—

za rumunskou vládu R.-H. Raduem, D. Bulancea a R. Mangu, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. De Stefanem, avvocato dello Stato,

—

za Evropskou komisi M. Wasmeierem a G. D. Balanem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 110 SFEU.

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Vasilem Budișanem a Administrația Județeană a Finanțelor Publice Cluj (Okresní správa veřejných financí v Kluži, Rumunsko) ve věci daně, kterou byl V. Budișan povinen uhradit za účelem registrace ojetého motorového vozidla z jiného členského státu v Rumunsku.

3

Legea nr. 343/2006 pentru modificarea şi completarea Legii nr. 571/2003 privind Codul fiscal (zákon č. 343/2006, kterým se mění a doplňuje zákon č. 571/2003 o daňovém zákoníku) ze dne 17. července 2006 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 662 ze dne 1. srpna 2006) zavedl do daňového zákoníku zvláštní daň z motorových vozidel s účinností od 1. ledna 2007, která byla splatná při první registraci vozidla v Rumunsku (dále jen „zvláštní daň“).

4

Ordonanţa de urgenţă a Guvernului nr. 50/2008 pentru instituirea taxei pe poluare pentru autovehicule (mimořádné vládní nařízení č. 50/2008, kterým se zavádí daň ze znečišťování životního prostředí pro motorová vozidla) ze dne 21. dubna 2008 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 327 ze dne 25. dubna 2008, dále jen „OUG“), jež nabylo účinnosti dne 1. července 2008, zavedlo daň ze znečišťování životního prostředí pro vozidla kategorií M1 až M3 a N1 až N3 (dále jen „daň ze znečišťování životního prostředí“). Povinnost zaplatit tuto daň vznikala zejména v okamžiku první registrace motorového vozidla v Rumunsku.

5

OUG č. 50/2008 bylo několikrát novelizováno před tím, než bylo zrušeno (Legea nr. 9/2012 privind taxa pentru emisiile poluante provenite de la autovehicule (zákon č. 9/2012 o dani z emisí škodlivých látek z motorových vozidel) ze dne 6. ledna 2012 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 17 ze dne 10. ledna 2012, dále jen „zákon č. 9/2012“), který nabyl účinnosti dne 13. ledna 2012. Tento zákon nahradil daň ze znečišťování životního prostředí novou daní, a sice daní z emisí škodlivých látek z motorových vozidel (dále jen „daň z emisí škodlivých látek“).

6

Podle článku 4 zákona č. 9/2012 vznikala povinnost k platbě daně z emisí škodlivých látek nejen při první registraci vozidla v Rumunsku, ale za určitých podmínek i při prvním zápisu převodu vlastnického práva k ojetému vozidlu v Rumunsku.

7

Na základě Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 1/2012 pentru suspendarea aplicării unor dispoziții ale Legii nr. 9/2012 privind taxa pentru emisiile poluante provenite de la autovehicule, precum şi pentru restituirea taxei achitate în conformitate cu prevederile art. 4 alin. 2 din lege (mimořádné vládní nařízení č. 1/2012 o pozastavení uplatňování některých ustanovení zákona č. 9/2012 o dani z emisí škodlivých látek z motorových vozidel a o vrácení daně uhrazené podle čl. 4 odst. 2 tohoto zákona) ze dne 30. ledna 2012 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 79 ze dne 31. ledna 2012), které nabylo účinnosti dne 31. ledna 2012, byl však výběr daně z emisí škodlivých látek z motorových vozidel při prvním zápisu převodu vlastnického práva k ojetému vozidlu v Rumunsku pozastaven do 1. ledna 2013.

8

Ordonanţa de urgenţă a Guvernului nr. 9/2013 privind timbrul de mediu pentru autovehicule (mimořádné vládní nařízení č. 9/2013 o ekologické dani z motorových vozidel) ze dne 19. února 2013 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 119 ze dne 4. března 2013, dále jen „OUG č. 9/2013“), které zrušilo zákon č. 9/2012, nabylo účinnosti dne 15. března 2013.

