Žaloba podaná dne 7. června 2004 Microsoft Corporation proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-201/04)

(2004/C 179/36)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 7. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Microsoft Corporation, Washington (USA), zastoupenou I.S. Forresterem, QC a J.- F. Bellisem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise, kterým bylo shledáno dvojí zneužití dominantního postavení žalobkyně na trhu a byla jím žalobkyni uložena pokuta ve výši 497 196 304 EUR. V rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně odmítla poskytnout „informace o interoperabilitě“ a umožnit jejich použití pro účely vývoje a distribuce produktů operačních systémů serverů pracovních skupin. Komise za druhé shledala, že žalobkyně podmiňovala dostupnost operačního systému PC Windows Client současným nabytím aplikace Windows Media Player.

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává nejprve toho, že Komise nesprávně shledala, že žalobkyně porušila článek 82 Smlouvy o ES tím, že odmítla poskytnout komunikační protokoly soutěžitelům a neumožnila použití této patentované technologie v konkurenčních operačních systémech serverů pracovních skupin.

Podmínky požadované evropskými soudy pro to, aby byl dominantní podnik povinen poskytnout licenci na svá práva duševního vlastnictví, nejsou podle žalobkyně v tomto případě splněny. Podle žalobkyně není technologie, pro kterou jí bylo nařízeno poskytnout licenci, nezbytná pro dosažení interoperability s operačními systémy Microsoft PC, tvrzené odmítnutí dodat technologii nebránilo vzniku nových výrobků na druhotném trhu a konečně nemělo za následek vyloučení veškeré soutěže na druhotném trhu.

Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí nesprávně popřelo, že žalobkyně může uplatnit svá práva duševního vlastnictví jako objektivní odůvodnění pro své údajné odmítnutí poskytnout technologii, a místo toho prosazovalo nové a právně závadné posouzení zájmů dovolávající se veřejného zájmu na zveřejnění.

Žalobkyně dále tvrdí, že pro účely vývoje software v EHP nebylo nikdy požadováno poskytnutí licence a že žalobkyně nebyla povinna považovat požadavek Sun za takový, že by dával vzniknout jakékoliv zvláštní povinnosti podle článku 82 Smlouvy o ES.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nevzala v úvahu závazky uložené dohodou Světové obchodní organizace o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (dohoda TRIPS) Evropským společenstvím při použití článku 82 Smlouvy o ES na skutkové okolnosti tohoto případu.

Žalobkyně za druhé uplatňuje, že Komise nesprávně rozhodla, že žalobkyní byl porušen článek 82 Smlouvy o ES tím, že podmínila dostupnost svých počítačových operačních systémů současným nabytím prvku mediálního vybavení označovaného jako Windows Media Player.

Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně založeno na spekulativní teorii vydržení, podle které široce rozvinutá distribuce prvků mediálního vybavení ve Windows může v blíže neurčené době v budoucnosti vést k situaci, že poskytovatelé obsahu a vývojáři software budou kódovat téměř výlučně ve formátech Windows Media. Žalobkyně tvrdí, že tato teorie je nesoudržná s rozhodnutím Komise týkajícím se spojení AOL/TimeWarner (1), jakož i s důkazy ve spisu, jež dokládají, že poskytovatelé obsahu pokračují v kódování ve vícero formátech.

Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí pomíjí přínosy vyplývající z obchodního modelu žalobkyně, který vyžaduje integraci nového vybavení do Windows v reakci na technologický pokrok a změny ve spotřebitelské poptávce.

Napadené rozhodnutí podle žalobkyně rovněž nesplňuje podmínky pro vznik porušení článku 82 Smlouvy o ES a zejména ustanovení písmena d). Žalobkyně tvrdí, že Windows a jejich mediální vybavení nejsou dvěmi oddělenými výrobky. Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí neprokázalo, že tvrzený vázaný prodej a vázané výrobky nejsou spojeny přirozeně nebo komerčním využitím. Vedle toho žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí nevzalo v úvahu závazek uložený dohodou TRIPS Evropským společenstvím při aplikaci článku 82 Smlouvy o ES na skutkové okolnosti případu a že uložené nápravné opatření je nepřiměřené.

Žalobkyně za třetí uvádí, že požadavek, aby žalobkyně ustavila a platila správce, jenž by sledoval dodržování rozhodnutí žalobkyní a přijímal a vyšetřoval stížnosti, je protiprávní pro překročení pravomoci. Žalobkyně uvádí, že pravomoci přenesené na správce jsou pravomocemi vyšetřovacími a vynucovacími, které obvykle náleží Komisi a nemohou být delegovány.

Závěrem žalobkyně tvrdí, že není právní základ pro uložení pokuty žalobkyni vzhledem k právní novosti zjištění o zneužití. Žalobkyně také tvrdí, že výše pokuty je naprosto přehnaná.

(1)  2001/718/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 11. října 2000, které prohlašuje spojení slučitelné se společným trhem a dohodou o vytvoření EHP (věc č. COMP/M.1845 – AOL/Time Warner) (Úř. věst. L 268, s. 28).