–

za Azienda Sanitaria Locale AL C. Castellottim, avvocato,

–

za Evropskou komisi R. Tricotem, G. Gattinarou a K. Mifsud-Bonnicim, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/EU ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2000, L 200, s. 35; Zvl. vyd. 17/01, s. 226).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Techbau SpA a Azienda Sanitaria Locale AL (místní správní orgán pověřený správou zdravotnických služeb v Alessandrii, Itálie) (dále jen „ASL“) ve věci zaplacení úroků z prodlení z částky dlužné za provedení zakázky, jejímž předmětem byla realizace operačního traktu pro nemocnici.

3

Směrnice 2000/35 byla zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1) s účinností od 16. března 2013.

4

Body 7, 9, 10, 13, 16, 19, 20 a 22 odůvodnění směrnice 2000/35 uváděly:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

5

Článek 1 této směrnice stanovil:

„Tato směrnice se vztahuje na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce.“

6

Podle článku 2 uvedené směrnice, nadepsaného „Definice“:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

‚orgánem veřejné moci‘ jakýkoli smluvní orgán nebo subjekt, jak je definován směrnicemi o veřejných zakázkách […]

‚podnikem‘ jakákoli organizace, která provozuje nezávislou hospodářskou nebo odbornou činnost [která jedná při výkonu nezávislé hospodářské nebo odborné činnosti], i když je prováděna jedinou osobou“;

[…]“

7

Článek 6 směrnice 2000/35, nadepsaný „Provedení“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:

„1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 8. srpna 2002. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.

[…]

3.   Při provedení této směrnice mohou členské státy vyloučit:

8

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132), která s účinností od 31. ledna 2006 zrušila a nahradila směrnici Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. 1992, L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322), s výjimkou článku 41 této směrnice, jakož i směrnici Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. 1993, L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110) a směrnici Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. 1993, L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163), byla sama s účinností od 18. dubna 2016 zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

9

Článek 1 směrnice 2004/18, nadepsaný „Definice“, v odstavcích 2, 8 a 9 stanovil:

„2.   

8.   […]

Pojem ‚hospodářský subjekt‘ zahrnuje zároveň zhotovitele, dodavatele i poskytovatele služeb. Je používán pouze za účelem zjednodušení.

[…]

9.   ‚Veřejnými zadavateli‘ se rozumí stát, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty, sdružení tvořená jedním či více takovými orgány nebo jedním či více veřejnoprávními subjekty.

‚Veřejnoprávním subjektem‘ se rozumí jakýkoli subjekt:

[…]“

10

Seznam činností uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/18, obsažený v příloze I této směrnice, uváděl zejména realizaci kompletních staveb nebo jejich částí a stavební inženýrství.

11

Článek 12 směrnice 2011/7 v odstavci 1 požadoval, aby členské státy provedly tuto směrnici nejpozději do 16. března 2013, a v odstavci 4 jim poskytl možnost vyloučit při provádění směrnice smlouvy uzavřené před tímto datem.

12

Podle čl. 13 první pododstavec této směrnice:

„Směrnice [2000/35] se zrušuje s účinkem od 16. března 2013, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu a její používání. Nadále se však vztahuje na smlouvy uzavřené před uvedeným dnem, pro něž se nepoužije tato směrnice na základě čl. 12 odst. 4.“

13

Decreto legislativo n. 231 – Attuazione della direttiva 2000/35/ES relativa alla lotta contro i ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali (legislativní nařízení č. 231/2002, kterým se provádí směrnice 2000/35/ES o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích) ze dne 9. října 2002 (GURI č. 249 ze dne 23. října 2002, dále jen „legislativní nařízení č. 231“) byla směrnice 2000/35 provedena do italského právního řádu.

14

Článek 1 tohoto legislativního nařízení stanoví:

„Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce.“

15

Článek 2 uvedeného legislativního nařízení, nadepsaný „Definice“, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

16

Článek 11 odst. 1 uvedeného legislativního nařízení stanoví, že ustanovení tohoto nařízení se nepoužijí na smlouvy uzavřené před 8. srpnem 2002.

17

Decreto legislativo n. 163 – Codice dei contratti pubblici relativi a lavori, servizi e forniture in attuazione delle direttive 2004/17/ES e 2004/18/ES (legislativní nařízení č. 163, kterým se stanoví kodex veřejných zakázek na stavební práce, služby a dodávky, kterým se provádějí směrnice 2004/17/ES a 2004/18/ES) ze dne 12. dubna 2006 (běžný doplněk ke GURI č. 100 ze dne 2. května 2006, dále jen „legislativní nařízení č. 163“), definuje v čl. 3 odst. 3 pojmy „smlouvy“ nebo „veřejné zakázky“ tak, že se vztahují na „veřejné zakázky nebo koncesní smlouvy, jejichž předmětem je nákup služeb nebo dodávek nebo provedení staveb nebo stavebních prací zadaných veřejnými zadavateli, veřejnými institucemi nebo veřejnoprávními korporacemi.“

18

Směrnice 2011/7 byla do italského právního řádu provedena decreto legislativo n. 192 – Modifiche al decreto legislativo 9 ottobre 2002, n. 231, per l’integrale recepimento della direttiva 2011/7/UE relativa alla lotta contro i ritardi di pagamento nelle transazioni commerciali, a norma dell’articolo 10, comma 1, della legge 11 novembre 2011, n. 180 (legislativní nařízení č. 192, kterým se mění legislativní nařízení č. 231 ze dne 9. října 2002 za účelem úplného provedení směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, podle čl. 10 odst. 1 zákona č. 180 ze dne 11. listopadu 2011), ze dne 9. listopadu 2012 (GURI č. 267 ze dne 15. listopadu 2012, dále jen „legislativní nařízení č. 192“).

19

Legislativní nařízení č. 192 v podstatě ponechalo definici pojmu „obchodní transakce“, jak byla obsažena v čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231 v původním znění, beze změny.

20

Naproti tomu čl. 2 odst. 1 písm. b) legislativního nařízení č. 231, ve znění legislativního nařízení č. 192 (dále jen „pozměněné legislativní nařízení č. 231“), nyní definuje „orgány veřejné moci“ jako „správní orgány uvedené v čl. 3 odst. 25 legislativního nařízení [č. 163] a jakýkoli jiný subjekt, pokud vykonává činnost, ve vztahu k níž je povinen dodržovat právní úpravu stanovenou legislativním nařízením [č. 163]“.

21

Ustanovení legislativního nařízení č. 192 se v souladu s jeho článkem 3 použijí na transakce uzavřené od 1. ledna 2013.

22

Poté, co Evropská komise zahájila proti Italské republice řízení EU PILOT (5216/13/ENTR 1), přijal italský zákonodárce legge n. 161. – Disposizioni per l’adempimento degli obblighi derivanti dall’appartenenza dell’Italia all’Unione europea – Legge europea 2013 – bis. (zákon č. 161 o ustanoveních k provádění závazků vyplývajících z členství Itálie v Evropské unii – Evropský zákon 2013 – bis.), ze dne 30. října 2014 (běžný doplněk ke GURI č. 261 ze dne 10. listopadu 2014, dále jen „zákon č. 161“).

23

Článek 24 tohoto zákona v odstavci 1 stanoví:

„Článek 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení [č. 231], který byl nahrazen čl. 1 odst. 1 písm. b) legislativního nařízení [č. 192], musí být vykládán v tom smyslu, že uvedené obchodní transakce zahrnují rovněž smlouvy uvedené v čl. 3 odst. 3 legislativního nařízení [č. 163].“

24

Dne 29. dubna 2010 uzavřely ASL a společnost Techbau smlouvu na veřejnou zakázku v hodnotě 7487719,49 eura, jejímž předmětem byla dodávka a zařízení operačního traktu „na klíč“ pomocí prefabrikovaného modulárního systému pro nemocniční zařízení Ospedale Santo Spirito di Casale Monferrato (nemocnice Ducha svatého v Casale Monferrato, Itálie). Zakázka se týkala šesti operačních sálů se zázemím a spojovacími chodbami, jakož i provedení všech stavebně inženýrských prací a prací týkajících se potřebného zařízení.

25

Zatímco zadávací dokumentace připojená ke smlouvě stanovila lhůtu splatnosti 90 dnů po doručení faktury, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že ASL zaplatila částku odměny stanovené ve smlouvě se značným zpožděním, takže společnost Techbau podala k předkládajícímu soudu žalobu, kterou se domáhala, aby byla ASL uložena povinnost zaplatit jí úroky z prodlení ve výši 197008,65 eura, vypočtené na základě sazby stanovené legislativním nařízením č. 231.

26

ASL zpochybňuje existenci tohoto dluhu a tvrdí, že zakázka, o níž se jedná ve věci v původním řízení, nespadá vzhledem ke skutečnosti, že představuje smlouvu o dílo, jejímž předmětem je provedení veřejné stavby, pod pojem „obchodní transakce“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231, a nespadá tudíž do působnosti tohoto legislativního nařízení.

27

V tomto ohledu má předkládající soud na základě přezkumu zadávací dokumentace připojené ke smlouvě, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, za to, že tato smlouva je smlouvou o dílo, a nikoli smlouvou o dodávce, jelikož zájem veřejného zadavatele na výstavbě díla převažuje nad jeho zájmem na vnitřním vybavení.

28

Uvádí, že v italském právu musí být smlouva o dílo týkající se provedení stavby v rozsahu, v němž je nutné ji odlišit od smlouvy, jejímž předmětem je dodání zboží nebo poskytnutí služeb, vyloučena z pojmu „obchodní transakce“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231, jak je vykládán vnitrostátní judikaturou, a musí být tedy vyloučena z působnosti tohoto legislativního nařízení. Důsledky prodlení s platbami v oblasti veřejných zakázek na stavební práce se tudíž neřídí ustanoveními legislativního nařízení č. 231, ale ustanoveními legislativního nařízení č. 163, která jsou pro věřitele méně výhodná, a právní úpravou přijatou k jeho provedení.

29

Předkládající soud má však pochybnosti o tomto přístupu, jelikož vede k výkladu pojmů „dodání zboží“ a „poskytnutí služeb“, které jsou obsaženy v definici pojmu „obchodní transakce“ uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231, jenž nezohledňuje význam, který mají tyto pojmy v unijním právním řádu.

30

V této souvislosti předkládající soud poznamenává, že je pravda, že v souladu s autentickým výkladem čl. 2 odst. 1 písm. a) pozměněného legislativního nařízení č. 231, který vyplývá ze zákona č. 161, zahrnuje pojem „obchodní transakce“, který je v něm uveden, napříště také zakázky, jejichž předmětem je provedení staveb nebo stavebních prací, jakož i plánování a realizace veřejných staveb a inženýrských staveb. Má však za to, že při neexistenci přechodných opatření stanovených zákonem č. 161 z tohoto zákona jasně nevyplývá, že by tento autentický výklad vedl k tomu, že by smlouva o dílo týkající se provedení veřejné stavby, uzavřená před vstupem legislativního nařízení č. 192 v platnost dne 1. ledna 2013, spadala pod pojem „obchodní transakce“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231, a tedy do jeho působnosti.

31

Za těchto podmínek má předkládající soud za to, že pro účely rozhodnutí sporu v původním řízení je třeba zjistit, zda se pojem „obchodní transakce“ uvedený v čl. 2 bodě 1 prvním pododstavci směrnice 2000/35, který byl čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. 231 proveden do italského práva, vztahuje na takovou smlouvu, jako je smlouva, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

32

Za těchto okolností se Tribunale ordinario di Torino (obvodní soud v Turíně, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání čl. 2 odst. 1 směrnice [2000/35] takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 2 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení [č. 231], který vylučuje z pojmu ‚obchodní transakce‘ – která je chápána jako smlouva, ‚která vede, výlučně nebo převážně, k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu‘ – a tedy z vlastní oblasti působnosti – smlouvu o dílo, jejímž předmětem je provedení stavby (contratto d’appalto d’opera) ať již veřejné, nebo soukromé, a zejména veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu směrnice [2004/18]?“

33

Položenou otázku je třeba chápat tak, že jejím cílem je v podstatě určit, zda čl. 2 bod 1 první pododstavec směrnice 2000/35 musí být vykládán v tom smyslu, že veřejná zakázka na stavební práce představuje obchodní transakci ve smyslu tohoto ustanovení, a spadá tedy do věcné působnosti uvedené směrnice.

34

Na úvod je třeba v této souvislosti poznamenat, že Italská republika využila možnosti, kterou členským státům přiznává čl. 12 odst. 4 směrnice 2011/7, vyloučit při jejím provedení do vnitrostátního právního řádu smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013. Jak totiž vyplývá z bodu 21 tohoto rozsudku, legislativní nařízení č. 192, kterým byla uvedená směrnice provedena do italského právního řádu, bylo v souladu s jeho článkem 3 prohlášeno za použitelné na transakce uzavřené od 1. ledna 2013.

35

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě byla smlouva, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, uzavřena dne 29. dubna 2010, spadá do časové působnosti směrnice 2000/35, neboť tato směrnice se na základě článku 13 směrnice 2011/7, s výhradou případu uvedeného v čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 2000/35, nadále použije na smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013.

36

Kromě toho je třeba upřesnit, že skutkový stav v původním řízení představuje opožděné splnění platební povinnosti ze strany ASL stanovené ve smlouvě o dílo, která byla uzavřena se společností Techbau a jejímž předmětem bylo provedení veřejné stavby. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tato úplatná smlouva, při jejímž uzavření ASL jednala jako veřejný zadavatel a společnost Techbau jako úspěšný uchazeč, a tedy hospodářský subjekt, spadá pod pojem „veřejné zakázky“, a konkrétně pod pojem „veřejné zakázky na stavební práce“, které uvádí směrnice 2004/18. Článek 1 odst. 2 písm. a) a b) této směrnice definuje tyto pojmy jako „úplatné smlouvy uzavřené písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejichž předmětem je provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ve smyslu této směrnice“ a „veřejné zakázky, jejichž předmětem je buď provedení, nebo projekt i provedení stavebních prací vztahujících se k jedné z činností uvedených v příloze I nebo stavby, nebo provedení stavby, která odpovídá požadavkům stanoveným veřejným zadavatelem, jakýmikoli prostředky“.

37

Pokud jde o pojem „obchodní transakce“ ve smyslu směrnice 2000/35, její čl. 2 bod 1 první pododstavec ji definuje jako „transakc[i] mezi podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu“, aniž výslovně uvádí veřejné zakázky na stavební práce a obecně zhotovení staveb nebo provedení stavebních prací a aniž definuje pojmy „dodání zboží“ nebo „poskytnutí služeb“, které jsou tam uvedené [obdobně ohledně výkladu čl. 2 bodu 1 směrnice 2011/7 viz rozsudek ze dne 9. července 2020, RL (Směrnice o postupu proti opožděným platbám), C‑199/19, EU:C:2020:548, bod 27].

38

Vzhledem k tomu, že čl. 2 bod 1 první pododstavec směrnice 2000/35 kromě toho neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států za účelem vymezení jeho smyslu a dosahu, musí být toto ustanovení zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii. Takový výklad je nutné nalézt s přihlédnutím ke znění uvedeného ustanovení, jeho kontextu a cílům, které sleduje [obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2020, RL (Směrnice o postupu proti opožděným platbám), C‑199/19, EU:C:2020:548, bod 27], jakož i případně historie jeho vzniku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2018, Wightman a další, C‑621/18, EU:C:2018:999, bod 47).

39

Pokud jde zaprvé o znění čl. 2 bodu 1 prvního pododstavce směrnice 2000/35, toto ustanovení uvádí dvě podmínky pro to, aby transakce spadala pod pojem „obchodní transakce“, který je v něm uveden. Zaprvé musí být uskutečňována buď mezi podniky, nebo mezi podniky a orgány veřejné moci a zadruhé musí vést k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu [obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2020, RL (Směrnice o postupu proti opožděným platbám), C‑199/19, EU:C:2020:548, bod 24].

40

Pokud jde o první podmínku, jejíž výklad u předkládajícího soudu nevyvolává žádné pochybnosti, stačí připomenout, že pojem „orgán veřejné moci“ je definován v čl. 2 bodu 1 druhém pododstavci směrnice 2000/35 tak, že se vztahuje na „jakýkoli smluvní orgán nebo subjekt, jak je definován směrnicemi o veřejných zakázkách“, kdežto pojem „podnik“ je definován v čl. 2 bodu 1 třetím pododstavci této směrnice jako „jakákoli organizace, která provozuje nezávislou hospodářskou nebo odbornou činnost [která jedná při výkonu nezávislé hospodářské nebo odborné činnosti], i když je prováděna jedinou osobou“.

41

Pokud jde o druhou podmínku uvedenou v bodě 39 tohoto rozsudku, podle níž dotčená transakce musí „vést k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu“, je třeba uvést, že směrnice 2000/35 se v souladu se svým článkem 1 ve spojení s body 13 a 22 odůvodnění použije na všechny platby uskutečněné jako protiplnění za obchodní transakce, včetně plateb mezi podniky a orgány veřejné moci, s výjimkou transakcí uskutečněných se spotřebiteli, a jiných druhů plateb podle čl. 6 odst. 3 této směrnice. Přitom vzhledem k tomu, že transakce týkající se veřejných zakázek na stavební práce nejsou uvedeny ve výčtu oblastí obsaženém v tomto posledně uvedeném ustanovení, nemohou být vyloučeny z věcné působnosti uvedené směrnice.

42

Soudní dvůr v tomto kontextu již upřesnil, že článek 1 směrnice 2000/35 ve spojení s čl. 2 bodem 1 prvním pododstavcem této směrnice vymezuje působnost uvedené směrnice velmi široce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, KROL, C‑722/18, EU:C:2019:1028, body 31 a 32).

43

Za těchto podmínek nemůže být veřejná zakázka na stavební práce ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/18 vyloučena z působnosti směrnice 2000/35, jak je vymezena v jejím čl. 2 bodu 1 prvním pododstavci.

44

Kromě toho použití výrazu „která vede“ v tomto posledně uvedeném ustanovení za účelem popisu vztahu, který musí existovat mezi „transakcí“ na jedné straně a „dodáním zboží“ nebo „poskytnutím služeb“ na straně druhé, ukazuje, že transakce, jejímž předmětem není dodání zboží nebo poskytnutí služeb, může nicméně spadat pod pojem „obchodní transakce“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud taková transakce skutečně vede k takovému dodání zboží nebo takovému poskytnutí služby.

45

Konkrétně, i když je předmětem veřejné zakázky na stavební práce zhotovení stavby nebo provedení stavebních prací, nic to nemění na tom, že závazky přijaté hospodářským subjektem ve vztahu k veřejnému zadavateli v rámci této smlouvy se mohou konkretizovat, jako v projednávaném případě, poskytnutím služeb, jako je vypracování projektu vymezeného ve výzvě k podávání nabídek nebo splněním administrativních formalit, nebo dodáním zboží, jako je dodání materiálu za účelem zhotovení stavby, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

46

Samotné znění čl. 2 bodu 1 prvního pododstavce směrnice 2000/35 svědčí tedy ve prospěch výkladu tohoto ustanovení v tom smyslu, že veřejná zakázka na stavební práce může spadat pod pojem „obchodní transakce“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

47

Zadruhé takový výklad podporuje kontext, do kterého je toto ustanovení zasazené. V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „orgány veřejné moci“, který je v tomto ustanovení obsažen, je definován v čl. 2 bodě 1 druhém pododstavci směrnice 2000/35 jako „jakýkoli smluvní orgán nebo subjekt, jak je definován směrnicemi o veřejných zakázkách“.

48

Výslovný odkaz na odpovídající pojem „veřejní zadavatelé“, který je obsažen zejména v čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18, by byl přitom zbaven užitečného účinku, pokud by smlouvy na veřejné zakázky na stavební práce uzavřené takovými orgány, které podléhají pravidlům a postupům stanoveným těmito směrnicemi, nespadaly pod pojem „obchodní transakce“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 prvního pododstavce směrnice 2000/35, a v důsledku toho by byly vyloučeny z věcné působnosti této směrnice.

49

Kromě toho, i když směrnice 2004/18 rozlišuje v závislosti na předmětu zakázky mezi veřejnými zakázkami na stavební práce, veřejnými zakázkami na dodávky a veřejnými zakázkami na služby, nic nenasvědčuje tomu, že by směrnice 2000/35 při neexistenci jakéhokoli údaje v tomto smyslu spočívala na takovém rozlišování a vyloučila tak veřejné zakázky na stavební práce z pojmů „dodání zboží“ a „poskytnutí služeb“ uvedených v čl. 2 bodě 1 prvním pododstavci této směrnice.

50

Dále vzhledem k tomu, že směrnice 2000/35, přijatá na základě článku 95 ES (nyní článek 114 SFEU), náleží do rámce sbližování právních předpisů členských států, jehož cílem je vytvoření a fungování vnitřního trhu, lze pro účely jejího výkladu zohlednit pojmy „zboží“ a „služby“ ve smyslu ustanovení Smlouvy o FEU, která zakotvují volný pohyb zboží a služeb, jakož i judikaturu Soudního dvora vykládající tyto základní svobody [obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2020, RL (Směrnice o postupu proti opožděným platbám), C‑199/19, EU:C:2020:548, bod 30].

51

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že „zbožím“ ve smyslu čl. 28 odst. 1 SFEU se rozumí produkty, jejichž cenu lze vyjádřit v penězích a mohou být jako takové předmětem obchodních transakcí (rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Buhagiar a další, C‑267/16, EU:C:2018:26, bod 67). Pokud jde o pojem „služby“, článek 57 SFEU jej v prvním pododstavci definuje jako výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob, a v druhém pododstavci uvádí příkladmo některé činnosti spadající pod tento pojem, mezi kterými jsou uvedeny činnosti obchodní povahy.

52

Ve světle definic Smlouvy o FEU v oblasti základních svobod zmíněných v předchozím bodě a související judikatury je tedy zcela nepochybné, že smlouva o dílo, jejímž předmětem je zhotovení stavby nebo provedení stavebních prací obecně, a zejména veřejná zakázka na stavební práce, zahrnuje dodání „zboží“ nebo poskytnutí „služeb“ ve smyslu článků 28 a 57 SFEU. Z tohoto hlediska může veřejná zakázka na stavební práce vést k dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve smyslu čl. 2 bodu 1 prvního pododstavce směrnice 2000/35.

53

Zatřetí, pokud jde o cíl směrnice 2000/35, je třeba připomenout, že jak uvádějí body 9, 10 a 20 jejího odůvodnění, jejím cílem je harmonizovat důsledky opožděných plateb v tom smyslu, aby byly odrazující, a zajistit tak, že nedojde k narušení obchodních transakcí v rámci celého vnitřního trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, KROL, C‑722/18, EU:C:2019:1028, bod 35).

54

Vyloučení nezanedbatelné části obchodních transakcí, tedy těch, které se týkají veřejných zakázek na stavební práce, z mechanismů postupu proti opožděným platbám stanoveným směrnicí 2000/35, by přitom bylo v rozporu s cílem této směrnice uvedeným v jejím bodě 22 odůvodnění, podle kterého musí uvedená směrnice upravovat veškeré obchodní transakce bez ohledu na to, zda jsou prováděny mezi soukromými nebo veřejnými podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci. Dále by takové vyloučení mělo nutně za následek omezení užitečného účinku uvedených mechanismů, a to i ve vztahu k transakcím, které by mohly zahrnovat subjekty pocházející z různých členských států.

55

To platí tím spíše, že v oblasti veřejných zakázek na stavební práce mohou, jak zdůraznila Komise ve svém písemném vyjádření, opožděné platby způsobovat mnohem závažnější problémy než v jiných oblastech z důvodu hospodářských nákladů a rizik, které tyto veřejné zakázky sebou nesou pro hospodářské subjekty.

56

Začtvrté, pokud jde o historii vzniku směrnice 2000/35, je třeba uvést, že v důvodové zprávě k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ze dne 25. března 1998 (Úř. věst. 1998, C 168, s. 13; Zvl. vyd. 17/01, s. 221), z něhož tato směrnice vychází, Komise vyzdvihla jednak smluvní nerovnováhu, která existuje mezi velkým počtem podniků a orgánů veřejné moci, zejména v některých odvětvích, jako je stavebnictví, v důsledku níž mohou být těmto podnikům uloženy platební podmínky, aniž by měly skutečně možnost o nich vyjednávat, a jednak nezbytnost úpravy důsledků opožděných plateb ve veřejném sektoru v oblasti stavebnictví.

57

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 bod 1 první pododstavec směrnice 2000/35 musí být vykládán v tom smyslu, že veřejná zakázka na stavební práce je obchodní transakcí, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve smyslu tohoto ustanovení, a spadá tudíž do věcné působnosti této směrnice.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 2 bod 1 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/EU ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládán v tom smyslu, že veřejná zakázka na stavební práce je obchodní transakcí, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve smyslu tohoto ustanovení, a spadá tudíž do věcné působnosti této směrnice.