–

za slovenskou vládu: E. V. Larišová, jako zmocněnkyně,

–

za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a R. Kissné Berta, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: A. Tokár a C. Valero, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. 2010, L 295, s. 23).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Městem Rimavská Sobota (Mesto Rimavská Sobota, Slovensko) a Ministerstvem zemědělství a rozvoje venkova (Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka, Slovensko) (dále jen „Ministerstvo zemědělství“) ohledně legality pokuty uložené Městu Rimavská Sobota proto, že nezavedlo systém náležité péče ve smyslu čl. 4 odst. 2 a článku 6 nařízení č. 995/2010.

3

V bodě 31 odůvodnění nařízení č. 995/2010 je uvedeno:

„Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž bojovat proti nezákonné těžbě dřeva a souvisejícímu obchodu, nemůže být dosaženo na úrovni jednotlivých členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 [SEU]. [...]“

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tímto nařízením se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících poprvé na vnitřní trh dřevo a dřevařské výrobky, jakož i povinnosti obchodníků.“

5

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

6

Článek 4 téhož nařízení, nadepsaný „Povinnosti hospodářských subjektů“, stanoví:

„1.   Uvádění nezákonně vytěženého dřeva nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh se zakazuje.

2.   Hospodářské subjekty při uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh vykonávají náležitou péči. Za tímto účelem použijí rámec postupů a opatření vymezený v článku 6 (dále jen ‚systém náležité péče‘).

3.   Každý hospodářský subjekt udržuje a pravidelně hodnotí svůj vlastní systém náležité péče, který používá [...]“

7

Článek 6 nařízení č. 995/2010, nadepsaný „Systémy náležité péče“, v odstavci 1 stanoví:

„Systém náležité péče uvedený v čl. 4 odst. 2 obsahuje tyto prvky:

8

Článek 19 tohoto nařízení, nadepsaný „Sankce“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro provádění těchto pravidel.“

9

V příloze tohoto nařízení, nadepsané „Dřevo a dřevařské výrobky, na něž se vztahuje toto nařízení, podle svého zařazení v kombinované nomenklatuře uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 [ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382)]“, jsou uvedeny tyto položky:

10

Jak vyplývá z jeho § 1 odst. 1 písm. a), zákon č. 113/2018 Z. z. o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na vnitřní trh a o změně a doplnění zákona č. 280/2017 Z. z. o poskytování podpory a dotací v oblasti zemědělství a rozvoje venkova a o změně zákona č. 292/2014 Z. z. o příspěvku poskytovaném z evropských strukturálních a investičních fondů a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon č. 113/2018 Z. z. o uvádzaní dreva a výrobkov z dreva na vnútorný trh a o zmene a doplnení zákona č. 280/2017 Z. z. o poskytovaní podpory a dotácie v pôdohospodárstve a rozvoji vidieka a o zmene zákona č. 292/2014 Z. z. o príspevku poskytovanom z európskych štrukturálnych a investičných fondov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov) ze dne 14. března 2018 (č. 113/2018 Z. z.), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o dřevě“), upravuje práva a povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky.

11

V ustanovení § 4 zákona o dřevě je uvedeno:

„1)   Hospodářský subjekt, který na vnitřní trh uvádí dřevo a dřevařské výrobky, je povinen uplatňovat systém náležité péče [...] Systém náležité péče se vyhotovuje v listinné podobě nebo v elektronické podobě před uvedením dřeva a dřevařských výrobků na vnitřní trh.

2)   Hospodářský subjekt je povinen vést a pravidelně vyhodnocovat systém náležité péče [...]

3)   Hospodářský subjekt, který uvádí na vnitřní trh dřevo a dřevařské výrobky ze stromů nebo keřů vytěžených na území Slovenské republiky a který je vlastníkem, správcem anebo lesním správcem na lesních pozemcích, […] je povinen v systému náležité péče uvést i informace, doklady a záznamy podle zvláštních předpisů a informace o postupu při těžbě dřeva, nakládání se dřevem a dřevařskými výrobky, přepravě a uvádění dřeva a dřevařských výrobků na vnitřní trh a doklady o nich.

[...]“

12

Podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o dřevě platí, že se hospodářský subjekt dopustí jiného správního deliktu, jestliže „nevede systém náležité péče nebo pravidelně neudržuje a nevyhodnocuje systém náležité péče podle § 4 odst. 1, 2, 3 nebo odst. 5 [tohoto zákona] [...]“. V ustanovení § 17 odst. 5 písm. b) uvedeného zákona je stanoveno, že „[o]rgán dozoru uloží za jiný správní delikt podle odstavce 1 písm. [...] c) [...] pokutu od 2000 eur do 10000 eur [...]“.

13

Rozhodnutím ze dne 10. dubna 2019 uložila Slovenská lesnicko – dřevařská inspekce (Slovenská lesnícko – drevárska inšpekcia, Slovensko) Městu Rimavská Sobota na základě § 17 odst. 5 zákona o dřevě pokutu ve výši 2000 eur, a to z toho důvodu, že jakožto hospodářský subjekt ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení č. 995/2010 nezavedla systém náležité péče ve smyslu § 4 odst. 1 až 3 zákona o dřevě. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 25. června 2019.

14

Město Rimavská Sobota podalo proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Banské Bystrici (Krajský súd v Banskej Bystrici, Slovensko). Město Rimavská Sobota podalo proti tomuto rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Slovenské republiky (Najvyšší správny súd Slovenskej republiky), který je předkládajícím soudem.

15

Podle předkládajícího soudu Město Rimavská Sobota prodávalo dřevo tak, že kupujícím pouze sdělilo, které stromy se mají vytěžit nebo které pozemky jsou určeny k těžbě, přičemž těžbu pak prováděli sami kupující pod dohledem zaměstnanců města.

16

Mezi účastníky původního řízení je sporné, zda je Město Rimavská Sobota „hospodářským subjektem“ ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení č. 995/2010. Město Rimavská Sobota má za to, že na něj tato kvalifikace nedopadá, neboť neprodávalo již vytěžené dřevo, nýbrž právo na těžbu dřeva na pni.

17

Ministerstvo zemědělství tvrdí, že jelikož Město Rimavská Sobota „[uvádělo] na trh“ dřevo ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010, je „hospodářským subjektem“ ve smyslu čl. 2 písm. c) tohoto nařízení, a je proto povinno dodržovat povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení. Podle informací poskytnutých předkládajícím soudem vychází Ministerstvo zemědělství z toho, že Město Rimavská Sobota přímo prodávalo dřevo, které si museli vytěžit a přepravit sami kupující; nebylo na ně ovšem převedeno právo těžit a spravovat část dotčeného lesa. Dle názoru Ministerstva zemědělství by pouze v případě takového převodu mohli být kupující považováni za „správce lesů“ ve smyslu příslušných ustanovení slovenského práva, a měli by tak k dispozici informace nezbytné k tomu, aby mohli zavést systém náležité péče, jak vyžaduje čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení.

18

Předkládající soud má za to, že ve věci, která mu byla předložena, vyvstává otázka, jak je třeba vykládat pojmy „uvádění na trh“ a „hospodářský subjekt“ ve smyslu čl. 2 písm. b) a c) nařízení č. 995/2010.

19

Za těchto podmínek se Nejvyšší správní soud Slovenské republiky (Najvyšší správny súd Slovenskej republiky) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 2 písm. b) nařízení [č. 995/2010] vykládán v tom smyslu, že uváděním dřeva na trh je i prodej surového nebo palivového dřeva ve smyslu přílohy tohoto nařízení za úplatu, pokud těžbu dřeva na základě smlouvy provádí kupující podle pokynů a pod dohledem prodávajícího?“

20

Slovenská vláda má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce není přípustná, jelikož položená otázka tak, jak byla formulována, vybízí k tomu, aby Soudní dvůr uplatnil na skutkové okolnosti věci v původním řízení nařízení č. 995/2010.

21

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU, které je založeno na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, je ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení i k výkladu a použití vnitrostátního práva příslušný pouze vnitrostátní soud. Soudnímu dvoru naproti tomu přísluší, aby vnitrostátnímu soudu, který mu předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, poskytl prvky výkladu unijního práva, které se mohou ukázat jako nezbytné pro rozhodnutí sporu v původním řízení, a to s přihlédnutím ke skutečnostem obsaženým v předkládacím rozhodnutí týkajícím se vnitrostátního práva, které se na tento spor použije, a se zřetelem ke skutkovému stavu daného sporu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 134 a citovaná judikatura).

22

V projednávané věci je třeba konstatovat, že položená otázka se podle svého samotného znění týká výkladu pojmu „uvádění na trh“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010. Bude na předkládajícím soudu, aby na skutkové okolnosti sporu v původním řízení uplatnil toto ustanovení tak, jak jej vyloží Soudní dvůr, a to s ohledem na užitečná vodítka, která mu Soudní dvůr v tomto směru poskytne, aby mu umožnil rozhodnout ve sporu, jenž mu byl předložen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2024, Chaudfontaine Loisirs, C‑73/23, EU:C:2024:734, bod 38).

23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy přípustná.

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 písm. a) až c) nařízení č. 995/2010 vykládán v tom smyslu, že fyzická nebo právnická osoba, která uzavře smlouvu, v níž svého smluvního partnera opravňuje k těžbě surového nebo palivového dřeva podle jejích pokynů nebo pod jejím dohledem, musí být považována za „hospodářský subjekt“, který „uvád[í] na trh“„dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu tohoto ustanovení.

25

Podle ustálené judikatury platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 5. září 2024, W. GmbH, C‑67/23, EU:C:2024:680, bod 70).

26

Podle čl. 2 písm. c) nařízení č. 995/2010 se pojmem „hospodářský subjekt“ rozumí každá fyzická nebo právnická osoba uvádějící dřevo nebo dřevařské výrobky na trh.

27

Pojmem „uvádění na trh“ se pak podle tohoto čl. 2 písm. b) rozumí „bez ohledu na využitý prodejní postup jakékoliv dodávání dřeva a dřevařských výrobků poprvé na vnitřní trh, za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti, ať již za úplatu nebo bezplatně“.

28

Výraz „dodávání“ uvedený ve zmíněném čl. 2 písm. b) musí být v souladu se svým obvyklým významem chápán tak, že označuje převod vlastnického práva k určitému množství dřeva nebo dřevařských výrobků.

29

Pojmem „dřevo a dřevařské výrobky“ se podle čl. 2 písm. a) nařízení č. 995/2010 rozumí „dřevo a dřevařské výrobky uvedené v příloze [tohoto nařízení], s výjimkou dřevařských výrobků či součástí takových výrobků, které byly vyrobeny ze dřeva nebo dřevařských výrobků, které již dokončily svůj cyklus použitelnosti a byly by jinak odstraněny jako odpad, ve smyslu čl. 3 [bodu] 1 směrnice [2008/98]“.

30

Z přílohy nařízení č. 995/2010 vyplývá, že pojem „dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu tohoto nařízení zahrnuje „surové dřevo“ a „palivové dřevo“, avšak nikoliv „dřevo na pni“, tedy dřevo ze stromů k pokácení, ke kterému ještě nedošlo; tento druh dřeva v této příloze uveden není.

31

Z těchto poznatků vyplývá, že fyzická nebo právnická osoba musí být považována za „hospodářský subjekt“, který „uvád[í] na trh“„dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu čl. 2 písm. a) až c) nařízení č. 995/2010, pokud bez ohledu na využitý prodejní postup poprvé převádí na osobu, která uskutečňuje transakce na vnitřním trhu, vlastnické právo k surovému dřevu nebo palivovému dřevu, a to za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti.

32

Je tudíž třeba mít za to, že hospodářský subjekt uvádí surové dřevo nebo palivové dřevo na trh ve smyslu tohoto nařízení tehdy, pokud je toto dřevo po vytěžení bez ohledu na využitý prodejní postup poprvé předmětem převodu vlastnického práva za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti.

33

Pokud jde o kontext, do něhož spadá čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010, je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení platí, že „[u]vádění nezákonně vytěženého dřeva nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh se zakazuje“. Podle čl. 2 písm. g) tohoto nařízení se přitom pojmem „nezákonně vytěžené“ dřevo rozumí „dřevo vytěžené v rozporu s použitelnými právními předpisy v zemi původu vytěženého dřeva“. Pojem „použitelné právní předpisy“ označuje podle čl. 2 písm. h) první a čtvrté odrážky uvedeného nařízení platné právní předpisy v zemi původu vytěženého dřeva, které upravují mimo jiné těžební práva na dřevo v rámci legálně zveřejněných hranic a zákonná práva třetích stran týkající se využití a držby, která je dotčena těžbou dřeva.

34

Z těchto ustanovení vyplývá, že nařízení č. 995/2010 neupravuje podmínky vzniku vlastnického práva ke dřevu vytěženému kácením stromů ani způsoby nabytí nebo převodu tohoto práva.

35

Na tyto podmínky a způsoby se tudíž vztahuje použitelné vnitrostátní právo, a sice právo státu, na jehož území se nachází dotčený pozemek. Určit, zda dotčená transakce představuje „uvádění na trh“ – ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010 – dřeva nebo dřevařských výrobků, tedy bude třeba na základě důsledků, které má tato transakce podle tohoto vnitrostátního práva.

36

Co se týče cíle sledovaného nařízením č. 995/2010, jak vyplývá z bodu 31 odůvodnění tohoto nařízení, tento cíl spočívá v boji proti nezákonné těžbě dřeva a souvisejícímu obchodu. Uvedené nařízení za tímto účelem podle svého článku 1 stanoví především povinnosti „hospodářských subjektů“ ve smyslu čl. 2 písm. c) tohoto nařízení, tedy osob, které poprvé uvádějí na trh dřevo a dřevařské výrobky.

37

Ve snaze usnadnit dosažení tohoto cíle lze na základě uplatnění vnitrostátního práva s jistotou určit, zda má fyzická nebo právnická osoba v určitém případě postavení vlastníka vytěženého dřeva v okamžiku jeho prvního prodeje třetí osobě, takže musí být kvalifikována jako „hospodářský subjekt“, který „uvád[í] na trh“„dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu čl. 2 písm. a) až c) tohoto nařízení, a musí plnit povinnosti vyplývající z těchto právních kvalifikací.

38

Z toho vyplývá, že taková smlouva, jako je smlouva, na kterou poukazuje předkládající soud a na jejímž základě správce dotyčného lesa svého smluvního partnera opravňuje k tomu, aby podle jeho pokynů nebo pod jeho dohledem pokácel v tomto lese některé stromy a vytěžil dřevo z těchto pokácených stromů, může představovat „uvádění na trh“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010, jestliže podle použitelného vnitrostátního práva dochází na základě této smlouvy k převodu vlastnického práva k tomuto dřevu po jeho vytěžení mezi tímto správcem a tímto smluvním partnerem.

39

Pokud naproti tomu podle použitelného vnitrostátního práva na základě uvedené smlouvy k takovému převodu vlastnického práva k vytěženému dřevu nedochází, ale smluvní partner se stává vlastníkem tohoto dřeva přímo a automaticky již v důsledku pokácení dotčených stromů, smlouva uzavřená se správcem pozemku takové „uvádění na trh“ představovat nemůže. Kdyby takovou transakci bylo možné kvalifikovat jako dodávání dřeva na pni, postačuje připomenout – jak je uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku – že dřevo na pni nespadá pod pojem „dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu nařízení č. 995/2010. K uvádění na trh v takovém případě dojde tehdy, když osoba, která dotčené dřevo vytěžila, převede vlastnické právo k tomuto dřevu na třetí osobu za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti.

40

V projednávaném případě je na předkládajícím soudu – který je jako jediný příslušný ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu, který mu byl předložen, a k výkladu a použití slovenského práva a zejména pravidel upravujících vznik, nabytí a převod vlastnického práva k určitému množství vytěženého dřeva – aby posoudil, zda se Město Rimavská Sobota jakožto správce dotyčného lesa stalo po těžbě vlastníkem dřeva, které vytěžili jeho smluvní partneři. Kdyby tomu tak bylo, následný převod vlastnického práva k tomuto dřevu na tyto smluvní partnery uskutečněný na základě smluv, které s nimi Město Rimavská Sobota uzavřelo, by představoval „uvádění na trh“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 995/2010 za podmínky, že tento převod byl uskutečněn za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti, což by předkládající soud rovněž musel ověřit.

41

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a) až c) nařízení č. 995/2010 musí být vykládán v tom smyslu, že fyzická nebo právnická osoba, která uzavře smlouvu, v níž svého smluvního partnera opravňuje k těžbě surového nebo palivového dřeva podle jejích pokynů nebo pod jejím dohledem, musí být považována za „hospodářský subjekt“, který „uvád[í] na trh“„dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže se tento smluvní partner podle použitelného vnitrostátního práva přímo a automaticky nestává vlastníkem vytěženého dřeva již v důsledku pokácení stromů, ale jestliže tato osoba, které vlastnické právo k tomuto dřevu i nadále náleží, v rámci plnění této smlouvy toto vlastnické právo převede po těžbě na uvedeného smluvního partnera.

42

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 2 písm. a) až c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky,

musí být vykládán v tom smyslu, že

fyzická nebo právnická osoba, která uzavře smlouvu, v níž svého smluvního partnera opravňuje k těžbě surového nebo palivového dřeva podle jejích pokynů nebo pod jejím dohledem, musí být považována za „hospodářský subjekt“, který „uvád[í] na trh“„dřevo a dřevařské výrobky“ ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže se tento smluvní partner podle použitelného vnitrostátního práva přímo a automaticky nestává vlastníkem vytěženého dřeva již v důsledku pokácení stromů, ale jestliže tato osoba, které vlastnické právo k tomuto dřevu i nadále náleží, v rámci plnění této smlouvy toto vlastnické právo převede po těžbě na uvedeného smluvního partnera.