specifikovala, že rozdíl mezi minimálním příjmem na trhu práce a výší podpory příjmu by měl být dostatečně velký, aby motivoval jednotlivce a cílové skupiny k práci. Tento rozdíl je významnou finanční pobídkou v komplexní skladbě politik. Důležitou zásadou Komise, mnoha členských států a regionální a místní správy je, „aby se práce vyplatila“. Národní, místní a regionální orgány by proto měly při vytváření a uplatňování opatření na podporu příjmu zohlednit riziko pasti chudoby.

28.

Podpora příjmu by měla být poskytována pouze lidem, kteří nejsou schopni výdělku odpovídajícího příjmu na trhu práce nebo jejichž příjem nepřekročí úroveň životního minima (např. z důvodu nízké produktivity nebo nutnosti akceptovat práci za nízkou mzdu). Národní, místní a regionální orgány by neměly bránit fungování trhu práce a měly by se věnovat přísnému monitorování a posuzování závažných nároků a plnit přitom svou náročnou úlohu zprostředkovatele pro osoby usilující o podporu příjmu. Zároveň by měly existovat aktivní politiky zaměřené na všechny, kdo potřebují sociální pojištění, podporu příjmu a zapojení do společnosti.

29.

Podpora příjmu by mohla mít mnoho podob a v ideálním případě by měla být šitá na míru v souladu s místními a individuálními potřebami. Příkladem podpory příjmu by mohla být: podpora příjmu ve výši životního minima pro nezaměstnané a nestudující pracovní síly, materiální podpora ke zlepšení výživy, oblékání, vzdělávání, bydlení a zdravotní péče, podpora příjmu k doplnění výdělku (pokud je nízký příjem důsledkem nízké produktivity), podpora příjmu za účelem pokrytí vysokých nákladů na mobilitu, podpora příjmu ke zvýšení kvalifikace a dovedností, podpora pro zahájení podnikání atd.

30.

Někteří z těch, kteří jsou nejvíce vzdáleni trhu práce, trpí četnými osobními a fyzickými znevýhodněními. Integrace na trhu práce a dokonce ani chráněná práce pro ně není reálnou alternativou. Součástí komplexního přístupu je skutečnost, že místní a regionální orgány se o tyto občany starají také. Pro podporu jejich zapojení do společnosti by mělo být využíváno několik nástrojů.

31.

Místní a regionální orgány by měly používat všechny druhy finančních a materiálních nástrojů, a usnadnit tak lidem, kteří nepracují, zapojení do společnosti. Tyto nástroje podporují osoby, které by jinak byly vystaveny sociální izolaci, v sociálních, kulturních, sportovních, veřejně prospěšných a dobrovolných činnostech.

32.

Má-li být podpora příjmu, aktivní integrace a zapojení do společnosti co nejefektivnější, jsou nezbytné personalizované akční plány. Ty zajišťují včasné plánování a záruku nezbytných podpůrných opatření pro jednotlivé zákazníky. Místní a regionální orgány potřebují prostředky, které jim umožní vytvořit infrastrukturu kvalitních služeb a personalizované akční plány.

33.

Nutnost a charakteristika personalizovaných akčních plánů vyžaduje existenci celé škály nástrojů pro místní a regionální orgány.

34.

Místní a regionální orgány by měly podporovat používání takových nástrojů a postupů řízení, které mohou zlepšit kvalitu sociálních služeb (např. všeobecný přístup k internetu, jediná přijímací kancelář, lex silentio a závazné a odpovídající termíny v rozhodování o příjmu či materiální podpoře).

35.

Mají-li být politiky aktivního začleňování úspěšné, musejí zahrnovat politiky na místní, regionální, národní a evropské úrovni. Jejich součástí musí být kombinace minimálního příjmu, opatření aktivního trhu práce, vzdělávání a sociálních služeb. Existuje mnoho úskalí, jež mohou zabránit provádění komplexních, jednotných politik na místní a regionální úrovni. Národní, místní a regionální správa by společně měly podporovat uplatňování komplexního přístupu.

36.

V sociálně a hospodářsky znevýhodněných regionech a městech Evropy vyžaduje realizace skladby politik aktivního začleňování občanů nejvíce vzdálených trhu práce pomocí osvědčených postupů finanční podporu z EU. Co se týče politik aktivního začleňování, musejí mít místní a regionální orgány proto přímý přístup k rozpočtu Evropského sociálního fondu. Rovněž je zapotřebí, aby zapojení do společnosti bylo financováno z rozpočtu EU. Přístup související s programem Interreg je vhodným příkladem účinné podpory ze strany Evropské unie.

37.

Sociální, subvencovaná či chráněná práce a sociální podniky a družstva představují nástroje, které mohou sehrát významnou úlohu ve skladbě politik na místní a regionální úrovni. Tyto podniky by neměly být posuzovány na základě běžných pravidel hospodářské soutěže na evropském trhu (jsou nutná např. méně přísná pravidla pro zadávání veřejných zakázek a poskytování státní podpory).

38.

Komplexní přístup je ve prospěch obyvatel dané lokality uplatňován hlavně místními a regionálními orgány. Po právní stránce by mělo být možné, aby tyto orgány zaměřily svou politiku aktivního začleňování na uvedené obyvatele.

39.

Místní a regionální orgány by měly hrát vedoucí úlohu v provádění opatření politik zaměřených na aktivní začleňování. Na základě zásady subsidiarity EU by mohla být formulována společná zásada EU, jež by stanovila, že národní a evropské právní předpisy a postupy by měly odrážet potřeby vyjádřené na místní a regionální úrovni (mezní daňové sazby, systémy výhod, podněty pro celoživotní učení, finanční pobídky pro zaměstnavatele, pracovní právo, zákon proti diskriminaci, diferenciace výše minimální mzdy atd.).

40.

Otevřená metoda koordinace poskytuje rámec pro politickou koordinaci bez právních omezení. V tomto rámci členské státy souhlasí, že určí a budou podporovat nejúčinnější politiky v oblasti aktivního začleňování a budou vzájemně čerpat ze svých zkušeností. Byla formulována následující politická doporučení, jež by měla posílit otevřenou metodu koordinace.

41.

Mnoho politik, jejichž cílem je zlepšit aktivní začleňování a podporu příjmu pro osoby nejvíce vzdálené trhu práce, není dostatečně efektivních. Pro zlepšení účinnosti a efektivity těchto politik je nutné vypracovat velmi kvalitní komparativní studie a hodnocení regionálních a místních politik aktivního začleňování. Evropská komise by vypracování těchto velmi kvalitních studií mohla podpořit.

42.

Vzájemné hodnocení prováděné místními a regionálními orgány a sítí regionálních a místních pozorovatelů (program Progress) může podnítit procesy učení. Kvalita uvedených hodnocení i kvalita a činnost sítě regionálních a místních pozorovatelů by měla být jasně definována již od počátku.

43.

Rozdíly v pracovní nabídce a poptávce, odchylky ve výši platů a v podpoře příjmu v rámci Evropy vedou k dělnickým hnutím, jež mohou zabránit aktivnímu začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce v dané lokalitě. Otevřenou metodu koordinace lze použít k diskusi o vlivu těchto hnutí na oblast aktivního začleňování.

44.

Rozvoj osvědčených postupů a jejich šíření lze podpořit každoročním výběrem místních a regionálních orgánů s nejlepšími výsledky v oblasti aktivního začleňování a udělením evropské ceny. Systematizace osvědčených postupů by mohla probíhat podle vzoru tematických skupin ESF.