–

za Föreningen Svenska Tonsättares Internationella Musikbyrå u.p.a. (Stim) a Svenska artisters och musikers intresseorganisation ek. för. (SAMI), P. Sandeem a D. Eklöfem, advokater,

–

za Fleetmanager Sweden AB S. Hallbäckem, S. Wendénem, J. Åbergem a U. Dahlberg, advokater,

–

za Nordisk Biluthyrning AB J. Åbergem, C. Nothnagel a M. Bruder, advokater,

–

za Evropskou komisi K. Simonssonem, jakož i J. Samnadda, E. Ljung Rasmussen a G. Tolstoy, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230), jakož i čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. 2006, L 376, s. 28).

2

Tato žádost byla předložena v rámci dvou sporů, a sice sporu mezi Föreningen Svenska Tonsättares Internationella Musikbyrå u.p.a. (Stim) (švédská organizace pro správu autorských práv hudebních skladatelů a jejich vydavatelů) a společností Fleetmanager Sweden AB (dále jen „Fleetmanager“) a sporu mezi Svenska artisters och musikers intresseorganisation ek. för. (SAMI) (švédská organizace pro správu práv souvisejících s autorským právem výkonných umělců) a společností Nordisk Biluthyrning AB (dále jen „NB“), týkajících se kvalifikace pronájmu motorových vozidel vybavených radiopřijímači z hlediska autorského práva.

3

Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala v Ženevě dne 20. prosince 1996 Smlouvu WIPO o právu autorském (dále jen „WCT“), která byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208) a ve vztahu k Evropské unii vstoupila v platnost dne 14. března 2010 (Úř. věst. 2010, L 32, s. 1).

4

Článek 8 WCT, nadepsaný „Právo na sdělování veřejnosti“, stanoví:

„Bez újmy práv podle článků 11 odst. 1 bodu (ii), 11bis odst. 1 bodů (i) a (ii), 11ter odst. 1 bodu (ii), 14 odst. 1 bodu (ii) a 14bis odst. 1 Bernské úmluvy, mají autoři literárních a uměleckých děl výlučné právo udílet svolení k jakémukoli sdělování svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky, včetně zpřístupňování svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý může mít přístup k těmto dílům na místě a v čase podle své individuální volby.“

5

Společná prohlášení týkající se WCT byla přijata diplomatickou konferencí dne 20. prosince 1996.

6

Společné prohlášení týkající se článku 8 uvedené smlouvy zní takto:

„Rozumí se, že pouhé provozování hmotného zařízení k umožnění nebo uskutečnění sdělování samo o sobě není totéž co sdělování ve smyslu této smlouvy nebo Bernské úmluvy. […]“

7

Bod 27 odůvodnění směrnice 2001/29 zní následovně:

„Pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice.“

8

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, stanoví:

„1.   Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

[…]

3.   Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 se nevyčerpají žádným sdělením veřejnosti nebo zpřístupněním veřejnosti podle tohoto článku.“

9

Článek 8 směrnice 2006/115, nadepsaný „Vysílání a sdělování veřejnosti“, v odstavci 2 stanoví:

„Členské státy stanoví právo, kterým se zajistí, že uživatel zaplatí jedinou spravedlivou odměnu, pokud je užito zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu k bezdrátovému vysílání nebo jakémukoliv jinému sdělování veřejnosti, a že tato odměna bude rozdělena mezi dotčené výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. Pokud nedojde mezi výkonnými umělci a výrobci zvukových záznamů k dohodě, mohou členské státy stanovit podmínky pro rozdělování uvedené odměny mezi ně.“

10

Upphovrättslagen (1960: 279) [zákon (1960: 279) o autorském právu, dále jen „zákon z roku 1960“] provedl směrnici 2001/29 do švédského práva. Článek 2 tohoto zákona upravuje výlučné právo autorů rozmnožovat svá díla a zpřístupnit je veřejnosti v návaznosti na „sdělování“ díla veřejnosti (třetí pododstavec bod 1) nebo jeho ztvárnění (třetí pododstavec bod 2).

11

Články 45 a 46 zákona z roku 1960 upravují práva související s autorským právem výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů a filmů.

12

Podle článku 47 tohoto zákona, kterým se provádí čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, mohou být zvukové záznamy předmětem veřejného vysílání nebo sdělování veřejnosti, ledaže k tomuto sdělování dojde takovým způsobem, že jednotlivci mají přístup ke zvukovému záznamu z místa a v době, kterou si sami zvolí. Za takové použití mají výrobci a výkonní umělci, jejichž výkony jsou na nahrávce zaznamenány, nárok na spravedlivou odměnu.

13

Společnosti Fleetmanager a NB jsou společnosti pronajímající motorová vozidla se sídlem ve Švédsku. Přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatele nabízejí vozidla vybavená radiopřijímačem k pronájmu po dobu nepřesahující 29 dní, což se podle vnitrostátního práva považuje za krátkodobý pronájem.

14

Ve sporu mezi organizací Stim a společností Fleetmanager, který byl předložen tingsrätt (soud prvního stupně, Švédsko), organizace Stim navrhla, aby této společnosti bylo uloženo zaplatit jí částku 369450 švédských korun (SEK) (přibližně 34500 eur) navýšenou o úroky z důvodu porušení autorského práva. Stim tvrdila, že společnost Fleetmanager tím, že třetím osobám, a sice společnostem pronajímajícím motorová vozidla, dala koncovým zákazníkům k dispozici ke krátkodobému pronájmu motorová vozidla vybavená radiopřijímači, přispěla k porušování autorského práva ze strany těchto společností, které zpřístupnily hudební díla veřejnosti, aniž k tomu měly oprávnění.

15

Soud prvního stupně měl za to, že pronájem vozidel vybavených radiopřijímači představuje „sdělování“ hudebních děl veřejnosti ve smyslu zákona z roku 1960 a je opodstatněné hradit autorům těchto děl náhradu. Měl však rovněž za to, že se společnost Fleetmanager nepodílela na tomto porušení autorského práva, takže byla žaloba podaná Stim zamítnuta. Tento rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Stim proti uvedenému rozsudku podala kasační opravný prostředek k Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko).

16

Ve sporu mezi organizací SAMI a společností NB podala společnost NB žalobu k Patent- och marknadsdomstolen (soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti, Švédsko) směřující k tomu, aby bylo rozhodnuto, že není povinna platit společnosti SAMI poplatky za užívání zvukových záznamů za období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2016 z důvodu, že vozidla, která pronajímá fyzickým osobám a podnikatelům, jsou vybavena radiopřijímači a přehrávači CD.

17

Soud, jemuž byl spor předložen, měl za to, že zákon z roku 1960 má být vykládán v souladu se směrnicí 2001/29 a podle judikatury Soudního dvora užití zvukového záznamu stanovené v čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 odpovídá „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Rovněž konstatoval, že společnost NB poskytnutím radiopřijímačů v pronajatých vozidlech umožnila osobám v uvedených vozidlech poslech zvukových záznamů, a je tedy třeba na něj nahlížet jako na „sdělování“. Kromě toho měl tento soud za to, že byla rovněž splněna ostatní kritéria zakládající „sdělování veřejnosti“. V důsledku toho rozhodl, že společnost NB musí organizaci SAMI poskytnout náhradu a zamítl žalobu podanou společností NB. Tento rozsudek byl zrušen v odvolacím řízení před Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud se sídlem ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti, Švédsko). SAMI podala proti rozsudku odvolacího soudu kasační opravný prostředek k Högsta domstolen (Nejvyšší soud).

18

Za těchto podmínek se Högsta domstolen (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Po přednesení stanoviska generálního advokáta organizace Stim a SAMI podáním doručeným kanceláři Soudního dvora dne 6. února 2020 navrhly, aby bylo nařízeno znovuotevření ústní části řízení.

20

Na podporu svého návrhu tvrdí, že jak vyplývá z bodů 39, 52 a 53 stanoviska generálního advokáta, některé skutečnosti, které se v podstatě týkají rozlišování mezi soukromou a veřejnou sférou za účelem určení, zda se jedná o „sdělování veřejnosti“, mohly být nesprávně pochopeny. Proto je možné, že věc nebyla Soudnímu dvoru dostatečně objasněna.

21

Je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Köln-Aktienfonds Deka, C‑156/17, EU:C:2020:51, bod 31 a citovaná judikatura).

22

Kromě toho z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že Soudní dvůr může bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo také na návrh účastníků řízení nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 83 svého jednacího řádu, pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna nebo že věc musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán. Naproti tomu statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád nedávají účastníkům řízení možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (rozsudek ze dne 30. ledna 2020, Köln-Aktienfonds Deka, C‑156/17, EU:C:2020:51, bod 32 a citovaná judikatura).

23

V projednávaném případě návrh na znovuotevření ústní části řízení podaný organizacemi Stim a SAMI směřuje k tomu, aby jim umožnil odpovědět na konstatování provedená generálním advokátem v jeho stanovisku.

24

Kromě toho dospěl Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta k závěru, že disponuje všemi poznatky nezbytnými pro zodpovězení otázek položených předkládajícím soudem a veškeré argumenty nezbytné pro rozhodnutí věci byly účastníky řízení projednány.

25

Za těchto podmínek není důvodné nařizovat znovuotevření ústní části řízení.

26

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 musí být vykládány v tom smyslu, že pronájem motorových vozidel vybavených radiopřijímači představuje sdělování veřejnosti ve smyslu těchto ustanovení.

27

Tato otázka vyvstává v rámci sporů týkajících se jednak existence neoprávněného sdělování hudebních děl veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 společnostmi pronajímajícími vozidla vybavená radiopřijímači, a jednak možnosti organizace pro kolektivní správu práv souvisejících s autorským právem výkonných umělců požadovat od těchto společností spravedlivou odměnu, pokud pronájem těchto vozidel představuje sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.

28

Je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora platí, že vzhledem k tomu, že unijní zákonodárce nevyjádřil odlišnou vůli, musí být výraz „sdělování veřejnosti“ použitý v obou výše uvedených ustanoveních vykládán tak, že má stejný význam [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. března 2012, Phonographic Performance (Ireland), C‑162/10, EU:C:2012:141, body 49 a 50, jakož i ze dne 16. února 2017, Verwertungsgesellschaft Rundfunk, C‑641/15, EU:C:2017:131, bod 19 a citovaná judikatura].

29

Kromě toho musí být uvedený výraz vykládán ve světle odpovídajících pojmů obsažených v právních předpisech mezinárodního práva a takovým způsobem, aby s nimi byl nadále slučitelný, a to rovněž s přihlédnutím ke kontextu, v němž jsou takové pojmy použity, a k účelu sledovanému příslušnými ustanoveními mezinárodních smluv v oblasti duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, bod 189, jakož i ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, body 51 až 56).

30

Podle ustálené judikatury zahrnuje pojem „sdělování veřejnosti“ dva kumulativní prvky, a sice „sdělování“ díla a sdělování tohoto díla „veřejnosti“ (rozsudky ze dne 16. března 2017, AKM, C‑138/16, EU:C:2017:218, bod 22; ze dne 7. srpna 2018, Renckhoff, C‑161/17, EU:C:2018:634, bod 19 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 61 a citovaná judikatura).

31

Pro účely určení, zda pronájem vozidel vybavených radiopřijímači představuje sdělování ve smyslu směrnic 2001/29 a 2006/115, je třeba provést individuální posouzení s ohledem na několik doplňujících kritérií, která nejsou autonomní povahy a navzájem spolu souvisí. Tato kritéria musí být mimoto použita jak individuálně, tak ve vzájemném spojení, jelikož se v různých konkrétních situacích mohou vyskytovat s velmi proměnlivou intenzitou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2017, Stichting Brein, C‑610/15, EU:C:2017:456, bod 25 a citovaná judikatura).

32

Mezi těmito kritérii Soudní dvůr zdůraznil nepominutelnou úlohu uživatele a vědomou povahu jeho zásahu. Jednání tohoto uživatele totiž představuje sdělování, pokud tento uživatel při plné znalosti důsledků svého jednání zprostředkuje svým zákazníkům přístup k chráněnému dílu, a zejména pokud by bez takového zprostředkování tito zákazníci nemohli šířeného díla využít, nebo by jej mohli využít jen stěží [zejména viz rozsudky ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, bod 82 a citovaná judikatura; ze dne 15. března 2012, Phonographic Performance (Ireland), C‑162/10, EU:C:2012:141, bod 31, jakož i ze dne 14. června 2017, Stichting Brein, C‑610/15, EU:C:2017:456, bod 26 a citovaná judikatura].

33

Z bodu 27 odůvodnění směrnice 2001/29, který v podstatě přebírá společné prohlášení týkající se článku 8 WCT, přitom vyplývá, že „pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice“.

34

Tak je tomu v případě poskytování radiopřijímače zabudovaného do pronajatého motorového vozidla, jenž umožňuje bez jakéhokoli dalšího zásahu ze strany společnosti zabývající se pronájmem vozidel zachytit pozemní rozhlasové vysílání dostupné v oblasti, kde se vozidlo nachází, jak v podstatě rovněž uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska.

35

Takové dodání, jako je dodání uvedené v předchozím bodě, se liší od sdělování, jímž poskytovatelé služeb vědomě zprostředkovávají svým zákazníkům chráněná díla prostřednictvím záměrného zpřístupnění signálu pomocí televizních nebo rozhlasových přijímačů, které umístili ve svém zařízení (rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 47 a 54, jakož i citovaná judikatura).

36

V důsledku toho je třeba konstatovat, že tím, že společnosti zabývající se pronájmem vozidel poskytující veřejnosti vozidla vybavená radiopřijímači, neuskutečňují „sdělování“ chráněných děl veřejnosti.

37

Tento výklad nemůže být zpochybněn argumentem, podle kterého společnosti pronajímající vozidla poskytují svým zákazníkům prostory, které organizace Stim a SAMI kvalifikují jako „veřejné“, a sice kabiny pronajímaných vozidel, v nichž lze využít předměty ochrany prostřednictvím radiopřijímačů, jimiž jsou tato vozidla vybavena. Poskytování takového prostoru, stejně jako poskytování samotných radiopřijímačů, totiž nepředstavuje sdělování. Z judikatury Soudního dvora ostatně vyplývá, že soukromá nebo veřejná povaha místa sdělování je bezvýznamná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, bod 50).

38

Za těchto podmínek není třeba zkoumat, zda takové zpřístupnění musí být považováno za sdělování „veřejnosti“.

39

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 musí být vykládány v tom smyslu, že pronájem motorových vozidel vybavených radiopřijímači nepředstavuje sdělování veřejnosti ve smyslu těchto ustanovení.

40

S ohledem na odpověď na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

41

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, jakož i čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem musí být vykládány v tom smyslu, že pronájem motorových vozidel vybavených radiopřijímači nepředstavuje sdělování veřejnosti ve smyslu těchto ustanovení.