14.4.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/18

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 30. listopadu 2006 ve věci T-382/04;

—

prohlásit rozhodnutí Evropské komise ze dne 17. června 2004 (REM 19/2002), kterým Komise konstatuje, že v uvedeném případě není prominutí dovozního cla odůvodněno, za neplatné;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Porušení článku 239 celního kodexu (1) ve spojení s porušením článku 899 až 909 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (2) (prováděcí nařízení) a nedostatečné odůvodnění závěrů, každopádně odůvodnění, jež nemůže tvořit základ závěrů.

Přezkum druhu omylu, profesních zkušeností a rozsahu vynaložené řádné péče by musel, posuzován v souvislostech, vést k názoru, že je nutné clo prominout. Soud vychází ve svém rozsudku nesprávně ze skutečnosti, že v projednávaném případě použitelná úprava, týkající se zařazení takzvaného rýžového papíru do celní a statistické nomenklatury a celního kodexu Společenství, a nařízení Rady č. 2658/87 (3) ze dne 23. července 1987, není komplikovaná. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek popírá zařazení nepečeného rýžového papíru, tak jak bylo stanoveno Soudem, Komisí a nizozemskou celní správou. Soud neprávem vychází z toho, že Heuschen & Schrouff má ve vztahu k dovozu a vývozu velké profesní zkušenosti. Tím ho neprávem považuje za zkušený subjekt na trhu a tím za odborníka v oblasti dovozních a vývozních formalit. Soud klade v napadeném rozsudku příliš vysoké požadavky na povinnost řádné péče, která je jí uložena, a to i v případě, že by byla zkušeným subjektem na trhu. Mimoto ji Soud neprávem staví na roveň přímému zástupci, kterého si najala.