Žaloba podaná dne 17. února 2006 – Francie v. Komise

(Věc T-56/06)

(2006/C 96/38)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (Paříž, Francie) (zástupci: G. de Bergues, S. Ramet, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutím ze dne 30. června 1997, přijatým na základě návrhu Komise a v souladu s postupem zakotveným ve směrnici 92/81/EHS (1) Rada členským státům povolila, aby na některé minerální oleje používané pro zvláštní účely uplatnily nebo nadále uplatňovaly sníženou sazbu spotřební daně nebo osvobození od stávajících spotřebních daní. Ve čtyřech následujících rozhodnutích Rada prodloužila toto povolení, přičemž lhůta posledního prodloužení uplyne dne 31. prosince 2006. Francie povolila uplatňování těchto snížení nebo osvobození na těžké topné oleje užívané jako palivo na výrobu hliníku v regionu Gardanne.

Dopisem ze dne 30. října 2001 Komise Francii oznámila své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně osvobození od spotřební daně pro minerální oleje užívané jako palivo na výrobu hliníku v regionu Gardanne (2). Komise v tomto řízení přijala dne 7. prosince 2005 napadené rozhodnutí (3), ve kterém shledala, že osvobození od spotřební daně pro minerální oleje používané pro výrobu hliníku v regionu Gardanne, regionu Shannon a na Sardinii, zavedené Francií, Irskem a Itálií, je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, částečně neslučitelnou se společným trhem, a nařídila tak dotčeným členským státům navrácení uvedených podpor

Touto žalobou Francie navrhuje částečné zrušení tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká osvobození poskytnutého Francií regionu Gardanne.

Na podporu své žaloby se dovolává několika důvodů, přičemž první vychází z porušení pojmu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Uplatňuje, že Komise se dopustila právního omylu, když konstatovala k existenci státní podpory, zatímco nebyly splněny veškeré nezbytné podmínky pro kvalifikování za státní podporu, jak jsou stanoveny v rozsudku Altmark (4), a zejména podmínka existence zásahu do hospodářské soutěže nebo narušení fungování vnitřního trhu. Tvrdí, že Komise nemohla jednak navrhnout Radě přijetí, na základě směrnice 92/81/EHS, rozhodnutí o povolení osvobození od spotřební daně a nebránit jejímu prodloužení, a jednak shledat, že uvedené osvobození představuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.

Druhý důvod uplatňovaný žalobkyní vychází z neexistence odůvodnění v rozsahu, v němž je napadené rozhodnutí v rozporu s odůvodněním Komise ohledně zjištění zásahu do hospodářské soutěže.

Ve svém třetím, podpůrně uplatňovaném, důvodu žalobkyně tvrdí, že požadavek navrácení zakotvený v článku 5 napadeného rozhodnutí porušuje zásady legitimního očekávání, právní jistoty a dodržování přiměřené lhůty. Tvrdí, že poživatelé osvobození jsou oprávněni opírat se o zásady právní jistoty a legitimního očekávání až do doby přijetí napadeného rozhodnutí, a nikoli, jak tvrdí Komise, do doby zveřejnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žalobkyně rovněž uplatňuje, že nečinnost Komise během čtyř let mezi rozhodnutím o zahájení řízení a konečným rozhodnutím je rovněž porušením zásad legitimního očekávání, právní jistoty a přiměřené lhůty.

(1)  Směrnice Rady ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů.

(2)  V Úředním věstníku zveřejněno dne 2. února 2002.

(3)  Rozhodnutí C[2005] 4435 konečné, státní podpory č. C 78-79-80/2001.

(4)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003, Altmark Trans, C-280/00, Recueil s. I-7747.