1

Zadávání zakázek na služby Evropského parlamentu je upraveno v ustanoveních první části hlavy V nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74, dále jen „finanční nařízení“), jakož i v ustanoveních první části hlavy V nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení (Úř. věst. L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 145, dále jen „prováděcí nařízení“). Tato ustanovení vycházejí ze směrnic Společenství v dané oblasti, zejména, pokud jde o zakázky na služby, ze směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322), která byla pozměněna zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997 (Úř. věst. L 328, s. 1; Zvl. vyd. 06/03, s. 3), a která je nyní zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

2

Podle čl. 100 odst. 2 finančního nařízení:

„Zadavatel sdělí každému zájemci nebo uchazeči, jehož přihláška nebo nabídka byla odmítnuta, důvody odmítnutí a každému uchazeči, který učinil nabídku, jež je v souladu s požadavky, a který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody přijaté nabídky i jméno uchazeče, kterému byla zakázka přidělena.

Od zveřejnění některých informací však může být upuš[tě]no, pokud by to bylo překážkou uplatnění zákona, bylo v rozporu s veřejným zájmem nebo by to poškozovalo oprávněné obchodní zájmy veřejných nebo soukromých podniků nebo by to mohlo mezi nimi narušit korektní hospodářskou soutěž.“

3

Článek 149 odst. 3 prováděcího nařízení, ve znění platném v rozhodné době, stanoví:

„U zakázek zadávaných orgány Společenství na vlastní účet podle článku 105 finančního nařízení zadavatelé oznamují co nejdříve po rozhodnutí o zadání zakázky a nejpozději následující týden každému vyloučenému uchazeči nebo zájemci současně a jednotlivě dopisem a faxem nebo e-mailem, že jejich nabídka nebo přihláška nebyla vybrána a v každém jednotlivém případě udají důvody odmítnutí nabídky nebo přihlášky.

Zadavatel oznámí současně s oznámeními o odmítnutí, která jsou vyloučeným zájemcům nebo uchazečům zasílána, vybranému zájemci či uchazeči rozhodnutí o zadání zakázky a uvede, že oznámené rozhodnutí daného zadavatele nijak nezavazuje.

Na základě písemné žádosti mohou vyloučení uchazeči nebo zájemci dopisem, faxem nebo e-mailem obdržet doplňující informace o důvodech odmítnutí a všichni uchazeči, kteří předložili vyhovující nabídku, mohou obdržet doplňující informace o vlastnostech a přednostech vybrané nabídky a jméno uchazeče, jemuž byla zakázka zadána, aniž jsou [je] dotčen čl. 100 odst. 2 druhý pododstavec finančního nařízení. Zadavatelé odpovědí nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne přijetí žádosti. […]“

4

Žalobkyně, VIP Car Solutions SARL, je společností pronajímající vozidla řízená řidičem spadající do kategorie „grande remise“ (luxusní vozy s řidičem).

5

Oznámením zveřejněným v Dodatku Úředního věstníku Evropské unie ze dne 16. září 2006 (Úř. věst. S 177) vyhlásil Parlament nabídkové řízení PE/2006/06/UTD/1 týkající se přepravy členů Evropského parlamentu osobním automobilem nebo mikrobusem s řidičem během období zasedání ve Štrasburku (dále jen „vyhlášení nabídkového řízení“).

6

Podle bodu IV.2.1 vyhlášení nabídkového řízení měla být zakázka zadána uchazeči, který předloží hospodářsky nejvýhodnější nabídku hodnocenou podle následujících poměrně vážených kritérií: cena (55 %), disponibilní vozidlový park (kvantita a kvalita) (30 %), opatření uplatňovaná u vozidel pro účely splnění požadavků na ochranu životního prostředí nebo opatření, která vozidla pro tyto účely vyžadují (7 %), sociální politika uplatňovaná vůči personálu (6 %) a prezentace nabídky (2 %).

7

Lhůta pro obdržení nabídek nebo žádostí o účast byla stanovena na 27. října 2006. Ve stanovené lhůtě byly podány tři nabídky, včetně nabídky žalobkyně. Dne 6. listopadu 2006 prohlásila komise pro otevírání obálek všechny tři nabídky za odpovídající požadavkům vyhlášení nabídkového řízení.

8

Dne 30. listopadu 2006 výbor pro hodnocení nabídek (dále jen „hodnotící výbor“) navrhl zadání zakázky jinému uchazeči než žalobkyni, který celkově obdržel 566 bodů rozdělených následovně: 290 bodů za cenu, 180 bodů za vozidlový park, 42 bodů za opatření na ochranu životního prostředí, 36 bodů za sociální politiku a 18 bodů za prezentaci nabídky.

9

Žalobkyně byla zařazena na druhé místo s celkovým počtem 504 bodů rozdělených následovně: 343,5 bodů za cenu, 135 bodů za vozidlový park, žádný bod za opatření na ochranu životního prostředí, 18 bodů za sociální politiku a 8 bodů za prezentaci nabídky.

10

Dne 3. ledna 2007 zadal Parlament zakázku uchazeči, který byl navržen hodnotícím výborem (dále jen „vybraný uchazeč“).

11

Dne 9. ledna 2007 zaslal Parlament žalobkyni elektronickou zprávu následujícího znění:

„V příloze Vám zasíláme dopis týkající se Vaší nabídky. Originál tohoto dopisu Vám bude doručen doporučeně. Mohli byste prosím potvrdit přijetí této [elektronické zprávy?]“

12

Parlament tímto nepodepsaným a nedatovaným dopisem připojeným k elektronické zprávě informoval žalobkyni o rozhodnutí nevybrat její nabídku předloženou v nabídkovém řízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).

13

Napadené rozhodnutí uvádí zejména následující:

„Důvody, které vedly k odmítnutí Vaší nabídky jsou následující: nabídka není hospodářsky nejvýhodnější s ohledem na zadávací kritéria.

Dovolujeme si Vás informovat, že můžete, aniž by byla dotčena možnost podat opravný prostředek k soudu, obdržet doplňující informace o důvodech odmítnutí Vaší nabídky.

Pokud o to požádáte písemně, budete moci obdržet informace o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky a jméno uchazeče, jemuž byla zakázka zadána.

Některé informace Vám však zpřístupněny nebudou, pokud by to bylo překážkou uplatnění zákona, bylo v rozporu s veřejným zájmem nebo by to poškozovalo oprávněné obchodní zájmy veřejných nebo soukromých podniků nebo by to mohlo mezi nimi narušit korektní hospodářskou soutěž […]“

14

Žalobkyně odpověděla v elektronické zprávě ze dne 10. ledna 2007 následovně:

„Potvrzujeme přijetí Vaší [elektronické zprávy] ohledně odmítnutí naší nabídky. Jak nabízíte, chtěli bychom nicméně obdržet informace o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky a jméno uchazeče, jemuž byla zakázka zadána. Jelikož naše nabídka není hospodářsky nejvýhodnější, mohli byste nám prosím sdělit hodinovou sazbu nabídnutou vybranou společností [?]“

15

Dopisem ze dne 15. ledna 2007 žalobkyně opět požádala Parlament, aby jí sdělil informace o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky a jméno uchazeče, jemuž byla zakázka zadána, spolu s cenou nabídnutou vybraným uchazečem. Zdůraznila, že do této chvíle stále neobdržela originál doporučeného dopisu potvrzujícího odmítnutí její nabídky.

16

Dopisem ze dne 23. ledna 2007 připomněl Parlament v odpověď na elektronickou zprávu žalobkyně ze dne 10. ledna 2007 a s odkazem na čl. 100 odst. 2 finančního nařízení poměrná zadávací kritéria stanovená ve vyhlášení nabídkového řízení a poté uvedl následující:

„Vybraná nabídka obdržela v souhrnu výše uvedených kritérií nejvyšší známku […] (566), a je z tohoto důvodu zařazena na první místo.

Chtěli bychom Vás informovat, že Vaše nabídka získala, i přes mírně nižší cenu, 504 bodů, a je z tohoto důvodu zařazena na druhé místo.“

17

V uvedeném dopise Parlament rovněž sdělil žalobkyni jméno uchazeče, jemuž byla zakázka zadána.

18

Dne 24. ledna 2007 zaslal Parlament žalobkyni originál dopisu, který ji informuje o rozhodnutí odmítnout její nabídku.

19

Elektronickou zprávou ze dne 31. ledna 2007 se Parlament dotázal žalobkyně, zda tento dopis obdržela. Žalobkyně elektronickou zprávou z téhož dne odpověděla, že dopis neobdržela.

20

Dopisem ze dne 1. března 2007 zdůraznila žalobkyně prostřednictvím svého advokáta, že v rámci nabídkového řízení nabídla výjimečnou cenu a požádala o zaslání kopie nabídky předložené vybraným uchazečem, aby se dozvěděla o ceně, kterou tento uchazeč navrhl.

21

Dopisem ze dne 20. března 2007 zaslaným poradci žalobkyně Parlament zamítl tuto žádost s odkazem na čl. 100 odst. 2 druhý pododstavec finančního nařízení a dodal následující:

„[…] Chtěli bychom Vás upozornit na skutečnost, že ve lhůtě 48 dnů od podpisu smlouvy bude v návaznosti na nabídkové řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zadání zakázky, ve kterém budou uvedeny podstatné informace, včetně zaplacené ceny.

Bereme na vědomí, že Vaši ‚klienti se domnívají, že nabídli výjimečnou cenu‘.

Je třeba Vám každopádně připomenout, že cena nebyla jediným zadávacím kritériem. Kvalitativní a funkční kritéria mají pro orgán, jako je Evropský parlament, zvláštní význam a mohou odůvodnit vyšší náklady.

Naše posouzení vyjádřené slovy ‚že […] i přes mírně nižší cenu‘ se vztahovalo právě k tomuto aspektu nabídkového řízení; uvádíme zejména, že ačkoliv nabídka Vašich klientů obdržela nejvyšší známku za cenu, souhrnná známka stanovená hodnotícím výborem, která zohledňuje všechna kritéria uvedená v zadávací dokumentaci, jim neumožňovala získat zakázku. Jak již o tom byli informováni, jejich nabídka obdržela 504 bodů oproti 566 bodům uchazeče, kterému byla zakázka zadána.“

22

V dopise ze dne 23. března 2007 tvrdila žalobkyně, že jelikož kritérium ceny představovalo 55 % v rámci hodnocení nabídek, nebylo možné zadat zakázku jinému uchazeči než jí samotné, a že v důsledku odmítnutí sdělit jí cenu nabídnutou vybraným uchazečem nemohla ověřit podmínky pro zadání zakázky před uplynutím lhůty k podání žaloby k Soudu.

23

Dne 7. dubna 2007 bylo oznámení o zadání zakázky zveřejněno v Dodatku k Úřednímu věstníku (Úř. věst. S 69). Toto oznámení uvádí, že vybraný uchazeč navrhl cenu 26 eur za hodinu nad rámec pracovního harmonogramu a cenu 37,50 eur za hodinu podle pracovního harmonogramu.

24

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 23. března 2007 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

25

Vzhledem k překážce na straně jednoho z členů senátu určil předseda Soudu na základě čl. 32 odst. 3 jednacího řádu Soudu jiného soudce k doplnění příslušného senátu.

26

Na základě zprávy soudce zpravodaje se Soud (šestý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu vyzval účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty. Účastníci řízení této žádosti vyhověli ve stanovené lhůtě.

27

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 9. prosince 2008.

28

Ve své žalobě žalobkyně navrhuje, aby Soud:

29

Ve své replice žalobkyně mimo jiné navrhuje, aby Soud:

30

Ve své žalobní odpovědi Parlament navrhuje, aby Soud:

31

Ve své duplice Parlament mimo jiné navrhuje, aby Soud:

32

Na jednání žalobkyně vzala zpět, v odpověď na otázku Soudu, návrhové žádání, kterým navrhovala, aby bylo Parlamentu uloženo nahradit nevratné náklady ve výši 5000 eur, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.

33

Žalobkyně se v podstatě dovolává dvou žalobních důvodů vycházejících jednak z porušení povinnosti odůvodnění, a jednak z neoprávněného odmítnutí sdělit cenu nabídnutou vybraným uchazečem.

34

Žalobkyně ve své žalobě tvrdí, že v rámci nabídkového řízení představovalo cenové kritérium 55 %, což je více než polovina souhrnné hodnoty zadávacích kritérií. Zdůrazňuje, že nabídla nejnižší cenu, tedy 31,70 eur za hodinu. Obdržela přitom pouhých 504 bodů oproti 566 bodům, které obdržel vybraný uchazeč. Žalobkyně uvádí, že tomuto bodovému rozdílu nerozumí, neboť předložila nejlepší cenovou nabídku. Podle jejího názoru nelze na základě matematického výpočtu zadat zakázku jinému uchazeči.

35

Ve své replice žalobkyně zdůrazňuje, že Parlament uznal pochybení při výpočtu celkového počtu bodů, což údajně ukazuje na nedostatek zodpovědného přístupu hodnotícího výboru.

36

Pokud jde o kritérium vozidlového parku, žalobkyně uvádí, že Parlament svévolně vyhradil dvě třetiny známky kvantitě a pouze jednu třetinu kvalitě. Žalobkyně přitom o tomto poměru nebyla nikdy informována a považuje jej za bezdůvodný, jelikož vlastnictví vozidel není důležitější než jejich kvalita. Jelikož všichni uchazeči obdrželi stejnou známku za kvalitu, bodový rozdíl mezi žalobkyní a vybraným uchazečem měl být menší.

37

Pokud jde o kritérium opatření na ochranu životního prostředí, žalobkyně má za to, že není možné, aby obdržela nulovou známku. Podléhá totiž, stejně jako vybraný uchazeč, francouzským právním předpisům upravujícím dopravní společnosti kategorie „grande remise“, podle kterých musí být vozidla ve vynikajícím stavu pokud jde o technickou údržbu a roční kontroly. Všechna vozidla žalobkyně jsou nová a vybavena filtrem pevných částic. Rozdíl o 42 bodů tedy nelze odůvodnit jen tím, že uchazeč podepsal chartu radnice města Paříž proti znečištění.

38

Pokud jde o kritérium sociální politiky, jedna ze dvou smluv vybraného uchazeče na dobu neurčitou byla ve skutečnosti smlouvou na dobu určitou pro dodatečnou pracovní činnost, nebo dokonce smlouvou dočasnou. Uvedená smlouva je totiž nazvána „Smlouva o příležitostné pracovní činnosti na dobu neurčitou“, přičemž uvedené dva výrazy se navzájem popírají. Navíc pracovní smlouvy žalobkyně a vybraného uchazeče mají svůj původ v činnosti vnitrostátní odborové komory podniků „grande remise“. Bodový rozdíl mezi těmito dvěma uchazeči tedy není objektivně odůvodněný.

39

Nakonec, kritérium prezentace nabídky se týkalo formy, a nikoli obsahu nabídky. Nabídka vybraného uchazeče tedy nemohla být „nepopiratelně lepší“ pokud jde o toto kritérium. Mimoto jediná žalobkyně předložila svou nabídku ve formě DVD, což bylo nad rámec dobré a řádné formální prezentace této nabídky. Přitom však obdržela nižší známku než vybraný uchazeč.

40

Ve své žalobní odpovědi Parlament zdůrazňuje, že zadávací kritéria, vyjma cenového kritéria, měla poměrnou váhu 45 %, a tedy mohla ovlivnit výsledek hodnocení různých nabídek. Tvrdí, že nabídky přezkoumal objektivně.

41

V tomto ohledu Parlament uvádí, že hodnotící výbor ohodnotil každé z kritérií známkou od 0 do 10, přičemž obdržená známka byla následně vynásobena procentním podílem přiděleným každému kritériu. Co se týče dvou hlavních kritérií, tedy ceny a kvantity vozidlového parku, hodnotící výbor se za účelem objektivity rozhodl oznámkovat stávající zakázku, která je neutrální vůči zakázce, jež má být zadána, a vynásobil prvně uvedenou objektivní známku poměrem mezi plněním předchozího smluvního partnera a plněním nabídnutým každým uchazečem.

42

Pokud jde o známku za cenu, hodnotící výbor tak měl za to, že cena v rámci stávající zakázky, tedy 33 eur, by měla být považována za přiměřenou a přidělil k této ceně známku 6. Cena nabídnutá žalobkyní a vybraným uchazečem byla v prvním případě 31,70 eur a ve druhém případě 37,50 eur za hodinu, takže hodnotící výbor dospěl k následujícím výsledkům:

43

Pokud jde o kritérium vozidlového parku, hodnotící výbor měl za to, že kvantita je prvořadá a přidělil jí dvoutřetinovou hodnotu, tedy 20 bodů. Známka 6 byla přidělena za park sestávající ze 60 vozidel, který nabídl předchozí smluvní partner. V případě žalobkyně hodnotící výbor shledal park sestávající ze 70 vozidel (60 osobních automobilů a 10 mikrobusů) a v případě vybraného uchazeče park čítající 60 vozidel. Aby mohly být nabídky srovnány, bylo rovněž přihlédnuto k přímé disponibilitě vozidel. V tomto ohledu byl vozidlovému parku žalobkyně přidělen koeficient 0,5, neboť 67 ze 70 vozidel měla žalobkyni v rámci nájmu přenechat jiná společnost. Toto posouzení tedy vedlo k následujícím výsledkům:

44

Co se týče kvality vozidlového parku, žalobkyně a vybraný uchazeč obdrželi stejnou známku 10, což vedlo, s ohledem na poměrnou váhu udělenou tomuto kritériu, k přidělení následujících bodů:

45

Parlament uznal, že hodnotící výbor pochybil, když stanovil 135 bodů za kritérium vozidlového parku žalobkyně. Ve skutečnosti mělo být přiděleno 130 bodů, což znamená, že žalobkyně měla obdržet celkových 499 bodů, a nikoliv 504 bodů.

46

Pokud jde o kritérium opatření na ochranu životního prostředí, pouze vybraný uchazeč poskytl informace, tedy informace, že dodržuje chartu radnice města Paříž proti znečištění a že jeho vozidla jsou nová a vybavena filtrem pevných částic, což vedlo k přidělení následujících bodů:

47

Co se týče kritéria sociální politiky, vybraný uchazeč nabídl dva typy pracovních smluv na dobu neurčitou, z nichž jednu pro personál pracující příležitostně, zatímco řidiči žalobkyně byli vázáni pouze pracovními smlouvami na dobu určitou. Parlament z toho dovodil, že s ohledem na poměrnou váhu udělenou tomuto kritériu, lze rozdíl mezi oběma nabídkami vyjádřit následovně:

48

Nakonec, pokud jde o kritérium prezentace nabídky, nabídka vybraného uchazeče byla nepopiratelně lepší, což vedlo, s ohledem na poměrnou váhu udělenou tomuto kritériu, k přidělení následujících bodů:

49

Celkový počet bodů přidělených každé nabídce byl tedy stanoven následovně:

50

Parlament upřesňuje, že příslušná osoba pořádající nabídkové řízení zjistila, že vozidlový park vybraného uchazeče čítal 70 vozidel, což ve skutečnosti vede k přidělení celkových 586 bodů tomuto uchazeči.

51

Parlament tak dospěl k závěru, že nabídka vybraného uchazeče byla kvalitativně jasně výhodnější než nabídka žalobkyně, přičemž nabídka posledně uvedené byla lepší pouze pokud jde o cenu. V tomto ohledu Parlament připomíná, že zakázka měla být zadána uchazeči, jehož nabídka je hospodářsky nejvýhodnější. Jelikož se nejedná o postup zadání zakázky, v rámci kterého by se uchazeči řadili pouze podle ceny, zakázka nemohla být bez dalšího zadána cenově nejnižší nabídce.

52

Ve své duplice Parlament dodává, že žalobkyně, zdá se, zaměňuje nedostatek objektivity a prostor zadavatele pro uvážení, při jehož přezkumu musí Soud pouze ověřit, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

53

Pokud jde o kritérium vozidlového parku, Parlament odkazuje na judikaturu Soudního dvora a zdůrazňuje, že hodnotící výbor může přidělit specifickou váhu podkritériím předem stanoveným v rámci jednoho zadávacího kritéria tak, že mezi tato podkritéria rozdělí počet bodů, které zadavatel určil pro toto kritérium při vyhotovení zadávací dokumentace nebo vyhlášení zakázky, za podmínky, že takové rozhodnutí zaprvé nemění zadávací kritéria vymezená v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky, zadruhé neobsahuje skutečnosti, které by, pokud by byly známy v době přípravy nabídek, mohly tuto přípravu ovlivnit, a zatřetí nebylo přijato s přihlédnutím ke skutečnostem, jež by mohly mít diskriminační účinek vůči některému z uchazečů. Žalobkyně přitom neprokázala, že tyto podmínky nebyly v projednávaném případě splněny.

54

Pokud jde o kritérium opatření na ochranu životního prostředí, Parlament uvádí, že nabídka žalobkyně nezmiňuje, jakým způsobem zajistí ochranu životního prostředí, což vysvětluje nulovou známku.

55

Nakonec, pokud jde o poslední zadávací kritérium, Parlament tvrdí, že prezentace ve formě DVD sama o sobě není důvodem k tomu, aby byla nabídka žalobkyně považována za nabídku s lepší prezentací, než jakou měla nabídka vybraného uchazeče. Rozhodující je atraktivita a přesvědčivost nabídky, a nikoliv forma, v jaké byla prezentována.

56

Úvodem je třeba připomenout, že Parlament má, stejně jako ostatní orgány, širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí rozhodnutí zadat zakázku v nabídkovém řízení. Soudní přezkum výkonu této posuzovací pravomoci se tedy omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz obdobně rozsudky Soudu ze dne 27. září 2002, Tideland Signal v. Komise, T-211/02, Recueil, s. II-3781, bod 33, a ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T-465/04, Sb. rozh. s. II-154, zveřejněné shrnutí, bod 45).

57

Podle článku 1 zadávací dokumentace podléhá zadání zakázky ustanovením finančního nařízení a příslušného prováděcího nařízení.

58

Co se tedy týče odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým byla odmítnuta nabídka žalobkyně, musel Parlament v projednávaném případě použít čl. 100 odst. 2 finančního nařízení a čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení.

59

Z těchto článků, jakož i z judikatury Soudu, vyplývá, že Parlament splní svou povinnost odůvodnění, jestliže nejdříve okamžitě sdělí všem vyloučeným uchazečům důvody odmítnutí jejich nabídky a posléze sdělí uchazečům, kteří podali přípustnou nabídku a kteří o to výslovně požádali, vlastnosti a výhody vybrané nabídky spolu se jménem úspěšného uchazeče ve lhůtě patnácti kalendářních dnů od obdržení písemné žádosti (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T-465/04, bod 56 výše, bod 47).

60

Tento postup odpovídá účelu povinnosti odůvodnění zakotvené v článku 253 ES, podle které musí z odůvodnění jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se jednak zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a uplatnit svá práva, a jednak mohl příslušný soud vykonávat svůj přezkum (rozsudek Evropaiki Dynamiki v. Komise, T-465/04, bod 56 výše, bod 48).

61

Mimoto je třeba uvést, že pokud má, stejně jako v projednávané věci, orgán Společenství širokou posuzovací pravomoc, má dodržování záruk přiznaných právním řádem Společenství ve správních řízeních o to podstatnější význam. Mezi tyto záruky patří zejména povinnost příslušného orgánu dostatečně odůvodnit svá rozhodnutí. Pouze za těchto okolností může soud Společenství ověřit, zda byly splněny skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon posuzovací pravomoci (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C-269/90, Recueil, s. I-5469, bod 14; rozsudky Soudu ze dne 5. března 2002, Le Canne v. Komise, T-241/00, Recueil, s. II-1251, body 53 a 54, a rozsudek ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T-465/04, bod 56 výše, bod 54).

62

Je třeba rovněž připomenout, že požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávané věci, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 63 a citovaná judikatura).

63

Nakonec, povinnost odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišit od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise, C-17/99, Recueil, s. I-2481, bod 35, a rozsudek Soudu ze dne 12. listopad 2008, Evropaïki Dynamïki v. Komise, T-406/06, Sb. rozh. s. II-247, zveřejněné shrnutí, bod 47).

64

V tomto ohledu je třeba mít za to, že žalobkyně ve své žalobě v podstatě namítá porušení povinnosti odůvodnění v rozsahu, v němž nemohla zjistit, proč nezískala zakázku, když nabídla nejnižší cenu a když toto kritérium představovalo 55 % při hodnocení nabídek. Je třeba rovněž uvést, že ve své žalobní odpovědi Parlament pochopil argumentaci žalobkyně tak, že mu vytýká nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým odmítl zadat jí zakázku.

65

V každém případě podle ustálené judikatury musí odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčného umožnit soudu Společenství přezkoumat legalitu tohoto rozhodnutí, a dotyčnému poskytnout údaje potřebné k tomu, aby zjistil, zda je toto rozhodnutí opodstatněné. Neexistence nebo nedostatek odůvodnění bránící takovému soudnímu přezkumu tedy představují nepominutelné důvody, které soud Společenství může a dokonce musí uplatnit i bez návrhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1997, Komise v. Daffix, C-166/95 P, Recueil, s. I-983, body 23 a 24, a rozsudek Soudu ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Soudní dvůr, T-272/06, Sb. rozh. s. II-169, zveřejněné shrnutí, body 27 a 28 a citovaná judikatura).

66

Jelikož tedy žalobkyně v projednávané věci předložila přípustnou nabídku ve smyslu čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení, je třeba přezkoumat nejen napadené rozhodnutí, ale rovněž dopis ze dne 23. ledna 2007 zaslaný žalobkyni jako odpověď na její výslovnou žádost o sdělení doplňujících informací o rozhodnutí zadat dotčenou zakázku, aby se určilo, zda Parlament splnil povinnost odůvodnění stanovenou ve finančním nařízení a v příslušném prováděcím nařízení.

67

Je přitom třeba nejdříve konstatovat, že Parlament v napadeném rozhodnutí v souladu s čl. 100 odst. 2 prvním pododstavcem finančního nařízení pouze uvedl důvody zakládající odmítnutí nabídky žalobkyně. Uvedl totiž, že nabídka žalobkyně „není hospodářsky nejvýhodnější s ohledem na zadávací kritéria“.

68

Poté Parlament v dopise ze dne 23. ledna 2007 pouze uvedl následující:

„Vybraná nabídka obdržela v souhrnu výše uvedených kritérií nejvyšší známku […] (566), a je z tohoto důvodu zařazena na první místo.

Chtěli bychom Vás informovat, že Vaše nabídka získala, i přes mírně nižší cenu, 504 bodů, a je z tohoto důvodu zařazena na druhé místo.“

69

Parlament tedy, ačkoliv odpověděl ve lhůtě stanovené v čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení, nesdělil žalobkyni žádnou informaci o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky, kromě informace, že cena, kterou nabídla, byla mírně nižší, byť byl povinen tak učinit podle finančního a prováděcího nařízení.

70

Taková odpověď neukazuje jasně a jednoznačně na úvahy Parlamentu tak, aby se žalobkyně mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a uplatnit svá práva a soud mohl vykonat svůj přezkum.

71

Navíc za okolností projednávané věci byla tato informace tím spíše potřebnější, že cena nabídnutá žalobkyní byla nižší než cena nabídnutá vybraným uchazečem a kritériu ceny v rámci celkového hodnocení nabídek byla přidělena poměrná hodnota 55 %. Žalobkyně tak neměla žádnou informaci, která by jí umožnila zjistit, proč její nabídka nebyla v rámci nabídkového řízení vybrána.

72

Je třeba dodat, že Parlament zaslal žalobkyni nový dopis dne 20. března 2007 jako odpověď na její dopis ze dne 1. března 2007.

73

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že pokud dotyčný orgán zašle před podáním žaloby, ale po uplynutí lhůty stanovené v čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení, dopis v návaznosti na žádost žalobkyně o doplňující informace týkající se rozhodnutí, lze tento dopis rovněž zohlednit v rámci přezkumu, zda je odůvodnění v projednávaném případě dostatečné. Povinnost odůvodnění totiž musí být posuzována v závislosti na informacích, které měla žalobkyně k dispozici v době podání žaloby, přičemž se nicméně rozumí, že orgán nemůže nahradit původní odůvodnění zcela novým odůvodněním (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek Soudu ze dne 10. září 2008, Evropaiki Dynamiki v. Komise, T-465/04, bod 56 výše, bod 59).

74

Je však třeba konstatovat, že dopis ze dne 20. března 2007 neobsahuje informace o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky. Parlament totiž pouze zopakoval to, co již sdělil žalobkyni v dopise ze dne 23. ledna 2007.

75

Nakonec je třeba uvést, že Parlament předložil informace týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci soudního řízení o žalobě. Ve své žalobní odpovědi tak podrobně rozepsal body přidělené žalobkyni a vybranému uchazeči v rámci každého ze zadávacích kritérií spolu s důvody, které podle jeho názoru vedly k uvedenému hodnocení.

76

Nicméně skutečnost, že Parlament uvedl důvody tohoto rozhodnutí během řízení nezhojuje nedostatečnost původního odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle ustálené judikatury totiž odůvodnění nelze uvést poprvé a a posteriori až před soudem, kromě výjimečných okolností, které z důvodu nenaléhavosti v projednávané věci nenastaly (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 2. července 1992, Dansk Pelsdyravlerforening v. Komise, T-61/89, Recueil, s. II-1931, bod 131, a ze dne 24. září 2008, DC-Hadler Networks v. Komise, T-264/06, Sb. rozh. s. II-199, zveřejněné shrnutí, bod 34).

77

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí, kterým Parlament odmítl zadat žalobkyni zakázku, je nedostatečně odůvodněné s ohledem na čl. 100 odst. 2 finančního nařízení a čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení.

78

První žalobní důvod je tedy třeba přijmout.

79

Žalobkyně tvrdí, že odmítnutí sdělit jí cenu nabídnutou vybraným uchazečem je neoprávněné. Nejprve tvrdí, že cena nabídnutá uvedeným uchazečem nespadá do působnosti čl. 100 odst. 2 druhého pododstavce finančního nařízení. Její sdělení by totiž vybranému uchazeči nezpůsobilo újmu. Dále tvrdí, že v kontextu transparentnosti je obvyklé seznámit se s přesnými důvody odmítnutí nabídky v rámci zakázky takového významu.

80

Žalobkyně mimo jiné zdůrazňuje, že cena nabídnutá vybraným uchazečem měla být zveřejněna v Dodatku k Úřednímu věstníku ve lhůtě 48 dnů po podepsání smlouvy. Sdělení této ceny tedy nemohlo poškodit oprávněné obchodní zájmy vybraného uchazeče nebo narušit korektní hospodářskou soutěž.

81

Odmítnutí žádosti žalobkyně Parlamentem údajně vedlo rovněž ke zkrácení lhůty k podání žaloby k Soudu.

82

Parlament odpovídá, že čl. 100 odst. 2 finančního nařízení neupravuje absolutní povinnost sdělit cenu nabídnutou vybraným uchazečem. Výraz „vlastnosti a výhody vybrané nabídky“ totiž předpokládá spíše srovnávací popis nabídek. Zadavatel má tedy prostor pro uvážení, pokud jde o informace, které musí sdělit vyloučenému uchazeči.

83

Krom toho je legitimní mít za to, že cena je jednou z informací, jejichž sdělení by narušilo obchodní zájmy podniku ve smyslu čl. 100 odst. 2 druhého pododstavce finančního nařízení. K tomuto sdělení by tedy mělo docházet až v poslední řadě. Parlament nicméně uznává, že cena nabídnutá vybraným uchazečem byla uvedena v oznámení o zadání zakázky zveřejněném v Dodatku k Úřednímu věstníku.

84

Krom toho odmítnutí sdělit cenu nabídnutou vybraným uchazečem nebránilo žalobkyni v podání žaloby k Soudu ve stanovené lhůtě.

85

V reakci na otázku položenou Soudem na jednání Parlament rozvedl svou argumentaci, když upřesnil, že zakázka ještě mohla být až do zveřejnění oznámení o zadání zakázky zrušena v návaznosti na námitky vznesené před podepsáním smlouvy. V takovém případě by nesdělení ceny umožnilo vyhnout se tomu, aby se ostatní uchazeči dozvěděli o tomto aspektu nabídky vybraného uchazeče, který by tak mohl znovu podat svou nabídku obsahující stejné podmínky.

86

Úvodem je třeba připomenout, že Parlament v návaznosti na žádost žalobkyně ze dne 10. ledna 2007 o sdělení doplňujících informací pouze uvedl, že cena nabídnutá vybraným uchazečem byla mírně vyšší než cena nabídnutá žalobkyní. Výše této ceny, tedy 26 eur za hodinu nad rámec pracovního harmonogramu a 37,50 eur za hodinu podle pracovního harmonogramu, byla veřejnosti zpřístupněna v oznámení o zadání zakázky ze dne 7. dubna 2007.

87

Podle čl. 100 odst. 2 prvního pododstavce finančního nařízení byl však Parlament povinen sdělit vyloučenému uchazeči, který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody vybrané nabídky.

88

Parlament měl tedy v návaznosti na písemnou žádost žalobkyně povinnost sdělit jí cenu nabídnutou vybraným uchazečem, která představuje jednu z vlastností a výhod vybrané nabídky, tím spíše, že za okolností projednávané věci toto kritérium představovalo 55 % v rámci hodnocení nabídek.

89

Žádný z argumentů Parlamentu nemůže toto zjištění vyvrátit.

90

Zaprvé argument, podle kterého má zadavatel prostor pro uvážení neodůvodňuje jeho odmítnutí sdělit vyloučenému uchazeči, který o to písemně požádal, cenu nabídnutou vybraným uchazečem. V tomto ohledu se Parlament nemůže spokojit s tvrzením, že cena nepatří mezi vlastnosti a výhody nabídky vybraného uchazeče, zatímco, jak je uvedeno výše, toto kritérium představovalo v projednávané věci 55 % v rámci hodnocení nabídek.

91

Zadruhé podle čl. 100 odst. 2 druhého pododstavce finančního nařízení však může být od zveřejnění některých informací upuštěno, pokud by to bylo překážkou uplatnění zákona, bylo v rozporu s veřejným zájmem nebo by to poškozovalo oprávněné obchodní zájmy veřejných nebo soukromých podniků nebo by to mohlo mezi nimi narušit korektní hospodářskou soutěž. Parlament nicméně ve své žalobní odpovědi nevysvětluje, jak by v projednávané věci mohlo sdělení ceny nabídnuté vybraným uchazečem poškodit obchodní zájmy tohoto uchazeče, a zdůrazňuje ostatně, že výše této ceny byla uvedena v oznámení o zadání zakázky.

92

Zatřetí, argument, podle kterého zadavatel může, jak stanoví článek 101 finančního nařízení, až do podpisu smlouvy upustit od zakázky nebo zrušit zadávací řízení, nemůže za okolností projednávané věci zbavit Parlament povinnosti sdělit žalobkyni cenu nabídnutou vybraným uchazečem. Připuštění takového argumentu by totiž zbavovalo povinnost odůvodnění stanovenou v čl. 100 odst. 2 prvního pododstavce finančního nařízení a v čl. 149 odst. 3 prováděcího nařízení její podstaty.

93

Za těchto podmínek je třeba druhý žalobní důvod přijmout.

94

Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit.

95

Ve svém třetím návrhovém žádání žalobkyně navrhuje, aby Soud zrušil všechny akty navazující na napadené rozhodnutí.

96

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na řízení před Soudem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, musí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalované připravit si svoji obranu a Soudu provádět jeho soudní přezkum. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena žaloba, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby (usnesení Soudu ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T-85/92, Recueil, s. II-523, bod 20, a ze dne 11. července 2005, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T-294/04, Sb. rozh. s. II-2719, bod 23).

97

V projednávané věci žalobkyně neupřesňuje, ke kterým aktům se třetí návrhové žádání vztahuje, a nepředkládá žádnou argumentaci na podporu svého návrhu.

98

Třetí návrhové žádání je tedy třeba odmítnout jako nepřípustné.

99

Ve své žalobě žalobkyně navrhuje, aby bylo Parlamentu uloženo zaplatit částku 500000 eur jako náhradu škody.

100

Ve své replice žalobkyně tvrdí, že splňuje všechny podmínky pro získání zakázky. V důsledku toho Parlament porušil všechny právní normy upravující zadání zakázky, a návrh žalobkyně na náhradu škody by tedy měl být přípustný.

101

Pokud jde o utrpěnou újmu, žalobkyně tvrdí, že z hospodářského hlediska utrpěla tím, že jí nebyla zakázka zadána. Nemohla požívat výhod, které byla legitimně oprávněna očekávat.

102

Parlament tvrdí, že návrh žalobkyně na náhradu škody je nepřípustný.

103

Podle ustálené judikatury musí žaloba na náhradu škody způsobené orgánem Společenství obsahovat údaje, které umožňují určit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, na základě kterých má za to, že mezi tímto jednáním a škodou, o které tvrdí, že ji utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této škody (rozsudky Soudu ze dne 10. července 1997, Guérin automobiles v. Komise, T-38/96, Recueil, s. II-1223, bod 42 a ze dne 3. února 2005, Chiquita Brands a další v. Komise, T-19/01, Sb. rozh. s. II-315, bod 65).

104

V projednávané věci je však třeba konstatovat, že návrh na náhradu škody obsažený v žalobě, který je předmětem pouze jednoho návrhového žádání, postrádá nejzákladnější údaje.

105

I kdyby žaloba obsahovala informace umožňující určit jednání vytýkané Parlamentu, není v ní žádná zmínka o rozsahu a povaze tvrzené škody, jakož i o důvodech, na základě kterých má žalobkyně za to, že existuje příčinná souvislost mezi tímto chováním a touto škodou.

106

Navíc i za předpokladu, že by bylo přípustné tak učinit, žalobkyně nevynaložila prakticky žádné úsilí, aby tyto nedostatky napravila ve své replice.

107

Z toho vyplývá, že pokud jde o návrh na náhradu škody, žaloba nesplňuje podmínky uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.

108

Za těchto podmínek musí být návrh na náhradu škody prohlášen za nepřípustný.

109

Ve stadiu repliky žalobkyně navrhla, aby Soud přikázal Parlamentu zorganizovat řádné nabídkové řízení.

110

Podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu je žalobkyně povinna určit předmět sporu a předložit svá návrhová žádání v návrhu na zahájení řízení. Ačkoli čl. 48 odst. 2 téhož řádu za určitých okolností umožňuje předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení, toto ustanovení nemůže být v žádném případě vykládáno tak, že opravňuje žalobkyni předložit Soudu nová návrhová žádání, a změnit tak předmět sporu (rozsudky Soudu ze dne 18. září 1992, Asia Motor France a další v. Komise, T-28/90, Recueil, s. II-2285, bod 43, a ze dne 12. července 2001, T. Port v. Rada, T-2/99, Recueil, s. II-2093, bod 34; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 25. září 1979, Komise v. Francie, 232/78, Recueil, s. 2729, bod 3).

111

Z toho vyplývá, že návrhové žádání směřující k tomu, aby Soud přikázal Parlamentu zorganizovat nabídkové řízení je nutno odmítnout jako nepřípustné.

112

Pro úplnost je třeba připomenout, že v rámci žaloby na neplatnost podle článku 230 ES je pravomoc soudu Společenství omezena na přezkum legality napadeného aktu a že podle ustálené judikatury Soud při výkonu svých pravomocí nemůže ukládat příkazy orgánům Společenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, DSM v. Komise, C-5/93 P, Recueil, s. I-4695, bod 36, a rozsudek Soudu ze dne 24. února 2000, ADT Projekt v. Komise, T-145/98, Recueil, s. II-387, bod 83). V případě zrušení napadeného aktu přísluší dotčenému orgánu, aby na základě článku 233 ES přijal opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku (rozsudky Soudu ze dne 27. ledna 1998, Ladbroke Racing v. Komise, T-67/94, Recueil, s. II-1, bod 200, a ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T-465/04, bod 56 výše, bod 35).

113

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (šestý senát)

rozhodl takto: