1

Dne 22. října 2010 podala vedlejší účastnice, společnost Delta Lingerie, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

2

Ochrannou známkou, o jejíž zápis bylo žádáno, je níže vyobrazené obrazové označení, obsahující slovní prvek „darjeeling“ provedený v bílém písmu a umístěný do světlezeleného obdélníku:

3

Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 25, 35 a 38 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

4

Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 4/2011 ze dne 7. ledna 2011.

5

Dne 7. dubna 2011 podala žalobkyně, The Tea Board, subjekt založený podle indického zákona č. 29 z roku 1953 o čaji a pověřený dohledem nad výrobou čajů, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 pro výrobky a služby uvedené výše v bodě 3.

6

Námitky byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

7

Obě kolektivní ochranné známky Společenství označují výrobky náležející do třídy 30 a odpovídající následujícímu popisu: „Čaj“.

8

Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 a 5 nařízení č. 207/2009.

9

Jak vyplývá z dokumentů předložených žalobkyní odvolacímu senátu, slovní prvek „darjeeling“, tj. slovní prvek společný kolidujícím označením, je chráněným zeměpisným označením pro čaj zapsaným prostřednictvím prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1050/2011 ze dne 20. října 2011 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Darjeeling (CHZO)) (Úř. věst. L 276, s. 5) na základě žádosti došlé dne 12. listopadu 2007. Toto prováděcí nařízení bylo přijato na základě nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 93, s. 12), které bylo v mezidobí nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 343, s. 1).

10

Dne 10. července 2012 námitkové oddělení zamítlo námitky z důvodu, že pokud jde o použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 207/2009, výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, nejsou podobné, a dále pokud jde o použití čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení, dokumenty předložené žalobkyní nejsou dostačující k prokázání dobrého jména starších kolektivních ochranných známek Společenství u relevantní veřejnosti.

11

Dne 10. srpna 2012 podala žalobkyně k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

12

Rozhodnutím ze dne 17. září 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení. Dospěl zejména k závěru, že vzhledem k neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, neexistuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Stejně tak vyloučil údajné porušení čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení, a to z důvodu, že dokumenty předložené žalobkyní nebyly dostačující k prokázání skutečnosti, že podmínky pro použití uvedeného článku byly splněny.

13

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

14

OHIM navrhuje, aby Tribunál:

15

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

16

Žalobkyně předložila před Tribunálem dva obrázky převzaté do textu žaloby, které znázorňují průčelí jedné či více prodejen vedlejší účastnice, dva obrázky převzaté do textu žaloby a užívané vedlejší účastnicí k reklamním účelům, několik stránek vyňatých z internetové stránky nazvané „Lingerie Stylist Blog“ (příloha 7), jakož i několik stránek vyňatých z internetové stránky nazvané „TheStriversRow“ (příloha 8). Jak to žalobkyně potvrdila na jednání, tyto dokumenty nebyly předloženy před odděleními OHIM.

17

OHIM zpochybňuje přípustnost těchto obrázků a příloh, jakož i jejich důkazní sílu. Vedlejší účastnice je názoru, že výše zmíněné dokumenty nejsou v projednávané věci relevantní.

18

Podle ustálené judikatury je cílem žaloby podané k Tribunálu přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009 a legalita napadeného aktu musí být posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících k datu, kdy byl akt přijat, neboť úkolem Tribunálu není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé před ním. Výše uvedené dokumenty je tudíž třeba odmítnout, aniž je nutno zkoumat jejich důkazní sílu [usnesení ze dne 7. února 2013, Majtczak v. Feng Shen Technology a OHIM, C‑266/12 P, EU:C:2013:73, bod 45; viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sb. rozh., EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura].

19

Žalobkyně vznáší dva žalobní důvody, které vycházejí zaprvé z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a zadruhé z porušení čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení.

20

V rámci prvního žalobního důvodu poukazuje žalobkyně na to, že odvolací senát neprávem vyloučil nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 poté, co konstatoval, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, jsou zcela odlišné. Žalobkyně odvolacímu senátu zejména vytýká, že se zmýlil ohledně rozsahu ochrany plynoucí z kolektivních ochranných známek Společenství uvedených v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 tím, že v projednávané věci provedl stejné posouzení, jaké by býval provedl za účelem posouzení nebezpečí záměny mezi dvěma individuálními ochrannými známkami. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že základní funkcí takové kolektivní ochranné známky, jako jsou starší ochranné známky v projednávané věci, je zaručit, že výrobky nebo služby, na které se tato ochranná známka vztahuje, pocházejí od podniku, který se nachází v zeměpisné oblasti původu označené dotyčnou ochrannou známkou. Tato funkce se podle žalobkyně zřetelně liší od funkce individuální ochranné známky, která spočívá v tom, že spotřebiteli zaručuje obchodní původ předmětných výrobků a služeb.

21

Žalobkyně má v podstatě za to, že vzhledem ke zvláštní funkci kolektivních ochranných známek uvedených v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 musí být skutečnost, že výrobky nebo služby, na které se vztahují kolidující označení, mohou mít stejný zeměpisný původ, zohledněna jako kritérium při posuzování jejich podobnosti a jako rozhodující prvek při globálním posouzení nebezpečí záměny. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že v takovém případě, jako je projednávaná věc, spočívá nebezpečí záměny v tom, že se spotřebitelé mohou domnívat, že výrobky nebo suroviny, které tyto výrobky obsahují, a služby, na které se vztahují kolidující označení, mají stejný zeměpisný původ.

22

Argumentace předložená v rámci prvního žalobního důvodu se tedy dělí na dvě části. V první části žalobkyně v podstatě tvrdí, že se odvolací senát dopustil při použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nesprávného právního posouzení tím, že při srovnání výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, nepřihlédl k jejich skutečnému či hypotetickému původu, čímž nezohlednil zvláštní funkci kolektivních ochranných známek, jež chrání zeměpisný původ. Ve druhé části žalobkyně vytýká odvolacímu senátu v podstatě to, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že při globálním posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nepřihlédl ke skutečnému či hypotetickému zeměpisnému původu výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující označení, čímž nezohlednil zvláštní funkci kolektivních ochranných známek uvedených v čl. 66 odst. 2 zmíněného nařízení.

23

OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

24

Podle judikatury nesmí být nebezpečí záměny mezi dvěma kolidujícími ochrannými známkami ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 posuzováno na základě abstraktního srovnání kolidujících označení a výrobků nebo služeb, které označují. Posouzení tohoto nebezpečí musí vycházet spíše z vnímání uvedených označení, výrobků a služeb relevantní veřejností [rozsudek ze dne 24. května 2011, ancotel. v. OHIM – Acotel (ancotel.), T‑408/09, EU:T:2011:241, bod 29].

25

Konkrétně je podle ustálené judikatury při globálním posouzení nebezpečí záměny třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Pro posouzení nebezpečí záměny je relevantní veřejnost tvořena uživateli, kteří mohou užívat jak výrobky nebo služby, kterých se týká starší ochranná známka, tak výrobky nebo služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka (viz rozsudek ancotel., bod 24 výše, EU:T:2011:241, body 37 a 38 a citovaná judikatura).

26

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci neobsahuje napadené rozhodnutí žádnou konkrétní analýzu týkající se relevantní veřejnosti a že se odvolací senát omezil na plné schválení analýzy, kterou pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 provedlo námitkové oddělení, je třeba vycházet z rozhodnutí námitkového oddělení. Z judikatury totiž vyplývá, že potvrdí-li odvolací senát rozhodnutí nižší instance OHIM, toto rozhodnutí, jakož i jeho odůvodnění jsou součástí kontextu, ve kterém bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, se kterým se účastníci řízení seznámili a který umožňuje soudu vykonat v plném rozsahu přezkum legality, pokud jde o opodstatněnost posouzení odvolacího senátu [viz rozsudek ze dne 28. června 2011, ReValue Immobilienberatung v. OHIM (ReValue), T‑487/09, EU:T:2011:317, bod 20 a citovaná judikatura].

27

Podle rozhodnutí námitkového oddělení jsou služby náležející do třídy 35 nabízeny profesionálními společnostmi působícími v oblastech maloobchodního prodeje, reklamy, managementu a v jiných oblastech. Pokud jde o služby náležející do třídy 38, námitkové oddělení shledalo, že jsou určeny veřejnosti v oblasti telekomunikací.

28

Vzhledem k tomu, že námitkové oddělení neprovedlo žádnou konkrétní analýzu týkající se relevantní veřejnosti, které jsou určeny výrobky, na něž se vztahují kolidující ochranné známky, je třeba z toho vyvodit, že námitkové oddělení mělo implicitně za to, že dotčené výrobky jsou určeny téže veřejnosti.

29

Z rozhodnutí námitkového oddělení v tomto ohledu vyplývá, že touto veřejností, které jsou určeny jak výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, tak i výrobek, na který se vztahují starší ochranné známky, je široká veřejnost. Námitkové oddělení totiž muselo při posouzení dobrého jména starších ochranných známek vymezit veřejnost, které jsou tyto známky určeny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. února 2007, Aktieselskabet af 21. november 2001 v. OHIM – TDK Kabushiki Kaisha (TDK), T‑477/04, Sb. rozh., EU:T:2007:35, bod 48]. Námitkové oddělení v této souvislosti shledalo, že důkazní prostředky předložené žalobkyní neobsahují údaj o tom, že by starší ochranné známky byly známy široké veřejnosti na relevantním území, tj. široké veřejnosti v Evropské unii.

30

Vzhledem k tomu, že odvolací senát plně potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení, pokud jde o použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, je z napadeného rozhodnutí tedy třeba vyvodit, že výrobky, na které se vztahují kolidující označení, jsou určeny téže veřejnosti, tj. široké veřejnosti. Žalobkyně se ostatně s tímto postojem ztotožňuje, když tvrdí, že čaj i oděvy jsou určeny stejným spotřebitelům. Pokud jde o služby náležející do tříd 35 a 38, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, odvolací senát implicitně shledal – jak to OHIM potvrdil ve vyjádření k žalobě – že jsou zpravidla určeny odborné veřejnosti.

31

V této souvislosti je třeba konstatovat, že není dán žádný důvod ke zpochybnění závěrů potvrzených v tomto ohledu odvolacím senátem, které účastníci řízení každopádně nezpochybňují.

32

Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny představuje mimoto nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených [viz rozsudek ze dne 9. června 2010, Muñoz Arraiza v. OHIM – Consejo Regulador de la Denominación de Origen Calificada Rioja (RIOJAVINA), T‑138/09, Sb. rozh., EU:T:2010:226, bod 25 a citovaná judikatura].

33

Kromě toho je třeba podotknout, že článek 66 nařízení č. 207/2009 stanoví možnost zápisu kolektivních ochranných známek Společenství. Podle jeho odstavce 1 je takovou ochrannou známkou „ochranná známka Společenství, která je takto označena již při podání přihlášky a která je schopna rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků“. V témže článku se též uvádí, že o zápis takovéto ochranné známky mohou požádat „sdružení výrobců, poskytovatelů služeb nebo obchodníků, která podle příslušných předpisů mají způsobilost mít práva a povinnosti všeho druhu, uzavírat smlouvy a činit jiné právní úkony a způsobilost procesní, jakož i právnické osoby veřejného práva“. Článek 66 odst. 3 nařízení č. 207/2009 upřesňuje, že na kolektivní ochranné známky Společenství se vztahují ustanovení tohoto nařízení, „nestanoví-li články 67 až 74 [téhož nařízení] jinak“.

34

Článek 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 umožňuje zápis „označení, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby“, jakožto kolektivní ochranné známky Společenství ve smyslu odstavce 1 uvedeného článku, a to odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, podle kterého se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně takovými označeními.

35

Z judikatury vyplývá, že v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 66 odst. 3 téhož nařízení požívá kolektivní ochranná známka Společenství stejně jako každá ochranná známka Společenství ochrany proti jakémukoli zásahu, který by vyplýval ze zápisu ochranné známky Společenství vyvolávající nebezpečí záměny (rozsudek RIOJAVINA, bod 32 výše, EU:T:2010:226, bod 22).

36

Jak to opakovaně připomněly Soudní dvůr i Tribunál, pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a zároveň totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz usnesení ze dne 25. listopadu 2010, Lufthansa AirPlus Servicekarten v. OHIM, C‑216/10 P, EU:C:2010:719, bod 26 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 5. prosince 2012, Consorzio vino Chianti Classico v. OHIM – FFR (F. F. R.), T‑143/11, EU:T:2012:645, bod 19 a citovaná judikatura].

37

Podle ustálené judikatury je při posouzení totožnosti nebo podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky nebo službami. Tyto faktory zahrnují zejména jejich povahu, účel, užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter [viz rozsudky ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:739, bod 65 a citovaná judikatura, a ze dne 21. března 2013, Event v. OHIM – CBT Comunicación Multimedia (eventer EVENT MANAGEMENT SYSTEMS), T‑353/11, EU:T:2013:147, bod 40 a citovaná judikatura]. Mohou být zohledněny i jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků, nebo též skutečnost, že výrobky jsou často prodávány ve stejných specializovaných prodejních místech, což může usnadnit vnímání úzkých vazeb mezi nimi dotyčným spotřebitelem a posílit dojem, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik [viz rozsudek ze dne 18. června 2013, Otero González v. OHIM – Apli-Agipa (APLI-AGIPA), T‑522/11, EU:T:2013:325, bod 32 a citovaná judikatura].

38

V projednávané věci mělo námitkové oddělení za to, že výrobky náležející do třídy 25, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nevykazují žádnou podobnost s čajem, který je jediným výrobkem, na který se vztahují starší ochranné známky, z důvodu jejich povahy, účelu, kanálů využívaných k jejich distribuci a sítě zapojených distributorů, jakož i z důvodu, že uvedené výrobky nejsou komplementární ani si vzájemně nekonkurují. Námitkové oddělení tak dospělo k závěru, že mezi uvedenými výrobky neexistuje žádná spojitost. K témuž závěru dospělo i ve vztahu ke službám náležejícím do tříd 35 a 38, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Odvolací senát plně potvrdil závěry námitkového oddělení. V tomto ohledu odmítl argumenty uplatněné žalobkyní, které vycházely ze základní funkce takových kolektivních ochranných známek, jako jsou starší ochranné známky, které podle žalobkyně spadají pod čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

39

Žalobkyně v zásadě opírá svoji argumentaci uplatněnou před Tribunálem o tuto „základní funkci“ takových kolektivních ochranných známek, jako jsou starší ochranné známky, a tvrdí, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, musí být považovány za podobné již proto, že by mohly mít stejný zeměpisný původ.

40

V této souvislosti je třeba připomenout, že – jak to vyplývá z bodu 8 odůvodnění nařízení č. 207/2009 – funkcí ochrany vyplývající z ochranné známky Společenství je zejména zajistit ochrannou známku jako označení původu. Jedná se o základní funkci ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ [viz rozsudek ze dne 16. července 2009, American Clothing Associates v. OHIM a OHIM v. American Clothing Associates, C‑202/08 P a C‑208/08 P, Sb. rozh., EU:C:2009:477, bod 40 a citovaná judikatura].

41

V projednávané věci není zpochybňováno, že slovní prvek „darjeeling“ může v obchodě sloužit k označení zeměpisného původu výrobku, na který se vztahují starší ochranné známky. Toto zjištění nelze zpochybnit argumentací OHIM vycházející z případného vnímání tohoto slova částí veřejnosti, která nerozpozná „darjeeling“ jako zeměpisný název. Je sice pravda, že základní funkcí zeměpisného označení je – jak to správně připomíná žalobkyně – zaručit spotřebitelům zeměpisný původ výrobků a jejich specifické vlastnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2011, Anheuser‑Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, Sb. rozh., EU:C:2011:189, bod 147), totéž však neplatí pro základní funkci kolektivní ochranné známky Společenství. Skutečnost, že tato ochranná známka je tvořena označením, které může sloužit k označení zeměpisného původu výrobků, na které se vztahuje, nezpochybňuje základní funkci každé kolektivní ochranné známky, která vyplývá z čl. 66 odst. 1 nařízení č. 207/2009, tj. funkci rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem známky, od výrobků nebo služeb jiných sdružení nebo podniků (v tomto smyslu viz rozsudek RIOJAVINA, bod 32 výše, EU:T:2010:226, body 26 a 27). Funkce kolektivní ochranné známky Společenství není tedy změněna z důvodu jejího zápisu podle čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009. Jedná se konkrétně o označení umožňující odlišovat výrobky nebo služby podle sdružení, které je majitelem ochranné známky, a nikoli podle jejich zeměpisného původu.

42

Článek 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 sice zavádí výjimku z čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení tím, že zmírňuje podmínky zápisu a umožňuje zápis ochranných známek popisujících původ výrobků, na které se tyto ochranné známky vztahují [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2012, Organismos Kypriakis Galaktokomikis Viomichanias v. OHIM – Garmo (HELLIM), T‑534/10, Sb. rozh., EU:T:2012:292, bod 51], uvedené nařízení se však v souladu s jeho čl. 66 odst. 3 vztahuje – není-li výslovně stanoveno jinak – na všechny kolektivní ochranné známky Společenství, včetně těch zapsaných na základě čl. 66 odst. 2 uvedeného nařízení.

43

Vzhledem k tomu, že žádné ustanovení obsažené v kapitole nařízení č. 207/2009, která je věnována kolektivním ochranným známkám Společenství, neumožňuje dovodit, že by se základní funkce kolektivních ochranných známek Společenství, včetně těch tvořených označením, které může sloužit k označení zeměpisného původu výrobků, na které se tyto známky vztahují, lišila od základní funkce individuálních ochranných známek Společenství, je tedy třeba shledat, že tato funkce spočívá stejně jako u individuálních ochranných známek Společenství v rozlišování označených výrobků nebo služeb podle konkrétního subjektu, od něhož pocházejí, a nikoli podle jejich zeměpisného původu.

44

Žalobkyně tedy nesprávně konstatuje, že kolektivní ochranná známka Společenství tvořená označením, které může sloužit k označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb, na které se tato ochranná známka vztahuje, není schopna odlišit výrobky nebo služby členů sdružení, které je jejím majitelem, od výrobků nebo služeb jiných podniků.

45

Podle čl. 67 odst. 2 nařízení č. 207/2009 totiž přihlašovatel kolektivní ochranné známky Společenství předloží pravidla pro užívání přihlášené ochranné známky, v nichž se uvedou podmínky pro užívání této známky, osoby, které jsou oprávněny tuto známku užívat, jakož i podmínky pro členství ve sdružení, které přihlášku podalo. Podle článku 71 nařízení č. 207/2009 může majitel kolektivní ochranné známky Společenství tato pravidla pro užívání změnit. Podmínky členství ve sdružení, které je majitelem kolektivní ochranné známky Společenství, jsou též pro ochranné známky uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoveny v pravidlech pro její užívání. Je sice pravda, že podle výše uvedeného a žalobkyní citovaného čl. 67 odst. 2 nařízení č. 207/2009 musí pravidla pro užívání ochranné známky uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 umožnit každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, stát se členem sdružení, které je majitelem ochranné známky. Nařízení č. 207/2009 však nevylučuje, že sdružení, které je majitelem kolektivní ochranné známky Společenství uvedené v čl. 66 odst. 2 zmíněného nařízení, může v pravidlech pro užívání této ochranné známky stanovit, že se subjekty nebo osoby spolupracující se subjekty, jejichž výrobky pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, nebo které jako suroviny používají výrobky pocházející od sdružení, jež je majitelem ochranné známky, mohou stát členy tohoto sdružení a tuto ochrannou známku užívat, aniž by byly usazeny v oblasti zeměpisného původu označené touto ochrannou známkou a aniž by jejich výrobky pocházely přímo z dotyčné zeměpisné oblasti.

46

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že funkce kolektivních ochranných známek Společenství uvedených v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 spočívá v odlišení výrobků nebo služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují, podle subjektu, který je jejich majitelem, a nikoli podle jejich zeměpisného původu.

47

Argument žalobkyně vycházející z rozsudku Bundesgerichtshof (německý Spolkový soudní dvůr), vydaného dne 30. listopadu 1995 [věc I ZB 32/93; zveřejněná v roce 1996, GRUR 270, 271 (MADEIRA)], v němž bylo rozhodnuto, že kolektivní ochranná známka zaručuje, že výrobky pocházejí od podniku, který se nachází v oblasti zeměpisného původu a který je oprávněn kolektivní ochrannou známku užívat, musí být odmítnut. Podle judikatury je režim ochranných známek Společenství autonomním systémem, který se skládá ze souboru pravidel a sleduje jemu vlastní cíle, přičemž jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2007, Trek Bicycle v. OHIM – Audi (ALLTREK), T‑158/05, EU:T:2007:143, bod 63].

48

Konečně je třeba podotknout, že ani čl. 7 odst. 1 písm. k) nařízení č. 207/2009, který při splnění určitých podmínek stanoví absolutní důvod pro zamítnutí zápisu označení jako ochranná známka Společenství, pokud předmětné označení obsahuje zeměpisné označení chráněné podle nařízení č. 510/2006, nahrazeného nařízením č. 1151/2012, nebo z něj sestává, ani článek 164 téhož nařízení, který se prostřednictvím odkazu na článek 14 nařízení č. 510/2006 týká vztahů mezi přihlášenými ochrannými známkami na straně jedné a chráněnými označeními původu na druhé straně ve smyslu posledně zmíněného nařízení, nejsou v projednávané věci relevantní. V rámci projednávaného sporu totiž žalobkyně nezmínila před odděleními OHIM chráněné zeměpisné označení ve smyslu nařízení č. 510/2006, nýbrž podala návrh na zahájení námitkového řízení zakládajícího se na kolektivních ochranných známkách Společenství uvedených v bodě 6 výše a na relativních důvodech pro zamítnutí zápisu uvedených v čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 207/2009.

49

S ohledem na výše uvedené je třeba podotknout – jak to učinily OHIM a vedlejší účastnice – že, jsou-li v námitkovém řízení kolidujícími označeními na straně jedné kolektivní ochranné známky a na straně druhé individuální ochranné známky, srovnání výrobků a služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují, musí být provedeno na základě stejných kritérií, jako jsou ta, na jejichž základě se posuzuje podobnost nebo totožnost výrobků a služeb označených dvěma individuálními ochrannými známkami.

50

Je tudíž třeba se ztotožnit se závěrem, k němuž v projednávané věci dospěl odvolací senát a který je uveden v bodě 38 výše. Je totiž obecně známo, že oděvy a čaj nejsou zpravidla vyráběny týmiž podniky ani uváděny na trh pod týmiž ochrannými známkami. Nelze tedy konstatovat, že výrobce oděvů působí rovněž v odvětví produkce nebo prodeje čaje. Jinými slovy řečeno, relevantní veřejnost se nebude domnívat, že výrobky, na které se vztahují kolidující označení, mají stejný obchodní původ ani že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2014, Repsol v. OHIM – Adell Argiles (ELECTROLINERA), T‑308/13, EU:T:2014:965, bod 38]. Je navíc zjevné, že dotčené výrobky nejsou komplementární, natož konkurenční, a jejich distribuční kanály jsou odlišné.

51

S ohledem na to, co bylo uvedeno v bodech 40 až 47 výše, musí být dále odmítnuta argumentace žalobkyně, podle které by možnost, že se veřejnost bude domnívat, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, mají stejný zeměpisný původ, mohla představovat kritérium, jež by stačilo k prokázání jejich podobnosti nebo totožnosti pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

52

Jak tvrdí OHIM, v téže zeměpisné oblasti může být totiž vyráběna nebo poskytována velmi široká škála výrobků a služeb. Stejně tak nic nevylučuje, že by oblast, jejíž zeměpisný název byl na základě čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 zapsán jako kolektivní ochranná známka Společenství, mohla být zdrojem různých surovin, jež by mohly být užívány při výrobě odlišných a rozmanitých výrobků. S ohledem na tato zjištění by takový extenzivní výklad článku 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jaký uvedla žalobkyně, znamenal – jak to tvrdí vedlejší účastnice – že by kolektivním ochranným známkám, zapsaným odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, byla přiznána absolutní ochrana, nezávislá na výrobcích, na které se vztahují kolidující označení, a tudíž odporující samotnému znění článku 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

53

Totéž platí pro služby náležející do třídy 35 i pro služby náležející do třídy 38. Pouhá skutečnost, že by se průměrný spotřebitel mohl domnívat, že dotčené služby, a sice služby maloobchodního prodeje nabízené pod ochrannou známkou DARJEELING, souvisejí s výrobky pocházejícími z homonymně označené zeměpisné oblasti, nebo že telekomunikační služby poskytované pod stejnou ochrannou známkou jsou spjaty s uvedenou zeměpisnou oblastí nebo poskytují informace o této oblasti, nestačí k prokázání podobnosti mezi službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a výrobkem, na který se vztahují starší ochranné známky.

54

Kromě toho je třeba odmítnout argument žalobkyně vycházející z grafického ztvárnění slovního prvku „darjeeling“, obsaženého v přihlášené ochranné známce, a ze spojitosti, kterou by podobnost teček nad písmeny „i “ a „j“ s čajovými lístky mohla založit mezi čajem a výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. I za předpokladu, že by se uvedené tečky skutečně podobaly lístkům, konkrétně čajovým lístkům, a že by zakládaly spojitost mezi čajem a výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, by tato spojitost totiž nestačila k vyvolání podobnosti nebo totožnosti výrobků či služeb, na které se vztahují kolidující označení, ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

55

V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně odvolacímu senátu v zásadě vytýká to, že při globálním posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nezohlednil skutečný či potenciální zeměpisný původ výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující označení.

56

Vzhledem k tomu, že argumentace žalobkyně uplatněná v rámci první části prvního žalobního důvodu, jež vycházela z podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, byla odmítnuta, a že tudíž jedna ze dvou kumulativních podmínek uvedených v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 není splněna, je třeba bez dalšího uvést, že odvolací senát správně v projednávané věci vyloučil použití posledně zmíněného ustanovení.

57

Podle ustálené judikatury zajisté platí, že globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se vztahují kolidující označení, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (viz usnesení ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, EU:C:2006:271, bod 35 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2014, Przedsiębiorstwo Handlowe Medox Lepiarz v. OHIM, C‑91/14 P, EU:C:2014:2261, bod 23 a citovaná judikatura).

58

Ačkoli musí být případná podobnost kolidujících označení vzata při tomto globálním posouzení v úvahu, sama o sobě nezakládá nebezpečí záměny mezi nimi [viz obdobně rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, EU:C:1998:442, bod 22, a ze dne 16. října 2013, Mundipharma v. OHIM – AFT Pharmaceuticals (Maxigesic), T‑328/12, EU:T:2013:537, bod 62]. K tomu, aby mohla velká podobnost nebo případně totožnost kolidujících označení vyvolat s ohledem na zásadu vzájemné závislosti mezi faktory nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, musí být totiž zjištěn určitý stupeň, byť minimální, podobnosti mezi výrobky a službami, na které se vztahují kolidující označení. V projednávané věci nejsou přitom výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, podobné, jak to správně konstatoval odvolací senát.

59

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle judikatury nemůže kolektivní ochranná známka požívat zvýšené ochrany na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, je-li při globálním posouzení nebezpečí záměny zjištěno, že podobnost výrobků a služeb není k vyvolání tohoto nebezpečí dostačující (viz obdobně ohledně podobnosti označení rozsudek F. F. R., bod 36 výše, EU:T:2012:645, bod 61). I když jde o posouzení nebezpečí záměny mezi kolektivními ochrannými známkami Společenství a individuálními ochrannými známkami Společenství, ani podobnost kolidujících označení tedy nemůže s ohledem na zásadu vzájemné závislosti kritérií vyvážit neexistenci podobnosti výrobku, na který se vztahují starší ochranné známky, s výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka.

60

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v bodech 40 až 43 výše ohledně základní funkce kolektivních ochranných známek uvedených v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého při posuzování nebezpečí záměny mezi těmito kolektivními ochrannými známkami Společenství a individuálními ochrannými známkami nespočívá toto nebezpečí v tom, že by se veřejnost mohla domnívat, že dotčené výrobky a služby pocházejí od téhož podniku, nebo případně od podniků hospodářsky propojených, nýbrž v tom, že by se veřejnost mohla domnívat, že výrobky nebo služby, na které se vztahují kolidující označení, nebo suroviny používané k jejich výrobě mohou mít stejný zeměpisný původ.

61

I za předpokladu, že by původ výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující označení, mohl být jedním z faktorů, které je třeba vzít v úvahu při globálním posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, toto ustanovení se nepoužije – jak bylo zdůrazněno výše – pokud stejně jako v projednávané věci není splněna některá z kumulativních podmínek uvedených v tomto ustanovení.

62

Nemůže obstát ani argument vycházející z údajně vysokého stupně rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. Podle ustálené judikatury sice platí, že nebezpečí záměny mezi dvěma kolidujícími označeními je tím vyšší, čím se rozlišovací způsobilost starší ochranné známky jeví vyšší (rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, EU:C:1997:528, bod 24; Canon, bod 58 výše, EU:C:1998:442, bod 18, a ze dne 18. července 2013, Specsavers International Healthcare a další, C‑252/12, Sb. rozh., EU:C:2013:497, bod 36). I za předpokladu, že by v projednávané věci získaly starší ochranné známky vysokou rozlišovací způsobilost, tato skutečnost nemůže vyvážit naprostou neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující ochranné známky.

63

První žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

64

Žalobkyně v rámci druhého žalobního důvodu tvrdí, že odvolací senát nesprávně konstatoval, že podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nejsou v projednávané věci splněny.

65

Je třeba připomenout, že podle čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 „[n]a základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Společenství dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu“.

66

Základní funkce ochranné známky totiž nesporně spočívá v její funkci označení původu, avšak každá ochranná známka má též vnitřní ekonomickou hodnotu, která je nezávislá a odlišná ve vztahu k hodnotě výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána. Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 tak zajišťuje ochranu ochranné známky s dobrým jménem vůči jakékoli přihlášce totožné nebo podobné ochranné známky, která by mohla být na újmu jejímu obrazu, i když výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nejsou podobné výrobkům, pro které byla starší ochranná známka zapsána [rozsudky ze dne 22. března 2007, Sigla v. OHIM – Elleni Holding (VIPS), T‑215/03, Sb. rozh., EU:T:2007:93, bod 35, a ze dne 8. prosince 2011, Aktieselskabet af 21. november 2001 v. OHIM – Parfums Givenchy (only givenchy), T‑586/10, EU:T:2011:722, bod 58].

67

Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že jeho použití podléhá třem podmínkám, kterými je zaprvé totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek, zadruhé dobré jméno starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek a zatřetí nebezpečí, že by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Tyto podmínky jsou kumulativní a nesplnění jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo [viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2014, Volvo Trademark v. OHIM – Hebei Aulion Heavy Industries (LOVOL), T‑525/11, EU:T:2014:943, bod 18 a citovaná judikatura].

68

Z článku 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 dále vyplývá, že všechny tři zásahy uvedené v tomto ustanovení, pokud k nim dojde, jsou následkem jistého stupně podobnosti mezi starší a pozdější ochrannou známkou, kvůli němuž dotčená veřejnost spatřuje mezi těmito ochrannými známkami určitou souvislost, tedy vytvoří si mezi nimi spojitost, i když je nezaměňuje [viz rozsudek ze dne 14. prosince 2012, Bimbo v. OHIM – Grupo Bimbo (GRUPO BIMBO), T‑357/11, EU:T:2012:696, bod 29 a citovaná judikatura]. Takováto spojitost mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou u relevantní veřejnosti je tedy implicitní podmínkou, jež je pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zásadní [viz rozsudky ze dne 25. května 2005, Spa Monopole v. OHIM – Spa-Finders Travel Arrangements (SPA-FINDERS), T‑67/04, Sb. rozh., EU:T:2005:179, bod 41 a citovaná judikatura, a ze dne 11. prosince 2014, Coca-Cola v. OHIM – Mitico (Master), T‑480/12, Sb. rozh., EU:T:2014:1062, bod 26 a citovaná judikatura].

69

Druhý žalobní důvod je třeba přezkoumat ve světle těchto úvodních úvah.

70

Je třeba zdůraznit, že pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 je vymezení relevantní veřejnosti stejně jako v rámci použití odstavce 1 téhož článku nutným předpokladem. Existenci podobnosti kolidujících označení, případného dobrého jména starší ochranné známky a konečně spojitosti mezi kolidujícími označeními je třeba posoudit právě ve vztahu k této veřejnosti.

71

Navíc je třeba připomenout, že veřejnost, kterou je třeba vzít v úvahu při posuzování existence některého ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, se liší v závislosti na druhu zásahu uplatňovaném majitelem starší ochranné známky. Relevantní veřejností, ve vztahu k níž musí být provedeno posouzení v případě prospěchu neprávem získaného z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je tedy průměrný spotřebitel výrobků nebo služeb, pro které je žádán zápis pozdější ochranné známky (rozsudek ze dne 12. března 2009, Antartica v. OHIM, C‑320/07 P, EU:C:2009:146, body 46 až 48). Naproti tomu v případě, kdy se jedná o újmu na rozlišovací způsobilosti nebo dobrém jménu starší ochranné známky, je veřejnost, ve vztahu k níž musí být posouzení provedeno, tvořena běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným průměrným spotřebitelem výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána (viz obdobně rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, Sb. rozh. EU:C:2008:655, bod 35).

72

S ohledem na závěry týkající se vymezení relevantní veřejnosti učiněné v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu a na skutečnost, že účastníci řízení nezpochybňují napadené rozhodnutí v této části, je třeba shledat, že pokud jde na jedné straně o výrobek, na který se vztahují starší ochranné známky, je relevantní veřejnost tvořena širokou veřejností v Unii, a pokud jde na druhé straně o přihlášenou ochrannou známku, je relevantní veřejností pro výrobky náležející do třídy 25 rovněž široká spotřebitelská veřejnost v Unii, zatímco pro služby náležející do tříd 35 a 38 je relevantní veřejnost tvořena převážně odborníky v daných odvětvích.

73

V projednávané věci není zpochybňováno, že kolidující označení jsou totožná z hlediska fonetického a velmi podobná z hlediska vzhledového, jak to správně uvedl odvolací senát. Totéž platí pro pojmové srovnání kolidujících označení. Slovní prvek „darjeeling“, který je společný kolidujícím označením, může totiž označovat jak druh čaje Darjeeling, tak homonymně nazvanou oblast Indie.

74

Na úvod je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nedefinuje pojem „dobré jméno“. Z judikatury Soudního dvora k výkladu čl. 5 odst. 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), jehož normativní obsah je v podstatě totožný s normativním obsahem čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, však vyplývá, že ke splnění podmínky týkající se dobrého jména musí být starší ochranná známka známá značné části veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, na něž se tato ochranná známka vztahuje (rozsudek TDK, bod 29 výše, EU:T:2007:35, bod 48).

75

Soudní dvůr v tomto ohledu sice rozhodl, že k tomu, aby byla ochranná známka považována za mající dobré jméno, nemusí být známá konkrétnímu podílu relevantní veřejnosti (viz rozsudek TDK, bod 29 výše, EU:T:2007:35, bod 49 a citovaná judikatura). Nicméně při posuzování dobrého jména starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 je třeba zohlednit všechny relevantní skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci [viz rozsudek ze dne 27. září 2012, El Corte Inglés v. OHIM – Pucci International (Emidio Tucci), T‑373/09, EU:T:2012:500, bod 58 a citovaná judikatura].

76

Jak bylo připomenuto výše v bodech 33 a 34, jakmile byly údaje, jež mohou sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu dotčených výrobků nebo služeb, zapsány jako kolektivní ochranné známky Společenství podle čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, vztahují se na ně, stejně jako na všechny kolektivní ochranné známky Společenství, ustanovení uvedeného nařízení. Jakékoli posouzení týkající se ochranné známky Společenství uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, včetně posouzení jejího dobrého jména ve smyslu čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení, musí být tedy provedeno na základě týchž kritérií, jako jsou kritéria uplatnitelná na individuální ochranné známky.

77

V projednávané věci námitkové oddělení zamítlo námitky v rozsahu, v němž se zakládaly na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, když mělo za to, že navzdory prokázanému užívání starších ochranných známek poskytovaly písemnosti a důkazní prostředky předložené žalobkyní pouze málo informací o skutečném rozsahu tohoto užívání a neobsahovaly dostatečné informace o stupni známosti starších ochranných známek u relevantní veřejnosti. Námitkové oddělení konkrétně shledalo, že žalobkyně neposkytla dostatečné údaje o objemu prodejů, podílu na trhu ani o rozsahu propagace starších ochranných známek.

78

Odvolací senát konstatoval, že důkazní prostředky předložené žalobkyní nijak konkrétně neodkazovaly na starší ochranné známky, zároveň však dospěl k závěru, že námitkové oddělení „mohlo předpokládat, že dobré jméno, které má Darjeeling jakožto [chráněné zeměpisné označení] pro čaj, bylo přeneseno na téže označení chráněné jako kolektivní ochranná známka pro totožné výrobky, přinejmenším pokud jde o starší slovní ochrannou známku“. Následně vyloučil relevanci tvrzené skutečnosti, že množství výrobků označených starší ochrannou známkou, jež byly prodány v Unii, nebylo konkrétně uvedeno, přičemž tvrdil, že čaj Darjeeling byl „prodáván v [Unii], kde má dobré jméno“. Pokud jde konkrétně o starší obrazovou ochrannou známku, odvolací senát upřesnil, že „vzhledem k tomu, že se předložené důkazní prostředky týkají převážně slovního prvku Darjeeling“, skutečnost, že byla starší obrazová ochranná známka užívána v Unii, „nestačí k učinění závěru, že má dobré jméno“. Odvolací senát konečně předtím, než pokračoval ve své analýze pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, uvedl v bodě 24 napadeného rozhodnutí, že „[k]aždopádně, i kdyby bylo dobré jméno starších ochranných známek prokázáno, ostatní podmínky uvedené v čl. 8 odst. 5 [nařízení č. 207/2009] nejsou splněny“.

79

Vzhledem k výše uvedenému je nutno konstatovat, že pokud jde o otázku, zda starší ochranné známky mají dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je formulace v napadeném rozhodnutí přinejmenším nejednoznačná. Jedinou větou, která je v této části napadeného rozhodnutí jednoznačná, je totiž věta citovaná v bodě 78 výše převzatá z bodu 24 napadeného rozhodnutí. Z této věty vyplývá, že odvolací senát nerozhodl o existenci dobrého jména starších ochranných známek s konečnou platností. Na dotaz položený v tomto směru na jednání OHIM potvrdil, že o této otázce nebylo s konečnou platností rozhodnuto.

80

Nicméně vzhledem k tomu, že odvolací senát pokračoval ve své analýze pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je třeba shledat, že tato analýza byla založena na hypotetickém předpokladu, že dobré jméno starších ochranných známek bylo prokázáno.

81

V této souvislosti je třeba připomenout, že dobré jméno starší ochranné známky nebo známek, které je jednou z kumulativních podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a zejména jeho intenzita, patří k faktorům, které je třeba vzít v úvahu jak při posuzování asociace, kterou si může veřejnost vytvořit mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou, tak i při posuzování nebezpečí, že může dojít k některému ze tří zásahů uvedených v tomto ustanovení (viz obdobně rozsudky Intel Corporation, bod 71 výše, EU:C:2008:655, bod 42, a Specsavers International Healthcare a další, bod 62 výše, EU:C:2013:497, bod 39 a citovaná judikatura).

82

Z této judikatury vyplývá, že posouzení dobrého jména starší ochranné známky nebo známek představuje nezbytnou fázi průzkumu použitelnosti čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Použití uvedeného článku proto nutně vyžaduje, aby o existenci tohoto dobrého jména bylo rozhodnuto s konečnou platností, což v zásadě vylučuje provedení analýzy týkající se případné použitelnosti tohoto článku na základě vágní domněnky, tj. domněnky, která nespočívá na připuštění dobrého jména určité konkrétní intenzity.

83

Je však nutno konstatovat, že odvolací senát v projednávané věci takovouto vágní domněnku nevyslovil. Přímo ze znění bodu 24 napadeného rozhodnutí citovaného výše v bodě 78 totiž vyplývá, že odvolací senát vycházel z hypotetického předpokladu, že starší ochranné známky mají dobré jméno konkrétní intenzity, tedy intenzity odpovídající té, kterou se žalobkyně snažila prokázat před příslušnými odděleními OHIM.

84

Žalobkyně se před těmito odděleními snažila prokázat dobré jméno mimořádně vysoké intenzity. V tomto ohledu je příznačné, že ve vyjádření předloženém na podporu námitek uplatnila žalobkyně tvrzení, které podložila různými důkazními prostředky, že čaj Darjeeling je považován za „šampaňské mezi čaji“ a že „DARJEELING se po více než 150 let těší mimořádně dobrému jménu jakožto čaj nejvyšší jakosti“.

85

Je tudíž třeba shledat, že odvolací senát vycházel pro účely pokračování ve své analýze z hypotetického předpokladu, že starší ochranné známky mají na území Unie dobré jméno, které má navíc mimořádně vysokou intenzitu.

86

Zbývá tedy přezkoumat posouzení, která odvolací senát učinil na základě tohoto hypotetického předpokladu pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a sice na jedné straně posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími označeními u relevantní veřejnosti a na druhé straně posouzení existence jednoho ze tří nebezpečí uvedených ve zmíněném článku.

87

Podle judikatury musí být existence spojitosti mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou posuzována globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory daného případu, mezi něž patří stupeň podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, povaha výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující ochranné známky, včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti, intenzita dobrého jména starší ochranné známky, stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starší ochranné známky a existence nebezpečí záměny u veřejnosti [usnesení ze dne 30. dubna 2009, Japan Tobacco v. OHIM, C‑136/08 P, EU:C:2009:282, bod 26; rozsudky Intel Corporation, bod 71 výše, EU:C:2008:655, bod 42, a ze dne 6. července 2012, Jackson International v. OHIM – Royal Shakespeare (ROYAL SHAKESPEARE), T‑60/10, EU:T:2012:348, bod 21].

88

Pokud si veřejnost takovouto spojitost nevytvoří, nemůže užívání pozdější ochranné známky neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim být na újmu (viz usnesení Japan Tobacco v. OHIM, bod 87 výše, EU:C:2009:282, bod 27 a citovaná judikatura).

89

Ačkoli je v projednávané věci v napadeném rozhodnutí uvedeno, že všechny tři zásahy uvedené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 „jsou důsledkem určitého stupně podobnosti mezi starší ochrannou známkou a pozdější ochrannou známkou, na jehož základě bude relevantní veřejnost spatřovat mezi oběma ochrannými známkami určitou souvislost, a tedy si mezi nimi vytvoří spojitost“, žádná konkrétní analýza se existencí této spojitosti nezabývá.

90

OHIM ve svém vyjádření k žalobě tvrdí, že odvolací senát implicitně vyloučil existenci takovéto spojitosti. V této souvislosti poukazuje na body 29 a 36 napadeného rozhodnutí. Odvolací senát v nich konstatoval na jedné straně to, že vzhledem k rozsáhlým rozdílům zjištěným mezi výrobky a službami, na které se vztahují kolidující označení, nebudou spotřebitelé očekávat, že mezi výrobci čaje a společností, která je vedlejší účastnicí, existuje sebemenší vazba, a na druhé straně to, že – jelikož jsou výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, z obchodního hlediska naprosto odlišné od výrobků žalobkyně – je „nepravděpodobné, že si relevantní veřejnost vytvoří myšlenkovou spojitost“ mezi ochrannými známkami.

91

Je přesto třeba podotknout, že kdyby s ohledem na judikaturu citovanou výše v bodě 88 odvolací senát skutečně dospěl k závěru, že si spojitost mezi kolidujícími označeními vytvořit nelze, tento závěr by stačil k vyloučení použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Odvolací senát však pokračoval ve své analýze s cílem posoudit existenci některého ze tří nebezpečí uvedených v posledně zmíněném článku.

92

Vzhledem k nejednoznačnosti zjištěné v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí a skutečnosti, že odvolací senát přesto pokračoval ve své analýze, je tedy třeba shledat, že při posuzování existence spojitosti ve smyslu výše uvedené judikatury postupoval odvolací senát stejně jako při posuzování existence případného dobrého jména starších ochranných známek, tj. pokračoval ve své analýze – aniž s konečnou platností rozhodl o existenci či neexistenci spojitosti mezi kolidujícími označeními – na základě hypotetického předpokladu, že si uvedenou spojitost bylo možno vytvořit.

93

Před provedením přezkumu napadeného rozhodnutí z hlediska poslední podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, kterou je posouzení existence jednoho ze tří nebezpečí uvedených v tomto ustanovení, je třeba shrnout výše uvedené, přičemž je třeba připomenout, že odvolací senát provedl analýzu pro účely použití uvedeného ustanovení na základě dvou hypotetických předpokladů, a to zaprvé, že starší ochranné známky mají dobré jméno, jehož intenzita je taková, jakou mu přiznala žalobkyně, tj. mimořádná, a zadruhé, že je možné, že si relevantní veřejnost vytvoří mezi kolidujícími označeními spojitost.

94

Na úvod je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 rozlišuje tři druhy odlišných nebezpečí, a sice že užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu by zaprvé bylo na újmu rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, zadruhé na újmu dobrému jménu starší ochranné známky anebo zatřetí by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky. S ohledem na znění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 stačí pro použití tohoto ustanovení existence pouze jednoho z výše uvedených druhů nebezpečí (rozsudek VIPS, bod 66 výše, EU:T:2007:93, bod 36).

95

Jak bylo připomenuto výše v bodě 71, musí být nebezpečí, že dojde k zásahům spočívajícím v újmě na rozlišovací způsobilosti nebo dobrém jménu starší ochranné známky, posuzováno z pohledu běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána. Naproti tomu existence zásahu spočívajícího v neprávem získaném prospěchu z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky musí být vzhledem k tomu, že zakázáno je to, aby majitel pozdější ochranné známky těžil ze starší ochranné známky, posuzována z pohledu běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je žádán zápis pozdější ochranné známky.

96

Navíc, i když existence spojitosti u veřejnosti mezi kolidujícími označeními je nutnou podmínkou pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, sama o sobě nestačí k tomu, aby mohl být učiněn závěr o existenci jednoho ze tří nebezpečí uvedených v tomto ustanovení (viz rozsudek ROYAL SHAKESPEARE, bod 87 výše, EU:T:2012:348, bod 20 a citovaná judikatura). Existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami tak nezprošťuje majitele starší ochranné známky povinnosti prokázat existenci skutečného a trvajícího zásahu do jeho ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nebo vážného nebezpečí, že k takovému zásahu v budoucnu dojde (viz obdobně rozsudek Intel Corporation, bod 71 výše, EU:C:2008:655, bod 71).

97

Z judikatury totiž vyplývá, že účelem čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 není bránit zápisu jakékoli ochranné známky totožné s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo ochranné známky podobné takové ochranné známce. Cílem tohoto ustanovení je zejména umožnit majiteli národní ochranné známky nebo ochranné známky Společenství s dobrým jménem bránit se zápisu ochranných známek, které mohou být na újmu dobrému jménu nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nebo neprávem těžit z tohoto dobrého jména či rozlišovací způsobilosti. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že majitel starší ochranné známky není povinen prokázat skutečný a trvající zásah do své ochranné známky. Musí však předložit důkazy umožňující dospět k závěru prima facie, že existuje budoucí nehypotetické nebezpečí neoprávněného prospěchu či újmy (viz rozsudek VIPS, bod 66 výše, EU:T:2007:93, bod 46 a citovaná judikatura). K takovémuto závěru lze dospět zejména na základě logických dedukcí vyplývajících z analýzy pravděpodobnosti a zohlednění praxe obvyklé v příslušném obchodním odvětví, jakož i všech ostatních okolností daného případu [rozsudky ze dne 10. května 2012, Rubinstein a L’Oréal v. OHIM, C‑100/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:285, bod 95, a ze dne 9. dubna 2014, EI du Pont de Nemours v. OHIM – Zueco Ruiz (ZYTeL), T‑288/12, EU:T:2014:196, bod 59].

98

Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba přezkoumat, zda odvolací senát dospěl právem k závěru, že v projednávané věci není dáno žádné ze tří nebezpečí uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

99

K újmě na rozlišovací způsobilosti ochranné známky, označované rovněž výrazy „rozmělnění“, „zeslabení“ nebo „zastření“, dojde tehdy, je-li oslabena schopnost této ochranné známky označovat výrobky nebo služby, pro které je zapsána, jelikož užívání totožného nebo podobného označení třetími osobami vede k roztříštění identity ochranné známky a jejího působení na veřejnost. Tak je tomu zejména v případě, kdy ochranná známka, která vyvolávala bezprostřední asociaci s výrobky nebo službami, pro které je zapsána, již není schopna tuto funkci plnit (viz rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, Sb. rozh., EU:C:2009:378, bod 39 a citovaná judikatura).

100

Podle judikatury předpokládá důkaz o tom, že užívání přihlášené ochranné známky působí nebo by působilo újmu rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, prokázání změny hospodářského chování průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána, vyplývající z užívání pozdější ochranné známky, nebo vážného nebezpečí, že by k takové změně mohlo v budoucnu dojít (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, Environmental Manufacturing v. OHIM, C‑383/12 P, Sb. rozh., EU:C:2013:741, bod 34 a citovaná judikatura).

101

Jak to zdůraznil Soudní dvůr, pojem „změna hospodářského chování průměrného spotřebitele“ stanoví podmínku objektivní povahy. Tuto změnu nelze dovozovat výlučně z takových subjektivních prvků, jako je pouhé vnímání spotřebiteli. Pouhá skutečnost, že spotřebitelé postřehnou přítomnost nového označení podobného staršímu označení, sama o sobě nestačí k prokázání existence újmy nebo nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (rozsudek Environmental Manufacturing v. OHIM, bod 100 výše, EU:C:2013:741, bod 37).

102

Nařízení č. 207/2009 ani judikatura nevyžadují, aby majitel starší ochranné známky podal důkazy o skutečné újmě, ale připouštějí i vážné nebezpečí takové újmy, přičemž lze použít logických dedukcí (rozsudek Environmental Manufacturing v. OHIM, bod 100 výše, EU:C:2013:741, bod 42). Takové dedukce však nesmějí vyplývat z pouhých dohadů, ale musí být založeny na analýze pravděpodobnosti, jež zohledňuje praxi obvyklou v příslušném obchodním odvětví, jakož i všechny ostatní okolnosti daného případu (rozsudek Environmental Manufacturing v. OHIM, bod 100 výše, EU:C:2013:741, bod 43). Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že poukázáním na výše zmíněný pojem Soudní dvůr jasně vyjádřil nezbytnost náročnějších důkazních požadavků, aby bylo možné konstatovat újmu nebo nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky ve smyslu výše uvedeného ustanovení (rozsudek Environmental Manufacturing v. OHIM, bod 100 výše, EU:C:2013:741, bod 40).

103

Odvolací senát v projednávané věci vyloučil nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek, když vzal v úvahu skutečnost, že výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou naprosto odlišné od výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, a když uvedl, že nebezpečí, na které poukázala žalobkyně, se jeví jako zcela hypotetické. Dále uvedl, že – jelikož výraz „darjeeling“ je zeměpisným názvem – nebude pro relevantní veřejnost překvapující, že by mohl být užíván na různých odvětvových trzích rozličnými podniky, přestože se jedná o chráněné zeměpisné označení pro čaj.

104

Žalobkyně se odvolává na judikaturu plynoucí z rozsudku Environmental Manufacturing, bod 100 výše (EU:C:2013:741), a je názoru, že existuje přinejmenším vážné nebezpečí, že v budoucnu dojde ke změně hospodářského chování průměrného spotřebitele. V této souvislosti uvádí, že jelikož výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nepocházejí z oblasti Darjeeling (Indie), průměrný spotřebitel bude obezřetný, nejen pokud jde o jejich původ, ale i o původ čaje, který je mu nabízen jakožto čaj DARJEELING. Užívání přihlášené ochranné známky vedlejší účastnicí by tedy podle žalobkyně vážně narušilo dobré jméno a specifičnost zeměpisného označení „Darjeeling“, jakož i jeho schopnost plnit svou základní funkci, kterou je zaručit spotřebiteli zeměpisný původ čajových výrobků, které mu jsou nabízeny pod kolektivními ochrannými známkami Společenství.

105

OHIM a vedlejší účastnice argumentaci žalobkyně zpochybňují.

106

Je nutno konstatovat – jak to učinily vedlejší účastnice a OHIM – že argumentace žalobkyně nestačí k prokázání vážného nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek ve smyslu nedávné judikatury Soudního dvora, jež k tomu, aby bylo možné takové nebezpečí připustit, stanoví – jak vyplývá z bodu 102 výše – náročnější důkazní požadavky. Konkrétně žádný z argumentů vznesených žalobkyní neumožňuje vzhledem k obvyklé praxi v obchodních odvětvích relevantních v projednávané věci prokázat vážné nebezpečí změny hospodářského chování průměrného spotřebitele.

107

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí a vzhledem k naprosté neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, se totiž nebezpečí uváděné žalobkyní jeví jako zcela hypotetické.

108

Z judikatury v tomto ohledu vyplývá, že zápis starších ochranných známek jakožto kolektivní ochranné známky nemůže sám o sobě zakládat domněnku o existenci průměrné rozlišovací způsobilosti (usnesení ze dne 21. března 2013, Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi v. OHIM, C‑393/12 P, EU:C:2013:207, bod 36, a rozsudek HELLIM, bod 42 výše, EU:T:2012:292, bod 52).

109

Jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, slovní prvek „darjeeling“, který je jediným prvkem starší slovní ochranné známky a který je obsažen ve starší obrazové ochranné známce, je totiž zeměpisným názvem. Nehledě na otázku, zda uvedený slovní prvek má z tohoto důvodu zvláštní rozlišovací způsobilost (viz obdobně usnesení Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi v. OHIM, bod 108 výše, EU:C:2013:207, bod 33), je třeba připomenout, že čl. 66 odst. 2 druhá věta nařízení č. 207/2009 stanoví, že majitel kolektivní ochranné známky zapsané podle tohoto nařízení není oprávněn zakázat třetím osobám užívání těchto označení v obchodním styku, pokud je toto užívání v souladu s dobrými mravy v oblasti průmyslu a obchodu, a zejména nelze tuto známku uplatňovat vůči třetí straně, která je oprávněna užívat zeměpisné označení.

110

S ohledem na výše uvedené je nutno konstatovat, že vzhledem k chybějícím důkazům, které by prokázaly vážné nebezpečí změny hospodářského chování průměrného spotřebitele, nemůže být nebezpečí zásahu do rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek prokázáno pouze na základě podobnosti mezi kolidujícími označeními, a to tím spíše, že v projednávané věci není vyloučeno, že by slovní prvek „darjeeling“ mohl být užíván pro jiné než starší ochranné známky, jak vyplývá z čl. 66 odst. 2 druhé věty nařízení č. 207/2009 [viz obdobně rozsudek ze dne 30. ledna 2008, Japan Tobacco v. OHIM – Torrefacção Camelo (CAMELO), T‑128/06, EU:T:2008:22, bod 58 a citovaná judikatura]. Odvolací senát tedy správně shledal, že pro relevantní veřejnost nebude překvapující, že by slovní prvek „darjeeling“ mohl být užíván na různých odvětvových trzích rozličnými podniky, a vyloučil tak nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. V tomto ohledu musí být argument žalobkyně, že se průměrný spotřebitel nikdy nesetkal s možností, že by výrobek nebo služba, které mu byly nabízeny pod ochrannou známkou DARJEELING, neměly žádnou spojitost s Darjeeling, odmítnut, neboť toto tvrzení nebylo podloženo žádným důkazem.

111

Navíc mezi zeměpisným názvem „Darjeeling“ a čajem Darjeeling existuje jedinečná spojitost – jak to zdůraznil OHIM – která neexistuje mezi uvedeným označením a výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Žalobkyně totiž nepředkládá žádný důkaz skutečnosti, že předmětný zeměpisný název vykazuje v současnosti z pohledu zúčastněných kruhů spojitost s výrobky nebo službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nebo že by uvedený název mohl být užíván zúčastněnými podniky jako označení zeměpisného původu těchto výrobků nebo služeb [v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, Recueil, EU:C:1999:230, bod 1 výroku; stanovisko generálního advokáta G. Cosmase ve spojených věcech Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, Recueil, EU:C:1998:198, body 36 a 46, a rozsudek ze dne 15. října 2003, Nordmilch v. OHIM (OLDENBURGER), T‑295/01, Recueil, EU:T:2003:267, bod 33]. V tomto ohledu nestačí argument žalobkyně, že Indie je zemí, kde se vyrábí oděvy, sám o sobě k prokázání této zvláštní spojitosti. Je tedy málo pravděpodobné, že by se relevantní veřejnost mohla domnívat, že výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, pocházejí z oblasti Darjeeling, a ještě nepravděpodobnější, že by na základě konstatování, že tomu tak není, pochybovala o původu výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, což by podle žalobkyně vedlo ke změně hospodářského chování průměrného spotřebitele ve smyslu judikatury citované v bodě 100 výše.

112

Každopádně i za předpokladu, že by starší slovní ochranná známka měla vysokou rozlišovací způsobilost plynoucí z jejího údajně mimořádně dobrého jména – jak to tvrdí žalobkyně – což je hypotetický předpoklad, na kterém se zakládá napadené rozhodnutí (viz bod 83 výše), žalobkyně neuvádí žádnou skutečnost, na jejímž základě by mohlo být prokázáno vážné nebezpečí změny hospodářského chování průměrného spotřebitele ve smyslu judikatury zmíněné v bodě 100 výše.

113

Je tudíž třeba potvrdit závěr odvolacího senátu ohledně neexistence nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.

114

K újmě na dobrém jménu ochranné známky, vyjadřované rovněž výrazy „pošpinění“ nebo „degradace“, dochází tehdy, mohou-li být výrobky nebo služby, pro něž je třetími osobami užíváno totožné nebo podobné označení, pociťovány veřejností tak, že se sníží přitažlivost ochranné známky. Nebezpečí takovéto újmy může vyplynout zejména ze skutečnosti, že výrobky nebo služby nabízené třetími osobami mají vlastnost nebo kvalitu, jež může mít negativní vliv na image ochranné známky (rozsudek L’Oréal a další, bod 99 výše, EU:C:2009:378, bod 40).

115

V projednávané věci odvolací senát shledal, že žalobkyně nepředložila žádný argument ohledně újmy, jež by mohla být případně způsobena dobrému jménu starších ochranných známek, a že obraz obvykle vyvolávaný oděvy a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, není negativní.

116

Žalobkyně poukazuje v tomto ohledu pouze na údajné „parazitování“ ze strany vedlejší účastnice, které by mohlo ohrozit přitažlivost starší ochranné známky jakožto zeměpisného označení, neboť tato známka by již nebyla schopna sloužit jako jedinečné zeměpisné označení pro označení čaje, pokud by pod stejnou ochrannou známkou byly nabízeny jiné výrobky a služby, než je čaj. Kromě toho poukazuje na grafické ztvárnění přihlášené ochranné známky a konkrétně na tečky ve tvaru čajových lístků nad písmeny „j“ a „i“.

117

OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

118

Je nutno konstatovat, že žalobkyně nepředkládá žádný konkrétní argument, jenž by prokázal vážné nebezpečí, že by užívání přihlášené ochranné známky mohlo být na újmu dobrému jménu starších ochranných známek ve smyslu judikatury citované v bodě 114 výše. V této souvislosti neuvedla vlastnosti nebo kvality výrobků či služeb, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jež by mohly mít negativní vliv na obraz starších ochranných známek.

119

Jak uvedl odvolací senát, žádný jiný poznatek ve spisu navíc neumožňuje shledat, že obraz obvykle vyvolávaný výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, je negativní. Kromě toho neexistují žádné rozpory – jak to zdůraznil OHIM ve svém vyjádření k žalobě – mezi povahou nebo způsoby užívání čaje a výrobky nebo službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, které by byly takového rázu, že by užíváním přihlášené ochranné známky mohl být pošpiněn obraz starší ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek CAMELO, bod 110 výše, EU:T:2008:22, bod 62).

120

S ohledem na to, co bylo uvedeno výše v bodě 111, jedinečná spojitost mezi oblastí Darjeeling a kategorií výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, a neexistence této spojitosti mezi výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a uvedenou oblastí posilují hypotetickou povahu nebezpečí snížení přitažlivosti starších ochranných známek.

121

Tato zjištění nejsou zpochybněna argumentem žalobkyně vycházejícím z grafického ztvárnění písmen „j“ a „i“ v přihlášené ochranné známce. I za předpokladu, že by se tečky nad uvedenými písmeny skutečně podobaly lístkům, konkrétně čajovým lístkům, a že by si veřejnost mohla vytvořit mezi kolidujícími označeními určitou spojitost, tato spojitost by podle judikatury citované výše v bodě 96 sama o sobě nestačila k vyvození závěru o existenci jednoho z nebezpečí uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

122

Je tudíž třeba dospět k závěru, že odvolací senát právem shledal, že neexistuje nebezpečí, že užívání přihlášené ochranné známky bude na újmu dobrému jménu starších ochranných známek, a to ani tehdy, kdyby se toto dobré jméno považovalo na základě hypotetického předpokladu, ze kterého vychází napadené rozhodnutí, za mimořádné.

123

Pojem „prospěch neprávem získaný z rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nebo jejího dobrého jména“, označovaný rovněž výrazy „parazitování“ a „free-riding“, se neváže k újmě, která byla způsobena ochranné známce, nýbrž k výhodě vytěžené z užití totožného nebo podobného označení třetí osobou. Zahrnuje zejména případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány, na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením jedná o zjevné využívání jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem (viz obdobně rozsudku L’Oréal a další, bod 99 výše, EU:C:2009:378, bod 41). Neoprávněnost prospěchu získaného za takovýchto okolností vyplývá z využívání – bez jakékoli finanční kompenzace a nutnosti vyvíjet v tomto ohledu vlastní úsilí – obchodního úsilí vyvinutého majitelem starší ochranné známky k vytvoření a pěstování image této ochranné známky (viz rozsudek ROYAL SHAKESPEARE, bod 87 výše, EU:T:2012:348, bod 56 a citovaná judikatura).

124

Podle výše citované judikatury a na rozdíl od nebezpečí záměny podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 existuje totiž nebezpečí, že užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu umožňuje neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, tehdy, když spotřebitel je zvláště přitahován výrobky nebo službami přihlašovatele jen proto, že jsou označeny ochrannou známkou totožnou nebo podobnou starší ochranné známce s dobrým jménem, aniž by nutně zaměňoval původ výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující ochranné známky. To si vyžaduje důkaz o asociaci přihlášené ochranné známky s kladnými vlastnostmi totožné nebo podobné starší ochranné známky, které by mohly vést ke zjevnému využívání nebo zjevnému parazitování přihlášenou ochrannou známkou (viz rozsudek CAMELO, bod 110 výše, EU:T:2008:22, bod 65 a citovaná judikatura).

125

Pro určení, zda užívání sporného označení neprávem těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je třeba provést globální posouzení, při němž se zohlední veškeré relevantní faktory daného případu, ke kterým patří zejména intenzita dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, stupeň podobnosti kolidujících ochranných známek, jakož i povaha a stupeň vzájemné blízkosti dotčených výroků nebo služeb. Pokud jde o intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, Soudní dvůr již rozhodl, že čím významnější je rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky, tím snadněji lze připustit existenci zásahu (viz obdobně rozsudek Specsavers International Healthcare a další, bod 62 výše, EU:C:2013:497, bod 39 a citovaná judikatura). Z judikatury rovněž vyplývá, že čím bezprostředněji a silněji označení evokuje ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že bude stávající nebo budoucí užívání označení neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky (viz rozsudky GRUPO BIMBO, bod 68 výše, EU:T:2012:696, bod 43 a citovaná judikatura, a ROYAL SHAKESPEARE, bod 87 výše, EU:T:2012:348, bod 54 a citovaná judikatura).

126

V projednávané věci odvolací senát vyloučil nebezpečí prospěchu neprávem získaného přihlášenou ochrannou známkou z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek. Měl za to, že vzhledem k naprosté neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, nebudou spotřebitelé očekávat, že mezi výrobci čaje a společností žádající o zápis ochranné známky, která nabízí oděvy a s nimi související služby, existuje sebemenší spojitost. Odvolací senát z toho vyvodil závěr, že žalobkyně neprokázala, v čem by pro značku oděvů byla výhodná asociace s ochrannou známkou proslulou v souvislosti s jejím vysokojakostním čajem, neboť v oděvním odvětví závisí luxusní image na jiných podmínkách a faktorech než v odvětví čaje. Konečně totéž platí pro služby, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka a náleží do tříd 35 a 38, které nejsou podle napadeného rozhodnutí specificky nabízeny v souvislosti s oděvy.

127

Žalobkyně poukazuje na přenos obrazu vyvolávaného zeměpisným označením Darjeeling na vlastní obchodní zájmy vedlejší účastnice, která bude mít prospěch z přitažlivosti tohoto označení a starších kolektivních ochranných známek, jejich dobrého jména a jejich prestiže, jakož i výtečné pověsti zprostředkované ochrannou známkou DARJEELING.

128

Žalobkyně mimoto tvrdí, že vedlejší účastnice nemá žádný důvod užívat zeměpisné označení „Darjeeling“ pro výrobky nebo služby, které nepocházejí z oblasti Darjeeling a nemají k této oblasti žádný vztah. Konečně má za to, že jediný důvod, proč by si taková francouzská společnost, jako je vedlejší účastnice, měla zvolit takový indický název, jako je Darjeeling, spočívá v tom, že tento název je proslulý a v Unii se těší dobrému jménu.

129

OHIM tvrdí, že žalobkyně nemůže vyvozovat nebezpečí neoprávněného prospěchu automaticky z užívání přihlášené ochranné známky s ohledem na dobré jméno starších označení a jejich velkou podobnost. OHIM tvrdí, že žalobkyně neuvedla žádné argumenty, které by objasnily, jak by obraz starší ochranné známky mohl být přenesen na spornou ochrannou známku, ani neoznačila specifické kladné vlastnosti pojící se k této ochranné známce.

130

OHIM mimoto tvrdí, že tento přenos obrazu není v projednávané věci předvídatelný, neboť vzhledem k výrazným rozdílům mezi výrobky a službami, na které se vztahují kolidující označení, nebudou spotřebitelé očekávat, že mezi výrobci čaje a vedlejší účastnicí existuje sebemenší vztah, jelikož luxus je v obou dotčených odvětvích, tedy v oděvním odvětví a odvětví čaje, pojímán odlišně.

131

OHIM má konečně za to, že argument žalobkyně vycházející z údajného záměru vedlejší účastnice využívat dobré jméno starší ochranné známky, nic nedokazuje, neboť užívání slovního prvku „darjeeling“, který je zeměpisným názvem, vedlejší účastnicí je v zásadě oprávněné.

132

Vedlejší účastnice v podstatě tvrdí, že odvolací senát správně založil svoji argumentaci týkající se neexistence vážného nebezpečí prospěchu neprávem získaného z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nebo známek na výrazných rozdílech mezi výrobky a službami dotčenými v projednávané věci a že žádná z podmínek uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 není splněna.

133

Je třeba předeslat, že – jak bylo připomenuto v bodě 123 výše – z ustálené judikatury vyplývá, že pojem „neprávem získaný prospěch“ zahrnuje zejména případ, kdy se v důsledku přenosu image starší ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány, na výrobky označené přihlášenou ochrannou známkou jedná o zjevné využívání jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem.

134

Podle judikatury je dále možné, zejména v případě, kdy jsou námitky založeny na ochranné známce s mimořádně dobrým jménem, že pravděpodobnost budoucího nehypotetického nebezpečí, že by přihlášená ochranná známka neprávem těžila ze starší ochranné známky, je tak zjevná, že osoba, která podala námitky, nemusí za tímto účelem uvádět a prokazovat žádnou jinou skutkovou okolnost. Není tedy vyloučeno, že by mimořádně dobré jméno mohlo výjimečně samo o sobě představovat indicii o budoucím nehypotetickém nebezpečí prospěchu neprávem získaného přihlášenou ochrannou známkou jako takovou ve vztahu ke každému z výrobků a služeb, které nejsou podobné těm, pro které byla starší ochranná známka zapsána (viz rozsudek GRUPO BIMBO, bod 68 výše, EU:T:2012:696, bod 43 a citovaná judikatura).

135

V projednávané věci se žalobkyně omezila na konstatování bezprostřední spojitosti, kterou si veřejnost vytvoří mezi kolidujícími označeními z důvodu dobrého jména čaje Darjeeling, které se podle ní promítá do její ochranné známky, přinejmenším do její slovní ochranné známky.

136

Je nutno konstatovat, že vlastnosti obvykle spojované s ochrannou známkou s dobrým jménem pro čaj nelze jako takové považovat za způsobilé přinést prospěch ochranné známce, pod kterou jsou na trh uváděny takové výrobky nebo služby, jako jsou ty, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a to tím spíše, že předmětné výrobky a služby nebudou spotřebovávány ani užívány společně (viz obdobně rozsudek CAMELO, bod 110 výše, EU:T:2008:22, bod 66).

137

V této souvislosti je třeba připomenout – jak již bylo uvedeno (viz body 80 až 85 a 92 až 93 výše) – že při pokračování v analýze pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vycházel odvolací senát ze dvou hypotetických předpokladů, podle kterých mají zaprvé starší ochranné známky mimořádně dobré jméno a zadruhé si lze mezi kolidujícími označeními vytvořit určitou spojitost. Pokud jde konkrétně o intenzitu dobrého jména starších ochranných známek, vychází napadené rozhodnutí z hypotetického předpokladu, že všechna tvrzení žalobkyně byla prokázána. Podle těchto tvrzení, která žalobkyně v zásadě zopakovala před Tribunálem, je čaj Darjeeling, jehož dobré jméno se promítá do starších ochranných známek, uznáván jako jemný čaj jedinečné a výjimečné jakosti.

138

Jak lze přitom dovodit z judikatury citované v bodech 66 a 125 výše, vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nevyžaduje pro účely jeho použití podobnost výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, zjištění, že mezi dotčenými výrobky a službami existují výrazné rozdíly a že spotřebitelé nebudou očekávat, že mezi výrobci čaje a společností žádající o zápis sporné ochranné známky existuje sebemenší vztah, nestačí k vyloučení nebezpečí prospěchu získaného z dobrého jména starších ochranných známek, které je podle hypotetického předpokladu, z něhož vychází napadené rozhodnutí, mimořádné intenzity.

139

Pokud jde o starší ochrannou známku s mimořádně dobrým jménem, i když jsou výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, velmi odlišné, nelze totiž vyloučit, že relevantní veřejnost přenese hodnoty spojené s touto starší ochrannou známkou na výrobky nebo služby, na které se vztahuje ochranná známka, o jejíž zápis je žádáno (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. května 2013, You-Q v. OHIM, C‑294/12 P, EU:C:2013:300, bod 69).

140

V projednávané věci jsou hodnotami zprostředkovanými prvkem, který je kolidujícím označením společný, tj. slovním prvkem „darjeeling“, jenž evokuje čaj uváděný na trh pod staršími ochrannými známkami s mimořádně dobrým jménem, podle hypotetického předpokladu, na kterém spočívá napadené rozhodnutí, hodnoty vytříbeného exkluzivního výrobku jedinečné jakosti. Dále vzhledem k tomu, že se analýza odvolacího senátu zakládá na hypotetickém předpokladu mimořádně dobrého jména, lze mít za to, že velká část dotčené veřejnosti bude vědět, že se oblast s homonymním názvem, z níž tento výrobek pochází, nachází v Indii. Slovní prvek „darjeeling“ tak může evokovat exotismus, smyslnost a tajemnost, které si relevantní veřejnost spojuje s představou orientální země.

141

Je třeba podotknout, že tento závěr není v rozporu se závěrem týkajícím se újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek (viz bod 111 výše). Ačkoli si relevantní veřejnost, tedy veřejnost, které jsou určeny starší ochranné známky – jak bylo uvedeno v bodě 95 výše – nevytvoří, pokud jde o nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek, žádnou spojitost mezi výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a Darjeeling jakožto oblastí Indie, nic nebrání tomu, aby veřejnost, které je určena přihlášená ochranná známka, mohla být přitahována přenosem hodnot a kladných vlastností spojených s uvedenou oblastí na přihlášenou ochrannou známku.

142

Vzhledem k výše uvedenému a zejména ke skutečnosti, že se hypotetický předpoklad, z něhož vychází napadené rozhodnutí, vztahuje k dobrému jménu mimořádné intenzity, kladné vlastnosti, jež evokuje slovní prvek „darjeeling“, společný kolidujícím označením, mohou být přeneseny na některé z výrobků a služeb, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a tudíž posílit přitažlivost posledně zmíněné ochranné známky.

143

Pokud jde o dotčené výrobky náležející do třídy 25, přihlášená ochranná známka totiž může mít prospěch z kladných vlastností zprostředkovaných staršími ochrannými známkami a konkrétně z obrazu vytříbenosti nebo též exotické smyslnosti šířeného slovním prvkem „darjeeling“. Nebezpečí neprávem získaného prospěchu nelze tedy v projednávané věci vyloučit ve vztahu k výrobkům, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náleží do třídy 25.

144

Toto zjištění platí též pro služby maloobchodního prodeje, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náleží do třídy 35 a souvisejí s výrobky náležejícími do třídy 25, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, tj. maloobchodní prodej dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla. Totéž platí vzhledem k povaze výrobků, s nimiž jsou spojeny, i pro ostatní služby maloobchodního prodeje, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náleží do třídy 35, a sice maloobchodní prodej parfémů, toaletních vod a kosmetiky, prádla pro domácnost a koupelnových textilií, a to z výše uvedených důvodů.

145

Výše uvedený závěr naproti tomu neplatí pro zbývající služby náležející do třídy 35 ani pro žádné služby náležející do třídy 38, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Ze spisu totiž není nijak patrný důvod, proč by užívání sporné ochranné známky přinášelo vedlejší účastnici obchodní výhodu ve vztahu k jiným službám, než jsou služby uvedené v předchozím bodě, a žalobkyně neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, na jejímž základě by tato případná výhoda mohla být prokázána. Příslušný závěr odvolacího senátu musí být tedy potvrzen.

146

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí spočívá na hypotetickém předpokladu mimořádně dobrého jména starších ochranných známek, je tudíž třeba napadené rozhodnutí částečně zrušit v rozsahu, v němž odvolací senát vyloučil použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, když pro všechny výrobky náležející do třídy 25 a služby maloobchodního prodeje náležející do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, vyloučil nebezpečí prospěchu získaného z užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu.

147

V důsledku tohoto částečného zrušení bude odvolací senát muset znovu posoudit argumenty uplatněné žalobkyní v jejím odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, které vychází z nebezpečí neprávem získaného prospěchu ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Nejprve bude muset s konečnou platností rozhodnout o existenci dobrého jména starších ochranných známek, a případně o jeho intenzitě.

148

Dospěje-li odvolací senát odchylně od hypotetického předpokladu, na kterém spočívá napadené rozhodnutí, k závěru že dobré jméno žádné ze starších ochranných známek není v konečném důsledku prokázáno, bude muset vyloučit použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, neboť jedna z podmínek jeho použití není splněna, a odvolání žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení v plném rozsahu zamítnout.

149

Dospěje-li odvolací senát ke konečnému závěru, že v projednávané věci je ve vztahu k přinejmenším jedné ze starších ochranných známek prokázáno dobré jméno nižší intenzity, než je mimořádně dobré jméno, jež tvoří hypotetický předpoklad, na kterém spočívá napadené rozhodnutí, bude muset posoudit, zda si veřejnost bude moci mezi kolidujícími označeními vytvořit spojitost, a v tomto směru s konečnou platností rozhodnout. Dojde-li odvolací senát při této analýze k závěru, že tuto spojitost si vytvořit nelze, bude muset vyloučit použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, neboť další z podmínek jeho použití není splněna. Dospěje-li naopak odvolací senát k závěru, že tuto spojitost si vytvořit lze, bude následně muset posoudit, zda existuje nebezpečí prospěchu získaného z užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu.

150

Konečně, dospěje-li odvolací senát k závěru, že mimořádně dobré jméno alespoň jedné ze straších ochranných známek bylo v projednávané věci skutečně prokázáno a že si veřejnost může mezi kolidujícími označeními vytvořit spojitost, bude v souladu s tímto rozsudkem muset shledat, že ve vztahu k výrobkům, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náleží do třídy 25, jakož i ke službám „maloobchodního prodeje dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla, parfémů, toaletních vod a kosmetiky, prádla pro domácnost a koupelnových textilií“, které náleží do třídy 35 a vztahuje se na ně přihlášená ochranná známka, existuje nebezpečí prospěchu získaného z užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu, a s cílem rozhodnout o použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 v projednávané věci následně posoudit, zda k tomuto užívání existuje řádný důvod.

151

V této souvislosti je třeba připomenout, že jelikož odvolací senát zaprvé s konečnou platností nerozhodl o dobrém jménu starších ochranných známek, zadruhé s konečnou platností nerozhodl o existenci spojitosti mezi kolidujícími označeními u veřejnosti a zatřetí tím, že neprávem vyloučil nebezpečí prospěchu získaného z užívání přihlášené ochranné známky, neposoudil, zda k tomuto užívání existuje řádný důvod ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, nepřísluší Tribunálu, aby o těchto třech otázkách poprvé rozhodl v rámci přezkumu legality napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Master, bod 68 výše, EU:T:2014:1062, bod 92 a citovaná judikatura).

152

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba druhému žalobnímu důvodu částečně vyhovět, napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž se týká výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které náleží do třídy 25, a služeb „maloobchodního prodeje dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla, parfémů, toaletních vod a kosmetiky, prádla pro domácnost a koupelnových textilií“, které náleží do třídy 35, a ve zbývající části žalobu zamítnout.

153

Podle čl. 134 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. V projednávané věci měly jak žalobkyně, tak OHIM a vedlejší účastnice ve věci částečně neúspěch. V důsledku toho je důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto: