—

za chorvatskou vládu A. Metelko-Zgombić, jako zmocněnkyní,

—

za španělskou vládu V. Ester Casas, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisir C. Cattabriga a S. Ječmenica, jakož i M. Wilderspinen, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (Úř. věst. 2004, L 143, s. 15; Zvl. vyd. 19/07, s. 38).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Ibricou Zulfikarpašićem a Slavenem Gajerem ve věci žádosti o vydání potvrzení evropského exekučního titulu pro usnesení o nařízení exekuce, které vydal notář v Chorvatsku na základě „veřejné listiny“.

3

Podle bodů 3, 5, 7, 10, 12 a 18 odůvodnění nařízení č. 805/2004:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 tohoto nařízení stanoví:

„Účelem tohoto nařízení je zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky, aby byl stanovením minimálních norem umožněn volný pohyb rozhodnutí, soudních smírů a úředních listin ve všech členských státech, aniž by se v členském státě výkonu musela před uznáním a výkonem konat zprostředkující řízení.“

5

Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení zní následovně:

„Toto nařízení se vztahuje na rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporných nárocích.

Nárok se považuje za nesporný, pokud

6

Článek 4 téhož nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1.   ‚rozhodnutím‘ každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako usnesení, příkaz, rozhodnutí nebo příkaz k nařízení výkonu, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;

2.   ‚nárokem‘ peněžitý nárok na konkrétní částku, která je splatná nebo jejíž datum splatnosti je uvedeno v rozhodnutí, soudním smíru nebo úřední listině;

3.   ‚úřední listinou‘

[…]

6.   ‚původním soudem‘ soud, u kterého se koná řízení v době splnění podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. a), b) nebo c);

7.   ve Švédsku v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (betalningsföreläggande) ‚soudem‘ i švédský vykonávající úřad (kronofogdemyndighet).“

7

Článek 5 nařízení č. 805/2004, nadepsaný „Zrušení doložky vykonatelnosti“, stanoví:

„Rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest.“

8

Kapitola III uvedeného nařízení, která obsahuje články 12 až 19, definuje minimální normy pro řízení o nesporných nárocích, zejména normy týkající se doručení dokumentu o zahájení řízení nebo odpovídajícího dokumentu a informování dlužníka.

9

Článek 12 téhož nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti minimálních norem“, stanoví:

„1.   Rozhodnutí o nároku, který je nesporný ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo c), může být potvrzeno jako evropský exekuční titul pouze v tom případě, že soudní řízení v členském státě původu splňuje procesní požadavky stanovené v této kapitole.

2.   Stejné požadavky platí pro vydávání potvrzení evropského exekučního titulu nebo náhradního potvrzení ve smyslu čl. 6 odst. 3 pro rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí, pokud jsou v době vydání takového rozhodnutí splněny podmínky čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo c).“

10

Článek 16 nařízení č. 805/2004, nadepsaný „Náležité informace o nároku pro dlužníka“, stanoví:

„Aby bylo zajištěno, že dlužníkovi jsou poskytnuty náležité informace o nároku, musí dokument o zahájení řízení nebo dokument s obdobnými účinky obsahovat tyto údaje:

11

Článek 25 odst. 1 uvedeného nařízení týkající se potvrzování veřejných listin stanoví:

„Úřední listina týkající se nároku ve smyslu čl. 4 odst. 2, která je vykonatelná v jednom členském státě, je na žádost orgánu určeného členským státem původu potvrzena pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze III jako evropský exekuční titul.“

12

Článek 30 odst. 1 písm. c) téhož nařízení týkající se potvrzování veřejných listin stanoví povinnost členských států oznámit Evropské komisi „seznamy orgánů podle článku 25 […] a veškeré jejich pozdější změny.“

13

Podle uvedeného čl. 30 odst. 1 písm. c) oznámila Chorvatská republika následující seznam:

„Příslušné soudy, správní orgány, notáři, fyzické nebo právnické osoby spojené s orgány veřejné moci, které jsou podle platných vnitrostátních právních předpisů oprávněny vystavit vykonatelné dokumenty nebo exekuční tituly pro nesporné nároky.“

14

Článek 31 Ovršniho zakona (zákon o exekuci, Narodne novine, č. 112/12, 25/13 a 93/14) stanoví:

„1)   Podle tohoto zákona je veřejnou listinou faktura, […] výpis z účetnictví, ověřená soukromá listina a jakýkoliv dokument, který je podle zvláštní právní úpravy považován za úřední. Za fakturu je považován rovněž výpočet úroků.

2)   Veřejná listina je vykonatelná tehdy, pokud je v ní uvedena totožnost věřitele a dlužníka, jakož i předmět, povaha, rozsah a datum splnění peněžitého závazku.

3)   Vedle údajů uvedených v odstavci 2 tohoto článku musí faktura vystavená fyzické osobě, která nevykonává registrovanou činnost, obsahovat informaci pro dlužníka, že v případě nesplnění peněžitého závazku, který se stal splatným, může věřitel na základě veřejné listiny podat návrh na provedení exekuce.

[…]“

15

Článek 278 tohoto zákona je formulován následovně:

„Notáři rozhodují o návrzích na zahájení exekučního řízení založených na veřejné listině v souladu s ustanoveními tohoto zákona.“

16

Článek 281 odst. 1 uvedeného zákona stanoví podmínky, za nichž mohou notáři přijímat usnesení o nařízení exekuce na základě „veřejné listiny“, kdežto odstavce 2 až 8 tohoto článku se týkají postupu, který se použije v případě, že notář takové usnesení nepřijme.

17

Článek 282 téhož zákona stanoví opravný prostředek v podobě námitky proti usnesení notáře o nařízení exekuce a definuje postup přezkumu takových opravných prostředků.

18

Článek 283 odst. 1 zákona o exekuci stanoví, že na návrh oprávněného notář opatří doložkou vykonatelnosti vyhotovení usnesení o nařízení exekuce, které vydal, a to ve lhůtě osmi dnů od vypršení lhůty pro podání námitky, nebyla-li námitka podána.

19

Článek 356 tohoto zákona uvádí:

„Ustanovení této hlavy se řídí postupem pro vydávání potvrzení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky podle nařízení [č. 805/2004] a zavádějí exekuční řízení na základě evropského exekučního titulu.“

20

Článek 357 uvedeného zákona stanoví:

„V Chorvatské republice jsou příslušné pro vydání:

[…]

[…]

soudy, správní orgány, notáři, fyzické nebo právnické osoby spojené s orgány veřejné moci, které jsou podle platných vnitrostátních právních předpisů oprávněny vystavit vykonatelný stejnopis evropského exekučního titulu pro nesporné nároky vydaný vnitrostátním soudem.“

21

Článek 358 téhož zákona stanoví:

„1)   Potvrzení uvedená v čl. 9 odst. 1, v čl. 24 odst. 1, v čl. 25 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení jsou vydávána bez předchozího vyslechnutí dlužníka.

2)   Orgán nebo osoba, která vydala potvrzení, je povinna poskytnout dlužníkovi opis z úřední povinnosti.

[…]

4)   Pokud notář shledá, že nejsou splněny podmínky pro vydání potvrzení uvedené v odstavci 1 tohoto článku, postoupí žádost o vydání potvrzení opatřenou kopií příslušných listin nebo dokumentů obvodnímu soudu, v jehož obvodu má sídlo, aby tento soud o žádosti rozhodl. Notář je povinen uvést důvody, na základě kterých má za to, že nejsou splněny podmínky požadované pro přijetí žádosti účastníka řízení.“

22

Ibrica Zulfikarpašić, vykonávající profesi advokáta, uzavřel smlouvu o právním zastoupení se Slavenem Gajerem, svým klientem, který neuhradil vystavenou fakturu.

23

Ibrica Zulfikarpašić se obrátil na notáře s žádostí o nařízení exekuce proti S. Gajerovi na základě této faktury kvalifikované jako „veřejná listina“ na základě zákona o exekuci. Notář dne 12. února 2014 vydal na základě tohoto dokumentu usnesení o nařízení exekuce, které nabylo právní moci, jelikož dlužník nepodal námitku.

24

Dne 13.listopadu 2013 požádal I. Zulfikarpašić notáře o potvrzení tohoto usnesení o nařízení exekuce jako evropského exekučního titulu.

25

Tento notář se však domníval, že podmínky požadované pro vydání požadovaného potvrzení nebyly splněny. Uvedl, že podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 805/2004 musí být nárok považován za nesporný. Za nesporné se podle čl. 3 odst. 1 písm. a) až c) považují pouze nároky, které byly předmětem soudního řízení, a podle uvedeného čl. 3 odst. 1 písm. d) pouze ty nároky, které byly výslovně uznány v úřední listině, přičemž tento pojem musí ve smyslu ustanovení tohoto nařízení zahrnovat akt, který byl vyhotoven notářem, jako je usnesení o nařízení exekuce vydané na základě „veřejné listiny“. Takovéto usnesení však nesplňuje podmínku výslovného uznání nároku dlužníkem.

26

Uvedený notář rovněž poukázal na to, že i když je v čl. 4 odst. 7 nařízení č. 805/2004 výslovně stanoveno, že ve Švédsku v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu zahrnuje pojem „soud“ i švédský vykonávající úřad, ani toto ustanovení ani jiná ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení jiných nástrojů unijního práva týkající se exekučních řízení nestaví notáře v Chorvatsku na roveň „soudu“.

27

Tentýž notář proto v souladu s čl. 358 odst. 4 zákona o exekuci postoupil věc dotčenou v původním řízení Općinskimu sudu u Novom Zagrebu – Stalna služba u Samoboru (Obvodní soud v Novém Záhřebu – stálá pobočka v Samoboru, Chorvatsko), aby rozhodl o žádosti o potvrzení předložené I. Zulfikarpašićem.

28

Za těchto okolností se Općinski sud u Novom Zagrebu – Stalna služba u Samoboru (Obvodní soud v Novém Záhřebu – stálá pobočka v Samoboru, Chorvatsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Jsou ustanovení exekučního zákona týkající se evropského exekučního titulu v souladu s nařízením č. 805/2004, tedy zahrnuje v Chorvatsku pojem ,soud‘ v souvislosti s řízením o přijetí usnesení o nařízení exekuce na základě veřejné listiny i notáře, jestliže notáři mohou vydávat potvrzení evropského exekučního titulu pro pravomocná a vykonatelná usnesení o nařízení výkonu na základě veřejných listin, když proti takovému usnesení nebyla podána námitka, a – v případě záporné odpovědi – může soud vydat potvrzení evropského exekučního titulu pro usnesení o nařízení exekuce přijaté notářem na základě veřejné listiny, když se toto usnesení s ohledem na obsah týká nesporného nároku, a jaký formulář je třeba v tomto případě použít?“

29

Předběžná otázka se dělí na tři části.

30

Podstatou první části otázky předkládajícího soudu je, zda musí být nařízení č. 805/2004 vykládáno v tom smyslu, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučním řízení na základě „veřejné listiny“, spadají pod pojem „soud“ ve smyslu tohoto nařízení.

31

Chorvatská a španělská vláda mají za to, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně. Pojmy „soud“ a „soudní řízení“ použité v nařízení č. 805/2004 se vztahují nejen na soudy v užším smyslu, nýbrž rovněž obecně na jakýkoliv orgán, který vykonává funkci, která je soudní svou podstatou, čemuž tak v projednávaném případě podle nich je. Evropská komise má za to, že je třeba na uvedenou otázku odpovědět záporně.

32

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá z požadavků jednotného použití unijního práva i ze zásady rovnosti, že znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu výslovně neodkazuje na právo členských států, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (viz rozsudek ze dne 13. října 2016, Mikołajczyk, C‑294/15, EU:C:2016:772, bod 44 a citovaná judikatura).

33

Pokud jde o systematiku nařízení č. 805/2004, je třeba poznamenat, že ačkoliv tato právní úprava opakovaně odkazuje na pojmy „soud“ a „soudní řízení“, neurčuje blíže jeho zakládající znaky. Článek 4 odst. 6 tohoto nařízení definuje pojem „původní soud“ jako „soud, u kterého se koná řízení v době splnění podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. a), b) nebo c)“. Článek 4 odst. 1 uvedeného nařízení definuje pojem „rozhodnutí“ jako „každé rozhodnutí vydané soudem členského státu“.

34

Článek 4 odst. 7 téhož nařízení stanoví, že ve Švédsku v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (betalningsföreläggande) zahrnuje pojem „soud“ švédský vykonávající úřad (kronofogdemyndighet). Jelikož se tento článek týká výslovně uvedeného orgánu, notáři v Chorvatsku do jeho působnosti nespadají.

35

Je rovněž třeba konstatovat, že na rozdíl například od nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. 2012, L 201, s. 107), jehož čl. 3 odst. 2 uvádí, že pojem „soud“ ve smyslu uvedeného nařízení zahrnuje nejen soudní orgány, ale rovněž všechny ostatní orgány s pravomocí v těchto věcech, které vykonávají soudní funkce a splňují určité podmínky, které vyjmenovává totéž ustanovení, nařízení č. 805/2004 neobsahuje žádné obecné ustanovení s takovýmto účinkem.

36

Toto konstatování je potvrzeno judikaturou týkající se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1), ve které Soudní dvůr rozhodl, že článek 3 tohoto nařízení, jenž stanoví, že pojem „soud“ zahrnuje švédský vykonávající úřad a notáře v Maďarsku, nezahrnuje notáře v Chorvatsku (v tomto smyslu viz rozsudek z dnešního dne, Pula Parking, C‑551/15, bod 46).

37

Je proto třeba, jak bylo uvedeno v bodě 32 tohoto rozsudku, posoudit pojmy „soud“ a „soudní řízení“ ve světle cílů sledovaných nařízením č. 805/2004, jehož výklad v této věci žádá vnitrostátní soud.

38

V této souvislosti je třeba uvést, že ze znění článku 1 tohoto nařízení vyplývá, že cílem tohoto nařízení je zajistit v případě nesporných nároků volný pohyb rozhodnutí ve všech členských státech, aniž by se v členském státě výkonu musela před uznáním a výkonem konat zprostředkující řízení.

39

Podle bodu 10 odůvodnění uvedeného nařízení tohoto cíle nemůže být nicméně dosaženo tím, že se, ať už jakýmkoli způsobem, oslabí, bez ohledu na to, jakým způsobem, práva obhajoby (viz per analogiam rozsudek ze dne 14. prosince 2006, ASML, C‑283/05, EU:C:2006:787, bod 24 a citovaná judikatura).

40

Z bodu 3 odůvodnění nařízení č. 805/2004 kromě toho vyplývá, že vzájemné uznávání soudních rozhodnutí představuje úhelný kámen pro vytvoření skutečného evropského soudního prostoru. Tato zásada spočívá zejména ve vzájemné důvěře ve výkon spravedlnosti v členských státech, na kterou odkazuje bod 18 odůvodnění uvedeného nařízení.

41

Zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy má totiž v unijním právu zásadní význam, neboť umožňuje vytvoření a zachování prostoru bez vnitřních hranic založeného na vysoké úrovni důvěry, která musí existovat mezi členskými státy (rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru, C‑404/15 a C‑659/15 PPU, EU:C:2016:198, bod 78).

42

Tato zásada se skrze článek 5 nařízení č. 805/2004 projevuje uznáním a vykonáním rozhodnutí, která byla v členském státě původu potvrzena jako evropský exekuční titul, v ostatních členských státech.

43

Dodržení zásady legitimního očekávání v kontextu volného pohybu rozhodnutí, jak je uvedeno v bodech 38 a 39 tohoto rozsudku, vyžaduje přísné posouzení znaků definujících pojem „soud“ ve smyslu tohoto nařízení, aby se umožnilo vnitrostátním orgánům identifikovat rozhodnutí přijatá soudy jiných členských států. Dodržení zásady vzájemné důvěry při výkonu spravedlnosti v členských státech Unie, na němž je založeno uplatňování uvedeného nařízení, totiž mimo jiné předpokládá, že rozhodnutí, která mají být vykonána v jiném členském státě než ve státě původu, byla přijata v soudním řízení, které poskytuje veškeré záruky nezávislosti a nestrannosti, stejně jako dodržení zásady kontradiktornosti.

44

V projednávaném případě je třeba připomenout, že v souladu s ustanoveními zákona o exekuci jsou notáři v Chorvatsku příslušní k rozhodování prostřednictvím usnesení o návrzích na zahájení exekučního řízení založených na veřejné listině. Jakmile je usnesení oznámeno povinnému, tento může podat námitku. Notář, ke kterému je ve stanovené lhůtě podána přípustná a odůvodněná námitka proti jím vydanému usnesení, postoupí spis k posouzení za účelem námitkového řízení příslušnému soudu, který o námitce rozhodne.

45

Z těchto ustanovení vyplývá, že usnesení o nařízení exekuce založené na „veřejné listině“, které bylo vydáno notářem, je oznámeno dlužníkovi až poté, co je přijato, aniž by byl tomuto dlužníkovi sdělen návrh, který byl v této věci notáři předložen.

46

Ačkoli je pravda, že dlužník má možnost podat námitku proti usnesení o nařízení exekuce vydanému notářem a že se jeví, že notář vykonává pravomoci, které jsou mu svěřeny v rámci exekučního řízení založeného na „veřejné listině“ pod dohledem soudu, kterému notář musí postoupit případné námitky, nic to nemění na tom, že přezkum návrhu na vydání usnesení o nařízení exekuce na takovémto základě, který v Chorvatsku provádí notář, není kontradiktorní.

47

Podle článku 12 nařízení č. 805/2004, rozhodnutí o nároku, který je nesporný ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo c) tohoto nařízení, může být potvrzeno jako evropský exekuční titul pouze v tom případě, že soudní řízení v členském státě původu splňuje minimální normy stanovené v kapitole III tohoto nařízení.

48

Článek 16 uvedeného nařízení vykládaný ve světle bodu 12 odůvodnění tohoto nařízení stanoví pro vydání „náležité“ informace pro dlužníka, aby mu bylo umožněno připravit si obhajobu, a zajišťuje tak kontradiktornost řízení vedoucího k vydání exekučního titulu, který může vést k vydání potvrzení. Tyto minimální normy vyjadřují vůli unijního normotvůrce zajistit, aby postupy vedoucí k přijetí rozhodnutí o nesporném nároku poskytovaly dostatečné záruky dodržení práva na obhajobu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, Pebros Servizi, C‑511/14, EU:C:2016:448, bod 44).

49

Vnitrostátní postup, v rámci kterého je usnesení o nařízení exekuce přijato bez doručení dokumentu o zahájení řízení nebo dokumentu s obdobnými účinky, aniž by byl dlužník v tomto dokumentu o nároku informován, který vede k tomu, že dlužník se o uplatňovaném nároku dozví až v okamžiku, kdy je mu toto usnesení doručeno, nelze kvalifikovat jako kontradiktorní.

50

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první část otázky odpovědět tak, že nařízení č. 805/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučních řízeních na základě „veřejné listiny“, nespadají pod pojem „soud“ ve smyslu tohoto nařízení.

51

Podstatou druhé a třetí části otázky předkládajícího soudu, které je třeba posuzovat společně, je, zda nařízení č. 805/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že usnesení o nařízení exekuce, které bylo přijato notářem v Chorvatsku na základě „veřejné listiny“ a nebyla proti němu podána námitka, může být potvrzeno jako evropský exekuční titul, a dále zda toto nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že pravomoc pro vydávání takového potvrzení přísluší notářům, nebo v tom smyslu, že tato pravomoc přísluší vnitrostátním soudům.

52

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Exekuční tituly, které se potvrzují jako evropský exekuční titul“, definuje podmínky, za nichž je nárok považován za nesporný tím, že rozlišuje okolnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), které se vztahují na sporné nároky v rámci soudního řízení, a okolnosti uvedené v odstavci 1 písm. d), které se týká nároků výslovně uznaných dlužníkem v úřední listině.

53

I když z odpovědi na první část otázky vyplývá, že usnesení o nařízení exekuce přijaté notářem v Chorvatsku na základě „veřejné listiny“ nelze kvalifikovat jako soudní rozhodnutí z důvodu, že tento vnitrostátní orgán nemá postavení soudu, a tudíž nelze mít za to, že je usnesení vydáno v rámci soudního řízení, zbývá přezkoumat, zda lze takové usnesení kvalifikovat jako úřední listinu o nesporném nároku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 805/2004.

54

V této souvislosti definuje čl. 4 odst. 3 tohoto nařízení úřední listinu buďto jako dokument, který byl formálně vyhotoven nebo registrován jako úřední listina a jeho ověření související s podpisem a obsahem listiny provedl jakýkoliv orgán zmocněný pro tento účel, nebo jako ujednání o vyživovací povinnosti uzavřené se správními orgány nebo jimi ověřené.

55

Je třeba konstatovat, že ačkoliv jsou v chorvatském právním řádu notáři oprávněni vydávat úřední listiny, nárok, o němž bylo rozhodnuto v unesení o nařízení exekuce přijatém na základě „veřejné listiny“, není nesporný.

56

V souladu s bodem 5 odůvodnění nařízení č. 805/2004 totiž čl. 3 odst. 1 písm. d) stanoví, že úřední listinu lze potvrdit jako evropský exekuční titul pouze, pokud dlužník v této listině nárok výslovně uznal.

57

V projednávaném případě vydal notář usnesení o nařízení exekuce na základě „veřejné listiny“, a sice na základě faktury vystavené I. Zulfikarpašićem na základě smlouvy o právním zastoupení, faktury, která byla jednostranně vypracována advokátem. Z obsahu tohoto usnesení nevyplývá, že dlužník nárok výslovně uznal.

58

Nepodání námitky ze strany dlužníka kromě toho nelze pokládat za výslovné uznání nároku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 805/2004, jelikož toto uznání musí být uvedeno v úřední listině, která má být potvrzena.

59

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na druhou a třetí část otázky odpovědět tak, že nařízení č. 805/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že usnesení o nařízení exekuce, které bylo přijato notářem v Chorvatsku na základě „veřejné listiny“ a nebyla proti němu podána námitka, nemůže být potvrzeno jako evropský exekuční titul, jelikož se netýká nesporného nároku ve smyslu čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení.

60

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: