ROZSUDEK SOUDU (pátého rozšířeného senátu)

15. března 2001 (*)

„Státní podpory – Nezahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2 ES) – Závažné obtíže“

Ve věci T‑73/98,

Société chimique Prayon-Rupel SA, se sídlem v Engis (Belgie), zastoupená B. van de Walle de Ghelckem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené D. Triantafyllouem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

podporované

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou B. Muttelsee-Schön, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. von Donatem, advokátem,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 1997 o nevznesení námitek proti poskytnutí podpor ze strany Spolkové republiky Německo ve prospěch Chemische Werke Piesteritz GmbH,

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý rozšířený senát),

ve složení R. García-Valdecasas, předseda, P. Lindh, J. D. Cooke, M. Vilaras a N. J. Forwood, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: B. Pastor, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. července 2000,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkové okolnosti a řízení

1       Dopisem ze dne 22. ledna 1998 oznámila Komise německé vládě své rozhodnutí přijaté dne 16. prosince 1997, týkající se finančních opatření ve prospěch Chemische Werke Piesteritz GmbH (dále jen „CWP“), v němž uvedla, že proti poskytnutí podpor tomuto podniku nevznáší námitky (dále jen „Rozhodnutí“).

2       Z Rozhodnutí plyne, že CWP byla vytvořena v roce 1994 za účelem nabytí, v rámci určité privatizační operace, provozního oboru „transformované produkty fosforu“ společnosti Stickstoffwerke AG Wittemberg Piesteritz (dále jen „Stickstoffwerke“), výrobce chemických produktů provozujícího činnost v bývalé Německé demokratické republice. Státní podpory poskytnuté Stickstoffwerke byly až do její privatizace pokryty režimem Treuhandanstalt (veřejnoprávní subjekt pověřený restrukturalizací podniků bývalé Německé demokratické republiky). Tato privatizace byla doprovázena programem restrukturalizace a poskytování státních podpor (body 2.1, 2.2 a 3).

3       V Rozhodnutí je upřesněno, že existují dva postupy výroby kyseliny fosforečné. Podle postupu „namokro“ je „čistá“ kyselina fosforečná získána ze „základní“ nebo „nezpracované“ kyseliny fosforečné chemickou reakcí. V rámci „tepelného“ postupu, používaného CWP, je čistá kyselina fosforečná získávána spalováním elementárního fosforu (bod 2.2, odstavec 7).

4       V období mezi rokem 1995 a 1996 se situace CWP zhoršila poté, co došlo k přerušení dodávek elementárního fosforu pocházejícího z Kazachstánu, hlavního zdroje zásobování CWP. Vlastní kapitál se stal nedostatečným a ztráty během účetních období 1995 a 1996 výrazně snížily likvidní marži podniku. V návaznosti na tyto obtíže německé úřady, aby CWP umožnily vypracovat nový restrukturalizační plán, poskytly CWP odklad splatnosti kupní ceny, jakož i prodloužení ručení až do 31. prosince 1996.

5       Jelikož se zásobování „nezpracovanou“ kyselinou fosforečnou ukázalo snazším a méně nákladným nežli zásobování elementárním fosforem, rozhodla se CWP v roce 1996 v rámci nového restrukturalizačního plánu změnit surovinu, a tudíž i  výrobní postup. Tento plán předpokládá, že jedna ze dvou pecí, kterou až do té doby CWP používala, bude nadále sloužit výhradně k účelům ochrany životního prostředí pro spalování fosfinových plynů, což jsou toxické vedlejší produkty při výrobě fosfátů. Druhá pec bude nahrazena novou chemickou úpravnou, umožňující CWP uplatnit v roce 1999 postup „namokro“. Hlavní nevýhoda tohoto postupu sice spočívá v nutnosti počátečních investic do zařízení, avšak Komise v odstavcích 8 a 9 bodu 2.2 Rozhodnutí podotýká následující:

„[…] nejedná se o zcela nové zařízení, ale pouze o nahrazení chemické úpravny, což umožňuje využít velkou část stávajícího zařízení. Takřka všechna okrajová zařízení zůstávají tedy nezměněna.

To zároveň umožňuje nahradit současnou výrobu poměrně jednoduchých fosfátů výrobky vysoké kvality při vytváření vyšší přidané hodnoty.“

6       Komise podotýká, že CWP zamýšlí zaměřit svoji produkci na tyto výrobky „tak, aby se 75 % její výroby týkalo speciálních produktů pro zemědělský a potravinářský průmysl, jako jsou krmiva pro dobytek, ochranné látky pro rostliny a krmiva, jakož i produkty určené k úpravě vod“ (odstavce 8 a 9 bodu 2.2 Rozhodnutí).

7       Komise v Rozhodnutí líčí, že finanční opatření ve prospěch CWP obnášejí, kromě vyplacení 5,2 milionu německých marek (DEM) k provedení různých režimů podpor již dříve schválených Komisí, poskytnutí nových podpor ve výši 25,5 milionu DEM. Jedná se o odložení splatnosti kupní ceny výrobního oboru „fosfor“ Stickstoffwerke, které stát přiznal až do roku 1999 (6,7 milionu DEM), jakož i o investiční podporu (10,3 milionu DEM) a krytí ztrát poskytnuté společně ze strany Bundesanstalt für vereinigungsbedingte Sonderaufgaben (BvS), což je právní nástupce Treuhandanstalt a Spolkovou zemí Sasko-Anhaltsko (8,5 milionu DEM) (bod 3).

8       Z Rozhodnutí vyplývá, že německá vláda oznámila tato opatření Komisi faxem ze dne 15. dubna 1997 jako restrukturalizační podpory. Komise si dne 14. května a 22. července 1997 vyžádala od německé vlády doplňující informace. Její odpovědi obdržela 10. července a 2. září 1997. Dne 17. června 1997 Komise obdržela první žádost o poskytnutí informací ze strany přímého konkurenta CWP. Dne 28. července 1997 vyjádřil jiný přímý konkurent obavy, pokud jde o stav hospodářské soutěže.

9       Během řízení Komise shledala, že některé podpory poskytnuté CWP jí nebyly včas oznámeny (bod 1 Rozhodnutí). Komise posoudila slučitelnost návrhu podpor se společným trhem ve světle pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (Úř. věst. 1994, C 368, s. 12, dále jen „pokyny“). Komise usoudila, že podmínky tam obsažené, tj. návrat podniku k životaschopnosti za pomoci restrukturalizačního plánu, předcházení nežádoucím narušením hospodářské soutěže, omezení podpory na naprosto nezbytné minimum a kontrola úplného provedení restrukturalizačního plánu ze strany národních orgánů, byly naplněny (bod 5 Rozhodnutí).

10     Komise tak dne 16. prosince 1997 dospěla k závěru, že dotyčné podpory jsou slučitelné se společným trhem na základě čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES [nyní po změně čl. 87 odst. 3 písm. c) ES] a čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o Evropském hospodářském prostoru, aniž by přitom zahájila řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2 ES).

11     Komise o tom dne 19. prosince 1997 uvědomila žalobkyni a dopisem ze dne 10. února 1998 se zavázala ji seznámit s Rozhodnutím. Rozhodnutí bylo předmětem zkráceného sdělení zveřejněného v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 18. února 1998 (C 51, s. 7) a poté, dne 5. března 1998, obdržela žalobkyně od Komise jeho úplné znění.

12     Je nesporné, že žalobkyně vyrábí postupem „namokro“ produkty dokonale zastupitelné produkty CWP. Aniž by Komisi předložila formální stížnost, poskytla jí v rámci vyšetřovacího řízení ohledně dotyčných podpor informace.

13     Návrhem doručeným kanceláři Soudu dne 5. května 1998 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Samostatným podáním se rovněž domáhala v rámci organizačních procesních opatření, aby Komise předložila listiny vztahující se k restrukturalizačnímu plánu CWP a odpověděla na několik otázek týkajících se údajů, jimiž disponovala ke dni přijetí Rozhodnutí.

14     Žalobkyně téhož dne podala návrh na předběžné opatření podle článku 185 Smlouvy o ES (nyní článek 242 ES), který byl zamítnut usnesením předsedy Soudu ze dne 15. července 1998, Prayon-Rupel v. Komisi (T‑73/98 R, Recueil, s. II‑2769).

15     Podáním zapsaným v rejstříku kanceláře Soudu dne 8. ledna 1998 podala Spolková republika Německo návrh na vstup do řízení na podporu návrhových žádání Komise.

16     Žalobkyně požádala dopisy z 9. června a 4. prosince 1998, aby byly některé údaje vyloučeny z předání německé vládě z důvodu, že jsou důvěrné nebo představují obchodní tajemství.

17     Usnesením ze dne 11. března 1999 předseda pátého rozšířeného senátu Soudu povolil vedlejší účastenství Spolkové republiky Německo a částečně vyhověl žádosti žalobkyně o důvěrné nakládání s údaji.

18     Dopisy došlými kanceláři Soudu dne 9. července a 23. srpna 1999 účastníci řízení odpověděli ve vymezené lhůtě na spis vedlejšího účastníka předložený dne 12. května 1999.

19     S přihlédnutím ke zprávě soudce zpravodaje Soud (pátý rozšířený senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření vyzval účastníky, aby odpověděli na písemné otázky a předložili některé písemnosti, včetně dokumentace týkající se restrukturalizačního plánu CWP požadované žalobkyní dne 5. května 1998. Účastníci těmto výzvám vyhověli.

20     Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Soudu byly vyslechnuty na veřejném jednání konaném dne 6. července 2000.

 Návrhová žádání účastníků řízení

21     Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–       zrušil Rozhodnutí;

–       uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

22     Komise navrhuje, aby Soud:

–       zamítl žalobu;

–       uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

23     Spolková republika Německo navrhuje, aby Soud žalobu zamítl.

 Právní otázky

24     V odpovědi na jednu z písemných otázek Soudu žalobkyně uvedla, že bere zpět předběžný žalobní důvod vycházející z toho, že při přijímání Rozhodnutí byla porušena zásada rozhodování ve sboru, takže její žaloba nadále spočívá na třech žalobních důvodech.

25     Prvním žalobním důvodem, vycházejícím z porušení čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy, žalobkyně napadá opodstatněnost posouzení slučitelnosti dotyčných podpor se společným trhem. Tento důvod je členěn do dvou částí. V první se žalobkyně snaží prokázat, že Rozhodnutí je poznamenáno skutkovými nesprávnostmi a zjevně nesprávnými posouzeními skutkového stavu, které by nemohl pominout nikdo znalý technických a ekonomických znaků odvětví výroby kyseliny fosforečné a jejích odvozených produktů. Ve druhé části, vycházející z porušení pokynů, žalobkyně v podstatě rozvíjí dva argumenty. V tom hlavním tvrdí, že opatření ve prospěch CWP nemohou být kvalifikována jako restrukturalizační podpory ve smyslu pokynů. Podpůrně pak uvádí, že tyto podpory nevyhovují hlediskům slučitelnosti vyjádřeným v pokynech.

26     V rámci prvního žalobního důvodu se žalobkyně pro účely zpochybnění slučitelnosti sporných podpor se společným trhem opírá o technické a ekonomické okolnosti, zejména pokud jde o hodnocení Komise týkající se výhledu na návrat CWP k životaschopnosti, předcházení nežádoucím narušením hospodářské soutěže a přiměřenosti podpor vzhledem k nákladům a výnosům restrukturalizace.

27     Žalobkyně se za účelem podpoření svého druhého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 92 odst. 2 Smlouvy, odvolává v podstatě na stejné okolnosti. Tvrdí, že Komise, když neměla k dispozici dostatečné informace, byla povinna zahájit formální řízení o zkoumání v souladu s článkem 93 odst. 2 Smlouvy vzhledem k závažným obtížím, jež vyvstaly při posuzování slučitelnosti sporných podpor se společným trhem.

28     Třetí a poslední žalobní důvod vychází z nedostatečnosti odůvodnění.

29     Je třeba se přednostně zabývat důvodem vycházejícím z porušení čl. 93 odst. 2 Smlouvy, a to ve světle okolností uváděných na podporu zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu a skutkových nesprávností tvrzených v rámci prvního žalobního důvodu.

30     Žalobkyně se domnívá, že s ohledem na okolnosti projednávané věci byla Komise povinna zahájit formální řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. Účastníci sice uznávají, že Komise je povinna přikročit k formálnímu vyšetřovacímu řízení ohledně oznámených podpor, pokud se setká se závažnými obtížemi, ale různí se v právním názoru na povahu a dosah tohoto kritéria a dále, pokud jde o skutkový stav, v názoru na to, zda okolnosti projednávané věci vyžadovaly zahájení tohoto řízení.

 Ke kritériu zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně podpor podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy

 Argumenty účastníků řízení

31     Žalobkyně tvrdí, že Komise je povinna zahájit formální řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, jakmile první zkoumání podpory neumožnilo překonat všechny obtíže vyvolané hodnocením slučitelnosti podpory se společným trhem. Podle žalobkyně se může Komise omezit na přijetí rozhodnutí ještě ve fázi předběžného řízení pouze výjimečně, pokud jsou jí předloženy návrhy podpor na první pohled zjevně slučitelných se společným trhem. Žalobkyně má s odkazem na bod 15 stanoviska generálního advokáta Tesaura předcházejícího rozsudku Soudního dvora ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise (C‑198/91, Recueil, s. I‑2487), za to, že tam citovaná judikatura představuje jen specifické vyjádření zásad majících obecnou působnost.

32     Určení závažné povahy pochyb o slučitelnosti podpory by mělo být vyhodnoceno na základě objektivních měřítek, zvláště délky zkoumání, četnosti konzultací se státem poskytujícím podporu a poznatků, které měla Komise k dispozici. Nehledě na širokou posuzovací pravomoc, které Komise může v rámci předběžného řízení použít, se podle žalobkyně Komise střetla se závažnými obtížemi, a měla proto zahájit formální vyšetřovací řízení. Existence těchto obtíží je podle ní podrobena soudní kontrole přesahující prověření zjevně nesprávného posouzení.

33     Komise namítá, že předběžné řízení jí umožňuje přistoupit k prvnímu vyhodnocení podpor za účelem určení, zda jsou dány obtíže vyžadující zahájení formálního řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. Jestliže oznámené podpory nejsou zjevně slučitelné či neslučitelné se společným trhem, pak je podle Komise třeba začít se zabývat tím, zda vyvstalé obtíže jsou závažné povahy. Přitom je podle jejího tvrzení díky svým zkušenostem schopna překonat některé z těchto obtíží, aniž by byla nucena přikročit ke kontradiktornímu řízení.

34     Judikatura Soudního dvora, zejména rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink's France (C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 39), podle Komise nepřímo uznala, že Komise disponuje během tohoto předběžného zkoumání určitým prostorem pro uvážení a vzhledem k častým mezerám v oznámeních ze strany členských států může vstoupit do rozhovorů se třetími stranami za účelem získání dodatečných informací. V tomto ohledu Komise podotýká, že Soudní dvůr zcela nenásledoval stanoviska generálních advokátů Slynna, předcházejícího rozsudku ze dne 20. března 1984, Německo v. Komise, (84/82, Recueil, s. 1451, 1492), a Tesaura, předcházejícího výše uvedenému rozsudku Cook v. Komise, (Recueil, s. I‑2502), kteří byli spíše zastánci zavedení určitého automatismu při zahajování řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. Soudní dvůr tak podle Komise chtěl zachovat určitou volnost v jejím uvážení, pokud jde o posouzení závažné povahy obtíží, se kterými se střetává. Soudní dvůr podle Komise připustil, že údaje, které jsou jí předávány mohou být „několikrát opravovány a doplňovány“ (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, C‑301/87, Recueil, s. I‑307, body 27 a 28).

35     Komise uvádí, že zásady dobré správy a hospodárnosti řízení jí poskytují určitou volnost při vedení předběžného řízení. Komise se domnívá, že nemusí zahájit kontradiktorní řízení, pokud se takové řízení jeví nepřiměřeným vzhledem k vyvstalým obtížím nebo k následkům, které by pro příjemce podpor znamenalo nedůvodné pozastavení jejich uplatnění. Komise může vést předběžné řízení s jistou pružností, při zachovávání legality, pokud se nevyskytnou obtíže, jež by podporu činily prima facie neslučitelnou se společným trhem. Soud měl podle ní tento přístup potvrdit ve zvláštním kontextu podpor po částech (viz rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, Ryanair v. Komise, T‑140/95, Recueil, s. II‑3327). V projednávané věci obtíže v průběhu předběžného řízení, jichž se žalobkyně dovolává, podle Komise nebyly dostatečně závažné povahy k tomu, aby činily důvodným zahájení formálního řízení.

36     Pokud jde o další, Komise připomíná, že nebyla povinna vstoupit do kontradiktorní diskuze se stěžovatelem ani se zabývat stížnostmi, jež by stěžovatel jistě vznášel, kdyby se mohl seznámit s poznatky, které Komise shromáždila v průběhu svého šetření (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink´s France, body 58 a 60).

37     Podle Spolkové republiky Německo byla slučitelnost předmětných podpor nesporná; k zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebyl důvod, neboť takové řízení by nutně dospělo ke stejným závěrům, jako jsou závěry obsažené v Rozhodnutí. Zájem Společenství, jenž se vztahuje k restrukturalizaci CWP má bránit zahájení formálního řízení na základě prohlášení konkurenta, když ze znění oznámení jasně plyne, že podpory nezakládají důvodné obavy z narušení hospodářské soutěže nebo obchodní výměny. Právo konkurentů nemůže zacházet až tak daleko, aby jim dovolilo obeznamovat se s technickými podrobnostmi zamýšlených restrukturalizací nebo se k nim vyjadřovat; tyto údaje podle tohoto účastníka tvoří obchodní tajemství, kterému je třeba poskytovat ochranu.

38     V zájmu hospodárnosti řízení by formální řízení mělo být vyhrazeno věcem, v nichž má Komise důvodné pochyby. Spolková republika Německo zdůrazňuje, že jí Komise sdělila, že kontrola státních podpor ze strany Společenství nemá bránit 15 000 privatizací zahájeným na základě režimu Treuhandanstalt.

 Závěry Soudu

39     Je třeba připomenout obecná pravidla týkající se kontrolního systému státních podpor zavedeného Smlouvou, tak jak byla vytýčena judikaturou (viz rozsudek Komise v. Sytraval a Brink´s France, výše uvedený, body 33 až 39; rozsudky Soudu ze dne 15. září 1998, Gestevisión Telecinco v. Komise, T‑95/96, Recueil, s. II‑3407, body 49 až 53, a BP Chemicals v. Komise. T‑11/95, Recueil, s. II‑3235, body 164 až 166).

40     Článek 93 Smlouvy stanoví zvláštní postup upravující průběžné zkoumání a kontrolu státních podpor ze strany Komise. Pokud jde o nové podpory, jež státy zamýšlejí zavést, je stanoven postup, mimo nějž nemůže být žádná podpora považována za řádně poskytnutou, přičemž záměry zavést či změnit podpory musí být oznámeny Komisi před jejich provedením. Komise pak přistoupí k prvnímu zkoumání navrhovaných podpor. Pokud se Komisi na základě tohoto zkoumání jeví, že návrh není slučitelný se společným trhem, neprodleně zahájí řízení podle článku 93 odst. 2 prvního pododstavce Smlouvy, který stanoví: „Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná se společným trhem podle článku 92 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.“ Komise má výlučnou působnost, pokud jde o shledání případné neslučitelnosti podpory se společným trhem (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1977, Steinike & Weinlig, 78/76, Recueil, s. 595, body 9 a 10).

41     Je tudíž třeba rozlišovat mezi, na jedné straně, předběžným vyšetřovacím řízením ohledně podpor zavedeným čl. 93 odst. 3 Smlouvy, jehož předmětem je pouze umožnit Komisi utvořit si první názor na částečnou či úplnou slučitelnost dotyčné podpory a, na druhé straně, formálním vyšetřovacím řízením upraveným čl. 93 odst. 2 Smlouvy. Toto druhé řízení umožňuje podrobné zkoumání státních opatření a odpovídá dvojímu účelu. Jeho cílem je jednak poskytnout ochranu právům třetích potenciálně zúčastněných stran, a jednak umožnit Komisi získat před tím, než přijme rozhodnutí, úplný přehled o všech okolnostech věci (viz rozsudek Německo v. Komise, výše uvedený, bod 13). Formální řízení tak zahrnuje povinnost vyzvat třetí zúčastněné strany k podání jejich připomínek ke zkoumaným opatřením. Opravňuje tyto třetí strany, jakož i členské státy k vyjádření jejich pohledu na opatření dotýkající se jejich zájmů a umožňuje Komisi shromáždit veškeré skutkové a právní poznatky nezbytné k jejímu posouzení. Třetí strany tak mají právo být uvědomeny o řízení a právo se na něm podílet, i když posledně jmenované právo může být omezeno v závislosti na okolnostech věci (viz rozsudek Soudu ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, Recueil, s. II‑2405, body 58 až 64).

42     Podle ustálené judikatury je řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy nezbytné, jakmile se Komise setká se závažnými obtížemi při hodnocení, zda je podpora slučitelná se společným trhem. Komise se tudíž smí omezit na předběžné řízení podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy a přijmout příznivé rozhodnutí o státním opatření, které jí bylo oznámeno, pouze tehdy, pokud je s to nabýt na základě prvního zkoumání přesvědčení, že toto opatření nelze kvalifikovat jako podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy nebo že toto opatření je sice třeba považovat za podporu, avšak slučitelnou se společným trhem. Naopak, pokud první zkoumání přivedlo Komisi k tomu, že nabyla opačné přesvědčení, pokud jde o slučitelnost podpory, nebo i jen neumožnilo překonat veškeré obtíže, které vyvstaly při hodnocení dotyčného opatření, je Komise povinna vyžádat si veškerá potřebná stanoviska, a zahájit za tímto účelem řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy (viz rozsudky Soudního dvora Německo v. Komise, výše uvedený, bod 13; Cook v. Komise, výše uvedený, bod 29, a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, Recueil, s. I‑3203, bod 33; viz rovněž rozsudek Soudu ze dne 18. září 1995, SIDE v. Komise, T‑49/93, Recueil, s. II‑2501, bod 58).

43     Komisi podle skutkových a právních okolností věci přísluší určit, zda obtíže, s nimiž se střetla při zkoumání slučitelnosti podpory, vyžadují zahájení tohoto řízení (viz rozsudek Cook v. Komise, výše uvedený, bod 30). Toto posouzení musí zachovávat tři požadavky.

44     Zaprvé, článek 93 Smlouvy omezuje pravomoc Komise rozhodnout o slučitelnosti podpory se společným trhem na základě předběžného řízení pouze na případy opatření, která nevyvolávají závažné obtíže, takže toto kritérium má výlučnou povahu. Komise by tak nemohla odmítnout zahájit formální řízení s odvoláním na jiné okolnosti, jako jsou zájem třetích stran, hlediska hospodárnosti řízení či jakékoliv jiné důvody správní vhodnosti.

45     Zadruhé, Komise je povinna, narazí-li na závažné obtíže, zahájit formální řízení a v tomto ohledu nedisponuje žádnou diskreční pravomocí. Pravomoc Komise je sice přesně stanovená, pokud jde o rozhodnutí zahájit toto řízení, avšak Komise má i přesto určitý prostor pro uvážení při vyhledávání a zkoumání okolností věci za účelem určení, zda tyto okolnosti vyvolávají závažné obtíže. Komise může zejména v souladu s účelem čl. 93 odst. 3 Smlouvy a s povinností dbát zásady dobré správy, jež jí přísluší, zahájit diskuzi s oznamujícím státem nebo třetími stranami za účelem toho, aby ještě v rámci předběžného řízení překonala obtíže, s nimiž se případně setkala.

46     V tomto ohledu je třeba podotknout, že na rozdíl od toho co, jak se zdá, tvrdí Komise, prostor pro uvážení při vedení řízení podle článku 93, zmíněný Soudem ve výše uvedeném rozsudku Ryanair v. Komise, nemá vztah k projednávané věci. V daném rozsudku se Soud zabýval otázkou určení řízení, které je Komise povinna vést, když podle čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy a na základě předchozího formálního řízení schválí pod určitými podmínkami státní podporu, jež má být poskytována po částech, a vyjde-li posléze najevo, že jedna z uložených podmínek nebyla naplněna (viz rozsudek Ryanair v. Komise, výše uvedený, bod 85). Právě v tomto zvláštním kontextu Soud přiznal Komisi „jistou pravomoc správy a dozoru, pokud jde o uplatňování takové podpory, zejména s cílem umožnit jí čelit vývoji, který nemohla předvídat při přijímání původního rozhodnutí“. Komise sice může na základě této pravomoci správy a dozoru přizpůsobovat podmínky upravující způsoby uplatňování podpor, aniž by znovu otevřela formální řízení, avšak Soud zároveň připomenul, že tato pravomoc je vykonávána pod podmínkou, že „takováto přizpůsobení nevyvolávají pochyby, pokud jde o slučitelnost dotyčné podpory se společným trhem“ (viz rozsudek Ryanair v. Komise, výše uvedený, bod 89). Za použití této zásady Soud v bodech 98 až 135 výše uvedeného rozsudku Ryanair v. Komise ověřil, zda posouzení, na nichž spočívalo sporné rozhodnutí, vykazovala obtíže odůvodňující znovuotevření formálního řízení.

47     Zatřetí, pojem „závažné obtíže“ má objektivní povahu. Po existenci takových obtíží je třeba pátrat jak v okolnostech přijetí napadeného aktu, tak v jeho obsahu „objektivním způsobem a dávat do souvislosti odůvodnění rozhodnutí s poznatky, jimiž Komise disponovala, když se vyslovila ke slučitelnosti sporných podpor se společným trhem“ (viz rozsudek SIDE v. Komise, výše uvedený, bod 60). Z toho plyne, že přezkum legality prováděný Soudem, pokud jde o existenci závažných obtíží, již z povahy věci přesahuje vyhledávání zjevně nesprávného posouzení (viz v tomto smyslu rozsudky Cook v. Komise, výše uvedený, body 31 až 38, Matra v. Komise, výše uvedený, body 34 až 39, SIDE v. Komise, výše uvedený, body 60 až 75, BP Chemicals v. Komise, výše uvedený, body 164 až 200, a Ryanair v. Komise, výše uvedený, body 98 až 135).

