Žaloba podaná dne 8. října 2004 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-433/04)

(2004/C 300/65)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 8. října 2004 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou D. Triantafyllouem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Vnitrostátní právní úprava v odvětví stavebnictví, která příkazcům a podnikatelům ukládá strhnout z každé platby uskutečněné jejich smluvním partnerům neregistrovaným v Belgii 15 % z fakturované částky a zaplatit je belgickým úřadům pod hrozbou pokuty, s cílem zaručit platby a vymáhání případných daňových dluhů smluvních partnerů, představuje překážku volnému poskytování služeb, stanovenému články 49 a 50 ES. Současně tak porušení článků 49 a 50 představuje i solidární odpovědnost příkazců a podnikatelů za daňové dluhy jejich neregistrovaných smluvních partnerů ve výši až 35 % z celkové ceny prací, bez DPH.

Tato právní úprava může odradit podnikatele a příkazce od využívání smluvních partnerů neregistrovaných v Belgii. Automatické uplatnění solidární odpovědnosti příkazců a podnikatelů za daňové dluhy tak nerespektuje zásadu proporcionality a neodůvodněně zasahuje do vlastnického práva a do práva těchto příkazců a podnikatelů na obranu. Solidární odpovědnost příkazce a podnikatele se totiž uplatní automaticky, aniž by správní orgány musely prokázat existenci pochybení nebo spoluzavinění příkazce či podnikatele. Tato povinnost se též může vztahovat na daňové dluhy týkající se prací vykonaných smluvním partnerem pro jiné osoby. Nedodržení povinnosti strhnout výše uvedenou částku je trestána pokutou ve výši dvojnásobku částky, kterou je nutné strhnout.

Tato právní úprava vytváří rovněž skutečnou překážku pro neregistrované smluvní partnery, kteří hodlají nabízet své služby v Belgii. Musí totiž akceptovat fakt, že obdrží fakturovanou cenu sníženou o 15 %, i když nemají žádný daňový dluh, k jehož pokrytí by tato částka měla směřovat, a že mohou tuto částku získat zpět až po určité době po předložení žádosti o její vrácení.

Tato opatření nemohou být považována za objektivně odůvodněná. Především ve většině případů není poskytovatel služeb usazený v jiném členském státě plátcem daně, na niž se vztahuje právní úprava. Dále v případě, kdy je dlužná daň splatná či vymahatelná v Belgii, musí být mechanismus vytvořený tímto ustanovením pro jeho obecný charakter považován za nepřiměřený.

Konečně možnost registrace neodůvodňuje povinnost strhnout zmíněnou částku a solidární odpovědnosti. Kroky podniknuté v rámci řízení o registraci, které jdou nad rámec pouhé oznamovací povinnosti vůči belgickým úřadům, totiž znamenají, že registrace nepředstavuje skutečnou alternativu pro podniky, které nejsou usazeny v Belgii, ale které hodlají vykonávat svou svobodu příležitostně nabízet své služby v Belgii. Požadavek registrace zbavuje ustanovení smlouvy, která mají za cíl zaručit volné poskytování služeb, veškerých užitečných účinků.