–

za nizozemskou vládu M. Bulterman a M. Noort, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi F. Moro a K. Walkerovou, jakož i S. Noëm, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 55 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu (Úř. věst. 2006, L 223, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Ursa Major Services BV (dále jen „UMS“) a Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit (ministr zemědělství, životního prostředí a kvality potravin, Nizozemsko) (dále jen „ministr“) ve věci žádosti o změnu rozhodnutí o přiznání dotace na projekt, který je součástí odvětví rybolovu.

3

Bod 16 odůvodnění nařízení č. 1198/2006 zní:

„Pro posílení multiplikačního účinku prostředků Společenství co největším upřednostněním využití soukromých zdrojů financování a pro lepší zohledňování ziskovosti operací by formy pomoci dostupné z [Evropského rybářského fondu] měly být diverzifikovány a míry pomoci by měly být rozlišovány s cílem prosazovat zájem Společenství, napomáhat využití široké škály finančních zdrojů a omezit příspěvek [Evropského rybářského fondu] podporou využití vhodných forem pomoci.“

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, uvádí:

„Tímto nařízením se zřizuje Evropský rybářský fond (dále jen ‚fond‘) a definuje se rámec podpory Společenství pro udržitelný rozvoj odvětví rybolovu, rybolovných oblastí a vnitrozemského rybolovu.“

5

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

6

Článek 52 nařízení č. 1198/2006, nadepsaný „Výše veřejné podpory“, stanoví:

„Maximální výše veřejné podpory je stanovena v tabulce v příloze II.“

7

Článek 54 tohoto nařízení, nadepsaný „Zákaz kumulace“, stanoví:

„Na výdaje spolufinancované z fondu se neposkytuje podpora z jiného finančního nástroje Společenství.“

8

Článek 55 uvedeného nařízení, nadepsaný „Způsobilost výdajů“, zní takto:

„1.   Výdaje jsou způsobilé pro příspěvek z fondu, jestliže byly skutečně uhrazeny příjemci mezi dnem předložení operačního programu [Evropské] [k]omisi nebo 1. lednem 2007, podle toho, co nastane dříve, a 31. prosincem 2015. Spolufinancované operace nesmějí být dokončeny přede dnem vzniku způsobilosti.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou být věcné příspěvky, odpisy a režijní náklady považovány za výdaje vynaložené příjemci při provádění operací, jsou-li splněny tyto podmínky:

[…]

4.   Pravidla pro způsobilost výdajů se stanoví na úrovni členských států, s výhradou výjimek stanovených v tomto nařízení. Vztahují se na veškeré výdaje vykázané v rámci operačního programu.

[…]“

9

Článek 59 nařízení č. 1198/2006, nadepsaný „Úkoly řídicího orgánu“, stanoví:

„Řídicí orgán operačního programu odpovídá za řízení a provádění operačního programu v souladu se zásadou řádného finančního řízení, a zejména:

[…]

[…]“

10

Článek 70 tohoto nařízení, nadepsaný „Řízení a kontrola“, stanoví:

„1.   Členské státy odpovídají za řízení a kontrolu operačních programů, zejména pomocí těchto opatření:

[…]“

11

Článek 78 uvedeného nařízení, nadepsaný „Výkaz výdajů“, v odstavci 1 stanoví:

„Všechny výkazy výdajů zahrnují pro každou prioritní osu a každý cíl celkovou výši způsobilých výdajů vynaložených příjemci při provádění operací a odpovídající příspěvek z veřejných zdrojů, který byl nebo má být vyplacen příjemcům v souladu s podmínkami pro příspěvek z veřejných zdrojů. Výdaje vynaložené příjemci musí být doloženy potvrzenými fakturami nebo účetními doklady stejné důkazní hodnoty. […]“

12

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (Úř. věst. 2014, L 149, s. 1) v čl. 128 odst. 1 stanoví:

„Aniž je dotčen čl. 129 odst. 2, nařízení (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006, (ES) č. 791/2007, (EU) č. 1255/2011 a článek 103 nařízení (ES) č. 1224/2009 se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2014.“

13

Článek 129 odst. 2 nařízení č. 508/2014 zní:

„Tímto nařízením není dotčeno pokračování ani změny dotčených projektů, včetně jejich úplného nebo částečného zrušení, až do jejich uzavření nebo pomoci schválené Komisí na základě nařízení (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006, (ES) č. 791/2007, (EU) č. 1255/2011 a článku 103 nařízení (ES) č. 1224/2009 nebo jakéhokoli jiného právního předpisu, který se na takovou pomoc ke dni 31. prosince 2013 vztahuje, a na tyto projekty nebo pomoc se nadále použijí uvedené předpisy.“

14

Článek 1:9 Regeling houdende regels inzake de verstrekking van subsidies door de Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit (Regeling LNV-subsidies) (nařízení o přiznávání dotací ministrem zemědělství, životního prostředí a kvality potravin) ze dne 14. února 2007, ve znění platném v době, kdy nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízení, nadepsaný „Podávání žádostí o přiznání dotace“, stanovil:

„[…]

2.   Žádost o přiznání dotace na projekt se podává spolu s plánem projektu, který obsahuje přinejmenším:

[…]

[…]“

15

Článek 1:13 tohoto nařízení, nadepsaný „Povinnosti příjemce dotace v rámci projektů“, uváděl:

„1.   V případě, že byla poskytnuta dotace na provedení projektu, provede příjemce dotace tento projekt v souladu s plánem projektu, který je nedílnou součástí rozhodnutí o přiznání dotace.

[…]

3.   Ministr může udělit svůj souhlas se změnou plánu projektu, k níž došlo v mezidobí, ledaže změna:

4.   V případě schválení podle odstavce 3 může ministr změnit rozhodnutí o přiznání dotace, jakož i povinnosti uložené příjemci dotace.

[…]“

16

Článek 1:15 uvedeného nařízení, nadepsaný „Dotovatelné a nedotovatelné náklady“, stanovil:

„1.   Následující náklady nejsou dotovatelné:

[…]

4.   K pravidlům stanoveným v tomto nařízení může ministr při stanovení [možnosti podání žádostí o dotace] podle článku 1:3 prvního pododstavce stanovit přesnější podmínky týkající se dotovatelných nákladů.

[…]“

17

Článek 4:33i tohoto nařízení, nadepsaný „Výše dotace“, obsažený v kapitole 4 téhož nařízení, nadepsané „Rybolov“, stanovil:

„1.   Dotace činí maximálně 60 % dotovatelných nákladů.

2.   Odchylně od odstavce 1 činí dotace maximálně 40 % způsobilých nákladů na projekty, jak jsou uvedeny ve skupině 2 a skupině 4 přílohy II nařízení č. 1198/2006.

[…]“

18

Společnost UMS, jež je dceřinou společností Nederlandse Vissersbond (nizozemská federace rybářů), koordinuje grantové projekty v odvětví rybolovu. Jeden z těchto projektů má za cíl podporu udržitelných investic zúčastněných fríských podniků, zabývajících se lovem krevet, do nově vyvinutého lovného zařízení zvaného seewing (dále jen „dotčený projekt“).

19

Na základě žádosti společnosti UMS, podané jménem nadace a devíti rybářských podniků, přiznal ministr rozhodnutím ze dne 17. srpna 2012 (dále jen „rozhodnutí o přiznání dotace“) dotaci v maximální výši 118056 eur pro tento projekt, odpovídající 60 % způsobilých nákladů. Tato částka pocházela z 50 % od Fríské provincie (Nizozemsko) a z 50 % z ERF.

20

Zbývající náklady, tj. náklady, které příjemci této dotace vynaložili, ale které nemohly být považovány za způsobilé náklady, jakož i zbývajících 40 % způsobilých nákladů, měly být financovány jiným způsobem příjemci uvedené dotace. Tyto zbývající náklady měly být původně financovány nadací a devíti výše uvedenými rybářskými podniky. Tato nadace, jakož i tři z těchto devíti rybářských podniků však ukončily svoji účast na dotčeném projektu. Za účelem pokračování v posledně uvedeném projektu se proto společnost UMS obrátila na Visserijbedrijf J. Seepma (dále jen „Seepma“) a VCU TCD BV (dále jen „VCU“), rybolovné podniky, které se již na tomto projektu podílely jako terénní odborník a jako dodavatel technologie seewing a které byly ochotny poskytnout finanční příspěvek. Podle rozhodnutí o přiznání dotace jsou přitom společnosti Seepma a VCU považovány za třetí osoby podílející se na projektu a nárok na dotaci má pouze šest zbylých rybářských podniků.

21

V praxi si společnost Seepma z faktur vystavených za poskytnuté služby jakožto terénní odborník odečetla částku odpovídající svému finančnímu příspěvku. Pohledávka společnosti UMS vůči společnosti Seepma, která vznikla v důsledku závazku posledně uvedené poskytnout finanční příspěvek, tak byla předmětem zápočtu oproti pohledávce společnosti Seepma vůči společnosti UMS z poskytnuté služby. Společnost UMS tak zaplatila společnosti Seepma částky nižší než náklady, které Seepma vynaložila na dotčený projekt. Pokud jde o společnost VCU, nebylo provedeno žádné započtení, ale byly vystaveny oddělené faktury týkající se dodání technologie seewing, které společnost UMS uhradila společnosti VCU, a finančního příspěvku společnosti VCU, který VCU uhradila UMS.

22

Ministr poté, co přiznal dotyčnou dotaci, poskytl na žádost UMS zálohu na základě faktur, které tato společnost předložila. Mezi tyto faktury patřily i faktury vystavené společností Seepma a určené UMS, které vedly k výše uvedenému započtení.

23

Dopisem ze dne 28. září 2015 požádala UMS ministra, aby v návaznosti na změnu financování upravil přehled rozpočtu a financování dotčeného projektu, který je nedílnou součástí rozhodnutí o přiznání dotace.

24

Rozhodnutím ze dne 20. ledna 2016 ministr tuto žádost zamítl s odůvodněním, že Seepma a VCU nejsou spolužadateli či spolupříjemci dotyčné dotace, nýbrž pouze partnery tohoto projektu. V této souvislosti ministr konstatoval, že příspěvek na financování takovými partnery nebo třetími osobami nemůže být dotován vzhledem k tomu, že tyto náklady nehradí žadatel o tuto dotaci. Podle ministra tak musí být příspěvek na financování uvedeného projektu jeho partnery nebo třetími osobami odečten od způsobilých nákladů, což vede ke snížení částky přiznané dotace.

25

Rozhodnutím ze dne 21. července 2016 doplnil ministr odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 20. ledna 2016 odkazem na čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, z něhož vyplývá, že náklady jsou způsobilé pouze v případě, že příjemce dotace je sám vynaložil a zaplatil.

26

Společnost UMS podala proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu u předkládajícího soudu, College van Beroep voor het Bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko). Tento soud uvádí, že ministr dříve zahrnoval finanční příspěvek třetích osob do způsobilých nákladů. Na základě informací od Komise však ministr své stanovisko změnil.

27

Uvedený soud si zaprvé klade otázku, zda se čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 použije na vztah mezi poskytovatelem dotace, tj. v projednávané věci ministrem, a příjemcem dotace, nebo zda se toto ustanovení týká pouze vztahu mezi Evropskou unií a dotyčným členským státem, přičemž v takovém případě by byla pro způsobilost dotčených nákladů na projekt rozhodující vnitrostátní právní úprava. Tato právní úprava přitom podle téhož soudu nestanoví, že náklady nejsou způsobilé z toho důvodu, že byly neseny třetí osobou.

28

V případě, že by Soudní dvůr odpověděl, že toto ustanovení je použitelné na vztah mezi poskytovatelem dotace a příjemcem, vyvstává zadruhé otázka, zda výdaje nesené třetí osobou, případně prostřednictvím započtení, mohou být považovány za výdaje, které byly skutečně uhrazeny příjemcem dotace ve smyslu tohoto čl. 55 odst. 1.

29

Zatřetí předkládající soud upřesňuje, že i když z odpovědí Soudního dvora vyplývá, že výklad článku 55 nařízení č. 1198/2006, který podal ministr, je správný, předkládající soud se rovněž bude muset vyjádřit k otázce, zda se lze právoplatně dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, jakož i vnitrostátní zásady právní jistoty za okolností, kdy ministr při poskytnutí zálohy konstatoval, že finanční příspěvky třetích osob představují způsobilé náklady, ale změnil své stanovisko z důvodu odlišného výkladu unijního práva ze strany Komise.

30

Za těchto podmínek se College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Úvodem je třeba uvést, že nařízení č. 1198/2006 bylo s účinností od 1. ledna 2014 zrušeno a nahrazeno nařízením č. 508/2014. Z článku 128 odst. 1 ve spojení s čl. 129 odst. 2 tohoto posledně uvedeného nařízení nicméně vyplývá, že nařízení č. 1198/2006 je nadále použitelné na schválené projekty, na které se ratione temporis vztahuje, až do jejich uzavření. Na projekt, který je předmětem sporu v původním řízení, se tudíž i nadále vztahuje posledně uvedené nařízení.

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 použije na vztah mezi takovým řídicím orgánem operačního programu, jako je ministr, a příjemcem dotace poskytnuté z ERF, takže toto ustanovení lze vůči němu namítat.

33

Pro účely odpovědi na tuto otázku je třeba připomenout, že podle čl. 288 druhého pododstavce SFEU je nařízení závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Ustanovení nařízení tak mají z důvodu své samotné povahy a funkce v systému pramenů unijního práva obecně ve vnitrostátních právních řádech bezprostřední účinek, aniž je nutné, aby vnitrostátní orgány přijaly prováděcí opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2018, Komise v. Dánsko, C‑541/16, EU:C:2018:251, bod 27 a citovaná judikatura).

34

Pokud to provedení některých ustanovení nařízení vyžaduje, mohou členské státy přijmout prováděcí opatření k nařízení, pokud tím nenaruší jeho přímou použitelnost, nezastřou jeho povahu aktu unijního práva a upřesní-li prostor pro uvážení, který jim uvedené nařízení svěřuje, za podmínky, že nepřekročí meze stanovené ustanoveními tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2018, Komise v. Dánsko, C‑541/16, EU:C:2018:251, body 27 a 28, jakož i citovaná judikatura).

35

S poukazem na příslušná ustanovení dotyčného nařízení vykládaná s přihlédnutím k cílům tohoto nařízení je třeba v tomto ohledu určit, zda tato ustanovení zakazují, ukládají či umožňují členským státům vydat určitá prováděcí opatření a zda – zejména v tomto posledně uvedeném případě – se dotčená opatření drží v rámci prostoru pro uvážení přiznaného každému členskému státu (rozsudek ze dne 12. dubna 2018, Komise v. Dánsko, C‑541/16, EU:C:2018:251, bod 29 a citovaná judikatura).

36

Je třeba rovněž připomenout, že vzhledem k tomu, že všechna ustanovení unijního práva splňují podmínky vyžadované k tomu, aby vyvolávala přímý účinek, jsou těmito ustanoveními vázány všechny orgány členských států, tedy nejen vnitrostátní soudy, ale rovněž všechny správní orgány včetně decentralizovaných orgánů, a tyto orgány jsou povinny tato ustanovení uplatňovat (rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 90 a citovaná judikatura).

37

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že jak správní orgány, tak vnitrostátní soudy, jež mají v rámci svých příslušných pravomocí aplikovat ustanovení unijního práva, mají povinnost zajistit plný účinek těchto ustanovení (rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 91 a citovaná judikatura).

38

Pokud jde o nařízení č. 1198/2006, je třeba poukázat na to, že podle čl. 70 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení odpovídají členské státy za řízení a kontrolu operačních programů, zejména v rozsahu, v němž zajišťují, aby řídicí a kontrolní systémy operačních programů byly zavedeny v souladu s články 57 až 61 tohoto nařízení.

39

V tomto ohledu z čl. 59 písm. b) uvedeného nařízení vyplývá, že řídicímu orgánu operačního programu přísluší kontrolovat, že výdaje vykázané příjemci byly skutečně vynaloženy a že jsou v souladu s předpisy unijního práva a vnitrostátními předpisy.

40

Pokud jde o pravidla pro způsobilost výdajů, čl. 55 odst. 4 nařízení č. 1198/2006 stanoví, že tato pravidla se stanoví na úrovni členských států, s výhradou výjimek stanovených v tomto nařízení. Článek 55 odst. 1 uvedeného nařízení, který stanoví, že výdaje jsou způsobilé pro příspěvek z fondu pouze tehdy, pokud byly skutečně uhrazeny příjemci mezi dnem předložení operačního programu Komisi nebo 1. lednem 2007, podle toho, co nastane dříve, a 31. prosincem 2015, představuje takovou výjimku. S výhradou použití takových odchylných pravidel unijního práva, jako je čl. 55 odst. 2 téhož nařízení, totiž tento čl. 55 odst. 1 brání tomu, aby výdaje, které nesplňují uvedené požadavky, byly považovány za způsobilé pro příspěvek z fondu.

41

Jestliže tedy podle čl. 55 odst. 4 nařízení č. 1198/2006 členským státům přísluší stanovit pravidla pro způsobilost výdajů, je prostor pro uvážení, který je jim přiznán, upraven v čl. 55 odst. 1 tohoto nařízení, který je z hlediska svého obsahu bezpodmínečný a dostatečně přesný, a splňuje tak podmínky požadované k tomu, aby měl přímý účinek.

42

Když čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 stanoví, že výdaje jsou způsobilé pro příspěvek z fondu, jestliže byly skutečně uhrazeny příjemci v období uvedeném v tomto ustanovení, tak jednoznačně stanoví požadavek, který není vázán na žádné prováděcí opatření v rámci diskreční pravomoci, a členským státům svěřuje prostor pro uvážení pouze v případech uvedených zejména v čl. 55 odst. 2 tohoto nařízení, které však nejsou v projednávané věci relevantní.

43

Pokud se tedy vykázané výdaje řídí článkem 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, je příslušný vnitrostátní orgán povinen požadovat, aby tyto výdaje byly skutečně uhrazeny příjemci ve smyslu tohoto ustanovení, přičemž musí přímo vycházet z tohoto ustanovení.

44

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na vztah mezi řídicím orgánem operačního programu a příjemcem dotace poskytnuté z fondu, takže toto ustanovení lze namítat vůči tomuto příjemci.

45

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda částka fakturovaná příjemci dotace poskytnuté z fondu a zaplacená tímto příjemcem může být považována za skutečně uhrazený výdaj ve smyslu čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, i když třetí osoba, která tuto částku fakturovala, rovněž poskytla finanční příspěvek na dotovaný projekt buď tím, že započetla svou pohledávku, kterou měla vůči uvedenému příjemci, oproti pohledávce tohoto příjemce vůči ní, která vznikla v důsledku závazku přijatého touto třetí osobou poskytnout příspěvek, nebo tím, že vystavila samostatnou fakturu.

46

Je třeba bez dalšího konstatovat, že znění čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 neumožňuje samo o sobě odpovědět na tuto otázku.

47

Podle tohoto ustanovení, a zejména s ohledem na použití slov „skutečně uhrazený“ lze totiž uvedené ustanovení vykládat tak, že pro určení způsobilosti výdaje musí být zohledněny veškeré finanční toky mezi příjemcem a jeho dodavatelem nebo poskytovatelem, takže je způsobilá pouze částka, kterou posledně uvedený fakturuje po odečtení finančního příspěvku, který tento dodavatel nebo poskytovatel poskytl. Na tento příspěvek je tedy nahlíženo jako na snížení ceny zboží nebo poskytnuté služby.

48

Znění čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 však může být rovněž chápáno v tom smyslu, že skutečnost, že existuje pohledávka dodavatele nebo poskytovatele vůči příjemci, a že tato pohledávka byla zaplacena tímto příjemcem, stačí k přijetí závěru o existenci „skutečně uhrazeného“ výdaje, aniž by v tomto ohledu byla relevantní skutečnost, že byl současně poskytnut finanční příspěvek.

49

Z ustálené judikatury Soudního dvora však vyplývá, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, EU:C:2005:362, bod 41, jakož i citovaná judikatura; ze dne 24. června 2014, Parlament v. Rada, C‑658/11, EU:C:2014:2025, bod 51, a ze dne 19. září 2019, Gesamtverband Autoteile-Handel, C‑527/18, EU:C:2019:762, bod 30).

50

Pokud jde o kontext, do něhož je zasazen čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, je třeba podotknout, že kromě případu uvedeného v článku 54 tohoto nařízení, podle kterého se na výdaje spolufinancované z fondu neposkytuje podpora z jiného finančního nástroje Unie, nebrání uvedené nařízení příjemci dotace poskytnuté z fondu přijímat příspěvky od třetích osob, pomocí kterých platí výdaje spojené s dotyčným projektem.

51

Na rozdíl od toho, co zohledňuje předkládající soud, z článku 52 nařízení č. 1198/2006 nelze zejména vyvodit, že projekt může být financován pouze z veřejných podpor a vlastních zdrojů příjemců dotací poskytnutých z fondu. Cílem tohoto článku je totiž pouze omezit celkovou výši veřejného příspěvku, aniž jsou dotčeny způsoby financování dotyčného projektu.

52

Kromě toho nařízení č. 1198/2006 nikterak nepodmiňuje způsobilost výdajů způsobem financování daného projektu, takže způsoby zvolené příjemcem takových dotací za účelem financování svých výdajů nemají vliv na to, zda jsou tyto výdaje způsobilé pro příspěvek z fondu. Skutečnost, že třetí osoba poskytne finanční příspěvek, tak není jako taková relevantní pro určení výše výdajů skutečně uhrazených uvedeným příjemcem ve smyslu čl. 55 odst. 1 tohoto nařízení.

53

Jakýkoliv jiný výklad by byl v rozporu s cíli sledovanými nařízením č. 1198/2006, jelikož z bodu 16 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že je třeba, aby se co nejvíce upřednostňovalo využití soukromých zdrojů financování a aby bylo podporováno využívání diverzifikovaných finančních zdrojů.

54

Za těchto podmínek skutečnost, že existuje pohledávka dodavatele nebo poskytovatele vůči příjemci dotace poskytnuté z fondu a že tato pohledávka byla tímto příjemcem zaplacena, stačí k přijetí závěru o existenci „skutečně uhrazeného“ výdaje ve smyslu čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, aniž by byla relevantní okolnost, že tato třetí osoba rovněž poskytla finanční příspěvek na dotovaný projekt.

55

V tomto kontextu jsou irelevantní způsoby, jakými byl dotyčný finanční příspěvek poskytnut. Tento finanční příspěvek mohl být poskytnut zejména odečtením od částky fakturované uvedenému příjemci, přičemž pohledávka uvedeného příjemce vůči třetí osobě, která vznikla v důsledku závazku přijatého posledně uvedenou, byla předmětem započtení oproti pohledávce této třetí osoby vůči příjemci z dodání zboží nebo poskytnutí služby. Jak vyžaduje čl. 78 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, každý výdaj a příspěvek však musí být řádně doložen potvrzenými fakturami nebo účetními doklady stejné důkazní hodnoty, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

56

V tomto ohledu přísluší tomuto soudu prostřednictvím dokladů, které mu byly předloženy, zejména zkoumat, zda se skutečně jedná o příspěvek na financování dotyčného projektu, který nemá vliv na výši skutečně uhrazených výdajů ve smyslu čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006, nebo zda se ve skutečnosti jedná o slevu z ceny zboží nebo poskytnuté služby, což vede ke snížení výdajů skutečně uhrazených příjemcem dotace poskytnuté z ERF.

57

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 55 odst. 1 nařízení č. 1198/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že částka fakturovaná příjemci dotace poskytnuté z ERF a zaplacená tímto příjemcem může být považována za skutečně uhrazený výdaj ve smyslu tohoto ustanovení, i když třetí osoba, která tuto částku fakturovala, rovněž poskytla finanční příspěvek na dotovaný projekt buď tím, že započetla pohledávku, kterou měla vůči příjemci, oproti pohledávce tohoto příjemce vůči ní, která vznikla v důsledku závazku přijatého touto třetí osobou poskytnout příspěvek, nebo tím, že vystavila samostatnou fakturu, za podmínky, že dotyčný výdaj a příspěvek jsou řádně doloženy potvrzenými fakturami nebo účetními doklady stejné důkazní hodnoty, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

58

S ohledem na odpověď poskytnutou na druhou otázku není namístě odpovídat na třetí otázku.

59

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: