Kasační opravný prostředek podaný dne 15. února 2006 Bausch & Lomb Inc. proti rozsudku vydanému dne 17. listopadu 2005 ve věci T-154/03: Biofarma SA v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-95/06 P)

(2006/C 108/06)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Bausch & Lomb Inc. (zástupci: M. Silverleaf QC, R. Black, B. Gerber a E. Kohner, advokáti)

Další účastníci řízení: 1. Biofarma SA; 2. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Navrhovatel se domáhá, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel uplatňuje, že rozsudek Soudu prvního stupně by měl být zrušen z následujících důvodů:

Soud prvního stupně v rozsudku rozhodl, že u veřejnosti existuje nebezpečí záměny mezi dvěma dotčenými ochrannými známkami. Navrhovatel tvrdí, že Soud se při přijetí tohoto závěru dopustil nesprávného právního posouzení nebo porušil pravidla řízení, popřípadě obojí. Uplatňované nesprávnosti jsou uvedeny níže.

Soud se dopustil nesprávného posouzení tím, že nepřezkoumal, nebo nepřezkoumal řádně, zda výrobky, pro které jsou kolidující ochranné známky zapsány, nebo je požadován jejich zápis, jsou podobné. Dopustil se nesprávného právního posouzení ve svých premisách.

Soud měl přezkoumat, zda výrobky, pro které byl zápis požadován, jsou podobné výrobkům, pro které bylo prokázáno užívání kolidující ochranné známky. Kdyby tak Soud učinil, došel by k závěru, že tomu tak není, a že tedy není důvod pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b). Podpůrně měl dojít k závěru, že existuje nanejvýše přechodná podobnost ve druhu a že pokud je porovnána se souborem důkazů, které umožňují určit, že existuje nebezpečí záměny, vyžaduje taková nízká podobnost velmi vysoký stupeň podobnosti mezi kolidujícími známkami a uvedení důvodů, ze kterých může dotyčná veřejnost dojít k závěru, že pocházejí ze zdrojů, které jsou obchodně propojeny.

Soud se dopustil nesprávného právního posouzení použitím čl. 8 odst. 1 písm. b) při přezkumu, zda mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje vzájemná podobnost. Neučinil tak na základě globálního posouzení celkového dojmu, kterým ochranné známky působí na zrak nebo sluch průměrného spotřebitele, ale na základě podrobného rozboru lingvistických a slovesných vlastností slov, ze kterých se skládají dotčené ochranné známky.

Pro určení, zda existuje podobnost, měl Soud vzít v úvahu ochranné známky jako celek ve vztahu ke vzhledovému a zejména sluchovému dojmu, který kolidující ochranné známky vyvolávají u průměrného spotřebitele. Navíc Soud nevzal v úvahu skutečnost, že dotčené výrobky jsou výrobky, pro které účastníci shodně uznávají, že lze očekávat, že dotyčná veřejnost vynakládá při jejich výběru a užívání zvláštní péči. Pokud by Soud zaujal správný přístup, došel by k závěru, že obě ochranné známky zní a vypadají odlišně.

Soud nevymezil dotyčnou veřejnost, a dopustil se tedy nesprávného právního posouzení. Rovněž se dopustil nesprávného právního posouzení, když použil čl. 8 odst. 1 písm. b), jelikož se domníval, že částí dotčené veřejnosti jsou pacienti. V souladu s platným právem měl dojít k závěru, že cílovou veřejností jsou lékařští odborníci.

Při provádění svého posouzení podobnosti jednal Soud mechanicky. Neposoudil podobnosti, které zjistil, ani nepřezkoumal, zda vedou k nebezpečí záměny. Spokojil se s předpokladem, že tomu tak je. Následkem toho tedy popřel rozdíly mezi ochrannými známkami a výrobky a došel k závěru, že nemohou zabránit tomuto nebezpečí. Tento závěr neodůvodnil. Dopustil se tedy nesprávného právního posouzení, jelikož použil čl. 8 odst. 1 písm. b), tak jak byl vyložen Soudním dvorem, nebo jelikož porušil pravidla řízení, zejména článek 81 jednacího řádu, jelikož neuvedl důvody svého rozhodnutí, popřípadě se dopustil obou těchto nesprávných posouzení.

Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když nevzal v úvahu stupeň pozornosti, který průměrný spotřebitel věnuje dotyčným výrobkům, a nepřezkoumal, zda tato pozornost nemůže snížit nebezpečí záměny. Měl vzít v úvahu zvláště vysoký stupeň pozornosti, který průměrný spotřebitel vynakládá, když připravuje a provádí svou volbu mezi dotyčnými výrobky a účinek, který tento zvláště vysoký stupeň pozornosti může mít na nebezpečí záměny. V důsledku toho Soud nesprávně použil čl. 8 odst. 1 písm. b), tak jak byl vyložen Soudním dvorem.