Věc T-369/08

European Wire Rope Importers Association (EWRIA) a další

v.

Evropská komise

„Dumping – Dovoz železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky, Ukrajiny a Ruska – Odmítnutí provést částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Dopis Komise oznamující její odmítnutí provést částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla

(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 384/96, čl. 11 odst. 3 a 6)

2.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

3.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení týkající se částečného prozatímního přezkumu antidumpingového cla

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 11 odst. 3)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení týkající se částečného prozatímního přezkumu antidumpingového cla

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 11 odst. 3 a čl. 21 odst. 1)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Odpověď Komise na žádosti o předběžná technická stanoviska nepředstavující z její strany rozhodnutí – Porušení zásady legitimního očekávání – Neexistence

(Nařízení Rady č. 384/96)

1.      Pro určení, zda je dopis Komise odpovídající na žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, rozhodnutím ve smyslu článku 230 ES, je třeba ověřit, zda s ohledem na jeho obsah, úmysl Komise a kontext, ve kterém bylo přijato, tento orgán vyjádřil v tomto aktu své konečné stanovisko k uvedené žádosti o přezkum.

Pokud dopis Komise informující žalobce, že na základě informací, které předložil, není možné dojít k závěru, že musí být zahájen částečný prozatímní přezkum, reaguje na dopis žalobce, kterým Komisi informoval o svém záměru nedoplňovat žádost o přezkum z důvodu, že ta již obsahuje dostatek důkazů, je zřejmé, že bylo přijato rozhodnutí o uvedené žádosti.

Na rozdíl od situace, ve které Komise po konzultaci s poradním výborem podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 384/96 rozhodne o provedení prozatímního přezkumu, totiž odmítnutí zahájit takový přezkum při nedostatečných důkazech nepředstavuje předběžné nebo přípravné opatření, jelikož není následováno žádným dalším aktem, který by mohl být předmětem žaloby na neplatnost.

V tomto ohledu není rozhodující, že by žalobce ještě mohl Komisi předložit další informace, které by ji mohly vést ke změně stanoviska. Předložení uvedených informací nemá dopad na skutečnost, že první žádost o přezkum již byla zamítnuta. Povahu tohoto rozhodnutí nelze krom toho zpochybnit pouhou okolností, že toto posouzení pochází pouze od služeb Komise, a nikoliv Komise samotné, jelikož má závazné právní účinky, které mohou ovlivňovat zájmy žalobce, a představuje tedy napadnutelný akt podle článku 230 ES.

(viz body 34–38, 40, 42–43)

2.      Z článku 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že každá žaloba musí uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Uvádět je musí dostatečně jasně a přesně, aby to umožnilo žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby.

V tomto ohledu, ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemná vyjádření, jakkoliv tvořící přílohu žaloby, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musí být uvedeny v žalobě. Tribunálu mimoto nepřísluší vyhledávat a určovat v přílohách žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť tyto přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci. Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže jeho pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu.

(viz body 48–49)

3.      V oblasti obchodních ochranných opatření orgány disponují širokou posuzovací pravomocí z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat. Stejně tak je tomu u komplexních technických posuzování orgánů Unie.

Komise má tak při rozhodování o nutnosti zachování antidumpingových opatření v rámci čl. 11 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, jakož i při rozhodování o tom, zda žádost o prozatímní přezkum obsahuje dostatečné důkazy prokazující nutnost takového přezkumu, širokou posuzovací pravomoc.

V této oblasti je tedy přezkum posouzení orgánů soudem Unie omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci.

Co se týče změny okolností odůvodňující vyloučení daného výrobku z definice dotčeného výrobku v rámci posouzení Komise týkajícího se žádosti o částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 384/96, uvedené nařízení neupřesňuje, jakým způsobem má být definován výrobek nebo řada výrobků, které mohou být předmětem dumpingového šetření, ani nevyžaduje uvedení jejich podrobného výčtu. Tuto posuzovací pravomoc je třeba v každém jednotlivém případě vykonávat na základě veškerých relevantních skutečností. Pro účely definice dotčeného výrobku mohou orgány zohlednit několik faktorů, jako jsou fyzikální, technické a chemické vlastnosti výrobků, jejich použití, jejich zaměnitelnost, jejich vnímání spotřebitelem, distribuční kanály a výrobní proces, náklady na výrobu a kvalita. Každopádně, i když v určitých případech může definice dotčeného výrobku odpovídat klasifikaci zavedené společnou normou, definice výrobku dotčeného antidumpingovými opatřeními nemůže být závislá na takové klasifikaci.

V důsledku toho musí tedy tvrzení, podle kterého se Komise tím, že odmítla zahájit prozatímní přezkum, dopustila zjevně nesprávného posouzení, spočívat na argumentech směřujících k prokázání toho, že Komise v rámci svého posouzení týkajícího se zahájení přezkumu provedla chybné posouzení faktorů, které považovala za rozhodující, nebo že měla zohlednit jiné, relevantnější faktory, které by v rámci tohoto přezkumu musely vést k vyloučení tohoto výrobku z definice dotčeného výrobku.

(viz body 77–79, 81–83, 87, 93)

4.      Z článku 21 odst. 1 druhé a třetí věty nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, vyplývá, že orgány jsou oprávněny neuplatnit daná antidumpingová opatření, přestože jsou ostatní podmínky pro uložení antidumpingového cla, a sice dumping, újma a příčinná souvislost, splněny, domnívají-li se, že použití takových opatření není v zájmu Společenství. V případě postupného útlumu výroby výrobků podléhajících antidumpingovým opatřením ve Společenství spadá přitom posouzení zájmu Společenství do určení nutnosti zachování dotyčných antidumpingových opatření, v kontextu prozatímního přezkumu na základě čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení.

(viz bod 107)

5.      Zásada ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Unie u něj tím, že mu poskytla konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z povolaných a spolehlivých zdrojů, vyvolala podloženou naději. Tato ujištění však musí být v souladu s použitelnými ustanoveními a normami, přičemž přísliby, které tato ustanovení nezohledňují, nemohou u dotyčného vyvolat legitimní očekávání.

V rámci posouzení Komise týkajícího se žádosti o prozatímní přezkum antidumpingového cla podle nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, nemůže odpověď Komise na žádosti o předběžná technická stanoviska představovat konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, že bude zahájen prozatímní přezkum. Taková odpověď nepředstavuje z její strany formální či neformální rozhodnutí, jelikož analýzu spisu je možné učinit pouze na základě argumentů a skutečných důkazů obsažených v oficiálně předložené žádosti, a nemohla tedy v žádném případě vzbudit jakákoliv legitimní očekávání, že prozatímní přezkum bude zahájen. Skutečnost, že Komise sdělila určité poznatky či že jevila zájem o nové definování působnosti dotčených antidumpingových opatření nebo že při takových předběžných kontaktech kvalifikovala argumenty žadatele jako slibné, totiž nepředstavuje konkrétní, nepodmíněné a shodující se ujištění, že dojde k přezkumu.

(viz body 139, 141–143)

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

17. prosince 2010(*)

„Dumping – Dovoz ocelových a železných lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky, Ukrajiny a Ruska – Odmítnutí provést částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla“

Ve věci T‑369/08,

European Wire Rope Importers Association (EWRIA), se sídlem v Hemeru (Německo),

Câbleries namuroises SA, se sídlem v Namuru (Belgie),

Ropenhagen A/S, se sídlem ve Vallensbaek Strand (Dánsko),

ESH Eisen- und Stahlhandelsgesellschaft mbH, se sídlem v Kaarst (Německo),

Heko Industrieerzeugnisse GmbH, se sídlem v Hemeru,

Interkabel Internationale Seil- und Kabel-Handels GmbH, se sídlem v Solms (Německo),

Jose Casañ Colomar, SA, se sídlem ve Valencii (Španělsko),

Denwire Ltd, se sídlem v Dudley (Spojené království),

zastoupené T. Lieberem, advokátem,

žalobci,

proti

Evropské komisi, zastoupené C. Clynem a H. van Vlietem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2008, kterým zamítla žádost žalobců směřující k zahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingového cla uloženého na dovoz železných a ocelových lan a kabelů,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka), předsedkyně, S. Papasavvas a A. Dittrich, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. března 2010,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

A –  Základní antidumpingové nařízení

1        Základní antidumpingová právní úprava je tvořena nařízením Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1, dále jen „základní nařízení“) [nahrazené nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava v Úř. věst. 2010, L 7, s. 22)]. Článek 1 odst. 1, 2 a 4 základního nařízení (nyní čl. 1 odst. 1, 2 a 4 nařízení č. 1225/2009) stanoví:

„1.      Antidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

2.      Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je v běžném obchodním styku srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu v zemi vývozu.

[…]

4.      Pro účely tohoto nařízení se ‚obdobným výrobkem‘ rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem, nebo, není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není podobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.“

2        Článek 3 odst. 1 a 2 základního nařízení (nyní čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení č. 1225/2009) upřesňuje:

„1.      Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení výrazem ‚újma‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a vykládá se podle tohoto článku.

2.      Zjištění újmy je založeno na skutečných důkazech a zahrnuje objektivní přezkum jak a) objemu dumpingových dovozů a jejich účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství, tak b) následného vlivu těchto dovozů na výrobní odvětví Společenství.“

3        Článek 5 odst. 7 a 9 základního nařízení (nyní čl. 5 odst. 7 a 9 nařízení č. 1225/2009) stanoví:

„7.      Důkazy o dumpingu i o újmě jsou při rozhodování o zahájení šetření posuzovány současně. Podnět bude odložen, nejsou-li důkazy o dumpingu nebo o způsobené újmě dostatečné pro pokračování v řízení.

[…]

9.      Pokud se po ukončení konzultací potvrdí, že existuje dostatek důkazů pro zahájení řízení, zahájí Komise řízení ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu a oznámí to v Úředním věstníku Evropských společenství. Nepostačují-li důkazy pro zahájení řízení, uvědomí o tom Komise žadatele po ukončení konzultací ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu.“

4        Článek 11 odst. 2, 3, 5 a 6 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 2, 3, 5 a 6 nařízení č. 1225/2009) stanoví:

„2.      Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let po uložení nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. […]

3.      Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat […], pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.

Prozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu už není nutné a/nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.

V rámci šetření podle tohoto odstavce může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosahují zamýšlených účinků a odstraňuje újmu zjištěnou podle článku 3. V tomto smyslu se při konečném zjišťování přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům.

[...]

5.      Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Takové přezkumy se provedou neprodleně a obvykle se uzavřou během 12 měsíců od data zahájení přezkumu.

6.      Přezkum podle tohoto článku zahájí Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud to přezkum odůvodňuje, opatření budou orgány Společenství odpovědnými za jejich přijetí zrušena nebo ponechána v platnosti podle odstavce 2, nebo zrušena, ponechána v platnosti nebo pozměněna podle odstavců 3 a 4. […]“

5        Článek 21 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 21 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) stanoví:

„Za účelem zjištění, zda je v zájmu Společenství přijmout určitá opatření, je třeba komplexně posoudit všechny zájmy, včetně zájmů domácích výrobních odvětví, uživatelů a spotřebitelů, přičemž zjištění podle tohoto článku se učiní pouze tehdy, byla-li všem stranám dána příležitost předložit své stanovisko podle odstavce 2. Při tomto zkoumání se přihlíží zejména k nutnosti odstranit účinky dumpingu působící újmu, která spočívají [spočívá] v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Opatření, která budou určena na základě zjištěného dumpingu a újmy, nesmějí být uplatněna, pokud orgány na základě všech předložených informací dospějí jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu Společenství.“

B –  Antidumpingová opatření použitelná na dovoz železných nebo ocelových lan a kabelů

1.     Antidumpingová opatření uložená na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky a Ukrajiny

6        Na základě dvou podnětů podaných v dubnu a v červnu 1998 styčným výborem Evropského svazu výrobního odvětví ocelových lan Evropské unie (Liaison Committee of European Union Wire Rope Industries, dále jen „EWRIS“) a po zahájení antidumpingových řízení týkajících se dovozu ocelových lan a kabelů do Společenství dne 20. května 1998 přijala Komise Evropských společenství nařízení (ES) č. 362/1999 ze dne 18. února 1999 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, Indie, Mexika, Jižní Afriky a Ukrajiny a o přijetí závazků nabídnutých některými výrobci v Maďarsku a Polsku (Úř. věst. L 45, s. 8). Bod 7 odůvodnění uvedeného nařízení definuje „dotčený výrobek“ následujícím způsobem: „ocelová lana a kabely včetně uzavřených lan s výjimkou lan a kabelů z korozivzdorné ocele, s maximálním rozměrem průřezu přesahujícím 3 mm“.

7        Dne 12. srpna 1999 přijala Rada nařízení (ES) č. 1796/1999 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, Maďarska, Indie, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny a o konečném výběru prozatímního cla uloženého z tohoto dovozu a o zastavení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu z Korejské republiky (Úř. věst. L 217, s. 1). Bod 4 odůvodnění tohoto nařízení převzal definici dotčeného výrobku obsaženou v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 362/1999.

8        Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (Úř. věst. C 272, s. 2) zejména antidumpingových opatření uložených nařízením č. 1796/1999 dne 13. listopadu 2003 obdržela Komise dne 17. května 2004 žádost o přezkum podanou EWRIS podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Dne 17. srpna 2004 zveřejnila Komise oznámení o zahájení přezkumu ukončení platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na vývoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, Indie, Jižní Afriky a Ukrajiny (Úř. věst. C 207, s. 2) a zahájila přezkumné šetření.

9        Dne 8. listopadu 2005 přijala Rada nařízení (ES) č. 1858/2005, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, Indie, Jihoafrické republiky a Ukrajiny na základě přezkumu nařízení před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 [základního nařízení] (Úř. věst. L 299, s. 1). Bod 18 odůvodnění tohoto nařízení převzal definici dotčeného výrobku obsaženou v bodě 4 odůvodnění nařízení č. 1796/1999.

2.     Antidumpingová opatření uložená na dovoz železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruska

10      Na základě podnětu EWRIS podaného v březnu 2000 a po zahájení antidumpingových řízení týkajících se dovozu železných nebo ocelových lan do Společenství dne 5. května 2000 přijala Komise nařízení (ES) č. 230/2001 ze dne 2. února 2001 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozu některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z České republiky, Ruska, Thajska a Turecka a o přijetí závazků nabídnutých některými českými a tureckými vývozci (Úř. věst. L 34, s. 4). Bod 9 uvedeného nařízení definuje „dotčený výrobek“ jako „lana a kabely, včetně uzavřených lan, ze železa nebo oceli, ne však z nerezavějící oceli, s největším rozměrem příčného průřezu větším než 3 mm, též s připojenými tvarovkami“. (neoficiální překlad)

11      Dne 2. srpna 2001 přijala Rada nařízení (ES) č. 1601/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z České republiky, Ruska, Thajska a Turecka (Úř. věst. L 211, s. 1). Bod 8 odůvodnění tohoto nařízení převzal definici dotčeného výrobku obsaženou v bodě 9 odůvodnění nařízení č. 230/2001.

12      Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (Úř. věst. C 270, s. 38) zejména antidumpingových opatření uložených nařízením č. 1601/2001 dne 29. října 2005 obdržela Komise dne 28. dubna 2006 žádost o přezkum podanou EWRIS podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Dne 3. srpna 2006 zveřejnila Komise oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovozy některých železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruska, Thajska a Turecka a o zahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření použitelných na dovozy některých železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z Turecka (Úř. věst. C 181, s. 15) a zahájila přezkumné šetření.

13      Dne 30. října 2007 přijala Rada nařízení (ES) č. 1279/2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na některá železná nebo ocelová lana a kabely pocházející z Ruské federace a zrušují antidumpingová opatření na dovoz některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Thajska a Turecka (Úř. věst. L 285, s. 1). Bod 32 odůvodnění tohoto nařízení definuje „dotčený výrobek“ s odkazem na definici dotčeného výrobku obsaženou v bodě 8 odůvodnění nařízení č. 1601/2001 následovně: „lana a kabely, včetně uzavřených lan, ze železa nebo oceli, ne však z nerezavějící oceli, s největším rozměrem příčného průřezu větším než 3 mm, též s připojenými tvarovkami“.

 Skutečnosti předcházející sporu

14      European Wire Rope Importers Association (EWRIA), jeden z žalobců v projednávané věci, je svazem založeným za účelem zastupování kolektivních zájmů evropských společností činných v oblasti dovozu ocelových lan a kabelů a obchodu s nimi. Ostatní žalobci v projednávané věci jsou členové EWRIA, společnosti založené dle belgického (Câbleries namuroises SA), dánského (Ropenhagen A/S), německého (ESH Eisen- und Stahlhandelsgesellschaft mbH, Heko Industrieerzeugnisse GmbH, Interkabel Internationale Seil- und Kabel-Handels GmbH) a španělského (Jose Casañ Colomar, SA) práva a práva Spojeného království (Denwire Ltd).

15      Dne 12. června 2007 předložil EWRIA, jednající jménem ostatních žalobců a několika dalších společností, podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení Komisi žádost o částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření uložených nařízením č. 1858/2005 na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky a Ukrajiny a nařízením č. 1601/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 564/2005 ze dne 8. dubna 2005 (Úř. věst. L 97, s. 1) na dovoz některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z České republiky, Ruska, Thajska a Turecka (dále jen „žádost o přezkum“).

16      Žádost o přezkum se týkala nové definice rozsahu výrobků, kterých se týkají dotčená antidumpingová opatření, a sice železných a ocelových lan a kabelů (dále společně nazývaných „ocelová lana a kabely“). Podle EWRIA se situace od prvního zavedení dotčených antidumpingových opatření značně změnila, což odůvodňuje změnu definice dotčeného výrobku, z následujících důvodů:

–        definice dotčeného výrobku v dotčených antidumpingových opatřeních je v rozporu s normami Společenství týkajícími se ocelových drátů (EN 10264) a ocelových lan a kabelů (EN 12385), které oficiálně odlišují lana a kabely pro obecné použití od lan a kabelů pro specifická použití;

–        subjekty působící nyní na trhu již nepovažují lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití za jediný výrobek, ale za výrobky odlišné;

–        od zavedení dotčených antidumpingových opatření se stala výroba lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství okrajovou, jelikož výrobci ocelových lan a kabelů ve Společenství nyní z velké většiny vyrábějí lana a kabely pro specifická použití;

–        podmínky převládající na trhu Společenství s ocelovými lany a kabely se změnily, jelikož mezi lany a kabely pro obecné použití a lany a kabely pro specifická použití již neexistuje významnější hospodářská soutěž a dovoz lan a kabelů pro obecné použití již výrobcům ocelových lan a kabelů ve Společenství nepůsobí újmu.

17      V žádosti o přezkum navrhl EWRIA rozdělit v definici dotčený výrobek do dvou skupin, a sice lana a kabely pro obecné použití a dále lana a kabely s vysokou odolností nebo pro specifická použití. Lana a kabely pro specifická použití by i nadále podléhaly antidumpingovým opatřením, zatímco lana a kabely pro obecné použití by byly z působnosti těchto opatření vyloučeny.

18      Dopisem ze dne 8. dubna 2008, který následoval po schůzce s EWRIA, ho Komise informovala o následujícím:

„Jak bylo smluveno na schůzce ze dne 8. dubna 2008, bereme na vědomí, že hodláte doplnit své vyjádření ze dne 12. června 2007 důkazy týkajícími se újmy nebo dumpingu.

Očekáváme tedy doplňující informace a jsme Vám i nadále k dispozici pro zodpovězení veškerých dalších souvisejících otázek.“

19      Dopisem ze dne 30. dubna 2008 EWRIA Komisi odpověděl následovně:

„Ve výše uvedené věci odkazujeme na náš rozhovor ze dne 8. dubna 2008 a na Váš dopis z téhož dne.

S ohledem na naši žádost o prozatímní přezkum ze dne 12. června 2007 bychom Vám chtěli sdělit, že toto vyjádření již nechceme doplňovat. Z našeho pohledu obsahuje tato žádost dostatečné množství důkazů o ‚změně okolností‘, co se týče definice dotčených výrobků, od přijetí prvního antidumpingového nařízení o ocelových lanech a kabelech v roce 1999. Mimoto jsme již o žádosti vedli podrobnou diskuzi s [P.-C.] a [C.-N.], kteří nás informovali, že dle jejich názoru jsou vyhlídky na prozatímní přezkum definice výrobků kvalifikovaných jako ocelová lana a kabely ‚nadějné‘.

V důsledku toho Vás žádáme, abyste vyhověli naší žádosti a bez odkladu zahájili prozatímní přezkum týkající se definice výrobků kvalifikovaných jako ocelová lana a kabely. Chtěli bychom Vás nicméně upozornit, že zamítnutí naší žádosti by mohlo být předmětem soudní žaloby.“

20      Dopisem ze dne 4. července 2008 (dále jen „sporný dopis“) Komise oznámila EWRIA následující:

„Odkazuji na korespondenci mezi Vámi, mými podřízenými a mnou samým týkající se otázky, zda je možné zahájit částečný přezkum výše uvedených opatření týkajících se ocelových lan a kabelů a vyloučit lana a kabely pro obecné použití z definice dotčených výrobků.

Z Vašeho dopisu ze dne 30. dubna vyplývá, že nehodláte na podporu své žádosti týkající se definice výrobků předložit další důkazy nad rámec informací a důkazů, které jste předložili před tímto dnem.

Bohužel Vám musíme oznámit, že na základě informací, které jste do dnešního dne předložili, není možné dospět k tomu, že je třeba zahájit částečný prozatímní přezkum za účelem vyloučení lan a kabelů pro obecné použití z definice dotčených výrobků. A to zejména z důvodu nedostatku důkazů o tom, že oba druhy výrobků dotčených těmito opatřeními, tedy lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití, nemají tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti.

Vaše vyjádření vychází z určitých prvků, a to konkrétně maziv, vložených plastových vláken, úhlu závitu a některých vlastností drátů, které pomáhají odlišit četné typy ocelových lan a kabelů. Tyto prvky však nejsou dostatečné, jelikož všechny lana a kabely sdílejí tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti.

V tomto ohledu se má za to, že ocelová lana a kabely jsou tvořeny především třemi prvky: ocelovým drátem tvořícím prameny, těmito prameny vinutými kolem jádra a samotným jádrem. Jejich koncepce se liší v závislosti na fyzikálních nárocích spojených se zamýšleným použitím. V tomto ohledu je třeba nejprve podotknout, že přestože existuje široká nabídka druhů ocelových lan a kabelů, které mají určité fyzikální a technické odlišnosti, všechny mají stejné základní fyzikální vlastnosti (lana a kabely jsou tvořeny prameny ocelového drátu vinutými okolo jádra) a stejné základní technické vlastnosti (všechny mají určitý počet drátů v pramenu, určitý počet pramenů v laně a kabelu, určitý průměr a určitou strukturu). Levné a vysoce kvalitní výrobky sice nejsou zaměnitelné, kvalitou si blízké výrobky však ano. Došli jsme tedy k závěru, že různé skupiny ocelových lan a kabelů se do určité míry překrývají a konkurují si. Navíc i v rámci téže skupiny mohou být výrobky určeny k různému použití.

Mimoto se zdá, že v určitých vzájemně si blízkých skupinách standardní ocelová lana a kabely konkurují specifickým ocelovým lanům a kabelům, jelikož mohou být používány k týmž účelům, a jeví se být tudíž vzájemně zaměnitelnými.

Samozřejmě, pokud byste získali nové informace, které by měly dle Vašeho názoru vést ke změně tohoto stanoviska, můžete je i nadále předložit.

Jsme Vám i nadále k dispozici pro zodpovězení veškerých dalších souvisejících otázek.“

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

21      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. září 2008 podali žalobci projednávanou žalobu.

22      Žalobci navrhují, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za přípustnou;

–        zrušil rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2008, kterým zamítla jejich návrh na částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů za účelem změny rozsahu použití opatření a vyloučení lan a kabelů pro všeobecné použití z definice dotčeného výrobku;

–        uložil Komisi, aby zahájila částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření uložených na dovoz ocelových lan a kabelů za účelem změny rozsahu použití opatření a vyloučení lan a kabelů pro všeobecné použití z definice výrobků platné pro opatření;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

23      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou, nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

24      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 18. března 2010.

 Právní otázky

A –  K přípustnosti

1.     K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2008 o nezahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů

a)     Argumenty účastníků řízení

25      Komise tvrdí, že tento bod návrhových žádání je nepřípustný. Sporný dopis nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu článku 230 ES, jelikož pro žalobce nevyvolává konečné právní účinky. Na rozdíl od dopisu, který byl kvalifikován jako rozhodnutí ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, Sb. rozh. s. I‑5829), není účelem sporného dopisu měnit podstatným způsobem právní postavení žalobců.

26      Zaprvé Komise s odkazem na znění sporného dopisu podotýká, že tento dopis nepřináší „konečné a nezvratné odmítnutí“ možnosti provést prozatímní přezkum. Sporný dopis představuje stanovisko přijaté jejími službami „na základě dosud předložených informací“. Vedoucí oddělení a jeho podřízení měli předběžně za to, že žalobci dosud nepředložili dostatek důkazů odůvodňujících zahájení prozatímního přezkumu, ale nehodlali zahájení přezkumu zcela vyloučit. Sporný dopis ponechává EWRIA výslovně možnost předložit nové informace, které by mohly Komisi přesvědčit, že je třeba provést prozatímní přezkum. Komise v tomto ohledu trvá na tom, že v projednávané věci spis neuzavřela. Z těchto důvodů není sporný dopis srovnatelný s dopisem, který byl kvalifikován jako rozhodnutí v rozsudku Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, ale jeví se spíše jako dopis zaslaný před posledně uvedeným dopisem a zdůrazňující skutečnost, že předkladatel žádosti v této věci může předložit další informace. Kdyby žalobci v projednávané věci zaslali další dopis, ve kterém by lépe vysvětlili důvody, na kterých spočívala jejich žádost o přezkum, a důvod, proč se domnívají, že by Komise měla přehodnotit své stanovisko, skutečně by tak učinila, aniž by žalobci museli předkládat novou žádost.

27      Zadruhé Komise s odkazem na totožnost autora sporného dopisu tvrdí, že tento dopis představuje pouhý dopis jejích služeb, a nikoliv její vlastní dopis ve smyslu usnesení Tribunálu ze dne 14. května 2009, US Steel Košice v. Komise (T‑22/07, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 42). Vedoucí oddělení, který dopis podepsal, odkazuje na jednotlivé dopisy, které si žalobci zasílali „s [jeho] podřízenými a [jím] samotným“, zatímco zájmeno „my“, označující dotčeného vedoucího oddělení a jeho podřízené, je používáno ve zbytku textu. Tyto skutečnosti ukazují, že sporný dopis nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu článku 230 ES.

28      V důsledku toho, a na rozdíl od okolností ve věci, ve které bylo vydáno usnesení Tribunálu ze dne 4. května 1998, BEUC v. Komise (T‑84/97, Recueil, s. II‑795, bod 48), nepředstavuje sporný dopis „jasné a konečné posouzení“ žádosti o přezkum.

29      Žalobci se domnívají, že sporný dopis představuje rozhodnutí ve smyslu článku 230 ES, v souladu s kritérii uvedenými v rozsudku Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše.

b)     Závěry Tribunálu

30      Úvodem je třeba uvést, že z žaloby vyplývá, že jejím předmětem je zrušení „rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2008, kterým zamítla návrh žalobců na částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů za účelem změny rozsahu použití opatření a vyloučení lan a kabelů pro všeobecné použití z definice dotčeného výrobku“ (dále jen „napadený akt“).

31      Podle ustálené judikatury může být žaloba na neplatnost ve smyslu článku 230 ES podána proti veškerým aktům přijatým orgány, bez ohledu na jejich povahu či formu, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9, ze dne 6. dubna 2000, Španělsko v. Komise, C‑443/97, Recueil, s. I‑2415, bod 27, ze dne 12. září 2006, Reynolds Tobacco a další v. Komise, C‑131/03 P, Sb. rozh. s. I‑7795, bod 54, a Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 29).

32      Z ustálené judikatury týkající se přípustnosti žaloby na neplatnost rovněž vyplývá, že za účelem kvalifikace napadených aktů je třeba se zaměřit na samotný obsah těchto aktů a úmysl jejich autorů. V tomto ohledu jsou za napadnutelné akty v zásadě považována opatření, která vyjadřují konečné stanovisko Komise ve správním řízení a jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, kterými mohou být dotčeny zájmy žalobce, a nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí, která takové účinky nemají (rozsudky Soudního dvora IBM v. Komise, bod 31 výše, body 9 a 10; ze dne 16. června 1994, SFEI a další v. Komise, C‑39/93 P, Recueil, s. I‑2681, body 27 až 33; ze dne 22. června 2000, Nizozemsko v. Komise, C‑147/96, Recueil, s. I‑4723, body 26 a 27; Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 42, a ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑362/08 P, Sb. rozh. s. I-669, bod 52).

33      Naproti tomu forma, v níž je akt nebo rozhodnutí přijato, je pro přípustnost žaloby na neplatnost v zásadě nerozhodná (rozsudky Soudního dvora IBM v. Komise, bod 31 výše, bod 9; ze dne 7. července 2005, Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P, Sb. rozh. s. I‑6051, bod 46, a Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 43). Pokud by tomu bylo jinak, mohla by se Komise vyhnout přezkumu ze strany soudu Unie pouhým nedodržením formálních požadavků. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že jelikož je Evropská unie společenstvím práva, ve kterém jeho orgány podléhají přezkumu souladu svých aktů se Smlouvou, procesní podmínky pro žaloby podané k soudu Unie musí být vykládány v co největším možném rozsahu tak, aby mohly být použity způsobem přispívajícím k provedení cíle, jímž je zajištění účinné soudní ochrany práv, která pro právní subjekty vyplývají z práva Unie (rozsudek Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, body 44 a 45; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, body 38 a 39, a ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, Sb. rozh. s. I‑439, bod 109).

34      Z toho vyplývá, že pro určení, zda je napadený akt rozhodnutím ve smyslu článku 230 ES, je třeba ověřit, zda s ohledem na obsah tohoto aktu, úmysl Komise a kontext, ve kterém byl přijat (viz v tomto smyslu rozsudek Internationaler Hilfsfonds v. Komise, bod 32 výše, bod 58), posledně uvedený orgán vyjádřil v tomto aktu své konečné stanovisko k žádosti o přezkum.

35      Nejprve je třeba konstatovat, že sporný dopis navazuje na dopis EWRIA ze dne 30. dubna 2008, kterým tento svaz informoval Komisi o svém záměru nedoplňovat žádost o přezkum z důvodu, že ta již obsahuje dostatek důkazů, a o svém záměru podat žalobu k soudu Unie v případě zamítnutí své žádosti. Znění sporného dopisu, obsahující pasáž „[b]ohužel Vám musíme oznámit, že na základě informací, které jste do dnešního dne předložili, není možné dospět k tomu, že je třeba zahájit částečný prozatímní přezkum“, dále prozrazuje, že se Komise rozhodla žádosti o přezkum nevyhovět. V tomto kontextu Komise rovněž žalobcům oznámila důvody, pro které se rozhodla přezkum nezahájit. Upřesnila, že tak učinila „[...] zejména z důvodu nedostatku důkazů o tom, že oba druhy výrobků dotčených těmito opatřeními, tedy lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití, nemají tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti“. A konečně, Komise sice na závěr sporného dopisu prohlásila, že žalobci mohou i nadále předkládat nové informace, které by ji mohly vést „ke změně tohoto stanoviska“, je však třeba zdůraznit, že Komise byla jasně informována o tom, že je žádost o přezkum konečná a že nebude doplněna žádným dalším důkazem.

36      S ohledem na předchozí úvahy je zjevné, že bylo přijato rozhodnutí o této žádosti a že v případě předložení nových informací by mohlo být přijato nové rozhodnutí, zohledňující uvedené informace.

37      Mimoto je třeba připomenout, že podle čl. 11 odst. 3 druhého pododstavce základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1225/2009) se zahájí prozatímní přezkum, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu už není nutné nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu. Na rozdíl od situace, ve které Komise po konzultaci s poradním výborem podle čl. 11 odst. 6 základního nařízení rozhodne o provedení prozatímního přezkumu (viz v tomto smyslu usnesení Tribunálu ze dne 14. března 1996, Dysan Magnetics a Review Magnetics v. Komise, T‑134/95, Recueil, s. II‑181, bod 23, a ze dne 25. května 1998, Broome & Wellington v. Komise, T‑267/97, Recueil, s. II‑2191, bod 29), nepředstavuje odmítnutí zahájení takového přezkumu při nedostatečných důkazech předběžné nebo přípravné opatření, jelikož není následováno žádným dalším aktem, který by mohl být předmětem žaloby na neplatnost (viz v tomto smyslu rozsudky SFEI a další v. Komise, bod 32 výše, bod 28, a Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 54).

38      V tomto ohledu není rozhodující, že by žalobci ještě mohli Komisi předložit další informace, které by ji mohly vést ke změně stanoviska (viz v tomto smyslu rozsudek Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 55).

39      Jak sice tvrdila Komise na jednání, žádné formální rozhodnutí o žádosti o přezkum nebylo přijato. Jelikož však čl. 5 odst. 7 základního nařízení, který se použije na základě čl. 11 odst. 5 uvedeného nařízení rovněž na prozatímní přezkumy, stanoví, že žádost o zahájení šetření se zamítne, nejsou-li důkazy o dumpingu nebo o způsobené újmě dostatečné pro pokračování v řízení, a jelikož čl. 5 odst. 9 téhož nařízení upřesňuje, že „[n]epostačují-li důkazy pro zahájení řízení, uvědomí o tom Komise žadatele po ukončení konzultací“, je třeba mít za to, že Komise sporným dopisem informovala žalobce o svém rozhodnutí žádost o přezkum zamítnout.

40      S ohledem na úvahy uvedené v bodě 35 výše a na skutečnost, že se Komise rozhodla žádosti o přezkum nevyhovět, je třeba mít za to, že v případě, kdy by žalobci později předložili další informace, byla by Komise případně nucena přijmout nové rozhodnutí, zohledňující tyto nové informace, ohledně toho, zda je třeba s ohledem na důkazy, které má k dispozici, zahájit prozatímní přezkum. Naopak předložení uvedených informací nemá dopad na skutečnost, že první žádost o přezkum již byla zamítnuta (viz v tomto smyslu rozsudek Athinaïki Techniki v. Komise, bod 25 výše, bod 57).

41      Z toho plyne, že napadený akt představuje jak ve světle svého obsahu, tak kontextu, ve kterém byl přijat, a záměru Komise konečné odmítnutí Komise provést částečný prozatímní přezkum. Napadený akt tedy musí být kvalifikován jako rozhodnutí ve smyslu článku 230 ES.

42      Povahu tohoto rozhodnutí nelze zpochybnit pouhou okolností, že toto posouzení pochází pouze od služeb Komise, a nikoliv Komise samotné (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 18. května 1994, BEUC a NCC v. Komise, T‑37/92, Recueil, s. II‑285, bod 38, a BEUC v. Komise, bod 28 výše, bod 48).

43      Jelikož byla tímto rozhodnutím zamítnuta žádost o zahájení šetření směřujícího k určení nezbytnosti zachování dotčených antidumpingových opatření z důvodu údajné změny okolností v rámci prozatímního přezkumného řízení uvedeného v čl. 11 odst. 3 základního nařízení, má toto rozhodnutí závazné právní účinky, které mohou ovlivňovat zájmy žalobců, a představuje napadnutelný akt podle článku 230 ES.

2.     K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího k tomu, aby bylo Komisi uloženo provedení částečného prozatímního přezkumu

a)     Argumenty účastníků řízení

44      Komise tvrdí, že tento bod návrhových žádání je nepřípustný. Podle článku 233 ES a judikatury nepřísluší Tribunálu, aby jí uděloval příkazy týkající se způsobu, jakým má provést rozsudek vydaný v rámci žaloby na neplatnost.

b)     Závěry Tribunálu

45      Je třeba připomenout, že v rámci žaloby na neplatnost podle článku 230 ES je pravomoc soudu Unie omezena na přezkum legality napadeného aktu a že podle ustálené judikatury Tribunál při výkonu svých pravomocí nemůže ukládat příkazy orgánům Unie nebo je nahrazovat (rozsudky Soudního dvora ze dne 5. července 1995, Parlament v. Rada, C‑21/94, Recueil, s. I‑1827, bod 33, a ze dne 8. července 1999, DSM v. Komise, C‑5/93 P, Recueil, s. I‑4695, bod 36; rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T‑145/98, Recueil, s. II‑387, bod 83). V případě zrušení napadeného aktu přísluší dotčenému orgánu, aby na základě článku 233 ES přijal opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 53/85, Recueil, s. 1965, bod 23, a výše uvedený rozsudek ADT Projekt v. Komise, bod 84).

46      Z toho plyne, že návrh žalobců směřující k tomu, aby Tribunál Komisi uložil provést částečný prozatímní přezkum, musí být odmítnut jako nepřípustný.

3.     K přípustnosti žalobci uplatňovaných žalobních důvodů

a)     Argumenty účastníků řízení

47      Co se týče prvního žalobního důvodu, Komise tvrdí, že žalobci namísto výkladu svých argumentů v textu žaloby odkazovali především na argumenty formulované v žádosti o přezkum. Komise z toho vyvozuje, že první žalobní důvod, jakož i ostatní žalobci uplatňované žalobní důvody, které vykazují tytéž nesrovnalosti, jsou nepřípustné, jelikož nebyly předloženy v samotné žalobě.

b)     Závěry Tribunálu

48      Je třeba připomenout, že z čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že každá žaloba musí uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Uvádět je musí dostatečně jasně a přesně, aby to umožnilo žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (viz rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2005, Chiquita Brands a další v. Komise, T‑19/01, Sb. rozh. s. II‑315, bod 64, a citovaná judikatura).

49      V tomto ohledu, ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemná vyjádření nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musí být uvedeny v žalobě (rozsudky Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 57, a ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 94). Tribunálu mimoto nepřísluší vyhledávat a určovat v přílohách žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť tyto přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (rozsudky Tribunálu ze dne 7. listopadu 1997, Cipeke v. Komise, T‑84/96, Recueil, s. II‑2081, bod 34, a ze dne 21. března 2002, Joynson v. Komise, T‑231/99, Recueil, s. II‑2085, bod 154, a výše uvedený rozsudek Honeywell v. Komise, bod 57). Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže jeho pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu (rozsudky Tribunálu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑102/92, Recueil, s. II‑17, bod 68, a ze dne 22. listopadu 2006, Itálie v. Komise, T‑282/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 60).

50      Je třeba konstatovat, že žalobci uplatňované žalobní důvody výše uvedené požadavky splňují.

51      Zaprvé není žádných pochyb o tom, že z žaloby výslovně vyplývá, že projednávaná žaloba směřuje k tomu, aby bylo uznáno porušení čl. 1 odst. 4, čl. 11 odst. 3 a článku 21 základního nařízení, kterého se údajně dopustila Komise odmítnutím provést prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření. Žaloba směřuje rovněž k tomu, aby bylo určeno porušení zásady legitimního očekávání ze strany Komise.

52      Zadruhé, přestože žalobci v rámci každého žalobního důvodu ve velké míře odkazují na žádost o přezkum přiloženou k jejich žalobě, uvedli rovněž ve své žalobě hlavní argumenty na její podporu. Co se týče prvního žalobního důvodu, vycházejícího ze změny okolností, pokud jde o definici dotčených výrobků, výrobu ve Společenství a újmu, žalobci nejprve v bodech 28 až 35 žaloby tvrdí, že původní definice výrobku je na základě nových okolností souvisejících s vývojem v oblasti techniky a technologie zastaralá. V bodech 36 až 41 žaloby žalobci dále zdůrazňují, že výroba lan a kabelů pro obecné použití je ve Společenství na ústupu nebo již zcela ustala. A konečně, v bodech 42 až 45 žaloby mají za to, že je málo pravděpodobné, že by v případě vyloučení určité podkategorie lan a kabelů pro obecné použití z působnosti opatření újma přetrvávala nebo se obnovila. Co se týče druhého žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady legitimního očekávání, žalobci v bodech 12 až 15 a 46 až 50 žaloby uvádějí skutečnosti, které u nich vzbudily legitimní očekávání, že prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření bude zahájen. Co se týče třetího žalobního důvodu, žalobci v bodech 51 až 55 žaloby uvedli důvody, proč se dle nich Komise tím, že vycházela z příliš široké definice dotčeného výrobku, dopustila porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

53      Popis argumentů žalobců uvedený v žalobě tak umožňuje Komisi, aby vedla svou obranu a Tribunálu, aby provedl svůj přezkum. Z toho plyne, že tvrzení o nepřípustnosti žalobci uplatňovaných žalobních důvodů vznesené Komisí musí být odmítnuto.

B –  K věci samé

54      Na podporu své žaloby uplatňují žalobci tři žalobní důvody vycházející zaprvé, z porušení čl. 11 odst. 3 a článku 21 základního nařízení, zadruhé z porušení zásady legitimního očekávání, a zatřetí ze zjevně nesprávného posouzení a porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

1.     K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 11 odst. 3 a článku 21 základního nařízení

55      Žalobci tvrdí, že Komise tím, že odmítla zahájit částečný prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření, zatímco tak byla s ohledem na dostatečné důkazy obsažené v žádosti o přezkum, týkající se změny okolností, co se týče definice výrobků, výroby ve Společenství a újmy, povinna učinit, porušila čl. 11 odst. 3 a článek 21 základního nařízení.

56      Tento žalobní důvod lze tak rozdělit do tří částí. V rámci první části žalobci tvrdí, že původní definice výrobku je na základě nových okolností souvisejících s vývojem v oblasti techniky a technologie zastaralá. V rámci druhé části tvrdí, že výroba lan a kabelů pro obecné použití je ve Společenství na ústupu nebo již zcela ustala. A konečně v rámci třetí části uvádějí, že je málo pravděpodobné, že by újma přetrvávala nebo se obnovila, pokud by z působnosti opatření byly vyloučeny dovozy určité podkategorie dotčeného výrobku.

a)     K první části vycházející ze změny okolností, co se týče definice dotčeného výrobku

 Argumenty účastníků řízení

57      S odkazem na rozhodovací praxi Komise žalobci zdůrazňují, že změna okolností odůvodňující prozatímní přezkum se může vztahovat nejen k dumpingu nebo újmě, ale rovněž k definici dotčeného výrobku. V tomto ohledu žalobci tvrdí, že došlo ke změně okolností týkajících se ocelových lan a kabelů, která odůvodňuje úpravu definice dotčeného výrobku obsaženou v dotčených antidumpingových opatřeních.

58      Komise má sice při definování dotčených výrobků v rámci obchodních ochranných opatření širokou posuzovací pravomoc. Jelikož však jejich žádost obsahovala dostatečné důkazy o změně technických a hospodářských okolností ve vztahu k definici dotčeného výrobku, byla podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení povinna zahájit prozatímní přezkum. Komisí uváděné rozsudky, dokládající její širokou posuzovací pravomoc, co se týče obchodních ochranných opatření (rozsudky Tribunálu ze dne 25. září 1997, Shanghai Bicycle v. Rada, T‑170/94, Recueil, s. II‑1383, body 61 až 71, a ze dne 17. prosince 2008, HEG a Graphite India v. Rada, T‑462/04, Sb. rozh. s. II‑3685, bod 68), nejsou pro řešení projednávané věci relevantní, neboť se týkají zrušení samotných antidumpingových opatření, a nikoliv rozhodnutí nezahájit prozatímní přezkum.

59      Podle žalobců není zahájení prozatímního přezkumu nezbytné pouze v případě, kdy se úprava stávajících opatření jeví nevyhnutelnou, ale rovněž v případech, kdy jsou předloženy dostatečné důkazy o změně určitých technických a hospodářských okolností a kdy se s ohledem na tyto změny jeví být úprava stávajících opatření nezbytnou.

60      Vzhledem k důkazům, které žalobci předložili na podporu své žádosti, měla Komise zahájit přinejmenším prozatímní přezkum, aby mohla přijmout rozhodnutí o případné úpravě definice dotčeného výrobku. Komise však rozhodla, aniž prozatímní přezkum zahájila, že úprava uvedené definice není nezbytná, čímž porušila čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

61      Žalobci tak v žádosti o přezkum prokázali, že definice výrobku odpovídající ocelovým lanům a kabelům se, co se týče těchto lan a kabelů, od zavedení antidumpingových opatření změnila.

62      Zaprvé rozlišování mezi lany a kabely pro obecné a pro specifická použití bylo zakotveno dne 12. listopadu 2001 Evropským výborem pro normalizaci (CEN) v evropské normě EN 12385. Lana a kabely pro obecné použití určené pro „všeobecné zdvíhací účely“ byly seskupeny do části 4 této normy, zatímco lana a kabely pro specifická použití byly seskupeny do části 5 až 10 uvedené normy. CEN v roce 2002 potvrdil toto rozlišování v normě EN 10264, týkající se požadavků na ocelové dráty pro lana a kabely, ve které rozlišoval „dráty […] pro lana a kabely pro běžné použití“ v části 2 této normy a „dráty […] určené pro velké zatížení“ v části 3 uvedené normy.

63      V tomto ohledu Komise v nařízení (ES) č. 1742/2000 ze dne 4. srpna 2000 o uložení prozatímního vyrovnávacího cla z dovozu některých polyethylentereftalátů (PET) pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. L 199, s. 48) potvrdila vysoce relevantní kritérium, které představuje normalizace pro definici dotčených výrobků.

64      Podle žalobců vyžaduje změna normalizace upravení dosahu dotčených antidumpingových opatření a odlišení lan a kabelů pro obecné použití od lan a kabelů pro specifická použití. Komise tak měla v této věci provést podrobnější šetření v rámci prozatímního přezkumu, zejména co se týče specifických a vyčerpávajících příkladů, které žalobci uvedli ve své žádosti. Komise nicméně tyto příklady nezohlednila, ale odkázala pouze na svůj obvyklý argument, podle kterého ocelová lana a kabely sdílejí tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a jsou tvořeny především třemi prvky: ocelovým drátem tvořícím prameny, těmito prameny vinutými kolem jádra a samotným jádrem. Tento zjednodušující argument nemá žádnou souvislost se současným technickým stavem, který je zdokumentován komplexními a rozsáhlými popisy v normách EN 12385 a EN 10264. Definice dotčeného výrobku navíc údajně nemohla být zpřesněna, jelikož veškerá ocelová lana a kabely jsou z technických důvodů tvořeny třemi výše uvedenými prvky. Komise se tudíž tím, že nezohlednila změny zakotvené výše uvedenými normami a že odmítla provést prozatímní přezkum, dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

65      Zadruhé žalobci uvádějí, že v žádosti o přezkum předložili důkazy o změně vnímání trhu. Subjekty operující na trhu s ocelovými lany a kabely nyní na rozdíl od předchozí praxe odlišují lana a kabely pro obecné použití od lan a kabelů pro specifická použití.

66      Zaprvé žalobci údajně prokázali, že výrobci ve Společenství tyto typy lan a kabelů na svých internetových stránkách, v reklamě a v katalozích rozlišují. Výrobci přitom zdůrazňují svoji schopnost vyrobit lana a kabely pro specifická použití na míru.

67      Zadruhé žalobci v žádosti o přezkum prokázali, že lana a kabely pro specifická použití se odlišují od lan a kabelů pro obecné použití na základě svých fyzikálních a technických vlastností. Odkaz Komise na základní vlastnosti ocelových lan a kabelů tak není relevantní pro odmítnutí argumentu žalobců, podle kterého jsou lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití trhem vnímány jako rozdílné výrobky.

68      Především, lana a kabely pro specifická použití neobsahují pouze tři základní prvky lan a kabelů pro obecné použití, ale rovněž další prvky (jako například plastové „vložky“ nebo vrstvy, další výplňkové prameny, speciální maziva a utahované prameny) umožňující jejich použití pro silné namáhání a při vysokých požadavcích na bezpečnost.

69      Prameny lan a kabelů pro specifická použití dále prošly zvláštní úpravou, která uvedeným lanům a kabelům umožňuje nabídnout zejména vyšší pružnost a značně vyšší odolnost proti roztržení, jakož i proti oděru a korozi, v porovnání s lany a kabely pro obecné použití.

70      Krom toho se lana a kabely pro specifická použití vyznačují výjimečnou odolností vůči zkrucování, značně převyšující odolnost lan a kabelů pro obecné použití, takže mohou být používány pro zvláštní konečná určení.

71      A konečně, lana a kabely pro specifická použití jsou prodávány za citelně vyšší ceny než lana a kabely pro obecné použití téhož druhu.

72      Žalobci zdůrazňují, že v žádosti o přezkum předložili důkaz existence jasné dělící čáry mezi lany a kabely pro obecné použití a lany a kabely pro specifická použití pomocí matice, která ukazovala rozdíly mezi těmito lany a kabely z hlediska jejich fyzikálních a technických vlastností a jejich konečného použití a která může představovat vodítko pro nové definování dosahu dotčených opatření.

73      S ohledem na tuto matici je odmítání Komise odlišovat lana a kabely pro obecné použití od lan a kabelů pro specifická použití nepochopitelné. Je ho možné vysvětlit pouze její obavou z „nepředvídatelných důsledků“, uplatňovaných zaměstnanci Komise na schůzce konané dne 8. dubna 2008, vyplývajících z vyloučení lan a kabelů pro obecné použití z působnosti antidumpingových opatření, které by znamenalo zahájení nového šetření ohledně veškerých platných antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů. Tato obava nicméně nemůže odůvodňovat zachovávání zastaralé definice dotčeného výrobku, která již neodpovídá technickým a hospodářským podmínkám na trhu.

74      Žalobci rovněž zdůrazňují, že v nařízení Rady (ES) č. 2537/1999 ze dne 29. listopadu 1999, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2861/93, (ES) č. 2199/94, (ES) č. 663/96 a (ES) č. 1821/98 o uložení konečných antidumpingových cel z dovozu některých magnetických disků (3,5" disket) pocházejících z Japonska, Tchaj-wanu, Čínské lidové republiky, Hong Kongu, Korejské republiky, Malajsie, Mexika, Spojených států amerických a Indonésie a nařízení (ES) č. 1335/1999 o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých magnetických disků (3,5" disket) pocházejících z Indonésie a vyráběných a prodávaných na vývoz do Společenství společností PT Betadiskindo Binatama (Úř. věst. L 307, s. 1) bylo připuštěno, že žádost o přezkum směřující k vyloučení výrobku z působnosti antidumpingových opatření je odůvodněna tehdy, jestliže sporný výrobek a dotčený výrobek vykazují zjevné odlišnosti, pokud jde o jejich fyzikální a technické vlastnosti, jejich konečné použití a jejich cenu. V žádosti o přezkum žalobci předložili dostatečné důkazy o splnění výše uvedených kritérií, takže Komise byla povinna zahájit prozatímní přezkum za účelem úpravy působnosti antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů. Nesplnění této povinnosti představuje zjevně nesprávné posouzení a porušení čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

75      Komise argumenty uplatňované žalobci popírá.

 Závěry Tribunálu

76      Žalobci tvrdí, že se Komise tím, že odmítla provést prozatímní přezkum za účelem změny definice dotčeného výrobku, dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

77      Úvodem je třeba připomenout, že v oblasti obchodních ochranných opatření orgány disponují širokou posuzovací pravomocí z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, Sb. rozh. s. I‑7723, bod 40, a rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada, T‑221/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38). Stejně tak je tomu u komplexních technických posuzování orgánů Unie (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 13; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Microsoft v. Komise, bod 49 výše, body 88 a 89).

78      Je třeba rovněž uvést, že podle judikatury je v uvedené oblasti přezkum posouzení orgánů soudem Unie omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci (viz rozsudky Tribunálu ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, Sb. rozh. s. II‑3663, body 48 a 49, a citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2006, Moser Baer India v. Rada, T‑300/03, Sb. rozh. s. II‑3911, bod 28, a citovaná judikatura).

79      V tomto ohledu je třeba mít s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 77 výše za to, že Komise má při rozhodování o nutnosti zachování antidumpingových opatření v rámci čl. 11 odst. 3 základního nařízení, jakož i při rozhodování o tom, zda žádost o prozatímní přezkum obsahuje dostatečné důkazy prokazující nutnost takového přezkumu širokou posuzovací pravomoc.

80      Otázku, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že odmítla zahájit částečný prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření, s ohledem na důkazy obsažené v žádosti o přezkum, je třeba posuzovat ve světle těchto úvah.

81      Co se týče argumentu vycházejícího ze změny okolností, ohledně definice dotčeného výrobku, je třeba připomenout, že základní nařízení neupřesňuje, jakým způsobem má být definován výrobek nebo řada výrobků, které mohou být předmětem dumpingového šetření, ani nevyžaduje uvedení jejich podrobného výčtu (viz v tomto smyslu rozsudek Shanghai Bicycle v. Rada, bod 58 výše, bod 61).

82      Pro účely definice dotčeného výrobku mohou orgány zohlednit několik faktorů, jako jsou fyzikální, technické a chemické vlastnosti výrobků, jejich použití, jejich zaměnitelnost, jejich vnímání spotřebitelem, distribuční kanály a výrobní proces, náklady na výrobu a kvalita.

83      Co se týče změny okolností odůvodňující vyloučení daného výrobku z definice dotčeného výrobku, musí tedy tvrzení, podle kterého se Komise tím, že odmítla zahájit prozatímní přezkum, dopustila zjevně nesprávného posouzení, spočívat na argumentech směřujících k prokázání toho, že Komise v rámci svého posouzení týkajícího se zahájení přezkumu provedla chybné posouzení faktorů, které považovala za rozhodující, nebo že měla zohlednit jiné, relevantnější, faktory, které by v rámci tohoto přezkumu musely vést k vyloučení tohoto výrobku z definice dotčeného výrobku.

84      V napadeném aktu došla Komise k závěru, že prozatímní přezkum za účelem vyloučení lan a kabelů pro obecné použití z definice dotčených výrobků nemůže být zahájen, zejména proto, že žádost o přezkum neobsahuje dostatečné důkazy, které by umožňovaly prokázat, že tyto dva druhy lan a kabelů nesdílejí tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti.

85      Žalobci tak na jednání tvrdili, že nezpochybňují relevantnost kritéria týkajícího se základních fyzikálních, technických a chemických vlastnosti pro účely definice dotčeného výrobku, ale domnívají se, že musí být rovněž zohledněny další relevantnější faktory, zejména pak faktory týkající se vypracování společných norem, konečných použití a ceny výrobků.

86      Zaprvé se žalobci opírají o rozlišování uskutečněné CEN v normách EN 12385 a EN 10264 mezi lany a kabely pro obecné použití a pro specifická použití a vytýkají Komisi, že v rozporu se svojí předchozí praxí opomenula při definování rozsahu dotčených výrobků vysoce relevantní kritérium představované normalizací.

87      Co se týče uvedených norem, je třeba uvést, že norma EN 12385 specifikuje bezpečnostní předpisy týkající se výroby a zkoušek ocelových lan a kabelů, zatímco norma EN 10264 specifikuje dovolené odchylky rozměrů, mechanické vlastnosti, požadavky na chemické složení ocelových drátů a podmínky, které musí splňovat případný povrch drátů pro lana a kabely. Je sice pravdou, že tyto normy definují zvláštní požadavky pro určité kategorie lan a kabelů pro specifická použití, existence takových požadavků však nemůže sama o sobě představovat důkaz toho, že lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití netvoří jediný „dotčený výrobek“ pro účely použití antidumpingových opatření. Jednak obsahuje každá norma vedle definice zvláštních požadavků na určité kategorie lan a kabelů pro specifická použití i společnou úvodní část, která se použije na veškerá ocelová lana a kabely, ať již pro obecné použití, nebo pro specifická použití. Dále se jednotlivé kategorie ocelových lan a kabelů uvedené v těchto normách vzájemně nevylučují, což znamená, že lana a kabely, které splňují požadavky na jednu kategorii, mohou splňovat rovněž požadavky na jiné kategorie. I když Komise na jednání tvrdila, že v určitých případech může definice dotčeného výrobku odpovídat klasifikaci zavedené společnou normou, definice výrobku dotčeného antidumpingovými opatřeními každopádně nemůže být závislá na takové klasifikaci.

88      I když mohou být jednotlivé druhy ocelových lan a kabelů zařazeny do skupin na základě doplňujících prvků a konečného použití, na rozdíl od tvrzení žalobců nelze mít za to, že mezi jednotlivými skupinami existují jasné hranice. Jak Komise správně tvrdila na jednání, neexistuje žádné objektivní kritérium, které by umožnilo určit předpokládané použití jednotlivých druhů lan a kabelů nebo jejich konečné určení při jejich dovozu nebo prodeji ve Společenství. I v rámci téže skupiny totiž mohou být výrobky určeny k různému použití. Krom toho, ocelová lana a kabely spadající do skupin výrobků nacházejících se na horním a spodním konci nabídkové řady sice nejsou zaměnitelné, žalobci však není zpochybňováno, že v určitých vzájemně blízkých skupinách mohou být ocelová lana a kabely pro obecné použití a ocelová lana a kabely pro specifická použití používány k týmž účelům, a jsou tedy vzájemně zaměnitelné. Za takových podmínek se jednotlivé skupiny ocelových lan a kabelů do určité míry překrývají a konkurují si (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 10. března 1992, Canon v. Rada, C‑171/87, Recueil, s. I‑1237, body 48 až 52; Ricoh v. Rada, C‑174/87, Recueil, s. I‑1335, body 35 až 40, a Sharp Corporation v. Rada, C‑179/87, Recueil, s. I‑1635, body 25 až 30).

89      Nařízení č. 1742/2000, uplatňované žalobci, každopádně nepotvrzuje jejich argument, podle kterého je vytvoření společných norem CEN pro Komisi vysoce relevantním kritériem při definování rozsahu daného výrobku. V tomto ohledu stačí konstatovat, že v tomto nařízení se Komise o existenci společných technických norem v definici daného výrobku opírá pouze okrajově. Rozlišování mezi oběma kvalitami polyethylentereftalátu tak bylo určeno úrovní „vlastní viskozity“ těchto výrobků a dotčená norma byla v uvedeném nařízení použita pouze jako jeden z měřících nástrojů pro účely testů viskozity. Ačkoli není třeba rozhodnout o relevantnosti posouzení učiněných v nařízení č. 1742/2000 pro účely řešení projednávaného sporu, je tudíž nutno konstatovat, že argument žalobců spočívá na chybném výkladu uvedeného nařízení, a musí tedy být odmítnut.

90      Zadruhé, co se týče změny ve vnímání trhu, žalobci v podstatě uplatňují dva argumenty.

91      Žalobci zaprvé tvrdí, že výrobci ve Společenství rozlišují ve svých katalozích, na svých internetových stránkách nebo v reklamě dva druhy lan a kabelů. Tyto příklady nicméně neprokazují, že by bylo možné mezi lany a kabely pro obecné použití a lany a kabely pro specifická použití vnímat konkrétní dělící čáru, ale spíše to, že výrobci ve Společenství nabízejí kompletní řadu jednotlivých druhů ocelových lan a kabelů. Omezené množství výtahů z katalogů, internetových stránek a reklamy několika výrobců ve Společenství každopádně nemůže zpochybnit závěr, podle kterého mají jednotlivé druhy lan a kabelů tytéž základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti, prolínají se a do určité míry si konkurují.

92      Žalobci zadruhé uplatňují argumenty vycházející z rozlišování lan a kabelů na základě doplňujících prvků (jako například prameny, plastové vložky a maziva), zvláštní úpravy (prameny utahované do pětiúhlého nebo oválného tvaru), výjimečné odolnosti vůči zkrucování, vyšší ceny lan a kabelů pro specifická použití nebo zvláštních použití lan a kabelů pro specifická použití. Tyto příklady nicméně neumožňují podpořit závěr žalobců, podle kterého může být mezi lany a kabely pro obecné použití a lany a kabely pro specifická použití stanovena přesná hranice. Jak bylo uvedeno v bodě 88 výše, přestože existuje široká nabídka druhů ocelových lan a kabelů odlišujících se svými doplňujícími vlastnostmi a svým zvláštním použitím, poznatky uplatňované žalobci neumožňují zpochybnit závěr Komise, podle kterého jsou ocelová lana a kabely náležející do sousedních skupin vzájemně zaměnitelné, překrývají se a do určité míry si konkurují. A dále je třeba konstatovat, že žádné ustanovení základního nařízení neukládá orgánům, aby zacházely s týmž výrobkem různě v závislosti na jeho různých použitích (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 29. ledna 1998, Sinochem v. Rada, T‑97/95, Recueil, s. II‑85, bod 53).

93      V tomto ohledu nelze přijmout ani argument žalobců vycházející z předchozí praxe orgánů. Jak totiž bylo připomenuto v bodech 77 až 79 výše, orgánům přísluší, aby v rámci své posuzovací pravomoci v kontextu prozatímního přezkumu na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení posoudily nutnost zachování antidumpingových opatření. Tuto posuzovací pravomoc je třeba v každém jednotlivém případě vykonávat na základě veškerých relevantních skutečností (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 14. března 1990, Gestetner Holdings v. Rada a Komise, C‑156/87, Recueil, s. I‑781, bod 43). Posouzení učiněná v nařízení č. 2537/1999 každopádně nepodporují stanovisko žalobců, podle kterého byl přezkum směřující k vyloučení ocelových lan a kabelů pro obecné použití z dotčených antidumpingových opatření odůvodněný, jelikož šetření, které vedlo k vyloučení vysokokapacitních disket tímto nařízením, jasně prokázalo, že mezi oběma dotyčnými výrobky existovaly konkrétní odlišnosti týkající se fyzikálních a technických vlastností. Na rozdíl od tvrzení žalobců z nařízení č. 2537/1999 nevyplývá, že orgány považovaly konečná použití a ceny těchto výrobků za určující faktory. Jediná zmínka o konečných použitích učiněná v závěrech o šetření je uvedena v bodě 27 odůvodnění nařízení č. 2537/1999, ve kterém Rada prohlašuje, že „otázka konečných použití […] sama o sobě nedostačuje k tomu, aby se došlo k závěru, že běžné […] diskety a [vysokokapacitní diskety] jsou jedním a týmž výrobkem“, zatímco ohledně rozdílů v ceně těchto dvou výrobků není v těchto závěrech žádné hodnocení.

94      Z předchozích úvah vyplývá, že žalobci uplatňované argumenty související se změnou technických norem CEN nebo s údajnou změnou vnímání trhu nemohou prokázat, že se Komise tím, že odmítla provést částečný prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření, dopustila s ohledem na žalobci předložené důkazy týkající se změny okolností souvisejících s definicí dotčeného výrobku zjevně nesprávného posouzení.

95      Z toho vyplývá, že první část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta.

b)     Ke druhé části, vycházející ze změny okolností co se týče výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství

 Argumenty účastníků řízení

96      Žalobci s odkazem na nařízení Rady (ES) č. 495/2002 ze dne 18. března 2002, kterým se ruší nařízení (ES) č. 904/98 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu osobních faxů pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Malajsie, Singapuru, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. L 78, s. 1) (neoficiální překlad), tvrdí, že Rada uvedené nařízení č. 904/98 zrušila na základě žádosti o prozatímní přezkum, z důvodu, že výroba osobních faxů výrobním odvětvím ve Společenství se silně snížila a v brzké době by měla ustat (viz bod 9 odůvodnění nařízení č. 495/2002).

97      Z tohoto nařízení tudíž podle nich vyplývá, že zachovávání antidumpingových opatření u výrobku, jehož výroba se ve Společenství silně snížila nebo by v brzké době měla ustat, je v rozporu se zájmem Společenství, a tudíž s článkem 21 základního nařízení.

98      Žalobci v žádosti o přezkum prokázali, že výroba lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství je nyní zanedbatelná, na rozdíl od období mezi roky 1999 až 2001, v průběhu kterého bylo ve Společenství vyrobeno značné množství lan a kabelů pro obecné použití. Zdůrazňují, že o této změně okolností byl předložen důkaz.

99      Zaprvé v důvěrné verzi žádosti o přezkum byla uvedena různá prohlášení výrobců ve Společenství směřující k prokázání skutečnosti, že lana a kabely pro obecné použití byly staženy z výrobních programů nebo že uvedení výrobci již nejsou schopni je vyrábět. Přestože žalobci tato vyjádření nepředložili v tomto řízení, aby tak chránili jejich důvěrnou povahu, podotýkají, že Komise se s těmito dokumenty seznámila, jelikož má k dispozici důvěrnou verzi žádosti o přezkum.

100    Zadruhé vyplývá útlum této výroby z reklam, internetových stránek a katalogů výrobců ve Společenství přiložených v příloze 4 žádosti o přezkum Tyto dokumenty ukazují, že v současnosti dotyční výrobci ocelových lan a kabelů ve Společenství vyrábějí především lana a kabely pro specifická použití.

101    Komise se rozhodla tyto důkazy nezohledňovat, jelikož ve sporném dopise na útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití neodkázala. Negativní účinky antidumpingového cla jsou tudíž nepřiměřené, jelikož Komise nezohlednila skutečnost, že zachování antidumpingových opatření nepřinese evropské výrobě lan a kabelů pro obecné použití žádné výhody. Žalobci z toho dovozují, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 21 základního nařízení.

102    Komise nejprve tvrdí, že tato část prvního žalobního důvodu je nepřípustná ze dvou důvodů. Zaprvé žalobci v rámci správního řízení nikdy neuplatnili argument, podle kterého by bylo zachování opatření v rozporu se zájmem Společenství a představovalo porušení článku 21 základního nařízení.

103    Zadruhé zakládají žalobci své argumenty vycházející z postupného útlumu výroby ocelových lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství na tvrzeních, která nejsou uvedena v nedůvěrném znění žádosti o přezkum přiložené k žalobě, jakož i na prohlášeních výrobců ve Společenství, která k ní nejsou přiložena.

104    Za předpokladu, že by byla tato část přípustná, zpochybňuje Komise tvrzení žalobců, podle kterého se výroba lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství stala bezvýznamnou.

 Závěry Tribunálu

–       K přípustnosti

105    Co se týče nepřípustnosti druhé části prvního žalobního důvodu, uplatňované Komisí z důvodu, že argument vycházející z rozporu se zájmem Společenství nebyl uplatněn v rámci správního řízení, je třeba v projednávaném případě uvést, že část IV žádosti o přezkum je nadepsána „Postupný útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství“. Žalobci v něm zmiňují klesající výrobu ocelových lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, což představuje změnu vyvolávající nutnost nové definice působnosti dotčených antidumpingových opatření za účelem vyloučení uvedených lan a kabelů z definice dotčeného výrobku. Na podporu svého argumentu žalobci v žádosti o přezkum odkazovali na nařízení č. 495/2002 (viz bod 96 výše). V tomto nařízení měla přitom Rada v rámci prozatímního přezkumu na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení za to, že je v zájmu Společenství zrušit antidumpingová opatření u některých dovozů osobních faxů, vzhledem k brzkému ukončení výroby výrobků podléhajících antidumpingovým opatřením ve Společenství.

106    Argumenty týkající se postupného útlumu výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství jsou v plném rozsahu zopakovány v žalobě. Žalobci v ní citovali bod 9 odůvodnění nařízení č. 495/2002 a upřesnili, že zachování dotčených antidumpingových opatření je vzhledem k postupnému útlumu výroby lan a kabelů pro obecné použití v rozporu se zájmem Společenství a představuje porušení článku 21 základního nařízení.

107    Z článku 21 odst. 1 druhé a třetí věty základního nařízení (nyní čl. 21 odst. 1 druhá a třetí věta nařízení č. 1225/2009) vyplývá, že orgány jsou oprávněny neuplatnit daná antidumpingová opatření, přestože jsou ostatní podmínky pro uložení antidumpingového cla, a sice dumping, újma a příčinná souvislost, splněny, domnívají-li se, že použití takových opatření není v zájmu Společenství. V případě postupného útlumu výroby výrobků podléhajících antidumpingovým opatřením ve Společenství spadá přitom posouzení zájmu Společenství do určení nutnosti zachování dotyčných antidumpingových opatření, v kontextu prozatímního přezkumu na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

108    Je nutno konstatovat, že výtka Komise vycházející ze skutečnosti, že žalobci uplatňují argument, který nebyl vznesen v rámci správního řízení, je založena na chybném předpokladu, jelikož v žádosti o přezkum byl, přinejmenším nepřímo, zmíněn zánik zájmu Společenství, jelikož odkazovala na postupný útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství a s odkazem na bod 9 odůvodnění nařízení č. 495/2002 uváděla, že dotčená antidumpingová opatření „nepřinášejí žádnou ochranu výroby [ve Společenství] proti případným nekalým obchodním praktikám“ (neoficiální překlad).

109    Z toho plyne, že neexistence výslovného uvedení článku 21 základního nařízení v žádosti o přezkum nemá vliv na přípustnost této části prvního žalobního důvodu.

110    Co se týče, dále, otázky nepředložení údajně důvěrných prohlášení výrobců ve Společenství, týkajících se útlumu výroby ocelových lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, je třeba mít za to, že taková otázka spadá pod posouzení důkazu o žalobci vznesených tvrzeních, takže bude analyzována v rámci přezkumu opodstatněnosti této části prvního žalobního důvodu.

111    Z výše uvedeného plyne, že Komisí vznesené tvrzení o nepřípustnosti druhé části prvního žalobního důvodu musí být odmítnuto.

–       K věci samé

112    Žalobci tvrdí, že se Komise tím, že odmítla konstatovat útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství a odmítla tak vyhovět žádosti o přezkum, dopustila zjevně nesprávného posouzení.

113    V tomto ohledu je nutno konstatovat, že žalobci se omezili na tvrzení, že výroba lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství je nyní zanedbatelná, aniž předložili sebemenší konkrétní důkaz umožňující podepřít toto tvrzení.

114    Nejprve, co se týče prohlášení výrobců ve Společenství, ze kterých žalobci vycházejí při prokazování útlumu výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, je třeba uvést, že mimo to, že nebyla předložena v rámci projednávané žaloby, nemohou být taková osamocená prohlášení výrobců ve Společenství, kteří případně tvrdí, že stáhli lana a kabely pro obecné použití ze svých výrobních programů, sama o sobě považována za dostatečné důkazy postupného útlumu výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, nejsou-li podpořena dalšími objektivními důkazy, jako například výrobními statistikami.

115    Mimoto reklamy výrobců ve Společenství tvořící přílohu žádosti o přezkum přiložené k žalobě neprokazují postupný útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, ale spíše to, že výrobci ve Společenství nabízejí úplnou řadu různých druhů ocelových lan a kabelů, aniž tyto reklamy prokazují, zda jsou v nich nabízené lana a kabely vyráběny ve Společenství nebo dováženy. Některé výňatky z reklam, internetových stránek nebo katalogů výrobců ve Společenství, z nichž vyplývá, že se tito výrobci soustřeďují na výrobu lan a kabelů pro specifická použití, každopádně nemohou postačovat k tomu, aby prokazovaly postupný útlum výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství jako celku.

116    Argumenty žalobců související se změnou okolností, co se týče postupného útlumu výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství, tudíž nemohou prokazovat, že se Komise tím, že odmítla provést částečný prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření, dopustila s ohledem na důkazy, které předložili, zjevně nesprávného posouzení.

117    Z toho plyne, že druhá část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta.

c)     Ke třetí části, vycházející ze změny okolností, co se týče existence újmy

 Argumenty účastníků řízení

118    Podle žalobců zjištění, která byla učiněna v době, kdy výrobci ve Společenství ještě lana a kabely pro obecné použití vyráběli, a podle nichž jim dovoz těchto lan a kabelů způsoboval podstatnou újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení, již nyní nejsou platná.

119    Zaprvé žalobci v žádosti o přezkum prokázali, že lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití se vyskytují na vzájemně odlišných trzích, které se liší novými evropskými normami EN 12385 a EN 10264. Navíc se trhy lan a kabelů pro obecné použití a lan a kabelů pro specifická použití odlišují tím, že první z nich jsou obecně uváděny na trh v průmyslové délce, zatímco druhé z nich, vyráběné ve Společenství, jsou v zásadě předmětem další úpravy.

120    Zadruhé předložili žalobci v důvěrné verzi žádosti o přezkum prohlášení výrobců ve Společenství, kteří dovážejí velké množství lan a kabelů pro obecné použití, a to i ze zemí podléhajících antidumpingovým opatřením týkajícím se ocelových lan a kabelů. Uvedené dovozy tak již nepůsobí žádnou újmu výrobcům ve Společenství, kteří by si nikdy nepůsobili újmu sami sobě. Přestože žalobci nepředložili tato prohlášení v tomto řízení, aby tak chránili jejich důvěrnou povahu, podotýkají, že Komise s těmito dokumenty byla seznámena, jelikož má k dispozici důvěrnou verzi žádosti o přezkum.

121    Při neexistenci současné újmy při dovozech lan a kabelů pro obecné použití tudíž žalobci tvrdí, že je málo pravděpodobné, že by tato újma přetrvávala i nadále nebo se obnovila, došlo-li by k vyloučení těchto dovozů z působnosti dotčených antidumpingových opatření.

122    Tím, že odmítla konstatovat zánik újmy ve smyslu článku 3 základního nařízení, a že tudíž odmítla vyhovět žádosti o zahájení přezkumu, se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

123    Komise argumenty žalobců zpochybňuje.

 Závěry Tribunálu

124    Jak již bylo uvedeno v bodě 37 výše, podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení se zahájí prozatímní přezkum, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu již není nutné nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.

125    Co se týče zaprvé argumentu žalobců, podle kterého se lana a kabely pro obecné použití a lana a kabely pro specifická použití vyskytují na různých trzích, které se odlišují novými normami CEN, jakož i argumentu vycházejícího z existence rozdílů v jejich uvádění na trh, je třeba uvést, že tyto argumenty již byly posuzovány a odmítnuty při přezkumu první části tohoto žalobního důvodu v bodech 86 až 95 výše.

126    Co se týče zadruhé tvrzení žalobců, podle kterého dovážejí výrobci ve Společenství velké množství lan a kabelů pro obecné použití, zejména ze zemí podléhajících antidumpingovým opatřením, je třeba uvést, že osamocená prohlášení výrobců ve Společenství tvrdící, že dovážejí velké množství lan a kabelů pro obecné použití, ze kterých žalobci vycházejí, vedle toho, že nebyla předložena v rámci tohoto řízení, nemohou být sama o sobě považována za dostatečná pro účely důkazu o takových dovozech, pokud nejsou podepřena objektivními důkazy, například statistikami dovozů uvedených lan a kabelů do Společenství. A dále, pouhé tvrzení žalobců, podle kterého je přetrvávání nebo obnovení újmy „málo pravděpodobné“, neprokazuje zánik újmy pro průmysl Společenství.

127    Argumenty uplatňované žalobci ohledně změny okolností, co se týče existence újmy, tedy nemohou prokazovat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že odmítla provést částečný prozatímní přezkum dotčených antidumpingových opatření, s ohledem na žalobci předložené důkazy.

128    Třetí část tohoto žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

129    V důsledku toho musí být zamítnut první žalobní důvod v celém rozsahu.

2.     Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady legitimního očekávání

a)     Argumenty účastníků řízení

130    Žalobci tvrdí, že Komise porušila jejich legitimní očekávání tím, že odmítla provést prozatímní přezkum antidumpingových opatření. Z ustálené judikatury vyplývá, že právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Unie u něj tím, že mu poskytla konkrétní ujištění, vyvolala podloženou naději [rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Masdar (UK) v. Komise, T‑333/03, Sb. rozh. s. II‑4377, bod 119].

131    V projednávaném případě vyvolala Komise u žalobců legitimní očekávání tím, že jim nabídla znovu uplatnit v rámci prozatímního přezkumu argument vycházející ze skutečnosti, že lana a kabely pro obecné použití se podstatným způsobem odlišují od lan a kabelů pro specifická použití. Tato ujištění jim byla poskytnuta s dostatečnou jistotou a pocházela z povolaných a spolehlivých zdrojů.

132    Zaprvé Komise při ukončení přezkumného řízení antidumpingových opatření uložených nařízením č. 1796/1999 na dovozy ocelových lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky a Ukrajiny podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení ponoukala žalobce k předložení žádosti o prozatímní přezkum směřující k úpravě dosahu dotčených opatření. Zejména jeden ze zaměstnanců Komise kontaktoval EWRIA, aby ho informoval, že návrh žalobců směřující k úpravě působnosti antidumpingových opatření nemůže být podán v kontextu přezkumu před pozbytím platnosti, ale musí být předložen v rámci prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Podle žalobců neměl zaměstnanec Komise žádný důvod k tomu, aby EWRIA kontaktoval, pokud by Komise neměla zájem na nové definici působnosti dotčených antidumpingových opatření. Z toho plyne, že Komise tak ponoukala žalobce k podání žádosti o prozatímní přezkum.

133    Zadruhé byl tento podnět potvrzen skutečností, že delegace Komise, která navštívila sídlo společnosti Heko Industrieerzeugnisse, jedné z žalobců, v rámci přezkumného řízení před pozbytím platnosti antidumpingových opatření zavedených nařízením č. 1601/2001 na dovozy některých ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruska, Thajska a Turecka podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení, jevila zřetelný zájem o nové definování působnosti opatření týkajících se ocelových lan a kabelů.

134    Zatřetí na neformální schůzce týkající se žádosti o přezkum působili zaměstnanci Komise na žalobce dojmem, že jsou připraveni přezkoumat jejich argumenty v rámci částečného prozatímního přezkumu týkajícího se rozsahu dotčených výrobků. Tito zaměstnanci si znovu přečetli první znění žádosti žalobců o přezkum a vyjádřili několik doporučení směřujících k úpravě tohoto znění. Žalobci svoji žádost opravili na základě těchto doporučení a začlenili do ní argumenty navrhované uvedenými zaměstnanci Komise. Jeden z těchto zaměstnanců žalobce kontaktoval ohledně opraveného znění a informoval je, že se domnívá, že žádné další změny nejsou nutné a že vzhledem k „nadějným“ argumentům obsaženým v žádosti by měla být tato žádost Komisi bez odkladu oficiálně předložena.

135    Pro prokázání těchto kontaktů navrhují žalobci v souladu s čl. 65 písm. c) jednacího řádu vyslechnout [H.], předsedu EWRIA, jako svědka.

136    Toto jednání Komise podle žalobců naznačovalo, že hodlá změnit své stanovisko ohledně definice posuzovaného výrobku a obdobného výrobku v antidumpingových opatřeních týkajících se ocelových lan a kabelů. Žalobci měli veškeré důvody se domnívat, že jakmile ve lhůtě předloží žádost o zahájení prozatímního přezkumu za účelem přizpůsobení dosahu dotčených antidumpingových opatření a vyloučení lan a kabelů pro obecné použití z těchto opatření, zahájí Komise bezodkladně odpovídající řízení o prozatímním přezkumu.

137    Žalobci vycházeli z tohoto očekávání a podali svoji žádost o přezkum dne 12. června 2007, přičemž jí věnovali nezbytný čas a prostředky. Tím, že orgány Unie odmítly provést požadovaný prozatímní přezkum, tedy porušily legitimní očekávání žalobců.

138    Komise namítá, že žalobcům neposkytla žádná konkrétní ujištění ohledně toho, že přezkum proběhne.

b)     Závěry Tribunálu

139    Podle judikatury se zásada ochrany legitimního očekávání vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Unie u něj tím, že mu poskytla konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z povolaných a spolehlivých zdrojů, vyvolala podloženou naději [viz rozsudky Tribunálu ze dne 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 70 a citovaná judikatura, ze dne 26. září 2002, Borremans a další v. Komise, T‑319/00, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑905, bod 63, a ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, Sb. rozh. s. II‑1927, bod 64]. Tato ujištění však musí být v souladu s použitelnými ustanoveními a normami, přičemž přísliby, které tato ustanovení nezohledňují, nemohou u dotyčného vyvolat legitimní očekávání (viz rozsudky Tribunálu ze dne 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, s. I‑A‑211 a II‑1065, bod 54, a ze dne 16. března 2005, Ricci v. Komise, T‑329/03, Sb. VS s. I‑A‑69 a II‑315, bod 79 a citovaná judikatura, a výše uvedený rozsudek Mozart; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 6. února 1986, Vlachou v. Účetní dvůr, 162/84, Recueil, s. 481, bod 6).

140    V projednávaném případě je třeba nejprve konstatovat, že žádný poznatek ze spisu neumožňuje prokázat obsah údajných ústních ujištění. Komise sice uznává, že byla mezi srpnem 2004 a listopadem 2005 během přezkumu antidumpingových opatření zavedených nařízením č. 1796/1999, která pozbývala platnost, a v říjnu 2006 předběžně, pokud jde o žádost o přezkum, s žalobci v kontaktu. Zpochybňuje nicméně, že by jim poskytla konkrétní a nepodmíněná ujištění, která by u nich bývala mohla vyvolat podloženou naději, že bude přezkumné řízení zahájeno.

141    Co se týče zaprvé, kontaktů mezi Komisí a žalobci v rámci přezkumného řízení před pozbytím platnosti nařízení č. 1796/1999, žalobci tvrdí, že je Komise „ponoukala“ k podání žádosti o přezkum, a uvádějí, že je zaměstnanec Komise kontaktoval, aby jim upřesnil určité procesní aspekty prozatímní žádosti o přezkum. I za předpokladu, že by Komise mohla uvažovat v průběhu uvedených kontaktů o takovém přezkumu, je nicméně nutno konstatovat, že sdělené poznatky nepředstavují konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, že dojde k přezkumu.

142    Co se týče zadruhé kontaktu zaměstnanců Komise s žalobci při jejich návštěvě sídla Heko Industrieerzeugnisse v rámci přezkumného řízení před pozbytím platnosti antidumpingových opatření zavedených nařízením č. 1601/2001, žalobci se omezují na tvrzení, že zaměstnanci Komise jevili „zájem“ o nové definování působnosti dotčených antidumpingových opatření, což nemůže představovat konkrétní a nepodmíněné ujištění, že bude prozatímní přezkum zahájen.

143    Zatřetí co se týče neformální schůzky Komise s žalobci v rámci žádosti o přezkum, která je předmětem projednávané žaloby, žalobci tvrdí, že měli pouze „dojem“, že Komise je ochotná posoudit jejich argumenty v rámci přezkumu a že kvalifikovala jejich argumenty jako „nadějné“. Takové skutečnosti přitom nemohou představovat konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, že bude přezkum zahájen. Mimoto, jak uvedla Komise, její odpověď na žádosti o předběžná technická stanoviska nepředstavuje z její strany formální či neformální rozhodnutí, jelikož analýzu spisu je možné učinit pouze na základě argumentů a skutečných důkazů obsažených v oficiálně předložené žádosti, a nemohla tedy v žádném případě vzbudit jakákoliv legitimní očekávání, že prozatímní přezkum bude zahájen.

144    Vzhledem k tomu, že existence těchto kontaktů nebyla zpochybněna a že tvrzené kontakty nemohly v žádném případě vzbudit u žalobců jakákoliv legitimní očekávání, že bude zahájen prozatímní přezkum, není namístě vyhovět žádosti o důkazní opatření vznesené žalobci.

145    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.

3.     Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení

a)     Argumenty účastníků řízení

146    Žalobci tvrdí, že orgány Unie založily, co se týče antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů, svá zjištění na příliš široké definici dotčeného výrobku. Orgány byly vedeny ke srovnávání výrobků, které nejsou podobné, a vyvodily z toho chybné závěry.

147    Žalobci připomínají, že tento argument uvedli ve své žádosti o přezkum a žádali Komisi, aby upravila působnost opatření tak, že z ní vyloučí dovozy lan a kabelů pro obecné použití. Komise nicméně jejich argumenty nezohlednila. Tvrzení Komise ve sporném dopise, podle kterých jednotlivé druhy ocelových lan a kabelů „mají stejné základní fyzikální a [...] technické vlastnosti [...]“ a podle kterých i když „levné a vysoce kvalitní výrobky sice nejsou zaměnitelné, kvalitou si blízké výrobky však ano“, jsou chybná a to z následujících důvodů, které již byly vyjádřeny v žádosti o přezkum.

148    Zaprvé fyzikální a technické vlastnosti lan a kabelů pro specifická použití se odlišují od fyzikálních a technických vlastností lan a kabelů pro obecné použití, jelikož v souladu s normou EN 10264 zahrnují další prvky a vyžadují použití drátů vysoce odolných proti namáhání.

149    Zadruhé postup výroby lan a kabelů pro specifická použití se značně odlišuje od postupu výroby lan a kabelů pro obecné použití, jelikož vyžaduje informatizovanou výrobní linku a další zařízení.

150    Zatřetí konečné použití těchto dvou druhů lan a kabelů se rovněž liší. Lana a kabely pro specifická použití se využívají pro zvláštní účely, vyžadující lana a kabely výjimečných fyzikálních a technických vlastností, na rozdíl od lan a kabelů pro obecné použití.

151    Začtvrté lana a kabely pro specifická použití a lana a kabely pro obecné použití nejsou vzájemně zaměnitelné. Lana a kabely pro obecné použití nemohou být používány pro vícero zvláštních účelů.

152    Zapáté již v současnosti ve Společenství neexistuje významná výroba lan a kabelů pro obecné použití.

153    Žalobci zdůrazňují, že všechny tyto skutečnosti ukazují, že mezi lany a kabely pro obecné použití a lany a kabely pro specifická použití vede jasná dělicí čára. Komise však s odkazem na širokou definici výrobku, která odkazuje na „základní vlastnosti“, dále srovnává lana a kabely pro specifická použití vyrobené ve Společenství a dovezené lana a kabely pro obecné použití, to znamená výrobky, které nejsou podobné. Tím, že odmítla provést prozatímní přezkum antidumpingových opatření, se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

154    Komise argumenty žalobců zpochybňuje.

b)     Závěry Tribunálu

155    Svým třetím žalobním důvodem žalobci tvrdí, že dotčená antidumpingová opatření spočívají na příliš široké definici dotčeného výrobku, takže orgány i nadále srovnávají lana a kabely pro specifická použití a lana a kabely pro obecné použití, tedy výrobky, které dle žalobců nejsou podobné. Za těchto podmínek představuje odmítnutí Komise zahájit prozatímní přezkum zjevně nesprávné posouzení a porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

156    Je nutno konstatovat, že argument, podle kterého odmítnutí zahájit prozatímní přezkum představuje porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení, jelikož Komise s odvoláním na širokou definici dotčeného výrobku, která odkazuje na základní vlastnosti, i nadále srovnává lana a kabely pro specifická použití vyrobené ve Společenství a lana a kabely pro obecné použití, které jsou dováženy, vede ve skutečnosti ke zpochybnění legality dotčených antidumpingových opatření, a zejména jejich definice dotčeného výrobku, třebaže legalita uvedených opatření není předmětem projednávané žaloby, která směřuje ke zrušení rozhodnutí, kterým Komise odmítá zahájit částečný prozatímní přezkum.

157    Mimoto, co se týče argumentu směřujícího k prokázání, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že odmítla zahájit řízení o prozatímním přezkumu vzhledem k údajné změně okolností, co se týče definice dotčeného výrobku, výroby ve Společenství či utrpěné újmy, je nutno konstatovat, že splývá s argumenty rozvinutými v rámci prvního žalobního důvodu, který byl zamítnut v bodech 55 až 129 výše.

158    Z toho plyne, že třetí žalobní důvod, jakož i žaloba v celém rozsahu musí být zamítnuty.

 K nákladům řízení

159    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobci neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      European Wire Rope Importers Association (EWRIA), Câbleries namuroises SA, Ropenhagen A/S, ESH Eisen- und Stahlhandelsgesellschaft mbH, Heko Industrieerzeugnisse GmbH, Interkabel Internationale Seil- und Kabel-Handels GmbH, Jose Casañ Colomar SA a Denwire Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

Martins Ribeiro               Papasavvas                      Dittrich

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. prosince 2010.

Podpisy.

Obsah

Právní rámec

A –  Základní antidumpingové nařízení

B –  Antidumpingová opatření použitelná na dovoz železných nebo ocelových lan a kabelů

1.  Antidumpingová opatření uložená na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Číny, Indie, Jižní Afriky a Ukrajiny

2.  Antidumpingová opatření uložená na dovoz železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruska

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

A –  K přípustnosti

1.  K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2008 o nezahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření týkajících se ocelových lan a kabelů

a)  Argumenty účastníků řízení

b)  Závěry Tribunálu

2.  K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího k tomu, aby bylo Komisi uloženo provedení částečného prozatímního přezkumu

a)  Argumenty účastníků řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  K přípustnosti žalobci uplatňovaných žalobních důvodů

a)  Argumenty účastníků řízení

b)  Závěry Tribunálu

B –  K věci samé

1.  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 11 odst. 3 a článku 21 základního nařízení

a)  K první části, vycházející ze změny okolností, co se týče definice dotčeného výrobku

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

b)  Ke druhé části, vycházející ze změny okolností co se týče výroby lan a kabelů pro obecné použití ve Společenství

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

–  K přípustnosti

–  K věci samé

c)  Ke třetí části, vycházející ze změny okolností, co se týče existence újmy

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

2.  Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady legitimního očekávání

a)  Argumenty účastníků řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení čl. 1 odst. 4 základního nařízení

a)  Argumenty účastníků řízení

b)  Závěry Tribunálu

K nákladům řízení

---

* Jednací jazyk: angličtina.