Kasační opravný prostředek podaný dne 22. května 2007 Carstenem Brinkmannem proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 22. března 2007 ve věci T-322/05, Carsten Brinkmann v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc C-243/07 P)

(2007/C 199/27)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Carsten Brinkmann (zástupce: K. van Bebber, advokátka)

Další účastníci řízení:

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku proti uvedenému rozsudku Soudu porušení pravidel stanovených v nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. Mezi kolidujícími ochrannými známkami totiž podle jeho názoru v daném případě neexistuje při správném posouzení žádné nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

Zaprvé dané výrobky a služby, pro něž byl požadován zápis ochranné známky, nejsou zcela totožné s výrobky a službami, pro něž byla zapsána ochranná známka, na které se zakládají námitky.

Zadruhé se dotčená veřejnost neskládá z průměrných německých spotřebitelů, nýbrž z odborníků – bankovních expertů, vlastníků nemovitostí apod.

Zatřetí je rozlišovací způsobilost prvku „terra“ v ochranné známce osoby podávající námitky velmi nepatrná. Toto rozhodující hledisko nevzal Soud prvního stupně vůbec na zřetel: nezabýval se rozlišovací způsobilostí ochranné známky, na níž se zakládají námitky. To je ovšem podstatné, neboť je-li rozlišovací způsobilost starší ochranné známky jen velmi nepatrná, lze zodpovědět otázku, zda existuje nebezpečí záměny, záporně i tam, kde by ji jinak bylo zpravidla nutno zodpovědět kladně. Rozsah ochrany známek je tím menší, čím je menší rozlišovací způsobilost označení. U ochranných známek s nízkou rozlišovací způsobilostí nemůže ani skutečné (byť i vysoké) nebezpečí záměny zakládat nebezpečí záměny v právním smyslu.

Začtvrté pak závisí podobnost ochranných známek na jejich vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti, která musí vycházet z celkového dojmu, jímž tyto ochranné známky působí, přičemž se však přihlíží zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Ochrannou známkou, na níž se zakládají námitky, je obrazová ochranná známka, která sestává ze slova „terra“ a obrazového prvku, jenž má přibližně stejnou velikost jako slovní prvek „terra“. Již proto, že ochranná známka, proti níž byly podány námitky, neobsahuje obrazový prvek, jsou při celkovém porovnání obou známek zřetelné zjevné rozdíly. I při akceptování předpokladu, že slovní prvek „terra“ charakterizuje ochrannou známku, proti níž byly podány námitky, neexistuje podobnost plynoucí z práva ochranných známek. Je třeba zdůraznit, že do fantazijního slova „Terranus“ byl sice plně převzat pojem „Terra“, který je v oblasti obchodu co do svého významu běžný, ale označení „terra“ si v novější známce nezachovalo nezávislou rozlišovací roli. V oblasti obchodu je navíc zažité, že pojmy odvozené od určitého slovního kmene mohou v důsledku určité variace nabýt zcela jiného významu, a proto je již nelze obsahově spojovat s výchozím pojmem.