1

Svým kasačním opravným prostředkem Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) navrhuje zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 7. října 2015, European Dynamics Luxembourg a další v. OHIM (T‑299/11, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:757), jímž Tribunál:

2

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006 (Úř. věst. 2006, L 390, s. 1) (dále jen „finanční nařízení“), stanoví základní pravidla upravující celou rozpočtovou oblast v takových záležitostech, jako je zadávání veřejných zakázek.

3

Podle čl. 100 odst. 2 prvního pododstavce finančního nařízení zadavatel sdělí každému zájemci nebo uchazeči, jehož přihláška nebo nabídka byla odmítnuta, důvody odmítnutí a každému uchazeči, který učinil nabídku, jež je v souladu s požadavky, a který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody přijaté nabídky i jméno uchazeče, kterému byla zakázka přidělena. Druhý pododstavec téhož odstavce stanoví, že od zveřejnění některých informací však může být upuštěno, kdyby to bylo na překážku uplatnění právních předpisů, v rozporu s veřejným zájmem nebo by to poškozovalo oprávněné obchodní zájmy veřejných či soukromých podniků nebo by to mohlo mezi nimi narušit korektní hospodářskou soutěž.

4

Článek 149 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1605/2002 (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), ve znění nařízení Komise (ES, Euratom) č. 478/2007 ze dne 23. dubna 2007 (Úř. věst. 2007, L 111, s. 13), upřesňuje povinnosti zadavatele, pokud jde o informace pro zájemce a uchazeče na základě čl. 100 odst. 2 finančního nařízení.

5

V souladu s čl. 115 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21) (dále jen „nařízení č. 207/2009“), je EUIPO agenturou Unie a má právní subjektivitu. V každém členském státě má úřad nejširší právní subjektivitu, kterou vnitrostátní právní předpisy přiznávají právnickým osobám. Může zejména nabývat nebo zcizovat movitý i nemovitý majetek a má procesní způsobilost.

6

Podle čl. 118 odst. 3 a 4 tohoto nařízení platí, že jde-li o mimosmluvní odpovědnost, odpovídá EUIPO za škody způsobené jeho útvary nebo pracovníky při plnění jejich povinností podle obecných zásad společných právu členských států. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat spory o náhradě této škody.

7

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 28 napadeného rozsudku.

8

V návaznosti na uvedené skutečnosti společnosti European Dynamics Luxembourg, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE a European Dynamics Belgium SA (dále jen společně „European Dynamics Luxembourg a další“) podaly Tribunálu žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí. Poté, co na jednání European Dynamics Luxembourg a další vzaly zpět jeden z bodů návrhových žádání, navrhly, aby Tribunál:

9

Na podporu své žaloby na neplatnost European Dynamics Luxembourg a další uvedly tři žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu vytýkaly EUIPO, že porušil čl. 100 odst. 2 první pododstavec obecného finančního nařízení a článek 149 nařízení č. 2342/2002, ve znění nařízení č. 478/2007, jakož i povinnost uvést odůvodnění ve smyslu čl. 296 druhého pododstavce SFEU, jelikož jim odmítl poskytnout vysvětlení či odůvodnění dostatečně podporující rozhodnutí o zadání zakázky. Druhý žalobní důvod vycházel z toho, že se EUIPO dopustil „porušení zadávací dokumentace“ tím, že uplatnil v jejich neprospěch nové kritérium pro zadání zakázky a nové poměrné vážení podkritérií pro zadání zakázky, která nebyla v zadávací dokumentaci uvedena. Prostřednictvím třetího žalobního důvodu European Dynamics Luxembourg a další vytýkaly EUIPO, že se dopustil několika zjevně nesprávných posouzení.

10

Tribunál posoudil postupně druhý, třetí a první žalobní důvod, které byly vzneseny na podporu žaloby na prohlášení neplatnosti.

11

Nejprve v rámci posouzení druhého žalobního důvodu Tribunál v bodě 48 napadeného rozsudku uvedl, že z negativního komentáře EUIPO k nabídce společnosti European Dynamics Luxembourg, podle něhož nabídky, které získaly v rámci prvního kritéria pro zadání zakázky lepší hodnocení než tato nabídka, „identifikovaly řízení změn a komunikaci jako dva nejpodstatnější úkoly pro úspěch projektu“, vyplynulo, že EUIPO provedl poměrné vážení jednotlivých podkritérií v rámci prvního kritéria pro zadání zakázky. V bodě 53 tohoto rozsudku Tribunál rozhodl, že EUIPO tedy tím, že toto poměrné vážení nebylo stanoveno v zadávací dokumentaci ani nebylo předem oznámeno uchazečům, porušil zásady rovného zacházení a transparentnosti v neprospěch European Dynamics Luxembourg a dalších. Tribunál tudíž v bodě 55 uvedeného rozsudku druhému žalobnímu důvodu částečně vyhověl.

12

Následně měl Tribunál v rámci posouzení třetího žalobního důvodu za to, že některé negativní komentáře uvedené EUIPO, pokud jde o posouzení nabídky European Dynamics Luxembourg ve vztahu k prvnímu a druhému kritériu pro zadání, vycházely ze zjevně nesprávných posouzení. Na straně jedné v bodě 91 napadeného rozsudku konstatoval, že jelikož negativní komentář obsažený v uvedeném bodě porušil zásady rovnosti příležitostí a transparentnosti, byl tento závěr sám rovněž stižen zjevně nesprávným posouzením. Na straně druhé měl Tribunál v bodě 102 tohoto rozsudku za to, že negativní komentář, podle něhož neprezentovala „žádný vzorek produktu, který je třeba dodat“, byl rovněž stižen zjevně nesprávným posouzením a nebyl podložen zadávací dokumentací. V důsledku toho vyhověl třetímu žalobnímu důvodu, pokud jde o výtky směřující proti týmž negativním komentářům, a ve zbývající části jej zamítl.

13

Kromě toho Tribunál ještě v rámci posouzení třetího žalobního důvodu v bodech 86, 89 a 95 napadeného rozsudku konstatoval, že několik dalších komentářů EUIPO souvisejících s hodnocením nabídky společnosti European Dynamics Luxembourg z hlediska prvního kritéria pro zadání zakázky bylo stiženo nedostatečným odůvodněním ve smyslu čl. 296 druhého pododstavce SFEU ve spojení s čl. 100 odst. 2 finančního nařízení, ačkoli Tribunál nebyl s to ověřit existenci zjevně nesprávného posouzení týkajícího se těchto komentářů.

14

Konečně Tribunál po posouzení prvního žalobního důvodu, poté co v bodě 134 napadeného rozsudku poukázal na hodnocení, která byla shledána po posouzení třetího žalobního důvodu jako nedostatečně odůvodněná, v bodě 135 tohoto rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí bylo stiženo nedostatečným odůvodněním.

15

Za těchto podmínek Tribunál v bodě 136 napadeného rozsudku rozhodl, že je třeba zrušit sporné rozhodnutí v plném rozsahu.

16

Na podporu svého návrhu na náhradu škody European Dynamics Luxembourg a další požadovaly, jak vyplývá z bodu 137 téhož rozsudku, náhradu škody spočívající ve ztrátě příležitosti získat dotčenou zakázku jako uchazeč zařazený na první místo, jakož i náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu poškození jejich dobré pověsti a věrohodnosti.

17

Tribunál shledal, že podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU byly splněny, jelikož zjištěné věcné protiprávnosti mohly ovlivnit příležitost European Dynamics Luxembourg být zařazena na první či druhé místo podle mechanismu kaskády.

18

Nicméně nepovažoval za nezbytné ověřit existenci poškození dobré pověsti a věrohodnosti European Dynamics Luxembourg a dalších s odůvodněním, že zrušení rozhodnutí o zadání zakázky je v zásadě dostačující k náhradě škody způsobené takovým poškozením. V důsledku toho částečně vyhověl návrhu na náhradu škody a vyzval účastníky řízení, aby se dohodli na výši náhrady škody, kterou bude třeba uhradit.

19

Kasačním opravným prostředkem EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:

20

European Dynamics Luxembourg a další navrhují, aby Soudní dvůr:

21

Na podporu svého kasačního prostředku EUIPO uvádí čtyři důvody kasačního opravného prostředku, přičemž první vychází z nesprávného právního posouzení při použití zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti, jakož i z nedostatečného odůvodnění, druhý z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v důsledku zjevně nesprávných posouzení, třetí z porušení čl. 100 odst. 2 obecného finančního nařízení vykládaného ve spojení s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU a čtvrtý z nesprávného právního posouzení a nedostatečného odůvodnění, jelikož napadený rozsudek vyhověl návrhu na náhradu škody podanému European Dynamics Luxembourg a dalšími.

22

EUIPO tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl za to, že údajné zavedení nových faktorů při poměrném vážení prvního kritéria pro zadání zakázky vedlo k nedodržení zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti. Tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že sporné rozhodnutí porušuje tyto zásady tím, že hodnocení nabídky společnosti European Dynamics Luxembourg bylo, pokud jde o první kritérium pro zadání zakázky, provedeno na základě faktorů pro poměrné vážení podkritérií v rámci uvedeného kritéria, které nevyplývají ze zadávací dokumentace a které nebyly oznámeny uchazečům. Podle EUIPO posouzení provedené v bodě 53 napadeného rozsudku, které spatřuje „automatickou příčinnou souvislost“ mezi zavedením těchto faktorů pro poměrné vážení a porušením uvedených zásad, vychází z nesprávného výkladu judikatury Soudního dvora a navíc není dostatečně odůvodněno. EUIPO v tomto ohledu odkazuje na rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, ATI EAC a Viaggi di Maioa další (C‑331/04, EU:C:2005:718).

23

European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že jelikož EUIPO před Tribunálem netvrdil, že faktory pro poměrné vážení neuvedené v zadávací dokumentaci neměly dopad na sestavování nabídek, představuje takový argument, jenž Tribunálu vytýká, že neověřil, zda zavedení těchto faktorů změnilo práva European Dynamics Luxembourg a dalších, vznesený poprvé v rámci tohoto kasačního opravného prostředku, nový argument, a je tedy nepřípustný.

24

Tento důvod kasačního opravného prostředku je v každém případě neopodstatněný. European Dynamics Luxembourg a další v podstatě tvrdí, že Tribunál se řídil judikaturou Soudního dvora, jíž se dovolával EUIPO, jelikož i když tuto judikaturu necitoval, konstatoval, že zavedení uvedených faktorů pro poměrné vážení jim způsobilo škodu.

25

Konečně European Dynamics Luxembourg a další mají za to, že je napadený rozsudek odůvodněn právně dostačujícím způsobem, neboť Tribunál nebyl s to provést úplný přezkum právě proto, že EUIPO uvedl neurčité komentáře a že sporné rozhodnutí neobsahuje věrohodné argumenty a řádné odůvodnění.

26

Nejprve je třeba odmítnout námitku nepřípustnosti vznesenou European Dynamics Luxembourg a dalšími.

27

Je totiž přípustné, aby EUIPO podal kasační opravný prostředek, jenž obsahuje důvody kasačního opravného prostředku vycházející ze samotného napadeného rozsudku, které směřují ke zpochybnění opodstatněnosti tohoto rozsudku.

28

Svými argumenty, na jejichž nepřípustnost poukazuje společnost European Dynamics Luxembourg a další, přitom EUIPO zpochybňuje právní opodstatněnost řešení přijatého Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:730, bod 17).

29

Pokud jde o meritorní posouzení prvního žalobního důvodu Tribunálem, EUIPO Tribunálu v podstatě vytýká, že nesprávně aplikoval judikaturu Soudního dvora uvedenou v bodě 48 napadeného rozsudku, a že v bodě 53 uvedeného rozsudku nesprávně rozhodl, že EUIPO protiprávně zavedl faktory pro poměrné vážení podkritérií v rámci prvního kritéria pro zadání zakázky.

30

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením.

31

Zásady rovného zacházení a transparentnosti řízení o zadání zakázky s sebou pro zadavatele zajisté nesou povinnost vykládat kritéria pro zadání zakázky stejně během celého řízení (rozsudky ze dne 18. října 2001, SIAC Construction, C‑19/00, EU:C:2001:553, bod 43, jakož i ze dne 18. listopadu 2010, Komise v. Irsko, C‑226/09, EU:C:2010:697, bod 59 a citovaná judikatura).

32

Zadavatel tudíž nemůže uplatnit pravidla pro vážení nebo podkritéria kritérií pro zadání zakázky, se kterými uchazeče předem neseznámil (rozsudek ze dne 24. ledna 2008, Lianakis a další, C‑532/06, EU:C:2008:40, bod 38).

33

Je však možné, aby zadavatel po uplynutí lhůty k podávání nabídek stanovil koeficienty poměrné váhy podkritérií, která v podstatě odpovídají kritériím, s nimiž byli uchazeči předem seznámeni. Toto stanovení ex post však musí splňovat tři podmínky, a sice zaprvé nesmí měnit kritéria pro zadání zakázky vymezená v zadávací dokumentaci nebo v oznámení o zakázce, zadruhé nesmí obsahovat prvky, které by – pokud by byly známy při sestavování nabídek – mohly toto sestavování ovlivnit, a zatřetí nesmí být přijato v rozporu se skutečnostmi, jež by mohly mít na některého uchazeče diskriminační dopad (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. listopadu 2005, ATI EAC e Viaggi di Maio a další, C‑331/04, EU:C:2005:718, bod 32; ze dne 21. července 2011, Evropaïki Dynamiki v. EMSA, C‑252/10 P, nezveřejněný, EU:C:2011:512, body 32 a 33, jakož i ze dne 14. července 2016, TNS Dimarso, C‑6/15, EU:C:2016:555, bod 26).

34

V projednávané věci se sporné závěry týkaly vážení podkritérií v rámci jednoho z kritérií pro zadání zakázky, které nebylo uvedeno v zadávací dokumentaci ani předem oznámeno uchazečům, což EUIPO nezpochybňuje. S přihlédnutím k předchozím úvahám tak Tribunál nemohl platně dospět k závěru o porušení zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti, aniž předem posoudil, zda před ním bylo poukázáno na nedodržení těchto tří podmínek a zda se toto nedodržení prokázalo.

35

Jelikož Tribunál před tím, než prohlásil druhou část druhého žalobního důvodu v prvním stupni za opodstatněnou, opomněl ověřit, zda tyto tři podmínky vyvozené z judikatury Soudního dvora byly v projednávané věci splněny, je třeba vyhovět prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, aniž je třeba zkoumat opodstatněnost argumentu EUIPO, podle něhož Tribunál nedodržel svou povinnost uvést odůvodnění, když konstatoval, že zavedení faktorů pro posouzení dotčeného podkritéria vedlo k porušení zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti.

36

Vzhledem k tomu, že je odůvodnění obsažené v bodě 53 napadeného rozsudku stiženo nesprávným právním posouzením, jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, napadený rozsudek je rovněž stižen dalším nesprávným právním posouzením, jelikož Tribunál tím, že vyhověl deváté výtce první části třetího žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni, konstatoval zjevně nesprávné právní posouzení v souvislosti s dotčeným prvním kritériem pro zadání zakázky. Bez možnosti opory v tomto důvodu totiž body 91 a 96 tohoto rozsudku postrádají odůvodnění. Takovéto nedostatečné odůvodnění přitom představuje důvod veřejného pořádku, který musí být zkoumán i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. dubna 2013, Mindo v. Komise, C‑652/11 P, EU:C:2013:229, bod 30 a citovaná judikatura).

37

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku a druhou částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO je třeba se zabývat společně.

38

V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 136 napadeného rozsudku ve spojení s bodem 121 tohoto rozsudku rozhodl, že údajně zjevně nesprávná právní posouzení, která konstatoval v bodech 91, 95, 96 a 97 až 103 tohoto rozsudku, odůvodňují zrušení sporného rozhodnutí. Tvrdí, že z vlastní judikatury Tribunálu vyplývá, že je na žalobci, aby prokázal, že zjevně nesprávné posouzení mělo dopady na konečný výsledek zadávacího řízení, což měl tedy Tribunál posoudit. EUIPO tvrdí, že ačkoli se tato judikatura týkala nedostatečného odůvodnění, vztahuje se i na zjevně nesprávné posouzení.

39

Tribunál tedy měl zkoumat, zda zjevně nesprávné posouzení, pokud jde o první a druhé kritérium pro zadání zakázky týkající se hodnocení nabídky European Dynamics Luxembourg, podstatným způsobem změnilo, či nezměnilo výsledek řízení o zadání dotčení zakázky, a zda tedy bylo, či nebylo třeba zrušit sporné rozhodnutí. Podle EUIPO však Tribunál opomněl posoudit, zda by tato nabídka mohla být zařazena na první nebo druhé místo podle mechanismu kaskády, kdyby k uvedenému zjevně nesprávnému posouzení nedošlo. Tribunál se tím, že měl za to, že údajně nesprávné posouzení představovalo dostatečný důvod ke zrušení sporného rozhodnutí, podle EUIPO dopustil nesprávného právního posouzení.

40

Pokud jde o zjevně nesprávné posouzení týkající se druhého kritéria pro zadání zakázky, které bylo konstatováno v bodě 103 napadeného rozsudku, EUIPO Tribunálu v podstatě vytýká, že neověřil, zda toto nesprávné posouzení mělo dopad na výsledek sporného rozhodnutí posouzením otázky, zda hodnocení kritérií pro zadání zakázky, které nebyly stiženy nesprávným právním posouzením, samo o sobě stačilo k odůvodnění zařazení přiznanému nabídce společnosti European Dynamics Luxembourg.

41

Druhou částí svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO Tribunálu v podstatě vytýká, že zrušil sporné rozhodnutí, aniž ověřil, zda zjištěné nedostatečné odůvodnění samo o sobě či ve spojení s rovněž konstatovaným zjevně nesprávným posouzením postačovaly k tomu, aby změnily výsledek tohoto rozhodnutí.

42

Na podporu svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku a druhé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO poukazuje na dva rozsudky vydané Tribunálem.

43

EUIPO zaprvé tvrdí, že když Tribunál shledá nedostatky v odůvodnění, kterými je dotčeno rozhodnutí o zadání zakázky, toto rozhodnutí může být z tohoto důvodu zrušeno pouze tehdy, když další skutečnosti uvedeného rozhodnutí, které tímto nedostatkem netrpí, nepostačují k odůvodnění tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑340/09, nezveřejněný, EU:T:2014:208, body 115 a 116). Podle EUIPO by přístup vyvozený z tohoto rozsudku měl být uplatněn per analogiam, když Tribunál konstatuje zjevně nesprávné posouzení, kterým trpí rozhodnutí o zadání zakázky.

44

Na straně druhé EUIPO tvrdí, že když jsou body udělené nabídce na základě daného kritéria pro zadání zakázky založeny na několika negativních komentářích, z nichž je jeden nebo několik stiženo zjevně nesprávným posouzením, tyto body a hodnocení, které opodstatňují, netrpí vadou v důsledku tohoto nesprávného posouzení, pokud se uvedené body zakládají i na komentářích, u nichž k žádnému zjevně nesprávnému posouzení nedošlo (rozsudek ze dne 26. září 2014, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑498/11, nezveřejněný, EU:T:2014:831, body 196 a 197).

45

EUIPO tvrdí, že v projednávané věci byly body udělené v rámci prvního kritéria pro zadání zakázky a body udělené v rámci druhého kritéria pro zadání zakázky založeny nikoli na jednom, ale na několika negativních a pozitivních komentářích, o nichž měl Tribunál za to, že nebyly stiženy zjevně nesprávným posouzením nebo že nebyly posuzovány, jelikož nebyly uvedeny v žalobě. Má za to, že Tribunál měl v důsledku toho ověřit, zda tyto další komentáře nebyly samy o sobě dostačující k odůvodnění bodů udělených zadavatelem v rámci dotyčného kritéria pro zadání zakázky.

46

EUIPO druhou částí svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že zrušil sporné rozhodnutí, aniž ověřil, zda nedostatečné odůvodnění konstatované v bodech 86, 89, 95, 134 a 135 napadeného rozsudku samo o sobě či ve spojení s rovněž zjištěným zjevně nesprávným posouzením postačovalo k tomu, aby skutečně změnilo konečný výsledek zadávacího řízení.

47

European Dynamics Luxembourg a další zastávají názor, že druhý důvod kasačního opravného prostředku a druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku nejsou opodstatněné.

48

Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, je třeba nejprve konstatovat, že není nutno posuzovat dopady zjevně nesprávného posouzení týkající se prvního kritéria pro zadání zakázky, neboť z posouzení prvního důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že Tribunál neměl k závěru o tomto nesprávnému posouzení dospět.

49

Pokud jde o to, že Tribunál nepřihlédl k dopadům nedostatečného odůvodnění uvedeného rozhodnutí a dále zjevně nesprávného posouzení týkajícího se druhého kritéria pro zadání zakázky, které bylo zjištěno v bodě 103 napadeného rozsudku, na platnost rozhodnutí pro zadání zakázky, je třeba uvést, že nedostatečné odůvodnění nebo zjevně nesprávné posouzení týkající se kritéria pro zadání zakázky neodůvodňují zrušení rozhodnutí o zadání zakázky, když toto rozhodnutí obsahuje další skutečnosti, které samy o sobě postačují k jeho opodstatnění po právní stránce.

50

V takovém případě jsou žalobní důvody vycházející z těchto nesprávností neúčinné (viz obdobně rozsudky ze dne 12. července 2001, Komise a Francie v. TF1, C‑302/99 P a C‑308/99 P, EU:C:2001:408, bod 27, jakož i ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, EU:C:2007:252, bod 41).

51

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že EUIPO se v druhém důvodu kasačního opravného prostředku a v druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku omezuje na tvrzení, že Tribunál nesprávně uplatnil vlastní judikaturu a že jím zjištěné nesprávnosti by výsledek sporného rozhodnutí nezměnily.

52

EUIPO zejména neobjasňuje a neprokazuje, že v tomto případě by sporné rozhodnutí nemohlo být pro společnost European Dynamics Luxembourg příznivější, kdyby nedošlo k jednotlivým nesprávnostem, které zjistil Tribunál.

53

Za těchto podmínek EUIPO nemůže Tribunálu vytýkat, že opomněl posoudit, zda nesprávné posouzení týkající se druhého kritéria pro zadání zakázky a nedostatečné odůvodnění, které zjistil ve vztahu ke spornému rozhodnutí, mohly mít dopad na výrok tohoto rozhodnutí.

54

Druhý důvod kasačního opravného prostředku a druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO je tedy třeba zamítnout.

55

V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že Tribunál nerespektoval rozsah povinnosti odůvodnění, kterou má zadavatel podle čl. 100 odst. 2 finančního nařízení. Podle jeho názoru Tribunál tím, že posuzoval každý komentář hodnotící komise samostatně bez ohledu na širší kontext hodnocení, jehož jsou tyto komentáře součástí, přisoudil této povinnosti striktněji vymezený obsah, než plyne z bodu 21 rozsudku Soudního dvora ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise (C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617), a sice rozsudku, na který odkazuje bod 129 napadeného rozsudku. Podle této judikatury zadavatel není povinen poskytnout odmítnutému uchazeči podrobné shrnutí způsobu, jakým byl každý detail jeho nabídky zohledněn ani podrobnou srovnávací analýzu nabídky tohoto uchazeče s přijatou nabídkou.

56

European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že tato část třetího důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná.

57

Pokud jde o první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je nutno posoudit, zda Tribunál v odůvodnění uvedeném v bodech 81 až 86, 87 až 89 a 90 až 95 napadeného rozsudku neuplatnil přísnější kritéria, než jsou kritéria vyplývající z rozsudku ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise (C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617).

58

Je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodech 20 až 22 tohoto rozsudku v podstatě rozhodl, že podle čl. 100 odst. 2 prvního pododstavce finančního nařízení zadavatel sdělí každému zájemci nebo uchazeči, jehož přihláška nebo nabídka byla odmítnuta, důvody odmítnutí a každému uchazeči, který učinil nabídku, jež je v souladu s požadavky, a který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody přijaté nabídky i jméno uchazeče, kterému byla zakázka přidělena. Nicméně nelze od zadavatele vyžadovat, aby uchazeči, jehož nabídka nebyla zvolena, poskytl kromě důvodů pro odmítnutí této nabídky i podrobné shrnutí způsobu, jakým byl každý detail jeho nabídky zohledněn na základě hodnocení nabídky, či v rámci sdělení vlastností a výhod týkajících se přijaté nabídky podrobnou srovnávací analýzu této nabídky a nabídky odmítnutého uchazeče. Zadavatel rovněž nemusí odmítnutému uchazeči na jeho písemnou žádost poskytnout úplnou kopii hodnotící zprávy.

59

Kromě toho odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU musí být posuzováno v závislosti na okolnostech projednávané věci. Nevyžaduje se, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2017, Anagnostakis v. Komise, C‑589/15 P, EU:C:2017:663, bod 29 a citovaná judikatura).

60

Především není třeba se zabývat kritikou EUIPO zaměřenou na úvahy obsažené v bodech 90 až 95 napadeného rozsudku, jež se týkají posouzení deváté výtky první části třetího žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni.

61

V bodě 36 tohoto rozsudku bylo totiž rozhodnuto, že body 48 až 55 napadeného rozsudku jsou stiženy nesprávným právním posouzením, a že jestliže se o ně body 91 a 96 napadeného rozsudku nemohou opřít, postrádají posledně uvedené body opodstatnění. V důsledku toho bylo v témže bodě tohoto rozsudku rozhodnuto, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, jelikož Tribunál tím, že vyhověl deváté výtce první části třetího žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni, konstatoval zjevně nesprávné právní posouzení ve vztahu k dotčenému prvnímu kritériu pro zadání zakázky.

62

Pokud jde dále o úvahy uvedené v bodech 81 až 86 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že šestou výtkou první části třetího žalobního důvodu svých žalob v prvním stupni European Dynamics Luxembourg a další napadly posouzení EUIPO, podle něhož každý projekt nevyžaduje správce programu, hlavního správce projektu a správce projektu.

63

Tribunál měl po posouzení této výtky v bodech 85 a 86 napadeného rozsudku za to, že je nutno konstatovat existenci nedostatečného odůvodnění tohoto aspektu ve smyslu čl. 296 druhého pododstavce SFEU, vykládaného ve spojení s čl. 100 odst. 2 finančního nařízení, vzhledem k nepřesnosti v zadávací dokumentaci a ke stručnosti a neurčitosti soudu hodnotící komise, které znemožňují ověření přijatelnosti kritiky EUIPO, pokud jde o zahrnutí hlavního správce projektu a rovněž správce projektu do nabídky European Dynamics Luxembourg.

64

EUIPO přitom nevysvětluje, v čem Tribunál, když dospěl k tomuto závěru, použil přísnější kritérium, než je kritérium vyplývající z judikatury uvedené v bodech 57 až 59 tohoto rozsudku.

65

Konečně v rámci odůvodnění uvedeného v bodech 87 až 89 napadeného rozsudku, které bylo věnováno posouzením osmé výtce první části třetího žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni, měl Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku za to, že závěrečný komentář hodnotící komise, podle něhož „má celá nabídka příliš operační charakter namísto strategického a je zaměřena na jiný typ správce projektu, než je správce zamýšlený [EUIPO]“, byl nesrozumitelný, a zejména tvrzení, podle něhož EUIPO zamýšlel „jiný typ správce projektu“, představovalo neurčitou, a tudíž neověřitelnou kritiku.

66

V tomto ohledu stačí podotknout, že EUIPO nezpochybňuje, že se omezil na to, že vznesl argument k této záležitosti jen v rámci řízení před Tribunálem, jak plyne z bodu 88 napadeného rozsudku.

67

Dále EUIPO nezpochybňuje ani zjištění Tribunálu týkající se nedostatku dostatečně jasných a přesných kritérií v zadávací dokumentaci, jakož i stručnosti a neurčitosti soudu hodnotící komise.

68

Před Soudním dvorem tedy nebylo prokázáno, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení.

69

Jak uvádí generální advokát v bodech 77 a 78 svého stanoviska, důkazy uvedené na podporu projednávaného kasačního opravného prostředku nezpochybňují skutečnost, že Tribunál posuzoval komentáře hodnotící komise, napadené v žalobě v prvním stupni, jak samostatně, tak v celkovém kontextu hodnocení dotčené nabídky a že Tribunál nevyžadoval, aby EUIPO poskytl podrobné shrnutí způsobu, jakým byl každý detail této nabídky zohledněn, a podrobnou srovnávací analýzu této nabídky a lépe umístěných nabídek

70

Za těchto podmínek musí být první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

71

Třetí částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že napadený rozsudek obsahuje rozpor vzhledem k tomu, že v rámci posouzení třetího žalobního důvodu žaloby na neplatnost Tribunál v bodech 112 až 115 a 121 tohoto rozsudku nekonstatoval žádné zjevně nesprávné posouzení ani nedostatečné odůvodnění hodnocení, kterými by byla stiženo hodnocení nabídky European Dynamics Luxembourg z hlediska čtvrtého kritériu pro zadání zakázky a dále, že po ukončení posouzení prvního žalobního důvodu této žaloby měl Tribunál v bodech 134 a 135 uvedeného rozsudku za to, že nebyl schopen ověřit materiální legalitu sporného rozhodnutí týkající se tohoto hodnocení, takže toto rozhodnutí bylo stiženo zjevně nesprávným posouzením.

72

European Dynamics Luxembourg a další jsou toho názoru, že tato část třetího důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná.

73

Je pravda, že Tribunál v první větě bodu 134 napadeného rozsudku zmiňuje čtvrté kritérium pro zadání zakázky, přestože v bodech 112 až 115 a 121 tohoto rozsudku rozhodl, že EUIPO se v tomto ohledu nedopustil nesprávného právního posouzení.

74

Nicméně body 134 a 135 napadeného rozsudku obsahují pouze závěr vycházející z bodů 81 až 86, 87 až 89 a 90 až 95 napadeného rozsudku, které se týkají posouzení vytýkaných skutečností souvisejících s prvním kritériem pro zadání zakázky.

75

V této souvislosti výtka vznesená EUIPO, která se týká úvah Tribunálu uvedených jednak v bodech 112 až 115 a 121 napadeného rozsudku a jednak v bodech 134 a 135 tohoto rozsudku, nemá dopad na výrok uvedeného rozsudku, takže třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba považovat za neúčinné.

76

Z toho vyplývá, že první a třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

77

V první části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že jedna z podmínek, které jsou nutné pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, není v projednávané věci splněna, neboť zjištění, podle něhož je sporné rozhodnutí dotčeno protiprávnostmi, spočívá na nesprávném právním posouzení Tribunálu. Tribunál tedy podle jeho názoru nesprávně určil, že byla založena mimosmluvní odpovědnost Unie.

78

Podpůrně EUIPO tvrdí, že v případě, že by napadený rozsudek byl zrušen výlučně v části, v níž Tribunál dospěl k závěru o porušení zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti, by Soudní dvůr měl tento rozsudek zrušit rovněž v části, v níž se týká náhrady škody, která údajně vznikla European Dynamics Luxembourg a dalším. Jak totiž plyne z bodů 142 a 143 napadeného rozsudku, mezi nedostatky v odůvodnění konstatovanými Tribunálem a touto uplatňovanou škodou neexistuje příčinná souvislost. Dále vzhledem k tomu, že Tribunál neposoudil dopad zjevně nesprávného posouzení, které konstatoval v bodech 91 a 102 napadeného rozsudku na závěrečný výsledek zadávacího řízení, nedostatečně odůvodnil závěr uvedený v bodě 144 tohoto rozsudku, podle něhož existuje příčinná souvislost mezi tímto nesprávným posouzením a uvedenou škodou.

79

Ve druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nedostatečným odůvodněním, neboť existuje rozpor mezi důvody uvedenými v bodech 144, 146 a 150 tohoto rozsudku a dále bodem 2 výroku uvedeného rozsudku. Zatímco tyto důvodu vymezují škodu, která vznikla European Dynamics Luxembourg, jako ztrátu příležitosti být zařazena na prvním nebo druhém místě podle mechanismu kaskády, výrok ukládá Unii, aby nahradila škodu vzniklou z důvodu ztráty příležitosti uzavřít rámcovou smlouvu jako první smluvní strana.

80

Ve třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že bod 2 výroku napadeného rozsudku obsahuje věcné nesprávné posouzení, jelikož ukládá náhradu škody vzniklé European Dynamics Luxembourg nikoli EUIPO, ale Unii. Nicméně na základě článku 115 a čl. 118 odst. 3 nařízení č. 207/2009 měla být tato náhrada škody uložena EUIPO.

81

European Dynamics Luxembourg a další nejprve tvrdí, že napadený rozsudek z právního hlediska dostatečně určil splnění podmínek umožňujících vznik odpovědnosti Unie. Dále tvrdí, že neexistuje žádný rozpor mezi body 144, 146 a 150 napadeného rozsudku a druhým bodem výroku, neboť pro účely náhrady škody, která jim vznikla z důvodu ztráty příležitosti, je třeba zohlednit úplný rozsah, který by tato ztráta příležitosti mohla mít, a sice příležitost European Dynamics Luxembourg být první smluvní stranou v rámci kaskády. Konečně odkaz na Unii v bodě 2 výroku napadeného rozsudku není nesprávný, jelikož Unie je celkově odpovědná za protiprávní jednání svých institucí a orgánů.

82

Na prvním místě je třeba se zabývat argumentem EUIPO, který byl podpůrně vznesen v rámci první části jeho čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

83

EUIPO svým argumentem v podstatě tvrdí, že existence příčinné souvislosti mezi zjevně nesprávnými posouzeními, která Tribunál konstatoval ve vztahu ke druhému kritériu pro zadání zakázky, a škodou vzniklou společnosti European Dynamics Luxembourg, která vyplývala ze ztráty příležitosti, není v napadeném rozsudku ani dokázána ani odůvodněna

84

Tento argument je třeba považovat za okolností projednávané věci za opodstatněný.

85

Jak bylo totiž konstatováno v bodě 36 tohoto rozsudku, body 53, 91 a 96 napadeného rozsudku jsou stiženy nesprávným právním posouzením, takže Tribunál nemohl konstatovat žádné protiprávnosti vyplývající z porušení zásad rovnosti příležitostí a transparentnosti, jakož i zjevně nesprávného posouzení ve vztahu k prvnímu kritériu pro zadání zakázky.

86

Tribunál dále v bodě 143 napadeného rozsudku rozhodl, že není možné uznat existenci příčinné souvislosti mezi nedostatky v odůvodnění, které konstatoval, a škodou tvrzenou European Dynamics Luxembourg a dalšími.

87

Vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie by tak předpokládal existenci příčinné souvislosti mezi jedinou věcnou protiprávností postihující hodnocení nabídky European Dynamics Luxembourg, konstatovanou v bodě 102 tohoto rozsudku, a ztrátou příležitosti.

88

V napadeném rozsudku přitom Tribunál existenci takové příčinné souvislosti z právního hlediska dostatečně nedokázal. Tribunál zejména nekonstatoval, zda a v jakém rozsahu by společnost European Dynamics Luxembourg byla – vzhledem ke skutkovým okolnostem projednávané věci, a kdyby nedošlo k nesprávným posouzením na straně EUIPO – zařazena na první místo a získala dotčenou zakázku.

89

Z toho vyplývá, že jelikož nebyly splněny podmínky nezbytné pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, neměl Tribunál vyhovět návrhu na náhradu škody podanému European Dynamics Luxembourg a dalšími.

90

První část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO je tedy opodstatněná.

91

Vzhledem k tomu, že je tato část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku opodstatněná, druhou a třetí část tohoto důvodu není nutno posuzovat.

92

Ze všech těchto úvah vyplývá, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením v bodech 53, 91 a 96 v rozsahu, v němž Tribunál vyhověl druhé výtce druhého žalobního důvodu žaloby podané v prvním stupni týkající se prvního kritéria pro zadání zakázky a deváté výtce první části třetího důvodu této žaloby týkající se uvedeného kritéria pro zadání.

93

Jak vyplývá z bodu 136 napadeného rozsudku, Tribunál odůvodnil zrušení napadeného rozsudku, obsažené v bodě 1 výroku tohoto rozsudku, na základě všech jím konstatovaných nesprávností, kterými je stiženo hodnocení dotčené nabídky s ohledem na první a druhé kritérium pro zadání zakázky. Ačkoli zjištění Tribunálu v bodech 53, 91 a 96 napadeného rozsudku nemohou sloužit jako odůvodnění pro zrušení sporného rozhodnutí, nesprávnosti konstatované Tribunálem v bodech 86, 89, 95, 102 a 135 napadeného rozsudku nicméně odůvodňují, jak uvedl generální advokát v bodě 111 svého stanoviska, zrušení tohoto rozhodnutí Tribunálem. Z toho plyne, že není třeba zrušit bod 1 výroku napadeného rozsudku.

94

Naproti tomu je třeba zrušit bod 2 výroku napadeného rozsudku, v němž se Unii ukládá náhrada škody, která vznikla European Dynamics Luxembourg z důvodu ztráty příležitosti uzavřít dotčenou smlouvu jako první smluvní strana v rámci kaskády vzhledem k tomu, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku byla uznána za opodstatněnou.

95

S přihlédnutím k tomuto zrušení napadeného rozsudku musí být body 4 a 5, které se týkají určení výše náhrady škody, rovněž zrušeny.

96

Za těchto podmínek musí být zrušen i bod 6 výroku napadeného rozsudku, jenž se týká náhrady nákladů řízení.

97

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to stav soudního řízení dovoluje.

98

Tak je tomu v projednávané věci. Je tedy nutno posoudit návrh na náhradu škody podaný European Dynamics Luxembourg a dalšími v rámci této žaloby směřující k náhradě škody, která jim vznikla z titulu ztráty příležitosti European Dynamics Luxembourg uzavřít rámcovou smlouvu jako první smluvní strana v rámci kaskády.

99

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je vznik mimosmluvní odpovědnosti EUIPO vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jeho jednání, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a tvrzenou škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2014, Nikolau v. Účetní dvůr, C‑220/13 P, EU:C:2014:2057, bod 52 a citovaná judikatura). Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že aby mohla mimosmluvní odpovědnost Unie vzniknout, musí být škoda skutečná a určitá a musí vyplývat dostatečně přímým způsobem z protiprávního jednání orgánů (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 61 a citovaná judikatura).

100

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je každopádně na účastníku řízení, který se dovolává mimosmluvní odpovědnosti Unie, aby předložil přesvědčivé důkazy jak o existenci, tak rozsahu škody, kterou uplatňuje, jakož i o existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi jednáním dotčeného orgánu a tvrzenou škodou (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 62 a citovaná judikatura).

101

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ze znění žaloby podané k Tribunálu se jeví, že zjevně neodpovídá požadavkům formulovaným judikaturou. European Dynamics Luxembourg a další totiž mimo jiné požadovaly náhradu škody za odhadovaný hrubý zisk, kterého by mohla European Dynamics Luxembourg dosáhnout, kdyby jí byla dotčená zakázka udělena, s tím, že se omezily na pouhé tvrzení, že této společnosti bylo „nenapravitelně zabráněno dotčené zakázky získat“. Nicméně neodůvodnily, zda a v jakém rozsahu vzhledem ke skutkovým okolnostem projednávané věci, a kdyby nedošlo k nesprávným posouzením na straně EUIPO, by byla European Dynamics Luxembourg zařazena na první místo a získala dotčenou zakázku. Neprokázaly tak ani skutečnou existenci škody, ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou.

102

V každém případě by takový návrh na náhradu škody nemohl vycházet z protiprávního jednání EUIPO při hodnocení druhého kritéria pro zadání zakázky, konstatovaného v bodě 102 napadeného rozsudku. I kdyby nabídka European Dynamics Luxembourg získala všechny body na základě tohoto druhého kritéria pro zadání zakázky, nedosáhla by nejlepšího umístění. Pokud by tato nabídka získala maximální počet bodů na základě tohoto druhého kritéria pro zadání zakázky, získala by konečný počet bodů, který by byl nižší než konečné počty bodů přidělené nabídkám zařazeným na první a druhé místo.

103

Za těchto podmínek se návrh na náhradu škody podaný European Dynamics Luxembourg a dalšími zamítá.

104

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento kasační prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

105

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 138 odst. 3 téhož jednacího řádu platí, že pokud měl každý účastník ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponesou jednotliví účastníci vlastní náklady řízení.

106

Jelikož je zčásti vyhověno kasačnímu opravnému prostředku EUIPO a jelikož je tento kasační opravný prostředek zčásti zamítnut, je třeba EUIPO, jakož i European Dynamics Luxembourg a dalším uložit, že ponesou vlastní náklady řízení související s tímto kasačním opravným prostředkem.

107

Pokud jde o náklady řízení v prvním stupni, jelikož bylo žalobě zčásti vyhověno a zčásti byla zamítnuta, je společnosti European Dynamics Luxembourg a dalším, jakož i EUIPO, rovněž třeba uložit, že ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: