Žaloba podaná dne 27. února 2006 – Bayer CropScience a další v. Komise

(Věc T-75/06)

(2006/C 96/50)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bayer CropScience AG (Monheim am Rhein, Německo), Makhteshim-Agan Holding BV (Amsterdam, Nizozemsko), Teko AE (Atény, Řecko) a Aragonesas Agro SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Směrnice Rady 91/414 (2) o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (známá jako směrnice o přípravcích na ochranu rostlin nebo SPOR) stanoví, že členské státy nemohou povolit přípravek, pokud není zapsán v příloze I směrnice. Žalobkyně, které jsou výrobci endosulfanu, se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto zařazení endosulfanu do této přílohy.

Na podporu své žaloby se zaprvé dovolávají údajných vad řízení, a sice: že posouzení napadeného rozhodnutí je založeno na jiných kritériích než jsou ta, která jsou uvedena ve směrnici 91/414, není úplné a používá pouze selektivně údaje předložené žalobkyněmi; že nové pokyny a kritéria přijatá Komisí byla použita retroaktivně po oznámení a předložení údajů žalobkyní; a že Komise odmítla oznámit žalobkyním změny hodnotících kritérií a politiky a konzultovat je s nimi.

Žalobkyně dále tvrdí, že z pohledu hmotného práva porušuje napadené rozhodnutí čl. 93 odst. 3 ES a čl. 5 odst. 1 směrnice 91/414. Mají za to, že Komise nesplnila svoji povinnost, která pro ni vyplývá z těchto ustanovení, posoudit účinné látky a zařadit je do přílohy I na základě současných vědeckotechnických poznatků a za splnění podmínek uvedených v článku 5.

Dále se dovolávají porušení několika obecných právních zásad Společenství, a sice: zásady proporcionality, zásady legitimního očekávaní a právní jistoty, povinnosti provést pečlivé a nestranné posouzení, práva na řádné řízení (práv obhajoby a práva být vyslechnut), zásady odbornosti a nezávislosti vědeckých posudků, zásady rovného zacházení, zásady, podle které má lex specialis před obecnějšími ustanoveními přednost, a konečně zásady estoppel.

(1)  Úř. věst. L 317, 3.12.2005, s. 25.

(2)  Úř. věst. L 230, 19/8/1991, s. 1.