Žaloba podaná dne 9. června 2004 European Environmental Bureau a Stichtung Natuur en Millieu proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-236/04)

(2004/C 217/52)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství European Environmental Bureau se sídlem v Bruselu (Belgie) a Stichtung Natuur en Millieu se sídlem v Utrechtu (Nizozemí), zastoupenými P. van den Biesenem a B. Arentzem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Komise se napadeným rozhodnutím rozhodla nepozměnit přílohu I ke směrnici 91/414 (2) ve smyslu zařazení atrazinu mezi tam uvedené účinné látky. Článek 4 směrnice 91/414 stanoví, že členské státy mohou povolit pouze takové přípravky na ochranu rostlin, které obsahují účinné látky uvedené v příloze I. Tím, že Komise zamítla zařazení atrazinu do přílohy I, rozhodla o nepovolení dalšího používání přípravků na ochranu rostlin, které obsahují tuto látku.

Žalobkyně nezpochybňují tento aspekt rozhodnutí, ale spíše některá přechodná ustanovení, která umožňují, aby přípravky obsahující atrazine byly, za určitých podmínek zaměřených na minimalizaci rizik, omezeně používány do 30. června 2007. V preambuli k tomuto rozhodnutí Komise odůvodňuje tato přechodná opatření stávajícím nedostatkem účinných alternativ a potřebou poskytnout čas pro jejich vývoj.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádějí, že napadená ustanovení porušují směrnici 91/414. Článek 8 této směrnice stanoví, že členské státy mohou opakovaně povolit na období 12 let používání účinné látky, která již byla na trhu dva roky po oznámení směrnice. Atrazine takovou účinnou látkou je. Pokud však mezitím takové účinné látky do přílohy I zařazeny nebyly, pak podle tvrzení žalobkyň, ve směrnici 91/414 není právní základ umožňující pokračující užívání po uplynutí dvanáctiletého přechodného období. Žalobkyně proto tvrdí, že Komise napadeným rozhodnutím vytvořila nový základ pro pokračující povolování atrazinu, ačkoliv podle směrnice 91/414 k tomu neměla oprávnění.

Žalobkyně také tvrdí, že Komise porušila směrnici 92/43 (3) tím, že do napadeného rozhodnutí nezahrnula další omezení vztahující se ke zvláštním oblastem ochrany, konkrétně k síti Natura 2000, uvedené v čl. 3 směrnice 92/43.

(1)  Úř. věst L 78, 16.3.2004, s. 53.

(2)  Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, 19. 8. 1991, s. 1)

(3)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22. 7. 1992, s. 7).