Vyberte pokusně zaváděné prvky, které byste chtěli vyzkoušet

Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex

Dokument 62018CJ0433

    Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. prosince 2019.
    ML v. Aktiva Finants OÜ.
    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus.
    Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Požadavek kontradiktornosti řízení a účinného opravného prostředku – Rozhodnutí vnitrostátního soudu prohlašující vykonatelnost rozsudku vydaného soudem jiného členského státu – Postup připouštění odvolání ve vnitrostátním řízení.
    Věc C-433/18.

    Identifikátor ECLI: ECLI:EU:C:2019:1074

    ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

    12. prosince 2019 ( *1 )

    „Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Požadavek kontradiktornosti řízení a účinného opravného prostředku – Rozhodnutí vnitrostátního soudu prohlašující vykonatelnost rozsudku vydaného soudem jiného členského státu – Postup připouštění odvolání ve vnitrostátním řízení“

    Ve věci C‑433/18,

    jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) ze dne 28. června 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 2. července 2018, v řízení

    ML

    proti

    Aktiva Finants OÜ,

    SOUDNÍ DVŮR (první senát),

    ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), místopředsedkyně Soudního dvora, M. Safjan, L. Bay Larsen a C. Toader, soudci,

    generální advokát: M. Bobek,

    vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, radová,

    s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. května 2019,

    s ohledem na vyjádření předložená:

    za finskou vládu H. Leppo a J. Heliskoskim, jako zmocněnci,

    za Evropskou komisi M. Heller a M. Huttunenem, jako zmocněnci,

    po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 29. července 2019,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 43 odst. 1 a 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).

    2

    Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi ML a společností Aktiva Finants OÜ ve věci výkonu rozhodnutí estonského soudu, který uložil ML povinnost zaplatit uvedené společnosti určitou peněžní částku.

    Právní rámec

    Unijní právo

    3

    Body 6 a 16 až 18 odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádějí:

    „(6)

    Za účelem dosažení volného pohybu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí řídila právním nástrojem Společenství, který by byl závazný a přímo použitelný.

    […]

    (16)

    Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v rámci Společenství umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli členském státě byla bez dalšího uznávána bez potřeby jakéhokoli dalšího řízení, kromě sporných případů.

    (17)

    Na základě stejné zásady vzájemné důvěry musí být postup pro výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě účinný a rychlý. K tomuto účelu by mělo být prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydáno v zásadě bez dalšího po zcela formální kontrole předložených písemností, aniž by měl soud možnost vznést bez návrhu jakékoli důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí ve smyslu tohoto nařízení.

    (18)

    Nicméně s ohledem na právo odpůrce se odpůrce může v řízení, v němž bude poskytnuta možnost vyjádření oběma stranám, domáhat zrušení prohlášení vykonatelnosti, pokud se domnívá, že existuje jeden z důvodů pro nevykonání rozhodnutí. Podat opravný prostředky by měl mít možnost rovněž navrhovatel, pokud byl zamítnut jeho návrh na vydání prohlášení vykonatelnosti.“

    4

    Článek 41 uvedeného nařízení stanoví:

    „Rozhodnutí je vykonatelné, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 53, aniž by bylo přezkoumáváno podle článků 34 a 35. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.“

    5

    Článek 43 odst. 1 až 3 uvedeného nařízení stanoví:

    „1.   Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek.

    2.   Opravný prostředek se podává u soudu uvedeného v seznamu v příloze III.

    3.   Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení.“

    6

    Článek 45 téhož nařízení zní následovně:

    „1.   Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 43 nebo článku 44 podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí pouze na základě důvodů uvedených v článcích 34 a 35. Soud vydá neprodleně rozhodnutí.

    2.   Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.“

    Finské právo

    7

    Podle § 5 odst. 1 kapitoly 25a oikeudenkäymiskaari (soudní řád) vyžaduje opravný prostředek podaný k odvolacímu soudu směřující proti rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně připuštění k dalšímu projednávání.

    8

    Ustanovení § 11 odst. 1 kapitoly 25a soudního řádu stanoví, že se opravný prostředek k dalšímu projednávání připustí, pokud je dán důvod pochybovat o správnosti dotčeného rozhodnutí, pokud není možné posoudit správnost rozhodnutí bez připuštění dalšího projednávání, pokud je to důležité s ohledem na použití práva v obdobných věcech nebo pokud je dán jiný závažný důvod připuštění k dalšímu projednávání.

    9

    Ustanovení § 13 kapitoly 25a uvedeného řádu uvádí, že pokud to považuje za nezbytné, musí odvolací soud před rozhodnutím o připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání vyzvat odpůrce, aby předložil písemné vyjádření k opravnému prostředku.

    10

    Podle § 14 odst. 1 kapitoly 25a soudního řádu odvolací soud rozhoduje o připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v písemném řízení na základě obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, opravného prostředku, který byl k němu podán, případného vyjádření odpůrce a v případě potřeby také na základě dalších písemností ve spisu.

    11

    Podle § 18 téže kapitoly je opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání, pokud jeho připuštění podpoří alespoň jeden člen tříčlenného soudního senátu.

    Spor v původním řízení a předběžné otázky

    12

    Rozhodnutím ze dne 7. prosince 2009 uložil Harju Maakohus (soud prvního stupně Harijského kraje, Estonsko) ML, bydlištěm v Helsinkách (Finsko), zaplatit částku 14838,50 estonských korun (EEK) (přibližně 948 eur) estonské společnosti Aktiva Finants.

    13

    Na žádost společnosti Aktiva Finants vydal Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko) usnesení, kterým na základě nařízení č. 44/2001 prohlásil rozsudek ze dne 7. prosince 2009 vydaný proti ML vykonatelným ve Finsku.

    14

    ML podal po oznámení uvedeného rozhodnutí odvolání k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách, Finsko), kterým se domáhal zrušení rozhodnutí.

    15

    ML v odvolání podaném k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) tvrdil, že rozhodnutí Harju Maakohus (soud prvního stupně Harijského kraje) ze dne 7. prosince 2009 bylo vydáno, i když nebyl přítomen. Dále ML tvrdí, že mu návrh na zahájení řízení nebyl doručen ani oznámen včas a takovým způsobem, aby se mohl bránit. Kromě toho se o celém řízení dozvěděl až v okamžiku, kdy mu Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) doručil usnesení o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí Harju Maakohus (soud prvního stupně Harijského kraje). Mimoto nebyl podle ML posledně uvedený soud příslušný k rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, jelikož má od 26. listopadu 2007 bydliště ve Finsku. Na podporu svých argumentů se ML dovolával článků 34 a 35 nařízení č. 44/2001.

    16

    Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) nepřipustil odvolání ML k dalšímu projednávání ve smyslu § 5 odst. 1 kapitoly 25a soudního řádu, což ukončilo vyřizování jím podaného odvolání. Rozhodnutí Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) bylo proto potvrzeno.

    17

    ML požádal předkládající soud, tedy Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) o povolení podat opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách), které mu bylo dne 24. ledna 2017 uděleno. V opravném prostředku podaném ke Korkein oikeus (Nejvyšší soud) se ML domáhal, aby bylo dané rozhodnutí zrušeno, aby jeho odvolání bylo připuštěno k dalšímu projednávání a aby byla věc vrácena Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) k projednání jeho odvolání.

    18

    V tomto kontextu se předkládající soud zabývá slučitelností takového postupu připouštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup stanovený vnitrostátními právními předpisy dotčenými ve věci v původním řízení, s nařízením č. 44/2001, zejména pak s jeho čl. 43 odst. 1 a 3, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně týkajícímu se uznání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

    19

    Předkládající soud zaprvé uvádí, že z daných vnitrostátních právních předpisů vyplývá, že ve všech věcech probíhá řízení o opravném prostředku ve dvou fázích. V první fázi je zkoumáno splnění podmínek pro připuštění k dalšímu projednávání, které stanoví vnitrostátní právo. Pokud je opravný prostředek připuštěn, je ve druhé fázi podrobně projednán. Naopak, není-li připuštěn, stává se prvostupňové rozhodnutí konečným, ledaže by toto nepřipuštění bylo zrušeno na základě opravného prostředku.

    20

    Zadruhé si předkládající soud není jistý, že požadavek kontradiktornosti řízení, uvedený v čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001, je splněn, jelikož rozhodnutí o připuštění k dalšímu projednávání může být podle vnitrostátního práva přijato rovněž, aniž by bylo straně, vůči níž je výkon navrhován, v daném případě ML, umožněno se nejprve vyjádřit.

    21

    Za těchto podmínek se Korkein oikeus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

    „1)

    Je postup připouštění opravných prostředků k dalšímu projednávání upravený ve vnitrostátním systému podávání opravných prostředků slučitelný s požadavkem na možnost podat účinný opravný prostředek, která je v čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 zaručena oběma stranám, pokud je opravný prostředek podán proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které se týká uznání nebo výkonu rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 44/2001?

    2)

    Jsou v rámci postupu připouštění opravných prostředků k dalšímu projednávání splněny podmínky kontradiktornosti řízení ve smyslu čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001, pokud protistrana není v souvislosti s podaným opravným prostředkem před vydáním rozhodnutí o jeho připuštění vyslechnuta? Jsou tyto podmínky splněny, pokud je protistrana před vydáním rozhodnutí o připuštění k dalšímu projednávání vyslechnuta?

    3)

    Je při výkladu relevantní okolnost, že opravný prostředek může podat nejen účastník řízení, který výkon navrhl a jehož návrh byl zamítnut, nýbrž i účastník řízení, vůči němuž je výkon navrhován, pokud bylo tomuto návrhu vyhověno?“

    K předběžným otázkám

    K první otázce

    22

    Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že brání postupu připouštění opravných prostředků k dalšímu projednávání, v jehož rámci zaprvé odvolací soud rozhoduje o tomto připuštění na základě rozhodnutí vydaného v prvním stupni, opravného prostředku, který mu byl předložen, případného vyjádření odpůrce, a je-li to nutné na základě jiných písemností ve spisu, a zadruhé připuštění k dalšímu projednávání musí být povoleno zejména v případě, že existují pochybnosti o správnosti dotčeného rozhodnutí, že není možné posoudit správnost tohoto rozhodnutí bez umožnění pokračování v řízení nebo že existuje jiný důležitý důvod udělit souhlas k pokračování v řízení.

    23

    Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 16 a 17 odůvodnění nařízení č. 44/2001, které je ratione temporis použitelné na věc v původním řízení, nařízením zavedený režim uznávání a výkonu je založen na vzájemné důvěře ve výkon spravedlnosti v rámci Evropské unie. Taková důvěra vyžaduje nejen, aby soudní rozhodnutí vydaná v některém členském státě byla bez dalšího uznána v jiném členském státě, ale rovněž aby postup pro výkon takového rozhodnutí v posledně uvedeném státě byl účinný a rychlý. Uvedený postup musí zahrnovat pouze zcela formální kontrolu písemností požadovaných pro přiznání vykonatelnosti v členském státě, v němž se o uznání žádá, jelikož prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí je vydáváno téměř automaticky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Prism Investments, C‑139/10, EU:C:2011:653, body 2728).

    24

    Z tohoto důvodu se podle článku 41 nařízení č. 44/2001 rozhodnutí prohlásí za vykonatelné, jakmile jsou splněny formální náležitosti stanovené v článku 53 nařízení, aniž jsou přezkoumávány důvody odmítnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení.

    25

    Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora, cílem uvedeného nařízení je zajistit volný pohyb rozhodnutí vydaných v členských státech v občanských a obchodních věcech zjednodušením formalit s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon těchto rozhodnutí.

    26

    Tohoto cíle nicméně nemůže být dosaženo tím, že se jakkoliv oslabí právo na obhajobu (rozsudek ze dne 14. prosince 2006, ASML, C‑283/05, EU:C:2006:787, bod 24). Soudní dvůr v tomto ohledu připomněl, že všechna ustanovení nařízení č. 44/2001 vyjadřují záměr dbát na to, aby v rámci jeho cílů probíhala řízení vedoucí k přijetí soudních rozhodnutí v souladu s uvedeným právem (rozsudek ze dne 15. března 2012, G, C‑292/10, EU:C:2012:142, bod 47).

    27

    Přitom pro zajištění dodržování práva na obhajobu čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 vykládaný ve světle bodu 18 odůvodnění nařízení přiznává jedné či druhé straně právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti, ať již stran žalovaného, pokud má za to, že je prokázán některý z důvodů pro odmítnutí výkonu, nebo stran žalobce, jestliže mu naopak bylo prohlášení vykonatelnosti odmítnuto.

    28

    Je však třeba konstatovat, že nařízení č. 44/2001 nestanoví povahu ani konkrétní druhy opravných prostředků proti uvedenému rozhodnutí.

    29

    V tomto ohledu je podle ustálené judikatury při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti na každém členském státě, aby podle zásady procesní autonomie členských států upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto procesní podmínky nesmí být nicméně méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení stanovených pro ochranu práv vyplývajících z vnitrostátního právního řádu (zásada rovnocennosti), a nesmí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (rozsudek ze dne 13. prosince 2017, El Hassani, C‑403/16, EU:C:2017:960, bod 26).

    30

    Pokud jde o zásadu rovnocennosti, ta vyžaduje, aby se všechna pravidla použitelná na procesní prostředky používala bez rozdílu na procesní prostředky odvíjející se od porušení unijního práva a obdobné procesní prostředky odvíjející se od porušení vnitrostátního práva (rozsudek ze dne 4. října 2018, Kantarev, C‑571/16, EU:C:2018:807, bod 124 a citovaná judikatura).

    31

    V projednávaném případě je třeba uvést, že Soudní dvůr nedisponuje žádnými poznatky umožňujícími pochybovat o souladu procesních pravidel dotčených ve věci v původním řízení s touto zásadou. Naopak z písemností ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že vnitrostátní pravidlo, podle kterého opravný prostředek podaný k odvolacímu soudu proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni vyžaduje připuštění k dalšímu projednání, je obecně použitelné a netýká se pouze opravných prostředků proti rozhodnutím o návrhu na prohlášení vykonatelnosti podle nařízení č. 44/2001.

    32

    Pokud jde dále o zásadu efektivity, je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že každý případ, v němž vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní ustanovení v praxi znemožňuje výkon práv přiznaných jednotlivcům unijním právním řádem nebo tento výkon práv nadměrně ztěžuje, musí být analyzován s ohledem na postavení tohoto ustanovení v celém řízení, průběh řízení a jeho zvláštnosti před jednotlivými vnitrostátními orgány. Z tohoto hlediska je třeba případně zohlednit základní zásady vnitrostátního právního systému, jako například právo na obhajobu, zásadu právní jistoty a řádný průběh řízení (rozsudek ze dne 11. září 2019, Călin, C‑676/17, EU:C:2019:700, bod 42).

    33

    V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že podle § 11 odst. 1 kapitoly 25a soudního řádu se opravný prostředek k dalšímu projednávání připustí, pokud je dán důvod pochybovat o správnosti dotčeného rozhodnutí, pokud není možné posoudit správnost rozhodnutí bez připuštění další projednávání, pokud je to důležité s ohledem na použití práva v obdobných věcech nebo pokud je dán jiný závažný důvod připuštění k dalšímu projednávání.

    34

    Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, důvody stanovené ve finských právních předpisech, pro něž musí být další projednávání připuštěno, jsou takové povahy, že umožňují zohlednit důvody pro odmítnutí výkonu dotčeného rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001, pro něž článek 45 nařízení povoluje, aby soud, k němuž byl podán opravný prostředek podle článku 43, prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí zamítl nebo zrušil.

    35

    Nejeví se tedy, že by vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení mohla v praxi znemožnit nebo nadměrně ztížit výkon práv přiznaných unijním právním řádem.

    36

    Je však třeba uvést, že právo na přístup k soudu zahrnuje nejen možnost obrátit se na soud, ale i záruku, že tento soud má pravomoc zkoumat všechny skutkové a právní otázky relevantní pro spor, který mu byl předložen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2012, Otis a další, C‑199/11, EU:C:2012:684, bod 49).

    37

    V tomto ohledu ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že podle finských právních předpisů obnáší přezkum odvolání k odvolacímu soudu dvě fáze. V první fázi odvolací soud rozhoduje o připuštění k dalšímu projednávání v písemném řízení na základě obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolání, které bylo k němu podáno, případného vyjádření odpůrce a v případě potřeby také na základě dalších písemností ve spisu. Toto další projednávání je připuštěno, pokud alespoň jeden člen příslušného tříčlenného soudního senátu jeho připuštění podpoří. V každém případě musí být odvolání k dalšímu projednávání připuštěno, pokud je dán některý z důvodů stanovených v § 11 odst. 1 kapitole 25a soudního řádu. Pokud je odvolání připuštěno, je ve druhé fázi odvolacím soudem projednáno v plné jurisdikci.

    38

    Odvolací soud tak má možnost v této fázi rozhodování o připuštění k dalšímu projednávání ověřit, zda v rámci odvolání podaného na základě článku 43 nařízení č. 44/2001 je s ohledem na důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení nutné provést podrobný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na prohlášení vykonatelnosti.

    39

    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání postupu připouštění opravných prostředků k dalšímu projednávání, v jehož rámci zaprvé odvolací soud rozhoduje o tomto připuštění v písemném řízení na základě obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolání, které bylo k němu podáno, případného vyjádření odpůrce a v případě potřeby také na základě dalších písemností ze spisu, a zadruhé připuštění k dalšímu projednávání musí být povoleno zejména v případě, že existují pochybnosti o správnosti dotčeného rozhodnutí, že není možné posoudit správnost tohoto rozhodnutí bez umožnění pokračování v řízení nebo že existuje jiný důležitý důvod pro udělení souhlasu k pokračování v řízení.

    Ke druhé otázce

    40

    Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že brání postupu přezkumu odvolání proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti, který nevyžaduje, aby byl odpůrce vyslechnut před přijetím pro něj příznivé rozhodnutí.

    41

    Podle čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 ve spojení s bodem 18 odůvodnění nařízení je při dodržení práva na obhajobu opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti projednáván podle pravidel kontradiktorního řízení.

    42

    Jak v daném případě vyplývá z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) podle § 13 kapitoly 25a soudního řádu musí před rozhodnutím o připuštění odvolání k dalšímu projednávání vyzvat odpůrce, aby předložil písemné vyjádření k odvolání, pokud to považuje za nezbytné. Z toho plyne, že rozhodnutí o takovém připuštění může být přijato, aniž by odpůrci bylo umožněno vznést připomínky.

    43

    Z písemností ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, však vyplývá, že v rámci první fáze postupu stanoveného v § 5 odst. 1 kapitoly 25a soudního řádu, která se týká připouštění k dalšímu projednávání, odvolací soud nemůže přijmout rozhodnutí, které by bylo v neprospěch odpůrce, aniž by ho vyslechl. Je-li totiž odvolání podáno proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti, nemůže skutečnost, že odvolací soud odmítne svolit k dalšímu projednávání, nepříznivě zasáhnout do právního postavení osoby, v jejíž prospěch bylo toto rozhodnutí vydáno, a sice účastníka řízení, v jehož prospěch byl výkon nařízen. A dále, je-li odvolání podáno proti rozhodnutí odmítajícímu prohlášení vykonatelnosti, skutečnost, že odvolací soud odmítne svolit k dalšímu projednávání, rovněž nemůže nepříznivě zasáhnout do právního postavení osoby, v jejíž prospěch bylo toto rozhodnutí vydáno, a sice účastníka řízení, proti němuž byl výkon požadován.

    44

    Jak rovněž uvedl generální advokát, a to v bodech 76 a 82 svého stanoviska, odvolací soud v důsledku toho nemůže ve fázi připouštění k dalšímu projednávání vydat rozhodnutí, které by bylo nepříznivé pro odpůrce či by nepříznivě zasahovalo do jeho právního postavení, takže okolnost, že tento účastník nebyl vyzván k předložení vyjádření, neporušuje jeho právo na kontradiktornost řízení. Mimoto je tento účastník řízení nezbytně vyzván k vyjádření se ve fázi plného přezkumu odvolání, což zajišťuje dodržení zásady kontradiktornosti ve fázi, kdy může rozhodnutí odvolacího soudu nepříznivě zasáhnout do právního postavení tohoto účastníka řízení

    45

    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání postupu přezkumu odvolání proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti, který nevyžaduje, aby byl odpůrce vyslechnut před přijetím pro něj příznivého rozhodnutí.

    Ke třetí otázce

    46

    třetí otázkou se předkládající soud táže na případné důsledky vyplývající ze skutečnosti, že opravný prostředek může podat nejen strana, která podala návrh na prohlášení vykonatelnosti, ale také strana, vůči které byl výkon povolen.

    47

    I když je v tomto ohledu pravda, že se na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance, je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury není důvodem existence žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale potřeba skutečného vyřešení sporu (rozsudek ze dne 10. prosince 2018, Wightman a další, C‑621/18, EU:C:2018:999, bod 28).

    48

    V daném případě přitom předkládající soud nespecifikuje důvody, které ho vedly k položení této otázky. Neupřesňuje ani vztah uvedené otázky k věci dotčené v původním řízení, ani důvody, pro které by odpověď Soudního dvora byla nezbytná pro vyřešení sporu, který projednává.

    49

    V důsledku toho je nutno konstatovat, že třetí otázka je nepřípustná.

    K nákladům řízení

    50

    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

     

    1)

    Článek 43 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání postupu připouštění opravných prostředků k dalšímu projednávání, v jehož rámci zaprvé odvolací soud rozhoduje o tomto připuštění v písemném řízení na základě obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolání, které k němu bylo podáno, případného vyjádření odpůrce a v případě potřeby také na základě dalších písemností ze spisu, a zadruhé připuštění k dalšímu projednávání musí být povoleno zejména v případě, že existují pochybnosti o správnosti dotčeného rozhodnutí, že není možné posoudit správnost tohoto rozhodnutí bez umožnění pokračování v řízení nebo že existuje jiný důležitý důvod pro udělení souhlasu k pokračování v řízení.

     

    2)

    Článek 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání postupu přezkumu odvolání proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti, který nevyžaduje, aby byl odpůrce vyslechnut před přijetím pro něj příznivého rozhodnutí.

     

    Podpisy.


    ( *1 ) – Jednací jazyk: finština.

    Nahoru