–

za Scotch Whisky Association, K. H. Reuer a W. Baars, Rechtsanwältinnen,

–

za M. Klotze S. J. Mühlbergerem, Rechtsanwalt,

–

za řeckou vládu G. Kanellopoulosem, jakož i E. Leftheriotou, M. Tassopoulou a E. Chroni, jako zmocněnci,

–

za francouzskou vládu D. Colasem, S. Horrenbergerem, jakož i E. de Moustier, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s F. Varrone, avvocato dello Stato,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a C. S. Schillemans, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi B. Eggers, jakož i D. Bianchim a I. Naglisem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 písm. a) až c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Scotch Whisky Association a Michaelem Klotzem, distributorem whisky prostřednictvím internetu, ve věci žaloby, kterou se Scotch Whisky Association domáhá, aby se tento distributor zdržel uvádění na trh whisky vyrobené v Německu a nazvané „Glen Buchenbach“.

3

Bod 2 odůvodnění nařízení č. 110/2008 stanoví:

„Odvětví lihovin má velký význam pro spotřebitele, výrobce a pro zemědělský sektor [v Evropské unii]. Opatření v odvětví lihovin by měla přispět k tomu, že se dosáhne vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabrání klamavým praktikám a dosáhne se průhlednějšího trhu a rovných podmínek hospodářské soutěže. […]“

4

Bod 4 odůvodnění tohoto nařízení uvádí:

„V zájmu zajištění systematičtějšího přístupu v právních předpisech upravujících lihoviny by měla být v tomto nařízení jasně stanovena kritéria pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování lihovin a pro ochranu zeměpisných označení.“

5

Bod 14 odůvodnění uvedeného nařízení zní takto:

„Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin [(Úř. věst. 2006, L 93, s. 12) ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. 2006, L 363, s. 1)] se nevztahuje na lihoviny, a proto by pravidla pro ochranu zeměpisných označení lihovin měla být stanovena tímto nařízením. Zeměpisná označení by měla být zapsána, přičemž lihoviny by se identifikovaly jako výrobky pocházející z území určité země, určitého regionu nebo z určitého místa na tomto území, jestliže lze určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost lihoviny přičítat v podstatě jejímu zeměpisnému původu.“

6

Článek 16 nařízení č. 110/2008, nadepsaný „Ochrana zeměpisných označení“, stanoví:

„ […] jsou zeměpisná označení zapsaná v příloze III chráněna proti:

7

Příloha III tohoto nařízení, nadepsaná „Zeměpisná označení“, uvádí, že „Scotch Whisky“ byla zapsána jakožto zeměpisné označení zařazené do kategorie výrobků č. 2, tedy „Whisky nebo Whiskey“, a její zemí původu je „Spojené království (Skotsko)“.

8

Scotch Whisky Association je organizace založená podle skotského práva, jejímž cílem je mimo jiné dohlížet na ochranu obchodu se skotskou whisky ve Skotsku i v zahraničí.

9

Michael Klotz uvádí prostřednictvím internetových stránek na trh whisky s označením „Glen Buchenbach“, vyráběnou palírnou Waldhorn, nacházející se v Berglen v údolí Buchenbach ve Švábsku (Německo).

10

Štítek umístěný na lahvích dotčené whisky obsahuje kromě stylizovaného vyobrazení lesního rohu (v němčině Waldhorn) následující údaje: „Waldhornbrennerei“ (palírna Waldhorn) „Glen Buchenbach“, „Swabian Single Malt Whisky“ (švábská single malt whisky), „500 ml“, „40 % vol“, „Deutsches Erzeugnis“ (německý výrobek) a „Hergestellt in den Berglen“ (vyrobeno v Berglen).

11

Scotch Whisky Association podala k Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo) žalobu, kterou se domáhá, aby tento prodejce přestal uvádět na trh tuto whisky, u níž se nejedná o skotskou whisky, pod názvem „Glen Buchenbach“, a to z důvodu, že užívání tohoto názvu je v rozporu zejména s čl. 16 písm. a) až c) nařízení č. 110/2008, který chrání zeměpisná označení zapsaná v příloze III tohoto nařízení, mezi nimiž je uvedeno i označení „Scotch Whisky“.

12

Podle Scotch Whisky Association tato ustanovení stanoví, že zapsané zeměpisné označení pro lihovinu je chráněno nejen proti používání takového označení, ale také proti jakékoli zmínce naznačující takový zeměpisný původ tohoto označení. Přitom označení „Glen“ vzbuzuje – z důvodu svého velmi hojného užívání ve Skotsku namísto výrazu „valley“, a zejména jako prvek ochranné známky ve jménu skotské whisky – v povědomí relevantní veřejnosti asociaci se Skotskem a se Scotch Whisky bez ohledu na uvedení dalších údajů na štítku, které upřesňují německý původ dotčeného výrobku. M. Klotz navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

13

Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku) uvádí, že úspěch tohoto opravného prostředku závisí na výkladu čl. 16 písm. a) až c) nařízení č. 110/2008. Tento soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

14

Po přednesení stanoviska generálního advokáta požádala Scotch Whisky Association dopisem ze dne 15. března 2018, aby bylo nařízeno znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu Soudního dvora.

15

Na podporu této žádosti Scotch Whisky Association v podstatě tvrdí, že úvahy rozvinuté generálním advokátem v bodech 66 až 68, jakož i v bodech 107 a 108 jeho stanoviska se opírají o neúplné a nesprávné vylíčení skutkového rámce, jak je stanoveno v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, což znamená, že tyto úvahy jsou chybné. Scotch Whisky Association by chtěla v rámci vyslechnutí na jednání reagovat na tento vývoj, jakož i při této příležitosti opravit a doplnit tento skutkový rámec.

16

V tomto ohledu je nutné připomenout, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit zahájení nebo znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.

17

K tomu v projednávaném případě nedošlo. Soudní dvůr má totiž po vyslechnutí generálního advokáta za to, že projednávaná věc nemusí být rozhodnuta na základě argumentů, které nebyly mezi těmito účastníky řízení nebo vedlejšími účastníky projednány.

18

Kromě toho nebylo tvrzeno, že jeden z účastníků původního řízení nebo jeden z uvedených vedlejších účastníků předložil po ukončení ústní části tohoto řízení novou skutečnost, která by mohla mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora.

19

V důsledku toho je třeba zamítnout žádost Scotch Whisky Association směřující ke znovuotevření ústní části řízení.

20

V rámci projednávané věci uvedli oba účastníci původního řízení výtky týkající se jak znění, tak obsahu předkládacího rozhodnutí.

21

Na jedné straně Scotch Whisky Association vytýká předkládajícímu soudu, že nesprávně formuloval předběžné otázky a ve svém písemném vyjádření navrhuje tyto otázky přeformulovat.

22

V tomto ohledu postačí připomenout, že podle ustálené judikatury je věcí pouze vnitrostátních soudů, kterým byl spor předložen a jež musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu jak nezbytnost předběžné otázky pro vydání jejich rozsudku, tak relevanci otázek, které kladou Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne 4. dubna 2000, Darbo, C‑465/98, EU:C:2000:184, bod 19). Zejména je pouze na předkládajícím soudu, aby takové otázky určil a formuloval. Účastníci původního řízení nemohou měnit obsah těchto otázek (rozsudek ze dne 18. července 2013, Consiglio Nazionale dei Geologi, C‑136/12, EU:C:2013:489, body 29 a 31, a citovaná judikatura, jakož i ze dne 6. října 2015, T-Mobile Czech Republic a Vodafone Czech Republic, C‑508/14, EU:C:2015:657, bod 28 a citovaná judikatura). Proto nemůže být vyhověno žádosti jedné ze stran v původním řízení požadující, aby položená otázka byla přeformulována tak, jak navrhuje.

23

Kromě toho M. Klotz tvrdí, že předkládající soud vyložil skutkové okolnosti sporu v původním řízení zkráceně a neúplně, a předkládá údaje, aby tuto prezentaci doplnil.

24

Je však třeba připomenout, že na jedné straně v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU nepřísluší Soudnímu dvoru, nýbrž vnitrostátnímu soudu, aby zjistil skutečnosti, které vedly ke sporu, a vyvodil z nich důsledky pro rozhodnutí, které má vydat (rozsudky ze dne 3. září 2015, Costea, C‑110/14, EU:C:2015:538, bod 13, a ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 119). Na druhé straně Soudní dvůr musí vzít v rámci rozdělení pravomocí mezi unijní a vnitrostátní soudy v úvahu skutkový a legislativní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, tak jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. října 2001, Ambulanz Glöckner, C‑475/99, EU:C:2001:577, bod 10, a ze dne 28. července 2016, Kratzer, C‑423/15, EU:C:2016:604, bod 27).

25

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence „nepřímého obchodního použití“ zapsaného zeměpisného označení musí být sporný prvek používán ve formě, která je totožná s tímto označením či foneticky nebo vzhledově podobná, nebo zda stačí, že tento prvek vzbuzuje v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli asociaci s uvedeným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí.

26

Pro případ, že by bylo rozhodnuto, že jakákoli myšlenková asociace se zapsaným zeměpisným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí postačí pro kvalifikaci existence „nepřímého obchodního použití“ tohoto označení ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, se předkládající soud v podstatě táže, zda toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že k prokázání této existence je nutné zohlednit kontext, do něhož je sporný prvek zasazen a zejména skutečnost, že tento výraz je doplněn upřesněním skutečného původu výrobku, takže informace poskytnuté v tomto kontextu by nakonec mohly vyvrátit tvrzení, že se jedná o nepřímé obchodní použití.

27

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudky ze dne 23. ledna 2018, Piotrowski, C‑367/16, EU:C:2018:27, bod 40, a ze dne 7. února 2018, American Express, C‑304/16, EU:C:2018:66, bod 54).

28

Pokud jde zaprvé o znění čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, vyplývá z něho, že toto ustanovení chrání zapsaná zeměpisná označení proti „jakémukoli přímému nebo nepřímému obchodnímu použití pro výrobky, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto výrobky srovnatelné s lihovinou zapsanou pod tímto zeměpisným označením nebo pokud používání tohoto označení těží z dobré pověsti zapsaného zeměpisného označení“.

29

Výraz „použití“ v tomto ustanovení vyžaduje z podstaty věci, jak uvedl generální advokát v bodě 28 svého stanoviska, aby sporné označení používalo samotné chráněné zeměpisné označení v podobě, v níž bylo zapsáno nebo alespoň ve formě vykazující natolik úzkou vazbu s tímto označením z hlediska fonetického nebo vizuálního, že sporné označení je od něj zjevně neoddělitelné.

30

V tomto ohledu již bylo rozhodnuto, že užívání ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, pro lihoviny, které nevyhovují odpovídajícím specifikacím, v zásadě představuje přímé obchodní použití tohoto zeměpisného označení ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 (rozsudky ze dne 14. července 2011, Bureau national interprofessionnel du Cognac, C‑4/10 a C‑27/10, EU:C:2011:484, bod 55, jakož i ze dne 20. prosince 2017, Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, C‑393/16, EU:C:2017:991, bod 34).

31

Situace, na které se může vztahovat čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, musí tedy splňovat požadavek užívání zapsaného zeměpisného označení ve sporném označení totožným nebo alespoň velmi podobným způsobem z hlediska fonetického nebo vzhledového.

32

Nicméně je podle tohoto ustanovení třeba rozlišovat mezi situacemi, v nichž je použití „přímé“ a situacemi, v nichž je použití „nepřímé“. V tomto ohledu, jak podotkl generální advokát v bodě 30 svého stanoviska, na rozdíl od „přímého“ užití, jež předpokládá uvedení chráněného zeměpisného označení přímo na výrobku nebo jeho vlastním obalu, „nepřímé“ použití předpokládá, že se toto označení objevuje v dodatkových marketingových nebo informačních nástrojích, jako jsou reklama na tento výrobek nebo materiály týkající se výrobku.

33

Co se zadruhé týče kontextu, do něhož je zasazen čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, je třeba konstatovat, že rozsah působnosti tohoto ustanovení se musí nutně lišit od rozsahu ostatních pravidel ochrany zapsaných zeměpisných označení uvedených v tomto článku v písmenech b) až d). Uvedené ustanovení je zejména třeba odlišovat od situace, na kterou se vztahuje písmeno b) uvedeného článku, který se týká „jakéhokoli zneužití, napodobení nebo připomenutí“, tedy situací, kdy sporné označení neuvádí zeměpisné označení jako takové, ale vzbuzuje takový dojem, že spotřebitel je veden k tomu, aby si vytvořil dostatečně úzký vztah mezi tímto označením a zapsaným zeměpisným označením.

34

Proto, jak uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 by pozbyl svůj užitečný účinek, pokud by písmeno a) tohoto článku bylo vykládáno širokým způsobem, jak je navrhováno v první předběžné otázce, v tom smyslu, že by bylo použitelné, jakmile by sporný název u relevantní veřejnosti vyvolal jakoukoli myšlenkovou asociaci se zapsaným zeměpisným označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí.

35

Zatřetí je třeba konstatovat, že výklad, podle něhož k prokázání existence nepřímého obchodního použití zapsaného zeměpisného označení musí být sporný prvek používán v podobě, která je totožná nebo podobná označení z hlediska fonetického nebo vzhledového, může nejlépe zaručit dosažení všech cílů sledovaných nařízením č. 110/2008, a zejména čl. 16 písm. a) uvedeného nařízení.

36

V tomto ohledu je třeba připomenout, že režim zápisu zeměpisných označení lihovin, jenž je upraven nařízením č. 110/2008, má – jak připomíná bod 2 odůvodnění tohoto nařízení – přispět k tomu, aby se dosáhlo vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabránilo klamavým praktikám a dosáhlo se průhlednějšího trhu a rovných podmínek hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 24).

37

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že ochrana přiznaná článkem 16 uvedeného nařízení zeměpisným označením musí být vykládána s ohledem na cíl, který zápis těchto označení sleduje, a sice – jak vyplývá z bodu 14 odůvodnění tohoto nařízení – umožnit identifikaci lihovin jakožto lihovin pocházejících z určitého území, jestliže lze jakost, pověst nebo jinou vlastnost těchto lihovin v podstatné míře přičítat tomuto zeměpisnému původu (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 23 a citovaná judikatura).

38

Jak konstatoval generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, úkolem ustanovení nařízení č. 110/2008, a zejména jeho článku 16, je bránit zneužívání chráněných zeměpisných označení, a to nejen v zájmu kupujících, ale též v zájmu výrobců, kteří vyvinuli úsilí k zajištění očekávané jakosti výrobků nesoucích legálně taková označení (obdobně viz rozsudky ze dne 14. září 2017, EUIPO v. Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto, C‑56/16 P, EU:C:2017:693, bod 82, jakož i ze dne 20. prosince 2017, Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, C‑393/16, EU:C:2017:991, bod 38). V tomto rámci písmeno a) uvedeného článku zakazuje konkrétně, aby subjekty používaly k obchodním účelům zapsané zeměpisné označení pro výrobky, na které se nevztahuje zápis, zejména s cílem neoprávněně těžit z pověsti tohoto zeměpisného označení.

39

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence „nepřímého obchodního použití“ zapsaného zeměpisného označení musí být sporný prvek používán ve formě, která je totožná s tímto označením či foneticky nebo vzhledově podobná. Nepostačuje tudíž, že tento prvek může v povědomí relevantní veřejnosti vyvolat jakoukoli myšlenkovou asociaci s uvedeným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí.

40

Vzhledem k odpovědi, která byla dána na první část první otázky, není třeba odpovídat na její druhou část.

41

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení musí být sporný prvek podobný tomuto označení z fonetického nebo vzhledového hlediska, nebo zda postačí, aby tento prvek vyvolával v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli asociaci s uvedeným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí.

42

Pro případ, že by bylo rozhodnuto, že jakákoli myšlenková asociace se zapsaným zeměpisným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí postačí pro kvalifikaci existence jako „připomenutí“ tohoto označení ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, se předkládající soud v podstatě táže, zda musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že k prokázání této existence je třeba zohlednit, kontext, do kterého je sporný prvek označení zasazen, a zejména skutečnost, že je upřesněn údajem o skutečném původu výrobku, takže informace poskytnuté v této souvislosti by nakonec umožnily vyvrátit tvrzení, že se jedná o „připomenutí“.

43

Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba připomenout, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 chrání zeměpisná označení proti jakémukoli „připomenutí“, „a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku nebo je-li zeměpisné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako ‚jako‘, ‚typu‘, ‚stylu‘, ‚značky‘, ‚s příchutí‘ nebo podobnými výrazy“.

44

Podle judikatury Soudního dvora se pojem „připomenutí“ vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že – setká-li se spotřebitel s názvem výrobku – v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 21 a citovaná judikatura).

45

Za účelem konstatování existence „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 měl Soudní dvůr za to, že vnitrostátní soud musí ověřit, kromě zahrnutí části chráněného označení do výrazu použitého k označení dotčeného výrobku, zda se spotřebiteli, setká-li se s názvem výrobku, v mysli vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno. Vnitrostátní soud tedy musí zásadně vycházet z předpokládané reakce spotřebitele ve vztahu k výrazu použitému k označení dotčeného výrobku, přičemž zásadní je, že si spotřebitel vytvoří vazbu mezi uvedeným výrazem a chráněným označením (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 22).

46

Z výše uvedeného vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 55 svého stanoviska, že částečné zahrnutí chráněného zeměpisného označení ve sporném označení není nutnou podmínkou pro použití čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008. Pro posouzení existence „připomenutí“ ve smyslu tohoto ustanovení tedy přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda se spotřebiteli při názvu dotčeného výrobku v mysli vybaví obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno.

47

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že vnitrostátní soud v rámci tohoto posouzení musí vycházet z vnímání průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele (viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, body 25 a 28).

48

Soudní dvůr kromě toho již rozhodl, že lze mít legitimně za to, že se jedná o připomenutí chráněného označení, pokud v případě výrobků obdobného vzhledu prodejní názvy vykazují fonetickou a vzhledovou podobnost (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 33 a citovaná judikatura).

49

Nicméně, jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého stanoviska, zjištění fonetické a vzhledové podobnosti sporného názvu s chráněným zeměpisným označením nepředstavuje nezbytnou podmínku pro prokázání existence „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008. Je totiž pouze jedním z kritérií, které musí vzít vnitrostátní soud v úvahu při posuzování, zda se spotřebiteli při názvu výrobku v mysli vybaví obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno. Z toho vyplývá, že není vyloučeno, aby se o „připomenutí“ jednalo i v případě, že taková podobnost chybí.

50

Kromě kritérií týkajících se částečného zahrnutí chráněného zeměpisného označení do sporného názvu a fonetické a vzhledové podobnosti tohoto názvu s tímto označením Soudní dvůr uvedl, že musí být případně zohledněno kritérium „pojmové blízkosti“ existující mezi výrazy v různých jazycích, jelikož tato blízkost stejně jako jiná výše uvedená kritéria mohou být rovněž takové povahy, že mohou vyvolat v mysli spotřebitele obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno, setká-li se se srovnatelným výrobkem nesoucím sporný název (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 35 a citovaná judikatura).

51

Z výše uvedeného vyplývá, že pro účely vymezení pojmu „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 je rozhodujícím kritériem, zda se spotřebiteli, setká-li se se sporným názvem, v mysli přímo vybaví obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu, případně s ohledem na částečné zahrnutí chráněného zeměpisného označení do sporného názvu, fonetickou a vzhledovou podobnost tohoto názvu s tímto označením nebo na pojmovou blízkost mezi uvedeným názvem a uvedeným označením.

52

Ve věci v původním řízení bude tedy věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, zda se průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému evropskému spotřebiteli přímo vybaví chráněné zeměpisné označení, a sice „Scotch Whisky“, jestliže se setká se srovnatelným výrobkem nesoucím sporný název, v projednávaném případě „Glen“, přičemž vzhledem k neexistenci fonetické nebo vzhledové podobnosti tohoto názvu s chráněným zeměpisným označením a k částečnému zahrnutí tohoto označení do uvedeného názvu musí zohlednit pojmovou blízkost mezi uvedeným označením a tímtéž názvem.

53

Naproti tomu kritérium uváděné předkládajícím soudem v rámci jeho druhé otázky za účelem vymezení „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, a sice že sporný prvek dotčeného označení by měl u relevantní veřejnosti vyvolat jakoukoli asociaci s chráněným zeměpisným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí, nelze přijmout, jelikož neprokazuje dostatečně přímou a jednoznačnou souvislost mezi tímto prvkem a tímto označením.

54

Kromě toho, jak uvedl generální advokát v bodech 61 až 63 svého stanoviska, kdyby k určení takového připomenutí stačilo, aby byla v povědomí spotřebitele vyvolána jakákoli asociace se zapsaným zeměpisným označením, vedlo by to zaprvé k tomu, že by písmeno b) čl. 16 nařízení č. 110/2008 zasahovalo do působnosti ustanovení, která jej v článku 16 následují, tedy písmene c) a d) tohoto článku, které se týkají situací, kde je odkaz na chráněné zeměpisné označení ještě slabší než jeho „připomenutí“.

55

Zadruhé by uplatnění takového kritéria vedlo k nepředvídatelnému rozšíření působnosti uvedeného nařízení a ke vzniku závažného ohrožení zejména právní jistoty dotčených hospodářských subjektů. Podle bodu 4 odůvodnění nařízení č. 110/2008 totiž zákonodárce Unie usiluje „o zajištění systematičtějšího přístupu v právních předpisech upravujících lihoviny“ tím, že „jasně [stanoví] kritéria“, mimo jiné „pro ochranu zeměpisných označení“. Stanovení tak nepřesného a extenzivního kritéria, jako je kritérium uvedené předkládajícím soudem v jeho druhé otázce, by přitom nebylo v souladu s tímto cílem.

56

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na první část druhé otázky tak, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda se průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému evropskému spotřebiteli – pokud se setká se sporným názvem – v mysli přímo vybaví obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno. V rámci tohoto posouzení musí tento soud v případě neexistence zaprvé fonetické nebo vzhledové podobnosti sporného názvu s chráněným zeměpisným označením a zadruhé částečného zahrnutí tohoto označení do uvedeného názvu brát v úvahu pojmovou blízkost mezi uvedeným označením a uvedeným názvem.

57

Pokud jde o druhou část druhé otázky týkající se úlohy kontextu, do něhož spadá sporné označení při posouzení vnitrostátního soudu, týkajícího se existence „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, je třeba konstatovat, že ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že se může jednat o „připomenutí“, i když je uveden skutečný původ výrobku (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 43 a citovaná judikatura).

58

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že M. Klotz, žalovaný v původním řízení, tvrdí, že název „Glen Buchenbach“ je slovní hříčkou vytvořenou z názvu místa původu nápoje dotčeného v původním řízení, tedy „Berglen“, a názvu jedné z místních řek, tedy „Buchenbach“. Soudní dvůr však již rozhodl, že z hlediska čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 není rozhodné, zda sporné označení odpovídá názvu podniku nebo místa, kde je výrobek vyráběn (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, body 42 až 45).

59

Jak uvedl generální advokát v bodě 81 svého stanoviska, Soudní dvůr rovněž upřesnil, že okolnost, že sporný název odkazuje na místo výroby známé spotřebitelům členského státu, kde byl výrobek vyroben, nepředstavuje relevantní faktor v rámci posouzení pojmu „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení 110/2008 vzhledem k tomu, že toto ustanovení chrání zapsaná zeměpisná označení proti jakémukoli připomenutí na celém území Unie, a vzhledem k nezbytnosti zaručit zde účinnou a jednotnou ochranu uvedených označení se ochrana vztahuje na všechny spotřebitele na tomto území (rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 27).

60

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na druhou část druhé otázky tak, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení není namístě zohlednit kontext, do něhož je sporný prvek zasazen, a zejména skutečnost, že tento výraz je doplněn upřesněním skutečného původu výrobku.

61

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 vykládán v tom smyslu, že za účelem prokázání existence „lživého nebo klamavého údaje“, zakázané tímto ustanovením, je třeba zohlednit kontext, do něhož je sporný prvek zasazen, zejména pokud je doplněn údajem o skutečném původu dotčeného výrobku.

62

Je třeba připomenout, že podle čl. 16 odst. c) nařízení č. 110/2008 je zapsané zeměpisné označení chráněno proti „jakémukoli jinému lživému nebo klamavému údaji o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech výrobku použitému v jeho popisu, obchodní úpravě nebo označení, který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ výrobku“.

63

Nejprve je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Evropská komise, nic ve znění tohoto ustanovení nenasvědčuje tomu, že by úmyslem unijního normotvůrce bylo zohlednit kontext, do něhož je sporný prvek zasazen za účelem určení existence „lživého nebo klamavého údaje o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech výrobku“.

64

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 92 svého stanoviska, výraz „lživý nebo klamavý údaj […] použitý v popisu, obchodní úpravě nebo označení výrobku“ představuje výčet jednotlivých prostředků, na nichž se může nacházet označení, u něhož existuje podezření, že může být nepravdivé nebo zavádějící. Z toho nelze vyvodit závěr, že tento údaj má být posouzen v kombinaci s dalšími informacemi, které mohou být případně uvedeny v popisu, obchodní úpravě nebo označení dotyčného výrobku.

65

Dále, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 96 svého stanoviska, je třeba upřesnit, že článek 16 nařízení č. 110/2008 obsahuje odstupňovaný výčet zakázaných jednání, podle kterého musí být písmeno c) odlišeno od písmen a) a b), která mu předcházejí. Zatímco se písmeno a) uvedeného článku omezuje na použití chráněného zeměpisného označení a jeho písmeno b) na zneužití, napodobení a připomenutí, písmeno c) téhož článku rozšiřuje rozsah ochrany tím, že sem zahrnuje i „jakýkoli jiný údaj“, tedy informace poskytované spotřebitelům, které jsou uvedeny v popisu, obchodní úpravě nebo označování dotčeného výrobku, a ač nepřipomínají chráněné zeměpisné označení, jsou kvalifikovány jako „lživé nebo klamavé“, s ohledem na vztah výrobku k tomuto označení.

66

V tomto ohledu je třeba zaprvé upřesnit, že výraz „jakýkoli jiný údaj“, použitý v čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008, zahrnuje informace, které mohou být uvedeny v jakékoliv formě v popisu, obchodní úpravě nebo označení dotyčného výrobku, zejména ve formě textu, fotografie nebo obsahu, který může poskytnout informace o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech tohoto výrobku.

67

Zadruhé k tomu, aby se mělo za to, že výrobek je „způsobilý vyvolat mylný dojem o původu“ ve smyslu uvedeného ustanovení postačuje, aby byl lživý nebo klamavý údaj uveden v jednom ze tří zdrojů uvedených v tomto ustanovení, a sice „v popisu, obchodní úpravě nebo označení“ dotčeného výrobku.

68

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 stanoví rozsáhlou ochranu zapsaných zeměpisných označení. Kdyby byl lživý nebo klamavý údaj nicméně přípustný z důvodu existence doplňujících informací obklopujících toto označení a týkajících se zejména skutečného původu dotčeného výrobku, pozbylo by toto ustanovení svůj užitečný účinek.

69

Konečně, jak již bylo uvedeno v bodě 38 tohoto rozsudku, nařízení č. 110/2008, a zejména jeho článek 16, mají za cíl chránit zapsaná zeměpisná označení, a to v zájmu jak spotřebitelů, kteří nesmí být uvedeni v omyl nesprávným označením, tak hospodářských subjektů, které nesou vyšší náklady za účelem zajištění kvality výrobků nesoucích legálně chráněná zeměpisná označení. Tyto hospodářské subjekty musí být chráněny před praktikami nekalé soutěže.

70

Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 101 svého stanoviska, dosažení těchto cílů by bylo ohroženo, kdyby ochrana zeměpisných označení mohla být omezena okolností, že vedle lživého nebo klamavého údaje ve smyslu čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 jsou uvedeny i doplňující informace, jelikož připuštění takového výkladu by znamenalo uznání možnosti užití takového označení za podmínky, že je doplněno o přesné informace.

71

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem prokázání existence „lživého nebo klamavého údaje“, který je podle tohoto ustanovení nepřípustný, není namístě zohlednit kontext, do něhož je sporný prvek zasazen.

72

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: