1.

Článek 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 2 ) stanoví, že každý plán nebo projekt, který bude pravděpodobně mít významný vliv na chráněnou lokalitu, podléhá ex ante odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. Je však prodloužení stavebního povolení, jehož platnost činí deset let, o dalších pět let plánem nebo projektem ve smyslu tohoto ustanovení? Nebo je původní povolení a prodloužení nutno považovat za jednotné opatření, které nemusí být znovu posuzováno? Tato otázka je předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané irským High Court (Vrchní soud).

2.

Povolování plánů a projektů, které podle směrnice o stanovištích nebo směrnice o ochraně ptáků ( 3 ) pravděpodobně budou mít významný vliv na chráněnou lokalitu, je v čl. 6 odst. 2 a odst. 3 směrnice o stanovištích upraveno takto:

„2.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k [a] vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

3.   Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.“

3.

Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou relevantní tato ustanovení Planning and Development Act 2000 (No. 30 of 2000) (zákon o územním plánování a rozvoji z roku 2000 [č. 30 z roku 2000]; dále jen „PDA 2000“).

4.

Ustanovení § 40 odst. 1 PDA 2000 stanoví, že povolení pozbývá platnosti po ukončení stavební fáze:

„40. – (1)   S výhradou odstavce (2) povolení udělené podle této části pozbývá platnosti po uplynutí příslušného období (aniž je dotčena platnost změn učiněných před uplynutím této lhůty)

5.

Ustanovení § 42 PDA 2000 upravuje prodloužení doby platnosti stavebního povolení. Stručně řečeno, ustanovení § 42 stanoví dva alternativní případy, v nichž lze podat žádost o prodloužení povolení. Zaprvé se jedná o situaci, kdy v období požadovaného prodloužení budou prováděny zásadní práce podle stavebního povolení a projekt bude ukončen v přiměřené lhůtě. Zadruhé jde o případ, kdy existují důvody obchodní, hospodářské nebo technické povahy, které žadatel nemůže ovlivnit a které zásadním způsobem hovoří proti zahájení projektu nebo provádění zásadních prací v souladu se stavebním povolením.

6.

Ve druhém případě, tedy při existenci obchodních, hospodářských nebo technických faktorů, stanoví § 42 řadu podmínek, jejichž účelem je zajistit, že dříve vydaná stavební povolení nebudou mít nepříznivý vliv na další vývoj plánování. Například platnost nemůže být prodloužena, pokud od data vydání povolení došlo k významným změnám cílů plánování, takže projekt by již nebyl v souladu s řádným plánováním a udržitelným rozvojem dané oblasti. Dále je nezbytné, aby nenastal rozpor s ministerskými pokyny.

7.

Další ochranné ustanovení má ale především zajistit dodržování směrnice EIA ( 4 ) i směrnice o stanovištích. V případě, že projekt dosud nebyl zahájen, se místní orgán pověřený plánováním musí zejména ujistit, že před vydáním stavebního povolení bylo, je-li nezbytné, provedeno posouzení vlivů na životní prostředí nebo posouzení pro účely směrnice o stanovištích nebo obě posouzení, § 42 (1)(a)(ii)(IV).

8.

Ustanovení § 42 obsahuje další ochrannou podmínku týkající se doby, o níž lze platnost povolení prodloužit. Výslovně stanoví, že dodatečná doba platnosti nesmí překročit pět let. Žádost o prodloužení platnosti navíc může být podána pouze jednou.

9.

Ustanovení § 146B a 146C PDA 2000 stanoví postup, kterým lze pozměnit určitý druh stavebního povolení, které bylo vydáno pro projekty strategické infrastruktury. V těchto ustanoveních není výslovně stanovena povinnost provádět šetření nebo posouzení důsledků pro lokalitu ve smyslu směrnice o stanovištích.

10.

Ustanovení § 50 PDA 2000 stanoví, že platnost stavebního povolení lze napadnout pouze podáním návrhu na jeho soudní přezkum. Návrh musí být podán ve lhůtě osmi týdnů. Je na uvážení High Court (Vrchní soud), zda tuto lhůtu za určitých okolností prodlouží.

11.

Existenci této lhůty vykládají vnitrostátní soudy v tom smyslu, že brání tomu, aby navrhovatel v rámci soudního přezkumu pozdějšího stavebního povolení vznášel námitky, které se věcně týkají dřívějšího stavebního povolení, ve vztahu k němuž tato lhůta již dávno uplynula. Soud toto konstatuje na základě odůvodnění návrhu, a nikoliv pouze na základě formálního návrhového žádání.

12.

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá níže popsaný skutkový stav.

13.

Dne 31. března 2008 schválil An Bord Pleanála, irský orgán územního plánování, terminál na zemní plyn, přesněji řečeno terminál na znovuzplyňování zkapalněného zemního plynu.

14.

Plánovaný projekt má vzniknout v sousedství dvou současných lokalit Natura 2000, a sice zvláštní chráněné oblasti podle směrnice o stanovištích „Lower River Shannon“ (dolní tok řeky Shannon – kód oblasti IE0002165) a zvláštní chráněné oblasti podle směrnice o ochraně ptáků „River Shannon and River Fergus Estuaries“ (ústí řek Shannon a Fergus – kód oblasti IE0004077).

15.

Povolení bylo vydáno na základě vnitrostátní právní úpravy, která řádně neprováděla směrnici o stanovištích. Formální rozhodnutí, jímž bylo stavební povolení vydáno, se proto na směrnici o stanovištích ani na dvě výše uvedené evropské lokality neodkazuje. Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se proto nelze domnívat, že rozhodnutí obsahuje „úplné, přesné a konečné zjištění a závěry, na jejichž základě by byla odstraněna jakákoliv důvodná vědecká pochybnost ohledně účinků prací, které byly zamýšleny […]“ ( 5 ).

16.

Povolení stanovilo pro realizaci a dokončení plánovaných projektových prací (dále jen „stavební fáze“) desetiletou lhůtu. Pro následující provoz terminálu na zemní plyn (dále jen „provozní fáze“) lhůta stanovena nebyla.

17.

Během tohoto desetiletého období ve skutečnosti nebyly zahájeny žádné práce na projektu. Realizátor projektu zpoždění odůvodňuje mimo jiné změnami v irských pravidlech pro přístup k vnitrostátní přenosové soustavě zemního plynu a obecněji hospodářskou situací v roce 2008.

18.

V září 2017 podal realizátor projektu žádost o změnu podmínek projektu za účelem prodloužení stavební fáze o dalších pět let. Orgán územního plánování vydal rozhodnutí, kterým žádosti vyhověl a lhůtu pro stavební fázi prodloužil do 31. března 2023.

19.

Organizace Friends of the Irish Environment napadla prodloužení stavební fáze cestou řízení o soudním přezkumu u High Court (Vrchní soud).

20.

High Court (Vrchní soud) proto pokládá Soudnímu dvoru následující otázky:

21.

Své písemné vyjádření předložila organizace Friends of the Irish Environment, irský orgán územního plánování An Bord Pleanála a Evropská komise. Soudní dvůr má za to, že je s věcí dostatečně obeznámen, a rozhodl tedy, že ústní jednání nebude konáno.

22.

Podstatou první, druhé a čtvrté otázky žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je, zda lze čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích vůbec použít na prodloužení stavebního povolení. Třetí otázka se naproti tomu týká šetření, zda rozhodnutí o prodloužení povolení může mít významný vliv na chráněné lokality a proto musí být provedeno kompletní posouzení. Pátou otázkou se High Court (Vrchní soud) táže, zda musí vykládat vnitrostátní právo v souladu se směrnicí o stanovištích z vlastní iniciativy, nebo zda se účastníci řízení musí takového výkladu dovolávat. A konečně šestá otázka se týká závaznosti původního povolení pro přezkum námitek proti rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti.

23.

Podstatou prvních dvou otázek a čtvrté otázky, jimž se budu věnovat společně, je, zda rozhodnutí o prodloužení povolení k výstavbě zařízení musí být považováno za souhlas s projektem, který podléhá ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Svou druhou otázkou se přitom High Court táže, zda jsou v tomto ohledu rozhodující některé skutečnosti. Čtvrtou otázku chápu v tom smyslu, zda má být prodloužení stavební fáze v projednávané věci posuzováno jinak než prodloužení provozní fáze, která byla předmětem nedávného rozsudku týkajícího se prodloužení provozu jaderných elektráren ( 6 ).

24.

Článek 6 směrnice o stanovištích obsahuje celou řadu zvláštních povinností a postupů, jejichž cílem je, jak vyplývá z čl. 2 odst. 2 této směrnice, zachování nebo případně obnova příznivého stavu z hlediska ochrany přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Evropské unie ( 7 ).

25.

Článek 6 odst. 3 směrnice o stanovištích stanoví za tímto účelem posuzovací postup, jehož účelem je s pomocí předchozí kontroly zajistit, aby plán nebo projekt byl schválen pouze tehdy, když nebude mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality ( 8 ).

26.

Článek 6 odst. 3 směrnice o stanovištích stanoví za tímto účelem dvě fáze. První fáze, zmíněná v první větě tohoto ustanovení, vyžaduje, aby členské státy provedly odpovídající posouzení důsledků plánu nebo projektu pro chráněnou lokalitu, pokud existuje pravděpodobnost, že tento plán nebo projekt bude mít na tuto lokalitu významný vliv. Druhá fáze, uvedená ve druhé větě tohoto ustanovení, která navazuje na zmíněné odpovídající posouzení, podmiňuje schválení takového plánu nebo projektu tím, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, s výhradou ustanovení čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích ( 9 ).

27.

Pochybnosti vnitrostátního soudu se zakládají na tom, že výstavba terminálu na zemní plyn byla pravomocně schválena již rozhodnutím z roku 2008 a sporné rozhodnutí z roku 2018 platnost tohoto povolení pouze prodloužilo. Je tedy nutno vyjasnit, zda toto druhé rozhodnutí představuje schválení plánu nebo projektu ve smyslu čl. 6 odst. 3 druhé věty směrnice o stanovištích.

28.

V tomto ohledu je nutno nejprve konstatovat, že irský orgán územního plánování záměr schválil tím, že v roce 2018 vydal sporné povolení. Podle znění čl. 6 odst. 3 druhé věty směrnice o stanovištích je takovýto souhlas přípustný pouze v případě, že se orgán s přihlédnutím k výsledkům hodnocení důsledků pro lokalitu ujistil, že plán nebo projekt nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality.

29.

Irský orgán územního plánování především namítá, že Soudní dvůr nepovažuje prodloužení povolení k provozu za schválení záměru ve smyslu směrnice EIA, pokud není spojeno s pracemi nebo zásahy měnícími fyzický stav daného místa ( 10 ). Tato námitka však není přesvědčivá, jelikož definice pojmu „záměr“ plynoucí ze směrnice EIA, jejímž předmětem je obecné posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, je restriktivnější než definice ve směrnici o stanovištích ( 11 ). Mimoto by se o schválení záměru jednalo i podle kritérií směrnice EIA, neboť bez prodloužení povolení by terminál na zemní plyn nebylo možno vybudovat; plánované práce nebo zásahy měnící fyzický stav daného místa by tedy nebylo možno provést.

30.

Pokud by však prodloužení a povolení z roku 2008 byly považovány za jedno jednotné opatření, pak by posouzení prodloužení nemuselo být nezbytně nutné. Pro další kroky k naplnění takovéhoto jednotného opatření by nebylo zapotřebí nového posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 12 ).

31.

Na jedné straně může být podle Soudního dvora opakující se činnost, pokud byla povolena před vstupem směrnice o stanovištích v platnost na základě vnitrostátního práva, při každém pozdějším zásahu považována za odlišný projekt ve smyslu uvedené směrnice. Jinak by totiž mohla daná činnost trvale unikat každému posouzení ex ante jejích důsledků pro dotčenou lokalitu ( 13 ).

32.

Na druhé straně Soudní dvůr přesto připouští, aby určité činnosti byly s ohledem zejména na jejich opakovanost, povahu nebo na podmínky jejich provádění považovány za jednu operaci, takže mohou být považovány za jeden a tentýž projekt ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 14 ). V tomto případě by přicházelo do úvahy pouze uplatnění zákazu poškození podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích ( 15 ), který pouze za určitých okolností požaduje posouzení slučitelnosti s cíli ochrany chráněných lokalit ( 16 ).

33.

Tato judikatura vznikla v souvislosti s časovou použitelností čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. U starého projektu, který byl poprvé schválen před platností tohoto ochranného ustanovení, může jeho pozdější uplatňování dodatečně znamenat výrazné zatížení, proto musí být tvůrce projektu obzvláště chráněn. Podle mého názoru je proto jejím cílem chránit legitimní očekávání tvůrců projektů určitým omezením povinností posuzování stanovených v čl. 6 odst. 3.

34.

V projednávané věci se sice nejedná o opakující se činnosti, původní povolení z roku 2008 a sporné povolení se však týkají téhož záměru. Orgán územního plánování ostatně zdůrazňuje, že sporné povolení nezměnilo rozsah záměru a jeho možné vlivy na životní prostředí, zejména na dotčené chráněné lokality, mimo prodloužení stavební fáze.

35.

Nicméně způsob a okolnosti rozhodnutí o prodloužení hovoří proti tomu, aby bylo společně s povolením z roku 2008 považováno za jednu operaci a projekt tak byl zvýhodněn oproti použití čl. 6 odst. 3, které vyplývá z jeho znění.

36.

Zaprvé se v projednávané věci nejedná o starý projekt, který byl schválen před tím, než se čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích stal použitelným. Naopak již povolení z roku 2008 podléhalo jeho požadavkům. Z pohledu unijního práva tak existuje podstatně menší důvod chránit tvůrce projektu právním institutem jednotného opatření.

37.

V případě řádného posouzení povolení z roku 2008 by totiž náklady na posouzení důsledků pro lokalitu byly u rozhodnutí o prodloužení velmi omezené. V zásadě by bylo možno odkázat na dřívější posouzení a postačovalo by zohlednit pouze změny, které nastaly od té doby.

38.

Byl-li však při schválení původního záměru porušen čl. 6 odst. 3, zaslouží si předkladatel projektu významně menší ochrany než v případě starého povolení, které přísnějším požadavků ještě nepodléhalo. To platí o to více, že zásadní požadavky posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 nebyly známy až od rozsudku proti Irsku zmiňovanému v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ( 17 ), který byl přijat nedlouho před povolením z roku 2008, nýbrž je Soudní dvůr upřesnil již podstatně dříve ( 18 ). Zejména u tak velkého projektu jako v projednávané věci si jeho předkladatelé museli být vědomi těchto požadavků unijního práva dokonce i v situaci, kdy povolení z roku 2008 mohlo být v souladu s vnitrostátním právem.

39.

Zadruhé irské právo výslovně stanoví, že podmínkou prodloužení stavební fáze je nové povolení. V souladu s tím High Court (Vrchní soud) ve druhé otázce pod písmenem c) právem zmiňuje okolnost, že výstavba terminálu na zemní plyn by bez sporného povolení nebyla možná, neboť původně poskytnutá doba na stavební fázi uplynula.

40.

V tomto smyslu Soudní dvůr v rozsudku týkajícím se prodloužení doby činnosti atomových elektráren zdůraznil, že doba činnosti dotčených zařízení již uplynula, resp. zanedlouho uplyne a prodloužena byla pouze spornou právní úpravou ( 19 ). Naproti tomu opakující se udržovací práce na vodní cestě, které Soudní dvůr uznal jako možnou jedinou činnost ( 20 ), byly schváleny jedním jediným povolením ještě před použitelností čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 21 ).

41.

Použití čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích na prodloužení je ostatně v souladu s účelem časového omezení povolení k provádění určitých prací. Uplynutí lhůty zpravidla umožňuje a vyžaduje kontrolu, zda jsou i nadále zachovány podmínky povolení. Z tohoto důvodu například směrnice o průmyslových emisích ( 22 ) a nařízení o přípravcích na ochranu rostlin ( 23 ) stanoví, že povolení jsou vydávána pouze na dobu určitou a před jejich prodloužením musí být znovu přezkoumána. Předmětem těchto povolení sice není stavební fáze záměru, nýbrž fáze provozní, příp. fáze užívání. Ale také ve stavební fázi platí, že se relevantní okolnosti a právní předpisy mohou po uplynutí stanovené lhůty lišit od situace při prvním povolení.

42.

V tomto ohledu má především praktický význam skutečnost, že povolení z roku 2008 bylo vydáno na základě ustanovení vnitrostátního práva, které řádně neprovádělo směrnici o stanovištích (druhá otázka písm. a)), a že neobsahovalo úplná, přesná a konečná zjištění, na jejichž základě by byla odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost ohledně účinků prací, které byly zamýšleny (druhá otázka písm. b)). Z obojího vyplývá, že posouzení povolení z roku 2008 má pouze velmi omezený význam pro přezkum prodloužení ( 24 ). Pokud však původní posouzení nebylo dostatečné, pak je jistě o to více žádoucí zaplnit případné mezery při vydávání nového rozhodnutí ( 25 ).

43.

Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání vedou ke stejnému závěru. Právní jistota založená povolením z roku 2008 a případné legitimní očekávání se totiž mohly týkat pouze období, v němž mohl být terminál na zemní plyn podle tohoto povolení vybudován.

44.

Sporné povolení se však týká doby po uplynutí stavební fáze schválené povolením z roku 2008. Pro toto období nemohlo starší rozhodnutí zakládat právní jistotu ani legitimní očekávání. Naopak je zjevné, že terminál na zemní plyn nelze bez sporného povolení vybudovat, neboť původně schválená doba stavební fáze již uplynula. Pro novou stavební fázi naproti tomu platí, že se jedná o situaci, která ještě nenastala, proto se na ni použije čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 26 ).

45.

Organizace Friends of the Irish Environment tuto situaci tedy právem srovnává s rozsudkem ve věci Wells ( 27 ), který se týkal směrnice EIA. Tato směrnice sice z důvodů právní jistoty nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí v případech, kdy bylo povolení vydáno po uplynutí lhůty pro provedení směrnice EIA, avšak povolovací řízení bylo formálně zahájeno před tímto datem (tzv. projekty „pipeline“) ( 28 ). Avšak rozhodnutí, které je nezbytné k tomu, aby se zamezilo zániku stávajícího povolení, je považováno za nové povolení ve smyslu směrnice EIA, které vyžaduje posouzení ( 29 ).

46.

Zatřetí umožňuje rozhodnutí o prodloužení v projednávané věci první provedení prací, tedy činnosti, u níž je podle čl. 6 odst. 3 nezbytné posoudit, zda může mít významný vliv na dotčené chráněné lokality. Nebezpečí takovéhoto nepříznivého účinku je ale rozhodujícím kritériem pro rozhodnutí, zda je posouzení důsledků pro lokalitu nezbytné ( 30 ), neboť cílem tohoto posouzení je právě zamezit takovémuto nebezpečí ( 31 ).

47.

Právě v tom spočívá zásadní rozdíl v porovnání s opakujícími se aktivitami, které mohou být za určitých okolností považovány za práce představující jedinou činnost ( 32 ), neboť takové práce zpravidla při nezměněném opakovaní nemají další nepříznivý účinek na chráněnou lokalitu.

48.

Druhá otázka písm. d) je položena v tom smyslu, zda tento třetí aspekt má takový význam, že by rozhodnutí o prodloužení nemuselo být posuzováno, pokud již byly některé práce na realizaci projektu provedeny, tedy již došlo k částečnému nepříznivému účinku na lokalitu.

49.

Na tuto otázku však v projednávané věci není zapotřebí odpovídat, neboť žádné práce dosud provedeny nebyly. Mimoto by takovéto práce podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nezakládaly nárok na dokončení záměru i po uplynutí schválené doby stavební fáze ( 33 ).

50.

Rozhodnutí o prodloužení povolení k výstavbě zařízení, bez něhož nemohou být prováděny žádné práce, je proto nutno považovat za samostatné schválení projektu, takže se použije ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích.

51.

Třetí otázkou se High Court (Vrchní soud) táže, k jakým úvahám musí příslušný orgán přihlížet při provádění šetření v rámci první fáze podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích.

52.

Podle čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích podléhá jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, odpovídajícímu posouzení svých důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany.

53.

Požadavek posouzení důsledků plánů nebo projektů pro lokalitu tedy ustanovení čl. 6 odst. 3 první věty podřizuje podmínce, že existuje pravděpodobnost nebo nebezpečí významného vlivu na dotyčnou lokalitu ( 34 ). S ohledem zvláště na zásadu předběžné opatrnosti se má za to, že takové nebezpečí existuje, pokud na základě nejlepších vědeckých poznatků v této oblasti nelze vyloučit, že plán nebo projekt může ovlivnit cíle ochrany této lokality ( 35 ). Posouzení tohoto nebezpečí musí být provedeno zejména na základě zvláštních vlastností a podmínek životního prostředí lokality dotčené takovým plánem nebo projektem ( 36 ).

54.

Šetření proto musí obsáhle zohlednit uvedené aspekty, neboť jen tak lze odůvodnit, že posouzení důsledků nebude provedeno v plném rozsahu.

55.

Zjištění orgánu územního plánování – podle všeho implicitní – v souvislosti s povolením z roku 2008, že záměr nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality, je v této souvislosti pouze faktickou indicií. Její váha závisí na důvodech, na nichž orgán územního plánování toto zjištění založil. Vzhledem k tomu, že podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však toto povolení už ani v roce 2008 neobsahovalo úplná, přesná a konečná zjištění, na jejichž základě by byla odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost ohledně účinků prací, nelze nebezpečí nepříznivého účinku na lokalitu dnes už vůbec vyloučit.

56.

Spíše by bylo zapotřebí dalších vědeckých poznatků, aby bylo možno od posouzení důsledků pro lokalitu upustit. Tyto poznatky by zaprvé musely vyplňovat mezery posouzení z roku 2008 a zadruhé zohledňovat nastalé změny záměru, dotčených chráněných stanovišť a druhů ( 37 ), jakož i vědecké poznatky. Případně je zapotřebí přihlédnout k dalším novým plánům a projektům, jestliže i ty společně se zkoumaným plánem nebo projektem mají na lokalitu významný vliv.

57.

Odpověď na třetí otázku proto musí znít, že posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích musí být provedeno, pokud na základě nejlepších vědeckých poznatků v této oblasti nelze vyloučit, že plán nebo projekt má nepříznivý účinek na cíle ochrany stanovené pro tuto lokalitu. Dřívější posouzení stejného plánu nebo projektu může toto nebezpečí vyloučit pouze v rozsahu, v němž obsahuje úplná, přesná a konečná zjištění, na jejichž základě by byla odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost ohledně účinků prací. Šetření proto musí vyplnit případné další mezery tohoto dřívějšího posouzení a zohlednit, zda v mezidobí došlo ke změně záměru, zda se objevily nové plány nebo projekty, které společně se zkoumaným plánem nebo projektem budou pravděpodobně mít významný vliv na lokalitu, ale také, zda nastaly změny u dotčených chráněných stanovišť a druhů a zda existují nové vědecké poznatky.

58.

Pátou otázkou se High Court (Vrchní soud) táže, jaký je dosah povinnosti konformního výkladu vnitrostátního práva, jestliže se účastníci řízení takovéhoto výkladu výslovně nedovolávali.

59.

Tato otázka vyplývá z okolnosti, že orgán územního plánování u sporného prodloužení povolení nevycházel z ustanovení, která stanoví posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, tedy z ustanovení § 42 PDA 2000, nýbrž z ustanovení § 146B a § 146C PDA 2000, která takovéto posouzení nepožadují. Volba právního základu však výslovně není předmětem návrhu v původním řízení.

60.

Odkaz na výslovné uplatnění určitého žalobního důvodu evokuje možnost použít judikaturu, podle níž musí soudy zkoumat určité otázky bez návrhu. Podle této judikatury sice unijní právo od vnitrostátních soudů nevyžaduje, aby bez návrhu zkoumaly otázku porušení ustanovení unijního práva, jestliže by kvůli posouzení takovéto otázky musely překročit hranice právního sporu vymezené účastníky řízení. Tyto soudy musí právní aspekty, které vyplývají ze závazného ustanovení unijního práva, zkoumat bez návrhu pouze v případě, jestliže jim vnitrostátní právo ukládá povinnost či dává možnost, aby tak učinily v případě závazného ustanovení vnitrostátního práva ( 38 ).

61.

Při bližším posouzení však tato judikatura v projednávané věci není relevantní, neboť organizace Friends of the Irish Environment, jak vyplývá ze spisu, skutečně v průběhu celého řízení namítala, že byl porušen čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Není tedy důvod posuzovat tuto otázku bez návrhu.

62.

Otázka je pokládána spíše v tom smyslu, zda dovolávání se tohoto ustanovení může záviset na tom, že se účastník řízení dovolává také ustanovení vnitrostátního práva, jejichž použití a konformní výklad je nezbytný k nápravě případného porušení unijního práva.

63.

Jak správně argumentuje organizace Friends of the Environment a Komise, je judikatura v tomto ohledu jednoznačná.

64.

Soudní dvůr totiž opakovaně rozhodl, že povinnost členských států vyplývající ze směrnice dosáhnout jí sledovaného výsledku, jakož i jejich povinnost přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k zajištění splnění této povinnosti, jsou uloženy všem orgánům členských států, včetně soudních orgánů v rozsahu jejich pravomocí ( 39 ).

65.

Z toho vyplývá, že při aplikaci vnitrostátního práva je vnitrostátní soud, který má podat jeho výklad, povinen tak učinit v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu dotyčné směrnice, aby dosáhl výsledku, který předmětná směrnice sleduje, a dosáhl tím souladu s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU ( 40 ).

66.

Není-li to možné, pak z přednosti unijního práva vyplývá, že vnitrostátní soudy, které musí v rámci svých pravomocí používat ustanovení unijního práva, musí zajistit úplnou účinnost těchto ustanovení tak, že upustí od použití jakéhokoliv vnitrostátního ustanovení odporujícího ustanovení unijního práva z vlastní rozhodovací pravomoci ( 41 ). Tato povinnost je omezena tím, že přinejmenším směrnice nemůže sama o sobě zakládat povinnosti jednotlivcům, a nelze se jí tedy jako takové vůči jednotlivci dovolávat ( 42 ).

67.

Naproti tomu není nezbytné, aby se účastníci řízení před vnitrostátními soudy podrobně dovolávali toho, která ustanovení vnitrostátního práva mají tyto soudy vykládat konformně nebo od jejichž použití mají upustit. Rozpoznání takovýchto ustanovení a vytvoření postupu pro nápravu případného rozporu mezi vnitrostátním a unijním právem je spíše součástí povinnosti vnitrostátních soudů dosáhnout cíle stanoveného směrnicí.

68.

Ve věci v původním řízení ostatně ani není zjevné, proč by High Court (Vrchní soud) musel usilovat o zjištění správného právního základu pro prodloužení stavební fáze, pokud by měl konstatovat, že při rozhodnutí o prodloužení došlo k porušení čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích.

69.

Povinnost vnitrostátního soudu vykládat vnitrostátní právní předpisy co nejvíce v souladu s unijním právem každopádně nepředpokládá, že účastníci u něj probíhajícího řízení se budou tohoto specifického výkladu výslovně dovolávat, pokud tito účastníci napadají alespoň porušení relevantních ustanovení unijního práva.

70.

Šestou otázkou se High Court (Vrchní soud) táže, zda musí upustit od použití pravidla vnitrostátního procesního práva, které brání navrhovateli, aby vznesl námitku zpochybňující platnost předchozího povolení (jehož doba platnosti již uplynula) v souvislosti s následnou žádostí o vydání povolení.

71.

Tato otázka je předkládána pouze pro případ, že čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích je nutno použít na prodloužení proto, že původní povolení bylo uděleno na základě ustanovení vnitrostátního práva, které řádně neprovádělo směrnici o stanovištích. Jak již bylo vyloženo, není tento aspekt relevantní ( 43 ), takže na tuto otázku není třeba odpovídat.

72.

Tato otázka ostatně znovu evokuje myšlenky právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Jsou-li pro použití čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích relevantní, pak se však uplatní v právním institutu jednotného opatření, který již byl objasněn ( 44 ). Také z tohoto důvodu není nutné na šestou otázku odpovídat samostatně.

73.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto: