14.4.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/20

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. listopadu 2006 ve věci T-333/03, MASDAR (U.K) Ltd. v. Komise Evropských společenství v plném rozsahu;

—

uložit Komisi zaplatit žalobkyni:

—

uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Soudem prvního stupně.

1.

SPS se dopustil nesprávného právního posouzení, když o navrhovatelce uvedl, že jednala pouze podle svých smluvních závazků vůči společnosti Helmico, v důsledku čehož SPS zamítl nároky navrhovatelky založené na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio. SPS tak nezohlednil navrhovatelčino oprávnění k ukončení subdodavatelských smluv k datu 2. října 1998.

2.

Bez ohledu na otázku, zda navrhovatelka jednala podle svých smluvních závazků vůči společnosti Helmico nebo ne, se SPS dopustil nesprávného právního posouzení, když nevzal v úvahu (i) skutečnost, že Komise nebyla v postavení běžné smluvní strany, nýbrž měla vymáhací pravomoc, kterou mohla uplatnit podle finančního nařízení ze dne 21. prosince 1977 o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (1) a (ii) jak Komise tuto pravomoc vykonala.

3.

SPS se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že (i) o navrhovatelce nelze říci, že jednala dobrovolně, (ii) Komise byla schopna řídit projekt sama, a (iii) pro osobu zakládající svůj nárok na negotiorum gestio platí požadavek, že musí nezbytně jednat bez vědomí osoby, jejíž záležitost byla obstarávána.

4.

Závěry SPS týkající se žalobních důvodů bezdůvodného obohacení a negotiorum gestio na jedné straně a žalobního důvodu legitimního očekávání na straně druhé si odporují.

5.

SPS se dopustil pochybení tím, že zamítl nárok navrhovatelky založený na odpovědnosti za nedbalostní nebo úmyslné zavinění, když měl za to, že navrhovatelka nepředložila dostačující argument, vzhledem k tomu, že tato záležitost je v případě skutkového stavu tohoto případu za konkrétních okolností, kdy Komise podle finančního nařízení uplatňuje vymáhací pravomoc, jasná.

6.

SPS pochybil, když konstatoval, (i) že mu nebyl předložen žádný důkaz prokazující, že ujištění, o která se navrhovatelka opírá, byla sdělena na setkání dne 2. října 1998 a (ii) že je nanejvýš nepravděpodobné, že taková ujištění byla sdělena.

7.

SPS se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že skutečnost, že Komise neprovedla zápis ze setkání dne 2. října 1998 svědčí o neformálnosti tohoto setkání, a na základě tohoto nesprávného posouzení bagatelizoval možnost, že Komise taková ujištění tím či oním způsobem sdělila. Dále SPS nesprávně zohlednil způsob, jakým byla ujištění sdělena, a nesprávně nevzal v úvahu správné souvislosti, a to souvislosti, za nichž se Komise zavázala pouze zaplatit za práci uskutečněnou v souladu s řádně sjednanou smluvní specifikací, a pro kterou již Komise má rozpočtové prostředky.