Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci T-301/10,

Sophie in ’t Veld, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená O. W. Brouwerem a J. Blockxem, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené C. Hermesem a C. ten Dam, poté C. Hermesem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž původním předmětem je žádost o částečné zrušení rozhodnutí Komise SG. E.3/HP/psi – Ares (2010) 234950 ze dne 4. května 2010 v rozsahu, v němž odepírá přístup k některým dokumentům týkajícím se návrhu mezinárodní obchodní dohody proti padělatelství (ACTA),

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení N. J. Forwood, předseda, F. Dehousse (zpravodaj) a J. Schwarcz, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. října 2012,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

Skutečnosti předcházející sporu

1. V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) předložila žalobkyně Sophie in ’t Veld dne 17. listopadu 2008 první žádost o přístup ke všem dokumentům týkajícím se obchodní dohody proti padělatelství (dále jen „dohoda ACTA“). Žalobkyně obdržela odpověď na tuto žádost.

2. Po tomto prvním řízení o přístup, které není předmětem projednávané věci, požádala žalobkyně na základě nařízení č. 1049/2001 e-mailem ze dne 1. prosince 2009 o přístup ke „všem novým dokumentům týkajícím se dohody ACTA, které byly vyhotoveny po vyřízení této [první] žádosti, zvláště k dokumentům týkajícím se jednání, která proběhla v Soulu (Jižní Korea) v listopadu [2009]“.

3. V odpovědi ze dne 21. ledna 2010 předal generální ředitel generálního ředitelství (GŘ) pro obchod Evropské komise žalobkyni seznam dokumentů týkajících se dohody ACTA, které měla Komise k dispozici, jenž byl rozdělen do třinácti částí označených a) až m). Poskytl přístup k dokumentům uvedeným v částech a) až d) seznamu a odepřel přístup k dokumentům uvedeným v ostatních devíti částech [e) až m)] z důvodu, že se na tyto dokumenty vztahují výjimky stanovené v nařízení č. 1049/2001.

4. Konkrétně části f), k) a l) seznamu obsaženého v odpovědi ze dne 21. ledna 2010 byly nadepsány takto:

„f) Komentáře Unie ke kapitole týkající se boje proti trestné činnosti – poslední verze ze dne 30. října 2009. Existuje také několik přípravných a pracovních dokumentů Rady Evropské unie týkajících se této otázky, neboť jednání o kapitole týkající se boje proti trestné činnosti vede rotující předsednictví.

k) Průvodní zprávy pro výbor podle článku 133 obsahující výše uvedené dokumenty týkající se jednání, jakož i dokumenty Komise obsahující posouzení návrhů jiných stran, včetně dvou zpráv o návrhu kapitoly týkající se boje proti digitální trestné činnosti.

l) Běžná elektronická korespondence s jinými stranami dohody ACTA.“

5. Dne 10. února 2010 zaslala žalobkyně generálnímu řediteli GŘ „Obchod“ potvrzující žádost.

6. Dopisem ze dne 3. března 2010 informoval vedoucí odboru odpovědný v rámci generálního sekretariátu Komise žalobkyni, že v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 se lhůta pro odpověď na její potvrzující žádost prodlužuje o patnáct dnů, tedy do 24. března 2010.

7. Dopisem ze dne 24. března 2010, poté e-maily ze dne 23. a 30. dubna 2010 informoval odpovědný vedoucí odboru žalobkyni o tom, že dosud nebylo možné rozhodnout o její potvrzující žádosti o přístup, ale že byly podniknuty všechny kroky k tomu, aby toto rozhodnutí mohlo být přijato co nejdříve.

8. V dubnu 2010 zveřejnily strany jednání o dohodě ACTA dokument nadepsaný „Consolidated Text Prepared for Public Release – Anti-Counterfeiting Trade Agreement – PUBLIC Predecisional/Deliberative Draft: April 2010“ (konsolidované znění určené ke zveřejnění – Obchodní dohoda proti padělatelství – VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÝ návrh vypracovaný před rozhodnutím/který má být projednán – duben 2010) (dále jen „konsolidované znění návrhu dohody ACTA“).

9. Dne 4. května 2010 generální tajemník Komise přijal rozhodnutí SG. E.3/HP/psi – Ares (2010) 234950 (dále jen „rozhodnutí ze dne 4. května 2010“) a oznámil je žalobkyni. V seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, uvedla Komise 49 dokumentů, které jsou očíslovány od 1 do 49.

10. Generální tajemník poskytl úplný přístup k jednomu z těchto dokumentů (dokument č. 49 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010) a částečný přístup ke čtyřem dokumentům (dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na tomto seznamu) z důvodu, že na dokument č. 49 a na dotyčné části dokumentů č. 45 až č. 48 se nevztahuje žádná z výjimek z práva na přístup stanovených v nařízení č. 1049/2001.

11. Pokud jde naproti tomu o dokumenty č. 1 až č. 44 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, jakož i o další části dokumentů č. 45 až č. 48 tohoto seznamu, generální tajemník potvrdil odepření přístupu, o němž rozhodl generální ředitel GŘ „Obchod“ na základě výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001.

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

12. Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. července 2010.

13. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 25. října 2010 podalo Dánské království návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyně.

14. Poté, co bylo jeho vedlejší účastenství povoleno, vzalo Dánské království svůj návrh dopisem ze dne 10. února 2011 zpět.

15. Usnesením ze dne 17. března 2011 předseda druhého senátu Tribunálu vyhověl tomuto návrhu na vzdání se vedlejšího účastenství a za situace, kdy hlavní účastníci řízení nepředložili v tomto ohledu žádné vyjádření, rozhodl, že hlavní účastníci řízení a Dánské království ponesou vlastní náklady týkající se návrhu na vedlejší účastenství.

16. Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

– zrušil rozhodnutí ze dne 4. května 2010;

– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

17. V žalobě žalobkyně zejména kritizuje skutečnost, že rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – z důvodu, že nezmiňovalo dokumenty uvedené v částech f), k) a l) odpovědi ze dne 21. ledna 2010, ačkoli s výjimkou dvou dokumentů uvedených pod čísly 27 a 28 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – implicitně odepřelo přístup k těmto dokumentů, aniž v něm byly uvedeny důvody tohoto odepření.

18. V žalobní odpovědi Komise navrhuje, aby Tribunál:

– zamítl žalobu v rozsahu, v němž rozhodnutí ze dne 4. května 2010 obsahuje výslovné rozhodnutí o odepření přístupu;

– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

19. V žalobní odpovědi Komise dodala, že v rozsahu, v němž rozhodnutí ze dne 4. května 2010 obsahuje implicitní odepření přístupu k některým dokumentům, přijme v nejbližší možné době výslovné rozhodnutí v tomto ohledu a informuje o něm žalobkyni a Tribunál.

20. Dne 9. prosince 2010 přijal generální tajemník Komise toto rozhodnutí, které bylo zaregistrováno pod jednacím číslem SG. E.3/HP/MM/psi – Ares (2010) 924119 (dále jen „rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010“).

21. Komise oznámila rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 žalobkyni e-mailem z téhož dne a Tribunálu dopisem ze dne 10. prosince 2010 zapsaným v kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2010.

22. V rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 generální tajemník Komise připomněl kritiku žalobkyně týkající se implicitního odepření přístupu k dokumentům uvedeným v částech f), k) a l) odpovědi ze dne 21. ledna 2010, které obsahovalo rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

23. Generální tajemník Komise dále uvedl, že – jak Komise uznala v žalobní odpovědi – některé dokumenty zařazené do těchto tří částí, skutečně nebyly zmíněny v rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

24. Generální tajemník dodal, že rozsah rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 je tedy omezen na tyto tři části. Zdůraznil skutečnost, že – jak již bylo uvedeno v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – žádost o přístup ze dne 1. prosince 2009 byla považována za žádost vztahující se ke všem dokumentům vydaným po 17. listopadu 2008, které obsahovaly podstatné informace týkající se jednání o dohodě ACTA.

25. Generální tajemník poté zkoumal žádost o přístup. 

26. Generální tajemník vyloučil z rozsahu svého přezkumu některé dokumenty, které byly zařazeny do některé ze tří částí f), k) nebo l) odpovědi ze dne 21. ledna 2010, z důvodu, že tyto dokumenty již byly posouzeny v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nebo že nebyly posouzeny, jelikož neobsahují podstatné informace týkající se jednání o dohodě ACTA, a proto nespadají do rozsahu žádosti o přístup.

27. Generální tajemník kromě toho uvedl pět dalších dokumentů, které přestože byly součástí jedné z výše uvedených částí, nebyly v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 zkoumány.

28. Tyto další dokumenty jsou v seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, označeny čísly 27a, 40a, 50, 51 a 52.

29. Generální tajemník zkoumal žádost o přístup v rozsahu, v němž se týká těchto dalších pěti dokumentů.

30. Pokud jde nejprve o dokumenty č. 27a a č. 40a seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, generální tajemník k nim odepřel přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

31. Pokud jde dále o dokumenty č. 50 až č. 52 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, generální tajemník poskytl částečný přístup k těmto dokumentům, přičemž odepření přístupu ke zbývajícím částem těchto dokumentů opřel také o čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.

32. Ve vyjádření ze dne 19. ledna 2011 k rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 žalobkyně jednak zpochybnila některé případy odepření přístupu obsažené v tomto rozhodnutí, a naopak s jinými souhlasila, a jednak navrhla, aby Komise předložila Tribunálu určitý dokument.

33. Poté, co předseda druhého senátu Tribunálu v usnesení ze dne 9. června 2011 (dále jen „usnesení ze dne 9. června 2011“) konstatoval, že projednávaná žaloba zní na částečné zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, nařídil Tribunál na základě čl. 65 písm. b), čl. 66 odst. 1 a čl. 67 odst. 3 třetího pododstavce svého jednacího řádu Komisi, aby předložila všechny dokumenty, ke kterým odepřela přístup v obou těchto rozhodnutích.

34. Komise vyhověla tomuto usnesení dopisem zapsaným v kanceláři Tribunálu dne 8. července 2011.

35. Komise kromě toho podáním ze dne 1. července 2011, kterým odpověděla na výzvu Tribunálu, předložila své vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne 19. ledna 2011.

36. Ve vyjádření ze dne 1. července 2011 navrhovala Komise zamítnutí žaloby, která byla změněna vyjádřením žalobkyně ze dne 19. ledna 2011, jakož i to, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení.

37. V dopise ze dne 28. října 2011 zapsaným téhož dne v kanceláři Tribunálu uvedl generální tajemník Komise, že zjistil, že jeden z důvěrných dokumentů předaných Tribunálu dopisem ze dne 8. července 2011 v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, a sice dokument uvedený v tomto dopise v tabulce I pod číslem 47 neodpovídá dokumentu, k němuž byl žalobkyni částečně poskytnut přístup rozhodnutím ze dne 4. května 2010 a který je označen číslem 47 v seznamu, jenž je přílohou tohoto rozhodnutí.

38. Komise tedy za účelem opravy chyby v jejím dopise ze dne 8. července 2011 předala Tribunálu důvěrný dokument odpovídající dokumentu č. 47 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

39. Komise dodala, že při ověřování spisu zjistila, že nejen k šestému kolu (round) jednání o dohodě ACTA – zprávou z něhož je dokument č. 47 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – ale i ke čtvrtému, pátému a sedmému kolu jednání o dohodě ACTA existují v archívu Komise dvě zprávy z každého kola jednání, nikoliv jen jedna.

40. Komise uvedla, že je tomu tak proto, že po skončení každého kola jednání připravily její útvary první zprávu pro rychlé sdělení informací ředitelství GŘ „Obchod“, kdežto druhá zpráva byla poté vypracována pro „pracovní skupinu ,Obchod‘ Rady“, dříve „výbor podle článku 133“.

41. Vzhledem k tomu, že Komise tedy zjistila, že ke každému z těchto kol jednání o dohodě ACTA byla uvedena a zkoumána v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 pouze jedna ze dvou zpráv (dokumenty č. 45 až č. 48 seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí), oznámila, že přijme dodatečné rozhodnutí, v němž posoudí žádost o přístup v rozsahu, v němž se týká nově identifikovaných dokumentů.

42. Komise uvedla, že informovala Tribunál o výsledku tohoto posouzení a že mu v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011 předala úplné znění těchto dokumentů.

43. Poté, co se Tribunál dopisem ze dne 21. prosince 2011 dotázal na přijetí tohoto dodatečného rozhodnutí, uvedla Komise v dopise ze dne 9. ledna 2012, že její služby připravují toto rozhodnutí, které by mělo být přijato do dvou týdnů.

44. Dne 27. ledna 2012 přijal generální tajemník Komise oznámené dodatečné rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012“) a oznámil jej žalobkyni dne 1. února 2012 a Tribunálu dne 2. února 2012.

45. V příloze tohoto rozhodnutí je uvedeno osm dokumentů, z nichž jeden (odpovídající dokumentu č. 48 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010) není důvěrný vůbec a sedm dalších je důvěrných jen částečně.

46. Tři z těchto sedmi dokumentů odpovídají dokumentům č. 45 až č. 47 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010. Čtyři další dokumenty jsou dalšími verzemi dokumentů č. 45 až č. 48 uvedených na tohoto seznamu. Tyto čtyři další verze jsou dále označovány jako dokumenty č. 45a, č. 46a, č. 47a a č. 48a uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012.

47. Generální tajemník uvedl, že zkoumal žádost o přístup v rozsahu, v němž se týká dokumentů č. 45a, č. 46a, č. 47a a č. 48a uvedených na seznamu, který jsou přílohou rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, z hlediska okolnosti existujících ke dni tohoto rozhodnutí. Dodal, že aby nedošlo k rozporům, znovu přezkoumal další verze těchto dokumentů, které již byly zkoumány v rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

48. Generální tajemník uvedl, že pokud jde o těchto osm dokumentů, rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 nahrazuje rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

49. Generální tajemník odůvodnil odstranění všech částí – kromě částí týkajících se jmen zástupců a odstavce nadepsaného „Details“ dokumentu č. 47 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – výjimkou z práva na přístup upravenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 (část 4.1 rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012). Odstranění jmen zástupců opřel o výjimku z práva na přístup upravenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 (část 4.2 rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012) a odstranění výše uvedeného odstavce, který je nadepsán „Details“, o výjimku z práva na přístup upravenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci téhož nařízení (část 4.3 rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012).

50. Generální tajemník poskytl:

– částečný přístup k dokumentům č. 45 až č. 47 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 v širším rozsahu, než byl částečný přístup poskytnutý v tomto rozhodnutí;

– úplný přístup k dokumentu č. 48 uvedenému na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010;

– částečný přístup k dokumentům č. 45a, č. 46a, č. 47a a č. 48a, které tvoří přílohu rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012.

51. Na výzvu Tribunálu předložila žalobkyně dne 28. února 2012 své vyjádření k rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012.

52. Žalobkyně uvedla, že má nadále právní zájem na zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010. Zpochybnila, že legalita rozhodnutí ze dne 4. května 2010 může být zajištěna dovoláváním se ex post factum výjimek z práva na přístup, které nebyly uplatněny v tomto rozhodnutí, a uvedla, že se těmito dalšími výjimkami nebude zabývat. Podle žalobkyně umožňuje širší částečný přístup poskytnutý v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 objasnit platnost důvodu, o který Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 opřela odstranění určitých částí dokumentů. Žalobkyně má za to, že povaha informací zpřístupněných v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 vyvolává vážné pochybnosti o výkladu Komise týkajícím se důvodů odstranění určitých částí, kterých se dovolávala v rozhodnutí ze dne 4. května 2010, přičemž konkrétně tvrdí, že tyto důvody byly vyloženy a uplatněny v nepřiměřeném rozsahu.

53. Žalobkyně dodala, že zjistila z důvodu počítačové chyby při odesílání e-mailu, kterým jí Komise oznámila rozhodnutí z téhož dne, že jí ve skutečnosti byla sdělena úplná znění dokumentů č. 45 až č. 48 uvedených na seznamu, který je přílohou uvedeného rozhodnutí. Žalobkyně na základě své znalosti uvedených úplných znění kritizovala odstranění některých částí týkajících se návrhů jedné strany jednání, které mohly překračovat rámec acquis communautaire a byly v rozporu s požadavky na transparentnost, jež uvedl Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada (C-39/05 P a C-52/05 P, Sb. rozh. s. I-4723, bod 59).

54. Usnesením ze dne 15. března 2012 nařídil předseda druhého senátu Tribunálu Komisi na základě čl. 65 písm. b), čl. 66 odst. 1 a čl. 67 odst. 3 třetího pododstavce jednacího řádu, aby předložila čtyři dokumenty, které byly poprvé zkoumány v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012.

55. Komise vyhověla tomuto usnesení dopisem zapsaným v kanceláři Tribunálu dne 10. dubna 2012.

56. Podáním z téhož dne Komise kromě toho předložila vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne 28. února 2012.

57. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 13. července 2012 požádal Evropský parlament o vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyně. Tento návrh, který byl podán po přijetí rozhodnutí o zahájení ústního řízení, byl zamítnut usnesením předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne 28. srpna 2012.

Právní otázky

58. Úvodem je třeba určit rozsah projednávané žaloby ve vztahu k rozhodnutím přijatým Komisí jako odpověď na žádost o přístup a jednotlivým dokumentům zkoumaným v těchto rozhodnutích.

A – K rozsahu žaloby

1. K rozsahu žaloby ve vztahu k některým odepřením přístupu uplatněným v rozhodnutí ze dne 4. května 2010

59. Rozhodnutím ze dne 4. května 2010 se Komise vyjádřila k žádosti o přístup k dokumentům č. 1 až č. 49 uvedeným na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí. Poskytla přístup k dokumentu č. 49. Zcela odepřela přístup k dokumentům č. 1 až č. 44 a částečně k dokumentům č. 45 až č. 48.

60. Komise tvrdí, že přestože návrhová žádání uvedená v žalobě znějí na zrušení „rozhodnutí ze dne 4. května 2010“, cílem žaloby není úplné zrušení tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž odepírá přístup.

61. Komise uvádí, že pokud jde o dokumenty č. 30 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, žalobkyně ve své žalobě totiž tvrdí, že „nezpochybňuje rozhodnutí Komise odepřít přístup k těmto dokumentům“. Podle Komise je tedy žaloba namířena výlučně proti odepření přístupu k jiným dokumentům než k dokumentům č. 30 až č. 48 uvedeným na tomto seznamu.

62. Žalobkyně zpochybňuje tento výklad Komise týkající se její žaloby. Uznává, že Komise může odepřít přístup k dokumentům týkajícím se cílů Evropské unie a aspektů její strategie vyjednávání o dohodě ACTA.

63. Tvrdí však, že i přesto zpochybňuje platnost posouzení Komise ohledně možnosti částečně zpřístupnit dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

64. Je třeba uvést, že poté, co v argumentaci žaloby týkající se třetího žalobního důvodu založeného na porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 žalobkyně zpochybnila odepření přístupu k dokumentům č. 1 až č. 29 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, uvedla, že pokud jde o dokumenty č. 30 až č. 48 uvedené na tomto seznamu, „nezpochybňuje skutečnost, že Komise odepřela přístup k těmto dokumentům“.

65. Je však třeba rovněž konstatovat, že dále v žalobě, v části týkající se čtvrtého žalobního důvodu, žalobkyně uvádí, že pokud jde o dokumenty, které obdržela bez důvěrných částí, a tedy konkrétně o dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, Komise tyto dokumenty neúměrně proškrtala. Žalobkyně dodala, že přestože nemůže uvést konkrétní části dokumentů, které byly vynechány a jež měly být zpřístupněny, z některých odstraněných částí vyplývá, že Komise zaujala příliš restriktivní a úzký přístup.

66. V replice se žalobkyně nadále dovolávala porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 pouze ve vztahu k dokumentům č. 1 až 29 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010. V části týkající se čtvrtého žalobního důvodu však setrvala na svých argumentech týkajících se dokumentů č. 45 až č. 48 a tvrdila, že tyto argumenty již uvedla v žalobě.

67. Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žaloba nezpochybňuje použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 na dokumenty č. 30 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, avšak omezuje se – pouze ve vztahu k dokumentům č. 45 až č. 48 tohoto seznamu – na tvrzení, kterým zpochybňuje příliš restriktivní částečný přístup poskytnutý k těmto dokumentům.

68. Projednávaná žaloba tedy zpochybňuje konkrétně rozhodnutí ze dne 4. května 2010 pouze v rozsahu, v němž se týká dokumentů č. 1 až č. 29 uvedených na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, a dokumentů č. 45 až č. 48 tohoto seznamu, přičemž je třeba uvést, že stran posledně uvedených dokumentů má žalobkyně pouze za to, že by částečný přístup k uvedeným dokumentům poskytnutý Komisí mohl být příliš restriktivní.

2. K rozsahu žaloby po přijetí rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 ve světle vyjádření žalobkyně ze dne 19. ledna 2011

69. Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2010 se Komise vyjádřila k žádosti o přístup v rozsahu, v němž se týkala dokumentů, na něž se vztahovala tato žádost, avšak které nebyly zkoumány v rozhodnutí ze dne 4. května 2010, a sice k dokumentům č. 27a, č. 40a a č. 50 až č. 52 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010. Komise zcela odepřela přístup k dokumentům č. 27a a č. 40a a částečně k dokumentům č. 50 až č. 52.

70. Zaprvé je třeba uvést – jak tvrdí Komise ve své duplice – že tento orgán rozhodnutím ze dne 9. prosince 2010 přikročil ke zrušení ab initio již dříve přijatého implicitního rozhodnutí o odepření přístupu k uvedeným dokumentům, které vyplývalo ze skutečnosti, že Komise nepřijala výslovné rozhodnutí týkající se těchto dokumentů (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 19. ledna 2010, Co-Frutta v. Komise, T-355/04 a T-446/04, Sb. rozh. s. II-1, bod 45, a usnesení Tribunálu ze dne 17. června 2010, Jurašinović v. Rada, T-359/09, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 40).

71. Z toho vyplývá, že po přijetí rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 se stala projednávaná žaloba bezpředmětnou v rozsahu, v němž zní na zrušení implicitního rozhodnutí o odepření přístupu, které v unijním právním řádu již neexistuje. Není tedy třeba rozhodnout v tomto ohledu s výhradou posouzení týkajícího se nákladů řízení.

72. Zadruhé je třeba uvést, že žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. ledna 2011 k rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 podaném ve lhůtě pro podání žaloby zpochybňovala některé případy odepření přístupu uvedené v tomto rozhodnutí.

73. Z toho vyplývá – jak bylo ostatně uvedeno v usnesení ze dne 9. června 2011 (viz bod 33 výše) – že projednávaná žaloba zní v současné době také na částečné zrušení rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010.

74. V tomto kontextu je třeba upřesnit, že vyjádření žalobkyně ze dne 19. ledna 2011 nezpochybňuje jedno z odepření přístupu uplatněné v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010.

75. Pokud jde o dokument ze dne 25. února 2009, nadepsaný „Note on informal meeting of 4 March 2009“ (poznámka k neformální schůzce ze dne 4. března 2009) (dokument č. 50 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010), k němuž byl poskytnut úplný přístup s výjimkou jedné věty obsahující subjektivní posouzení, které by mohlo být negativně vnímáno dotyčnou stranou jednání, žalobkyně prohlásila, že toto odstranění nezpochybňuje.

76. Pokud jde dále o elektronickou korespondenci mezi stranami jednání, která je zmíněna v bodě 2.3 rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 a jež se týká běžné výměny e-mailů mezi stranami jednání týkající se čistě administrativních otázek, je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že se její žádost o přístup nevztahuje na tento druh dokumentů.

77. Z výše uvedeného vyplývá, že jakmile bylo přijato rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, vztahovala se ve světle vyjádření žalobkyně ze dne 19. ledna 2011 projednávaná žaloba na odepření přístupu, na základě rozhodnutí Komise, k dokumentům č. 27a, č. 40a, č. 51 a č. 52 seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

3. K rozsahu žaloby po přijetí rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 ve světle vyjádření žalobkyně ze dne 28. února 2012

78. V rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 posuzovala Komise žádost o přístup v rozsahu, v němž se týká čtyř nových dokumentů (dokumenty č. 45a, č. 46a, č. 47a a č. 48a, které tvoří přílohu rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012), a znovu přezkoumala přístup ke čtyřem dalším verzím těchto dokumentů, které již byly posouzeny v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

79. Komise uvedla, že rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 nahrazuje pro těchto osm dokumentů rozhodnutí ze dne 4. května 2010. Ve vyjádření ze dne 10. dubna 2012 tvrdila, že vzhledem k tomu, že žalobkyně neoznámila Tribunálu, že si přeje zahrnout do rozsahu svého návrhu na zrušení i rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, zní projednávaná žaloba výlučně na částečné zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010.

80. Pokud jde o první tvrzení, je třeba uvést, že rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 nezrušuje a nenahrazuje rozhodnutí ze dne 4. května 2010 v rozsahu, v němž se týká osmi dokumentů – jak uvádí Komise – nýbrž ho zrušuje a nahrazuje v rozsahu, v němž se týká pouze čtyř dokumentů (dokumenty č. 45 až č. 48), které již Komise zkoumala v květnu 2010. Pro další čtyři dokumenty (č. 45a až č. 48a), které nebyly předmětem dřívějšího zkoumání, je rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 původním rozhodnutím.

81. Pokud jde o druhé tvrzení, je třeba skutečně konstatovat, že nikde ve svém vyjádření ze dne 28. února 2012 žalobkyně nezměnila návrhová žádání uvedená v žalobě podané proti rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 ani jejich změnu nenavrhovala. Jak sama Komise správně uvádí ve vyjádření ze dne 10. dubna 2012, žalobkyně ve vyjádření ze dne 28. dubna 2012 vědomě kritizuje pouze rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a odstranění částí dokumentů č. 45 až č. 48, o němž bylo rozhodnuto v tomto rozhodnutí.

82. Pokud žalobkyně zmiňuje odůvodnění rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, nečiní tak proto, aby navrhla zrušení tohoto rozhodnutí, ale zmiňuje jej proto, aby podpořila svůj návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010. V závěru svého vyjádření ze dne 28. února 2012 žalobkyně ostatně uvádí, že „důkazy poskytnut é rozhodnutím ze dne 27. ledna 2012 jasně prokazují, že v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 byl nesprávně použit článek 4 nařízení č. 1049/2001“.

83. Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žaloba nezní na zrušení rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, ale pouze na zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010.

84. Je třeba mimochodem uvést, že skutečnost, že nebyl podán návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, není vůbec způsobena opomenutím žalobkyně, ale vyplývá spíše z její vůle dosáhnout toho, aby byly konstatovány údajné protiprávnosti, kterých se Komise dopustila v rozhodnutí ze dne 4. května 2010, aniž riskovala, že tyto protiprávnosti budou „odůvodněny“ pozdějšími posouzeními Komise uvedenými v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012. Z tohoto důvodu žalobkyně výslovně odmítá přezkum odůvodnění – která byla podle ní dodána ex post factum  – uplatňovaných Komisí v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012.

4. Závěr o rozsahu žaloby

85. Vzhledem k okolnostem a úvahám uvedeným v bodech 59 až 84 výše, je třeba dospět k závěru, že projednávaná žaloba zní na zrušení:

– rozhodnutí ze dne 4. května 2010 v rozsahu, v němž odepírá přístup k dokumentům č. 1 až č. 29 a č. 45 až č. 48 uvedeným na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí;

– rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 v rozsahu, v němž odepírá přístup k dokumentům č. 27a, č. 40a, č. 51 a č. 52 uvedeným na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

B – K věci samé

86. Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 4 téhož nařízení. Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 a ze zjevně nesprávného posouzení. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality. Pátý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001

87. Pokud jde o první žalobní důvod, ve kterém žalobkyně vytýká Komisi, že se v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nezabývala některými dokumenty, které však jsou uvedeny v odpovědi ze dne 21. ledna 2010, bylo v bodě 71 výše již konstatováno, že po přijetí rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 se stala projednávaná žaloba bezpředmětnou v rozsahu, v němž se týká zrušení implicitního rozhodnutí o odepření přístupu k některým dokumentům, které Komise uvedla v odpovědi ze dne 21. ledna 2010 a které již dále nezkoumala.

88. Z toho vyplývá, že se samotný tento žalobní důvod, který je předložen na podporu tohoto návrhu na zrušení, stal bezpředmětným a není jej tedy třeba zkoumat.

2. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001

89. Ve své žalobě vytýká žalobkyně Komisi, že použila čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 tak, jako by obsahoval hmotněprávní výjimku z práva na přístup, zatímco se jedná pouze o procesní pravidlo. Tím, že Komise podle žalobkyně přehlédla výlučně procesní funkci tohoto ustanovení, přiznala v praxi třetím osobám právo veta vztahující se na zveřejnění dokumentů, jejichž jsou původci.

90. Komise odpovídá, že rozhodnutí ze dne 4. května 2010 se opírá výlučně o čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.

91. Je třeba konstatovat – podobně jak učinila Komise – že nikde v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 není dovoláván čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 jakožto základ tohoto rozhodnutí. Vyšlo najevo, že rozhodnutí ze dne 4. května 2010 je založeno výlučně na čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001.

92. Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod, jak je formulován v žalobě, je založen na nesprávném předpokladu a musí být zamítnut.

93. Ve své replice žalobkyně ostatně již nezpochybňuje skutečnost, že rozhodnutí ze dne 4. května 2010 je založeno výlučně na čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001. Žalobkyně bere na vědomí vysvětlení uvedená v žalobní odpovědi a sama výslovně dochází k závěru, že rozhodnutí ze dne 4. května 2010 je založeno výlučně na posledně uvedeném ustanovení. Nedovolává se již skutečnosti, že Komise k tomu, aby odepřela přístup, použila čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 jako hmotněprávní výjimku.

94. Za této situace uplatnila žalobkyně v replice výtku založenou na porušení ustanovení čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 chápaného tentokrát jakožto procesní pravidlo.

95. Žalobkyně tak poznamenává, že u dokumentů třetích osob, musí Komise na základě tohoto ustanovení konzultovat třetí osoby pro posouzení, zda má uplatnit výjimku z práva na přístup, není-li zřejmé, zda dokument má, nebo nemá být zpřístupněn. Ze znění čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 podle žalobkyně vyplývá, že Komise nemá velkou volnost při posuzování toho, zda je třeba konzultovat třetí osobu, či nikoliv. Žalobkyně má za to, že Tribunál tedy musí rozhodnout o této otázce nehledě na širokou posuzovací pravomoc Komise při uplatňování výjimek z práva na přístup stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001. Tvrdí, že pokud by se ukázalo, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že zpřístupnění dotčených dokumentů by mělo nepříznivé důsledky, porušila by svoji povinnost konzultovat třetí osoby, což by mělo vést ke zrušení rozhodnutí ze dne 4. května 2010. Žalobkyně odkazuje v tomto ohledu na další text své repliky.

96. Komise tvrdí, že tato výtka je nepřípustná, a pokud přeci jen, pak je neopodstatněná.

97. Podle ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu musí žaloba uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis žalobních důvodů a nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný. Analogické řešení platí i ve vztahu k výtce dovolávané na podporu žalobního důvodu (viz rozsudek Tribunálu ze dne 21. března 2002, Joynson v. Komise, T-231/99, Recueil, s. II-2085, bod 156 a citovaná judikatura).

98. Je třeba uvést, že tato výtka, v níž žalobkyně tvrdí, že Komise porušila procesní povinnost konzultovat třetí osoby, není-li zřejmé, zda dokument má nebo nemá být zpřístupněn, není uvedena v žalobě, a jde tedy o novou výtku.

99. Tato nová výtka není ani založena na žádné skutkové nebo právní okolnosti, která by vyšla najevo v průběhu řízení před Tribunálem. Vzhledem k tomu, že odpověď ze dne 21. ledna 2010 ani rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nezmiňují konzultaci třetích osob v souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001, měla žalobkyně k dispozici informace, které jí umožňovaly – chtěla-li tak učinit – dovolávat se od podání žaloby porušení tohoto procesního pravidla. Tvrzení Komise v žalobní odpovědi, které uvádí žalobkyně a podle něhož „Komise neměla žádné pochybnosti o nepříznivých důsledcích takového zpřístupnění“, neobsahuje žádnou novou skutkovou nebo právní okolnost.

100. Kromě toho tato nová výtka nerozšiřuje tento žalobní důvodu, který se tak, jak byl formulován v žalobě, týkal zcela odlišné otázky (otázky použití čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 jako hmotněprávní výjimky z práva na přístup), ani jakýkoliv jiný žalobní důvod.

101. V tomto ohledu je třeba uvést, že tato nová výtka, která nemá ani zdaleka úzkou souvislost s některým jiným žalobním důvodem, je spíše v rozporu s tvrzením uvedeným v žalobě (viz bod 89 výše), podle něhož se Komise podřídila stanovisku třetích osob, jako by se jednalo o veto. Toto tvrzení, které spočívá na okolnosti, že Komise znala očekávání třetích osob, pokud šlo o důvěrnost jejich dokumentů týkajících se jednání, totiž nijak nezmiňuje pozdější procesní výtku, kterou je tomuto orgánu vytýkáno, že je nekonzultoval.

102. Dále žalobkyně nikde v replice netvrdí, že skutečnost, že třetí osoby nebyly konzultovány, vedla ke zjevně nesprávnému posouzení, které je předmětem třetího žalobního důvodu. Žalobkyně se naopak v replice drží čistě procesního argumentu.

103. Z výše uvedeného vyplývá, že výtka vycházející z porušení čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 jako procesního ustanovení, je novou výtkou, která je podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nepřípustná.

3. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 a ze zjevně nesprávného právního posouzení

a) K první části, vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001

104. Žalobkyně tvrdí, že obecné důvody, kterých se Komise dovolává, aby odepřela přístup, spočívají na nesprávném výkladu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Má za to, že existence dohody o důvěrnosti mezi stranami jednání o dohodě ACTA nemůže odůvodnit odepření přístupu ze strany Komise. Žalobkyně tvrdí, že Komise nerozlišila mezi postojem, který v jednáních o dohodě ACTA zaujala Unie a postoji ostatních stran, přestože se zveřejněním unijních postojů nebylo spojeno žádné riziko. Konečně zveřejnění dokumentů týkajících se dohody ACTA může podle žalobkyně jen posílit veřejný zájem v oblasti mezinárodních vztahů.

105. Komise zpochybňuje názor žalobkyně. Tvrdí, že podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 byla oprávněna odepřít přístup k některým dokumentům. Má za to, že jejich jednostranné zpřístupnění Unií v kontextu mezinárodních jednání spočívajících na vzájemné důvěře mezi stranami jednání, by porušilo ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů. Komise uvádí, že dohoda o důvěrnosti uzavřená mezi stranami dohody ACTA byla pouze jednou z několika skutečností posuzovaných při použití výše uvedeného ustanovení v projednávané věci. Komise zpochybňuje relevanci rozlišení mezi unijním postojem a postoji jiných stran, které učinila žalobkyně a zdůrazňuje, že jednání o dohodě ACTA nebyla v té době ukončena.

106. Článek 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážka nařízení č. 1049/2001 stanoví, že „orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany […] veřejného zájmu, pokud jde o […] mezinárodní vztahy“.

107. Je třeba připomenout, že přístup veřejnosti k dokumentům orgánů představuje právní zásadu a možnost odepření výjimku. Rozhodnutí o odepření je platné pouze tehdy, pokud je založeno na jedné z výjimek stanovených článkem 4 nařízení č. 1049/2001. V souladu s ustálenou judikaturou musí být tyto výjimky vykládány a používány restriktivně, aby nebylo znemožněno uplatnění obecné zásady zakotvené v tomto nařízení (rozsudek Tribunálu ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T-110/03, T-150/03 a T-405/03, Sb. rozh. s. II 1429, bod 45; viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 7. února 2002, Kuijer v. Rada, T-211/00, Recueil, s. II 485, bod 55). Zásada proporcionality dále vyžaduje, aby výjimky nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hautala, C-353/99 P, Recueil, s. I-9565, bod 28).

108. Pokud jde o výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, Soudní dvůr uznal, že zvláště choulostivá a zásadní povaha zájmů chráněných tímto ustanovením ve spojení se závazným charakterem odepření přístupu, které musí podle tohoto ustanovení orgán namítat, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti poškodilo tyto zájmy, činí z rozhodnutí, které musí být orgánem přijato, rozhodnutí komplexního a ožehavého charakteru, který si žádá mimořádný stupeň obezřelosti. Soudní dvůr konstatoval, že takové rozhodnutí tudíž vyžaduje určitý prostor pro uvážení (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C-266/05 P, Sb. rozh. s. I-1233, bod 35).

109. V důsledku toho se musí přezkum legality rozhodnutí orgánů odpírajících přístup k dokumentům z důvodu výjimek týkajících se veřejného zájmu stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 vykonávaný Soudem omezit na ověření respektování procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i nedostatku zjevně nesprávného posouzení skutkových zjištění a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, bod 108 výše, bod 34, a rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, bod 107 výše, bod 47 a citovaná judikatura).

110. Konečně je třeba připomenout, že ze znění čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že pokud jde o výjimky z práva na přístup uvedené v tomto ustanovení, je orgán povinen odepřít tento přístup, pokud by zpřístupnění dokumentu veřejnosti mohlo poškodit zájmy, které zmíněné ustanovení chrání, aniž by bylo na rozdíl od toho, co stanoví zejména odstavec 2 téhož článku, v tomto případě třeba vyvažovat požadavky spojené s ochranou zmíněných zájmů a požadavky vyplývající z jiných zájmů (rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, bod 108 výše, body 46 až 48; rozsudky Tribunálu ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, bod 107 výše, body 51 až 55; ze dne 25. dubna 2007, WWF European Policy Programme v. Rada, T-264/04, Sb. rozh. s. II-911, bod 44; ze dne 22. května 2012, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T-300/10, bod 124 a ze dne 3. října 2012, Jurašinović v. Rada, T-465/09, body 47 až 49).

111. Právě s ohledem na výše uvedené úvahy je třeba posoudit, zda – jak tvrdí žalobkyně – Komise porušila čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.

112. Žalobkyně zaprvé tvrdí, že obecné důvody, kterých se dovolává Komise, aby odepřela přístup, spočívají na nesprávném výkladu tohoto ustanovení. Má za to, že dohoda o důvěrnosti mezi stranami jednání o dohodě ACTA nemůže odůvodnit odepření přístupu, které Komise vůči ní uplatnila.

113. V rozhodnutí ze dne 4. května 2010 Komise připomněla, že strany jednání o dohodě ACTA, které se shodly na zveřejnění [konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA], zároveň znovu zdůraznily význam zachování důvěrnosti jejich příslušných postojů v těchto jednáních“. Komise uvedla, že „je důležité uvést, že za současného stavu jednání o dohodě ACTA, je ještě třeba dosáhnout kompromisů mezi jednotlivými zeměmi ohledně konečného postoje, který má být přijat a na vnitrostátní úrovni vyřešit spory, které se jej týkají“ (bod 4.1 první pododstavec rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

114. Komise dodala, že „je obecně považováno za samozřejmost, že úspěch mezinárodních jednání vyžaduje spolupráci dotčených stran, která ve velké míře závisí na existenci prostředí vzájemné důvěry“. Tvrdí, že „je tomu tak zvláště v případě probíhajících obchodních jednání, která se týkají choulostivých témat a různých oblastí, jako jsou například hospodářské politiky, obchodní zájmy a politické důvody“ (bod 4.1 čtvrtý pododstavec rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

115. Komise uvedla, že z důkladného zkoumání všech dokumentů, na které se vztahuje žádost o přístup, jasně vyplynulo, že pokud by za okolností projednávané věci bylo této žádosti zcela vyhověno, mělo by to nepříznivý důsledek pro prostředí vzájemné důvěry mezi stranami jednání, a snížily by se tak šance na úspěšné vedení jednání, čímž by bylo zmařeno úsilí stran jednání, jakož i možnosti další spolupráce. Komise dodala, že pokud by partneři Unie měli důvod se domnívat, že jejich názory vyjádřené během důvěrných jednání mohou být Unií později zveřejněny, mělo by to nepříznivý dopad na budoucí jednání (bod 4.1 pátý pododstavec rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

116. Komise dodala, že je v tomto kontextu důležité zohlednit skutečnost, že jakmile to bylo možné, prosazovala zpřístupnění konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA a nepřetržitě informovala veřejnost o cílech a obecném směru jednání. Komise uvedla, že po každém kole jednání zveřejnila souhrnné zprávy schválené všemi stranami jednání, jakož i podrobný popis stavu probíhajících jednání. Kromě toho uspořádala tři veřejné konference týkající se dohody ACTA v roce 2008, 2009 a 2010, aby informovala veřejnost o cílech dohody ACTA a stavu probíhajících jednání a shromáždila všechny připomínky dotčených stran (bod 4.1 šestý pododstavec rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

117. Komise uvedla, že „pokud jde o dokumenty třetích osob, [ona] sama určila, zda je použitelná jedna z výjimek stanovených v nařízení č. 1049/2001“ a že „jednou ze skutečností zohledněných při tomto posouzení byla skutečnost, že nerespektování žádosti třetích osob o to, aby jejich dokumenty nebyly zpřístupněny, by vážně ohrozilo pokračování jednání a porušilo by ochranu unijních mezinárodních vztahů“. Komise dodala, že „je tomu tak tím spíše, že jednou z otázek projednávaných v rámci jednání byla přijatelná úroveň transparentnosti, pokud jde o samotné znění dohody“. Komise, kt erá zohlednila nedávnou dohodu stran jednání o zveřejnění [konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA] a jejich znovu vyslovenou žádost o důvěrnost jejich příslušných postojů“ měla za to, že „pokud by zpřístupnila uvedené postoje vyjádřené v kontextu jednání o dohodě ACTA, narušilo by to důvěryhodnost Unie a důvěru ostatních stran jednání“ (bod 4.2 druhý pododstavec rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

118. Nejprve je třeba uvést, že ze všech těchto úvah vyplývá, že i když Komise k tomu, aby zachovala důvěrnost postojů zaujatých během jednání, skutečně odkázala na dohodu stran jednání, nikterak tuto dohodu nenamítala vůči žádosti o přístup jakožto dohodu, která je právně závazná a jež jí ukládá právní povinnost zamítnout tuto žádost. Komise naopak použila jako právní základ svého odepření přístupu pouze č. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.

119. Dále nemůže být zpochybněno, a žalobkyně to ostatně v replice sama uznává, že jednání o mezinárodních dohodách může za účelem zajištění efektivity jednání odůvodnit určitou úroveň diskrétnosti, která umožňuje zajistit vzájemnou důvěru stran jednání a rozvinutí volné a efektivní diskuse. Jak uvádí Komise, každá forma jednání nutně implikuje určité taktické úvahy stran jednání a nezbytná spolupráce mezi stranami jednání ve velké míře závisí na existenci prostředí vzájemné důvěry.

120. Je třeba kromě toho uvést, že Tribunál měl za to, že podnět k jednáním za účelem uzavření mezinárodní dohody a jejich vedení patří v zásadě do oblasti moci výkonné a že účast veřejnosti na postupu vyjednávání a uzavírání mezinárodní dohody je nutně omezená s ohledem na legitimní zájem neprozradit strategické body jednání (rozsudek Tribunálu ze dne 4. května 2012, in ’t Veld v. Rada, T-529/09, bod 88; rovněž viz bod 57 a závěr bodu 59 rozsudku).

121. Z výše uvedených úvah, posouzených jako takových, vyplývá, že důvody, které Komise uvedla v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 k odůvodnění svého odepření, nejsou v rozporu s čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou nařízení č. 1049/2001 ani nespočívají na jeho nesprávném výkladu.

122. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že by zveřejnění vlastních postojů zaujatých Unií každopádně nepředstavovalo žádné nebezpečí pro třetí strany. Podle žalobkyně by zveřejnění dokumentů a informací, které Unie sdělila svých vyjednávacím partnerům, nemělo působit potíže.

123. I bez ohledu na skutečnost, že toto stanovisko není slučitelné s uznáním (viz bod 119 výše) nezbytnosti určité důvěrnosti, je třeba uvést – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že není vyloučeno, že zpřístupnění unijních postojů zastávaných v mezinárodních jednáních může porušit ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

124. Není vyloučeno, že toto zpřístupnění unijních postojů zastávaných v jednáních může nepřímo umožnit seznámení se s postoji ostatních stran jednání. Může tomu tak být zejména tehdy, odkazuje-li unijní postoj na postoj jiné strany jednání nebo lze-li zkoumáním unijního postoje nebo z jeho vývoje v průběhu jednání s větší či menší přesností vyvodit postoj jedné nebo několika stran jednání.

125. Kromě toho je třeba uvést, že v kontextu mezinárodních jednání, se mohou postoje, které zaujala Unie, již z povahy věci vyvíjet v závislosti na průběhu těchto jednání, ústupcích a kompromisech, na něž v tomto rámci přistoupily dotčené strany jednání. Jak již bylo uvedeno, formulace postojů v jednáních může implikovat určité taktické úvahy vyjednávačů, a to včetně samotné Unie. V tomto kontextu není vyloučeno, že pokud by Unie zpřístupnila postoje, které zaujala v jednání, zatímco postoje dalších stran by zůstaly utajeny, mohlo by to mít v praxi nepříznivý vliv na vyjednávací schopnost Unie.

126. Pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož bylo možné, aby Komise zpřístupnila různé postoje zastávané na jednáních, aniž by identifikovala strany jednání zastávající tyto postoje, je třeba mít za to, že v kontextu mezinárodních jednání může skutečnost, že jedna strana jednání jednostranně zpřístupní – byť na první pohled anonymně – postoj, který v jednání zastává jedna nebo několik jiných stran jednání, vážně narušit – pokud jde o stranu jednání, jejíž postoj je zveřejněn, a tedy ostatně i o ostatní strany jednání, které jsou svědky tohoto zpřístupnění – prostředí vzájemné důvěry, které je nezbytné pro efektivitu těchto jednání. Jak uvádí Komise, nastolení prostředí vzájemné důvěry a jeho zachování je v kontextu mezinárodních vztahů velmi náročným úkolem.

127. Kromě toho žalobkyně nesprávně tvrdí, že po zpřístupnění konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA lze mít za to, že jednání, která se uskutečnila před tímto zpřístupněním, jsou skončena, a že proto musí být jejich obsah zveřejněn. Je třeba uvést – aniž je dotčena otázka, zda může ochrana veřejného zájmu v mezinárodních vztazích odůvodnit zachování důvěrnosti dokumentů týkajících se jednání určitou dobu po skončení těchto jednání – že konsolidované znění návrhu dohody ACTA je pouze návrhem dohody a v době jeho zpřístupnění jednání pokračovala.

128. Z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení žalobkyně, že zpřístupnění unijních postojů nebo postojů jiných stran jednání o dohodě ACTA nemohlo porušit zájem chráněný čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou nařízení č. 1049/2001, je nesprávné.

129. Pokud jde zatřetí o argument, podle něhož zpřístupnění dokumentů týkajících se dohody ACTA může jen posílit veřejný zájem v oblasti mezinárodních vztahů a zabránit sporům vzniklým z protiprávního zveřejnění některých návrhů, je třeba připomenout, že je sice pravda, že cílem nařízení č. 1049/2001 je zajistit maximální transparentnost tím, že bude v co nejvyšší míře posíleno právo veřejnosti na přístup k unijním dokumentům (čtvrtý bod odůvodnění nařízení), nic to však nemění na tom, že stanoví výjimky z práva na přístup, jejichž cílem je chránit některé veřejné nebo soukromé zájmy a v projednávaném případě veřejný zájem v oblasti mezinárodních vztahů.

130. Právě z výše uvedených úvah přitom vyplývá, že důvody, které Komise v projednávaném případě uplatnila k tomu, aby omezila přístup, jako takové a bez ohledu na otázku jejich konkrétního uplatnění v rozhodnutích ze dne 4. května 2010 a 9. prosince 2010, neobsahovaly žádný nesprávný výklad čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

131. Pokud jde o argumentu žalobkyně, jehož cílem je dovolat se v projednávaném případě vyššího veřejného zájmu na zpřístupnění, je třeba připomenout, že výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 jsou závaznými výjimkami, které na rozdíl od jiných výjimek z práva na přístup neobsahují žádný odkaz na zohlednění takového zájmu. V kontextu žaloby na zrušení rozhodnutí o odepření přístupu na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, musí být jakýkoliv argument vycházející z existence vyššího veřejného zájmu na zpřístupnění odmítnut jako irelevantní (v tomto smyslu viz judikatura citovaná v bodě 110 výše).

132. Z výše uvedeného vyplývá, že první část tohoto žalobního důvodu musí být zamítnuta.

b) K druhé části, vycházející z nesprávného právního posouzení při použití čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001

133. Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení při konkrétním uplatnění výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 na sporné dokumenty uvedené v seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, jakož i na některé dokumenty, které jsou předmětem rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010.

134. Komise zpochybňuje stanovisko žalobkyně a tvrdí, že se výjimka z práva na přístup uvedená v rozhodnutích ze dne 4. května 2010 a ze dne 9. prosince 2010 na dotčené dokumenty plně vztahovala.

Ke konsolidovanému znění návrhu dohody ACTA, jejím kapitolám a předloze návrhu týkajícího se technické spolupráce (dokumenty č. 1 až 22 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010)

135. Pokud jde o dokumenty č. 1 až 21 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, spočívá stanovisko žalobkyně na tvrzení, že pokud byly postoje a návrhy, které tyto dokumenty obsahují, začleněny do konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA, nemusí být znovu zkoumány a jejich zpřístupnění by nemělo působit potíže. Žalobkyně má za to, že pokud tyto dokumenty obsahovaly názory Komise, s nimiž seznámila své partnery, se kterými jednala, neexistoval důvod neposkytnout jí přístup k těmto názorům. Pokud jde o dokument č. 22 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, který nebyl začleněn do konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA, žalobkyně tvrdí, že zpřístupnění dokumentu, který se vztahoval jen k technické spolupráci, nemohlo jednání narušit.

136. Jak z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.1), tak z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že dokumenty č. 1 až 20 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, se týkají jednotlivých kapitol návrhu dohody ACTA a obsahují – zejména na základě použití funkce sledování změn dokumentu (track changes) – postoje a návrhy jednotlivých stran jednání vyjádřené v rámci jednání. Dokument č. 21 tvoří seznam otázek k diskusi. Dokument č. 22 obsahuje návrhy jedné strany jednání v oblasti technické spolupráce.

137. Je třeba připomenout – jak uvádí Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.1) – že jednání o dohodě ACTA v době přijetí tohoto rozhodnutí stále probíhala a že zveřejněné konsolidované znění návrhu dohody bylo pouze návrhem dohody.

138. Za těchto podmínek se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla v bodě 5.1 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 za to, že pokud by byly žalobkyni zpřístupněny dokumenty č. 1 až č. 20 a č. 22, a tedy postoje, které strany jednání v jeho průběhu zaujaly, narušilo by to prostředí vzájemné důvěry, které je nezbytné k tomu, aby každá ze stran jednání svobodně vyjádřila své postoje, a ovlivnilo by to vyjednávací schopnost Unie.

139. Okolnost, že dokument č. 22 je návrhem týkajícím se technické spolupráce nemění nic na tom, že je dokumentem týkajícím se jednání, který byl vyhotoven jednou stranou jednání, a že jeho zpřístupnění by tedy mohlo narušit prostředí vzájemné důvěry, které je pro jednání nezbytné.

140. Pokud jde naproti tomu o dokument č. 21 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, je třeba uvést, že se nejedná o dokument, který by obsahoval postoj jedné nebo více stran zaujatý během jednání, ale jedná se o seznam otázek k diskusi, aniž v něm jsou nepřímo vyjádřeny postoje. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že zamítnutí žádosti o přístup v rozsahu, v němž se týká tohoto dokumentu, je stiženo zjevně nesprávným posouzením, jelikož Komise měla nesprávně za to, že zpřístupnění tohoto dokumentu by porušilo ochranu veřejného zájmu v mezinárodních vztazích.

141. Z toho vyplývá – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že se Komise při výkonu své posuzovací pravomoci v oblasti výjimek z práva na přístup stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že z důvodů uvedených v bodě 5.1 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 odepřela přístup k dokumentům č. 1 až č. 20 a č. 22 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, je však třeba vyhovět této části třetího žalobního důvodu v rozsahu, v němž se týká dokumentu č. 21 uvedeného na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

K dokumentům týkajícím se postupu, který je třeba uplatňovat u žádostí o připuštění k jednáním (dokumenty č. 23 a č. 24 uvedených na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010)

142. Žalobkyně zpochybňuje odepření přístupu z důvodu, že se tyto dokumenty týkaly především možných přístupů stran jednání k otázce přistoupení nových stran k těmto jednáním. Žalobkyně má za to, že tyto dokumenty mají podle všeho obecnou povahu, jelikož pouze zohledňují jednotlivé přístupy a možné žádosti jiných zemí o přistoupení k jednáním.

143. Jak z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.2), tak z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že dokumenty č. 23 a č. 24 uvedené na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, se týkají postoje, který je třeba zaujmout k žádostem třetích zemí o přistoupení k jednáním o dohodě ACTA nebo o přistoupení k dohodě ACTA, jakmile tato dohoda bude dojednána a uzavřena. Dokument č. 23 vypracovala jedna ze stran jednání a obsahuje možnosti v tomto ohledu, zatímco dokument č. 24, který vychází ze znění dokumentu č. 23, je společným dokumentem všech stran jednání, který obsahuje odpovědi na žádosti třetích zemí o přistoupení k jednáním. Rozhodnutí ze dne 4. května 2010 uvádí, že se jedná o dokumenty určené k diskusi.

144. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že zpřístupnění těchto dokumentů by porušilo ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

145. Jak uvádí Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010, vzhledem k předmětu a obsahu těchto dokumentů mohlo takové zpřístupnění ovlivnit jak důvěryhodnost Komise jakožto partnera k jednání ve vztahu k ostatním stranám jednání, tak vztahy všech stran jednání – a tedy i Unie – s případnými třetími zeměmi majícími zájem o účast na těchto jednáních.

146. Z toho vyplývá, že tato část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta v rozsahu, v němž se týká uvedených dokumentů č. 23 a č. 24.

K dokumentům týkajícím se postojů ostatních stran jednání k některým otázkám (dokumenty č. 25 a č. 26 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010)

147. Žalobkyně uvádí, že pochopila, že tyto dokumenty obsahují postoje třetích stran (third parties), jakož i názory Unie v tomto ohledu na budoucí strukturu orgánů zavedenou dohodou ACTA a na ustanovení dohody ACTA týkající se internetu. Žalobkyně nenalézá souvislost mezi zpřístupněním těchto dokumentů, které již Komise předala ostatním stranám jednání, a omezením jejího vyjednávací prostor.

148. V bodě 5.3 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 Komise uvedla, že z dokumentů č. 25 a č. 26 uvedených na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, přímo vyplývají postoje stran jednání, jakož i názor Unie na tyto postoje, které se vztahují k ustanovením dohody ACTA týkajícím se internetu a budoucí struktury orgánů zavedené dohodou ACTA.

149. Z přezkumu dokumentů předložených Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011 vyplývá, že dokument č. 26 skutečně obsahuje – jak uvádí Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.3) – postoj strany jednání, jakož i názor Unie na tento postoj, avšak v případě dokumentu č. 25 tomu tak není.

150. Dokument č. 25 je unijním dokumentem, který má především popisný a obecný obsah, jenž se týká unijního práva v oblasti duševního vlastnictví na internetu. Neodkazuje na postoj žádné strany jednání a neobsahuje – bez ohledu na tvrzení Komise na jednání Tribunálu – žádný konkrétní postoj Komise k postoji takové strany.

151. Z toho vyplývá, že odepření přístupu k dokumentu č. 26 není stiženo – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – žádným nesprávným právním posouzením obsahu tohoto dokumentu a důvodů, které Komise správně uvedla v bodě 5.3 rozhodnutí ze dne 4. května 2010, avšak nelze vyhovět této části třetího žalobního důvodu v rozsahu, v němž se týká dokumentu č. 25 uvedeného na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

Ke komentářům Unie k potlačování trestné činnosti (dokumenty č. 27 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010)

152. Pokud jde o dokumenty č. 27 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, žalobkyně ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené ve vztahu k dokumentům č. 25 a č. 26 tohoto seznamu tvrdí, že Komise neprokázala, že se na ně vztahuje výjimka z práva na přístup založená na ochraně mezinárodních vztahů.

153. Jak z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.4), tak z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011 vyplývá, že dokumenty č. 27 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, jsou unijními dokumenty týkajícími se jednání, které se vztahují k ustanovením návrhu dohody ACTA o potlačování trestné činnosti.

154. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla v bodě 5.4 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 za to, že zpřístupnění těchto dokumentů by ovlivnilo vyjednávací pozici Unie, a porušilo by tedy ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

155. Z toho vyplývá, že tato část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta v rozsahu, v němž se týká výše uvedených dokumentů č. 27 až č. 29.

K vyjádřením členských států, pracovním dokumentům a vnitřním zprávám (dokumenty č. 30 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010)

156. Úvodem je třeba připomenout (viz body 64 až 68 výše), že projednávaná žaloba nezpochybňuje odepření přístupu k dokumentům č. 30 až č. 44 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, ale má za to, že částečný přístup, který poskytla Komise k dokumentům č. 45 až č. 48 č. tohoto seznamu, by mohl být příliš restriktivní, a tedy v rozporu se zásadou proporcionality.

157. Ve vyjádření ze dne 28. února 2012 žalobkyně na základě srovnání částí dokumentů č. 45 až č. 48, které byly odstraněny v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a později zpřístupněny v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, tvrdí, že odstranění částí dokumentů nebyla v květnu 2010 odůvodněna jednak proto, že týkala čistě popisných skutečností, které nemohly narušit mezinárodní vztahy s jinými partnery jednání, a jednak proto, že se týkala skutečností, z nichž nemohly vyplynout postoje stran jednání nebo vyjednávací strategie Komise.

158. Konečně žalobkyně na základě své znalosti – získané díky informatické chybě Komise – celého obsahu dokumentů č. 45 až č. 48 seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, kritizuje přístup Komise. Komise tak kritizuje skutečnost, že Komise odstranila v dokumentu č. 48 tohoto seznamu některé informace uvedené na konci strany 2 a 3 tohoto dokumentu, o nichž má žalobkyně za to, že nebyly důvěrné a byly důležité pro veřejnost.

159. Žalobkyně dospívá k závěru, že z důkazů poskytnutých v rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012 vyplývá, že Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nesprávně použila článek 4 nařízení č. 1049/2001, a učinila tak proto, aby zakryla skutečnost, že nedodržela závazky v oblasti transparentnosti.

160. Komise ve svém vyjádření ze dne 10. dubna 2012 zpochybňuje argumenty žalobkyně.

161. Opakuje svou argumentaci uvedenou v žalobní odpovědi a duplice, podle níž se žaloba netýká odepření přístupu – uplatněného v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – k dokumentům č. 45 až č. 48 seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

162. Je však třeba připomenout, že tato argumentace již byla přezkoumána a odmítnuta v bodech 59 až 67 výše.

163. Poté, co Komise připomněla svůj široký rozhodovací prostor v kontextu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 a omezený soudní přezkum, který z toho vyplývá, má za to, že žalobkyně podrobným zkoumáním částí dokumentů č. 45 až č. 48, které byly odstraněny v rozhodnutí ze dne 4. května 2010, a poté zpřístupněny v roce 2012, přehlíží meze uvedeného soudního přezkumu.

164. Je však nutno konstatovat, že skutečnost, že Komise má v projednávaném případě široký posuzovací prostor, nijak nebrání žalobkyni v tom, aby srovnala rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a rozhodnutí ze dne 27. ledna 2012, aby tak nalezla argumenty na podporu svého tvrzení, podle něhož se Komise v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 dopustila zjevně nesprávného posouzení při konkrétním použití výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 na sporné dokumenty. Tímto nebylo zasaženo do posuzovací pravomoci Komise ani nebyl změněn rozsah přezkumu Tribunálu.

165. Konečně, Komise má za to, že takovéto zkoumání provedené žalobkyní nijak neprokazuje – spíše naopak – že odstranění částí dokumentů v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 bylo zjevně neodůvodněné.

166. Je třeba uvést, že jak z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (bod 5.6), tak z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, jsou čtyřmi vnitřními dokumenty Komise, které shrnují jednání o dohodě ACTA, která proběhla ve čtvrtém, pátém, šestém a sedmém kole (rounds).

167. V rozhodnutí ze dne 4. května 2010 Komise uvedla, že odstraněné části dokumentů č. 45 až č. 48 uvedených na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, obsahovaly některé informace týkající se cílů Unie a aspektů její strategie vyjednávání v rámci jednání o dohodě ACTA. Komise uvádí, že pokud by tyto informace byly zpřístupněny veřejnosti, Unie by se v probíhajících jednáních o dohodě ACTA nacházela ve velmi obtížné situaci ve vztahu k ostatním stranám jednání, které by byly zcela seznámeny s cíli a politickými důvody Unie, a jež by tudíž mohly posoudit, do jaké míry je Unie ochotna přistoupit ke kompromisu. Významně by to omezilo vyjednávací prostor Komise a obecně by to ohrozilo vedení probíhajících jednání, což by poškodilo unijní zájem na účinném vedení takových jednání.

168. Komise dodala, že pokud jde o konkrétní obsah odstraněných informací, obecně nelze být přesnější, jelikož důsledkem toho by bylo vyzrazení tohoto obsahu, čímž by byla použitelná výjimka zbavena své užitečnosti.

169. Ze zkoumání odstraněných částí dokumentů č. 45 až č. 48 vyplývá, že tyto části většinou skutečně obsahují informace o cílech Unie, jejích postojích zaujatých v jednáních a některých aspektech její strategie vyjednávání, jakož i informace o postojích a podnětech stran jednání.

170. Pokud jde o odstranění, která žalobkyně konkrétně zpochybňuje, je tomu tak zejména v případě odstranění první a poslední věty bodu 4 na straně 1 dokumentu č. 45. Ačkoli žalobkyně tvrdí opak, tato odstraněná část obsahuje informace o postojích stran jednání a o vývoji jednání, které se Komise mohla rozhodnout nezpřístupnit, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení.

171. Je tomu tak rovněž v případě odstranění poslední věty třetí odrážky „Consultation of stakeholders/Transparency“ na straně 3 dokumentu č. 45, které žalobkyně zpochybňuje. Okolnost, kterou uplatňuje žalobkyně, že se postoje Unie a stran jednání v určitých ohledech shodovaly, nijak neimplikuje, že by zpřístupnění těchto postojů v této fázi jednání, v níž žádná strana ještě nepodepsala dohodu, neporušilo veřejný zájem v oblasti mezinárodních vztahů.

172. Je tomu tak rovněž v případě odstranění čtvrtého a pátého pododstavce uvedených pod nadpisem „Summary“ na straně 1 dokumentu č. 46, prvního pododstavce a bodu 5 písm. a) na straně 3 téhož dokumentu, která zpochybňuje žalobkyně. Tyto odstraněné části, které popisují postoje stran a Unie jednak k přistoupení nových zemí k dohodě ACTA, jednak k budoucím perspektivám této dohody, obsahují informace, o nichž mohla mít Komise v této fázi jednání a v rámci výkonu své posuzovací pravomoci za to, že by jejich zpřístupnění porušilo ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

173. Pokud jde o žalobkyní zpochybňované odstranění druhého pododstavce pod nadpisem „Summary“ na straně 1 dokumentu č. 46, tato část, stejně jako odstraněná poslední věta bodu 4 na straně 1 dokumentu č. 45 (viz bod 170 výše), se týká postojů stran zaujatých během jednání.

174. Pokud jde o informace odstraněné na straně 2 a 3 dokumentu č. 47 [písm. a) až c) uvedená pod větou „EU comments focused on“], žalobkyně má na základě znalosti tohoto dokumentu získané za okolností uvedených v bodě 53 výše za to, že nemohly narušit jednání, neboť pouze popisovaly obsah návrhu, který si mezi sebou předaly všechny strany. Kromě toho zpřístupnění těchto informací nemohlo podle žalobkyně zpochybnit pozici Unie v jednáních, jelikož z povahy komentářů Unie vyplývá, že nemohly být důležité pro ostatní strany jednání, třebaže byly zvláště významné pro občany Unie.

175. Je však nutno konstatovat – nezávisle na skutečnosti, že Komise byla oprávněna odstranit své komentáře k postoji některé ze stran – že odstraněný text ve skutečnosti obsahoval spíše popis postoje jedné strany jednání než takové komentáře. Odstranění tohoto textu bylo proto zcela odůvodněno ochranou veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů. Okolnost, že dotčená strana jednání sdělila tento postoj všem ostatním stranám jednání, nemůže tento závěr nijak zpochybnit.

176. Pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož byl obsah těchto odstraněných částí, zejména pokud jde o návrhy jedné ze stran jednání překračující rámce acquis communautaire , velmi důležitý pro evropského občana, jenž si mohl přát, aby byl seznámen s probíhající diskusí za účelem jejího ovlivnění, je třeba připomenout – jak již bylo uvedeno v bodech 110 až 113 výše – že čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážka nařízení č. 1049/2001 zakotvuje závaznou výjimku, která na rozdíl od ostatních výjimek z práva na přístup nezahrnuje zohlednění případného vyššího veřejného zájmu na zpřístupnění.

177. V tomto kontextu se žalobkyně na podporu svého stanoviska nesprávně dovolává rozsudku Švédsko a Turco v. Rada, bod 53 výše, který se týkal odepření přístupu na základě jiné výjimky, která zahrnovala zohlednění takového vyššího zájmu na zpřístupnění (čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1049/2001).

178. Žalobkyně rovněž zbytečně odkazuje na tentýž rozsudek k tomu, aby podpořila svůj argument, že unijní soud v něm zavedl domněnku ve prospěch zpřístupnění legislativních dokumentů.

179. Pokud jde o skutečnost, že žalobkyně se tímto odkazem pokusila postavit dokumenty týkající se jednání o dohodě ACTA na roveň legislativním dokumentům, je nutno konstatovat, že i kdyby jejich postavení na roveň bylo správné, nemůže – jak již rozhodl Soudní dvůr (rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, bod 108 výše, bod 41) – mít žádný vliv na otázku, zda může zpřístupnění uvedených dokumentů porušit zájmy chráněné čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, a proto ani na otázku, zda měl být požadovaný přístup k takovým dokumentům odepřen.

180. Jak Soudní dvůr uvedl v tomto rozsudku Sison v. Rada, i když čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že dokumenty vytvořené nebo obdržené v průběhu procesu přijímání aktů, které jsou v členských státech nebo pro členské státy právně závazné, by měly být přímo přístupné, dodává nicméně, že tomu tak je pouze tehdy, pokud články 4 a 9 téhož nařízení nestanoví jinak (rozsudek ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, bod 108 výše, bod 41).

181. Dále je třeba připomenout, že vedení jednání za účelem uzavření mezinárodní dohody v zásadě patří do oblasti moci výkonné (rozsudek in ’t Veld v. Rada, bod 120 výše, bod 88) a že tato jednání nijak nemohou předjímat veřejnou diskusi, k níž dojde v kontextu ratifikačního řízení poté, co bude mezinárodní dohoda podepsána.

182. Tribunál má za to, že se Komise při výkonu své posuzovací pravomoci, která je jí přiznána v kontextu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že by zpřístupnění informací uvedených v bodě 174 výše porušilo ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

183. I když se kritika žalobkyně namířená proti odstranění v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 částí dokumentů č. 45 až č. 48 uvedených na seznamu jeví z větší části jako neodůvodněná, nic to nemění na tom, že žalobkyně správně tvrdí, že odstranění některých částí těchto dokumentů Komisí je zjevně nesprávné.

184. Je tomu tak v případě odstranění poslední věty druhého pododstavce pod nadpisem „Participants“ na straně 2 dokumentu č. 45, poslední věty druhého pododstavce pod nadpisem „Participants“ na straně 1 dokumentu č. 47, poslední věty druhého pododstavce pod nadpisem „1. Digital Environment (including Internet)“ na straně 2 dokumentu č. 47 a konec věty bodu 4 na straně 2 dokumentu č. 48.

185. Není totiž zjevné, že se tyto odstraněné části týkají postojů Komise nebo jiných stran zaujatých během jednání nebo jiných informací, jejichž zpřístupnění by mohlo porušit veřejný zájem v oblasti mezinárodních vztahů. Jak uvádí žalobkyně, zvláště sdělení Komise odstraněné na straně 2 dokumentu č. 48 (konec věty bodu 4), podle něhož by nebránila zpřístupnění dokumentů týkajících se jednání, pokud by se strany jednání v tomto smyslu shodly, je informací, která nemůže porušit vzájemnou důvěru stran jednání.

186. Z výše uvedeného vyplývá, že tato část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta v rozsahu, v němž se týká dokumentů č. 45 až č. 48 uvedených na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, s výjimkou výtky, která se vztahuje k odstranění částí dokumentů uvedených v bodě 184 výše.

K dokumentům č. 27a, č. 40a, č. 51 a č. 52 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010

– K dokumentu ze dne 21. září 2009, nadepsanému „Working document ,Friends of the Presidency‘ meeting“ (pracovní dokument ze schůzky ,Přátelé předsednictva‘) (dokument č. 27a uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010)

187. Z rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 (bod 2.1 čtvrtý pododstavec), jakož i z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že dokument č. 27a uvedený na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, je pracovním dokumentem Rady obsahujícím návrh týkající se trestních ustanovení dohody ACTA, který byl vypracován pro účely diskuse v rámci skupiny „Přátelé předsednictví“ a jehož cílem je umožnit sdělení postoje předsednictva k jednáním týkajícím se této problematiky.

188. Pokud jde za těchto podmínek o dokument týkající se unijních postojů zaujatých během jednání, jakož i v určitých ohledech postojů třetích stran, Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když z důvodů uvedených v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 (bod 2.1 čtvrtý až sedmý pododstavec) zamítla žádost o přístup v rozsahu, v němž se týká tohoto dokumentu.

189. Tento závěr není zpochybněn argumenty, které žalobkyně uplatňovala ve vyjádření ze dne 19. ledna 2011 k rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, jež jsou v podstatě shodné s argumenty uvedenými v žalobě a které již Tribunál odmítl v bodech 111 až 127 výše.

– K dokumentu ze dne 26. října 2009, nadepsanému „Draft Position of the Member States on the criminal provisions in chapter 2“ (návrh postoje členských států k ustanovením o trestné činnosti kapitoly 2) (dokument č. 40a uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010)

190. Jak z rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 (bod 2.1 čtvrtý pododstavec), tak z přezkumu dokumentů předaných Komisí v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že dokument č. 40a uvedený na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, je pracovním dokumentem ze dne 26. října 2009, z něhož vyplývá postoj členských států Unie k ustanovením o trestné činnosti v kapitole 2 dohody ACTA.

191. Kromě toho je třeba uvést, že s výjimkou nadpisu, horního a dolního záhlaví, je tento dokument totožný s dokumentem č. 28 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, ve vztahu, k němuž již bylo konstatováno (viz body 152 až 155 výše), že odepření přístupu nebylo stiženo žádným nesprávným posouzením. V důsledku tohoto je třeba ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené ve zmíněných bodech, zamítnout tento žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká dokumentu č. 40a.

– K dokumentu ze dne 8. června 2009, nadepsanému „Transmission note with agenda for meeting of 11 June 2009“ (průvodní zpráva s programem schůzky ze dne 11. června 2009) (dokument č. 51 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010)

192. V rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 [bod 2.2 odst. 1)] poskytla Komise přístup k tomuto dokumentu s výjimkou jednoho odstavce, na který uplatnila výjimku vycházející z ochrany veřejného zájmu v mezinárodních vztazích z důvodu, že tento odstavec obsahoval informace týkající se žádosti třetího státu o účast na jednáních o dohodě ACTA a že zpřístupnění této informace by narušilo vztahy Unie s tímto třetím státem, jakož i s ostatními stranami jednání.

193. Jak z těchto vysvětlení poskytnutých Komisí v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, tak z přezkumu dokumentu předaného Tribunálu v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011, vyplývá, že část odstraněná v tomto dokumentu se skutečně týkala vyřizování žádosti třetího státu o jeho případné přistoupení k jednáním o dohodě ACTA. Ačkoli žalobkyně tvrdí opak, je třeba za těchto podmínek mít za to, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla, že by zpřístupnění části odstraněné z tohoto dokumentu porušilo ochranu veřejného zájmu v oblasti mezinárodních vztahů.

– K dokumentu ze dne 30. září 2009, nadepsanému „Transmission of an information note for the committee (deputies)“ [předání informačního sdělení určeného výborů (poslanců)] (dokument č. 52 uvedený na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010)

194. V rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 byl k tomuto dokumentu, který je informačním sdělením určeným výboru upravenému článkem 133 ES (nyní článek 207 SFEU) a jenž se týká kapitoly návrhu dohody ACTA vztahující se k internetu, poskytnut částečný přístup. 

195. Pokud jde o nezpřístupněnou část tohoto dokumentu, jak z vysvětlení, která Komise uvedla v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, tak z přezkumu dokumentu předaného Tribunálu v souladu s usnesením ze dne 9. června 2011 vyplývá, že tato část obsahuje informace, které Komisi poskytla jedna strana jednání o postoji, jejž tato strana zaujala během jednání.

196. Ačkoli žalobkyně tvrdí opak, Komise se za těchto podmínek nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když se rozhodla neposkytnout přístup k této části dokumentu.

197. Vzhledem k výše uvedeným úvahám týkajícím se druhé části tohoto žalobního důvodu je třeba tuto část zamítnout, s výjimkou části, v níž napadá odepření přístupu k dokumentům č. 21 až č. 25 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a k odstraněným částem dokumentů č. 45, č. 47 a č. 48 uvedených na tomto seznamu, jež jsou zmíněny v bodě 184 výše.

4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality

198. Žalobkyně tvrdí, že byl nesprávně použit čl. 4 odst. 6 tohoto nařízení a že byla porušena zásada proporcionality, jelikož Komise nezohlednila možnost poskytnout částečný přístup k dokumentům a omezit odepření na části dokumentů, u nichž by to bylo odůvodněné a striktně nezbytné.

199. Komise tvrdí, že možnost poskytnout částečný přístup byla náležitě a řádně zkoumána.

200. Z článku 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že pokud se některá z výjimek z práva na přístup vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní. Zásada proporcionality dále vyžaduje, aby výjimky nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (rozsudek Rada v. Hautala, bod 107 výše, bod 28).

201. V projednávaném případě vyplývá z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a ze dne 9. prosince 2010, že se Komise neomezila na uplatnění odepření úplného přístupu na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, ale že zkoumala možnost částečného zpřístupnění na základě čl. 4 odst. 6 téhož nařízení.

202. V bodě 3 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 Komise informovala žalobkyni, že se na základě pečlivého posouzení žádosti o přístup a dotčených dokumentů ukázalo, že mohl být poskytnut úplný přístup k dokumentu č. 49 uvedenému na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 a částečný přístup k dokumentům č. 45 až č. 48 uvedeným na tomto seznamu v rozsahu, v němž se týká částí těchto dokumentů, na které se nevztahuje výjimka z práva na přístup. Komise uvedla, že ostatní části zmíněných dokumentů č. 45 až č. 48, jakož i všechny ostatní dokumenty uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, nemohou být žalobkyni předány.

203. Komise kromě toho v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010 poskytla částečný přístup k dokumentům č. 50 až č. 52 uvedeným na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí.

204. Tvrzení žalobkyně, že Komise nezohlednila možnost poskytnout částečný přístup, je tedy nesprávné.

205. Dále, co se týče porušení zásady proporcionality, má žalobkyně za to, že jí měl být poskytnut částečný přístup k dokumentům č. 1 až č. 21 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, jelikož alespoň některé části těchto dokumentů byly převzaty do konsolidovaného znění návrhu dohody ACTA, v důsledku čehož podle ní odepření přístupu k těmto částem již nebylo nezbytné. Kromě toho podle žalobkyně měly být části těchto dokumentů, které se týkají unijních postojů nebo také částí, které jsou z důvodu jejich technické povahy, ještě méně významné, zpřístupněny.

206. Je však třeba připomenout – jak již bylo uvedeno v bodě 137 výše – že jednání o dohodě ACTA probíhala a že konsolidované znění návrhu dohody ACTA bylo pouze návrhem dohody. I bez dotčení otázky uvedené v bodě 127 výše je třeba mít za těchto okolností za to, že pokud by byl žalobkyni poskytnut přístup k postojům – byť technické povahy – které během jednání zaujaly strany jednání a Unie a jež jsou obsaženy v dokumentech č. 1 až č. 20 a č. 22 uvedených na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 [odepření přístupu k dokumentu č. 21 uvedenému na tomto seznamu již bylo zrušeno (viz bod 141 výše)], došlo by k porušení veřejného zájmu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Komise tedy nijak neporušila zásadu proporcionality, když odepřela žalobkyni částečný přístup, který by jí umožnil seznámit se s postoji, které během jednání zaujaly strany jednání a Unie.

207. Pokud jde konečně o argumentaci žalobkyně, podle níž Komise nepřiměřeně odstranila některé části v dokumentech č. 45 až č. 48 uvedených na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, k nimž byl poskytnut částečný přístup, a pojala poskytnutí přístupu příliš úzce, čímž porušila zásadu proporcionality, je třeba uvést, že tato argumentace již v podstatě byla přezkoumána v bodech 156 až 186 výše a částečně přijata.

208. Z toho vyplývá, že tento žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality tím, že Komise nezohlednila možnost poskytnutí částečného přístupu nebo že pojala částečné poskytnutí přístupu příliš úzce, musí být zamítnut, avšak s výhradou úvah uvedených v předchozím bodě.

5. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neuvedení odůvodnění

209. Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, když implicitně odepřela přístup k některým dokumentům, na které se vztahuje žádost o přístup, avšak v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 se jimi nezabývala.

210. Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, Komise neuvedla důvody, které by vysvětlovaly, do jaké míry by poskytnutí úplného přístupu k nim, poškodilo veřejný zájem. Stručné odůvodnění, podle něhož tyto dokumenty „obsahují informace o cílech Unie a o aspektech její strategie vyjednávání“ je podle žalobkyně irelevantní vzhledem k obsahu těchto dokumentů, které Komise částečně zveřejnila.

211. Žalobkyně má za to, že pokud jde o dokumenty č. 1 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, Komise se snažila uplatnit obecné důvody pro odepření přístupu, a že především posoudila dokumenty hromadně, a proto se nezabývala každým dokumentem individuálně.

212. Komise připomíná, že v rozsahu, v němž se tento žalobní důvod týká dokumentů, jimiž se v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nezabývala, uznává, že v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nesprávně omezila rozsah žádosti o přístup.

213. Ve zbývající části Komise zpochybňuje porušení povinnosti uvést odůvodnění.

214. Je třeba připomenout, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Kromě toho povinnost odůvodnit rozhodnutí je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí po meritorní stránce, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C-413/06 P, Sb. rozh. s. I-4951, body 166 a 181 a citovaná judikatura).

215. Nejprve je třeba připomenout, že jakmile Komise přijala rozhodnutí ze dne 9. prosince 2010, projednávaná žaloba se stala bezpředmětnou v rozsahu, v němž zní na zrušení implicitního rozhodnutí o odepření přístupu k některým dokumentům uvedeným v odpovědi ze dne 21. ledna 2010, jimiž se však v rozhodnutí ze dne 4. května 2010 nezabývala. Z toho vyplývá, že se sám tento žalobní důvod v rozsahu, v němž kritizuje neuvedení odůvodnění implicitního odepření přístupu k dokumentům, kterými se Komise v tomto rozhodnutí nezabývala, stal bezpředmětným, a není tedy třeba jej zkoumat.

216. Dále v rozsahu, v němž tento žalobní důvod kritizuje porušení povinnosti uvést odůvodnění částečného odepření přístupu k dokumentům č. 45 až č. 48 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, je třeba mít za to, že Komise v bodě 5.6 tohoto rozhodnutí, ale též v části 4 tohoto rozhodnutí, dostatečně odůvodnila toto částečné odepření přístupu.

217. Poté, co tak Komise v bodě 5.6 rozhodnutí ze dne 4. května 2010 uvedla, že dokumenty č. 45 až č. 48 uvedené na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, jsou zápisy z jednání uskutečněných v rámci jednotlivých kol jednání o dohodě ACTA a oznámila, že poskytla částečný přístup k těmto zápisům z jednání (první pododstavec bodu 5.6), uvedla, že části odstraněné z těchto dokumentů obsahují některé informace o cílech Unie a o aspektech její strategie vyjednávání v rámci jednání o dohodě ACTA. Komise uvedla, že pokud by tyto informace byly zpřístupněny veřejnosti, dostala by se v probíhajících jednáních o dohodě ACTA do velmi obtížné situace ve vztahu k ostatním stranám jednání, které by byly zcela seznámeny s politickými cíli a důvody Unie, a jež by tak mohly posoudit, do jaké míry je Unie ochotna přistoupit na kompromis. Komise uvedla, že by to významně omezilo její vyjednávací prostor a obecně by to ohrozilo vedení probíhajících jednání, což by poškodilo unijní zájem na účinném vedení takových jednání (druhý pododstavec bodu 5.6 rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

218. Komise dodala, že pokud jde o konkrétní obsah těchto informací, obecně nelze být přesnější, jelikož důsledkem toho by bylo vyzrazení jejich obsahu, čímž by byla použitelná výjimka zbavena své užitečnosti (třetí pododstavec bodu 5.6 rozhodnutí ze dne 4. května 2010).

219. Pokud jde dále o odůvodnění odstranění, jehož cílem je nikoliv ochrana postojů zaujatých samotnou Komisí během jednání, ale ochrana postojů ostatních stran jednání, přestože není toto odůvodnění výslovně uvedeno v bodě 5.6 rozhodnutí ze dne 4. května 2010, vyplývá velmi zřetelně z části 4 rozhodnutí ze dne 4. května 2010, která se vztahuje zejména k dokumentům č. 45 až č. 48 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

220. Z výše uvedeného vyplývá – ačkoliv žalobkyně tvrdí opak – že přestože Komise nemohla být z důvodů připomenutých v bodě 218 výše příliš přesná, pokud šlo o konkrétní obsah odstraněných částí, neporušila povinnost uvést odůvodnění částečného odepření přístupu k dokumentům č. 45 až č. 48 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010.

221. Konečně je třeba zamítnout tento žalobní důvod v rozsahu, v němž kritizuje skutečnost, že se Komise snažila – pokud jde o dokumenty č. 1 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 – uplatnit obecné důvody pro odepření přístupu a že především posoudila dokumenty hromadně, nikoliv individuálně.

222. Z rozhodnutí ze dne 4. května 2010 totiž vyplývá, že poté, co Komise v části 4 tohoto rozhodnutí podrobně uvedla důvody, proč by požadovaný přístup k dokumentům týkajícím se jednání o dohodě ACTA porušil ochranu veřejnému zájmu v mezinárodních vztazích, v části 5 tohoto rozhodnutí konkrétně a individuálně posoudila uplatnění výjimky na dokumenty, na které se vztahovala žádost o přístup, a zvláště na dokumenty č. 1 až č. 29 uvedené na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010 (viz pokud jde o tyto dokumenty body 5.1 až 5.4 tohoto rozhodnutí). Komise proto uvedla dostačující odůvodnění, které umožňuje žalobkyni seznámit se s důvody přijatého opatření a Tribunálu vykonat svůj přezkum.

223. Vzhledem k předchozím úvahám je třeba tento žalobní důvod zamítnout.

C – Závěr

224. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta s výjimkou té části, která zpochybňuje odepření přístupu k dokumentům č. 21 a č. 25 uvedeným na seznamu, který je přílohou rozhodnutí ze dne 4. května 2010, jakož i odstranění částí dokumentů č. 45, č. 47 a č. 48 uvedených na seznamu, který je přílohou téhož rozhodnutí, jež jsou uvedeny v bodě 184 výše.

K nákladům řízení

225. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Kromě toho na základě čl. 87 odst. 3 téhož řádu může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.

226. V projednávaném případě žalobkyně sice neměla v podstatné části ve věci úspěch, nic to však nemění na tom, že projednávaná žaloba je opodstatněná v rozsahu, v němž se týká některých dokumentů a odstranění některých částí, a že především skutečnost, že Komise nevyřizovala žádost o přístup s náležitou pečlivostí a že musela vlastní vinou dvakrát doplňovat odpověď na tuto žádost, zatížila řízení před Tribunálem, a tím zvýšila náklady žalobkyně.

227. Vzhledem k těmto okolnostem je třeba rozhodnout, že žalobkyně ponese polovinu vlastních nákladů řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí.

228. Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Výrok

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1) Rozhodnutí Komise ze dne 4. května 2010 s jednacím číslem SG. E.3/HP/psi – Ares (2010) 234950 se zrušuje v rozsahu, v němž odepírá přístup k dokumentům č. 21 a č. 25 uvedeným na seznamu, který je přílohou tohoto rozhodnutí, jakož i k následujícím částem odstraněným z jiných dokumentů tohoto seznamu:

– poslední větě druhého pododstavce uvedeného pod nadpisem „Participants“ na straně 2 dokumentu č. 45;

– poslední větě druhého pododstavce uvedeného pod nadpisem „Participants“ na straně 1 dokumentu č. 47;

– poslední větě druhého pododstavce uvedeného pod nadpisem „1. Digital Environment (including Internet)“ na straně 2 dokumentu č. 47;

– konci věty bodu 4 na straně 2 dokumentu č. 48.

2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3) Sophie in ’t Veld pones e polovinu vlastních nákladů řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

4) Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Sophií in ’t Veld.