Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

(2007/C 184/10)

Toto zveřejnění uděluje právo podat proti zápisu námitky podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí obdržet námitky do 6 měsíců po tomto zveřejnění.

PŘEHLED

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

„ČESKÝ KMÍN“

EK č.: CZ/PDO/005/0382/20.10.2004

CHOP ( X ) CHZO ( )

Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.

1.   Příslušný orgán členského státu:

2.   Skupina:

3.   Druh produktu:

Skupina 1.8 Koření, kmín kořenný – plod, Carum carvi L. – fructus, dvouletá forma.

4.   Specifikace:

(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)

4.1   Název: „Český kmín“

4.2   Popis: Vzhled: nažky zralé, vyvinuté, podlouhlé, na povrchu žebernaté, mírně zahnuté, zdravé, nenapadené chorobami a nejevící známky kažení i se stopečkami neoddělenými od nažky.

Barva: světlehnědá až tmavohnědá.

Chuť: kořenná.

Vůně: typická, bez cizích pachů.

Vlhkost: nejvýše 13 %.

Silice: nejméně 2,8 %.

Celkový popel: nejvýše 8 %.

Vlastní příměsi: nejvýše 2,5 %.

Cizí příměsi rostlinného původu zdravotně nezávadné: nejvýše 2 %.

Minerální nečistoty: nejvýše 1,5 % nebo „písek“ nejvýše 1 %.

4.3   Zeměpisná oblast: Česká republika, na půdách hlinitopísčitých a písčitohlinitých s obsahem jílu 10-30 %, s různou příměsí štěrku. Podle půdní klasifikace jsou to hnědé půdy eutrofní, hnědé půdy se surovými půdami, hnědé půdy s podzoly na terasových uloženinách, hnědé půdy kyselé, hnědé půdy silně kyselé.

4.4   Důkaz původu: Každý pěstitel vede přesnou evidenci obhospodařované půdy. Evidence pěstování kmínu začíná evidencí nákupu certifikovaného osiva registrovaných odrůd. Vede dále evidenci o uskutečněných agrotechnických opatřeních (příprava půdy, setí, hnojení, ošetření proti plevelům, chorobám a škůdcům, aplikaci protistresových přípravků). Při evidenci bere v úvahu střídání plodin v rámci osevních postupů. Při sklizni přírodního produktu vede evidenci množství sklizené produkce, vlhkosti a obsahu příměsí před dosoušením a před čistěním na požadovanou úroveň produkce před vlastním čistěním, které provádí buď ve vlastních čistících zařízeních, nebo u podniků služeb. Vždy se vede evidence kvantity i kvality produkce. Kontroly provádí pracovníci agronomické služby na čistících zařízeních.

O kontrolách jsou pořizovány zápisy v denících čistění. Koneční odběratelé, zpracovatelské a obchodní firmy, vedou přesnou evidenci o nákupu produkce, která musí mít požadované fyzikální a chemické vlastnosti (viz 4.2), mikrobiologickou nezávadnost a nesmí obsahovat nežádoucí kontaminující látky. Tyto vlastnosti si opětovně zpracovatelé dále prověřují ve svých laboratořích nebo v akreditovaných laboratorních centrech. Pokud tyto požadavky produkce nesplňuje, není nakoupena a nemůže se dostat do oběhu. To znamená, že kmín, který nesplňuje požadavky specifikace, se pod označením Český nedostane na trh. Každá tato fáze je rovněž přesně evidována. Každé balení výrobku je opatřeno povinnými údaji o výrobci včetně jeho adresy. Kontrolu dodržování specifikace provádí místně příslušný inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

4.5   Metoda produkce: Pro specifické pěstitelské potřeby plodiny kmín kořenný jsou nutné předpoklady, které pěstitelé kmínu dodržují a dosahují dobrých výsledků. Dlouhodobá, tradiční zkušenost v pěstování je zde nenahraditelná. Podmínkou pro pěstování Českého kmínu je vhodně zvolený typ půdy (půdy hlinitopísčité a písčitohlinité s obsahem jílu 10-30 %, s různou příměsí štěrku; podle půdní klasifikace jsou to hnědé půdy eutrofní, hnědé půdy se surovými půdami, hnědé půdy s podzoly na terasových uloženinách, hnědé půdy kyselé, hnědé půdy silně kyselé) v kombinaci s klimatickými podmínkami (viz 4.6), a dále:

Právě naplnění těchto základních podmínek produkce vytváří předpoklady kvality Českého kmínu.

4.6   Souvislost: Kmín kořenný se v českých zemích v polních podmínkách pěstuje od poloviny 19. století. Pěstoval se pod označením několika pěstitelů, jako například Havelkův, Hokešův, případně dalších předních pěstitelů. Počátek vědeckého šlechtění se traduje od roku 1910, a tak z krajových odrůd vznikly odrůdy Moravský, povolená v roce 1941 a Český, povolená v roce 1952, které se však vyznačovaly drobnými semeny. Výraznějšího úspěchu bylo dosaženo povolením odrůdy Ekonom v roce 1964, která již měla semena větší velikosti. Všechny tyto odrůdy byly opadavé a nevyhovovaly mechanizované sklizni a byly z produkce postupně vyřazeny. Zásadní změny bylo dosaženo povolením odrůdy Rekord v roce 1978, která poskytuje vysoké výnosy s vysokým obsahem silic a je odolná proti vypadávání semene při dozrávání a sklizni. Tato odrůda byla doplněna povolením dalších odrůd, a to Prochan v roce 1990 a Kepron v roce 1994. Tyto tři odrůdy vytváří ojedinělý soubor vysoce kvalitních, výnosných a neopadavých odrůd s vysokým obsahem silic. Intenzivní šlechtění vyvolalo i intenzivní zapojení vědy a výzkumu do této oblasti. Do problematiky jsou tak zapojeni pracovníci výzkumných pracovišť i zástupci zemědělských univerzit.

Česká republika má specifické podmínky pro pěstování kmínu kořenného dané přírodními a půdními podmínkami v návaznosti na tradice pěstování kmínu v polních podmínkách přesahující 150 let. Kmín se pěstuje na půdách hlinitopísčitých a písčitohlinitých s obsahem jílu 10-30 %, s různou příměsí štěrku. Tyto půdy mají poměr obsahu kapilární a gravitační vody příznivý pro potřeby kmínu, který je náročný na dostatek vláhy v prvním roce v období intenzivního rozvoje kořene a listové růžice a v druhém roce ve fázi metání až kvetení. Klimatické podmínky české pahorkatiny, které tvoří přechod od přímořského ke kontinentálnímu klimatu, plně vyhovují pěstování kmínu vysoké kvality. Tyto klimatické podmínky České republiky, především průběh teplot a srážek během roku, se odlišují od podmínek v ostatních státech. Ve srovnání s oblastmi kontinentálního klimatu jsou podmínky pro pěstování kmínu v ČR výhodnější, protože tempo vývinu plodiny je díky nižším teplotám pomalejší a také přísušky (krátká období sucha) jsou méně pravděpodobné. Hlavní rozdíl v klimatu ČR a přímořském klimatu jsou jednak v povaze zimního období (úroveň zásob vláhy je na počátku jara vyšší) a dále v tom, že díky poněkud menšímu množství srážek v letních měsících jsou přísušky pravděpodobnější. Souhrn těchto půdních a klimatických podmínek spolu s dlouholetou tradicí, zkušenostmi a propracovanou metodikou pěstování kmínu na území ČR ovlivňuje specifické vlastnosti Českého kmínu, zejména vysoké výnosy semene kmínu s vysokým obsahem silic na úrovni 3-5 %. Plody jsou sklízeny ve vyšším průměrném stupni zralosti. Zcela specifickým jevem však je obsah jednotlivých složek aroma kmínové silice. U kmínu pěstovaného ve vymezené oblasti je hlavní součástí silice karvon. Jeho obsah je vyšší než 50 %, obvykle kolem 60 %, na rozdíl od ostatních, v jejichž silicích převažuje D-limonen. Právě obsah karvonu je to nejcennější z kvality kmínové silice. Karvon má léčivé, antiseptické a retardační účinky, a právě těchto vlastností se využívá v celé řadě odvětví. Český lékopis obsahuje národní článek Carvi etheroleum, který upravuje kvalitu kmínové silice vyrobené destilací s vodní parou, u které požaduje obsah karvonu min. 50 %. K dosažení této hodnoty je nutná surovina (kmínové semeno) s ještě vyšším obsahem karvonu. Tato hodnota je u produkce Českého kmínu překonávána o cca 20 %.

Proto je kmín pocházející z těchto oblastí – Český kmín – vysoko ceněn a žádán. Značná část produkce kmínu kořenného se vyváží do oblastí jak kontinentálního tak přímořského klimatu.

Kmínu kořennému bylo v ČR uděleno „Osvědčení o zápisu označení původu ČESKÝ KMÍN“ pod číslem 193.

4.7   Kontrolní subjekt:

4.8   Označování: —

(1)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.