28.3.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/35

---

Podnět Belgického království, Bulharské republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky, Italské republiky, Finské republiky, Portugalské republiky, Rumunska a Švédského království k přijetí rozhodnutí Rady o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti

(2007/C 71/13)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 30 odst. 1 písm. a) a b), čl. 31 odst. 1 písm. a), článek 32 a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na podnět Belgického království, Bulharské republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky, Italské republiky, Finské republiky, Portugalské republiky, Rumunska a Švédského království,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Rada Evropské unie přikládá zásadní význam zřízení prostoru svobody, bezpečnosti a práva, který je základním zájmem obyvatel států tvořících Unii.

(2)	Evropská unie si stanovila za cíl poskytnout občanům v tomto prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň bezpečnosti prostřednictvím rozvoje společných postupů mezi členskými státy v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

(3)	Závěry ze zasedání Evropské rady v Tampere, konaného v říjnu 1999, potvrdily potřebu zlepšení výměny informací mezi příslušnými orgány členských států za účelem odhalování a vyšetřování trestných činů.

(4)	V Haagském programu na posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii z listopadu roku 2004 Evropská rada vyjádřila své přesvědčení, že k tomuto účelu je zapotřebí inovativní přístup k přeshraniční výměně informací týkajících se vymáhání práva.

(5)

Evropská rada v této souvislosti uvedla, že výměna těchto informací by měla být v souladu s podmínkami použitelnými pro zásadu dostupnosti. Tím se rozumí, že úředník donucovacího orgánu v jednom členském státě Unie, který potřebuje pro výkon svých povinností určitou informaci, může tuto informaci získat z jiného členského státu, a že donucovací orgán členského státu, který tuto informaci má k dispozici, mu ji pro uvedený účel poskytne, berouc přitom v úvahu požadavky probíhajícího vyšetřování v uvedeném členském státě.

(6)	Evropská rada stanovila pro dosažení tohoto cíle Haagského programu lhůtu do 1. ledna 2008.

(7)

Rámcové rozhodnutí 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (2) stanovuje pravidla, podle kterých si mohou donucovací orgány členských států účinně a rychle vyměňovat stávající operativní a jiné informace pro účely vedení vyšetřování trestné činnosti nebo provádění operativně pátracích činností.

(8)

Haagský program na posílení svobody, bezpečnosti a práva však stanovuje, že by měly být plně využívány nové technologie a měl by existovat přístup k vnitrostátním databázím na základě vzájemnosti. Dále Haagský program stanovuje, že nové centralizované evropské databáze by měly být vytvářeny pouze na základě studií, které prokazují přidanou hodnotu takových databází.

(9)

Rychlá a účinná výměna přesných informací má zcela zásadní význam pro účinnou mezinárodní spolupráci. Cílem je zavést postupy, které podpoří rychlý, účinný a nenákladný způsob výměny údajů. Vzhledem ke společnému využívání těchto údajů je třeba, aby tyto postupy podléhaly přezkumu a zahrnovaly vhodné záruky, pokud jde o přesnost a zabezpečení údajů při přenosu a uchovávání, jakož i postupy pro zaznamenávání výměny údajů a omezení využívání vyměněných informací.

(10)

Tyto požadavky naplňuje Prümská smlouva ze dne 27. května 2005 mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím a Rakouskou republikou o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu, přeshraniční trestné činnosti a nedovolené migraci. Aby mohly být dosaženy hlavní požadavky Haagského programu a dodrženy jeho lhůty všemi členskými státy, je třeba, aby byly zásadní části Prümské smlouvy použitelné pro všechny členské státy. Toto rozhodnutí Rady by proto mělo být založeno na hlavních ustanoveních Prümské smlouvy.

(11)

Toto rozhodnutí by tedy mělo obsahovat ustanovení pro zlepšení výměny informací, jejichž prostřednictvím si členské státy vzájemně udělí právo pro přístup do svých automatizovaných složek analýzy DNA, automatizovaných systémů pro daktyloskopickou identifikaci a registrů vozidel. V případě údajů z národních složek analýzy DNA a automatizovaných systémů pro daktyloskopickou identifikaci by měl systém založený na nalezení či nenalezení shody umožnit, aby vyhledávající členský stát mohl členský stát spravující složky požádat o související specifické osobní údaje a případně požádat o další informace prostřednictvím postupů pro vzájemnou pomoc.

(12)	Tím by došlo k podstatnému urychlení stávajících postupů, neboť členské státy by mohly zjistit, zda má nějaký jiný členský stát k dispozici požadované informace a pokud ano, o jaké informace se jedná.

(13)	Přeshraniční srovnávání údajů by mělo zpřístupnit nový rozměr boje proti trestné činnosti. Informace získané srovnáváním údajů by měly vést k novým vyšetřovacím postupům v členských státech, a tím zásadním způsobem napomáhat činnosti donucovacích orgánů členských států.

(14)	Pravidla by měla vycházet se síťového propojení vnitrostátních databází členských států, a tím by měla zakládat jednoduchý a účinný přístup k boji s přeshraniční trestnou činností.

(15)	S výhradou dodržení určitých podmínek by měly mít členské státy možnost předávat osobní a jiné než osobní údaje za účelem zlepšení výměny informací v souvislosti s významnými událostmi přeshraničního rozsahu.

(16)

Jelkož je třeba dále zlepšovat mezinárodní spolupráci, zejména v boji s přeshraniční trestnou činností, mělo by toto rozhodnutí vedle zlepšení výměny informací umožňovat mimo jiné užší spolupráci mezi policejními orgány, například prostřednictvím společných bezpečnostních operací (např. společných hlídek) a přeshraničního zákroku v případech bezprostředního ohrožení života či fyzické integrity.

(17)

Užší policejní a justiční spolupráce v trestních věcech musí být v souladu s respektováním základních práv, zejména práva na ochranu soukromí a osobních údajů. To by mělo toto rozhodnutí zaručovat komplexní zvláštní úpravou ochrany údajů, která by měla být přizpůsobena zvláštní povaze výměny údajů, která je předmětem této úpravy. Zvláštní ustanovení na ochranu údajů uvedená v tomto rozhodnutí by měla zejména brát v úvahu zvláštní povahu přeshraničního přístupu do databází on-line. Jelikož při přístupu on-line nemají členské státy spravující složky možnost žádného předběžného ověření, mělo by toto rozhodnutí zajišťovat uskutečnění následné kontroly.

(18)

Členské státy by s vědomím významu, který toto rozhodnutí má pro ochranu práv jednotlivců, a s vědomím toho, že poskytování osobních údajů jinému členskému státu vyžaduje dostatečnou úroveň ochrany údajů ze strany přijímajícího členského státu, měly zajistit účinné provedení veškerých pravidel týkajících se ochrany údajů obsažených v tomto rozhodnutí.

(19)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí, zejména zlepšení výměny informací v Evropské unii, nemůže být z důvodu přeshraniční povahy boje proti trestné činnosti a bezpečnostních otázek uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně, přičemž jsou členské státy na sebe v těchto věcech nutně vzájemně odkázány, a lze jich proto lépe dosáhnout na úrovni Evropské unie, může Rada přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o ES, na kterou odkazuje článek 2 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o ES nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(20)	Toto rozhodnutí dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie,

ROZHODLA TAKTO:

KAPITOLA 1

OBECNÁ HLEDISKA

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Prostřednictvím tohoto rozhodnutí chtějí členské státy posílit přeshraniční spolupráci ve věcech, na které se vztahuje hlava VI Smlouvy o EU, zejména výměnu informací mezi orgány příslušnými pro předcházení trestným činům a jejich vyšetřování. Za tímto účelem obsahuje toto rozhodnutí pravidla v těchto oblastech:

a)	Ustanovení o podmínkách a postupu pro automatizované předávání profilů DNA, daktyloskopických údajů a některých vnitrostátních údajů o registraci vozidel (kapitola 2);

b)	Ustanovení o podmínkách poskytování údajů v souvislosti s významnými událostmi přeshraničního rozměru (kapitola 3);

c)	Ustanovení o podmínkách poskytování informací za účelem předcházení teroristickým činům (kapitola 4);

d)	Ustanovení o podmínkách a postupu pro posílení pohraniční policejní spolupráce prostřednictvím různých opatření (kapitola 5).

KAPITOLA 2

PŘÍSTUP ON-LINE A NÁSLEDNÉ ŽÁDOSTI

ODDÍL 1

Profily DNA

Článek 2

Založení národních složek analýzy DNA

1.   Členské státy vytvoří a uchovávají národní složky analýzy DNA za účelem vyšetřování trestných činů. Zpracování údajů podle tohoto rozhodnutí uchovávaných v uvedených složkách se provádí v souladu s tímto rozhodnutím a při dodržení vnitrostátních právních předpisů, které se na zpracování vztahují.

2.   Za účelem provádění tohoto rozhodnutí zajistí členské státy dostupnost referenčních údajů ze svých národních složek analýzy DNA uvedených v první větě odstavce 1. Referenční údaje zahrnují pouze profily DNA založené na nekódované části DNA a referenční číslo. Referenční údaje nesmí obsahovat žádné údaje, podle kterých lze subjekt údajů přímo identifikovat. Referenční údaje, které nejsou přiřazeny žádnému jednotlivci („neidentifikované profily DNA“), musí být rozpoznatelné jako takové.

3.   Každý členský stát vyrozumí v souladu s článkem 33 Generální sekretariát Rady o národních složkách analýzy DNA, na které se vztahují články 2 až 6, a o podmínkách pro automatizované vyhledávání podle čl. 3 odst. 1.

Článek 3

Automatizované vyhledávání profilů DNA

1.   Pro vyšetřování trestných činů umožní členské státy národním kontaktním místům jiných členských států, jak jsou uvedena v článku 6, přístup k referenčním údajům v jejich složkách analýzy DNA, s oprávněním provádět automatické vyhledávání srovnáváním profilů DNA. Vyhledávání lze vykonávat pouze v jednotlivých případech a v souladu s vnitrostátním právem žádajícího členského státu.

2.   Pokud automatické vyhledávání ukáže, že profil DNA se shoduje s profilem DNA uloženým v prohledávané složce přijímajícího členského státu, obdrží národní kontaktní místo přijímajícího členského státu automatizované oznámení o referenčních údajích, se kterými byla zjištěna shoda. Pokud nelze nalézt žádnou shodu, bude to oznámeno automatizovaně.

Článek 4

Automatizované srovnávání profilů DNA

1.   Při vyšetřování trestných činů členské státy za vzájemného souhlasu a prostřednictvím svých národních kontaktních míst srovnávají profily DNA ze svých neidentifikovaných profilů DNA se všemi profily DNA z referenčních údajů jiných národních složek analýzy DNA. Profily se předávají a srovnávají automatizovaným způsobem. Neidentifikované profily DNA se předávají pro srovnání pouze tehdy, umožňuje-li to vnitrostátní právo žádajícího členského státu.

2.   Pokud členský stát na základě srovnání uvedeného v odstavci 1 zjistí, že některé předané profily DNA se shodují s některými profily v jeho složkách analýzy DNA, sdělí neprodleně národnímu kontaktnímu místu druhého členského státu referenční údaje, se kterými byla zjištěna shoda.

Článek 5

Předávání dalších osobních údajů a jiných informací

Pokud postupy uvedené v článcích 3 a 4 ukáží shodu mezi profily DNA, řídí se předávání jakýchkoli dalších dostupných osobních údajů a jiných informací vztahujících se k referenčním údajům vnitrostátním právem, včetně pravidel o právní pomoci, dožádaného členského státu.

Článek 6

Národní kontaktní místo a prováděcí opatření

1.   Pro účely předávání údajů podle článků 3 a 4 určí každý členský stát národní kontaktní místo. Pravomoci národních kontaktních míst se řídí platným vnitrostátním právem.

2.   Podrobnosti technických opatření pro postupy uvedené v článcích 3 a 4 se stanoví prováděcími opatřeními podle článku 34.

Článek 7

Odběr buněčného materiálu a předávání profilů DNA

Pokud se při probíhajícím vyšetřování nebo trestním řízení ukáže, že pro konkrétní osobu, která se nachází na území dožádaného členského státu, není k dispozici žádný profil DNA, poskytne dožádaný členský stát právní pomoc prostřednictvím odběru a analýzy buněčného materiálu od uvedené osoby a předáním získaného profilu DNA, jestliže:

a)	žádající členský stát uvede účel, za jakým je to požadováno;

b)	žádající členský stát předloží příkaz nebo rozhodnutí vydané příslušným orgánem, jak jej vyžaduje právo tohoto členského státu, prokazující, že požadavky pro odběr a analýzu buněčného materiálu by byly splněny, nacházela-li by se dotyčná osoba na území žádajícího členského státu; a

c)	jsou splněny požadavky pro odběr a analýzu buněčného materiálu a předání získaného profilu DNA, stanovené v právu dožádaného členského státu.

ODDÍL 2

Daktyloskopické údaje

Článek 8

Daktyloskopické údaje

Pro účely provádění tohoto rozhodnutí členské státy zajistí dostupnost referenčních údajů ze složek pro národní automatizované systémy identifikace otisků prstů, zřízené pro předcházení trestným činům a jejich vyšetřování. Referenční údaje obsahují pouze daktyloskopické údaje a referenční číslo. Referenční údaje nesmí obsahovat žádné údaje, podle kterých lze subjekt údajů přímo identifikovat. Referenční údaje, které nejsou přiřazeny žádnému jednotlivci („neidentifikované daktyloskopické údaje“), musí být rozpoznatelné jako takové.

Článek 9

Automatizované vyhledávání daktyloskopických údajů

1.   Pro předcházení trestným činům a jejich vyšetřování umožní členské státy národním kontaktním místům jiných členských států, jak jsou uvedena v článku 11, přístup k referenčním údajům ve svých automatizovaných systémech pro identifikaci otisků prstů, které za tímto účelem zřídily, s oprávněním provádět automatizované vyhledávání srovnáváním daktyloskopických údajů. Vyhledávání lze vykonávat pouze v jednotlivých případech a v souladu s vnitrostátním právem žádajícího členského státu.

2.   Potvrzení shody daktyloskopických údajů s referenčními údaji, které má k dispozici členský stát spravující složku, provede národní kontaktní místo žádajícího členského státu prostřednictvím automatizovaného předání referenčních údajů potřebných pro stanovení jednoznačné shody.

Článek 10

Předávání dalších osobních údajů a jiných informací

Pokud postup uvedený v článku 9 prokáže shodu mezi daktyloskopickými údaji, řídí se předávání jakýchkoli dalších dostupných osobních údajů a jiných informací, které se vztahují k referenčním údajům, vnitrostátním právem, včetně pravidel o právní pomoci, dožádaného členského státu.

Článek 11

Národní kontaktní místo a prováděcí opatření

1.   Pro účely předávání údajů podle článku 9 určí každý členský stát národní kontaktní místo. Pravomoci národního kontaktního místa se řídí platným vnitrostátním právem.

2.   Podrobnosti technických opatření pro postup uvedený v článku 9 se stanoví v prováděcích opatřeních podle článku 34.

ODDÍL 3

Údaje o registraci vozidla

Článek 12

Automatizované vyhledávání údajů o registraci vozidla

1.   Pro předcházení trestným činům a jejich vyšetřování a pro projednávání jiných činů, které spadají do příslušnosti soudů nebo státních zastupitelství ve vyhledávajícím státě, jakož i pro zachování veřejného pořádku a bezpečnosti umožní členské státy národním kontaktním místům ostatních členských států, jak jsou uvedena v odstavci 2, přístup k následujícím údajům o vnitrostátní registraci vozidel s oprávněním provádět automatizované vyhledávání v jednotlivých případech:

a)	údaje o vlastnících nebo provozovatelích a

b)	údaje o vozidlech.

Vyhledávání může být prováděno pouze s úplným číslem podvozku nebo úplným registračním číslem. Vyhledávání lze vykonávat pouze v souladu s vnitrostátním právem vyhledávajícho členského státu.

2.   Pro účely předávání údajů podle odstavce 1 určí každý členský stát národní kontaktní místo pro příchozí žádosti. Pravomoci národních kontaktních míst se řídí platným vnitrostátním právem. Podrobnosti technických opatření pro postup se stanoví v prováděcích opatřeních podle článku 34.

KAPITOLA 3

VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI

Článek 13

Předávání jiných než osobních údajů

Pro předcházení trestným činům a zachování veřejného pořádku a bezpečnosti při významných událostech přeshraničního rozsahu, zejména při sportovních událostech nebo zasedáních Evropské rady, si členské státy v souladu s vnitrostátním právem předávajícího členského státu navzájem předávají, a to na žádost i z vlastního podnětu, jiné než osobní údaje, jež jsou pro tento účel potřebné.

Článek 14

Předávání osobních údajů

1.   Pro předcházení trestným činům a zachování veřejného pořádku a bezpečnosti při významných událostech přeshraničního rozsahu, zejména při sportovních událostech nebo zasedáních Evropské rady, si členské státy navzájem předávají, a to na žádost i z vlastního podnětu, osobní údaje, jestliže některá pravomocná odsouzení nebo jiné okolnosti nasvědčují tomu, že subjekty údajů při této významné události spáchají trestný čin nebo jsou hrozbou pro veřejný pořádek a bezpečnost, umožňuje-li předávání těchto údajů vnitrostátní právo předávajícího členského státu.

2.   Osobní údaje mohou být zpracovány pouze pro účely uvedené v odstavci 1 a pro konkrétní událost, pro kterou byly předány. Jakmile je dosaženo cílů uvedených v odstavci 1 nebo nelze-li již těchto cílů dosáhnout, musí být předané údaje neprodleně odstraněny. Předané údaje musí být v každém případě odstraněny nejdéle do jednoho roku.

Článek 15

Národní kontaktní místo

Pro účely předávání údajů podle článků 13 a 14 určí každý členský stát národní kontaktní místo. Pravomoci národního kontaktního místa se řídí platným vnitrostátním právem.

KAPITOLA 4

OPATŘENÍ PRO PŘEDCHÁZENÍ TERORISTICKÝM TRESTNÝM ČINŮM

Článek 16

Předávání informací za účelem předcházení teroristickým trestným činů

1.   Pro předcházení teroristickým trestným činům mohou členské státy v jednotlivých případech v souladu s vnitrostátním právem, a to i z vlastního podnětu, předat národním kontaktním místům jiných členských států, jak jsou uvedena v odstavci 3, osobní údaje a informace uvedené v odstavci 2, pokud je to nezbytné pro zvláštní okolnosti, které nasvědčují tomu, že subjekty údajů spáchají trestné činy uvedené v článcích 1 až 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (3).

2.   Předávané údaje zahrnují příjmení, jména, datum a místo narození a popis okolností, které vyvolávají domněnku uvedenou v odstavci 1.

3.   Každý členský stát určí národní kontaktní místo pro výměnu informací s národními kontaktními místy ostatních členských států. Pravomoci národního kontaktního místa se řídí platným vnitrostátním právem.

4.   Předávající členský stát může v souladu s vnitrostátním právem uložit podmínky pro použití těchto údajů a informací přijímajícím členským státem. Přijímající členský stát je těmito podmínkami vázán.

KAPITOLA 5

JINÉ FORMY SPOLUPRÁCE

Článek 17

Společné operace

1.   S cílem posílit policejní spolupráci mohou příslušné orgány určené členskými státy, pro zachování veřejného pořádku a bezpečnosti a předcházení trestným činům, zavést společné hlídky a jiné společné operace, v rámci kterých se příslušníci nebo jiní státní zaměstnanci určení členskými státy (dále jen „příslušníci“) účastní operací na území jiného členského státu.

2.   Každý členský stát může coby hostitelský členský stát v souladu se svým vnitrostátním právem a se souhlasem vysílajícího členského státu svěřit příslušníkům vysílajícího členského státu, kteří se podílejí na společné operaci, výkonné pravomoci, nebo umožňuje-li to právo hostitelského členského státu, povolit jim výkon jejich výkonných pravomocí v souladu s právem vysílajícího členského státu. Tyto výkonné pravomoci lze vykonávat pouze pod vedením a zpravidla v přítomnosti příslušníků hostitelského členského státu. Příslušníci vysílajících členských států podléhají vnitrostátnímu právu hostitelského členského státu. Hostitelský členský stát nese odpovědnost za jejich jednání.

3.   Příslušníci vysílajících členských států, kteří se účastní společných operací, se řídí pokyny příslušného orgánu hostitelského členského státu.

4.   Členské státy předloží prohlášení podle článku 33, ve kterých stanoví praktická hlediska spolupráce.

Článek 18

Pomoc v souvislosti s masovými shromážděními a vážnými nehodami

Příslušné orgány členských států si poskytují vzájemnou pomoc v souladu s vnitrostátním právem v souvislosti s masovými shromážděními a podobnými významných událostmi a v souvislosti s vážnými nehodami, za účelem předcházení trestným činům a zachování veřejného pořádku a bezpečnosti prostřednictvím

a)	vzájemného neprodleného oznamování takových situací s přeshraničním dopadem a výměny jakýchkoli významných informací;

b)	přijímání a koordinace nezbytných policejních opatření na svém území v situacích s přeshraničním dopadem;

c)	vyslání příslušníků, specialistů a poradců a poskytnutí vybavení na žádost členského státu, na jehož území situace nastala, je-li to možné.

Článek 19

Použití zbraní, střeliva a vybavení

1.   Příslušníci vysílajícího členského státu, kteří se účastní společné operace na území jiného členského státu, mohou na tomto území nosit své služební stejnokroje. Mohou nosit takové zbraně, střelivo a vybavení, jaké mohou nosit podle vnitrostátního práva vysílajícího členského státu. Hostitelský členský stát může nošení určitých zbraní, střeliva nebo vybavení příslušníky vysílajícího členského státu zakázat.

2.   Členské státy předloží prohlášení podle článku 33, v nichž uvedou seznam zbraní, střeliva a vybavení, které může být použito k oprávněné sebeobraně nebo k obraně jiných osob. Příslušník hostitelského členského státu, který velí operaci, může v jednotlivých případech v souladu s vnitrostátním právem povolit použití zbraní, střeliva nebo vybavení i pro jiné účely, než které jsou uvedené v první větě. Použití zbraní, střeliva a vybavení se řídí právem hostitelského členského státu. Příslušné orgány se navzájem informují o povolených zbraních, střelivu a vybavení a o podmínkách jejich použití.

3.   Pokud příslušníci členského státu v rámci operace na základě tohoto rozhodnutí používají na území jiného členského státu vozidla, řídí se stejnými pravidly silničního provozu, jako příslušníci hostitelského členského státu, včetně práva přednosti v jízdě a jakýchkoli jiných zvláštních výsad.

4.   Členské státy předloží prohlášení podle článku 33, ve kterých stanoví praktická hlediska použití zbraní, střeliva a vybavení.

Článek 20

Ochrana a pomoc

Členské státy poskytnou příslušníkům jiných členských států překračujícím hranici stejnou ochranu a pomoc při výkonu jejich povinností, jako poskytují svým vlastním příslušníkům.

Článek 21

Obecná pravidla občanskoprávní odpovědnosti

1.   Pokud jsou příslušníci některého členského státu nasazeni v jiném členském státě, odpovídá jejich členský stát za jakoukoli škodu, kterou způsobí při své činnosti, v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území jsou nasazeni.

2.   Členský stát, na jehož území byla škoda uvedená v odstavci 1 způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek použitelných pro škodu způsobenou jeho vlastními příslušníky.

3.   Členský stát, jehož příslušníci způsobili škodu jakékoli osobě na území jiného členského státu, nahradí danému státu plně jakoukoli částku, kterou tento stát vyplatil obětem nebo osobám uplatňujícím za ně tento nárok.

4.   Aniž je dotčeno uplatňování práv vůči třetím osobám a s výjimkou odstavce 3, se každý členský stát v případě uvedeném v odstavci 1 zdrží požadování náhrady za škody, kterou mu způsobil jiný členský stát.

Článek 22

Trestní odpovědnost

S příslušníky působícími na území jiného členského státu na základě tohoto rozhodnutí se je s ohledem na trestné činy, které by mohli spáchat nebo které by na nich mohly být spáchány, zacházeno stejně jako s příslušníky hostitelského členského státu, nestanoví-li jiná dohoda závazná pro dotyčné členské státy jinak.

Článek 23

Služební poměr

Příslušníci působící na základě tohoto rozhodnutí na území jiného členského státu se i nadále řídí předpisy platnými v jejich členském státě, pokud jde o služební poměr, zejména v kázeňských věcech.

KAPITOLA 6

OBECNÁ USTANOVENÍ O OCHRANĚ ÚDAJŮ

Článek 24

Definice a oblast působnosti

1.   Pro účely této kapitoly se rozumí:

a)

„zpracováním osobních údajů “jakýkoli úkon nebo soubor úkonů, které jsou prováděny s osobními údaji, pomocí automatizovaných postupů či bez nich, jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo pozměňování, třídění, vyhledávání, nahlížení, používání, sdělování prostřednictvím předávání, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, srovnávání, kombinování, blokování, výmaz nebo znehodnocení údajů. Zpracování ve smyslu tohoto rozhodnutí zahrnuje rovněž oznámení o existenci či neexistenci záznamu;

b)	„automatizovaným vyhledávacím postupem “přímý přístup k automatizovaným složkám jiného orgánu, je-li vyhledávací postup zcela automatizován;

c)	„označováním “značení uložených osobních údajů, jehož účelem není omezit jejich budoucí zpracování;

d)	„blokováním “značení uložených osobních údajů za účelem omezit jejich budoucí zpracování.

2.   Následující ustanovení se použijí na údaje, které jsou předávány nebo byly předány podle tohoto rozhodnutí, není-li v předchozích kapitolách stanoveno jinak.

Článek 25

Úroveň ochrany údajů

1.   Pokud jde o zpracování osobních údajů, které jsou předávány nebo byly předány podle tohoto rozhodnutí, zajistí každý členský stát ve svém vnitrostátním právu úroveň ochrany osobních údajů nejméně rovnocennou s úrovní vyplývající z Úmluvy Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů a jejího dodatkového protokolu ze dne 8. listopadu 2001 a při tom vezme v úvahu doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům č. R (87) 15 ze dne 17. září 1987 o používání osobních údajů v policejní oblasti, a to i tehdy, když údaje nejsou zpracovávány automatizovaně.

2.   K předávání osobních údajů stanovenému v tomto rozhodnutí nesmí dojít dříve, než budou ve vnitrostátním právu na území členských států, které se na tomto předávání podílejí, provedena ustanovení této kapitoly. Rada jednomyslně rozhodne, zda byly podmínky splněny.

3.   Odstavec 2 se nevztahuje na ty členské státy, kde předávání osobních údajů stanovené tímto rozhodnutím již probíhá podle smlouvy ze dne 27. května 2005 mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím a Rakouskou republikou o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu, přeshraniční trestné činnosti a nedovolené migraci (dále jen „Prümská smlouva“).

Článek 26

Účel

1.   Zpracování osobních údajů přijímajícím členským státem je přípustné pouze pro účely, pro které byly v souladu s tímto rozhodnutím údaje předány. Zpracování pro jiné účely je přípustné pouze v případě, že členský stát spravující složku vydá předchozí povolení, a řídí se vnitrostátními právními předpisy přijímajícího členského státu. Toto povolení lze udělit, pokud je zpracování pro takové jiné účely povoleno vnitrostátním právem členského státu, který složky spravuje.

2.   Zpracování údajů předaných podle článků 3, 4 a 9 přijímajícím členským státem je přípustné pouze za účelem:

a)	určení shody srovnávaných profilů DNA nebo daktyloskopických údajů;

b)	přípravy a podání policejní nebo justiční žádosti o právní pomoc v souladu s vnitrostátním právem, pokud se údaje shodují;

c)	záznamu ve smyslu článku 30.

Členský stát spravující složku může zpracovat údaje jemu předané v souladu s články 3, 4 a 9 pouze tehdy, je-li to nezbytné pro účely srovnání, poskytnutí automatizované odpovědi na žádost o vyhledání nebo zaznamenání podle článku 30. Předané údaje se odstraní ihned po srovnání údajů nebo poskytnutí automatizovaných odpovědí na vyhledávání, ledaže je další zpracování nezbytné pro účely uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b).

3.   Údaje předané v souladu s článkem 12 může členský stát spravující složku použít pouze tehdy, je-li to nezbytné pro poskytnutí automatizovaných odpovědí na vyhledávací postupy nebo pro zaznamenání podle článku 30. Předané údaje se odstraní ihned po poskytnutí automatizovaných odpovědí na vyhledávání, ledaže je další zpracování nezbytné pro zaznamenání podle článku 30. Přijímající členský stát může použít údaje obdržené v odpovědi pouze pro řízení, pro které bylo vyhledávání prováděno.

Článek 27

Příslušné orgány

Předané osobní údaje mohou být zpracovány pouze orgány, subjekty a soudy, které jsou odpovědné za úkoly související s prosazováním cílů uvedených v článku 26. Zejména mohou být údaje předány jiným subjektům pouze s předchozím povolením předávajícího členského státu a v souladu s právem přijímajícího členského státu.

Článek 28

Správnost, aktuálnost a doba uchovávání údajů

1.   Členské státy zajišťují správnost a aktuálnost osobních údajů. Vyjde-li najevo, zejména z oznámení subjektu údajů nebo jinak, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které neměly být předány, neprodleně se to oznámí přijímajícímu členskému státu nebo státům. Dotčený členský stát nebo státy jsou povinny údaje opravit nebo vymazat. Předané osobní údaje se dále opraví, zjistí-li se, že jsou nesprávné. Pokud má přijímající orgán důvod se domnívat, že předané údaje jsou nesprávné nebo by měly být vymazány, je předávající orgán neprodleně informován.

2.   Údaje, jejichž správnost subjekt údajů zpochybňuje, a jejichž správnost nebo nesprávnost nelze zjistit, se na žádost subjektu údajů opatří značkou v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států. Tuto značku lze zrušit v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států a pouze s povolením subjektu údajů nebo na základě rozhodnutí příslušného soudu nebo nezávislého orgánu pro ochranu údajů.

3.   Předané osobní údaje, které neměly být předány nebo přijaty, se vymažou. Údaje, jež jsou zákonně předány a přijaty, se vymažou,

a)	jestliže nejsou nebo již nejsou dále nezbytné pro účel, pro který byly předány; v případě předání nevyžádaných osobních údajů přijímající orgán ihned zkontroluje, jsou-li nezbytné pro účely, pro které byly předány;

b)	po uplynutí maximální doby uchovávání údajů stanovené ve vnitrostátních právních předpisech předávajícího členského státu, pokud předávající orgán informoval přijímající orgán při předání údajů o těchto maximálních dobách.

Pokud existuje důvod k domněnce, že výmaz by poškodil zájmy subjektu údajů, údaje se namísto vymazání blokují v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Blokované údaje lze předávat nebo využívat pouze k účelům, pro které výmaz nebyl proveden.

Článek 29

Technické a organizační opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti údajů

1.   Předávající a přijímající orgány přijmou opatření pro zajištění účinné ochrany osobních údajů před náhodným nebo neoprávněným zničením, náhodnou ztrátou, neoprávněným přístupem, neoprávněnou nebo náhodnou změnou nebo neoprávněným sdělením.

2.   Zvláštní náležitosti technické specifikace automatizovaného vyhledávacího postupu jsou upraveny v prováděcích opatřeních podle článku 34, která zaručují, že

a)	josu přijata nejmodernější technická opatření s cílem zajistit ochranu a bezpečnost údajů, zejména důvěrnost a integritu údajů;

b)	při využívání obecně přístupných sítí jsou použity postupy pro šifrování a autorizaci uznané příslušnými orgány a

c)	je možné zkontrolovat přípustnost vyhledávání v souladu s čl. 30 odst. 2, 4 a 5.

Článek 30

Dokumentování a zaznamenání; zvláštní pravidla pro automatizované a neautomatizované předávání

1.   Každý členský stát zaručí, že v zájmu ověření přípustnosti předání je každé neautomatizované předání a každé neautomatizované přijetí osobních údajů orgánem spravujícím složku údajů a přijímajícím orgánem dokumentováno. Dokumentace musí obsahovat tyto informace:

a)	důvod předání;

b)	předané údaje;

c)	datum předání; a

d)	název nebo referenční číslo přijímajícího orgánu a orgánu spravujícího složku údajů.

2.   Automatizované vyhledávání údajů na základě článků 3, 9 a 12 a automatizované srovnávání podle článku 4 podléhá těmto pravidlům:

a)	Automatizované vyhledávání nebo srovnávání smí provádět pouze zvlášť pověření příslušníci národních kontaktních míst. Seznam příslušníků pověřených prováděním automatizovaného vyhledávání nebo srovnávání se na žádost poskytne orgánům dozoru zmíněným v odstavci 5 a dalším členským státům.

b)

Každý členský stát zajistí, že každé předání a přijetí osobních údajů orgánem spravujícím složku údajů a přijímajícím orgánem je zaznamenáno, včetně oznámení o existenci nebo neexistenci shody. Záznamy musí obsahovat tyto informace: i) předané údaje; ii) datum a přesný čas předání; a iii) název nebo referenční číslo přijímajícího orgánu a orgánu spravujícího složku údajů.

Přijímající orgán rovněž uvede v záznamu důvod vyhledávání nebo předání, jakož i identifikační značku příslušníka, který vyhledávání provedl a příslušníka, který dal k vyhledávání nebo předání příkaz.

3.   Zaznamenávající orgán sdělí zaznamenané údaje na žádost neprodleně, nejpozději však do čtyř týdnů od obdržení žádosti, příslušným orgánům pro ochranu údajů dotčeného členského státu. Zaznamenané údaje mohou být použity výhradně k těmto účelům:

a)	monitorování ochrany osobních údajů;

b)	zajištění bezpečnosti údajů.

4.   Zaznamenané údaje jsou prostřednictvím vhodných opatření chráněny před nevhodným použitím a jinými formami zneužití a uchovávají se pod dobu dvou let. Po uplynutí doby uchovávání jsou zaznamenané údaje neprodleně vymazány.

5.   Odpovědnost za ověřování zákonnosti předání a přijetí osobních údajů nesou nezávislé orgány pro ochranu údajů příslušných členských států. Podle vnitrostátních právních předpisů může kdokoli požádat tyto orgány o kontrolu zákonnosti zpracování údajů ve vztahu ke své osobě. Tyto orgány a orgány odpovědné za zaznamenávání provádějí nezávisle na těchto žádostech, na základě dotčených složek, namátkové kontroly zákonnosti předání.

Nezávislé orgány pro ochranu údajů uchovávají výsledky těchto kontrol pro inspekci po dobu 18 měsíců. Po uplynutí této doby jsou tyto výsledky neprodleně vymazány. Každý orgán pro ochranu údajů může být vyzván nezávislým orgánem pro ochranu údajů jiného členského státu, aby vykonával své pravomoci v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Nezávislé orgány pro ochranu údajů členských států zajišťují vzájemnou spolupráci nezbytnou pro plnění svých kontrolních úkolů, zejména prostřednictvím výměny vhodných informací.

Článek 31

Práva subjektů údajů na informace a odškodnění

1.   Subjektu údajů se v souladu s vnitrostátními právními předpisy na eho žádost a po prokázání jeho totožnosti poskytnou bez nepřiměřených nákladů, obecně srozumitelnou formou a bez nepřiměřené prodlevy informace týkající se zpracovávaných údajů o jeho osobě, jakož i jejich původu, informace o příjemci nebo skupinách příjemců, zamýšleném účelu zpracovávání a právním základu pro zpracování. Navíc má subjekt údajů právo na opravu nesprávných údajů a výmaz neoprávněně zpracovávaných údajů. Členské státy rovněž zajistí, aby subjekt údajů mohl v případě porušení svých práv v souvislosti s ochranou údajů podat účinnou stížnost u nezávislého soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech nebo u nezávislého orgánu dozoru ve smyslu článku 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (4) a aby mu byla poskytnuta možnost požadovat náhradu škody nebo vyžadovat jinou formu právního odškodnění. Podrobnosti postupu pro uplatnění těchto práv a důvody pro omezení práva přístupu se řídí příslušnými vnitrostátními právními předpisy členského státu, ve kterém subjekt údajů uplatňuje svá práva.

2.   Pokud orgán jednoho členského státu předal osobní údaje na základě tohoto rozhodnutí, přijímající orgán jiného členského státu se ve vztahu k poškozenému nemůže zprostit podle vnitrostátního práva odpovědnosti tím, že se odvolá na nesprávnost předaných údajů. Jestliže dojde k přisouzení náhrady škody vůči přijímajícímu orgánu v důsledku toho, že použil nesprávné předané údaje, pak orgán, který poskytl údaje, nahradí přijímajícímu orgánu v plném rozsahu částku vyplacenou jako náhradu škody.

Článek 32

Informace požadované členskými státy

Přijímající členský stát informuje předávající členský stát o zpracování předaných údajů a dosaženém výsledku.

KAPITOLA 7

PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 33

Prohlášení

1.   Za účelem provádění tohoto rozhodnutí předloží každý členský stát při sdělování znění právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádí povinnosti, jež pro něj vyplývají z tohoto rozhodnutí, jak je stanoveno v čl. 37 odst. 2, Generálnímu sekretariátu Rady prohlášení.

2.   Prohlášení předložená v souladu s odstavcem 1 lze kdykoli změnit prostřednictvím prohlášení předloženého Generálnímu sekretariátu Rady. Generální sekretariát Rady postoupí každé obdržené prohlášení členským státům a Komisi.

Článek 34

Prováděcí opatření

Rada přijímá opatření nezbytná pro provádění tohoto rozhodnutí na úrovni Unie postupem podle čl. 34 odst. 2 písm. c) druhé věty Smlouvy o EU.

Článek 35

Náklady

Každý členský stát nese provozní náklady, které vznikly jeho orgánům v souvislosti s prováděním tohoto rozhodnutí. Ve zvláštních případech se dotčené členské státy mohou dohodnout jinak.

Článek 36

Vztah k jiným nástrojům

1.   Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, které se týkají oblasti působnosti tohoto rozhodnutí a jsou platné ke dni jeho přijetí, pokud tyto dohody nebo ujednání rozšiřují cíle tohoto rozhodnutí. V dotčených členských státech se příslušná ustanovení tohoto rozhodnutí použijí místo ustanovení týkajících se oblasti působnosti tohoto rozhodnutí obsažených vPrümské smlouvě. Veškeré články nebo části článků Prümské smlouvy, místo kterých se nepoužijí žádná ustanovení tohoto rozhodnutí, zůstávají použitelnými pro smluvní strany Prümské smlouvy.

2.   Členské státy mohou po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost uzavírat nebo uvádět v platnost dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, které se týkají oblasti působnosti tohoto rozhodnutí, pokud tyto dohody nebo ujednání rozšiřují cíle tohoto rozhodnutí.

3.   Dohody a ujednání podle odstavců 1 a 2 se nesmějí dotýkat vztahů s členskými státy, které nejsou jejich stranami.

4.   Do [... let] od nabytí účinku tohoto rozhodnutí informují členské státy Radu a Komisi o stávajících dohodách a ujednáních ve smyslu odstavce 1, které si přejí nadále uplatňovat.

5.   Členské státy rovněž informují Radu a Komisi o všech nových dohodách nebo ujednáních ve smyslu odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu, nebo v případě nástrojů, které byly podepsány před přijetím tohoto rozhodnutí, do tří měsíců od jejich vstupu v platnost.

6.   Žádným ustanovením tohoto rozhodnutí nejsou dotčeny dvoustranné či mnohostranné dohody nebo ujednání mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Článek 37

Provádění

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím do [... let] od nabytí účinky tohoto rozhodnutí.

2.   Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rozhodnutí. Při této příležitosti může každý členský stát oznámit, že bude toto rozhodnutí okamžitě uplatňovat ve svých vztazích s těmi členskými státy, které provedou stejné oznámení.

3.   Na základě těchto a jiných informací zpřístupněných na žádost členskými státy předloží Komise Radě do [nejpozději tří let od nabytí účinku] zprávu o provádění tohoto rozhodnutí a návrhy pro případný další rozvoj.

Článek 38

Použitelnost

Toto rozhodnutí nabývá účinku [… dnů] po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Stanovisko ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89.

(3)  Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3.

(4)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

---