–

za SF V. J. de Grootem a H. Mengerem, daňoví poradci,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. L. Noort, jako zmocněnkyněmi,

–

za řeckou vládu E.-M. Mamouna, jako zmocněnkyní,

–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi M. van Beekem a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012 (Úř. věst. 2012, L 149, s. 4) (dále jen „nařízení č. 883/2004“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi SF a inspecteur van de Belastingdienst (inspektor daňové správy, Nizozemsko, dále jen „inspektor“) ve věci účasti SF v nizozemském všeobecném systému sociálního zabezpečení v době mezi 13. srpnem a 31. prosincem 2013.

3

Hlava II nařízení č. 883/2004 obsahuje pravidla pro určení použitelných právních předpisů sociálního zabezpečení a zahrnuje články 11 až 16 tohoto nařízení.

4

Podle článku 11 téhož nařízení, nadepsaného „Obecná pravidla“, platí:

„1.   Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Tyto právní předpisy se určí v souladu s touto hlavou.

[…]

3.   S výhradou článků 12 až 16 se:

4.   Pro účely této hlavy se považuje činnost zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné obvykle vykonávaná na námořní lodi plující pod vlajkou některého členského státu za činnost vykonávanou v uvedeném členském státě. Avšak na osobu zaměstnanou na námořní lodi plující pod vlajkou některého členského státu a odměňovanou za tuto činnost podnikem nebo osobou, jejíž sídlo nebo místo podnikání je v jiném členském státě, se vztahují právní předpisy posledně zmíněného členského státu, jestliže v něm bydlí. […]

[…]“

5

Články 12 až 16 nařízení č. 883/2004 upravují zvláštní pravidla použitelná na vyslané osoby (článek 12), osoby vykonávající činnost ve dvou nebo více členských státech (článek 13), osoby, které si zvolily dobrovolné pojištění nebo dobrovolné pokračující pojištění (článek 14), pomocné zaměstnance Evropských společenství (článek 15), jakož i výjimky z článků 11 až 15 uvedeného nařízení (článek 16).

6

SF, lotyšský státní příslušník s bydlištěm v Lotyšsku, byl v době od 13. srpna 2013 do 31. prosince 2013 zaměstnán jako stevard u společnosti Oceanwide Offshore Services B. V., která má sídlo v Nizozemsku.

7

Tuto činnost vykonával na námořní lodi plující pod bahamskou vlajkou, která se v průběhu tohoto období nacházela na německé části kontinentálního šelfu Severního moře.

8

Nizozemské daňové orgány vydaly vůči SF daňový výměr za finanční rok 2013 týkající se daně z příjmů a příspěvků na sociální zabezpečení. V návaznosti na odvolání, které proti tomuto výměru podal SF, jej inspektor ponechal v platnosti pouze v rozsahu, v němž byl SF prohlášen za dlužníka příspěvků do nizozemského systému sociálního zabezpečení za období mezi 13. srpnem a 31. prosincem 2013.

9

SF podal proti rozhodnutí inspektora žalobu u rechtbank Zeeland-West-Brabant (soud pro Zeeland-West- Brabant, Nizozemsko), v níž tvrdil, že pod uvedený systém nespadá.

10

Vzhledem k tomu, že tento soud měl pochybnosti o jemu položené otázce, zda byl SF skutečně povinen tyto příspěvky odvést, rozhodl se položit předběžné otázky Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska).

11

Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) je toho názoru, že výdělečná činnost SF během předmětného období nemůže být sice považována za činnost vykonávanou na území členského státu Unie, ale že k tomuto území existuje dostatečně úzká vazba, což znamená, že v projednávaném případě má být použito nařízení č. 883/2004. Uvedený soud má rovněž za to, že SF spadá do oblasti osobní působnosti tohoto nařízení.

12

Situace, jíž se vyznačuje spor probíhající před rechtbank Zeeland-West-Brabant (soud pro Zeelande- West-Brabant), v níž je zaměstnanecká činnost dotyčného pracovníka vykonávána na námořní lodi plující pod vlajkou třetího státu, nespadá podle uvedeného soudu do působnosti čl. 11 odst. 3 písm. a) až d) ani do působnosti čl. 11 odst. 4 nařízení č. 883/2004.

13

Taková situace však může podle jeho názoru spadat do působnosti čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004, který stanoví, že na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písm. a) až d) tohoto článku 11 odst. 3, se vztahují právní předpisy členského státu bydliště.

14

Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že před ním byl vznesen argument, že se čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 nepoužije na takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, jelikož z dokumentu Komise nazvaného Notes explicatives sur la modernisation de la coordination en matière de sécurité sociale – Règlements (CE) no 883/2004 et (CE) no 987/2009 [Vysvětlivky k aktualizaci koordinace v oblasti sociálního zabezpečení – nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009] z ledna 2011 vyplývá, že se toto ustanovení použije pouze na ekonomicky neaktivní osoby.

15

Uvedený soud má však za to, že tento výklad nevyplývá ze znění dotčeného ustanovení, které obsahuje obecně formulovanou kolizní normu, jež se použije, není-li stanoveno jinak, na jiné osoby, než jsou osoby uvedené v čl. 11 odst. 3 písm. a) až d) a v článcích 12 až 16 nařízení č. 883/2004.

16

U předkládajícího soudu bylo rovněž tvrzeno, že ačkoli se čl. 11 odst. 3 písm. a) a čl. 11 odst. 4 nařízení č. 883/2004 nepoužijí přímo, musí se použít analogicky a vést k určení práva členského státu, v němž má sídlo zaměstnavatel, jak Soudní dvůr podobně rozhodl v rozsudcích ze dne 29. června 1994, Aldewereld (C‑60/93, EU:C:1994:271) a ze dne 19. března 2015, Kik (C‑266/13, EU:C:2015:188), pokud jde o ustanovení nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úř. věst. 2005, L 117, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1408/71“). Uvedený soud má nicméně za to, že systém kolizních norem zavedený nařízením č. 883/2004 je úplnější a neobsahuje mezery, takže v projednávaném případě není nezbytné z uvedené judikatury vycházet.

17

Předkládající soud je nicméně toho názoru, že přetrvávají pochybnosti o výkladu ustanovení nařízení č. 883/2004 pro účely určení právních předpisů použitelných v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení.

18

Vzhledem k těmto úvahám se Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Na právní předpisy kterého členského státu odkazuje nařízení č. 883/2004 v situaci, kdy dotyčná osoba a) bydlí v Lotyšsku, b) je lotyšským státním příslušníkem, c) je zaměstnána u zaměstnavatele usazeného v Nizozemsku, d) pracuje jako námořník, e) svoji práci vykonává na palubě námořní lodi plující pod bahamskou vlajkou a f) tuto činnost vykonává mimo území Evropské unie?“

19

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 vykládán v tom smyslu, že taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy určitá osoba pracuje pro zaměstnavatele se sídlem v některém členském státě jako námořník na lodi plující pod vlajkou třetího státu a nacházející se mimo území Evropské unie, zároveň si však zachovala bydliště v členském státě původu, spadá do působnosti tohoto ustanovení, takže použitelnou vnitrostátní právní úpravou je právní úprava členského státu bydliště této osoby.

20

Úvodem je třeba připomenout, že pokud určitá osoba spadá do osobní působnosti nařízení č. 883/2004 vymezené v jeho článku 2, použije se v zásadě pravidlo jednotnosti zakotvené v čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení a použitelné vnitrostátní právní předpisy se určí podle ustanovení hlavy II uvedeného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, Kik, C‑266/13, EU:C:2015:188, bod 47 a citovaná judikatura, jakož i rozsudek ze dne 25. října 2018, Walltopia, C‑451/17, EU:C:2018:861, bod 42 a citovaná judikatura).

21

V projednávaném případě vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, že SF si během období dotčeného ve věci v původním řízení zachoval bydliště v členském státě původu, tedy Lotyšsku, zároveň však pracoval jako námořník pro zaměstnavatele se sídlem v jiném členském státě, a to Nizozemsku, na námořní lodi plující pod vlajkou třetího státu, která se nacházela mimo území Unie.

22

V této souvislosti již Soudní dvůr judikoval, že pouhá okolnost, že k výkonu činností pracovníka dochází mimo území Unie, nestačí k nepoužití unijních právních norem týkajících se volného pohybu pracovníků, a zejména nařízení č. 883/2004, pokud si pracovní poměr zachovává dostatečně úzkou vazbu k tomuto území (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, Kik, C 266/13, EU:C:2015:188, bod 42 a citovaná judikatura).

23

Podle judikatury Soudního dvora vyplývá dostatečně úzká vazba mezi dotčeným pracovním poměrem a územím Unie zejména z okolnosti, že občan Unie, který má bydliště v členském státě, byl zaměstnán podnikem usazeným v jiném členském státě, na jehož účet vykonává činnost (rozsudek ze dne 19. března 2015, Kik, C‑266/13, EU:C:2015:188, bod 43 a citovaná judikatura).

24

Jak shledal předkládající soud, z této skutečnosti vyplývá, že byť v projednávaném případě vykonával SF činnost mimo území Unie, zachovává si dotčený pracovní poměr dostatečně úzkou vazbu k tomuto území, jelikož si během předmětného období zachoval bydliště v Lotyšsku a sídlo jeho zaměstnavatele se nacházelo v Nizozemsku.

25

Taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení musí tedy spadat do působnosti nařízení č. 883/2004 a vnitrostátní právní předpisy použitelné ve věci v původním řízení musí být z tohoto důvodu určeny podle ustanovení hlavy II uvedeného nařízení.

26

V projednávaném případě je nesporné, že se na takovou osobu, jako je SF, nevztahují zvláštní pravidla upravená v článcích 12 až 16 nařízení č. 883/2004, která se týkají vyslaných osob, osob vykonávajících činnost ve dvou nebo více členských státech, osob, které si zvolily dobrovolné pojištění nebo dobrovolné pokračující pojištění, či pomocných zaměstnanců Evropských společenství.

27

Dotyčný nespadá ani pod situace uvedené v bodech a) až d) čl. 11 odst. 3 nařízení č. 883/2004, které se vztahují na osoby vykonávající zaměstnání v členském státě, na úředníky, osoby pobírající dávky v nezaměstnanosti nebo osoby odvedené nebo znovu povolané do vojenské nebo civilní služby v některém členském státě.

28

Vzhledem k tomu, že SF pracuje jako námořník na lodi plující pod vlajkou třetího státu, nevztahuje se na něj ani obecné pravidlo obsažené v čl. 11 odst. 4 nařízení č. 883/2004, které pro námořníky určuje použití právních předpisů členského státu vlajky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2015, Kik, C‑266/13, EU:C:2015:188, bod 56).

29

Pokud jde o otázku, zda se čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 použije na takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 15. října 2014, Hoštická a další, C‑561/13, EU:C:2014:2287, bod 29 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 19. září 2018, González Castro, C‑41/17, EU:C:2018:736, bod 39 a citovaná judikatura), přičemž informace relevantní pro jeho výklad může poskytnout i historie vzniku tohoto ustanovení (rozsudek ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 50, jakož i citovaná judikatura).

30

Z článku 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 vyplývá, že „se na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písmena a) až d) vztahují právní předpisy členského státu bydliště, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, která jí zaručují dávky podle právních předpisů jednoho nebo více členských států“.

31

Jak zdůraznil generální advokát v bodech 34 a 35 svého stanoviska, z gramatického výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že unijní normotvůrce použil obecné výrazy, a to zejména „na jinou osobu“, jakož i „aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení“, aby propůjčil tomuto čl. 11 odst. 3 písm. e) povahu zbytkové normy, která má zahrnovat všechny osoby nacházející se v situaci, jež není specificky upravena jinými ustanoveními uvedeného nařízení, a aby zavedl úplný systém pro určení rozhodného práva.

32

Znění tohoto ustanovení navíc neomezuje jeho působnost na ekonomicky neaktivní osoby.

33

Stran cílů sledovaných nařízením č. 883/2004 je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury tvoří ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004, mezi něž patří jeho články 11 až 16, úplný a jednotný systém kolizních norem, jejichž cílem je nejen zamezení současnému použití vnitrostátních právních předpisů více členských států a komplikacím, které z toho mohou vyplývat, ale zároveň zabránění tomu, aby osoby, které spadají do působnosti tohoto nařízení, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení v důsledku neexistence právních předpisů, které by se na ně vztahovaly (rozsudky ze dne 14. června 2016, Komise v. Spojené království,C‑308/14, EU:C:2016:436, bod 64, jakož i ze dne 25. října 2018, Walltopia, C‑451/17, EU:C:2018:861, bod 41 a citovaná judikatura).

34

Pokud jde konkrétně o čl. 11 odst. 3 nařízení č. 883/2004, Soudní dvůr rozhodl, že jeho účelem je určit vnitrostátní právní předpisy vztahující se na osoby, které se nacházejí v některé ze situací uvedených v písmenech a) až e) uvedeného čl. 11 odst. 3, s výhradou článků 12 až 16 tohoto nařízení (rozsudek ze dne 25. října 2018, Walltopia, C‑451/17, EU:C:2018:861, bod 43 a citovaná judikatura).

35

Je pravda, že Soudní dvůr rozhodl, že se čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 vztahuje zejména na ekonomicky neaktivní osoby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Komise v. Spojené království,C‑308/14, EU:C:2016:436, bod 63).

36

Jak nicméně uvedl generální advokát v bodech 44 a 45 svého stanoviska, restriktivní výklad čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004, který by omezil oblast působnosti tohoto ustanovení výlučně na ekonomicky neaktivní osoby, by mohl zbavit osoby, které nespadají pod případy uvedené v bodech a) až d) tohoto čl. 11 odst. 3 ani pod ostatní ustanovení nařízení č. 883/2004, ochrany v oblasti sociálního zabezpečení v důsledku neexistence právních předpisů, které by se na ně vztahovaly.

37

Pokud jde o historii vzniku čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004, který zapadá do kontextu aktualizace a zjednodušení pravidel obsažených v nařízení č. 1408/71, je třeba poznamenat, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, že toto ustanovení nahradilo čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, který stanovil, že „osoba, která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště“.

38

V tomto ohledu je nutno připomenout, že článek 13 nařízení č. 1408/71, a konkrétně jeho odst. 2 písm. f), byl vykládán široce, aby zohlednil cíl sledovaný právní úpravou, jejíž je součástí, který spočívá v zamezení tomu, aby osoby, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení z důvodu, že by se na ně nevztahovala žádná právní úprava (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 1998, Kuusijärvi, C‑275/96, EU:C:1998:279, bod 40).

39

Článek 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 sleduje přitom stejný cíl a vzhledem k tomu, že je formulován šířeji než čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, jelikož se vztahuje výslovně na osoby nacházející se v situaci, která nespadá pod jiná ustanovení uvedeného nařízení, nemůže být vykládán restriktivně.

40

Článek 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 musí být tedy vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na všechny osoby, které nespadají pod body a) až d) tohoto ustanovení, a nikoli jen na osoby, které jsou ekonomicky neaktivní.

41

Jak uvedl generální advokát v bodě 50 svého stanoviska, tento výklad nemůže být zpochybněn vysvětlivkami Komise uvedenými v bodě 14 tohoto rozsudku a Praktickým průvodcem použitelnými právními předpisy v Evropské unii (EU), Evropském hospodářském prostoru (EHP) a ve Švýcarsku, vypracovaným a schváleným Správní komisí pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení, který byl zveřejněn v prosinci 2013. Tyto dokumenty sice představují užitečné nástroje pro výklad nařízení č. 883/2004, nejsou však právně závazné, a Soudní dvůr jimi tedy není při výkladu tohoto nařízení vázán.

42

S ohledem na výše uvedené spadá taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, pod čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004, který stanoví, že se použije právní úprava členského státu bydliště dotyčné osoby.

43

Toto konstatování nelze zpochybnit okolností, na kterou poukázala při jednání nizozemská vláda, že některé členské státy podřizují účast dotyčné osoby ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení podmínce, aby tato osoba vykonávala na jejich území zaměstnání, takže v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, by mohlo dojít k tomu, že dotyčná osoba nebude spadat do systému sociálního zabezpečení a bude zbavena sociální ochrany.

44

V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá, že by vnitrostátní právní předpisy členského státu bydliště dotyčné osoby takovou podmínku upravovaly.

45

Z ustálené judikatury Soudního dvora každopádně vyplývá, že i když je věcí právních předpisů každého členského státu určit podmínky existence práva účasti v systému sociálního zabezpečení, musí nicméně členské státy při stanovení těchto podmínek dodržovat platná ustanovení unijního práva. Zejména kolizní normy stanovené nařízením č. 883/2004 jsou pro členské státy kogentní, takže tyto státy nemají možnost stanovit, v jakém rozsahu se použijí jejich vlastní právní předpisy nebo právní předpisy jiného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2018, Walltopia, C‑451/17, EU:C:2018:861, body 47 a 48, jakož i citovaná judikatura).

46

Podmínky existence práva zapojit se do systému sociálního zabezpečení proto nemohou vést k tomu, že z rozsahu působnosti dotčené právní úpravy budou vyloučeny osoby, na které se podle nařízení č. 883/2004 tato právní úprava vztahuje (rozsudek ze dne 25. října 2018, Walltopia, C‑451/17, EU:C:2018:861, bod 49 a citovaná judikatura).

47

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy určitá osoba pracuje pro zaměstnavatele se sídlem v některém členském státě jako námořník na lodi plující pod vlajkou třetího státu a nacházející se mimo území Evropské unie, zároveň si však zachovala bydliště v členském státě původu, spadá do působnosti tohoto ustanovení, takže použitelnou vnitrostátní právní úpravou je právní úprava členského státu bydliště této osoby.

48

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 11 odst. 3 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012, musí být vykládán v tom smyslu, že taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy určitá osoba pracuje pro zaměstnavatele se sídlem v některém členském státě jako námořník na lodi plující pod vlajkou třetího státu a nacházející se mimo území Evropské unie, zároveň si však zachovala bydliště v členském státě původu, spadá do působnosti tohoto ustanovení, takže použitelnou vnitrostátní právní úpravou je právní úprava členského státu bydliště této osoby.