1

Společnost Westermann Lernspielverlage GmbH, dříve Westermann Lernspielverlag GmbH (dále jen „společnost Westermann“), se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. července 2015, Westermann Lernspielverlag v. OHIM – Diset (bambinoLÜK) (T‑333/13, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:490), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 3. dubna 2013 (věc R 1323/2012-2), týkajícího se námitkového řízení mezi společnostmi Diset SA a Westermann (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) v čl. 8 odst. 1 písm. b), ve znění použitelném v projednávané věci, stanoví:

„Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[...]

3

Článek 65 téhož nařízení, nadepsaný „Žaloby podané k Soudnímu dvoru“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.

2.   Žalobu lze podat pro nepříslušnost, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci.

3.   Soudní dvůr má pravomoc napadené rozhodnutí zrušit nebo je změnit.“

4

Podle čl. 69 písm. c) a d) jednacího řádu Tribunálu může být probíhající řízení přerušeno:

„[...]

5

Článek 77 jednacího řádu Tribunálu, nadepsaný „Informace pro účely doručování“, stanoví:

„1.   Pro účely řízení se v žalobě uvede, zda žalobcův zástupce souhlasí s tím, aby mu bylo doručováno způsobem uvedeným v čl. 57 odst. 4 nebo telefaxem.

2.   Pokud žaloba nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1, jsou do doby, než je uvedená vada odstraněna, všechny písemnosti doručované pro účely řízení dotyčnému účastníku zasílány doporučenou poštovní zásilkou adresovanou zástupci uvedeného účastníka řízení. Za řádné doručení se považuje podání doporučené zásilky na poště v místě sídla Tribunálu.“

6

Dne 5. května 2010 podala společnost Westermann u EUIPO přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení č. 207/2009.

7

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

8

Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 9, 16 a 28 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

9

Přihláška ochranné známky Evropské unie byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 2010/122 ze dne 6. července 2010.

10

Dne 14. září 2010 podala společnost Diset na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 námitky proti zápisu dotčené ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 8 tohoto rozsudku.

11

Námitky byly založeny zejména na starší obrazové ochranné známce Evropské unie, zapsané dne 6. července 2004 pod číslem 3915121 pro výrobky a služby náležející do tříd 16, 28 a 41 ve smyslu Niceské dohody, která je vyobrazena níže:

12

Výrobky a služby, na které se vztahuje starší ochranná známka, náležely do tříd 16, 28 a 41 ve smyslu Niceské dohody a pro každou z těchto tříd odpovídaly následujícímu popisu:

13

Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

14

Dne 25. května 2012 námitkové oddělení EUIPO námitkám částečně vyhovělo. Námitkové oddělení mělo za to, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, s výjimkou výrobků náležejících do třídy 16 ve smyslu Niceské dohody, kterých se týká přihláška ochranné známky Evropské unie, odpovídajících následujícímu popisu: „papírenské výrobky a psací potřeby, zvláště násadky na plnicí pera, kuličková pera, tužky a pastelky; kancelářské potřeby (kromě nábytku), zvláště pečetě, razítkovací podušky, inkoust pro pečetě, nástroje na otevírání dopisů, nože na papír, krabice na poštu, pořadače na dokumenty, psací podložky, děrovačky, sešívačky, sešity, spony a svorky; obtisky, stírací obrázky, samolepky z papíru a z umělé hmoty“.

15

Dne 18. července 2012 podala společnost Westermann k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení tohoto úřadu odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

16

Druhý odvolací senát EUIPO sporným rozhodnutím odvolání částečně vyhověl, když zápis dotčené ochranné známky povolil pro „software, určený zvláště k výuce a vzdělávání (všechny výrobky, které nesouvisejí s vozidly nebo jejich součástkami jakéhokoli druhu)“, jakož i „vybavení pro zpracování informací, počítače a jiné počítačové vybavení, jakož i jejich součástky a příslušenství (obsažené ve třídě 9) (všechny výrobky, které nesouvisejí s vozidly nebo jejich součástkami jakéhokoli druhu)“, přičemž všechny tyto výrobky náležejí do třídy 9 ve smyslu Niceské dohody, a odvolání zamítl pro ostatní výrobky náležející do tříd 9, 16 a 28 ve smyslu této dohody.

17

Na podporu své žaloby v prvním stupni společnost Westermann uplatnila jediný důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

18

Tribunál tento žalobní důvod zamítl jako neopodstatněný, a tudíž žalobu podanou společností Westermann zamítl.

19

Společnost Westermann se u Soudního dvora domáhá, aby zrušil napadený rozsudek, věc vrátil Tribunálu a uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

20

EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil společnosti Westermann náhradu nákladů řízení.

21

Společnost Westermann uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku dva důvody; první vychází z porušení práva být vyslechnut a práva na spravedlivý proces a druhý z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

22

Společnost Westermann svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, který je třeba přezkoumat nejprve, uvádí, že se Tribunál tím, že při přezkumu opodstatněnosti posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, které provedl druhý odvolací senát EUIPO ve sporném rozhodnutí, zohlednil starší ochrannou známku, na níž jsou založeny námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené společností Westermann, i když tato starší ochranná známka byla zrušena, a tudíž ke dni podání její žaloby v prvním stupni již neměla žádné účinky, dopustil nesprávného právního posouzení, jakož i zkreslení skutkového stavu.

23

Z judikatury Soudního dvora, a zejména z rozsudku ze dne 11. listopadu 1997, SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 22), totiž podle ní vyplývá, že nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami musí být posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména celkový dojem vyvolaný uvedenými ochrannými známkami.

24

Společnost Westermann má tedy za to, že Tribunál měl vrátit věc druhému odvolacímu senátu EUIPO, aby byly námitky posouzeny na základě jiných ochranných známek společnosti Diset, než je uvedená starší ochranná známka.

25

Dále má společnost Westermann za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když tvrdil, že jednak v kolidujících ochranných známkách je prvek „bambino“ dominantní a prvek „lük“ kvůli jeho druhořadému postavení v kombinované ochranné známce zanedbatelný a jednak obrazový prvek stylizovaného dítěte má menší rozlišovací způsobilost než výraz „bambino“, a je tedy zanedbatelný v kombinované ochranné známce, a rovněž když dospěl k závěru, že prvek s nízkou rozlišovací způsobilostí může představovat dominantní prvek v kombinované ochranné známce, vést k tomu, že budou opomenuty jiné prvky ochranné známky, a vést k podobnosti označení, a tedy k nebezpečí záměny.

26

EUIPO má za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

27

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora může Tribunál podle čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 zrušit nebo změnit rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO pouze „pro nepříslušnost, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, [uvedeného] nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci.“ Z toho plyne, že Tribunál může zrušit nebo změnit rozhodnutí, které je předmětem žaloby, pouze tehdy, pokud v okamžiku, kdy rozhodnutí bylo přijato, bylo stiženo jedním z těchto důvodů pro zrušení nebo změnu. Tribunál naproti tomu nemůže uvedené rozhodnutí zrušit či změnit z důvodů, které se vyskytnou až po jeho přijetí (viz rozsudky ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C‑416/04 P, EU:C:2006:310, body 54 a 55; ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, EU:C:2007:162, body 52 a 53, jakož i usnesení ze dne 30. června 2010, Royal Appliance International v. OHIM, C‑448/09 P, nezveřejněné, EU:C:2010:384, body 43 a 44).

28

Soudní dvůr tak měl za to, že Tribunál při přezkumu legality rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO nemůže zohlednit rozhodnutí, které vydá vnitrostátní soud, týkající se zrušení starší ochranné známky, na níž jsou námitky založeny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C‑416/04 P, EU:C:2006:310, bod 55; ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul,C‑29/05 P, EU:C:2007:162, bod 53, jakož i usnesení ze dne 30. června 2010, Royal Appliance International v. OHIM, C‑448/09 P, nezveřejněné, EU:C:2010:384, bod 45).

29

Kromě toho již Soudní dvůr rozhodl, že neplatnost starší ochranné známky, která nastala po podání žaloby u Tribunálu, nezbavuje rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO předmětu ani účinků. Posouzení obsažené v tomto rozhodnutí, podle něhož existuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, tedy vyvolávalo i nadále své účinky v okamžiku, kdy Tribunál vydal svůj rozsudek (usnesení ze dne 8. května 2013, Cadila Healthcare v. OHIM, C‑268/12 P, nezveřejněné, EU:C:2013:296, body 31 až 34).

30

S ohledem na tyto úvahy a vzhledem k tomu, že v projednávané věci den, kdy byla skutečně zrušena starší ochranná známka, na níž jsou založeny námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené společností Westermann, a sice 13. června 2013, následuje po sporném rozhodnutí, které bylo vydáno dne 3. dubna 2013, je třeba konstatovat, že Tribunál nemusel při přezkumu legality sporného rozhodnutí zohlednit rozhodnutí EUIPO o tomto zrušení.

31

Je třeba dodat, že v souladu s čl. 55 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se v případě zrušení považuje ochranná známka Evropské unie za známku, která nemá účinky stanovené v tomto nařízení ode dne podání návrhu na zrušení.

32

Pokud by se přitom mělo za to, že Tribunál je povinen zohlednit rozhodnutí EUIPO, kterým se zrušuje starší ochranná známka, na níž jsou založeny námitky, i když toto zrušení nastane po dni přijetí rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO, na základě kterého bylo rozhodnuto, že námitky jsou odůvodněné, bylo by to v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora citovanou v bodě 27 tohoto rozsudku, podle níž Tribunál nemůže takové rozhodnutí zrušit či změnit z důvodů, které se vyskytnou až po jeho přijetí.

33

S ohledem na předcházející je třeba konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení při přezkumu opodstatněnosti posouzení, které druhý odvolací senát EUIPO provedl ve sporném rozhodnutí, týkajícího se nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, neboť ke dni, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, starší ochranná známka, na níž byly založeny námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené společností Westermann, vyvolávala účinky stanovené nařízením č. 207/2009.

34

Argument vznesený společností Westermann v tomto ohledu je tedy třeba odmítnout jako neopodstatněný.

35

Ve zbývající části je nutno připomenout, že podle čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky. Jedině Tribunál je příslušný zjistit a posoudit relevantní skutkové okolnosti, jakož i posoudit důkazy. Posouzení skutkových okolností a důkazů tedy s výhradou případu, že by došlo k jejich zkreslení, nepředstavuje právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (viz rozsudek ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM,C‑416/04 P, EU:C:2006:310, bod 49 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 4. června 2015, Junited Autoglas Deutschland v. OHIM, C‑579/14 P, nezveřejněné, EU:C:2015:374, bod 25 a citovaná judikatura).

36

Takové zkreslení musí kromě toho zjevně vyplývat z písemností ve spisu, aniž je nutné provést nové posouzení skutkových okolností a důkazů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2010, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, C‑254/09 P, EU:C:2010:488, bod 50 a citovaná judikatura).

37

Za těchto podmínek je třeba uvést, že argumentace společnosti Westermann týkající se toho, jak Tribunál posoudil podobnost mezi kolidujícími označeními, a zejména mezi prvky „bambino“, „lük“ a obrazovým prvkem stylizovaného dítěte, je nepřípustná, neboť tato argumentace pod záminkou údajného nesprávného právního posouzení ve skutečnosti směřuje ke zpochybnění samotného posouzení těchto skutkových okolností, které provedl Tribunál, aniž je uplatněno jakékoli zkreslení, což nespadá pod přezkum Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

38

V důsledku toho musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

39

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Westermann vytýká Tribunálu, že do spisu v dotčené věci odmítl zařadit dopis ze dne 12. května 2015, ve kterém informovala Tribunál o existenci rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. května 2015 (věc R 2209/2014-2), kterým byla se zpětným účinkem k 13. červnu 2013 zrušena starší ochranná známka, na níž jsou námitky založeny, z důvodu, že jednací řád Tribunálu tento dokument neuvádí.

40

Podle společnosti Westermann jí Tribunál tím, že odmítl tento dopis zohlednit a v napadaném rozsudku zmínit skutečnost, že starší ochranná známka, na níž jsou námitky založeny, již neexistovala v okamžiku, kdy byl uvedený rozsudek vydán, zabránil v poskytnutí relevantních důkazů, a tudíž porušil její právo být vyslechnuta, jakož i její právo na spravedlivý proces.

41

Ve své replice společnost Westermann dodává, že sporné rozhodnutí a napadený rozsudek porušily její základní právo vlastnit majetek v rozsahu, v němž jimi byla zamítnuta její přihláška ochranné známky Evropské unie.

42

Kromě toho společnost Westermann uvádí, že Tribunál tím, že bez odůvodnění odmítl vyhovět návrhům na přerušení řízení, které podala v řízení v prvním stupni, porušil její právo na spravedlivý proces, jakož i čl. 69 písm. c) a d) a článek 77 jednacího řádu Tribunálu.

43

Podle společnosti Westermann měl Tribunál těmto návrhům vyhovět, jelikož byly řádně odůvodněné, jakož i nezbytné pro zajištění řádného výkonu spravedlnosti a EUIPO s nimi nevyjádřil nesouhlas.

44

EUIPO má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

45

Úvodem je nutno připomenout, že z bodů 30 a 33 tohoto rozsudku vyplývá, že zaprvé Tribunál nemusel při přezkumu legality sporného rozhodnutí zohlednit rozhodnutí EUIPO zrušující starší ochrannou známku, na níž jsou založeny námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené společností Westermann, a zadruhé ke dni, kdy bylo sporné rozhodnutí přijato, uvedená starší ochranná známka vyvolávala účinky stanovené v nařízení č. 207/2009.

46

Za těchto podmínek musí být jak argument vycházející z toho, že Tribunál tím, že bez odůvodnění odmítl zařadit do spisu v projednávané věci dopis ze dne 12. června 2015, ve kterém jej společnost Westermann informovala o existenci rozhodnutí EUIPO zrušujícího starší ochrannou známku, a tím, že tuto informaci neuvedl v napadeném rozsudku, údajně porušil právo společnosti Westermann být vyslechnuta a její právo na spravedlivý proces, tak argument, podle něhož Tribunál neprávem a bez odůvodnění zamítl návrhy na přerušení řízení podané výše uvedenou společností, považovány za irelevantní.

47

Je totiž nutno konstatovat, že tyto argumenty nemohou zpochybnit závěr, k němuž Tribunál dospěl v napadeném rozsudku, podle něhož druhý odvolací senát EUIPO právem konstatoval existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.

48

Pokud jde o argument vycházející z toho, že sporné rozhodnutí a napadený rozsudek údajně porušily základní právo společnosti Westermann vlastnit majetek, musí být odmítnut jako nepřípustný, jelikož byl uplatněn poprvé ve fázi repliky.

49

První důvod kasačního opravného prostředku je proto třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako irelevantní.

50

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů uplatněných společností Westermann nemůže obstát, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

51

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a společnost Westermann neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů tohoto řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto: