1

Rozhodnutím ze dne 15. června 2018 informoval orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) žalobkyni, která byla uchazečkou o pracovní místo smluvní zaměstnankyně u ESVČ, že nesplňuje všechny podmínky pro přijetí stanovené článkem 82 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“) a nemůže být přijata jako smluvní zaměstnankyně. ESVČ zaslala toto rozhodnutí žalobkyni na její osobní e-mailovou adresu dne 15. června 2018.

2

Dne 14. září 2018 podala žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) proti tomuto rozhodnutí stížnost. Uvedená stížnost byla podána e-mailem z pracovní e-mailové adresy právního zástupce žalobkyně, přičemž její kopie byla zaslána na osobní e-mailovou adresu žalobkyně.

3

Rozhodnutím ze dne 14. ledna 2019 zamítl OOUPS stížnost žalobkyně. ESVČ zaslala toto rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci nejdříve prostřednictvím programu Ares, systému správy dokumentů, který umožňuje zaslání e-mailu osobám, které nejsou zaměstnanci ESVČ, dne 14. ledna 2019 v 17:46 hod. a poté téhož dne e-mailem v 17:52 a v 18:05 hod.

4

Dne 15. ledna 2019 v 8:40 hod. zaslala žalobkyně svému právnímu zástupci e‑mail týkající se tohoto rozhodnutí ze stejné e-mailové adresy, jako byla adresa, kterou použila ESVČ pro zaslání uvedeného rozhodnutí a rozhodnutí ze dne 15. června 2018.

5

ESVČ několikrát vyzvala žalobkyni e-mailem, aby potvrdila přijetí tohoto rozhodnutí, a sice dne 14. ledna 2019 v 17:45 a v 18:05 hod. a poté dne 22. ledna 2019. Tyto výzvy zůstaly bez odpovědi.

6

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 25. dubna 2019 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

7

Dne 16. září 2019 předložila ESVČ žalobní odpověď.

8

Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 17. října 2019 byla projednávaná věc přidělena nové soudkyni zpravodajce zasedající v osmém senátu.

9

Dne 5. listopadu 2019 žalobkyně doručila soudní kanceláři Tribunálu repliku.

10

Dne 24. ledna 2020 ESVČ předložila dupliku.

11

Dne 14. února 2020 Tribunál (osmý senát) na návrh soudkyně zpravodajky a v rámci organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastnicím řízení písemné otázky, přičemž je vyzval, aby na ně odpověděly písemně.

12

Dne 2. března 2020 předložily účastnice řízení odpovědi na otázky Tribunálu.

13

Dne 21. dubna 2020 na návrh předsedy Tribunálu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.

14

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2020 požádala žalobkyně o konání jednání. ESVČ se ke konání jednání ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

15

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

16

ESVČ navrhuje, aby Tribunál:

17

ESVČ kromě toho v duplice tvrdí, že žaloba je nepřípustná z důvodu opožděného podání žaloby.

18

Podle článku 126 jednacího řádu platí, že je-li určitý návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž pokračuje v řízení. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě má Tribunál věc za dostatečně objasněnou na základě písemností obsažených ve spise, rozhodne bez pokračování v řízení, a to i když žalobkyně požádala Tribunál o konání jednání (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 24. září 2008, Van Neyghem v. Komise, T‑105/08 P, EU:T:2008:402, bod 21, a ze dne 2. prosince 2010, Apostolov v. Komise, T‑73/10 P, EU:T:2010:495, bod 11).

19

Ač ESVČ formálně nevznesla námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu, v duplice poprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno žalobkyni dne 14. ledna 2019, a lhůta tří měsíců pro podání žaloby v souladu s čl. 91 odst. 3 služebního řádu prodloužená o lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti začala tudíž běžet dne 14. ledna 2019 a uplynula dne 24. dubna 2019. Návrh podaný dne 25. dubna 2019 je proto podle ESVČ nepřípustný, jelikož byl podán opožděně.

20

Je třeba připomenout, že podle čl. 91 odst. 3 služebního řádu musí být žaloba k Tribunálu podána ve lhůtě tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí, které bylo přijato na základě stížnosti. Článek 60 jednacího řádu stanoví, že „procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti“.

21

Zaprvé je třeba odmítnout argument žalobkyně, že důvod nepřípustnosti uplatňovaný ESVČ v duplice je novým žalobním důvodem, který je podle článku 84 jednacího řádu nepřípustným.

22

Podle ustálené judikatury totiž platí, že lhůty pro podání stížnosti a žaloby stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu jsou kogentní a nemohou být ponechány ani na vůli účastníků řízení ani soudu, kterému přísluší ověřit, i bez návrhu, zda byly dodrženy. Tyto lhůty odpovídají požadavku právní jistoty a nutnosti zabránit jakékoli diskriminaci nebo svévoli při výkonu spravedlnosti (rozsudky ze dne7. července 1971, Müllers v. HSV, 79/70, EU:C:1971:79, bod 18, a ze dne 30. ledna 2013, Wahlström v. Frontex, F‑87/11, EU:F:2013:10, bod 32; viz rovněž usnesení ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise, F‑60/13, EU:F:2014:6, bod 36 a citovaná judikatura).

23

Zadruhé je třeba poznamenat, že žalobkyně v žalobě nezpochybňuje, že dne 14. ledna 2019 bylo napadené rozhodnutí doručeno do její e-mailové schránky a schránky jejího právního zástupce. V žalobě tedy uvádí, že „[d]ne 14. ledna 2019 OOJ ESVČ oznámil žalobkyni a jejímu právnímu zástupci své rozhodnutí týkající se stížnosti podané dne 14. září 2018“. Ve vyjádření v odpovědi na otázky položené Tribunálem žalobkyně uvádí, že „[s]e jedná jen o informaci týkající se data, které je uvedeno na samotném rozhodnutí […], nikoli data jeho přijetí a data, kdy s ním byla obeznámena“. V odpovědi na otázku Tribunálu, v níž byla vyzvána, aby „upřesnila datum a způsob(y), kterým(i) obdržela [napadené rozhodnutí]“, však žalobkyně uvedla, že toto rozhodnutí „jí bylo zasláno e-mailem […] dne 14. ledna 2019 v 18:04:43“.

24

ESVČ má také za to, že napadené rozhodnutí bylo právoplatně oznámeno žalobkyni dne 14. ledna 2019, takže lhůta pro podání žaloby uplynula dne 24. dubna 2019, kdežto žalobkyně ve vyjádření v odpovědi na otázky Tribunálu tvrdí, že lhůta uplynula dne 25. dubna 2019, tj. dne, kdy byla podána žaloba. Podle žalobkyně totiž platí, že „pokud má mít [čl. 58 odst. 1 písm. a) jednacího řádu] účinky a smysl, je třeba z něj vyvodit, že pro výpočet lhůty pro podání žaloby je třeba mít o aktu za to, že byl učiněn den po dni, kdy byl zaslán úředníkovi“ a „v projednávaném případě je tudíž prvním relevantním dnem 15. leden 2019, a nikoli 14. leden 2019“.

25

Z vyjádření žalobkyně v odpovědi na otázky Tribunálu vyplývá, že její výpočet lhůty pro podání žaloby spočívá na nesprávném výkladu čl. 58 odst. 1 jednacího řádu.

26

Článek 58 odst. 1 písm. a) jednacího řádu stanoví, že „je-li lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech, měsících […] počítána od okamžiku, kdy nastala určitá skutečnost nebo byl učiněn určitý úkon, nezapočítá se do běhu lhůty den, v němž ke skutečnosti nebo úkonu došlo“. Článek 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu dále stanoví, že „lhůta vyjádřená v týdnech, měsících […] končí uplynutím dne, který se v posledním týdnu, měsíci […] svým označením nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost nebo byl učiněn úkon, od nichž se lhůta počítá“.

27

Z judikatury založené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 15. ledna 1987, Misset v. Rada (152/85, EU:C:1987:10, body 7 a 8) vyplývá – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že neexistuje rozpor mezi čl. 58 odst. 1 písm. a) a čl. 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu. Zajisté lhůta začíná běžet až na konci dne, v němž došlo k oznámení. Nic to však nemění na tom, že pokud je lhůta pro podání žaloby vyjádřena v měsících, končí tato lhůta na konci dne, který se v měsíci určeném lhůtou, číslem shoduje se dnem, v němž došlo k oznámení (usnesení ze dne 12. května 2009, CHEMK a KF v. Rada a Komise, T‑190/08, nezveřejněné, EU:T:2009:154, bod 21).

28

Pokud by v projednávaném případě bylo napadené rozhodnutí právoplatně oznámeno žalobkyni dne 14. ledna 2019, tříměsíční lhůta pro podání žaloby by začala běžet dne 15. ledna 2019 v 00:00 a skončila by dne 14. dubna 2019 o půlnoci. Lhůta pro podání žaloby prodloužená o lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti by měla tedy uplynout o půlnoci dne 24. dubna 2019. Z toho by vyplynulo, že žaloba podaná dne 25. dubna 2019 byla podána opožděně.

29

Zatřetí je tedy třeba posoudit, zda je prokázáno, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni právoplatně oznámeno dne 14. ledna 2019.

30

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pro případ, že by se žalobkyně zmýlila při výpočtu lhůty pro podání žaloby, jmenovaná zpochybňuje, že k oznámení právoplatně došlo dne 14. ledna 2019. Podle žalobkyně by měl být pro určení dne oznámení rozhodující okamžik, kdy se seznámila s napadeným rozhodnutím zaslaným e-mailem. Tvrdí přitom, že „pravděpodobně“ se s dotčeným e-mailem seznámila až ráno 15. ledna 2019.

31

Kromě judikatury citované v bodě 22 výše je třeba připomenout, že je na účastníku řízení, který se dovolává překročení lhůty, a sice v projednávaném případě ESVČ, aby předložil důkaz o datu, kdy uvedená lhůta začala plynout (rozsudek ze dne 5. června 1980, Belfiore v. Komise, 108/79, EU:C:1980:146, bod 7; viz rovněž rozsudek ze dne 30. ledna 2013, Wahlström v. Frontex, F‑87/11, EU:F:2013:10, bod 33 a citovaná judikatura). Pokud tento účastník řízení nemůže předložit v tomto ohledu úplný důkaz, pochybnost, která přetrvává ohledně okamžiku, kdy začala běžet lhůta pro podání žaloby, musí být vykládána ve prospěch žalobce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 1980, Belifore v. Komise, 108/79, EU:C:1980:146, bod 7, a ze dne 9. července 2020, Komise v. HM, C‑70/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:544, bod 123).

32

Důkaz o tom, že osoba, které bylo rozhodnutí určeno, se s ním mohla užitečně seznámit, však může vyplývat z různých okolností, konkrétně, pokud se dotčený orgán opírá nikoli o pouhé indicie, avšak o skutečnosti, včetně těch, které předložila dotyčná osoba, která uvedla, že jakožto osoba, které bylo rozhodnutí určeno, obdržela na svoji e-mailovou adresu e-mail a s největší pravděpodobností jej mohla otevřít a seznámit se tak s tímto rozhodnutím (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise, F‑60/13, EU:F:2014:6, bod 44). Podle ustálené judikatury totiž platí, že skutkové okolnosti, kterých se jeden účastník řízení dovolává, mohou být takové povahy, že druhému účastníku řízení vznikne povinnost poskytnout vysvětlení nebo odůvodnění, a v případě, že tak posledně uvedený účastník řízení neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno bylo uneseno (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2016, Fedtke v. EHSV, T‑157/16 P, nezveřejněný, EU:T:2016:666, bod 39 a citovaná judikatura).

33

S ohledem na výše uvedené je tedy na Tribunálu, aby ověřil, zda je prokázáno, že lhůta pro podání žaloby neuplynula v okamžiku podání žaloby v projednávané věci, tj. dne 25. dubna 2019, k čemuž by však bylo došlo, pokud by napadené rozhodnutí bylo právoplatně oznámeno žalobkyni dne 14. ledna 2019.

34

Oznámení doporučeným dopisem s doručenkou, které je tedy upraveno v čl. 26 třetím pododstavci služebního řádu, je v tomto ohledu právoplatným způsobem oznámení. V projednávaném případě se ESVČ rozhodla nepoužít tento způsob. Tento způsob však není jediným možným způsobem oznamování administrativních rozhodnutí (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 16. prosince 2010, AG v. Parlament, F‑25/10, EU:F:2010:171, bod 38, a ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise, F‑60/13, EU:F:2014:6, bod 42).

35

Zvláště, pokud administrativa přijme stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu předloženou prostřednictvím e-mailu, v projednávané věci zaslaným z pracovní e-mailové adresy právního zástupce stěžovatelky, přičemž její kopie byla zaslána na osobní e-mailovou adresu stěžovatelky, je legitimní, s ohledem na to, že si sama dotyčná osoba vybrala tento komunikační prostředek, aby tato administrativa na základě zásady dodržování stejného postupu dotyčné osobě oznámila odpověď rovněž prostřednictvím e-mailu zaslaného z e‑mailové adresy OOUPS nebo z jejího programu správy elektronické pošty, v projednávaném případě prostřednictvím programu Ares, na e-mailovou adresu uvedené stěžovatelky a jejího právního zástupce (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise, F‑60/13, EU:F:2014:6, bod 43).

36

Kromě toho ze zásady zastoupení vyplývá, že pokud stížnost podá advokát jménem osoby, kterou zastupuje, oznámení odpovědi tomuto advokátovi je oznámením této osobě (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. května 2009, Sergio a další v. Komise, F‑137/07, EU:F:2009:46, bod 125).

37

Avšak k tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno ve smyslu ustanovení služebního řádu, je třeba nejen, aby bylo sděleno osobě, které je určeno, ale také aby tato osoba měla rovněž možnost se užitečně seznámit s jeho obsahem (rozsudek ze dne 15. června 1976, Jänsch v. Komise, 5/76, EU:C:1976:92, bod 10; viz rovněž rozsudek ze dne 30. ledna 2013, Wahlström v. Frontex, F‑87/11, EU:F:2013:10, bod 34 a citovaná judikatura).

38

Je třeba konstatovat, že zaslání e-mailu samo o sobě nezaručuje jeho skutečné přijetí osobou, které je určen. Může se totiž stát, že jí e-mail nedojde z technických důvodů. Kromě toho i v případě, že e-mail skutečně dojde osobě, které je určen, je možné, že k jeho přijetí nedojde v den jeho odeslání [rozsudek ze dne 8. října 2008, Sogelma v. AER, T‑411/06, EU:T:2008:419, bod 77; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Gaumina v. EIGE, T‑424/12, nezveřejněný, EU:T:2013:617, bod 40, a ze dne 7. prosince 2018, GE.CO. P. v. Komise, T‑280/17, EU:T:2018:889, bod 51 (nezveřejněný)].

39

ESVČ prokázala v projednávaném případě, že e-mailem a prostřednictvím programu Ares zaslala napadené rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci dne 14. ledna 2019.

40

Z důkazů předložených ESVČ rovněž vyplývá, že její útvary použily pro zaslání napadeného rozhodnutí stejnou e-mailovou adresu žalobkyně, jako byla adresa, kterou předtím použily pro zaslání rozhodnutí ze dne 15. června 2018, jež bylo předmětem stížnosti žalobkyně, a neučinily chybu při vložení uvedené adresy. ESVČ použila kromě toho stejnou e-mailovou adresu právního zástupce žalobkyně, jako byla adresa, ze které tento právní zástupce jménem žalobkyně podal stížnost dne 14. září 2018. Z toho vyplývá, že e-mailové adresy, které použila ESVČ pro zaslání napadeného rozhodnutí, byly platnými adresami.

41

Jak již bylo uvedeno v bodě 23 výše, žalobkyně nezpochybňuje, že k přijetí napadeného rozhodnutí došlo v tomto případě okamžitě, a tedy že se shoduje s jeho zasláním dne 14. ledna 2019 do její e-mailové schránky a e-mailové schránky jejího právního zástupce. V odpovědi na otázku Tribunálu, v níž byla vyzvána, aby „upřesnila datum a způsob(y), kterým(i) obdržela [napadené rozhodnutí]“, žalobkyně uvedla, že toto rozhodnutí „jí bylo zasláno e-mailem […] dne 14. ledna 2019 v 18:04:43“.

42

Z judikatury připomenuté v bodě 37 výše vyplývá, že k tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno ve smyslu služebního řádu, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit. V tomto ohledu může důkaz o tom, že osoba, které bylo rozhodnutí určeno, jej nejen obdržela, ale mohla se s ním i užitečně seznámit, vyplynout z různých okolností (usnesení ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise, F‑60/13, EU:F:2014:6, bod 44).

43

V usnesení ze dne 14. ledna 2014, Lebedef v. Komise (F‑60/13, EU:F:2014:6, body 45 až 48) Soud pro veřejnou službu tedy poukázal na to, že je prokázáno, že žalobce mohl konzultovat svou pracovní e-mailovou schránku, obdržel dotčený e-mail a mohl jej otevřít a užitečně se s ním seznámit, i když se rozhodl neotevřít jej v tomto okamžiku.

44

V projednávaném případě je třeba poznamenat, že rozhodnutí OOUPS ESVČ ze dne 15. června 2018, které bylo předmětem stížnosti žalobkyně, bylo rovněž zasláno žalobkyni e-mailem na stejnou e-mailovou adresu. Žalobkyně použila rovněž tuto e-mailovou adresu pro zaslání e-mailu svému právnímu zástupci dne 15. ledna 2019 v 8:40, v němž uvádí, že se seznámila s napadeným rozhodnutím.

45

Písemnosti předložené účastnicemi řízení před Tribunálem tedy prokazují, že žalobkyně nejen, že neuplatňuje technickou překážku přijetí nebo konzultace dotčených e-mailů ESVČ, ale rovněž, že mohla konzultovat svou osobní e-mailovou schránku a před a po sdělení napadeného rozhodnutí použila tuto e-mailovou schránku v rámci výměny korespondence s ESVČ a se svým právním zástupcem.

46

Z toho vyplývá, že ESVČ předložila dostatečné skutečnosti, které prokazují, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno žalobkyni a jejímu právnímu zástupci dne 14. ledna 2019 a žalobkyně se mohla seznámit s obsahem uvedeného rozhodnutí od tohoto data.

47

Konkrétně žalobkyně nezpochybňuje, že ona nebo její právní zástupce měli možnost seznámit se s napadeným rozhodnutím dne 14. ledna 2019. Avšak tvrdí, že jí nelze vytýkat, že nezkontrolovala svou e-mailovou schránku v průběhu večera dne 14. ledna 2019, nebo jejímu právnímu zástupci, že nereagoval na tento e-mail v tentýž večer, čímž připouští, že taková možnost existovala.

48

Naproti tomu tvrdí, že „se pravděpodobně ráno 15. ledna v 8:40 seznámila (s částí, a sice poslední stranou dokumentu) s e-mailem, který jí byl zaslán do její soukromé e-mailové schránky na konci předchozího dne“.

49

Okolnost, že se žalobkyně pravděpodobně skutečně seznámila s dotčeným e-mailem ráno 15. ledna 2019, kterou uplatňuje, není však rozhodující pro určení začátku běhu lhůty, jak bylo připomenuto v bodě 42 výše. Z odpovědi žalobkyně vyplývá, že se opřela o nesprávný výklad judikatury, podle něhož je datum skutečného seznámení se s rozhodnutím rozhodující pro stanovení data oznámení. Jak bylo přitom připomenuto v bodě 42 výše, k tomu, aby bylo rozhodnutí náležitě oznámeno ve smyslu služebního řádu, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit.

50

Kdyby měla být totiž přijata argumentace žalobkyně, vedlo by to k uznání toho, že v případě, že rozhodnutí je oznámeno bez doručenky, má osoba, které je určeno, právo si zvolit datum, kdy se mohla potřebně seznámit s jeho obsahem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, WL v. ERCEA, T‑493/17, nezveřejněný, EU:T:2018:852, bod 63). Zásada právní jistoty přitom brání tomu, aby rozhodnutí o začátku běhu lhůt pro podání žaloby mohlo být ponecháno na jednom z účastníků řízení (usnesení ze dne 16. prosince 2010, AG v. Parlament, F‑25/10, EU:F:2010:171, bod 51).

51

K tomu, že žalobkyně tvrdí, že ona nebo její právní zástupce neměli v okamžiku údajného oznámení, a sice dne 14. ledna 2019 v 18:05 hod., žádnou povinnost zkontrolovat své e-mailové schránky, je třeba uvést, že neexistují obecně stanovené hodiny, v nichž může být rozhodnutí právoplatně oznámeno a mimo něž není oznámení platné.

52

Zaprvé podle judikatury citované v bodě 37 výše je oznámení rozhodnutí charakterizováno jen okolností, že osoba, které je určeno, se může užitečně seznámit s obsahem rozhodnutí, které jí bylo sděleno. Na základě této definice není tedy relevantní skutečnost, že k takovému oznámení došlo ráno, v poledne, večer, nebo dokonce v noci. Pokud je osobě, které je rozhodnutí určeno, umožněno, aby se užitečně seznámila s obsahem rozhodnutí, které jí bylo sděleno pozdě večer, je jí rozhodnutí oznámeno v tomto okamžiku. Pokud je osobě, které je rozhodnutí určeno, umožněno, aby se užitečně seznámila s obsahem rozhodnutí až následující den nebo později, je jí rozhodnutí oznámeno až v tomto okamžiku.

53

Zadruhé Tribunál poznamenává, že by bylo nemožné s požadovanou právní jistotou stanovit hodiny, v nichž by bylo oznámení považováno za platně učiněné, a jiné hodiny vyloučit. Dostupnost osob, kterým rozhodnutí může být určeno, a jejich schopnost se připojit k internetu se totiž může značně lišit. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že normotvůrce se rozhodl vyjádřit lhůty pro podání žaloby ve dnech, týdnech a měsících, a nikoli v hodinách, což potvrzuje, že normotvůrce nepokládá za důležité, aby oznámení bylo uskutečněno v určitých hodinách.

54

Zatřetí by kromě toho nebylo soudržné stanovit takové hodiny pro oznámení e-mailem, zatímco k oznámení doporučeným dopisem může v zásadě dojít kdykoli během dne. Doba předání doporučeného dopisu závisí především na organizaci poštovní služby. Aby bylo možné maximalizovat šance na skutečné předání doporučeného dopisu, není neobvyklé, alespoň v dnešní době, že k předání dopisů dochází brzy ráno nebo na konci dne. Otázka, zda se jedná o vhodnou dobu, či nikoli, není rozhodující pro určení, zda je oznámení platné, jakmile adresát obdrží dokument, který má být oznámen.

55

V tomto ohledu z čl. 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu vyplývá, že pokud jde o akty, které mají být oznámeny, lhůta pro podání žaloby začíná běžet na konci dne, v němž došlo k oznámení, nezávisle na hodině oznámení napadeného aktu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 15. ledna 1987, Misset v. Rada, 152/85, EU:C:1987:10, bod 7, a usnesení ze dne 11. června 2020, GMPO v. Komise, C‑575/19 P, nezveřejněné, EU:C:2020:448, bod 30).

56

Konečně, vzhledem k tomu, že přijetí napadeného rozhodnutí je v tomto případě prokázáno (viz body 23, 40 a následující výše), jen překážky související se situací žalobkyně a jejího právního zástupce, které by jim zabránily seznámit se s napadeným rozhodnutím dne 14. ledna 2019 poté, co jej obdrželi, by mohly zpochybnit závěr, že jim bylo rovněž umožněno se s ním užitečně seznámit v tento den. S ohledem na skutečnosti předložené ESVČ ve vztahu k oznámení napadeného rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci e-maily a prostřednictvím programu Ares, jakož i na skutečnost, že přijetí napadeného rozhodnutí je v tomto případě prokázáno, měla tedy žalobkyně uvést případné důvody, proč se ona ani její právní zástupce nemohli užitečně seznámit s napadeným rozhodnutím přijatým dne 14. ledna 2019 (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2016, Fedtke v. EHSV, T‑157/16 P, nezveřejněný, EU:T:2016:666, bod 41).

57

Žalobkyně však neposkytla žádné upřesnění v tomto ohledu navzdory otázkám položeným Tribunálem. Naopak, omezila se na to, že uvedla, že se „pravděpodobně“ seznámila s e-maily ESVČ až 15. ledna 2019 a má za to, že nebyla povinna zkontrolovat svou e-mailovou schránku před tímto okamžikem. Navíc nezpochybnila, že byla v tomto okamžiku zastoupena právním zástupcem, který obdržel e-mail ESVČ také dne 14. ledna 2019.

58

Vzhledem ke skutečnostem připomenutým v bodech 31 a 32 výše Tribunál tudíž dospěl k závěru, že s ohledem na informace poskytnuté ESVČ a vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla jakýkoli důkaz o tom, že jí a jejímu právnímu zástupci bylo zabráněno v tom, aby se užitečně seznámili s e-maily obdrženými dne 14. ledna 2019, je třeba konstatovat, že ESVČ unesla důkazní břemeno. Bylo tudíž prokázáno, že žalobkyně nejenže přijala napadené rozhodnutí dne 14. ledna 2019, ale bylo jí umožněno se s ním v tento den seznámit.

59

Je třeba dospět k závěru, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni právoplatně oznámeno ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 37 výše dne 14. ledna 2019.

60

Za těchto podmínek byla žaloba podaná dne 25. dubna 2019 podána opožděně podle způsobu výpočtu lhůty vysvětleného v bodech 26 až 28.

61

Z toho vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná.

62

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ESVČ požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto: