–

za Burgo Group SpA R. Montanarem, L. G. Ferrua Magliani a E. Assuntini, avvocati,

–

za Gestore dei Servizi Energetici SpA ‐ GSE A. Policem, A. Pugliesem a P. R. Moleou, avvocati,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Palatiellem, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi G. Gattinarou, jakož i D. Recchia, K. Talabér-Ritz a Y. G. Marinovou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS (Úř. věst. 2004, L 52, s. 50; Zvl. vyd. 12/03, s. 3), čl. 107 odst. 1 SFEU, jakož i zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporů mezi společnostmi Burgo Group SpA a Gestore dei Servizi Energetici SpA – GSE (společnost spravující energetické služby, Itálie), jejichž předmětem je odmítnutí posledně uvedené společnosti přiznat společnosti Burgo Group možnost využívat režim podpory, který stanoví mimo jiné výjimku z povinnosti nákupu „zelených certifikátů“.

3

Směrnice 2004/8 byla přijata v rámci politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí na základě čl. 175 odst. 1 ES.

4

Body 1, 2, 11, 15, 16, 24, 26 a 32 odůvodnění této směrnice uvádějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

5

Podle článku 1 uvedené směrnice je jejím účelem „ zvýšit energetickou účinnost a zlepšit bezpečnost zásobování vytvořením rámce pro podporu a rozvoj vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny na základě poptávky po užitečném teple a úspor primární energie na vnitřním trhu s energií s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané země, a zvláště ke klimatickým a hospodářským podmínkám“.

6

Článek 2 směrnice 2004/8 stanoví, že se směrnice „vztahuje na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vymezenou v článku 3 a na technologie kombinované výroby tepla a elektřiny uvedené v příloze I.“

7

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]“

8

Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Režimy podpory“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby podpora pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, pro existující i budoucí jednotky, byly založeny na poptávce po užitečném teple a na úsporách primární energie z hlediska dostupných možností snižování poptávky po energii pomocí jiných ekonomicky proveditelných opatření nebo opatření výhodných z hlediska životního prostředí, jako jsou jiná opatření energetické účinnosti.“

9

Článek 12 směrnice 2004/08, nadepsaný „Alternativní metody výpočtu“, v odstavci 3 uvádí:

„Do konce roku 2010 mohou členské státy stanovit kombinovanou výrobu tepla a elektřiny jako vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny pomocí alternativní metodiky bez ověřování, zda kombinovaná výroba splňuje kritéria uvedená v příloze III písm. a), pokud se na úrovni členských států prokáže, že kombinovaná výroba zjištěná takovou alternativní metodikou v průměru splňuje kritéria přílohy III písm. a). […]“

10

Příloha III směrnice 2004/08, nadepsaná „Metodika určování účinnosti procesu kombinované výroby tepla a elektřiny“, v písm. a) stanoví, že pro účely této směrnice musí vysoce účinná kombinovaná výroba splňovat určitá kritéria zejména kritérium, podle kterého „kombinovaná výroba kogeneračních jednotek musí zajišťovat úspory primární energie vypočtené podle písmene b) ve výši alespoň 10 % ve srovnání s referenčními údaji za oddělenou výrobu tepla a elektřiny“.

11

Decreto legislativo n. 79 – Attuazione della direttiva 96/92/CE recante norme comuni per il mercato interno dell’energia elettrica (legislativní nařízení č. 79, kterým se provádí směrnice 96/92/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou) ze dne 16. března 1999 (GURI č. 75, ze dne 31. března 1999), ve znění použitelném k datu skutkových okolností ve věci původním řízení (dále jen „legislativní nařízení č. 79/1999“), v čl. 2 odst. 8 stanoví:

„Kogenerace je kombinovaná výroba elektřiny a tepla za podmínek stanovených [Autorità per l’Energia elettrica e il Gas (Úřad pro elektrickou energii a plyn, Itálie) (dále jen ‚AEEG‘)], která zaručuje významné úspory energie ve srovnání s oddělenými výrobami.“

12

Článek 3 odst. 3 tohoto legislativního nařízení stanoví:

„[AEEG] stanoví podmínky zaručující všem uživatelům soustavy svobodu přístupu za stejných podmínek, jakož i nestrannost a neutralitu přenosové a dispečerské služby. Při výkonu této pravomoci sleduje tento úřad cíl co nejúčinnějšího využívání elektrické energie vyrobené nebo případně dodané do vnitrostátní elektrizační soustavy s ohledem na technická omezení této soustavy. Úřad rovněž stanoví povinnost přednostního využívání elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie a elektřiny vyrobené kogenerací.“

13

Článek 11 uvedeného legislativního nařízení stanoví:

„1.   S cílem podpořit využívání obnovitelných energií, úsporu energie, snižování emisí oxidu uhličitého a využívání vnitrostátních energetických zdrojů se dovozcům a subjektům odpovědným za zařízení, která každý rok dovážejí nebo vyrábějí elektřinu z neobnovitelných zdrojů energie, ukládá od roku 2001 povinnost dodat do vnitrostátní soustavy během následujícího roku určitou kvótu zelené elektřiny pocházející ze zařízení, která zahájila provoz nebo zvýšila výrobu v mezích dodatečných výrobních kapacit po vstupu tohoto nařízení v platnost.

2.   Povinnost stanovená v odstavci 1 se vztahuje na dovoz a výrobu elektrické energie vyšší než 100 GWh, s výjimkou kombinované výroby tepla a elektřiny, vlastní spotřeby zařízení a vývozu; kvóta uvedená v odstavci 1 je zpočátku stanovena na dvě procenta této energie přesahující 100 GWh.

3.   Tytéž subjekty mohou splnit tuto povinnost rovněž tím, že zcela nebo zčásti získají ekvivalentní kvótu nebo práva s ní spojená od jiných výrobců pod podmínkou, že do vnitrostátní elektrizační soustavy bude dodána elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů, nebo od provozovatele vnitrostátní přenosové soustavy. […]

4.   Provozovatel vnitrostátní přenosové soustavy zaručuje přednost elektrické energii vyrobené zařízeními využívajícími, v tomto pořadí, obnovitelné zdroje energie, kogenerační systémy na základě konkrétních kritérií definovaných [AEEG] a vnitrostátní zdroje energie z primárních paliv, přičemž posledně uvedené zdroje v maximální roční kvótě nepřesahující patnáct procent veškeré primární energie potřebné k výrobě spotřebované elektrické energie.

[…]“

14

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že mechanismus podpory stanovený v čl. 11 odst. 1 až 4 legislativního nařízení č. 79/1999 byl zrušen pro kogenerační zařízení jiná než vysoce účinná, a to od 1. ledna 2016 článkem 25 decreto legislativo n. 28 – Attuazione della direttiva 2009/28/CE sulla promozione dell’uso dell’energia da fonti rinnovabili, recante modifica e successiva abrogazione delle direttive 2001/77/CE e 2003/30/CE (legislativní nařízení č. 28, kterým se provádí směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES), ze dne 3. března 2011 (běžný doplněk GURI č. 71, ze dne 28. března 2011).

15

Předkládající soud dále uvádí, že decreto legislativo n. 102 – Attuazione della direttiva 2012/27/UE sull’efficienza energetica, che modifica le direttive 2009/125/CE e 2010/30/UE e abroga le direttive 2004/8/CE e 2006/32/CE (legislativní nařízení č. 102, kterým se provádí směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES), ze dne 4. července 2014 (GURI č. 165, ze dne 18. července 2014), posunula dopředu datum zrušení tohoto mechanismu podpory na 19. července 2014.

16

V souladu s čl. 2 odst. 8 legislativního nařízení č. 79/1999 definovala AEEG svým rozhodnutím č. 42/02 ze dne 19. března 2002 minimální podmínky nezbytné pro kvalifikaci zařízení vyrábějícího elektřinu jako „kogeneračního“ zařízení.

17

Decreto legislativo n. 20 – Attuazione della direttiva 2004/8/CE sulla promozione della cogenerazione basata su una domanda di calore utile nel mercato interno dell’energia, nonché modifica alla direttiva 92/42/CEE (legislativní nařízení č. 20, kterým se provádí směrnice 2004/8), ze dne 8. února 2007 (GURI č. 54, ze dne 6. března 2007), ve znění použitelném k datu skutkových okolností ve věci v původním řízení (dále jen „legislativním nařízení č. 20/2007“), v čl. 3 odst. 1 stanoví:

„Do 31. prosince 2010, a aniž je dotčen odstavec 2, se za vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny považuje kombinovaná výroba tepla a elektřiny, která odpovídá definici uvedené v čl. 2 odst. 8 legislativního nařízení [č. 79/1999].“

18

Článek 6 odst. 1 legislativního nařízení č. 20/2007 uvádí:

„S cílem zajistit, aby byla podpora kombinované výroby tepla a elektřiny založena na poptávce po užitečném teple a současně na úsporách primární energie, řídí se vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny ustanoveními čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 2, jakož i čl. 11 odst. 2 a 4 legislativního nařízení [č. 79/1999]. Na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se vztahují výhody vyplývající z použití opatření provádějících čl. 9 odst. 1 legislativního nařízení [č. 79/1999] a čl. 16 odst. 4 legislativního nařízení č. 164 ze dne 23. května 2000.“

19

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že přílohou III legislativního nařízení č. 20/2007 byla do italského právního řádu provedena příloha III směrnice 2004/8.

20

Společnost Burgo Group má v Itálii řadu kogeneračních zařízení, která současně vyrábějí elektřinu a užitečné teplo. Tato společnost požádala společnost GSE o výjimku z povinnosti nákupu zelených certifikátů pro svá kogenerační zařízení, jež byla stanovena ve vnitrostátním právu pro roky 2011 až 2013.

21

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že na základě rozhodnutí č. 42/02 přijatého AEEG se na uvedená zařízení vztahovala taková výjimka až do 31. prosince 2010.

22

Všechny žádosti o výjimku z povinnosti nákupu zelených certifikátů, jež společnost Burgo Group adresovala společnosti GSE za roky 2011 až 2013, byly posledně uvedenou společností zamítnuty z důvodu, že podle platné vnitrostátní právní úpravy, a sice legislativního nařízení č. 20/2007, kterým byla do vnitrostátního práva provedena směrnice 2004/8, se od 1. ledna 2011 výhody stanovené vnitrostátní právní úpravou, včetně výjimky z povinnosti nákupu zelených certifikátů, vztahují pouze na kogenerační zařízení splňující kritéria uvedená v příloze III tohoto nařízení, kterou se provádí příloha III této směrnice. Kogenerační zařízení patřící společnosti Burgo Group přitom tato kritéria podle společnosti GSE nesplňovala, jelikož neměla vlastnosti vysoce účinných zařízení.

23

Společnost Burgo Group podala proti těmto rozhodnutím o zamítnutí několik žalob k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie), přičemž všechny byly zamítnuty rozsudky vydanými v průběhu roku 2015.

24

Předkládající soud uvádí, že v těchto rozsudcích Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) v podstatě konstatoval, že podle čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8 a v souladu s vnitrostátním opatřením provádějícím toto ustanovení mohou ode dne 1. ledna 2011 využívat výhod stanovených vnitrostátním právem, a konkrétně výjimky z povinnosti nákupu zelených certifikátů, pouze vysoce účinná kogenerační zařízení, jež byla nebo jsou upravena tak, aby splňovala kritéria energetické účinnosti uvedená v příloze III této směrnice. Předkládající soud dále uvádí, že soud prvního stupně měl za to, že z uvedeného čl. 12 odst. 3 a vnitrostátního prováděcího opatření rovněž vyplývá, že do 31. prosince 2010 měly členské státy možnost stanovit jinou metodu pro definování vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, bylo-li prokázáno, že tato metoda v průměru odpovídá kritériím uvedeným v příloze III směrnice 2004/08.

25

Rozhodnutí AEEG č. 42/02 tak stanoví takovou alternativní metodu definice vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, která se v souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8, jakož i vnitrostátním právem provádějícím tento článek mohla použít do 31. prosince 2010. Kromě toho by jakýkoli opačný výklad zaprvé zbavil termín uvedený v tomto ustanovení, konkrétně 31. prosince 2010, jakéhokoli významu, zadruhé by vedl k zániku působnosti kritérií stanovených v příloze III této směrnice a zatřetí by učinil zbytečným technologické a ekonomické úsilí těch, kteří investovali do úpravy kogeneračních zařízení, aby byla v souladu s kritérii energetické účinnosti uvedenými v této příloze.

26

Vzhledem k tomu, že se společnost Burgo Group domnívala, že se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) dopustil nesprávného výkladu a použití zejména směrnice 2004/8, podala proti těmto rozsudkům odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie).

27

Před předkládajícím soudem společnost Burgo Group zejména tvrdí, že Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) neprávem nezohlednil rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, IBV & Cie (C‑195/12, EU:C:2013:598), ve kterém Soudní dvůr rozhodl o uplatnění vnitrostátního režimu podpory dotčeného ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, nejen na vysoce účinná kogenerační zařízení, ale na všechna kogenerační zařízení. Podle této společnosti navíc vnitrostátní právo umožňovalo uplatnění výhod, a zejména výjimky z povinnosti nákupu zelených certifikátů, na společnosti provozující kogenerační zařízení bez vysoké účinnosti, a to i po prosinci 2010. Článek 11 legislativního nařízení č. 79/1999, který stanoví mimo jiné výjimku z povinnosti nabytí zelených certifikátů pro kogenerační zařízení, byl tedy zrušen až ode dne 19. července 2014.

28

Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě umožňující kogeneračním zařízením, jež nemají tu vlastnost, že jsou vysoce účinnými zařízeními ve smyslu této směrnice, aby i po 31. prosinci 2010 nadále využívala režimu podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, v jehož rámci by byla zejména osvobozena od povinnosti nákupu zelených certifikátů.

30

Je třeba uvést, že režimy podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, které mohou být zavedeny na vnitrostátní úrovni, se neřídí čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8, ale článkem 7 této směrnice.

31

Soudní dvůr vyložil článek 7 směrnice 2004/8 v tom smyslu, že se oblast působnosti tohoto článku neomezuje pouze na kogenerační zařízení, která mají tu vlastnost, že jsou vysoce účinnými zařízeními ve smyslu této směrnice. Upřesnil, že unijní normotvůrce nezamýšlel omezit uvedenou oblast působnosti pouze na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu čl. 3 písm. i) uvedené směrnice, a uvedl, že článek 2 téže směrnice, jehož cílem je, jak uvádí jeho nadpis, vymezit „Oblast působnosti“ této směrnice, zdůrazňuje, že se tato směrnice vztahuje na „kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vymezenou v článku 3“, a že unijní normotvůrce důsledně pro účely směrnice 2004/08 definoval pojmy „kombinovaná výroba tepla a elektřiny“ a „vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, IBV & Cie, C‑195/12, EU:C:2013:598, body 36 a 37).

32

Vzhledem k tomu, že se oblast působnosti článku 7 směrnice 2004/8 týkajícího se režimů podpory na vnitrostátní úrovni neomezuje pouze na „vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, IBV & Cie, C‑195/12, EU:C:2013:598, bod 38), členské státy mohou za podmínek stanovených v tomto článku stanovit režimy podpory pro kogenerační zařízení, jež nejsou vysoce účinná.

33

Článek 12 odst. 3 téže směrnice, který členským státům přiznává „do konce roku 2010“ možnost na základě vlastních kritérií stanovit „kombinovanou výrobu tepla a elektřiny jako vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny“, nemá přitom žádný vliv na výklad uvedeného článku 7.

34

Ačkoli čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8 stanoví, že členské státy mohou do 31. prosince 2010 za určitých podmínek definovat kombinovanou výrobu tepla a elektřiny jako vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny pomocí jiné metody výpočtu, než která je stanovena v příloze III písm. a) uvedené směrnice, nemá toto ustanovení žádný vliv na možnost členských států stanovit režimy podpory ve prospěch kombinované výroby tepla a elektřiny bez vysoké účinnosti nebo režimy podpory společné pro obě tyto formy kombinované výroby tepla a elektřiny.

35

V důsledku toho uvedený odstavec nebrání členským státům v tom, aby i po 31. prosinci 2010 zavedly takové mechanismy podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, jako je výjimka z povinnosti nákupu zelených certifikátů, ve prospěch kombinované výroby tepla a elektřiny bez vysoké účinnosti.

36

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/8 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě umožňující kogeneračním zařízením, jež nemají tu vlastnost, že jsou vysoce účinnými zařízeními ve smyslu této směrnice, aby i po 31. prosinci 2010 nadále využívala režimu podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, v jehož rámci by byla zejména osvobozena od povinnosti nákupu zelených certifikátů.

37

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu je, zda článek 107 SFEU a zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace brání vnitrostátní právní úpravě umožňující kogeneračním zařízením, jež nemají tu vlastnost, že jsou vysoce účinnými zařízeními ve smyslu této směrnice, aby i po 31. prosinci 2010 nadále využívala režimu podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, v jehož rámci by byla zejména osvobozena od povinnosti nákupu zelených certifikátů.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aby Soudní dvůr mohl podat výklad unijního práva, který bude vnitrostátnímu soudu užitečný, čl. 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora mimo jiné stanoví, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí obsahovat uvedení důvodů, na základě kterých má předkládající soud pochybnosti o výkladu nebo platnosti určitých ustanovení unijního práva, jakož i vztah, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu v původním řízení.

39

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Proto, týkají-li se položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 4. prosince 2018, Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána, C‑378/17, EU:C:2018:979, bod 26, jakož i citovaná judikatura).

40

Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 4. prosince 2018, Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána, C‑378/17, EU:C:2018:979, bod 27, jakož i citovaná judikatura).

41

Pokud jde o druhou a třetí otázku, předkládací rozhodnutí přitom nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v bodech 38 až 40 tohoto rozsudku.

42

Zaprvé toto rozhodnutí neumožňuje pochopit důvody, proč předkládající soud pochybuje o slučitelnosti právní úpravy dotčené v původním řízení s článkem 107 SFEU. Je pravda, že takové režimy podpory mohou za určitých podmínek představovat státní podporu ve smyslu posledně uvedeného ustanovení. Avšak předkládací rozhodnutí nespecifikuje podmínky pro použití těchto režimů, a zejména skutečnosti, na základě kterých by je bylo možné kvalifikovat jako státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU. Kromě toho předkládající soud nespecifikuje důvody, proč je výklad článku 107 SFEU Soudním dvorem nezbytný pro vyřešení sporu, který mu byl předložen.

43

Zadruhé toto rozhodnutí rovněž neumožňuje pochopit důvody, proč by zásady rovnosti a zákazu diskriminace unijního práva bránily vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje nadále uplatňovat režimy podpory ve prospěch kombinované výroby tepla a elektřiny bez vysoké účinnosti až do 31. prosince 2015. Předkládající soud totiž neuvádí důvody, které jej mohly vést k tomu, že si klade otázky ohledně slučitelnosti dotčené právní úpravy s těmito zásadami, ale omezuje se na to, že uvádí pouze závěry účastníků původního řízení v tomto ohledu.

44

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nedisponuje informacemi nezbytnými k poskytnutí užitečné odpovědi na druhou a třetí předběžnou otázku, musí být tyto otázky prohlášeny za nepřípustné.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastnice původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě umožňující kogeneračním zařízením, jež nemají tu vlastnost, že jsou vysoce účinnými zařízeními ve smyslu této směrnice, aby i po 31. prosinci 2010 nadále využívala režimu podpory pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, v jehož rámci by byla zejména osvobozena od povinnosti nákupu zelených certifikátů.