48     V projednávané věci Komise sice uznává, že věc vykazovala obtíže, avšak zároveň tvrdí, že tyto obtíže nebyly závažné povahy, jež by vyvolávala diskuzi o opodstatněnosti jejího posouzení právní kvalifikace těchto obtíží. Toto subjektivní pojetí kritéria závažných obtíží by znamenalo uložit žalobkyni důkazní břemeno rovnocenné prokázání zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o právní kvalifikaci vyvstalých obtíží. Tento výklad porušuje čl. 93 odst. 3 Smlouvy a vedl by k tomu, že zúčastněné třetí strany by byly zbaveny procesních záruk, jež jim čl. 93 odst. 2 Smlouvy poskytuje.

49     Žalobkyně nese důkazní břemeno, pokud jde o existenci závažných obtíží, přičemž důkaz může provést prostřednictvím souboru shodujících se indicií. V rámci žaloby na neplatnost podle článku 173 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 230 ES) je legalita aktu Společenství posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech, které zde jsou ke dni, kdy byl akt přijat (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 7. února 1979, Francie v. Komise, 15/76 a 16/76, Recueil, s. 321, bod 7, a British Airways a další v. Komise, výše uvedený, bod 81) a nemůže záviset na zpětném pohledu na stupeň jeho účinnosti (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. února 1973, Schroeder, 40/72 Recueil, s. 125, bod 14).

50     Je tedy třeba brát v úvahu informace, jimiž disponovala nebo mohla disponovat Komise ke dni Rozhodnutí, zejména ty, jež patří do veřejné sféry a jež pro ni byly bezpochyby k tomuto dni dostupné, jako jsou údaje týkající se fyzických a chemických vlastností kyseliny fosforečné a jejích derivátů, jakož i průmyslových postupů umožňujících jejich výrobu.

51     Ve světle těchto zásad je třeba se zabývat výtkami a argumenty účastníků řízení a ověřit, zda v projednávané věci hodnocení dotyčných podpor vykazovalo závažné obtíže, takže Komise byla povinna zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy.

 K existenci závažných obtíží

52     Aby prokázala existenci závažných obtíží, uplatňuje žalobkyně na jednu stranu, že Komise neměla k dispozici postačující informace, které by jí dovolily se vyslovit se znalostí věci k otázce slučitelnosti dotyčných podpor. Na druhou stranu pak tvrdí, že délka a okolnosti předběžného řízení představují nepřímé důkazy existence uvedených obtíží.

 K postačující povaze informací Komise

–       Argumenty účastníků řízení

53     Žalobkyně tvrdí, že Komise neměla k dispozici veškeré nezbytné poznatky pro posouzení zásobovacích potíží, proveditelnosti zamýšlených technických opatření, výrobních kapacit CWP a relevantních trhů, takže její závěry, pokud jde o slučitelnost sporných podpor, jsou mylné.

54     Žalobkyně poté, co připomněla obecné rysy výroby kyseliny fosforečné a jejích derivátů a konstatovala množství terminologických chyb nebo nepřesností obsažených v Rozhodnutí a písemnostech Komise, tvrdí zaprvé, že Komise byla špatně informována o dotyčných produktech, jejich výrobních postupech a relevantních trzích a nesprávně přijala tezi německých úřadů, podle níž potíže se zásobováním surovinami odůvodňovaly poskytnutí nových podpor pro CWP. V tomto ohledu žalobkyně vyslovuje pochyby, pokud jde o závažnost těchto zásobovacích potíží, neboť elementární fosfor je základní produkt, bohatě dostupný na mezinárodním trhu. Tvrdí, že problémy, se kterými se CWP střetla mezi roky 1994 a 1996 byly výsledkem strategického omylu při výběru jejího hlavního dodavatele elementárního fosforu, společnosti Fosfor, usazené v Kazachstánu. Žalobkyně navíc tvrdí, že platební potíže CWP jsou ve skutečnosti zapříčiněny tím, že ji kvůli jejímu vysokému úvěrovému riziku dodavatelé nutí platit kupované zboží při expedici.

55     Žalobkyně zadruhé zpochybňuje technickou a ekonomickou proveditelnost změny výrobního postupu mající zajistit návrat podniku k životaschopnosti. Přechod od tepelného postupu k postupu namokro nemůže být na rozdíl od toho, čemu jak se zdá věřit Komise (bod 2.2 odst. 8 Rozhodnutí), proveden pouhou instalací chemické úpravny v ceně deseti milionů DEM. Podle jejích odhadů zařízení o kapacitě 20 000 tun P₂O₅, jaké je popsané v Rozhodnutí, stojí mezi 24 a 42 miliony DEM. Investice deseti milionů DEM podle žalobkyně umožňuje uvažovat o stavbě pouhého jednoho poschodí extrakce kyseliny fosforečné, což by znamenalo nízkou extrakční výnosnost. Takové zařízení by produkovalo velký objem odpadu, jehož zpracování by si vyžádalo samo o sobě více než uvedených deset milionů DEM investičních podpor.

56     Zamýšlí-li CWP skutečně opustit svou stávající výrobní metodu a přejít na postup namokro, investice financované spornými podporami nebudou s to zlepšit kvalitu její výroby a zvýšit její rentabilitu. Jestliže se CWP vybaví jednoduchým zařízením umožňujícím použití postupu namokro a určeným k tomu, aby bylo v provozu souběžně s existujícím tepelným zařízením, pak podle žalobkyně sporné podpory poslouží pro nápravu obchodních problémů a usnadnění diverzifikace zásobování a výroby. V takovém případě by dotyčná opatření představovala podpory na provoz, zakázané čl. 92 odst. 1 Smlouvy.

57     Žalobkyně zatřetí vyvrací tezi Komise, podle níž bude výrobní kapacita CWP po restrukturalizaci snížena. Komise podle žalobkyně přijala tuto tezi na základě podezřelé, či dokonce nesprávné referenční hodnoty. Srovnávala totiž výrobní kapacitu CWP po restrukturalizaci s kapacitou Stickstoffwerke v roce 1990. Co se týče současné kapacity hodnocené na 40 000 tun, žalobkyně prohlašuje, že v roce 1996 shledala, že byla v provozu jen jedna ze dvou pecí CWP. Kromě toho je podle ní vyloučeno, aby CWP mohla poté, co přijala postup namokro, zachovat jednu ze svých pecí pro účely ochrany životního prostředí. Žalobkyně z toho vyvozuje, že CWP ponechá tuto pec v činnosti pro výrobu kyseliny tepelnou cestou a že jí ve skutečnosti jde o to, aby ke svému stávajícímu tepelnému zařízení přidala strukturu umožňující výrobu kyseliny prostřednictvím postupu namokro.

58     Začtvrté žalobkyně vyvrací analýzu trhu provedenou Komisí a líčí, že neexistuje „trh s fosfáty“, ale odlišné trhy pro kyselinou fosforečnou a její deriváty. Tyto trhy se vyznačují silnou hospodářskou soutěží a nadbytečnými kapacitami. CWP se podle žalobkyně již několik let uchyluje k agresivním praktikám, které mají podstatný dopad na hospodářskou soutěž. V porovnání s hospodářskými roky 1995 a 1996 prodeje žalobkyně v roce 1997 v Německu poklesly o 49 %, přičemž cena jedné tuny čištěné (75 %) kyseliny fosforečné klesla mezi třetím čtvrtletím 1997 a prvním čtvrtletím 1998 z 810 DEM na 765 DEM. Žalobkyně se domnívá, že podpory budou sloužit k pokračování ve ztrátových činnostech, způsobí zvýšení výrobní kapacity CWP a umožní CWP nadále prodávat její výrobky na trhu za nízké ceny.

59     Komise nenapadá opodstatněnost připomínek technické povahy ze strany žalobkyně, ale namítá, že tyto jemné rozdíly nijak nezpochybňují podstatnou část Rozhodnutí. Sporné podpory totiž představovaly jen úpravu restrukturalizačního plánu doprovázejícího privatizaci v roce 1994, jež měla za cíl odpomoci v rámci programu směřujícího k dosažení dlouhodobého ozdravění situace CWP zásobovacím problémům, které nastaly v letech 1995 a 1996.

60     Komise má nejprve za to, že výtky mířící proti proveditelnosti přechodu CWP na výrobu kyseliny fosforečné postupem namokro nejsou relevantní, neboť se dotýkají opatření, která jsou nedílnou součástí restrukturalizačního plánu schopného zajistit návrat podniku k životaschopnosti. Komise tak prohlašuje, že přikročila k celkovému vyhodnocení restrukturalizačního plánu s cílem ověřit jeho celkovou soudržnost. Pokud se jedná o opodstatněnost těchto výtek a příhodnost přechodu na postup namokro, má Komise za to, že uznala zřejmou skutečnost: zásobování CWP surovinou se stalo obtížným. K otázce vzdálenosti se přidala politická rizika vykazovaná exportními a tranzitními zeměmi, jakož i dobře známé technické problémy. CWP, jež čelila vážným zásobovacím problémům se společností Fosfor, byla nucena najít nové dodavatele mimo oblast Číny a Kazachstánu. Za těchto okolností podle Komise představovalo pro CWP vyhledávání nezávislých a spolehlivých zdrojů zásobování legitimní cíl. Restrukturalizační plán odpovídal tomuto cíli, protože nabídka nezpracované kyseliny fosforečné je bohatá a rentabilita nového zařízení byla osvědčena a potvrzena nezávislými odborníky.

61     Komise dále popírá existenci příčinné souvislosti mezi, na jedné straně, přechodem CWP na postup namokro a, na druhé straně, přesměrováním její výroby. Tato dvě opatření byla oddělená, ale vzájemně se doplňovala, a měla umožnit CWP zůstat aktivní na trhu s kyselinou fosforečnou při souběžném navýšení podílu fosfátových solí na jejím obratu. Jelikož výběr nové suroviny a přesměrování výroby měly společně zajistit návrat CWP k životaschopnosti, nebylo významné, zda se přesměrování výroby uskuteční díky novému postupu nebo nezávisle na něm.

62     Komise konečně líčí, že předmětem analýzy trhu a kapacit je určit, zda na dotyčném trhu existuje strukturální nadbytek výrobní kapacity. Je-li tomu tak, musí restrukturalizační podpora být zpravidla doprovázena příspěvkem příjemce na restrukturalizaci odvětví, spočívající ve snížení výrobní kapacity. Když Komise dospěla k závěru, že na trhu byla nadbytečná kapacita, vycházela podle svého tvrzení z domněnky, jež byla nejpříznivější pro konkurenty CWP. Nicméně Komise mohla v souladu s pokyny postupovat méně přísně, pokud jde o vyhodnocení snížení kapacit, pokud byl příjemcem podpor malý nebo střední podnik nebo podnik se sídlem v oblasti uvedené v čl. 92 odst. 3 písm. a) Smlouvy či pokud by takové snížení představovalo riziko změny struktury dotyčného trhu. Tyto tři okolnosti jsou podle Komise v projednávané věci dány.

63     Spolková republika Německo upřesňuje, že se Fosfor v restrukturalizačním plánu z roku 1994 zavázal dodávat elementární fosfor CWP za velmi výhodnou cenu a vložit do CWP 1,6 milionu DEM vlastního kapitálu. Vzhledem k tomu, že Fosfor nedostál svým závazkům, byla CWP donucena získávat dodávky na trhu za ceny podstatně vyšší než ceny uvažované v době privatizace poté, co vyšlo najevo, že žádný dodavatel není schopen nabídnout podmínky srovnatelné s těmi, které nabízel Fosfor. Kromě toho se v důsledku antidumpingových opatření jevilo zásobování CWP elementárním fosforem pocházejícím z Číny jako ohrožené.

64     Za těchto okolností měla CWP v roce 1996 rozhodnout, že přejde na výrobní postup namokro. Restrukturalizační plán z roku 1996 měl CWP zaručovat jisté zásobování surovinami za výhodnou cenu, jakož i rentabilní výrobu kyseliny fosforečné, jejíž výrobní náklady se měly snížit z 1 460 na 900 DEM za tunu P₂O_5.

65     Rozhodnutí podle Spolkové republiky Německo spočívá na ověřených skutečnostech, které v něm byly z valné části správně shrnuty. Zatímco žalobkyně kritizuje některé nepřesnosti vztahující se k popisu technických stránek restrukturalizačního plánu, Spolková republika Německo se domnívá, že Rozhodnutí nespočívá na těchto podrobnostech, jež nemají dopad na jeho platnost. Komise není povinna zahrnout do svého rozhodnutí v oblasti podpor technické podrobnosti spadající do obchodního tajemství.

66     Německá vláda se domnívá, že je třeba vážit zájmy žalobkyně nejen proti zájmům CWP, ale i proti zájmu Spolkové republiky Německo a Společenství jako celku završit integraci nových spolkových zemí, kterýžto vyžaduje finanční zákrok veřejných orgánů. Podle německé vlády jsou dlouhodobé vyhlídky trhu s deriváty fosforu natolik příznivé, zejména v potravinářství, že CWP si zaslouží a může být ozdravena. CWP k dokončení své restrukturalizace potřebuje dostatečné vlastní kapitálové zdroje a spolehlivé zásobování surovinami.

67     S přihlédnutím jednak ke zvýšení nabídky a poptávky v nových spolkových zemích, a jednak k nárůstu výrobních kapacit ve Společenství a soutěži s výrobci pocházejícími ze třetích zemí, se podle německé vlády nejeví, že restrukturalizace CWP bude mít záporný dopad na průmysl Společenství. Žalobkyni se údajně nepodařilo dokázat jakoukoliv příčinnou souvislost mezi podporami poskytnutými CWP a ztrátou podílu na trhu, kterou podle svého tvrzení utrpěla. Taková souvislost je údajně vyloučena: s 5% podílem na německém trhu CWP nemohla být původcem snížení cen po roce 1990. Jelikož restrukturalizační plán nepředvídá zvýšení výrobní kapacity, chování CWP ani její privatizace v roce 1994 nepředstavují rizika pro trhy s kyselinou fosforečnou a jejími deriváty.

68     Německá vláda dodává, že Komisi předala informace prokazující proveditelnost restrukturalizačního projektu. Konzultační firma DLM odhadla investiční náklady na přechod na postup namokro na 6,2 milionu DEM, přičemž tato částka byla potvrzena nabídkami stavebních a inženýrských společností, jež CWP obdržela. Rentabilita zařízení využívajícího postup namokro byla posléze potvrzena ze strany DLM, jejíž dvě zprávy německá vláda ve zkrácené podobě předala Komisi. Kromě toho žalobkyně podle německé vlády nemohla být postižena změnami výrobních postupů CWP.

69     Na trhu s dotyčnými produkty měl podle tvrzení německé vlády dlouho dominantní postavení oligopol tvořený sedmi velkými evropskými výrobci, včetně žalobkyně. V blízké minulosti někteří výrobci, zejména žalobkyně, zvýšili své výrobní kapacity budováním nových výrobních jednotek. Tento jev, spolu s příchodem nových středoevropských hospodářských subjektů na trh, vedl k zesílení soutěže a někdy i k podivuhodnému vývoji cen.

–       Závěry Soudu

70     Podpory podnikům v nesnázích musí být k tomu, aby mohly být prohlášeny za slučitelné s čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy, svázány s restrukturalizačním plánem majícím za cíl omezit nebo přesměrovat jejich činnost (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C‑278/92 až C‑280/92, Recueil, s. I‑4103, bod 67). Pokyny uvádějí v bodě 2.1, že „restrukturalizace musí být součástí realistického, soudržného a komplexního plánu, jehož cílem je obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku“.

71     Má-li se Komise zdržet námitek proti navrhovaným podporám, aniž by zahájila formální vyšetřovací řízení, musí být nutně schopna posoudit, v souladu s ustanoveními bodu 3.2.2 pokynů, způsobilost restrukturalizačního plánu obnovit v rozumné lhůtě dlouhodobou životaschopnost podniku na základě realistických předpokladů, pokud jde o budoucí provozní podmínky. Je pravda, že vůči malým a středním podnikům nebo podnikům sídlícím v oblastech přijímajících pomoc je výslovně počítáno s možností změkčení některých hledisek (body 3.2.3 a 3.2.4 pokynů), zejména pokud jde o požadavek snížení kapacity v případě trhu vykazujícího strukturální nadbytek kapacit. Tato výjimečná možnost nicméně nezpochybňuje, na rozdíl od toho, co se zdá tvrdit Komise, prvotní požadavek týkající se předložení soudržného a realistického restrukturalizačního plánu umožňujícího obnovit životaschopnost podniku.

72     Podle Rozhodnutí vedly zásobovací problémy CWP, pokud jde o elementární fosfor, ke zhoršení její finanční situace. Proto klíčový prvek restrukturalizačního plánu financovaného německými orgány spočívá ve získání zařízení – „chemické úpravny“ – majícího umožnit nezvratný přechod CWP od výrobní metody kyseliny fosforečné nazývané „tepelná“ k metodě nazývané „namokro“. Tato změna má podle Rozhodnutí umožnit CWP oprostit se na úrovni vstupů od závislosti na dodávkách elementárního fosforu a na úrovni výstupů rozšířit svou nabídku derivátů fosforu.

73     Podle Rozhodnutí tak restrukturalizační plán spočívá především na opatřeních technické povahy. Výtky vztahující se k obtížím, které vyvstávají při posuzování přispění těchto opatření k obnově životaschopnosti podniku, jsou tudíž relevantní, neboť jejich cílem je prokázat, že Komise neměla k dispozici postačující informace k tomu, aby se vyslovila ke slučitelnosti dotyčných podpor se společným trhem, aniž by zahájila formální řízení o zkoumání těchto podpor.

74     Je třeba konstatovat, že popis restrukturalizačních opatření zamýšlených ze strany CWP obsažený v Rozhodnutí neodpovídá znění restrukturalizačního plánu. Na dotaz Soudu Komise předložila dvě listiny sepsané vedením CWP, jež podle žalované tvoří restrukturalizační plán podniku.

75     První listina ze dne 29. května 1996 s názvem „Nová koncepce pokračování v činnosti podniku CWP, který převzal divizi ‚deriváty fosforu‘ společnosti Stickstoffwerke AG Wittenberg“, obsahuje výklad restrukturalizační strategie CWP. Tato strategie má v podstatě dva cíle: na jedné straně rozšířit surovinovou základnu a na druhé straně rozvinout oblasti činností podniku (strana 1 listiny ze dne 29. května 1996). V tomto dokumentu jsou výroba fosfátových solí potravinové kvality a přidání nového výrobního oboru spočívajícího na výrobním postupu namokro pojímány jako vyústění investičního programu.

76     Tento dokument nicméně nijak nepředvídá opuštění tepelného výrobního postupu. Naopak je v něm zamýšleno využít výsadního postavení CWP na trhu s elementárním fosforem, kde je CWP spolu se společností Thermphos (Nizozemsko) jediným podnikem Společenství disponujícím zpracovávacím zařízením pro tuto látku. Plán předpokládá souběžné zavedení dvou výrobních oborů: jednoho založeného na elementárním fosforu a tepelné metodě, druhého postaveného na nezpracovaném fosforu a metodě namokro. Plán vymezuje sedm opatření za účelem „využití příležitostí naskýtajících se na trzích za existujícího technického vybavení“. Jedná se o následující opatření:

„1.      Výroba vysoce kvalitní kyseliny fosforečné z elementárního fosforu.

2.      Výroba derivátů fosforu, jež mohou být připraveny pouze na základě elementárního fosforu. Jedná se o produkty jako oxid fosforečný, kyselina fosforitá, kyselina fosforná a fosfornany (hypofosfity).

3.      Výroba čištěného fosforu určeného pro použití s vysokými požadavky z chemického hlediska a obchod s elementárním fosforem dováženým z Kazachstánu a Číny v soutěži pouze s evropskými výrobci.

4.      Výroba fosfátů z kyseliny fosforečné z tepelné cesty odpovídající nejpřísnějším normám kvality. Rozšíření škály produktů výrobky vysoké přidané hodnoty (speciální produkty určené pro potravinářský průmysl).

5.      Výroba fosfátů technické kvality ze zakoupené kyseliny fosforečné z cesty namokro.

6.      Výroba dalších produktů, nezávisle na fosforu a kyselině fosforečné, za použití stávajícího technického vybavení.

7.      Zpracování zbytkových kyselin, využití chemických surovin z výrobních zůstatků využitím vnitřních zdrojů podniku.“ (strana 4 listiny ze dne 29. května 1996).

77     Ze druhé listiny, nazvané „Návrh týkající se dlouhodobé záchrany podniku CWP doprovázený investičním plánem a plánem financování“, ze dne 16. října 1996 plyne, že věřitelé CWP odmítli podpořit celý investiční program původně navrhovaný na podporu těchto opatření. CWP tak v tomto druhém dokumentu vymezil přednostní investice a jejich způsob financování, aniž by však zpochybnil dříve určenou strategii. Mezi těmito investicemi je uvedena i úprava existujícího zařízení tak, aby umožňovalo přeměnu kyseliny fosforečné na fosfátové soli. Co se týká nabytí výrobního zařízení využívajícího postup namokro, dokument uvádí následující: „[…] ostatní výpočty vztahující se k zamýšlenému extrakčnímu zařízení [postup namokro] nevedly k pozitivnímu výsledku“. Ze druhého dokumentu ze dne 16. října 1996 vyplývá, že není zamýšleno opuštění tepelného postupu.

78     Obsah těchto listin je tak ve zjevném rozporu s Rozhodnutím, podle něhož CWP zamýšlel opustit používání elementárního fosforu a tepelného postupu díky získání „chemické úpravny“ umožňující mu zároveň vyřešit jeho problémy se zásobováním a dosáhnout nárůstu jeho výrobního sortimentu. Takovýto rozpor umožňuje přinejmenším učinit závěr, že Komise neměla ke dni Rozhodnutí k dispozici informace umožňující jí mít za to, že otázka způsobilosti restrukturalizačního plánu umožnit návrat CWP k životaschopnosti nevyvolává žádné závažné obtíže.

79     Tento závěr je ostatně podpořen dalšími okolnostmi, jichž se dovolává žalobkyně, když vytýká Komisi její posouzení technických opatření majících umožnit restrukturalizaci CWP. Žalobkyně předložila zejména znalecký posudek ze dne 21. září 1998 sepsaný p. Leenaertsem, profesorem na fakultě aplikovaných věd katolické univerzity v Lovani. Po přečtení tohoto posudku je nutné konstatovat, že taková změna výrobního postupu, jakou popsala Komise, se odborníkovi na průmysl kyseliny fosforečné jeví zjevně neproveditelná.

80     Bod 3.2 tohoto posudku je totiž tohoto znění: „[…] výrobní postup čištěné kyseliny fosforečné založený na spalování fosforu je zásadně odlišný od postupu používajícího nezpracovanou kyselinu fosforečnou z cesty namokro a předpokládajícího extrakci tekutina-tekutina. Jak koncepční, tak konstrukční rozdíly mezi výrobními jednotkami obou typů vylučují, aby prostá záměna ‚chemické úpravny‘ dovolovala přejít z jednoho na druhý. […] Je zřejmé, že neexistuje střední nebo smíšené řešení mezi závodem užívajícím tepelnou cestu a závodem, který pročišťuje kyselinu fosforečnou cestou namokro.“ V bodě 1 posudku je uvedeno, že „poněvadž projekt popsaný Komisí v bodě 42 jejího vyjádření nespecifikuje přítomnost fází předzpracování a post-zpracování, je zřejmé, že navrhované zařízení není způsobilé k výrobě čištěné kyseliny fosforečné potravinářské kvality“. Pokud jde o rentabilitu zařízení, autor posudku dospívá v bodě 2 k závěru, že „v projektu CWP ohlášená kapacita 20 000 t P₂O₅ ročně je jasně nižší, než je práh konkurenceschopnosti a rentability“. Konečně, v bodě 4 svého posudku znalec kategoricky odmítá možnost použití jedné z pecí CWP na spalování odpadu závodu na výrobu kyseliny fosforečné využívajícího postupu namokro. Je třeba připustit, že tento posudek průkazným způsobem podepírá argumentaci žalobkyně.

81     Komise se brání v podstatě tvrzením, že jednala s řádnou péčí. V tomto ohledu se zaštiťuje dvěma dokumenty předanými Spolkovou republikou Německo, které jí údajně umožnily rozptýlit pochyby, jež mohla mít ve vztahu k návrhům podpor. Jedná se jednak o konzultační posudek ze dne 21. října 1997 vypracovaný společností Roland Berger, poskytující firemní poradenství. Výtah z tohoto posudku přiložený do spisu se omezuje na diagnózu podniku a vyložení restrukturalizačních opatření přicházejících v úvahu. Autor posudku doporučuje změnu výrobní metody a vymezuje hlavní rysy přesměrování činností CWP, přičemž se však spokojuje s načrtnutím strategických voleb a nezabývá se technickou proveditelností nebo náklady uvažovaných opatření. Vzhledem k tomu, že dotyčný dokument postrádá dostatečnou přesnost, nemůže Komise tvrdit, že jí umožnil dospět k závěru, že restrukturalizační plán umožňoval návrat CWP k životaschopnosti.

82     Komise se dále dovolává zprávy vypracované firmou DLM, jež sice není zmíněna v Rozhodnutí, ale podle Komise má obsahovat veškeré údaje týkající se proveditelnosti a nákladů v souvislosti se změnou výrobní metody. Výtah z této zprávy vložený do spisu spočívá v tabulce shrnující výrobní náklady na kyselinu fosforečnou při užití cesty namokro. Neobsahuje však žádné poznatky, pokud jde o proveditelnost změny výrobního postupu uvažované v Rozhodnutí, takže neumožňuje vyloučit nepřímé důkazy předložené žalobkyní, pokud jde o závažné obtíže, jež vyvolává hodnocení způsobilosti restrukturalizačního plánu obnovit životaschopnost CWP.

83     Konečně je třeba uvést, že během jednání Komise upřesnila, že chemická úpravna zmíněná v Rozhodnutí byla sestrojena a měla být patentována společností Vopelius Chemie, přičemž její technické specifikace jsou předmětem průmyslového tajemství. Žalobkyně tedy podle Komise není s to zpochybňovat věrohodnost projektu CWP, neboť nezná technologii, na níž je tento projekt postaven. Kromě toho se jak Komise, tak i vedlejší účastník domnívají, že žalobkyně nesmí pod záminkou technických argumentů nutit CWP odhalit její průmyslová tajemství.

84     Tato argumentace nemůže obstát. Komise se omezila na to, že se obecným a abstraktním způsobem dovolávala utajované povahy informací prospěšných pro svou obranu, aniž by však přinesla na jejich podporu jakékoliv konkrétní poznatky, jež by byly s to zpochybnit průkaznou hodnotu nepřímých důkazů předložených žalobkyní. Je pravda, že Komise je podle článku 214 Smlouvy o ES (nyní článek 287 ES) povinna nevyzrazovat třetím osobám informace, jež jsou svou povahou profesním tajemstvím, jako zejména údaje o vnitřním chodu nebo o technologii podniku, který je příjemcem státních podpor. V projednávané věci se však Komise nemůže odvolávat na svou povinnost zachovávat profesní tajemství natolik širokým způsobem, aby pravidla upravující důkazní břemeno byla zbavena své podstaty na úkor práva na obranu dotčených účastníků. Pokud Komise chtěla tvrdit, že informace týkající se technologie použité pro restrukturalizaci CWP měly důvěrnou povahu, příslušelo jí upřesnit důvody této důvěrné povahy tak, aby je Soud mohl přezkoumat.

85     Na základě předchozího je důvodné učinit závěr, že existují nepřímé důkazy prokazující, že Komise vzhledem k tomu, že neměla k dispozici soudržné a dostatečně jemně odstupňované informace, nebyla schopna na základě svého předběžného zkoumání překonat obtíže vážící se k posouzení reálnosti dotyčných restrukturalizačních opatření.

 K nepřímým důkazům závažných obtíží vztahujícím se k délce a okolnostem předběžného řízení

–        Argumenty účastníků řízení

86     Žalobkyně se domnívá, že v rámci přezkumu existence závažných obtíží soudce Společenství věnuje zvláštní pozornost době uplynulé mezi oznámením návrhu podpory a rozhodnutím Komise. Tato doba podle ní nemůže překročit dobu, kterou lze zpravidla předpokládat pro první zkoumání prováděné v rámci čl. 93 odst. 3 Smlouvy (viz výše uvedený rozsudek Německo v. Komise). Žalobkyně připomíná, že od rozsudku Soudního dvora ze dne 11. prosince 1973, Lorenz (120/73, Recueil, s. 1471), nemůže povinnost pozastavit provádění navržených podpor v zásadě překročit trvání dvou měsíců, což Komisi zavazuje provést předběžné řízení o zkoumání v této lhůtě. V projednávané věci uplynulo podle žalobkyně mezi dnem oznámení a dnem přijetí Rozhodnutí osm měsíců, což ukazuje, že slučitelnost dotčené podpory nebyla prima facie zjevná.

87     Kromě toho konzultace, k nimž došlo mezi Komisí a německými orgány, mají podle žalobkyně osvědčovat existenci obtíží, jimiž se Komise měla zabývat v rámci formálního řízení. Jakékoliv kroky ze strany Komise přesahující pouhou žádost o upřesnění vztahující se k oznámenému návrhu totiž podle žalobkyně znamenají zahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy (viz rozsudek Matra v. Komise, výše uvedený, bod 38). V projednávaném případě byly údajně Komise a německá vláda opakovaně ve vzájemném styku. Zvláště rozhovory s německou vládou, ke kterým došlo po setkání mezi žalobkyní a Komisí, podle žalobkyně vykročily z rámce pouhé žádosti o upřesnění. Tyto kontakty měly být zčásti vyvolány obavami vyjádřenými ostatními soutěžiteli, včetně žalobkyně. To, že Komise v průběhu několika týdnů, které bezprostředně předcházely přijetí Rozhodnutí, potřebovala vyhledávat ujištění a záruky ze strany německých orgánů, podle žalobkyně dokazuje, že slučitelnost návrhu podpor se společným trhem nemohla být považována za prima facie zjevnou. Dát Komisi oprávnění k tomu, aby opakovaně konzultovala příslušné vnitrostátní orgány, aniž by zahájila řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, by znamenalo dovolit jí využít málo průhlednou povahu předběžného řízení k tomu, aby řešila vážné obtíže, jež by odůvodňovaly zahájení diskuze se třetími stranami.

88     Komise zdůrazňuje, že je zřejmé, že lhůta na úvahu zmíněná v rozsudku Lorenz, výše uvedeném, počíná běžet až tehdy, když byly shromážděny veškeré poznatky a okolnosti potřebné k přijetí rozhodnutí. V projednávané věci má Komise za to, že přijala Rozhodnutí několik týdnů poté, co obdržela od německých orgánů poslední informace, jichž měla zapotřebí, takže tvrzení žalobkyně nejsou opodstatněná.

89     Přístup žalobkyně, spočívající v uložení určitého automatismu pro zahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy po uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené ve výše uvedeném rozsudku Lorenz, podle Komise nebere v úvahu nedokonalosti oznamovací praxe a zbytečně by zatížil rozhodovací proces, což by vedlo k nedůvodným pozastavením podpor.

90     Komise připomíná, že Rozhodnutí bylo přijato dne 16. prosince 1997, krátce před dny pracovního klidu na konci roku. Pro služby Komise mohou představovat období letních prázdnin a pracovního klidu na konci roku nárazové datum, k němuž se uzavírají běžné záležitosti. Před těmito obdobími prázdnin může být zapotřebí zrychlit vyřizování spisů. Hledat vytýkané skutečnosti v délce trvání předběžného řízení podle Komise znamená vykročit z právní sféry.

91     Spolková republika Německo má za to, že doba, která uplynula mezi oznámením a Rozhodnutím, nemůže být vykládána jako nepřímý důkaz pochybností, pokud jde o slučitelnost podpor se společným trhem. Naopak omezení, která musí podnik, jenž je příjemcem podpory, strpět v průběhu vždy dlouhého předběžného řízení, podle ní činí neodůvodněným zahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy v případech, kdy, jako v projednávané věci Komise, byla s to posoudit okolnosti a očekávatelné následky poskytnutí podpor pro CWP a kdy se nejeví, že mohly být dotčeny právem chráněné zájmy třetích osob.

–       Závěry Soudu

92     Je třeba ověřit, zda v projednávané věci řízení vedené Komisí významně vybočilo z rámce toho, co zpravidla obnáší předběžné zkoumání prováděné v rámci ustanovení čl. 93 odst. 3 Smlouvy.

93     Co se týče zaprvé doby, jež uplynula mezi oznámením návrhu podpor a Rozhodnutím, Soud měl příležitost připomenout v bodě 102 rozsudku ze dne 10. května 2000, SIC v. Komise (T‑46/97, Recueil, s. II‑2125), že uplynutí doby významně přesahující dobu, kterou předpokládá první zkoumání v rámci ustanovení čl. 93 odst. 3 Smlouvy, může, spolu s dalšími okolnostmi, vést k uznání toho, že Komise se střetla se závažnými obtížemi hodnocení vyžadujícími, aby bylo zahájeno řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy (viz rozsudek Německo v. Komise, výše uvedený, body 15 a 17).

94     Pro účely posouzení, zda taková doba představuje nepřímý důkaz závažných obtíží, je třeba vycházet z vnitřních pravidel, která si Komise stanovila.

95     Komise upřesnila podmínky, pokud jde o lhůty, v nichž zkoumá návrhy podpor, jež jsou jí oznamovány členskými státy na základě čl. 93 odst. 3 Smlouvy, v dopise členským státům ze dne 2. října 1981 („Pravidla použitelná na státní podpory, stav ke dni 30. června 1998“, Soutěžní právo v Evropských společenstvích, svazek II A, s. 101). V bodě 2 uvádí, že „na provedení prvního zkoumání oznámených návrhů [disponuje] lhůtou na zvážení a šetření, kterou Soudní dvůr vyčíslil na dva měsíce“. Kromě toho v bodě 3 písm. b) upřesňuje: „Jestliže oznámení neobsahuje veškeré údaje, které služby Komise potřebují k tomu, aby si vytvořily první názor na soulad těchto případů se Smlouvou, je neúplné, a Komise si může ve lhůtě patnácti pracovních dnů od oznámení vyžádat doplňující informace. Lhůty pak počínají běžet až dnem přijetí vyžádaných doplňujících informací. Rozhodným dnem je den uvedený na doručence.“

96     Komise a německá vláda uznaly, že oznámení návrhu podpor pro CWP, došlé v úplnosti dne 15. dubna 1997, bylo předmětem dřívějšího předání dopisem ze dne 7. března 1997, aniž by však byly s to uvést jeho přesné datum.

97     Soud si z titulu organizačních procesních opatření vyžádal od Komise, aby do spisu vložila doručenku upřesňující rozhodné datum, pokud jde o počítání lhůty pro předběžné řízení uvedené v dopise členským státům ze dne 2. října 1981. Komise na základě toho předložila tři dopisy, ze dne 14. května, 22. července a 4. listopadu 1997. Doručenku obsahuje pouze první z těchto dopisů. Ať je datum, kdy Komise byla poprvé vyrozuměna o návrhu podpor pro CWP, jakékoliv, mezi datem doručenky ze dne 14. května 1997 a Rozhodnutím uplynulo sedm měsíců. Taková délka zjevně překračuje lhůtu, kterou je Komise v zásadě povinna dodržet pro ukončení svého předběžného zkoumání.

98     Pokud jde zadruhé o okolnosti, za kterých se odvíjelo řízení, je třeba upřesnit, že Komise v souladu s účelem čl. 93 odst. 3 Smlouvy a s povinností řádné správy, kterou je vázána, může být v rámci předběžného řízení přivedena k tomu, aby si vyžádala od státu, jenž podpory oznámil, doplňující informace (viz např. rozsudek Matra v. Komise, výše uvedený, bod 38). Takovéto kontakty sice nejsou důkazem existence závažných obtíží, ale ve spojení s délkou trvání předběžného řízení mohou tvořit jejich nepřímý důkaz.

99     V souladu s povinností poctivé spolupráce, vyjádřenou zejména v článku 5 Smlouvy o ES (nyní článek 10 ES), mají oznamující stát a Komise spolupracovat v dobré víře s cílem umožnit Komisi překonat obtíže, na které může narazit v průběhu zkoumání návrhu podpor oznámeného v rámci řízení podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 23. února 1995, Komise v. Itálie, C‑349/93, Recueil, s. I‑343, bod 13). Členský stát, který má záměr poskytnout podniku v potížích podpory, je tak povinen předat Komisi restrukturalizační plán tohoto podniku a odpovědět na žádosti o dodatečné informace ze strany Komise v případě, že Komise nemá k dispozici dostatečné podklady pro přijetí rozhodnutí.

100   Členský stát, který provedl oznámení návrhu podpory podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy Komisi neúplným způsobem a dále se ukázal neochotným poskytnout užitečné informace Komisi i přes její opakované výzvy, nese odpovědnost za průtahy v řízení o zkoumání. Tyto průtahy mohou svou povahou představovat indicie naznačující existenci závažných obtíží, aniž by se Komise mohla dovolávat toho, že za tuto situaci nese odpovědnost oznamující stát. Přijmout takovou možnost by totiž znamenalo zbavit třetí dotčené strany procesních záruk, které jim poskytuje čl. 93 odst. 2 Smlouvy, přičemž by na jedné straně bylo umožněno Komisi, aby na základě chování nebo nedbalosti oznamujícího státu obešla čl. 93 odst. 3 Smlouvy, který jí ukládá zahájit formální řízení o zkoumání, a na druhé straně bylo umožněno členskému státu vyhnout se své povinnosti poctivé spolupráce.

101   V projednávaném případě Komise ve svém dopise ze dne 14. května 1997 potvrzujícím přijetí oznámení návrhu poskytnutí podpor pro CWP uvedla, že nedisponuje veškerými informacemi potřebnými k tomu, aby rozhodla o slučitelnosti podpor se společným trhem. Od německé vlády si vyžádala poskytnutí doplňujících informací o proveditelnosti a financování změny výrobní metody zamýšlené ze strany CWP, jakož i o analýzách trhu, vyhlídkách na návrat k životaschopnosti a vývoji kapacity podniku.

102   I přesto, že německá vláda poskytla určité odpovědi dopisem ze dne 10. července 1997, se nepovažovala Komise za schopnou rozhodnout, neboť neměla k dispozici veškeré potřebné informace. Dopisem ze dne 22. července 1997 se tedy podruhé obrátila na vládu s dotazy, zejména ohledně výhledu na dlouhodobé přežití CWP a přiměřenosti uvažovaných podpor. Mimoto se Komise faxem ze dne 30. července 1997 neoficiálně obrátila na BvS s žádostí o doplňující informace, jejíž obsah byl v podstatě totožný s žádostí ze dne 14. května 1997. Z těchto dokladů je třeba dovodit, že ke dni 30. července 1997 německá vláda Komisi stále ještě nepředložila informace vyžádané již dne 14. května 1997.

103   Německá vláda odpověděla na druhou žádost o doplňující informace dopisem ze dne 2. září 1997. Komise vložila do spisu opis tohoto dopisu a některých jeho příloh, obdržených téhož dne faxem. Tyto písemnosti jsou totožné s těmi, jež byly přiloženy k dopisu ze dne 10. července 1997 v odpověď na první žádost o doplňující informace ze strany Komise. Jelikož Komise nepředložila žádné tomu odporující podklady, je třeba dovodit z výše uvedeného, že německá vláda vyžádané doplňující informace nesdělila, takže v době doručení dopisu ze dne 2. září 1997 Komise stále ještě neměla k dispozici uspokojivé odpovědi na své otázky ze dne 14. května 1997 ohledně proveditelnosti zamýšlené technické změny, analýzy trhu, návratu k životaschopnosti a vývoje výrobní kapacity CWP, jakož i ohledně přiměřenosti sporných podpor.

104   Během řízení se mimoto projevily dvě konkurenční společnosti CWP, aniž by však podaly řádné stížnosti. Dne 17. června 1997 vyrozuměla německá společnost Budenheim Komisi o obavách, které měla, pokud jde o případné poskytnutí podpor svému konkurentovi CWP. Dne 24. července 1997 učinila obdobný krok žalobkyně. Na základě poznatků shromážděných dne 30. září a 8. října 1997 během individuálních rozhovorů s těmito podniky se Komise dne 4. listopadu 1997 obrátila potřetí s dotazem na německou vládu. Komise tak, více než dva měsíce po obdržení odpovědi německé vlády na svou druhou žádost o doplňující informace, sdělila vládě, že při zkoumání návrhu podpor pro CWP „vyvstaly další otázky“, na něž je nezbytné odpovědět. Položila několik otázek týkajících se proveditelnosti a rentability změny výrobního postupu a vyžádala si podrobnosti k vývoji výrobní kapacity, problémům se zásobováním, jakož i k případnému poskytnutí dalších podpor ve prospěch CWP.

105   V návaznosti na tuto třetí oficiální žádost o doplňující informace se Komise sešla dne 24. listopadu 1997 se zástupci německé vlády. Ústní část řízení umožnila určit, že se Komise mohla seznámit se dvěma dokumenty ze dne 26. května a 16. října 1996, připravenými vedením CWP, jež podle žalobkyně představují restrukturalizační plán (viz výše uvedené body 74 až 77), až při příležitosti tohoto setkání. Během této schůzky kromě toho německá vláda předala Komisi zprávu poradenské firmy Roland Berger ze dne 21. října 1997.

106   Konečně z písemných odpovědí žalované na otázky Soudu plyne, že BvS na základě žádosti Komise zaslala Komisi dne 11. prosince 1997 dopis CWP osvědčující to, že její roční výrobní kapacita kyseliny fosforečné by po restrukturalizaci neměla vzrůst, ale setrvat na hodnotě 40 000 tun P₂O₅.

107   Z této časové posloupnosti vyplývá, že posouzení projektu podpor pro CWP vyvolávalo obtíže hned od svého oznámení. Během osmi měsíců oddělujících datum oznámení ode dne Rozhodnutí se Komise třikrát obrátila oficiálně s dotazem na německou vládu a dva konkurenti jí sdělili své obavy. Německá vláda opomenula Komisi předat informace užitečné pro její zkoumání i přes její opakované žádosti. V této souvislosti je zvláště hodné zřetele, že německá vláda předala Komisi restrukturalizační plán, jenž má být financován podporami, až více než sedm měsíců po oznámení návrhu podpor. Komise se tak odchýlila od indikativní lhůty, kterou si sama vymezila pro účely zkoumání návrhů podpor, které jsou jí oznamovány. Německá vláda zase Komisi odpověděla až po uplynutí lhůty, jež jí byla určena. Vzhledem k těmto zjištěním je důvodné připustit, že řízení vedené Komisí v projednávané věci významně vybočilo z rámce toho, co zpravidla předpokládá první zkoumání prováděné v rámci ustanovení čl. 93 odst. 3 Smlouvy, a  že tudíž tato okolnost představuje průkazný nepřímý důkaz existence závažných obtíží.

108   Objektivní a shodující se indicie tak prokazují, že Komise rozhodla o tom, že nevznese námitky proti návrhu poskytnutí podpor pro CWP, na základě nedostatečných skutkových zjištění. Posouzení slučitelnosti dotyčných podpor vyvolávalo závažné obtíže, Komise však přesto opomenula zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy a shromáždit širší podklady na základě vyslechnutí dotčených stran. Rozhodnutí proto musí být zrušeno, aniž by bylo namístě rozhodnout o dalších důvodech, výtkách a argumentech žalobkyně.

 K nákladům řízení

109   Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

110   V projednávané věci žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, takže je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení, včetně těch, které se vztahují k řízení o předběžném opatření.

111   Podle čl. 87 odst. 4 pododstavce 1 jednacího řádu Soudu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Spolková republika Německo ponese vlastní náklady.

Z těchto důvodů

SOUD (pátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 1997 o nevznesení námitek proti poskytnutí podpor ze strany Spolkové republiky Německo ve prospěch Chemische Werke Piesteritz GmbH se zrušuje.

2)      Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé žalobkyni v hlavním řízení a v řízení o předběžném opatření.

3)      Spolková republika Německo ponese vlastní náklady.

García-Valdecasas

Lindh

Cooke

Vilaras

Forwood

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. března 2001.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

H. Jung

P. Lindh

---

* Jednací jazyk: francouzština.