—

za Federatie Nederlandse Vakvereniging, jakož i za K. van den Burg-Vergeer, L. T. A. Kukupessy, D. Paase-Teeuwen a A. J. G. P. Schenk, A. Simsek, advocaat,

—

za Smallsteps BV B. F. H. Rumora-Scheltema, H. T. ten Havem a R. J. van Galenem, advocaten,

—

za nizozemskou vládu J. Langerem a M. Bulterman, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi M. van Beekem a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3 až 5 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 2001, L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi nizozemskou odborovou organizací Federatie Nederlandse Vakvereniging (dále jen „FNV“), jakož i K. van den Burg-Vergeer, L. T. A. Kukupessy, D. Paase-Teeuwen a A. J. G. P. Schenk na jedné straně a společností Smallsteps BV na straně druhé ohledně zjištění převodu pracovních poměrů na tuto společnost.

3

Směrnice 2001/23 představuje kodifikaci směrnice Rady 77/187/EHS ze dne 14. února 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 1977, L 61, s. 26), ve znění směrnice Rady 98/50/ES ze dne 29. června 1998 (Úř. věst. 1998, L 201, s. 88).

4

Bod 3 odůvodnění směrnice 2001/23 zní:

„Je proto nezbytné stanovit opatření na ochranu zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele, zejména zajistit zachování jejich práv.“

5

Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/23 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na veškeré převody podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu na jiného zaměstnavatele, které vyplývají ze smluvního převodu nebo sloučení;“

6

Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.“

7

Článek 4 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Převod podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu nepředstavuje sám o sobě pro převodce nebo nabyvatele důvod k propouštění. Toto ustanovení však nebrání propouštění z hospodářských, technických nebo organizačních důvodů, se kterými jsou spojeny změny stavu zaměstnanců.“

8

Podle článku 5 téže směrnice platí:

„1.   Nestanoví-li členské státy jinak, nevztahují se články 3 a 4 na převod podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu, pokud je převodce předmětem konkursního [úpadkového] řízení nebo obdobného úpadkového [insolvenčního] řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci (kterým může být správce konkurzní podstaty schválený příslušným orgánem veřejné moci).

2.   Použijí-li se články 3 a 4 na převod během úpadkového [insolvenčního] řízení, které bylo zahájeno vůči převodci (je-li řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce či nikoli), může členský stát za podmínky, že toto řízení probíhá pod dohledem příslušného orgán[u] veřejné moci (kterým může být správce konkurzní podstaty určený vnitrostátními právními předpisy), stanovit, že

3.   Členský stát může uplatnit odst. 2 písm. b) na jakýkoli převod, pokud je převodce ve stavu vážné hospodářské krize vymezené ve vnitrostátních právních předpisech, za podmínky, že tento stav prohlásí příslušný orgán veřejné moci a podléhá soudnímu dohledu, jestliže tato ustanovení již existují ve vnitrostátních právních předpisech ke dni 17. července 1998.

[…]

4.   Členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zamezit zneužívání úpadkového [insolvenčního] řízení k tomu, aby zaměstnanci pozbyli práv vyplývajících z této směrnice.“

9

V nizozemském právu upravují práva zaměstnanců v případě převodu podniků články 7:662 až 7:666 a čl. 7:670 odst. 8 Burgerlijk Wetboek (občanský zákoník, dále jen „BW“).

10

Článek 7:662 odst. 2 písm. a) BW stanoví:

„Pro účely použití tohoto oddílu se:

[…]“

11

Článek 7:663 BW konkrétně stanoví:

„Automatickým důsledkem převodu podniku je převod práv a povinností, které má zaměstnavatel v daném okamžiku v tomto podniku na základě pracovní smlouvy, kterou uzavřel se zaměstnancem činným v rámci tohoto podniku, na nabyvatele. Po dobu jednoho roku od převodu jsou však tento zaměstnavatel a nabyvatel společně a nerozdílně vázáni dodržováním povinností plynoucích z pracovní smlouvy, které vznikly do tohoto okamžiku.“

12

Článek 7:666 BW stanoví:

„Články 7:662 až 7:665 a čl. 7:670 odst. 8 se neuplatní na převod podniku, pokud

13

Podle článku 7:670 BW platí:

„[…]

8.   Zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem činným v jeho podniku rozvázat pracovní smlouvu z důvodu převodu tohoto podniku ve smyslu čl. 7:662 odst. 2 písm. a);

[…]“

14

Od roku 2012 provádí několik nizozemských soudů pre-pack. Jedná se o operaci s aktivy, která je s přispěním soudem ustanoveného zamýšleného správce připravena před prohlášením úpadku a je tímto správcem provedena bezprostředně po prohlášení úpadku. V rámci této operace pre-pack je tímto soudem ustanoven i zamýšlený insolvenční soudce.

15

Přípravná fáze ani pre-pack jako takové dosud nejsou v Nizozemsku upraveny zákonem, jsou toliko výsledkem praxe.

16

Společnost Estro Groep BV byla až do okamžiku prohlášení úpadku největší společností zabývající se činností v oblasti družin pro děti v Nizozemsku. Na celém území Nizozemska měla téměř 380 zařízení a zaměstnávala přibližně 3600 zaměstnanců.

17

Od listopadu 2013 bylo možné předpokládat, že bez nového financování společnost Estro Groep již nebude schopna v létě roku 2014 plnit své závazky.

18

Při hledání takového financování se společnost Estro Groep nejprve dohodla se svými poskytovateli kapitálu a hlavními akcionáři, jakož i s dalšími poskytovateli kapitálu či případnými dalšími investory za účelem získání nového financování. Tato dohoda, kterou společnost Estro Groep nazvala „Plán A“, však nebyla úspěšná.

19

Souběžně s jednáními v rámci Plánu A společnost Estro Groep vypracovala alternativní plán nazvaný „projekt Butterfly“. Tento projekt počítal s opětovným zahájením činnosti významné části podniku Estro Groep na základě operace pre-pack. Toto opětovné zahájení činnosti mělo proběhnout na základě opětovného zahájení činnosti ve 243 střediscích z 380, zachování pracovních míst pro téměř 2500 zaměstnanců z celkového počtu přibližně 3600 zaměstnanců a kontinuity služeb ve všech zařízeních v červenci 2014.

20

V rámci uplatňování projektu Butterfly společnost Estro Groep kontaktovala jako potenciálního kupujícího pouze společnost H.I.G. Capital, sesterskou společnost svého hlavního akcionáře Bayside Capital. Žádná jiná potenciální možnost nebyla přezkoumána.

21

Dne 5. června 2014 podala společnost Estro Groep u rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) návrh na ustanovení zamýšleného správce. Tento správce byl ustanoven dne 10. června 2014.

22

Dne 20. června 2014 byla založena společnost Smallsteps, která měla v rámci projektu Butterfly na účet společnosti H.I.G. Capital převzít jako podnik opětovně zahajující činnost velkou část středisek působících jako družiny pro děti společnosti Estro Groep.

23

Dne 3. července 2014 dostali všichni zaměstnanci společnosti Estro Groep email, v němž bylo uvedeno, že dne 4. července 2014 bude podán návrh na prohlášení úpadku a zaměstnanci budou před podáním tohoto návrhu případně svoláni na schůzi.

24

Dne 4. července 2014 společnost Estro Groep podala u rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) návrh na pozastavení plateb. Dne 5. července 2014 byl tento návrh přeměněn na návrh na prohlášení úpadku, který byl prohlášen téhož dne.

25

Stále dne 5. července 2014 byla mezi správcem a společností Smallsteps uzavřena pre-pack, podle níž posledně uvedená společnost koupila přibližně 250 zařízení a zavázala se nabídnout ke dni prohlášení úpadku zaměstnání téměř 2600 zaměstnancům společnosti Estro Groep.

26

Dne 7. července 2014 správce propustil všechny zaměstnance společnosti Estro Groep. Společnost Smallsteps nabídla novou pracovní smlouvu téměř 2600 zaměstnancům dříve zaměstnaným společností Estro Groep, více než tisíc zaměstnanců však bylo nakonec propuštěno.

27

FNV a čtyři další žalobkyně, jež pracovaly ve střediscích převzatých společností Smallsteps, ale po prohlášení úpadku společnosti Estro Groep jim nebyly nabídnuty nové pracovní smlouvy, podaly u předkládajícího soudu žalobu, v níž navrhly, aby bylo určeno, že se na pre-pack uzavřenou mezi společnostmi Estro Groep a Smallsteps použije směrnice 2001/23, a že je tak třeba mít za to, že tyto čtyři další žalobkyně pracují napříště pro společnost Smallsteps ex lege, přičemž jsou pro ně zachovány jejich pracovní podmínky. Podpůrně jejich návrh směřoval k tomu, aby bylo určeno, že se použijí články 7:662 a násl. BW, jelikož k převodu podniku došlo přede dnem prohlášení úpadku společnosti Estro Groep. Společnost Smallsteps návrhy žalobkyň zpochybňuje.

28

Za těchto podmínek se Rechtbank Midden-Nederland (soud středního Nizozemska) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

Po přednesení stanoviska generálního advokáta společnost Smallsteps podáním doručeným kanceláři Soudního dvora dne 25. dubna 2017 požádala, aby jí bylo umožněno se ke stanovisku vyjádřit, a to případně po znovuotevření ústní části řízení. Společnost Smallsteps na podporu této žádosti v podstatě uvádí, že stanovisko generálního advokáta obsahuje určité nepřesnosti ohledně postupu pre-pack.

30

V tomto ohledu je však třeba připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád zúčastněným uvedeným v článku 23 tohoto statutu neumožňují předložit v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem vyjádření (viz zejména rozsudek ze dne 4. září 2014, Vnuk, C‑162/13, EU:C:2014:2146, bod 30).

31

Podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Banif Plus Bank, C‑312/14, EU:C:2015:794, bod 33).

32

Nesouhlas zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 26).

33

I přesto je třeba podotknout, že Soudní dvůr může kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 83 svého jednacího řádu, zejména pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna nebo že má být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi zúčastněnými projednán (viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Pesce a další, C‑78/16 a C‑79/16, EU:C:2016:428, bod 27).

34

V posuzované věci ovšem Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta shledal, že má k dispozici všechny poznatky nezbytné pro vydání rozhodnutí.

35

S ohledem na tento závěr má Soudní dvůr za to, že ústní část řízení není namístě znovuotevřít.

36

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší, aby otázky, které jsou mu položeny, případně přeformuloval (rozsudek ze dne 1. února 2017, Município de Palmela, C‑144/16, EU:C:2017:76, bod 20 a citovaná judikatura).

37

V projednávaném případě je nutno první až třetí otázku, které je třeba posoudit společně, chápat tak, že jejich cílem je v podstatě zjistit, zda musí být směrnice 2001/23 a zejména její čl. 5 odst. 1 vykládány v tom smyslu, že ochrana zaměstnanců zaručená v článcích 3 a 4 této směrnice je zachována i za takové situace, jaká nastala ve věci v původním řízení, kdy k převodu podniku dojde po prohlášení úpadku v kontextu operace pre-pack připravené před tímto prohlášením a provedené bezprostředně po něm, v jejímž rámci soudem ustanovený „zamýšlený správce“ zejména zkoumá možnosti případného pokračování v činnosti tohoto podniku ze strany třetí osoby a připravuje se na provedení úkonů bezprostředně po prohlášení úpadku, aby došlo k tomuto pokračování, a zda je kromě toho v tomto ohledu relevantní, že cílem operace pre-pack je jak pokračování v činnostech předmětného podniku, tak maximalizace výnosu z převodu pro všechny věřitele tohoto podniku.

38

Předně je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 3 odůvodnění směrnice 2001/23, jejím cílem je chránit zaměstnance, zejména zajistit zachování jejich práv pro případ změny zaměstnavatele.

39

Článek 3 odst. 1 první pododstavec této směrnice za tímto účelem stanoví, že práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku tohoto převodu převedeny na nabyvatele. Co se týče čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, toto ustanovení chrání zaměstnance před propouštěním ze strany převodce nebo nabyvatele pouze na základě zmíněného převodu.

40

V článku 5 odst. 1 směrnice 2001/23 je na rozdíl od toho uvedeno, že režim ochrany podle zmíněných článků 3 a 4 se neuplatní na převody podniků uskutečněné za podmínek vymezených v tomto ustanovení, nestanoví-li členské státy jinak.

41

Vzhledem k tomu, že na základě zmíněného čl. 5 odst. 1 se režim ochrany zaměstnanců v případě některých převodů podniku v zásadě neuplatní a toto ustanovení se tak odchyluje od hlavního cíle směrnice 2001/23, je nutno jej vykládat restriktivně (pokud jde o čl. 3 odst. 3 směrnice 77/187 ve znění směrnice 98/50, viz rozsudek ze dne 4. června 2002, Beckmann, C‑164/00, EU:C:2002:330, bod 29).

42

Ačkoliv ze samotného znění první části věty čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 vyplývá, že členské státy mají za okolností, které odůvodňují použití tohoto ustanovení, možnost uplatnit režim ochrany zaměstnanců upravený v článcích 3 a 4 této směrnice, ve věci v původním řízení dotčený členský stát této možnosti nevyužil, což potvrdila na jednání i nizozemská vláda.

43

Z toho vyplývá, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 lze v rozsahu, v němž umožňuje se od režimu ochrany zaměstnanců odchýlit, použít v takové věci, o jakou se jedná v původním řízení, ovšem za podmínky, že předmětné řízení splňuje podmínky uvedené v tomto ustanovení.

44

V článku 5 odst. 1 směrnice 2001/23 je v tomto ohledu uvedeno, že převodce musí být předmětem úpadkového řízení nebo obdobného insolvenčního řízení. Toto řízení zároveň musí být zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a probíhat pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci.

45

Co se zaprvé týče podmínky, že převodce musí být předmětem úpadkového nebo obdobného insolvenčního řízení, vzhledem k požadavku restriktivního výkladu, který je připomenut v bodě 41 tohoto rozsudku, ji nelze vztáhnout na operaci, která sice úpadek připravuje, ale nevyúsťuje v něj, na což poukázal generální advokát v bodě 76 svého stanoviska.

46

Jak ovšem vyplývá z bodu 14 tohoto rozsudku, operace pre-pack dotčená ve věci v původním řízení je sice v projednávaném případě připravena před prohlášením úpadku, provedena je ale až po něm. Taková operace, která s sebou úpadek fakticky nese, tedy může spadat pod pojem „konkursní [úpadkové] řízení“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.

47

Zadruhé čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 vyžaduje, aby bylo úpadkové nebo obdobné insolvenční řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce. Jak v tomto ohledu vyplývá z judikatury Soudního dvora, řízení, jehož cílem je pokračování v činnosti dotčeného podniku, tuto podmínku nesplňuje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. července 1991, d’Urso a další, C‑362/89, EU:C:1991:326, body 31 a 32, jakož i ze dne 7. prosince 1995, Spano a další, C‑472/93, EU:C:1995:421, bod 25).

48

Co se týče rozdílů mezi těmito dvěma druhy řízení, jak uvedl generální advokát v bodech 57 a 58 svého stanoviska, řízení směřuje k pokračování v činnosti tehdy, pokud má zachránit provozuschopnost podniku nebo jeho životaschopných částí. Řízení, jehož cílem je likvidace majetku, má naproti tomu maximalizovat kolektivní uspokojení věřitelů. Ačkoliv není vyloučeno, že tyto dva cíle, které sleduje dané řízení, se mohou do jisté míry překrývat, hlavním cílem řízení, jehož účelem je pokračování v činnosti podniku, je každopádně záchrana dotčeného podniku.

49

Z předkládacího rozhodnutí v projednávaném případě vyplývá, že operace pre-pack, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, má do nejmenších detailů připravit převod podniku, a po prohlášení úpadku tak umožnit rychlé opětovné zahájení činnosti životaschopných částí podniku, aby nedošlo k přerušení, které by vyplývalo z násilného ukončení činností tohoto podniku v okamžiku prohlášení úpadku, a aby byla zachována hodnota uvedeného podniku a pracovní místa.

50

S výhradou ověření předkládajícím soudem je za těchto podmínek nutno konstatovat, že jelikož cílem takové operace v konečném důsledku není likvidace podniku, nemůže hospodářský a sociální cíl, který sleduje, vysvětlit ani odůvodnit, aby v případě, že je dotčený podnik předmětem úplného nebo částečného převodu, jeho zaměstnanci pozbyli práv, která jim přiznává směrnice 2001/23 (obdobně viz rozsudek ze dne 7. prosince 1995, Spano a další, C‑472/93, EU:C:1995:421, body 28 a 30).

51

S ohledem na závěr učiněný v bodě 48 tohoto rozsudku je třeba konstatovat, že pouhá okolnost, že uvedená operace pre-pack může mít za cíl i maximalizaci uspokojení věřitelů, ji nemůže přeměnit na řízení zahájené s cílem likvidace majetku převodce ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.

52

Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že hlavním cílem takové operace je záchrana podniku v úpadku, takže v souladu s judikaturou citovanou v bodě 47 tohoto rozsudku tato operace nemůže spadat do rozsahu působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.

53

Zatřetí, co se týče podmínky, podle níž musí řízení zmíněné v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 probíhat pod dohledem orgánu veřejné moci, je třeba uvést, že fáze operace pre-pack, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která předchází prohlášení úpadku, nemá žádnou oporu v dotčené vnitrostátní právní úpravě.

54

Tato operace tudíž v tomto rozsahu neprobíhá pod dohledem soudu, nýbrž jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, pod vedením podniku, který vede jednání a přijímá rozhodnutí, jimiž se připravuje prodej podniku v úpadku.

55

Ačkoliv jsou totiž zamýšlený správce i zamýšlený insolvenční soudce jmenováni na žádost podniku v úpadku soudem, formálně nemají žádnou pravomoc. Ze strany orgánu veřejné moci tudíž nad nimi není vykonáván žádný dohled.

56

Vzhledem k tomu, že správce po zahájení úpadkového řízení velmi rychle žádá a získá od insolvenčního soudce povolení k převodu podniku, je nadto nutné, aby byl tento soudce již informován a v podstatě k tomuto převodu nevyjádřil před prohlášením úpadku námitky.

57

Jak přitom v podstatě uvedl generální advokát v bodě 82 svého stanoviska, tento postup může do značné míry zbavit jakýkoliv případný dohled nad úpadkovým řízením ze strany příslušného orgánu veřejné moci, jeho obsahu, a nemůže tudíž splňovat podmínku dohledu takového orgánu uvedenou v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.

58

Z výše uvedeného vyplývá, že taková operace pre-pack, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nesplňuje všechny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23, a od režimu ochrany stanoveného v článcích 3 a 4 této směrnice se tudíž v tomto případě nelze odchýlit.

59

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první až třetí položenou otázku odpovědět tak, že směrnice 2001/23 a zejména její čl. 5 odst. 1 musí být vykládány v tom smyslu, že ochrana zaměstnanců zaručená v článcích 3 a 4 této směrnice je zachována i za takové situace, jaká nastala ve věci v původním řízení, kdy k převodu podniku dojde po prohlášení úpadku v kontextu operace pre-pack připravené před tímto prohlášením a provedené bezprostředně po něm, v jejímž rámci soudem ustanovený „zamýšlený správce“ zejména zkoumá možnosti případného pokračování v činnosti tohoto podniku ze strany třetí osoby a připravuje se na provedení úkonů bezprostředně po prohlášení úpadku, aby došlo k tomuto pokračování, a že v tomto ohledu kromě toho není relevantní, že cílem této operace pre-pack je i maximalizace výnosu z převodu pro všechny věřitele dotčeného podniku.

60

Vzhledem k odpovědi na první až třetí otázku není namístě na čtvrtou otázku odpovídat.

61

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů a zejména její čl. 5 odst. 1 musí být vykládány v tom smyslu, že ochrana zaměstnanců zaručená v článcích 3 a 4 této směrnice je zachována i za takové situace, jaká nastala ve věci v původním řízení, kdy k převodu podniku dojde po prohlášení úpadku v kontextu operace pre-pack připravené před tímto prohlášením a provedené bezprostředně po něm, v jejímž rámci soudem ustanovený „zamýšlený správce“ zejména zkoumá možnosti případného pokračování v činnosti tohoto podniku ze strany třetí osoby a připravuje se na provedení úkonů bezprostředně po prohlášení úpadku, aby došlo k tomuto pokračování, a že v tomto ohledu kromě toho není relevantní, že cílem této operace pre-pack je i maximalizace výnosu z převodu pro všechny věřitele dotčeného podniku.