Opravný prostředek podaný dne 11. února 2005 Nordspedizionieri di Danielis Livio & C. in liquidazione proti rozsudku vydanému dne 14. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-332/02 mezi Nordspedizionieri a dalšími a Komisí Evropských společenství

(Věc C-62/05 P)

(2005/C 82/41)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 11. února 2005 opravný prostředek podaný Nordspedizionieri a dalšími, zastoupenými G. Leonem, proti rozsudku vydanému dne 14. prosince 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-332/02 mezi Nordspedizionieri a dalšími a Komisí Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastníci podávající opravný prostředek, kteří jsou celními deklaranty, vydali dvě T1 tranzitní prohlášení Společenství, že náklady pocházející z Jugoslávie a určené pro Španělsko obsahují kartónové krabice. Italské celní úřady požadovaly po účastnících podávajících opravný prostředek, aby uhradili clo účtované z dotčených dvou nákladů, s tím že prohlásily, že náklady neobsahují krabice, ale cigarety.

Účastníci podávající opravný prostředek podali návrh na zahájení řízení, ve kterém byli neúspěšní, a poté požádali Komisi o prominutí cla, která jejich žádost zamítla s tím, že tvrdila, že účastníci podávající opravný prostředek nesplnili náležitosti.

Účastníci podávající opravný prostředek tedy podali žalobu k Soudu prvního stupně Evropských společenství na základě článku 13 nařízení EHS 1430/79, v níž tvrdili, že nemohou být podrobeni clu, protože pro tento případ existují „zvláštní okolnosti“ osvobozující Nordspedizionieri od povinnosti hradit toto clo. Tvrdí, že byli oprávněni vycházet z dokumentů (obchodních a přepravních) předložených jim řidičem nákladního vozidla v době celního prohlášení, ze kterých vyplývá, že náklady tvořily kartónové krabice.

Zvláštní situace umožňující prominutí vyplývá ze skutečnosti, že celní deklarant není schopný kontrolovat obsah nákladních vozidel, které „oprávněně“ překračují hranici mezi Itálií a Jugoslávií, a kromě toho, že v projednávaném případě se dokumentace zdála být v pořádku, takže náklady byly celně odbaveny na základě „rychlého“ celního řízení.

Účastníci podávající opravný prostředek dále poukazují na existenci dalších náležitostí článku 13 v projednávaném případě, že zde nedošlo ani k „nedbalosti“ ani k „podvodu“, v tom, že T1 prohlášení bylo sepsáno na základě informací obsažených v dopravní a obchodní dokumentaci.

Na závěr se v žalobě k Soudu prvního stupně účastníci podávající opravný prostředek podpůrně dovolávají použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení EHS 2144/87 (2), který osvobozuje od platby cla takové zboží, které bylo zabaveno a poté zkonfiskováno.

Rozsudkem ze dne 14. prosince 2004 Soud prvního stupně (pátý senát) zamítl žalobu v plném rozsahu s tím, že tvrdil, že zde nebyly žádné „zvláštní okolnosti“, a tedy ponechal stranou otázku, zda v projednávaném případě došlo či nikoliv k „nedbalosti“ nebo „podvodu“.

Opravný prostředek znovu uvádí stejná tvrzení, která byla předložena v řízení v prvním stupni, včetně skutečnosti, že v projednávaném případě došlo k porušení Bělehradské dohody o vzájemné správní pomoci mezi Itálií a Jugoslávií, která ukládá jugoslávským celním úřadům povinnost oznámit italským celním úřadům tranzit daňově citlivého zboží (jako cigarety) ve vztahu k těmto dvěma dotčeným nákladním vozidlům; třetí nákladní vozidlo bylo zastaveno a zboží zabaveno díky varování (i když pozdě) italských celních úřadů od jejich jugoslávské protistrany.

(1)  Úř. věst. L 175, 12.7.1979, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 201, 22.7.1987, s. 15.