9

Článek 4 OUG č. 9/2013 stanoví:

„Povinnost uhradit [ekologickou daň z motorových vozidel] vzniká pouze jednou, a to:

10

Článek 7 odst. 2 OUG č. 9/2013 stanoví:

„Zůstatková hodnota [ekologické daně z motorových vozidel] odpovídá částce, která by byla uhrazena za uvedené vozidlo, kdyby toto vozidlo bylo přihlášeno k registraci v době, kdy bylo vyřazeno z tuzemského vozového parku, a vypočte se v souladu se zákonem, na jehož základě byla stanovena výše daně splatné při registraci, v RON a podle směnného kurzu platného v okamžiku registrace nebo zápisu převodu vlastnického práva k ojetému vozidlu, s přihlédnutím ke stáří vozidla v okamžiku jeho vyřazení z tuzemského vozového parku.“

11

Dne 5. června 2013 zakoupil V. Budișan ojeté motorové vozidlo vyrobené v roce 2006, které bylo původně registrováno v Německu.

12

Za účelem registrace tohoto vozidla v Rumunsku byl V. Budișan povinen uhradit rumunským orgánům částku 5300 RON (přibližně 1193 eur) jakožto ekologickou daň z motorových vozdel (dále jen „ekologická daň“), jak stanoví OUG č. 9/0213.

13

Vzhledem k tomu, že V. Budișan měl za to, že OUG č. 9/2013 je neslučitelný s článkem 110 SFEU, podal Tribunalul Cluj (soud prvního stupně v Kluži) návrh, kterým se domáhal, aby bylo Okresní správě veřejných financí v Kluži uloženo, aby mu vrátila částku vybranou z titulu ekologické daně.

14

Rozsudkem ze dne 3. dubna 2014 Tribunalul Cluj (soud prvního stupně v Kluži) tuto žalobu zamítl. Podle toto soudu je OUG č. 9/2013 v souladu s unijním právem, jelikož nediskriminuje dovážené výrobky oproti tuzemským výrobkům, ať již jsou nové nebo ojeté. Navrhovatel v původním řízení tedy podal opravný prostředek k předkládajícímu soudu.

15

Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži) má za to, že otázka slučitelnosti ekologické daně zavedené OUG č. 9/2013 s článkem 110 SFEU vyvstává ve dvou ohledech. Tento soud si zaprvé klade otázku, zda je v souladu s tímto článkem, že OUG č. 9/2013 stanoví, že vozidla, jejichž registrace v Rumunsku již vedla k uhrazení zvláštní daně, daně ze znečišťování životního prostředí nebo daně z emisí škodlivých látek, jsou osvobozena od ekologické daně, přičemž zůstatková částka některé z dřívějších daní, která je zahrnuta do hodnoty uvedených vozidel, je nižší než ekologická daň. Má za to, že jelikož důsledkem tohoto osvobození je skutečnost, že při prodeji těchto vozidel je jejich cena nižší než cena vozidel z jiného členského státu, u nichž se vybírá nová daň, je tedy podporován prodej tuzemských ojetých vozidel na úkor dovozu podobných vozidel z jiných členských států.

16

Uvedený soud se zadruhé zabývá souladem způsobu výběru ekologické daně s článkem 110 SFEU. Má totiž za to, že majitelé vozidla nacházejícího se na domácím trhu, za něž nebyla uhrazena žádná daň buď proto, že toto vozidlo bylo registrováno před 1. lednem 2007, nebo proto, že jeho majiteli byla vrácena daň, kterou předtím zaplatil, mohou na základě OUG č. 9/2013 užívat uvedené vozidlo až do prodeje uvedeného vozidla, tedy až do doby, kdy nastane budoucí a nejistá událost, aniž zaplatili ekologickou daň, zatímco majitel podobného vozidla dovezeného z jiného členského státu může užívat toto vozidlo jen 90 dnů a poté je povinen jej registrovat, a tudíž uhradit ekologickou daň.

17

Za těchto okolností se Curtea de Apel Cluj (Odvolací soud v Kluži) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

18

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda musí být článek 110 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání zaprvé tomu, aby členský stát zavedl daň z motorových vozidel, které podléhají dovezená ojetá vozidla při první registraci v tomto členském státě a vozidla již registrovaná v uvedeném členském státě při prvním zápisu převodu vlastnického práva k těmto vozidlům v tomto státě, a zadruhé tomu, aby tento členský stát osvobodil od této daně již registrovaná vozidla, za která byla uhrazena dříve platná daň, jež nebyla vrácena, pokud je zůstatková částka této daně zahrnutá do hodnoty těchto vozidel nižší než výše nové daně.

19

Je třeba připomenout, že cílem článku 110 SFEU je zajištění volného pohybu zboží mezi členskými státy za běžných podmínek hospodářské soutěže. Jeho účelem je odstranění jakékoliv formy ochrany, která by mohla plynout z uplatnění diskriminačního vnitrostátního zdanění zejména výrobků pocházejících z jiných členských států (rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 28 a citovaná judikatura).

20

Za tímto účelem čl. 110 první pododstavec SFEU zakazuje každému členskému státu podrobit výrobky jiných členských států vyššímu vnitrostátnímu zdanění, než je to, jemuž jsou podrobeny podobné výrobky domácí.

21

Pokud jde v projednávaném případě o prodej výhradně ojetých vozidel, který je předmětem projednávaných předběžných otázek, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že OUG č. 9/2013 zavádí daň, a sice ekologickou daň, která je vybírána z dovážených ojetých vozidel při první registraci v Rumunsku a z vozidel již registrovaných v tomto členském státě při prvním převodu vlastnického práva k těmto vozidlům v tomto členském státě.

22

Článek 4 písm. c) OUG č. 9/2013 kromě toho od ekologické daně osvobozuje převod vlastnického práva k tuzemským ojetým vozidlům, jejichž registrace v Rumunsku již vedla k uhrazení zvláštní daně, daně ze znečišťování životního prostředí nebo daně z emisí škodlivých látek, s výjimkou případů uvedených v bodě d) tohoto článku, v nichž soud nařídil vrácení dotčené daně.

23

Za účelem zjištění, zda takový daňový režim, jako je režim zavedený OUG č. 9/2013, zakládá diskriminaci, která je v rozporu s čl. 110 prvním pododstavcem SFEU, je třeba zkoumat dopad této daně na hospodářskou soutěž mezi ojetými motorovými vozidly z jiných členských států než z Rumunska a tuzemskými vozidly, na která se vztahuje uvedená daň. Dále je třeba zkoumat neutralitu uvedeného režimu vzhledem k hospodářské soutěži mezi prvně uvedenými vozidly a podobnými tuzemskými vozidly, na které se vztahuje osvobození popsané v předchozím bodě.

24

V tomto ohledu je ustálenou judikaturou, že ojetá motorová vozidla z jiných členských států, která představují „výrobky jiných členských států“ ve smyslu článku 110 SFEU, jsou vozidla uvedená do prodeje v jiných členských státech, než je dotčený členský stát, která mohou být rezidentem posledně uvedeného členského státu dovezena a uvedena do oběhu v tomto státě, zatímco podobná tuzemská vozidla, která představují „domácí výrobky“ ve smyslu článku 110 SFEU, jsou ojetá motorová vozidla téhož druhu, týchž vlastností a téhož opotřebení, která jsou uvedena do prodeje v tomto členském státě (rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 31 a citovaná judikatura).

25

Neutralitu vyžadovanou článkem 110 SFEU není tudíž třeba zkoumat s ohledem na motorová vozidla, jež jsou v provozu v Rumunsku a nejsou nabízena k prodeji. Již ze samotného důvodu, že tato vozidla nejsou dostupná na trhu, nenacházejí se v konkurenčním vztahu k jiným vozidlům, ať již jde o vozidla dostupná na domácím trhu, nebo o vozidla dostupná na trzích jiných členských států (rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 32).

26

Pro použití článku 110 SFEU, a zvláště pro potřebu porovnání zdaňování dovážených ojetých vozidel se zdaňováním ojetých vozidel, která se již nacházejí na domácím území, je třeba vzít v úvahu nejen sazbu dotčené daně, tj. ekologické daně, nýbrž i její základ a pravidla upravující tuto daň (rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 33 a citovaná judikatura).

27

Členský stát kromě toho nemůže vybírat daň z dovážených ojetých motorových vozidel vyměřenou z hodnoty vyšší, než je skutečná hodnota vozidla, což by mělo za následek jejich vyšší zdanění oproti zdanění podobných motorových vozidel, která jsou dostupná na domácím trhu. V zájmu předejití diskriminačnímu zdanění je tedy třeba zohlednit skutečné znehodnocení motorových vozidel (rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 34 a citovaná judikatura).

28

Toto zohlednění nemusí nutně vyžadovat odhad nebo znalecký posudek každého vozidla. Aby předešel těžkopádnosti, která je vlastní takovému systému, může totiž členský stát stanovit prostřednictvím paušálních stupnic určených legislativním nebo správním předpisem a vypočtených na základě kritérií, jakými jsou stáří, najeté kilometry, celkový stav, druh pohonu, značka nebo model vozidla, hodnotu ojetých vozidel, která je obecně velmi blízko skutečné hodnoty (viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 35 a citovaná judikatura).

29

V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a zvláště z vyjádření předloženého rumunskou vládou, jehož věcnou správnost musí ověřit předkládající soud, vyplývá, že výše ekologické daně je stanovena podle stupnice založené na takových objektivních a transparentních kritériích, jako jsou obsah motoru, emisní třída Euro nebo emise CO2 dotčeného vozidla, jakož i stáří tohoto vozidla a počet najetých kilometrů. Pokud by kromě toho měla osoba povinná k dani za to, že tato stupnice neodráží skutečné znehodnocení vozidla, může požádat, aby toto znehodnocení bylo určeno znaleckým posudkem vypracovaným na její náklady, které nesmí přesáhnout výši nákladů na úkony související se znaleckým posudkem.

30

S výhradou ověření těchto skutečností předkládajícím soudem OUG č. 9/2013 tedy patrně zaručuje, že výše ekologické daně se sníží v závislosti na rozumném přiblížení se skutečné hodnotě vozidla (obdobně viz rozsudky ze dne 7. dubna 2011, Tatu, C‑402/09, EU:C:2011:219, bod 44 a ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 38).

31

Dále na rozdíl od od zvláštní daně, daně za ze znečišťování životního prostředí a daně z emisí škodlivých látek platných v období od 13. ledna 2012 do 1. ledna 2013, ekologické dani podle stejného způsobu výpočtu podléhají ojetá motorová vozidla z jiných členských států při první registraci v Rumunsku a motorová vozidla již registrovaná v Rumunsku při prvním zápisu převodu vlastnického práva k těmto ojetým vozidlům v tomto členském státě, na která se nevztahuje osvobození popsané v bodě 22 tohoto rozsudku.

32

Stále s výhradou ověření těchto skutečností předkládajícím soudem je tudíž daňové zatížení vyplývající z OUG č. 9/2013 stejné pro osoby povinné k dani, které koupily ojeté motorové vozidlo z jiného členského státu než z Rumunska a registrovaly jej v tomto členském státě, i pro osoby, které v Rumunsku koupily ojeté motorové vozidlo již registrované v tomto členském státě, u něhož je třeba poprvé zapsat převod vlastnického práva a nevztahuje se na něj osvobození uvedené v bodě 22 tohoto rozsudku, jelikož posledně uvedené vozidlo bylo při výběru ekologické téhož druhu, týchž vlastnosti a téhož opotřebení jako vozidlo z jiného členského státu.

33

Z výše uvedených úvah vyplývá, že takový režim zdanění, jako je ten, který byl zaveden OUG č. 9/2013, je neutrální z hlediska hospodářské soutěže mezi ojetými motorovými vozidly z jiných členských států než z Rumunska a podobnými tuzemskými vozidly již registrovanými v dotčeném členském státě, na která se nevztahuje osvobození od daně zavedené tímto nařízením.

34

Jak bylo uvedeno v bodě 22 tohoto rozsudku, čl. 4 písm. c) OUG č. 9/2013 osvobozuje od povinnosti platby ekologické daně převod vlastnického práva k tuzemským ojetým vozidlům, jejichž registrace v Rumunsku již vedla k zaplacení zvláštní daně, daně ze znečišťování životního prostředí nebo daně z emisí škodlivých látek, s výjimkou případů uvedených v bodě d) tohoto článku, v nichž rumunský soud nařídil vrácení dotčené daně.

35

Z judikatury Soudního dvora ve věcech týkajících se daně ze znečišťování životního prostředí vybírané na základě OUG č. 50/2008 a daně z emisí škodlivých látek vybírané na základě zákona č. 9/2012, jehož účinnost byla částečně pozastavena OUG č. 1/2012 (registrace motorových vozidel v období od 13. ledna 2012 do 1. ledna 2013), vyplývá v tomto ohledu, že tyto daně nejsou slučitelné s článkem 110 SFEU (rozsudky ze dne 7 dubna 2011, Tatu, C‑402/09, EU:C:2011:219 a ze dne 7. července 2011, Nisipeanu, C‑263/10, nezveřejněný, EU:C:2011:466; usnesení ze dne 3. února 2014, Câmpean a Ciocoiu, C‑97/13 a C‑214/13, nezveřejněné, EU:C:2014:229).

36

Zvláštní daň musí být obdobně považována za daň, která je neslučitelná s článkem 110 SFEU, jelikož vykazovala stejné znaky neslučitelné s tímto článkem jako v případě daní, které byly upraveny v OUG č. 50/2008 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 45). Daň z emisí škodlivých látek vybíraná na základě zákona č. 9/2012 ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 15. března 2013, je rovněž neslučitelná s článkem 110 SFEU z důvodu způsobu jejího výběru a zejména skutečnosti, že byla vybírána jen z tuzemských ojetých vozidel, z nichž nebyla uhrazena žádná z daní za registraci vozidel, jež byly dříve platné v Rumunsku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, body 47 až 50).

37

Soudní dvůr již rozhodl, že režim zdanění, který stanoví, že ojetá motorová vozidla, která podléhají takovým daním neslučitelným s unijním právem, jsou osvobozena od nové daně, v projednávaném případě ekologické daně, je neslučitelný s článkem 110 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, body 47 až 51).

38

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že daň zaplacená při registraci motorového vozidla je zahrnuta do hodnoty tohoto vozidla. Když je vozidlo, při jehož registraci v členském státě byla uhrazena daň, následně prodáno jako ojeté vozidlo v tomtéž členském státě, jeho tržní hodnota obsahuje zůstatkovou částku této daně. K porušení článku 110 SFEU tedy dochází, když částka daně, které je při registraci podrobeno dovezené ojeté vozidlo téhož druhu, týchž vlastností a téhož opotřebení, přesahuje zmíněnou zůstatkovou částku (rozsudky ze dne 19. prosince 2013, X, C‑437/12, EU:C:2013:857, body 30 a 31, jakož i citovaná judikatura).

39

Za těchto podmínek musí být taková daň neslučitelná s unijním právem, jako jsou daně uvedené v bodě 35 tohoto rozsudku, vrácena i s úroky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. dubna 2013, Irimie, C‑565/11, EU:C:2013:250, body 20 a 21, jakož i ze dne 15. října 2014, Nicula, C‑331/13, EU:C:2014:2285, body 27 a 28) a je třeba mít za to, že její částka již není zahrnuta do tržní hodnoty vozidel, které podléhají této dani. Vzhledem k tomu, že zůstatková částka uvedené daně v hodnotě těchto vozidel je nulová, je tato částka nutně nižší než nová daň, v projednávaném případě ekologická daň, které podléhá dovezené ojeté vozidlo téhož druhu, týchž vlastností a téhož opotřebení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 50).

40

Je zajisté pravda, že ve věci v původním řízení čl. 4 písm. d) OUG č. 9/2013 pamatuje na situaci, kdy u daného vozidla byla skutečně vrácena registrační daň, které toto vozidlo podléhalo, a stanoví, že v tomto případě vede zápis převodu vlastnického práva k dotčenému vozidlu ke vzniku povinnosti uhradit ekologickou daň.

41

Je však třeba mít za to, že zůstatková částka daně neslučitelné s unijním právem již není zahrnuta do tržní hodnoty vozidla, jelikož majitel tohoto vozidla má na základě tohoto práva možnost dosáhnout vrácení této daně bez ohledu na skutečnost, zda tato daň byla skutečně vrácena ke dni prodeje uvedeného vozidla, či nikoli.

42

Tato pouhá možnost totiž může vést majitele dotčených rumunských ojetých vozidel k tomu, aby tato vozidla nabízeli za prodejní cenu, která nezohledňuje dotčenou daň, i když uvedená daň ještě nebyla vrácena. Pokud přitom daň nebyla ještě vrácena, jsou podle čl. 4 písm. c) OUG č. 9/2013 kupující uvedených vozidel osvobozeni od ekologické daně. Ojetá vozidla dovážená z jiného členského státu při zápisu vlastnického práva k těmto vozidlům v Rumunsku naproti tomu vždy podléhají ekologické dani upravené v OUG č. 9/2013. Takové osvobození, jako je to, které vyplývá z tohoto ustanovení, může tedy poskytnout ojetým vozidlům, která jsou již přítomny na rumunském trhu konkurenční výhodu, a tudíž odradit od dovozu podobných vozidel z jiných členských států.

43

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 110 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že

44

Rumunská vláda Soudnímu dvoru pro případ, že rozhodne, že takový režim zdanění, jaký byl zaveden OUG č. 9/2013, je neslučitelný s článkem 110 SFEU, navrhuje omezit časové účinky jeho rozsudku. Tato vláda totiž tvrdí, že tento rozsudek by mohl způsobit rumunskému hospodářství závažné obtíže.

45

Podle ustálené judikatury platí, že výklad pravidla unijního práva, který Soudní dvůr podává při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že pravidlo takto vykládané může a musí být uplatňováno na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, jímž se rozhoduje o žádosti o výklad, pokud jsou mimoto splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor ohledně použití uvedeného pravidla (viz rozsudky ze dne 2. února 1988, Blaizot a další, 24/86, EU:C:1988:43, bod 27; ze dne 10. ledna 2006, Skov a Bilka, C‑402/03, EU:C:2006:6, bod 50, jakož i ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 53).

46

Jen zcela výjimečně mohou tedy okolnosti přimět Soudní dvůr k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a to dobrá víra zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží (rozsudky ze dne 10. ledna 2006, Skov a Bilka, C‑402/03, EU:C:2006:6, bod 51, jakož i ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 54).

47

Takové omezení lze kromě toho připustit pouze v samotném rozsudku, kterým se rozhoduje o požadovaném výkladu (rozsudek ze dne 6. března 2007, Meilicke a další, C‑292/04, EU:C:2007:132, bod 36, jakož i citovaná judikatura).

48

Pokud jde ve věci v původním řízení o hospodářské dopady, které by mohly vyplynout z neslučitelnosti režimu zdanění zavedeného OUG č. 9/2013 s článkem 110 SFEU, rumunská vláda předložila odhad, podle něhož by vrácení částek vybraných z titulu daně z registrace vozidel spolu s úroky činilo 6504429857,47 RON (přibližně 1448341039 eur). Důsledkem vrácení takových částek by bylo zvýšení rozpočtového deficitu rumunského státu stanoveného na rok 2015 o 0,9 %, přičemž by se tento deficit zvýšil z 1,83 % na 2,7 % HDP tohoto státu.

49

Je třeba konstatovat, že vyjádření rumunské vlády je vágní, pokud jde o otázku, zda se tento odhad vztahuje k vrácení pouze částek vybraných z titulu ekologické daně upravené OUG č. 9/2013 nebo částek, které rumunský stát vybral za všechny registrační daně, a sice také za zvláštní daň, daň ze znečišťování životního prostředí a daň z emisí škodlivých látek.

50

Soudní dvůr přitom implicitně nebo výslovně odmítl omezit časové účinky jak rozsudků zdůrazňujících neslučitelnost těchto daní s unijní právem (pokud jde o daň ze znečišťování životního prostředí upravenou OUG č. 50/2008, viz rozsudky ze dne 7. dubna 2011, Tatu, C‑402/09, EU:C:2011:219 a ze dne 7. července 2011, Nisipeanu, C‑263/10, nezveřejněný, EU:C:2011:466, body 34 až 38; pokud jde o daň z emisí škodlivých látek vybíranou na základě zákona č. 9/2012 v jeho jednotlivých zněních, viz usnesení ze dne 3. února 2014, Câmpean a Ciocoiu, C‑97/13 et C‑214/13, nezveřejněné, EU:C:2014:229, body 37 až 42, jakož i rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea, C‑76/14,EU:C:2015:216, body 56 až 59), tak rozsudků uvádějících, že by tyto daně měly být vráceny i s úroky (viz rozsudky ze dne 18. dubna 2013, Irimie, C‑565/11, EU:C:2013:250 a ze dne 15. října 2014, Nicula, C‑331/13, EU:C:2014:2285, body 40 až 42).

51

V tomto kontextu nemůže okolnost, že rumunský stát oddálil vrácení částek vybraných z titulu zvláštní daně, daně ze znečišťování životního prostředí a daně z emisí škodlivých látek, odůvodnit omezení časových účinků tohoto rozsudku.

52

Podmínka existence závažných obtíží tedy nemůže být považována za splněnou. Není proto nezbytné ověřovat, zda je splněno kritérium týkající se dobré víry zúčastněných kruhů.

53

Z těchto úvah vyplývá, že není namístě omezit časové účinky tohoto rozsudku.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 110 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že: