ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)

28. října 2004

Věc T-76/03

Herbert Meister

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

(ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Úředníci – Přeložení vedoucího služby – Zájem služby – Rovnocennost pracovních míst – Právo na svobodu projevu – Povinnost péče – Odůvodnění – Právo být vyslechnut – Mimosmluvní odpovědnost“

Úplný text ve francouzském jazyce II - 0000

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí OHIM PERS-AFFECT-02-30 ze dne 22. dubna 2002, jímž byl žalobce v zájmu služby přidělen viceprezidiu pro právní záležitosti jako právní poradce, a jednak návrh na náhradu škody.

Rozhodnutí: OHIM se ukládá zaplatit žalobci částku 5 000 eur jako náhradu škody za nesprávný služební postup. Ve zbývající části se žaloba zamítá. OHIM ponese vlastní náklady a pětinu nákladů vynaložených žalobcem. Žalobce ponese čtyři pětiny vlastních nákladů.

Shrnutí

1.     Úředníci ─ Žaloba ─ Předmět ─ Příkaz správě ─ Nepřípustnost

(Článek 233 ES; služební řád, článek 91)

2.     Úředníci ─ Organizace služeb ─ Přidělování zaměstnanců ─ Posuzovací pravomoc správy ─ Meze ─ Zájem služby ─ Dodržování rovnocennosti pracovních míst ─ Soudní přezkum ─ Meze

(Služební řád, čl. 7 odst. 1)

3.     Úředníci ─ Přidělení ─ Reorganizace služeb ─ Dodržování rovnocennosti pracovních míst

(Služební řád, čl. 7 odst. 1)

4.     Úředníci ─ Vnitřní organizační opatření přijaté v zájmu služby, které nezasahuje ani do služebního postavení úředníka, ani do zásady přiměřenosti mezi platovou třídou a pracovním místem ─ Povinnost správy předem vyslechnout úředníka a odůvodnit její rozhodnutí ─ Neexistence (Služební řád, článek 25)

5.     Úředníci ─ Práva a povinnosti ─ Svoboda projevu ─ Výkon ─ Meze ─ Ochrana legitimních zájmů orgánů ─ Soudní přezkum

(Služební řád, čl. 7 odst. 1)

6.     Úředníci ─ Povinnost péče příslušející správě ─ Dosah ─ Meze

7.     Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost správy ─ Nesprávný služební postup ─ Sdělení správy Společenství všem jejím zaměstnancům o rozhodnutí o zcela řádném přeložení úředníka, jež nemá disciplinární povahu ─ Oznámení, jež umožňuje domnívat se, že bylo přijato opatření disciplinární povahy ─ Zásah do pověsti přeloženého úředníka ─ Morální újma

1.     Soudu nepřísluší činit v rámci žaloby podané na základě článku 91 služebního řádu zásadní prohlášení nebo ukládat příkazy orgánům Společenství. Dotyčný orgán je v případě zrušení aktu podle článku 233 ES případně povinen přijmout opatření, která z rozsudku vyplývají.

(viz bod 38)

Odkazy: Soud, 25. března 2003, J v. Komise, T‑243/02, Recueil FP, s. I‑A‑99 a II‑523, bod 4; Soud, 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, I-A-43 a II-167, bod 63

2.     Orgány mají širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých služeb v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a s ohledem na tyto úkoly při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, avšak za podmínky, že se jednak toto přidělení uskuteční v zájmu služby a jednak bude dodržena rovnocennost pracovních míst.

Vzhledem k rozsahu posuzovací pravomoci orgánů při posuzování zájmu služby se přezkum Soudu týkající se dodržování podmínky ohledně zájmu služby musí omezit na to, zda se orgán oprávněný ke jmenování držel v přiměřených mezích a nevykonával svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Orgán má právo se s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má v oblasti organizace svých služeb, domnívat, že zájem služby odůvodňuje přeložení úředníka, o němž bylo rozhodnuto v rámci reorganizace správních struktur uvedeného orgánu. Pokud se dotčený úředník uvedené reorganizaci brání tím, že v této otázce vytváří značné a nevratné napětí mezi ním a svým vedením, zájem služby o to více odůvodňuje takové přeložení tohoto úředníka.

(viz body 61, 64, 75 a 104)

Odkazy: Soudní dvůr, 23. března 1988, Hecq v. Komise, 19/87, Recueil, s. 1681, bod 6; Soudní dvůr, 7. března 1990, Hecq v. Komise, C‑166/88 a C‑149/88, Recueil, s. I‑599, bod 11; Soud, 22. ledna 1998, Costacurta v. Komise, T‑98/96, Recueil FP, s. I‑A‑21 a II‑49, bod 36; Soud, 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, Recueil FP, s. I‑A‑277 a II‑1267, bod 53; Soud, 16. dubna 2002, Fronia v. Komise, T‑51/01, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑187, bod 55; Soud, 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, Recueil FP, s. I‑A‑229 a II‑1137, bod 30

3.     V případě změny funkcí přidělených úředníkovi pravidlo přiměřenosti platové třídy a pracovního místa znamená nikoliv porovnání mezi stávajícími a předcházejícími povinnostmi dotyčné osoby, ale porovnání mezi stávajícími povinnostmi dotyčné osoby a její platovou třídou v rámci hierarchie. Nic tedy nebrání tomu, aby rozhodnutím byly přiděleny nové funkce, které se sice odlišují od dříve vykonávaných funkcí a jsou dotyčnou osobou vnímány jako snížení jeho pravomocí, avšak jsou v souladu s pracovním místem odpovídajícím jeho platové třídě. Skutečné snížení pravomocí úředníka tak porušuje pravidlo přiměřenosti platové třídy a pracovního místa pouze tehdy, pokud jeho funkce jako celek jednoznačně převyšují povinnosti odpovídající jeho platové třídě a pracovnímu místu, přičemž se v úvahu vezme jejich povaha, jejich důležitost a jejich rozsah.

(viz bod 113)

Odkazy: Soud, 10. července 1992, Eppe v. Komise, T‑59/91 a T‑79/91, Recueil, s. II‑2061, body 49 a 51; Soud, 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 104 a uvedená judikatura; Fronia v. Komise, uvedený výše, bod 50,

4.     Pokud prosté vnitřní organizační opatření přijaté v zájmu služby nezasahuje do služebního postavení úředníka nebo do zásady přiměřenosti platové třídy a pracovního místa, není správa povinna ani předem vyslechnout dotyčného úředníka, ani odůvodnit své rozhodnutí.

(viz body 132 a 178)

Odkazy: Soudní dvůr, 17. května 1984, Albertini a další v. Komise, 338/82, Recueil, s. 2123, bod 46; Soudní dvůr, 23. března 1988, Hecq v. Komise, uvedený výše, bod 14; Cwik v. Komise, uvedený výše, bod 62

5.     Úředník nebo zaměstnanec Evropských společenství má sice plné právo formulovat kritické připomínky k otázce reorganizace, kterou vedení orgánu zamýšlí provést, a vykonávat tak právo na svobodu projevu, které mu přiznává článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, avšak výkon takového práva není neomezený. Článek 10 odst. 2 uvedené úmluvy v tomto ohledu stanoví, že výkon svobody projevu, protože zahrnuje povinnosti a odpovědnost, může podléhat určitým podmínkám nebo omezením. Proto mohou být specifická omezení v zásadě odůvodněna legitimním cílem ochrany práv orgánů pověřených úkoly ve veřejném zájmu na řádné fungování, s nímž občané musejí mít možnost počítat.

Soud Společenství musí při provádění svého přezkumu s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu zkoumat, zda byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi základním právem jednotlivce na svobodu projevu a legitimním zájmem orgánu dbát na to, aby jeho úředníci a zaměstnanci pracovali tak, aby dodržovali své povinnosti a odpovědnost, jež jsou spojeny s jejich úkoly.

Pokud jde o nastolení rovnováhy mezi právem na svobodu projevu úředníků a právem orgánů přidělit zaměstnance k jejich dispozici podle článku 7 služebního řádu za účelem organizace služeb podle jejich potřeb, je nutno konstatovat, že zájem služby a rovnocennost pracovních míst představují zjevně podmínky, jež jsou způsobilé zaručit rovnováhu mezi těmito právy. Tyto podmínky totiž dotyčnému orgánu umožňují disponovat nezbytnou posuzovací pravomocí při organizaci svých služeb, když mají možnost přeložit úředníky na jiné funkce, než které původně vykonávali, s tím, že jednak budou dotyční úředníci ujištěni, že takové přeložení není odůvodněno svévolnými úvahami vzdálenými zájmu služby, a jednak nezasahuje do jejich služebního postavení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o přeložení dodržuje zájem služby a rovnocennost pracovních míst, nemůže porušovat právo na svobodu projevu dotyčné osoby.

(viz body 157 až 162)

Odkazy: Soudní dvůr, 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, body 43 až 48

6.     Povinnost péče ze strany správy odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, které služební řád stanovil ve vztazích mezi orgánem veřejné moci a jeho zaměstnanci. Podle této zásady je sice příslušný orgán povinen při posouzení zájmu služby zohlednit všechny okolnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí, zejména zájem dotyčného zaměstnance, avšak zohlednění osobního zájmu úředníka nemůže vést až k tomu, že by orgánu oprávněnému ke jmenování bylo zakázáno přeložit úředníka proti jeho vůli.

(viz bod 192)

Odkazy: Costacurta v. Komise, uvedený výše, bod 78; Cwik v. Komise, uvedený výše, bod 52

7.     Sdělení, které prostřednictvím elektronické pošty informuje všechny zaměstnance správy Společenství o obsahu individuálního rozhodnutí o přeložení úředníka, jež není stiženo žádnou vadou, jež by mohla ovlivnit jeho legalitu a nepředstavuje samo o sobě disciplinární sankci, neboť je v souladu se zájmem služby a dodržuje rovnocennost pracovních míst, však představuje nesprávný služební postup zakládající nárok na náhradu škody, pokud jeho autor užitím výrazu „odvolaný ze své funkce“, který má zjevně disciplinární konotaci, vyvolal mylný dojem, že uvedené rozhodnutí je takovou sankcí a u zaměstnanců nebo alespoň jejich části vzbuzuje silnou představu, že jeho adresátu byla jeho přeložením do jiné služby uložena sankce odůvodněná takovými důvody. Takový nesprávný postup způsobil morální újmu dotyčné osobě, úředníkovi, jehož profesní vlastnosti byly jak jeho nadřízenými, tak jeho spolupracovníky pozitivně hodnoceny, neboť jej tak staví do situace, kdy se musí vůči svým spolupracovníkům ospravedlňovat, pokud jde o opatření, jež vůči němu bylo přijato.

(viz body 202 až 210)

Odkazy: Soud, 6. března 2001, Campoli v. Komise, T‑100/00, Recueil FP, s. I‑A 71 a II‑347, bod 76; Soud, 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, Recueil FP, s. I‑A‑301 a II‑1457, bod 150