Žaloba podaná dne 4. září 2006 – NOS v. Komise

(Věc T-237/06)

(2006/C 294/106)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Nederlandse Omroep Stichting (zástupci: J. J. Feenstra a H. M. H. Speyart, advocaten)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Nederlandse Omroep Stichting (NOS) svou žalobou požaduje zrušení rozhodnutí Komise ze dne 22. června 2006 o dočasném financování nizozemského veřejnoprávního vysílání (státní podpora C 2/2004 [dříve NN 170/2003]).

K odůvodnění své žaloby žalobkyně zaprvé uplatňuje porušení čl. 88 odst. 1, 2 a 3 ES a nařízení č. 659/1999 (1). Komise rozdíl mezi novou a existující pomocí nesprávně vyložila a uplatnila. Dočasná podpora, která je předmětem napadeného rozhodnutí, představuje část celkového systému státního financování nizozemského veřejnoprávního vysílání. Komise považovala tento obecný systém za existující podporu. Finanční prostředky, které Komise považuje za dočasné financování, byly poskytovány na základě téhož systému, a měly být tedy považovány za existující podporu.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje porušení článků 87 ES a 88 ES, neboť Komise nesprávně vyložila a použila rozsudek Altmark (2). Komise neprávem a na základě nesprávného východiska určila, že dočasné financování je nutné kvalifikovat jako státní podporu. Kritéria, která Soudní dvůr v rozsudku Altmark rozvedl, nelze v dané situaci použít. Východiskem měl být místo toho protokol k Amsterdamské smlouvě o financování veřejnoprávního vysílání (3).

Zatřetí žalobkyně uplatňuje porušení článků 87 ES, 88 ES a 253 ES a nařízení č. 659/1999 z důvodu nedostatku souvislosti mezi dočasným financováním a Komisí zjištěné nadměrné kompenzace. Nadměrnou kompenzaci, jež je spojována se vznikem rezerv u vysílacích stanic, nelze v dostatečném rozsahu přičítat přidělování finančních prostředků, které Komise označuje jako dočasné financování.

Začtvrté Komise porušila články 87 ES a 88 ES tím, že neprávem považuje výnosy z autorských práv za státní podporu. Mimoto nezvýhodňuje dočasné financování žalobkyni jako podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES a poskytované veřejné financování nevede k narušení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

Zapáté byl vzhledem k nedostatečnému přezkumu proporcionality porušen čl. 86 odst. 2 ES. Také ve světle protokolu k Amsterdamské smlouvě o financování veřejnoprávního vysílání Komise neprávem, po zjištění, že nedošlo k narušení hospodářské soutěže, opomněla dát do souvislosti nedostatek škodlivých účinků nadměrné kompenzace se zájmem na plnění závazků veřejné služby a obecným zájmem Společenství. Žalobkyně se domnívá, že Komise měla přitom vzít v úvahu omezenost nizozemské jazykové oblasti a skutečnost, že vzniklé rezervy budou v dohledné době použity na výdaje, a tudíž rozpuštěny.

Na závěr žalobkyně uplatňuje porušení procesních pravidel čl. 88 odst. 2 a porušení procesních práv, neboť Komise v různých ohledech rozsah šetření rozšířila.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1).

(2)  Rozsudek ze dne 24. července 2003, ve věci Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg (C-280/00, Recueil, s. I-7747).

(3)  Ke Smlouvě o založení Evropských společenství připojený protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech.