1

Projednávaným kasačním opravným prostředkem se Rada Evropské unie domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 9. června 2016, Marquis Energy v. Rada (T‑277/13, dále jen „napadený rozsudek“, nezveřejněný, EU:T:2016:343), kterým Tribunál prohlásil za přípustnou žalobu společnosti Marquis Energy LLC na neplatnost prováděcího nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2013, L 49, s. 10, dále jen „sporné nařízení“) a zrušil uvedené nařízení v rozsahu, v němž se týká posledně uvedené společnosti.

2

Skutečnosti předcházející sporu byly popsány Tribunálem v bodech 1 až 14 napadeného rozsudku a lze je pro účely tohoto řízení shrnout následovně.

3

Marquis Energy je americkou společností, která vyrábí bioethanol.

4

Na základě stížnosti podané dne 12. října 2011 sdružením ePure, Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol (sdružení evropských výrobců obnovitelného ethanolu) zveřejnila Evropská komise dne 25. listopadu 2011 oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2011, C 345, s. 7), v němž oznámila svůj záměr použít metodu výběru vzorku za účelem výběru vyvážejících výrobců ve Spojených státech amerických, na něž se vztahuje šetření zahájené v rámci uvedeného řízení (dále jen „šetření“).

5

Dne 16. ledna 2012 oznámila Komise společnosti Marquis Energy, jakož i dalším čtyřem společnostem, a to Patriot Renewable Fuels LLC, Plymouth Energy Company LLC, POET LLC a Platinum Ethanol LLC, že byly vybrány do vzorku vyvážejících výrobců.

6

Dne 24. srpna 2012 zaslala Komise společnosti Marquis Energy dokument obsahující prozatímní informace a oznamující pokračování v šetření bez přijetí předběžných opatření a jeho rozšíření na obchodníky/výrobce směsí. Tento dokument uváděl, že v tomto stadiu nelze posoudit, zda se vývoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických uskutečnil za dumpingové ceny, neboť výrobci zařazení do vzorku nerozlišovali mezi prodeji na domácím trhu a prodeji na vývoz a veškeré své prodeje uskutečňovali prostřednictvím obchodníků/výrobců směsí usazených ve Spojených státech amerických, kteří následně míchali bioethanol s benzínem a znovu jej prodávali.

7

Dne 6. prosince 2012 zaslala Komise společnosti Marquis Energy dokument obsahující konečné informace, v němž posoudila na základě údajů od nezávislých obchodníků/výrobců směsí existenci dumpingu, který působil újmu výrobnímu odvětví Evropské unie, a v němž zvažovala uložení konečných opatření ve výši 9,6 % na celostátní úrovni po dobu tří let.

8

Dne 18. února 2013 přijala Rada na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51) (dále jen „základní antidumpingové nařízení“), sporné nařízení, které zavádí antidumpingové clo na bioethanol, označovaný jako „ethanol-palivo“ ve výši 9,5 % na celostátní úrovni po dobu pěti let.

9

Z bodu 13 napadeného rozsudku vyplývá, že Rada v bodech 12 až 16 odůvodnění sporného nařízení konstatovala, že šetření prokázalo, že žádný z výrobců zařazených do vzorku nevyvážel bioethanol na unijní trh a že to nebyli američtí výrobci bioethanolu, ale obchodníci/výrobci směsí, kteří dotčený výrobek vyváželi do Unie, takže pro řádné dokončení šetření dumpingu se opírala o údaje od dvou obchodníků/výrobců směsí, kteří souhlasili se spoluprací.

10

Tribunál rovněž uvedl v bodě 14 napadeného rozsudku, že Rada vysvětlila v bodech 62 až 64 odůvodnění sporného nařízení, že považuje za vhodné stanovit celostátní dumpingové rozpětí, jelikož vzhledem ke struktuře odvětví bioethanolu a způsobu výroby a prodeje dotčeného výrobku na trhu Spojených států a způsobu jeho vývozu do Unie nebylo proveditelné stanovit individuální dumpingová rozpětí pro výrobce ve Spojených státech.

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. května 2013 podala společnost Marquis Energy žalobu na neplatnost sporného nařízení.

12

Tribunál nejprve uznal přípustnost žaloby společnosti Marquis Energy, a to na základě úvah v bodech 40 až 118 napadeného rozsudku, v nichž po připomenutí hlavních závěrů vyplývajících z relevantní judikatury k výkladu čtvrtého pododstavce článku 263 SFEU obecně i konkrétně v oblasti dumpingu, zkoumal postupně aktivní legitimaci dotčené společnosti a poté její právní zájem na podání žaloby proti spornému nařízení.

13

Poté v bodech 121 až 168 a 203 napadeného rozsudku vyhověl druhé části prvního žalobního důvodu společnosti Marquis Energy, který vycházel z porušení čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení ze strany Rady, a zrušil v důsledku toho sporné nařízení v rozsahu, v němž se týkalo tohoto podniku.

14

V bodech 55 až 80 napadeného rozsudku Tribunál konkrétně zkoumal otázku, zda je společnost Marquis Energy bezprostředně dotčena sporným nařízením ve smyslu čtvrtého pododstavce článku 263 SFEU.

15

V bodě 55 napadeného rozsudku připomněl svou judikaturu, podle které je společnost, jejíž výrobky jsou podrobeny antidumpingovému clu, bezprostředně dotčena nařízením zavádějícím toto antidumpingové clo, neboť toto clo nutí celní orgány členských států vybrat zavedené clo, aniž jim ponechává jakoukoli diskreční pravomoc.

16

Dále nejprve v bodech 56 až 67 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Marquis Energy je bezprostředně dotčena antidumpingovým clem zavedeným sporným nařízením z důvodu, že je výrobcem výrobku, který od nabytí účinnosti sporného nařízení podléhá při svém dovozu do Unie antidumpingovému clu.

17

V tomto ohledu se v bodě 60 napadeného rozsudku opíral o čtyři konstatování týkající se fungování trhu s bioethanolem, jak bylo prokázáno Radou, jelikož ta měla ve sporném nařízení sama za to, že značné množství bioethanolu pocházející od společnosti Marquis Energy bylo během období šetření pravidelně vyváženo do Unie.

18

Zaprvé v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl, že čl. 1 odst. 1 sporného nařízení ukládá jediné antidumpingové clo na celostátní úrovni u všech dovozů bioethanolu bez identifikace dovozů bioethanolu podle jejich individuálního zdroje s uvedením relevantních vyvážejících subjektů v obchodním řetězci.

19

Zadruhé v bodě 57 napadeného rozsudku konstatoval, že Rada v bodě 12 odůvodnění sporného nařízení uvedla, že jelikož žádný z amerických výrobců zařazených do vzorku nevyvážel bioethanol na unijní trh, byl tento výrobek prodáván nezávislým obchodníkům/výrobcům směsí, kteří jej poté smíchali s benzínem a znovu prodávali na domácím trhu a na vývoz, zejména do Unie.

20

Zatřetí v bodě 58 napadeného rozsudku konstatoval, že Rada v uvedeném bodě 12 odůvodnění uvedla, že všech pět amerických výrobců zařazených do vzorku ve formuláři pro výběr vzorku uvedlo vývoz bioethanolu do Unie.

21

Začtvrté v bodě 59 napadeného rozsudku připomněl, že Komise původně vybrala vzorek šesti výrobců bioethanolu ve Spojených státech amerických na základě největšího reprezentativního objemu vývozu bioethanolu do Unie, který bylo možné v dostupném čase přiměřeně prošetřit, ale že jedna společnost byla v průběhu šetření ze vzorku vyňata z důvodu, že bylo zjištěno, že výrobky této společnosti nebyly během tohoto období vyvezeny do Unie.

22

Jako druhý krok v bodech 68 až 79 napadeného rozsudku vyvrátil jednotlivé argumenty Rady a Komise. V této souvislosti zejména v bodě 76 tohoto rozsudku uvedl, že i kdyby nesli antidumpingové clo obchodníci/výrobci směsí a bylo by prokázáno, že obchodní řetězec bioethanolu je přerušen tak, že tito nebyli s to přenést antidumpingové clo na výrobce, pravdou zůstává, že zavedení antidumpingového cla pozměnilo právní podmínky, za nichž byl bioethanol vyráběný výrobci zahrnutými do vzorku uváděn na unijní trh, takže právní postavení uvedených výrobců bylo na tomto trhu každopádně bezprostředně a podstatně dotčeno.

23

Rada v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Podpůrně Rada navrhuje, aby Soudní dvůr

25

Ve vyjádření vedlejšího účastníka ke kasačnímu opravnému prostředku Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

26

Podpůrně Komise navrhuje, aby Soudní dvůr

27

V kasační odpovědi Marquis Energy navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá Rada tři důvody. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného výkladu článku 263 SFEU, jakož i relevantní judikatury, podaného Tribunálem a nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál chybně vyložil čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál dospěl k nesprávnému závěru, že není neproveditelné uložit individuální antidumpingové clo americkým výrobcům zařazeným do vzorku.

29

V rámci vyjádření vedlejšího účastníka ke kasačnímu opravnému prostředku a dupliky Komise uvádí, že bez výhrady podporuje kasační opravný prostředek Rady a sdílí její argumenty popsané v replice. V duplice však Komise nejprve uvádí, že kasační odpověď společnosti Marquis Energy byla elektronicky podepsána osobou, která tvrdí, že je členem advokátní komory v Aténách (Řecko) a v Bruselu (Belgie), ale že nebylo předloženo osvědčení o výkonu advokátní činnosti ani plná moc této osoby k zastupování, což postačuje k tomu, že nedojde-li k nápravě, bude uvedená kasační odpověď prohlášena za nepřípustnou.

30

Marquis Energy namítá, že kasační opravný prostředek je v plném rozsahu nepřípustný. Tvrdí, že v rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku Rada v podstatě zpochybňuje skutkové okolnosti, aniž poukazuje na okolnost, že Tribunál zkreslil důkazy. Dále má za to, že Rada v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku neuvádí argumenty dostatečně jasně.

31

Soudní dvůr se bude na prvním místě zabývat námitkou nepřípustnosti hlavního kasačního opravného prostředku, kterou vznesla Marquis Energy, a poté první částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rady, podle níž se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že Marquis Energy je bezprostředně dotčena sporným nařízením.

32

Na úvod je však třeba zkoumat tvrzení Komise, že kasační odpověď společnosti Marquis Energy nebyla právoplatně podepsána, a měla by být proto zamítnuta jako neexistující.

33

V projednávaném případě byl originál kasační odpovědi společnosti Marquis Energy, jak uvedl generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, náležitě podepsán advokátkou, jejíž postavení nebylo zpochybněno a která každopádně v souladu s čl. 44 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora řádně předložila dokument osvědčující, že je oprávněna k zastupování v řízení před soudem členského státu, a dále i plnou moc společnosti Marquis Energy podepsanou jejím ředitelem.

34

Tvrzení Komise musí být proto odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

35

Je třeba připomenout, že je nepochybné, že posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou zkreslení těchto skutečností a důkazů, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku. Pokud však Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, má Soudní dvůr pravomoc přezkoumat na základě článku 256 SFEU právní kvalifikaci těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise, C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 21; ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Camar a Tico, C‑312/00 P, EU:C:2002:736, bod 69, jakož i ze dne 28. června 2018, Andres (Heitkamp BauHolding v úpadku) v. Komise, C‑203/16 P, EU:C:2018:505, bod 77).

36

V projednávaném případě Rada v rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil dvojího nesprávného právního posouzení při výkladu čtvrtého pododstavce článku 263 SFEU, když dospěl k závěru, že společnost Marquis Energy je jako americký výrobce bioethanolu zařazený do vzorku jak bezprostředně, tak osobně dotčená sporným nařízením. V rámci tohoto prvního důvodu Rada konkrétně zpochybňuje, že by společnost Marquis Energy mohla být považována za bezprostředně dotčenou sporným nařízením, jelikož bioethanol do Unie přímo nevyvážela.

37

Rada tedy zpochybňuje právní důsledky, které Tribunál vyvodil z vlastních skutkových zjištění, a to uznání aktivní legitimace společnosti Marquis Energy k podání žaloby proti spornému nařízení ve smyslu čtvrtého pododstavce článku 263 SFEU, takže kasační opravný prostředek musí být přinejmenším v tomto rozsahu prohlášen za přípustný (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Camar a Tico, C‑312/00 P, EU:C:2002:736, bod 71, jakož i ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑208/16 P, nezveřejněný, EU:C:2018:506, bod 76, a Německo v. Komise, C‑209/16 P, nezveřejněný, EU:C:2018:507, bod 74).

38

Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku vznesená společností Marquis Energy musí být zamítnuta, aniž je nezbytné se v tomto stadiu vyslovit k přípustnosti dalších dvou důvodů kasačního opravného prostředku předložených Radou.

39

Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 67 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Marquis Energy je bezprostředně dotčena sporným nařízením, a tento závěr odůvodnil skutečnostmi popsanými v bodech 76, 78 a 79 uvedeného rozsudku.

40

Tribunál totiž rozhodl, že Marquis Energy je bezprostředně dotčena, jelikož je výrobcem výrobku, který při dovozu do Unie podléhal antidumpingovému clu. Zavedení tohoto cla změnilo právní podmínky, za nichž byl bioethanol uváděn na unijní trh. Konstatování takového bezprostředního účinku je přitom neslučitelné s konstatováním Soudního dvora v rozsudku ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise (C‑456/13 P, EU:C:2015:284, body 44 až 51). Jakožto výrobce, který neprodává své výrobky do Unie přímo, by mohla být z hospodářského hlediska dotčena nanejvýš nepřímo, jelikož se potenciálně nachází v konkurenční nevýhodě ve srovnání s ostatními výrobci bioethanolu, od nichž není žádné clo vybíráno.

41

Podle názoru Rady Tribunál nesprávně rozhodl, že antidumpingové clo pozměnilo právní podmínky, za kterých je dotčený výrobek uváděn na trh, a dotýká se tak bezprostředně a podstatně postavení všech výrobců zařazených do vzorku bez ohledu na to, zda jsou vývozci, či nikoli. Tribunál svým závěrem, že všichni výrobci jsou automaticky bezprostředně dotčeni, překročil rámec jím citované ustálené judikatury, čímž se uchýlil k „nepřiměřenému“ soudnímu výkladu.

42

Rada tvrdí, že Tribunál tudíž uznáním předpokládané a nepřímé změny ekonomické situace společnosti Marquis Energy nerespektoval podmínku bezprostředního dotčení uvedenou ve čtvrtém pododstavci článku 263 SFEU, která vyžaduje, aby opatření, které je předmětem žaloby, zakládalo bezprostředně účinky pro právní postavení dotčené osoby a jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy.

43

Tato společnost tvrdí, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že je sporným nařízením bezprostředně dotčena.

44

Podle ustálené judikatury Soudního dvora připomenuté Tribunálem v bodě 44 napadeného rozsudku vyžaduje podmínka, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba bezprostředně dotčena opatřením, které je předmětem žaloby, splnění dvou kumulativních požadavků, a to zaprvé aby napadené opatření bezprostředně zakládalo účinky pro právní postavení této osoby a zadruhé aby jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, ale naopak aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy [viz zejména rozsudky ze dne 5. května 1998, Compagnie Continentale (Francie) v. Komise, C‑391/96 P, EU:C:1998:194, bod 41; usnesení ze dne 10. března 2016, SolarWorld v. Komise, C‑142/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:163, bod 22, jakož i ze dne 21. dubna 2016, Makro autoservicio mayorista a Vestel Iberia v. Komise, C‑264/15 P a C‑265/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:301, bod 45].

45

Jak uvedl generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, Rada a Komise zpochybňují posouzení první z těchto podmínek provedené Tribunálem.

46

Tyto orgány totiž v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že Marquis Energy je bezprostředně dotčena sporným nařízením z důvodu, že během období šetření bylo významné množství její výroby bioethanolu pravidelně vyváženo obchodníky/výrobci směsí do Unie, takže její právní postavení na unijním trhu bylo podstatně dotčeno zavedením antidumpingového cla.

47

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že nařízení ukládající antidumpingové clo sice mají ze své povahy a působnosti normativní charakter, neboť se vztahují obecně na dotčené hospodářské subjekty, avšak není vyloučeno, že by se mohla bezprostředně a osobně dotýkat některého z těchto subjektů, a to zejména za určitých podmínek výrobců a vývozců uvedeného výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 19 a citovaná judikatura).

48

V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že akty týkající se zavedení antidumpingových cel se mohou bezprostředně a osobně dotýkat podniků vyrábějících a vyvážejících dotčený výrobek, kterým jsou na základě údajů týkajících se jejich obchodní činnosti přičítány dumpingové praktiky. Je tomu tak v případě výrobních a vyvážejících podniků, které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech Komise nebo Rady nebo byly dotčeny přípravnými šetřeními (v tomto smyslu viz zejména rozsudky Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, EU:C:1984:68, body 11 a 12, jakož i ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 240/84, EU:C:1987:202, bod 5).

49

Z této judikatury vyplývá, že daný podnik nelze považovat za bezprostředně dotčený nařízením zavádějícím antidumpingové clo pouze z důvodu, že je výrobcem výrobku podléhajícího uvedenému clu, jelikož podstatné je v tomto ohledu postavení vývozce. Ze samotného znění judikatury citované v předchozím bodě totiž vyplývá, že bezprostřední dotčení určitých výrobců a vývozců dotčeného výrobku nařízením zavádějícím antidumpingové clo vychází zejména ze skutečnosti, že jim jsou přičítány dumpingové praktiky. Výrobci, který nevyváží své výrobky na unijní trh, ale omezuje se pouze na jejich prodej na domácím trhu, nelze přitom dumpingové praktiky přičítat.

50

Jak uvedl generální advokát v bodě 57 svého stanoviska, pouhá okolnost, že se výrobek nachází na unijním trhu, byť ve značném množství, nestačí k závěru, že jakmile je tento výrobek zatížen antidumpingovým clem, je právní postavení jeho výrobce tímto clem bezprostředně dotčeno.

51

V projednávaném případě, jak vyplývá z bodů 12 a 63 odůvodnění sporného nařízení a jak konstatoval Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku, američtí výrobci zařazení do vzorku, včetně společnosti Marquis Energy, nevyváželi během období šetření přímo své výrobky na unijní trh. Nebyla jim proto přičítána žádná dumpingová praktika a nemohlo být vůči nim stanoveno žádné individuální dumpingové rozpětí, jak vyplývá z bodů 64 a 76 odůvodnění sporného nařízení, a jak uvedl Tribunál v bodech 69 až 74 napadeného rozsudku.

52

Vzhledem k tomu, že uvedení výrobci, včetně společnosti Marquis Energy, nevyváželi své výrobky přímo na unijní trh, a nebyli tedy v konečném důsledku identifikováni ve sporném nařízení jako vývozci, nebyli tedy bezprostředně dotčeni zjištěními dumpingových praktik, ani stran svého majetku, jelikož jejich výrobky přímo nepodléhaly zavedenému antidumpingovému clu.

53

Je pravda, že američtí výrobci bioethanolu včetně společnosti Marquis Energy byli v aktech orgánů identifikováni, jelikož byli původně Komisí zařazeni do vzorku amerických vyvážejících výrobců. Tato okolnost však, jak ostatně uvedl Tribunál v bodě 81 napadeného rozsudku, v němž bylo zkoumáno osobní dotčení společnosti Marquis Energy, není dostatečná k závěru, že tato společnost byla sporným nařízením bezprostředně dotčena.

54

Z judikatury připomenuté v bodě 48 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že za bezprostředně dotčené nařízením zavádějícím antidumpingové clo jsou považovány pouze „podniky, které vyrábějí a vyvážejí“ výrobek podléhající tomuto clu, jimž jsou přičítány dumpingové praktiky, a které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech orgánů.

55

Jak již bylo přitom uvedeno v bodě 51 tohoto rozsudku, je nesporné, že společnost Marquis Energy nevyvážela přímo svůj bioethanol na unijní trh.

56

Je pravda, že sporné nařízení může vést ke konkurenční nevýhodě takového amerického výrobce bioethanolu, jako je společnost Marquis Energy, avšak tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, neumožňuje mít sama o sobě za to, že právní postavení této společnosti je dotčeno ustanoveními tohoto nařízení a že je jimi tedy bezprostředně dotčena (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 37, jakož i ze dne 17. září 2015, Confederazione Cooperative Italiane a další v. Anicav a další, C‑455/13 P, C‑457/13 P a C‑460/13 P, nezveřejněný, EU:C:2015:616, bod 49).

57

Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že společnost Marquis Energy je bezprostředně dotčena sporným nařízením. Napadený rozsudek musí proto zrušen, aniž je nutné zkoumat ostatní důvody kasačního opravného prostředku.

58

Podle prvního pododstavce článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu buď věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí, nebo vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

59

V projednávaném případě má Soudní dvůr za to, že má k dispozici všechny nezbytné informace, aby mohl sám rozhodnout o přípustnosti žaloby podané společností Marquis Energy u Tribunálu.

60

V dané věci společnost Marquis Energy k prokázání toho, že je bezprostředně dotčena sporným nařízením, uvedla jednak to, že byla v tomto aktu označena jako vyvážející výrobce a zahrnuta do vzorku vyvážejících výrobců, a jednak to, že se antidumpingová cla budou vztahovat na její vývozy v budoucnosti.

61

Jak ovšem vyplývá z bodů 44 až 57 tohoto rozsudku, tyto skutečnosti nepostačují k prokázání toho, že je společnost Marquis Energy sporným nařízením bezprostředně dotčena ve smyslu čtvrtého pododstavce článku 263 SFEU.

62

Vzhledem k tomu, že bylo připomenuto, že společnost Marquis Energy musí prokázat, že je sporným nařízením dotčena nejen osobně, ale rovněž i bezprostředně, přičemž tyto dvě podmínky jsou kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 76, jakož i ze dne 13. března 2018, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑244/16 P, EU:C:2018:177, bod 93), je třeba vyhovět námitce nepřípustnosti vznesené Radou a zamítnout žalobu na neplatnost sporného nařízení jako nepřípustnou.

63

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

64

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

65

Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a společnost Marquis Energy neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou související s řízením o kasačním opravném prostředku. Kromě toho, jelikož žaloba společnosti Marquis Energy k Tribunálu byla v plném rozsahu zamítnuta, je třeba jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou související s řízením v prvním stupni.

66

Konečně podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

67

Komise ponese vlastní náklady vynaložené v řízení v prvním stupni a v tomto řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: