–

za Toropet Ltd S. Artopéem, Rechtsanwalt,

–

za Landkreis Greiz K. Reiherem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi B. Eggers a W. Farrellem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 písm. d) a čl. 10 písm. a) a f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. 2009, L 300, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Toropet Ltd, založenou podle anglického práva, která provozuje zařízení na zpracování vnitřností, se sídlem v Německu, a Landkreis Greiz (okres Greiz, Německo) ve věci rozhodnutí tohoto okresu, kterým bylo nařízeno neškodné odstranění některých vedlejších produktů živočišného původu.

3

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), v čl. 14 odst. 5 stanoví:

„Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení [znehodnocení] nebo rozkladu.“

4

Článek 2 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. 2006, L 190, s. 1) definuje pojem „nebezpečné odpady“ odkazem na definici obsaženou v čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (Úř. věst. 1991, L 377, s. 20; Zvl. vyd. 15/02, s. 78).

5

Příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. 2004, L 139, s. 55; Zvl. vyd. 03/45, s. 14, a opravy Úř. věst. 2004, s. 55 a Úř. věst. 2013, L 160, s. 15) v bodech 1.9 a 8.1 stanoví:

„1.9 ‚Jatečně upraveným tělem‘ se rozumí tělo zvířete po porážce a následném opracování.

[…]

8.1 ‚Produkty živočišného původu‘ se rozumějí:

[…]“

6

Body 2, 5, 6, 11, 29, 35, 36 a 38 odůvodnění nařízení č. 1069/2009 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

7

Článek 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1069/2009 zní takto:

„Toto nařízení se vztahuje:

8

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v bodech 3, 4, 10 a 11 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

9

Článek 4 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Počáteční bod výrobního řetězce a povinnosti“, v odst. 1 až 3 stanoví:

„1.   Jakmile provozovatelé vyprodukují vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, označí je a zajistí, že se s nimi bude zacházet v souladu s tímto nařízením (počáteční bod).

2.   Provozovatelé zajišťují, aby vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty splňovaly ve všech fázích sběru, přepravy, manipulace, ošetření, přeměny, zpracování, skladování, uvádění na trh, distribuce, používání a neškodného odstraňování v podnicích, které kontrolují, požadavky tohoto nařízení, které jsou relevantní pro jejich činnosti.

3.   Členské státy sledují a ověřují, zda provozovatelé plní příslušné požadavky tohoto nařízení v celém řetězci vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů, jak je uvedeno v odstavci 2. Za tímto účelem zajišťují v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství systém úředních kontrol.“

10

Článek 7 téhož nařízení, nadepsaný „Kategorizace vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů“, v odst. 1 stanoví:

„Vedlejší produkty živočišného původu se v souladu se seznamy stanovenými v článcích 8, 9 a 10 zařazují do specifických kategorií, které odpovídají úrovni rizika pro zdraví lidí a zvířat, které v souvislosti s těmito vedlejšími produkty živočišného původu vzniká.“

11

Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Materiál kategorie 1“, v písm. g) stanoví:

„Materiál kategorie 1 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

12

Článek 9 téhož nařízení, nadepsaný „Materiál kategorie 2“, v písm. d) a h) stanoví:

„Materiál kategorie 2 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

[…]

13

Článek 10 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Materiál kategorie 3“, v písm. a) a f) stanoví:

„Materiál kategorie 3 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

[…]“

14

Článek 14 tohoto nařízení, nadepsaný „Neškodné odstranění a použití materiálu kategorie 3“, zní takto:

„Materiál kategorie 3 se:

[…]“

15

Článek 24 uvedeného nařízení, nadepsaný „Schvalování zařízení a podniků“, stanoví:

„1.   Provozovatelé zajistí, aby byly zařízení nebo podniky pod jejich kontrolou schváleny příslušným orgánem, pokud se v nich vykonává alespoň jedna z těchto činností:

[…]

[…]“

16

Článek 25 téhož nařízení, nadepsaný „Obecné hygienické podmínky“, v odst. 1 písm. e) stanoví:

„Provozovatelé zajistí, aby zařízení nebo podniky pod jejich kontrolou, které vykonávají činnosti uvedené v čl. 24 odst. 1 písm. a) a h):

[…]

17

Článek 28 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Vlastní kontroly“, stanoví:

„Provozovatelé zavedou, provádějí a udržují ve svých zařízeních nebo podnicích vlastní kontroly, jejichž účelem je sledovat dodržování tohoto nařízení. Zajišťují, aby zařízení nebo podnik neopustil žádný vedlejší produkt živočišného původu nebo získaný produkt, u kterého existuje podezření nebo se zjistí, že nesplňuje podmínky tohoto nařízení, ledaže je určen k neškodnému odstranění.“

18

Příloha IV nařízení Komise (EU) ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení č. 1069/2009 a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice (Úř. věst. 2011, L 54, s. 1) v bodě 3 oddílu 4 kapitoly I uvádí:

„Kromě obecných podmínek stanovených v oddíle 1 se použijí tyto požadavky:

[…]

19

Tierische Nebenprodukte-Beseitigungsgesetz (zákon o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu) ze dne 25. ledna 2004 (BGBl. 2004 I, s. 82), ve znění použitelném na spor v původním řízení (BGBl. 2016 I, s. 1966) (dále jen „zákon o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu“), v § 1, nadepsaném „Působnost“, stanoví:

„Tento zákon provádí [nařízení č. 1069/2009], jakož i přímo použitelné právní akty Evropského společenství nebo Evropské unie přijaté na základě nebo k provedení tohoto nařízení.“

20

Ustanovení § 3 zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu, nadepsaný „Povinnost neškodného odstranění“, zní takto:

„(1)   Pokud v souladu s ustanoveními uvedenými v článku 1:

musí být získány zpět, sbírány, identifikovány, přepravovány, skladovány, ošetřovány, zpracovávány, používány nebo neškodně odstraňovány, stanoví příslušný orgán podmínky pro jejich získání zpět, sběr, identifikaci, přepravu, skladování, ošetření, zpracování, používání a neškodné odstranění. Příslušný orgán musí získávat zpět, sbírat, identifikovat, přepravovat, skladovat, ošetřovat, zpracovávat, používat nebo odstraňovat

které jsou produkovány na jeho území v souladu přímo použitelnými právními akty uvedenými v § 1 tohoto zákona a s ustanoveními přijatými k jeho provedení. Povinnost vlastníků identifikovat, přepravovat a skladovat vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, stanovené v ustanoveních přímo použitelných právních aktů uvedených v § 1, zůstávají nezměněny, dokud je příslušný orgán nezíská zpět. Příslušný orgán se může obrátit na třetí osoby ta účelem splnění povinností, které pro něj vyplývají z druhé věty. Druhá věta se vztahuje rovněž na uhynulá volně žijící zvířata rozsahu, v němž příslušný orgán nařídil použití, zpracování nebo neškodné odstranění z důvodů souvisejících s bojem proti nákazám zvířat.

2.   Druhá věta odstavce 1 se nepoužije, pokud jsou vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty určeny k výrobě krmiva a získaných produktů uvedených v článcích 33 a 36 nařízení (ES) č. 1069/2009 a pokud vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty byly sbírány, identifikovány, přepravovány, skladovány, ošetřovány, zpracovány nebo používány podniky, zařízeními nebo továrnami registrovanými podle článku 23 nařízení (ES) č. 1069/2009 nebo schválenými podle článku 24 nařízení (ES) č. 1069/2009.

3.   Pokud jde o vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty uvedené v první větě odstavce 1, příslušný orgán může s jejím souhlasem částečně nebo úplně přenést na fyzickou nebo právnickou soukromoprávní osobu provozující zpracovatelské, spalovací nebo spoluspalovací zařízení povinnost sbírat, identifikovat, přepravovat, skladovat, ošetřovat, zpracovávat, používat nebo neškodně odstraňovat vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, pokud:

V případě částečného přemístění, může být toto přemístění vázáno na podmínku, že zpracovatelské, spalovací zařízení nebo spoluspalovací zařízení sesbírá, shromáždí, přepraví, uskladní, ošetří, zpracuje, použije nebo neškodně odstraní vedlejší produkty živočišného původu a získané produktů vzniklé v určité oblasti, vyžaduje-li to veřejný zájem.

4.   Příslušný orgán může uložit zpracovatelskému, spalovacímu zařízení nebo spoluspalovacímu zařízení povinnost dočasně povolit za přiměřenou odměnu s ohledem na náklady a produkty společné užívání zařízení nebo zařízení ke zpracování nebo neškodného odstraňování vedlejších produktů nebo získaných produktů uvedených v první větě odstavce 1, které vznikají mimo působnost zpracovatelského, spalovacího zařízení nebo spoluspalovacího zařízení, pokud je to odůvodněné, nebo pokud vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty nemohou být užitečně zpracovány jiným způsobem nebo mohou být tak zpracovány jen s vynaložením nadměrných nákladů. Není-li možné dosáhnout dohody o odměně, stanoví ji příslušný orgán.“

21

Ustanovení § 12 zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu, nadepsaný „Kontrola“, stanoví:

„(1)   Příslušný orgán, a v oblasti Bundeswehr (federální armáda) prostřednictvím služeb určených spolkovým ministerstvem obrany, kontroluje dodržování ustanovení přímo použitelných právních aktů uvedených v § 1, dodržování ustanovení tohoto zákona a nařízení přijatých na jeho základě, jakož i exekučních příkazů vydaných v souladu s přímo použitelnými právními akty uvedenými v § 1, tímto zákonem nebo nařízením přijatým na jeho základě.

(2)   Příslušný orgán může v jednotlivých případech rozhodnout o příkazech nezbytných k dodržování přímo použitelných právních aktů uvedených v § 1 tohoto zákona, jakož i nařízení přijatých na jeho základě. Toto ustanovení se použije rovněž po registraci upravené v článku 23 nařízení […] č. 1069/2009 nebo po získání schválení podle článku 24 nařízení […] č. 1069/2009.“

22

Thüringer Ausführungsgesetz zum Tierische Nebenprodukte-Beseitigungsgesetz (zákon spolkové země Durynsko o provádění spolkového zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu) ze dne 10. června 2005 (Thür GVBl. 2005, s. 224) v § 2, nadepsaném „Osoby odpovědné za zpracování nebo neškodné odstraňování vedlejších produktů živočišného původu kategorií 1 a 2“, stanoví:

„(1)   Kraje a města jsou příslušné územně správní celky (entity odpovědné za neškodné odstraňování) ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu. Plní tuto úlohu v rámci samosprávy.

(2)   K plnění tohoto úkolu mohou být entity odpovědné za neškodné odstraňování uvedené v odstavci 1 zřídit korporaci místních územně správních celků. Pravidla upravující její organizaci jsou stanovena ve stanovách. Plnit tento úkol prostřednictvím korporace může jen entita odpovědná za neškodné odstraňování.“

23

Ustanovení § 3 zákona spolkové země Durynsko o provádění spolkového zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu, nadepsaný „Oblasti působnosti“, zní takto:

„(1)   Ministerstvo pověřené veterinárními záležitostmi po dohodě s entitami odpovědnými za neškodné odstraňování vyhláškou stanoví oblasti, v nichž uvedené entity musí sbírat, shromažďovat, přepravovat, skladovat, ošetřovat, zpracovávat nebo neškodně odstraňovat vedlejší produkty živočišného původu uvedené v § 3 odst. 1 první větě zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu. V tomto ohledu musí být zohledněny zájmy ochrany před nákazami zvířat, vznik vedlejších produktů živočišného původu uvedených v § 3 odst. 1 první větě zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu, podmínky pohybu a kapacita zpracovatelských podniků.

(2)   Ministerstvo pověřené veterinárními záležitostmi může ve velmi výjimečných případech povolit ošetření, zpracování nebo neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu uvedených v § 3 odst. 1 první větě zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu ve zpracovatelských, spalovacích nebo spoluspalovacích zařízeních mimo oblast působnosti stanovenou v souladu s odstavcem 1.“

24

Thüringer Verordnung über die Einzugsbereiche nach dem Tierische Nebenprodukte-Beseitigungsgesetz (nařízení Durynska o oblastech působnosti přijaté na základě spolkového zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu) ze dne 11. října 2005 (Thür GVB1. 2005, s. 355) v § 1 stanoví:

„Oblast působnosti zpracovatelského zařízení nacházejícího se v Elxleben, okres Sömmerda, se vztahuje na celé území spolkové země, pokud jde o materiál uvedený v § 3 odst. 1 první větě [zákona o neškodném odstraňování vedlejších produktů živočišného původu], ve znění použitelném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu.“

25

Společnost Toropet provozuje v Německu zařízení, které je na základě nařízení č. 1069/2009 schváleno jako zařízení pro přechodnou manipulaci s materiály kategorie 3 ve smyslu článku 10 tohoto nařízení, a je rovněž zaregistrována jako přepravce vedlejších produktů živočišného původu. Tato společnost však není oprávněna manipulovat s materiály kategorií 1 a 2 ve smyslu článků 8 a 9 uvedeného nařízení. V rámci své činnosti společnost Toropet zpracovává a prodává droby mimo jiné výrobcům krmiv, recyklátorům živočišných tuků a podnikům na výrobu bioplynu.

26

Dne 23. ledna 2018 zjistil okres Greiz při správní kontrole prováděné v tomto zařízení pro přechodnou manipulaci přítomnost plísní, hniloby a cizích těles, jako jsou kusy omítky, rezidua plastů a dřevěné piliny, ve 38 skříňových paletách obsahujících vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3. Z důvodu těchto nedostatků přeřadil okres Greiz dotčený materiál do kategorie 2 a nařídil okamžité odstranění 38 skříňových palet ve vykonávacím řízení provedeném třetí osobou, které proběhlo týž den. Náklady spojené s těmito činnostmi ve výši 2346,17 eura byly dány společnosti Toropet k úhradě.

27

Tento nucený výkon byl potvrzen v rozhodnutí okresu Greiz ze dne 25. ledna 2018, v němž tento okres uvedl, že z důvodu uvedených nedostatků již nemůže být dotčený materiál zařazen do kategorie 3, ale musí být zařazen do kategorie 2. Společnost Toropet ani její obchodní partner, který se měl zpracování tohoto materiálu ujmout, přitom nejsou oprávněni s materiálem kategorie 2 manipulovat. Dále tento okres uvedl, že vzhledem k neexistenci oddělené chladírenské místnosti nemohly být dotčené materiály uskladněny na místě do doby, než by bylo nalezeno smírné řešení.

28

Dne 9. října 2018 podala společnost Toropet žalobu k Verwaltungsgericht Gera (správní soud v Geře, Německo) znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 25. ledna 2018.

29

Ve své žalobě společnost Toropet vytýká okresu Greiz, že postupoval nesprávně, když přeřadil dotčený materiál do kategorie 2, aniž provedl vědecké posouzení. Zpochybňuje opodstatněnost posouzení, že tento materiál byl zkažený, znehodnocený nebo plesnivý. Společnost Toropet je toho názoru, že kritérium použité veterinárními lékaři a okresem Greiz, a sice kritérium vycházející ze skutečnosti, že produkty jsou vhodné k lidské spotřebě, jde nad rámec ustanovení článku 10 nařízení č. 1069/2009.

30

Společnost Toropet uvádí, že z čl. 14 písm. d) tohoto nařízení plyne, že rozklad a znehodnocení vedlejších produktů živočišného původu neodůvodňují přeřazení do nižší kategorie, neboť je možné využití v souladu s čl. 14 písm. b) uvedeného nařízení, a že odstranění není vždy nutné. Podle názoru společnosti Toropet mohou navíc dotčené vedlejší produkty živočišného původu spadat do působnosti čl. 10 písm. f) téhož nařízení, neboť toto ustanovení vylučuje pouze produkty vykazující významná rizika způsobovaná nákazami zvířat. Podle společnosti Toropet přitom maso změněné plísní nebo hnilobou takové riziko nepředstavuje. Pokud jde o přítomnost cizích těles v dotčeném materiálu, jako jsou kusy omítky, rezidua plastů nebo dřevěné piliny, ta nemůže vést k přeřazení, je-li možné jejich prosté mechanické oddělení.

31

Tato společnost konkrétně uvádí, že poněvadž materiál kategorie 3 není určen k lidské spotřebě, není relevantní skutečnost, že dotčený materiál je k lidské spotřebě vhodný, či nikoli.

32

Předkládající soud uvádí, že v případě dotčených vedlejších produktů živočišného původu šlo především o materiál zařazený původně do kategorie 3, a to buď na základě čl. 10 písm. a) nařízení č. 1069/2009, který se vztahuje na těla poražených zvířat a jejich části vhodné k lidské spotřebě, které ale k takové spotřebě určeny nejsou, nebo na základě čl. 10 písm. f) tohoto nařízení, který se vztahuje na produkty živočišného původu nebo potraviny obsahující takové produkty, které již nejsou určeny k lidské spotřebě z obchodních důvodů nebo z jiných důvodů, které nevedou ke vzniku žádného rizika pro zdraví lidí nebo zvířat.

33

Tento soud má za to, že rozklad a znehodnocení materiálu kategorie 3 je v zásadě činí nevhodnými k lidské spotřebě a vedou ke vzniku rizika pro zdraví lidí a zvířat. Klade si proto otázku, zda tyto změny musí vést k přeřazení dotčeného materiálu do jiné kategorie.

34

Předkládající soud podotýká, že jak vyplývá z bodu 11 jeho odůvodnění i z jeho článku 1, je hlavním cílem nařízení č. 1069/2009 zvládání rizik pro zdraví lidí a zvířat a ochrana bezpečnosti potravinového a krmivového řetězce. Má tedy za to, že nebezpečnost se neomezuje pouze na zdraví lidí. Uvádí, že čl. 14 písm. d) tohoto nařízení ostatně zdůrazňuje, že s rozkladem a znehodnocením vzniká riziko pro zdraví lidí a zvířat.

35

Předkládající soud má však za to, že čl. 14 písm. d) nařízení č. 1069/2009 může bránit změně původního zařazení dotčeného materiálu v důsledku jeho rozkladu nebo znehodnocení. Podle tohoto soudu může být totiž z tohoto ustanovení vyvozeno, že rozklad a znehodnocení ovlivňují v zásadě nikoli zařazení, ale pouze použití materiálu kategorie 3. Má za to, že použití tohoto materiálu pro účely výroby krmiv je sice na základě článku 14 písm. d) tohoto nařízení vyloučeno, naproti tomu je podle všeho možné tento materiál použít pro jiné účely, zejména jeho využitím spoluspálením podle čl. 14 písm. b) uvedeného nařízení.

36

Předkládající soud se rovněž zabývá otázkou výkladu čl. 9 písm. d) nařízení č. 1069/2009. Má za to, že na základě tohoto ustanovení musí být totiž materiál prohlášený za nevhodný k lidské spotřebě z důvodu přítomnosti cizích těles zařazen do kategorie 2. Z bodu 3 oddílu 4 kapitoly I přílohy IV nařízení č. 142/2011 však podle tohoto soudu vyplývá, že přítomnost cizích těles nestačí k zařazení dotčeného materiálu do kategorie 2, neboť právní úprava vyžaduje, aby zpracovatelská zařízení, která zpracovávají materiál kategorie 3, disponovala zařízením na kontrolu přítomnosti cizích těles, která musí být před zpracováním nebo během něj odstraněna. Předkládající soud si navíc klade otázku, zda je prevence rizika přítomnosti cizích těles relevantní, je-li materiál kategorie 3 určen nikoli ke zpracování na krmivo, nýbrž ke spálení nebo k výrobě bionafty.

37

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Gera (správní soud v Geře) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

38

Podstatou třech otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že vedlejší produkty živočišného původu, které jsou v souladu s tímto ustanovením původně zařazeny jako materiál kategorie 3, a které jsou změněny rozkladem nebo znehodnocením, či jsou smíchány s cizími tělesy, jako jsou kusy omítky nebo dřevěné piliny, takže nejsou vhodné k lidské spotřebě nebo nejsou zbaveny jakéhokoli rizika pro zdraví zvířat či lidí, nesplňují úroveň rizika spojeného s tímto zařazením, a musí být proto přeřazeny do nižší kategorie.

39

Za účelem odpovědi na tyto otázky je třeba nejprve upřesnit podmínky zařazení vedlejšího produktu živočišného původu do dané kategorie a poté analyzovat, zda je takové zařazení neměnné nebo zda lze vedlejší produkt živočišného původu přeřadit buď z důvodu jeho rozkladu nebo znehodnocení, nebo z důvodu jeho smíchání s cizími tělesy, k němuž došlo po jeho původním zařazení.

40

Pokud jde v první řadě o podmínky zařazení vedlejšího produktu živočišného původu do dané kategorie, je třeba uvést, že zařazení vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů se řídí oddílem 4 kapitoly I hlavy I nařízení č. 1069/2009, který obsahuje články 7 až 10 tohoto nařízení.

41

Článek 7 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že vedlejší produkty živočišného původu se zařazují do specifických kategorií podle kritéria úrovně rizika, které vzniká pro zdraví lidí a zvířat. Konkrétně, uvedené nařízení stanoví v souladu s jeho články 8, 9 a 10 tři kategorie, které zahrnují materiál kategorií 1, 2 a 3, přičemž vedlejší produkty živočišného původu musí nutně spadat do jedné z těchto tří kategorií. Do kategorie 3 tak patří materiál, který unijní normotvůrce považoval za materiál s nízkým rizikem, zatímco materiál spadající do kategorií 1 a 2 představuje vysoké riziko pro zdraví lidí a zvířat, přičemž materiál kategorie 1 představuje nejvyšší riziko.

42

Zaprvé ze znění čl. 9 písm. h) nařízení č. 1069/2009 vyplývá, že seznam materiálu kategorie 2 zahrnuje vedlejší produkty živočišného původu jiné než materiál kategorie 1 nebo materiál kategorie 3, takže kategorie 2 je zbytkovou kategorií. Kromě toho, jak uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, čl. 9 písm. h) tohoto nařízení musí být ve světle bodu 35 odůvodnění tohoto nařízení, podle kterého musí být každý vedlejší produkt živočišného původu, který nespadá do žádné ze tří kategorií, automaticky považován za materiál kategorie 2, vykládán široce v tom smyslu, že zahrnuje všechny vedlejší produkty živočišného původu, které nebyly zařazeny do jiné kategorie.

43

Z toho vyplývá, že seznamy materiálů kategorií 1 a 3, stanovené v článcích 8 a 10 nařízení č. 1069/2009, jsou taxativním výčtem, a musí být tudíž vykládány striktně, jelikož zahrnují pouze materiály, které jsou v nich výslovně vyjmenovány, a tyto materiály musí na základě čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení respektovat míru rizika spojeného s dotčenou kategorií.

44

Z toho vyplývá, že do kategorie 3 spadá pouze materiál, který je v ní výslovně uveden a dodržuje úroveň rizika spojeného s touto kategorií.

45

Zadruhé, jak uvedl generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, je třeba zdůraznit, že úroveň rizika představuje rovněž relevantní kritérium pro konečné použití vedlejších produktů živočišného původu. Nařízení č. 1069/2009 stanovilo v článcích 12 až 14 vykládaných ve světle bodu 38 odůvodnění seznamy možných způsobů použití a neškodného odstranění pro každou kategorii materiálu, jakož i pravidla použitelná na každou z těchto kategorií, aby tato úroveň rizika byla snížena na minimum, avšak není vyloučena možnost, že se způsoby použití a odstranění uplatnitelné na kategorii s vysokou úrovní rizika vztahují rovněž na materiál spadající do kategorií s nízkým rizikem.

46

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že materiál, o který se jedná ve věci v původním řízení, byl původně zařazen do kategorie 3 v souladu s čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009.

47

Zatímco čl. 10 písm. a) tohoto nařízení stanoví, že do této kategorie patří těla poražených zvířat a jejich části, které jsou vhodné k lidské spotřebě, avšak z obchodních důvodů nejsou k takové spotřebě určeny, čl. 10 písm. f) uvedeného nařízení se vztahuje na takový materiál, jako jsou produkty živočišného původu, které z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami, z nichž nevzniká žádné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat, již nejsou určeny k lidské spotřebě. Z toho vyplývá, že kritérium umožňující určit, zda se na vedlejší produkt živočišného původu vztahuje jedno z těchto ustanovení, spočívá v požadavku, aby byl vhodný k lidské spotřebě nebo aby nepředstavoval žádné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat.

48

V tomto ohledu platí, že pokud jde konkrétně o určení, zda jsou potraviny vhodné k lidské spotřebě, čl. 14 odst. 5 nařízení č. 178/2002 stanoví, že potravina, která není vhodná k lidské spotřebě, je potravina, která je nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, znehodnocení nebo rozkladu.

49

V druhé řadě je třeba zkoumat, zda takové nedostatky související s rozkladem nebo znehodnocením a přítomností cizích těles, jako jsou nedostatky zjištěné v rámci správní kontroly ze dne 23. ledna 2018 popsané v bodě 26 tohoto rozsudku, mohou změnit úroveň rizika, které představuje materiál původně zařazený jako materiál kategorie 3 ve smyslu čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009, takže mohou odůvodnit přeřazení tohoto materiálu do kategorie 2.

50

Úvodem je třeba zdůraznit, že článek 7 nařízení č. 1069/2009 ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení výslovně neupravuje přeřazení materiálu původně zařazeného do kategorie 3 do nižší kategorie. Vzhledem k tomu, že znění tohoto článku 7 jen uvádí, že zařazení vedlejšího produktu živočišného původu odpovídá úrovni rizika pro zdraví lidí a zvířat, neumožňuje určit, zda materiál může být přeřazen.

51

Vzhledem k tomu, že nejsou v čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009 uvedena žádná upřesnění, je tudíž třeba pro účely výkladu tohoto ustanovení vzít v úvahu mimo jiné kontext, do něhož spadá a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2017, Vion Livestock, C‑383/16, EU:C:2017:783, bod 35 a citovaná judikatura).

52

Pokud jde zaprvé o cíle sledované nařízením č. 1069/2009, z článku 1 a bodů 2, 5, 6 a 11 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že hlavními cíli, které sleduje právní úprava týkající se vedlejších produktů živočišného původu, je vhodné zvládání rizika pro zdraví lidí a zvířata a ochrana bezpečnosti potravinového a krmivového řetězce, jakož i stanovení jednotného a uceleného rámce pro hygienická pravidla, která jsou úměrná riziku pro zdraví lidí a zvířat, jež vedlejší produkty živočišného původu představují v okamžiku, kdy s nimi přicházejí provozovatelé do styku, v různých stadiích řetězce od jejich sběru až po jejich použití nebo neškodné odstranění.

53

Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu vhodným a přiměřeným způsobem zvládnout riziko pro zdraví lidí a zvířat v průběhu celého procesu využívání vedlejších produktů živočišného původu, což znamená, že zařazení vedlejšího produktu živočišného původu může být v jakémkoli okamžiku jeho využívání přehodnoceno, a tudíž vést k přeřazení tohoto vedlejšího produktu, pokud již tento vedlejší produkt nesplňuje podmínky stanovené pro jeho původní zařazení.

54

Tento výklad je zadruhé podpořen kontextem, jehož součástí jsou články 7 a 10 nařízení č. 1069/2009.

55

Článek 4 odst. 2 tohoto nařízení totiž stanoví, že všichni provozovatelé mají povinnost zajistit, aby vedlejší produkty živočišného původu splňovaly pravidla tohoto nařízení „ve všech fázích sběru, přepravy, manipulace, ošetření, přeměny, zpracování, skladování, uvádění na trh, distribuce, používání a neškodného odstraňování“ těchto vedlejších produktů živočišného původu.

56

Kromě toho je třeba rovněž zdůraznit, že nařízení č. 1069/2009 stanoví v souladu se svým bodem 36 odůvodnění, že provozovatelé jsou v první řadě odpovědni za zajištění toho, že budou dodrženy požadavky tohoto nařízení za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat. V tomto ohledu jsou provozovatelé povinni dodržovat požadavky uvedeného nařízení, které se použijí na jejich činnosti při zpracovávání vedlejších produktů živočišného původu. V tomto kontextu ukládá článek 28 nařízení č. 1069/2009 provozovatelům povinnost zajistit prostřednictvím vlastních kontrol, aby zařízení nebo podnik neopustil žádný vedlejší produkt živočišného původu, u kterého existuje podezření nebo se zjistí, že nesplňuje podmínky tohoto nařízení, ledaže je určen k neškodnému odstranění.

57

Členské státy zavedou podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1069/2009 rovněž systém úředních kontrol, v jejichž rámci sledují a ověřují, zda provozovatelé plní příslušné požadavky uvedeného nařízení v celém řetězci vedlejších produktů živočišného původu. Toto ustanovení rovněž potvrzuje, že provozovatelé musí v každé fázi řetězce operací ověřit, zda vedlejší produkty živočišného původu zůstávají v kategorii, do které byly původně zařazeny.

58

Z kontextu, do něhož spadá čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009, a z cílů sledovaných právní úpravou, jejíž součástí jsou tato ustanovení, tudíž vyplývá, že původní zařazení materiálu do konkrétní kategorie musí být sledováno a ověřeno v celém řetězci operací, takže pokud tento materiál již neodpovídá úrovni rizika, které s ním bylo původně spojeno, musí být jeho přeřazení provedeno s cílem zajistit bezpečnost potravinového a krmivového řetězce. Jak uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, zařazení do určité kategorie tedy není neměnné, ale závisí na zachování úrovně rizika, která je s ním spojena.

59

Z toho vyplývá, že změna takového materiálu – jako je materiál, o který se jedná ve věci v původním řízení a byl původně zařazen do kategorie 3 v souladu s čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009 – způsobená rozkladem nebo znehodnocením, přítomností cizích těles, takže tento materiál již není vhodný k lidské spotřebě nebo není zbaven jakéhokoli rizika pro zdraví lidí nebo zvířat, musí nutně vést k jeho přeřazení do nižší kategorie.

60

Jak totiž uvedl předkládající soud i Evropská komise, rozklad nebo znehodnocení materiálu kategorie 3 vede ke vzniku toxinů, které je v zásadě činí nevhodným k lidské spotřebě a představují rovněž riziko pro zdraví lidí a zvířat.

61

Takové vedlejší produkty živočišného původu, které byly původně zařazeny do kategorie 3, jako jsou vedlejší produkty, o které se jedná ve věci v původním řízení, které představují vyšší úroveň rizika, než je úroveň rizika povolená pro zařazení do této kategorie, již nemohou být zařazeny do uvedené kategorie.

62

Z toho vyplývá – jak bylo uvedeno v bodě 42 tohoto rozsudku – že v souladu s čl. 9 písm. h) nařízení č. 1069/2009 spadají do kategorie 2 jiné vedlejší produkty živočišného původu než materiál kategorie 1 nebo 3. Toto ustanovení by se tudíž mělo použít na vedlejší produkty živočišného původu, které z důvodu jejich rozkladu nebo znehodnocení představují velmi vysokou úroveň rizika k tomu, aby mohly splňovat požadavky týkající se materiálu kategorie 3.

63

Pokud jde o přítomnost takových cizích těles, jako jsou kusy omítky nebo dřevěné piliny, v materiálu, o který se jedná ve věci v původním řízení, zaprvé z informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že tento materiál není vzhledem ke své povaze považován za nebezpečný odpad ve smyslu nařízení č. 1013/2006. Jak uvedl generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, na takovou směs se tudíž v zásadě vztahuje nařízení č. 1069/2009 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. září 2020, P. F. Kamstra Recycling a další, C‑21/19 až C‑23/19, EU:C:2020:636, bod 55).

64

Zadruhé je třeba uvést, že bod 3 oddílu 4 kapitoly I přílohy IV nařízení č. 142/2011 ukládá zpracovatelským zařízením, která zpracovávají materiál kategorie 3, povinnost disponovat zařízením na kontrolu přítomnosti cizích těles, jako je například obalový materiál nebo kovové části. Jak uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, jakož i Komise a okres Greiz, vztahuje se toto ustanovení pouze na cizí tělesa smíšená s materiály kategorie 3, která mohou být zcela bezpečně extrahována v souladu s požadavky týkajícími se úrovně rizika a stanovenými pro tuto kategorii nařízením č. 1069/2009.

65

Avšak i kdyby mohla být přítomnost takových cizích těles, jako jsou kusy omítky nebo dřevěné piliny, zjištěna, mohou být tato tělesa spojena s vedlejším produktem živočišného původu tak úzkým způsobem, že extrakce těchto těles by mohla být nemožná nebo alespoň obtížná, takže nemohou být považována za cizí tělesa, na která se vztahuje bod 3 oddílu 4 kapitoly I přílohy IV nařízení č. 142/2011.

66

V tomto ohledu je třeba uvést, podobně jak to učinil generální advokát v bodě 74 svého stanoviska, že směs vedlejších produktů živočišného původu s cizími tělesy, jako jsou úlomky omítky nebo dřevěné piliny, vykazuje stejné vlastnosti, a zejména stejnou míru rizika jako materiál kategorie 2 uvedený v čl. 9 písm. d) nařízení č. 1069/2009, který se vztahuje na „produkty živočišného původu, které byly z důvodu výskytu cizích těles v těchto produktech prohlášeny za nevhodné k lidské spotřebě“. Taková směs, jako je směs, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, by tudíž měla být zařazena do kategorie 2, a to buď na základě tohoto čl. 9 písm. d), pokud jde o produkty živočišného původu ve smyslu tohoto ustanovení, nebo na základě tohoto čl. 9 písm. h), pokud jde o další vedlejší produkty živočišného původu.

67

Konečně argumentace, že z čl. 14 písm. d) nařízení č. 1069/2009 lze vyvodit, že rozklad nebo znehodnocení nemá vliv na zařazení, ale na použití materiálu kategorie 3, nemůže obstát, jelikož tento výklad by byl v rozporu jak s cílem, tak se strukturou nařízení č. 1069/2009.

68

Jak bylo totiž uvedeno v bodě 45 tohoto rozsudku, články 12 až 14 nařízení č. 1069/2009 stanovily seznamy možných způsobů použití a neškodného odstranění materiálu kategorií 1 až 3, které jsou uvedeny v článcích 8 až 10 téhož nařízení, přičemž jednotlivé kategorie se vždy řídí úrovní rizika, které je s nimi spojeno. V důsledku toho článek 14 uvedeného nařízení nestanoví požadavky, které je třeba splnit pro účely zařazení materiálu do kategorií, jež jsou vymezeny výlučně v článcích 8 až 10 tohoto nařízení, a nemůže tedy narušit logiku, která je vlastní zařazení zavedenému v těchto článcích unijním normotvůrcem.

69

V tomtéž kontextu nelze přijmout argumentaci společnosti Toropet, že původní zařazení materiálu do kategorie 3 by mohlo být zachováno i přes rozklad nebo znehodnocení, kterým je dotčeno, nebo navzdory jeho směsi s cizími tělesy, jelikož tento materiál by mohl být použit nikoli pro účely zpracování na krmivo, ale k jiným účelům, jako je jeho spalování nebo zpracování na bioplyn. Změna původního účelu použití dotčeného materiálu nemůže odůvodnit jeho zachování v kategorii 3 vzhledem k jeho vysoké úrovni rizika pro zdraví lidí a zvířat.

70

Z výše uvedeného vyplývá, že na tři otázky je třeba odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1, čl. 9 písm. h) a čl. 10 písm. a) a f) nařízení č. 1069/2009 musí být ve světle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení vykládány v tom smyslu, že vedlejší produkty živočišného původu, které byly původně zařazeny jako materiál kategorie 3 v souladu s čl. 10 písm. a) a h) tohoto nařízení a byly změněny jejich rozkladem nebo znehodnocením, či smíchány s cizími tělesy, jako jsou kusy omítky nebo dřevěné piliny, takže tyto produkty již nejsou vhodné k lidské spotřebě nebo nejsou zbaveny veškerého rizika pro zdraví lidí nebo zvířat, neodpovídají úrovni rizika spojeného s tímto zařazením, a musejí být proto přeřazeny do nižší kategorie.

71

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 7 odst. 1, čl. 9 písm. h) a čl. 10 písm. a) a f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), musí být ve světle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení vykládány v tom smyslu, že vedlejší produkty živočišného původu, které byly původně zařazeny jako materiál kategorie 3 v souladu s čl. 10 písm. a) a h) tohoto nařízení a byly změněny jejich rozkladem nebo znehodnocením, či smíchány s cizími tělesy, jako jsou kusy omítky nebo dřevěné piliny, takže tyto produkty již nejsou vhodné k lidské spotřebě nebo nejsou zbaveny veškerého rizika pro zdraví lidí nebo zvířat, neodpovídají úrovni rizika spojeného s tímto zařazením, a musejí být proto přeřazeny do nižší kategorie.