—

za ZS „Ezernieki“ A. Martuzānsem,

—

za lotyšskou vládu I. Kalniņšem a G. Bambāne, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi A. Saukou a J. Aquilina, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. 1999, L 160, s. 80; Zvl. vyd. 03/25, s. 391), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1783/2003 ze dne 29. září 2003 (Úř. věst. 2003, L 270, s. 70; Zvl. vyd. 03/40, s. 338) (dále jen „nařízení č. 1257/1999“), nařízení Komise (ES) č. 817/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1257/1999 (Úř. věst. 2004, L 153, s. 30; Zvl. vyd. 03/46, s. 87), nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. 2004, L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/44, s. 243), jakož i článků 17 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dál jen „Listina“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi ZS „Ezernieki“ (dále jen „Ezernieki“), zemědělským podnikem, a Lauku atbalsta dienests (úřad pro podporu venkova, Lotyšsko) ve věci vrácení všech agroenvironmentálních podpor, které jí byly poskytnuty lotyšskými úřady v průběhu pětiletého období závazku, z důvodu nedodržení všech podmínek poskytnutí uvedených podpor.

3

Nařízení č. 1257/1999 podle jeho článku 1 zavádí rámec podpory Společenství pro udržitelný rozvoj venkova. V kapitole VI hlavy II tohoto nařízení, nazvané „Agroenvironmentální opatření a opatření pro dobré životní podmínky zvířat“, článek 22 stanoví:

„Podpora způsobů zemědělské produkce určených na ochranu životního prostředí a zachování přírodního prostředí (agroenvironmentální opatření) nebo ke zlepšení dobrých životních podmínek zvířat přispívá k dosažení cílů politiky Společenství týkajících se zemědělství, životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat.

[...]“

4

Článek 23 nařízení č. 1257/1999 stanoví:

„1.   Podpora se poskytne zemědělcům, kteří se na dobu nejméně pěti let zavážou k provádění agroenvironmentálních opatření nebo opatření pro dobré životní podmínky zvířat. Pro určité typy závazků lze případně stanovit z důvodu jejich vlivu na životní prostředí nebo dobré životní podmínky zvířat dobu delší.

2.   Agroenvironmentální závazky a závazky pro dobré životních podmínky zvířat musí zahrnovat více než používání obvyklých náležitých zemědělských praktik včetně náležitých praktik chovu zvířat.

Musí poskytovat služby, které nejsou poskytovány jinými podpůrnými opatřeními, jako jsou podpora trhu nebo vyrovnávací příspěvky.“

5

Článek 24 tohoto nařízení zní takto:

„1.   Podpora agroenvironmentálních závazků nebo závazků pro dobré životní podmínky zvířat se poskytuje ročně a stanoví se na základě:

Při výpočtu výše roční podpory se neberou v úvahu náklady na investice. Při výpočtu výše roční podpory lze rovněž vzít v úvahu náklady na neproduktivní investice nezbytné k plnění závazků.

2.   Maximální roční částky přicházející v úvahu pro podpory Společenství jsou stanoveny v příloze. Je-li podpora vypočítána v závislosti na ploše, vypočítají se tyto částky podle plochy zemědělského podniku, na kterou se vztahují agroenvironmentální závazky.“

6

Článek 37 odst. 4 nařízení č. 1257/1999 stanoví:

„Členské státy mohou stanovit dodatečné nebo přísnější podmínky pro poskytování podpory Společenství pro rozvoj venkova za předpokladu, že tyto podmínky budou v souladu s cíli a požadavky stanovenými v tomto nařízení.“

7

Podle článku 93 odst. 1 nařízení Rady (ES) č 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2005, L 277, s. 1) se nařízení č. 1257/1999 zrušuje s účinkem od 1. ledna 2007, ale nadále se použije na opatření schválená Evropskou komisí podle uvedeného nařízení před tímto dnem.

8

V oddíle 11 kapitoly I nařízení č. 817/2014, nazvané „Opatření pro rozvoj venkova“, uvádí článek 37 tohoto nařízení:

„1.   Jestliže během doby platnosti závazku, jehož přijetí bylo podmínkou pro poskytnutí podpory, příjemce podpory rozšíří plochu zemědělského podniku, mohou členské státy stanovit rozšíření závazku tak, aby na zbývající dobu jeho trvání zahrnoval i dodatečnou plochu v souladu s odstavcem 2 nebo aby byl původní závazek nahrazen závazkem novým v souladu s odstavcem 3.

Takové nahrazení je možné stanovit i v případech, kdy se rozšíří plocha uvnitř zemědělského podniku, na niž se závazek vztahuje.

2.   Rozšíření závazku uvedené v odstavci 1 lze povolit pouze za těchto podmínek:

Dodatečná plocha uvedená v písmenu b) musí být podstatně menší než původní plocha a nesmí přesahovat dva hektary.

3.   Nový závazek podle odstavce 1 se vztahuje na celkovou dotyčnou plochu za podmínek, které jsou přinejmenším stejně přísné jako podmínky původního závazku.“

9

V oddíle 6 kapitoly II nařízení č. 817/2004, nazvaném „Žádosti, kontroly a sankce“, stanoví článek 66 tohoto nařízení:

„1.   V žádostech o podporu rozvoje venkova týkajících se ploch nebo zvířat, které se podávají odděleně od žádostí o podporu podle článku 6 nařízení [Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. 2001, L 327, s. 11; Zvl. vyd. 03/34, s. 308)] se uvedou veškeré plochy a zvířata daného zemědělského podniku, kterých se týká kontrola žádostí v rámci daného opatření, včetně ploch a zvířat, na které se o podporu nežádá.

2.   Pokud se opatření na podporu rozvoje venkova týkají ploch, parcely se identifikují jednotlivě. V době trvání závazku nelze vyměňovat parcely, na které je poskytována podpora, s výjimkou případů výslovně stanovených v programovém dokumentu.

3.   Pro případ, že je žádost o platbu součástí žádosti o platbu na plochu v rámci integrovaného administrativního a kontrolního systému, členský stát zajistí, aby parcely, na které se vztahuje žádost o podporu rozvoje venkova, byly vykazovány samostatně.

4.   Pozemky a zvířata se identifikují v souladu s články 18 a 20 nařízení (EHS) č. 1782/2003.

5.   Jedná-li se o víceletou podporu, uskutečňují se platby následující po platbě uskutečněné v roce podání žádosti na základě roční žádosti o platbu, s výjimkou případů, kdy členský stát zavedl postup účinného každoročního ověřování ve smyslu čl. 67 odst. 1.“

10

Článek 67 nařízení č. 817/2004 stanoví:

„1.   Kontroly prvních žádostí o účast na režimu podpor a následných žádostí o platbu se provádějí způsobem, který zajišťuje účinné ověření souladu žádostí s podmínkami pro poskytování podpor.

V závislosti na povaze podpůrných opatření stanoví členské státy vhodné metody a prostředky pro ověření těchto opatření a osob, které podléhají kontrolám.

Ve vhodných případech členské státy použijí integrovaný administrativní a kontrolní systém zavedený nařízením (ES) č. 1782/2003.

2.   Ověřování zahrnuje správní kontroly a kontroly na místě.“

11

Článek 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004 uvádí:

„V případě neoprávněné platby je jednotlivý příjemce, na kterého se vztahuje opatření pro rozvoj venkova, povinen vrátit tuto částku v souladu s článkem 49 nařízení (ES) č. 2419/2001.“

12

Podle článku 64 nařízení Komise (ES) č. 1974/2006 ze dne 15. prosince 2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2006, L 368, s. 15) se nařízení (ES) č. 817/2004 zrušuje od 1. ledna 2007, ale použije se i nadále pro opatření schválená před tímto dnem podle nařízení č. 1257/1999.

13

Nařízení č. 796/2004 zrušilo nařízení č. 2419/2001. Podle jeho znění se nařízení č. 796/2004 použije na žádosti o podporu, které se týkají hospodářských roků nebo prémiových období počínajících dnem 1. ledna 2005, a odkazy na nařízení č. 2419/2001 se považují za odkazy na nařízení č. 796/2004.

14

Vzhledem k tomu, že podle korelační tabulky, která je obsažena v příloze III nařízení č. 796/2004, odpovídá článek 49 nařízení č. 2419/2001 článku 73 nařízení č. 796/2004, se odkaz na čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004 nyní vztahuje k článku 73 nařízení č. 796/2004.

15

Článek 73 nařízení č. 796/2004 zní takto:

„1.   V případě neoprávněně provedené platby je zemědělec povinen vrátit příslušnou částku včetně úroků vypočtených v souladu s odstavcem 3.

[...]

3.   Úroky se vypočítají za období od oznámení rozhodnutí zemědělci o vrácení do okamžiku vrácení nebo odečtení částky.

Použitelná úroková sazba se vypočítá podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů, nesmí však být nižší než úroková sazba použitelná pro vymáhání částek podle vnitrostátních předpisů.

4.   Povinnost vrátit částku uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud byla platba provedena omylem příslušného orgánu nebo jiného orgánu a pokud zemědělec nemohl chybu prokazatelně objevit.

Pokud se však chyba týká skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby, použije se první pododstavec pouze v případě, že rozhodnutí o vrácení nebylo sděleno do 12 měsíců od provedení platby.

5.   Povinnost vrátit částku uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud je doba, která uplynula mezi dnem výplaty podpory a dnem, ve kterém příslušný orgán poprvé oznámil příjemci, že platba byla provedena neoprávněně, delší než deset let.

Doba uvedená v prvním pododstavci se však zkrátí na čtyři roky, pokud příjemce jednal v dobré víře.

[...]“

16

Článek 53 Ministru kabineta noteikumi Nr .221 „Kārtība, kādā tiek piešķirts valsts un Eiropas Savienibas atbalsts lauksaimniecibai un lauku attīstibai“ (vyhláška rady ministrů č. 221 o postupu poskytování státních podpor a podpor z prostředků Evropské unie určených pro zemědělské podniky a k rozvoji zemědělství) ze dne 21. března 2006, platné do 28. dubna 2007 (dále jen „ vyhláška č. 221“), stanoví, že pokud zemědělec požádá o platby agroenvironmentální podpory stanovené v uvedené vyhlášce, závazky vstoupí v platnost ke dni, kdy zemědělec podal žádost u úřadu pro podporu venkova. Článek 24 vyhlášky č. 221 stanoví, že zemědělec podá u úřadu pro podporu venkova žádost o platby agroenvironmentální podpory do 9. června daného kalendářního roku společně s potvrzením o orné půdě vydaným úřadem pro podporu venkova, v němž je uvedena užitná plocha zemědělského pozemku, který je obhospodařován.

17

Článek 55 vyhlášky č. 221 stanoví, že pokud jsou v rámci podání žádosti o agroenvironmentální podporu závazky rozšířeny, jsou nové závazky vytvořeny na období pěti let. Pokud během celé této doby dojde k rozšíření závazků až o 20 %, nejvýše však o dva hektary, v porovnání s původními závazky, rozšíří se již existující závazky.

18

Článek 58 vyhlášky č. 221 stanoví, že při podání žádosti o agroenvironmentální podporu se zemědělec zaváže k tomu, že bude úřadu pro podporu venkova po celou dobu pěti let, která je předmětem závazku, každoročně podávat žádost o podporu týkající se oznámených opatření, jakož i k tomu, že nezmenší oznámenou plochu, a nezmění její umístění.

19

Dne 31. března 2010 vstoupila v platnost Ministru kabineta noteikumi Nr. 295 „Noteikumi par valsts un Eiropas Savienības lauku attīstības atbalsta piešķiršanu, administrēšanu un uzraudzību vides un lauku ainavas uzlabošanai“ (vyhláška rady ministrů č. 295 o poskytování, řízení a kontrole státních podpor a podpor z prostředků Evropské unie na rozvoj zemědělství, určených ke zlepšení zemědělské a přírodní krajiny) ze dne 23. března 2010, platná do 20. dubna 2015 (dále jen „vyhláška č. 295“). Tato vyhláška, jakož i vyhláška č. 221, je použitelná na „agroenvironmentální“ opatření provedené podle nařízení č. 1257/1999. Podle článku 74 vyhlášky č. 295 „závazky týkající se plochy nebo zvířat v rámci činnosti uvedené v článku 3 trvají do okamžiku skončení období, které je předmětem závazku, v souladu s vyhláškou rady ministrů č. 1002 ze dne 30. listopadu 2004 o pravidlech provádění programového dokumentu ‚plán zemědělského rozvoje Lotyšska pro uplatnění prováděcího programu na období let 2004–2006‘.“

20

Článek 76 vyhlášky č. 295 uvádí, že pokud podal žádost o agroenvironmentální podporu, musí žadatel během pětiletého období, které je předmětem závazku, podat každý rok žádost u úřadu pro podporu venkova. Není oprávněn změnit umístění plochy, která je předmětem závazku, ani zmenšit dotčenou plochu nebo snížit počet zvířat.

21

Článek 84 vyhlášky č. 295 uvádí, že v případě ukončení závazků z důvodů nepodání roční žádosti o poskytnutí podpory, změny umístění plochy, která je předmětem závazku, zmenšení plochy, která je předmětem závazku, nebo neoznámení plochy, která je předmětem závazku pro účely podpory, navrátí příjemce podpory podporu získanou na dotčenou plochu. Pokud byla plocha, která je předmětem závazku, zmenšena v rámci podopatření uvedených v uvedené vyhlášce, přizpůsobí se takto zmenšené dotyčné ploše průměrná výše plateb podpory v příslušném roce a sice tak, že se částka podpory získaná v rámci předmětné dílčí činnosti vydělí číselným vyjádřením plochy, která je předmětem závazku.

22

V roce 2005 Ezernieki pro účely získání podpory na rozvoj ekologického zemědělství v rámci agroenvironmentálního opatření stanoveného v nařízení č. 1257/1999 nahlásil 10,20 hektaru zemědělské půdy. V roce 2006 nahlásil pro účely téže podpory dalších 2,30 hektaru plochy, tedy celkem 12,50 hektaru. Toto rozšíření mělo za následek zahájení nového pětiletého období závazku. V roce 2010 podal žádost o platbu na plochu. Naopak nepodal žádost o poskytnutí agroenvironmentální podpory, protože se domníval, že období pětiletého závazku skončilo.

23

Úřad pro podporu venkova přijal dne 9. srpna 2011 rozhodnutí ukládající Ezernieki vrácení veškeré vyplacené agroenvironmentální podpory ve výši 3390,04 lotyšského latu (LVL) (přibližně 4800 eur). Toto rozhodnutí bylo odůvodněno skutečností, že v roce 2006, kdy bylo pro účely agroenvironmentální podpory oznámeno rozšíření půdní plochy, měl být původní závazek považován za nahrazený novým závazkem trvajícím od roku 2006 do roku 2010. Tím, že Ezernieki v roce 2010 nepožádala o vyplacení uvedené podpory, ukončil období závazku, takže byl povinen vrátit podpory, které mu již byly vyplaceny.

24

Ezernieki podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu na neplatnost k administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko), který jí vyhověl.

25

Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud, Lotyšsko), k němuž bylo podáno odvolání úřadu pro podporu venkova, žalobu žalobce v původním řízení zamítl. Tento soud totiž měl za to, že zaprvé v důsledku rozšíření plochy o 2,30 hektaru, jež bylo pro účely podpory oznámeno v roce 2006, vznikly Ezernieki nové závazky pro celou plochu na období pěti let, a to v souladu s článkem 55 vyhlášky č. 221. Na druhé straně rozhodl, že nepodání roční žádosti o pobírání podpory v roce 2010 vede k ukončení závazků, což znamená povinnost navrácení podpor získaných na dotyčnou plochu.

26

Ezernieki podal k předkládajícímu soudu proti rozsudku Administratīvā apgabaltiesa kasační opravný prostředek.

27

Předkládající soud má pochybnosti, pokud jde o soulad povinnosti vrácení získaných podpor, tak jak je uložena v původní věci vnitrostátní právní úpravou, s unijním právem. V podstatě se domnívá, že povinnost příjemce vrátit všechny získané podpory může být nepřiměřená, jelikož dodržel přijaté závazky, pokud jde o většinu plochy a pouze bezděčně opomenul oznámit změněnou plochu. Zdůrazňuje, že věc, která mu byla předložena, vykazuje následující zvláštnosti, totiž že plocha byla rozšířena od druhého roku původních závazků, rozšíření přesahuje pouze o 0,3 hektaru povolenou mez 2 hektarů a závazky byly dodrženy v průběhu pětiletého období, pokud jde o původně oznámenou plochu 10,20 hektaru.

28

Vzhledem k tomu, že se Augstākās tiesas Administratīvo lietu departaments (Vrchní soud, oddělení správních případů, Lotyšsko) domníval, že řešení sporu v původním řízení závisí na výkladu nařízení (ES) č. 1257/1999, č. 817/2004 a č. 796/2004, jakož i článků 17 a 52 Listiny, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

29

Svými čtyřmi otázkami, které je třeba zkoumat společně, se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004 musí být vzhledem k cíli nařízení č. 1257/1999 a č. 817/2004, zásadě proporcionality a článkům 17 a 52 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které je příjemce podpory poskytnuté za agroenvironmentální závazky týkající se několika let povinen vrátit celou již vyplacenou podporu z důvodu, že nepodal roční žádost o platbu této podpory za poslední rok pětiletého období svých závazků, pokud na jedné straně toto pětileté období nahradilo předchozí období z důvodu rozšíření zemědělsky využívané plochy, a na druhé straně tento příjemce nepřestal plnit své povinnosti týkající se zemědělského využívání plochy oznámené před tímto rozšířením.

30

Úvodem je třeba připomenout, že články 22 až 24 nařízení č. 1257/1999 definují obecné podmínky poskytování podpory pro metody zemědělské produkce koncipované zejména za účelem ochrany přírodního prostředí. Z těchto ustanovení vyplývá, že agroenvironmentální podpory jsou charakteristické tím, že se dotčení zemědělci na dobu pěti let zavážou k provozování zemědělství respektujícího životní prostředí. Oproti agroenvironmentálním závazkům týkajícím se minimální doby pěti let, je podpora poskytována ročně v závislosti na vzniklé ztrátě příjmů nebo z toho vyplývajících dodatečných nákladech (rozsudky ze dne 4. června 2009, JK Otsa Talu, C‑241/07, EU:C:2009:337, bod 36; ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 30, a ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 30).

31

Článek 66 odst. 5 nařízení č. 817/2004 kromě toho stanoví, že jedná-li se o víceletou podporu, uskutečňují se platby následující po platbě uskutečněné v roce podání žádosti na základě roční žádosti o platbu, s výjimkou případů, kdy členský stát zavedl postup účinného každoročního ověřování ve smyslu čl. 67 odst. 1 tohoto nařízení. Z tohoto čl. 66 odst. 5 vyplývá, že s výjimkou případů, kdy existuje takový vnitrostátní postup, není zemědělcům poskytnuta žádná platba, pokud nepodají roční žádost o platbu. Podání této roční žádosti tak představuje podmínku poskytnutí agroenvironmentálních podpor založených na uvedených článcích 22 až 24 (rozsudek ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 32).

32

Význam podání roční žádosti o platbu agroenvironmentálních podpor je rovněž zdůrazněn v čl. 67 odst. 1 nařízení č. 817/2004, který v případě systému kontrol víceleté podpory pro agroenvironmentální způsoby produkce stanoví, že kontroly prvních žádostí o účast na režimu podpor a následných žádostí o platbu se provádějí způsobem, který zajišťuje účinné ověření souladu žádostí s podmínkami pro poskytování podpor. Podání takové roční žádosti tedy umožňuje ověřit dodržování přijatých agroenvironmentálních závazků. Na základě této roční žádosti může platební agentura účinně každý rok ověřit, zda tyto závazky týkající se několika let jsou průběžně dodržovány a případně vyplatit podpory (rozsudek ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 33).

33

Kromě toho čl. 37 odst. 1 a 2 nařízení č. 817/2014 stanoví, že jestliže během doby platnosti závazku, jehož přijetí bylo podmínkou pro poskytnutí podpory, příjemce podpory rozšíří plochu zemědělského podniku o více než dva hektary, než je původní plocha, dojde k nahrazení původního závazku tohoto příjemce novým pětiletým závazkem. Článek 37 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že tento nový závazek se vztahuje na celkovou dotyčnou plochu za podmínek, které jsou přinejmenším stejně přísné jako podmínky původního závazku.

34

Z toho vyplývá, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení je v rozsahu, v němž vyžaduje na jedné straně na základě jedné z podmínek poskytnutí agroenvironmentálních podpor, aby uchazeč o tyto podpory po celé pětileté období závazku podléhal závazku předložit roční žádost o platbu, a která na druhé straně stanoví, že nové pětileté období závazku začíná v případě podstatného rozšíření plochy zemědělského podniku o více než dva hektary, než je původní plocha, slučitelná s výše uvedenými ustanoveními unijního práva.

35

Ve věci v původním řízení je nesporné, že příjemce nepodal žádost o podporu pro poslední rok pětiletého období závazku, které začalo od rozšíření plochy, jež přesáhlo původní plochu o dva hektary. Toto rozšíření bezpochyby splnilo všechny podmínky poskytnutí podpory, pokud jde o původně oznámenou plochu 10,20 hektaru.

36

Je však třeba připomenout, že pokud jde o agroenvironmentální podpory, pro něž je charakteristický víceletý závazek, musí být podmínky poskytnutí podpory dodržovány během celého období závazku, pro které byly tyto podpory přiznány (rozsudky ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 34, a ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 35).

37

Proto pokud jedna z těchto podmínek poskytnutí environmentální podpory, jakou je podání roční žádosti o platbu podpory požadované vnitrostátní právní úpravou dotčenou v původním řízení, není byť jedinkrát v průběhu celé doby trvání agroenvironmentálního projektu, k níž se příjemce těchto podpor zavázal, splněna, nemohou být podpory poskytnuty (rozsudek ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 35).

38

Jak přitom vyplývá z čl. 37 odst. 3 nařízení č. 817/2004, po podstatném rozšíření plochy dotyčného zemědělského podniku a zahájení nového pětiletého období závazku je příjemce povinen v celém tomto období dodržovat všechny povinnosti, které ze závazku vyplývají, a to pro celou rozšířenou plochu po dobu pěti let.

39

Kromě toho je třeba zdůraznit, že povinnost dodržovat podmínky agroenvironmentálních podpor má pouze žadatel o podporu. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce v původním řízení, povinnost informovat ze strany příslušných úřadů, pokud jde o jeho povinnost podat žádost o podporu pro poslední rok jeho závazků, nevyplývá z nařízení č. 1257/1999 a č. 817/2004.

40

Za těchto okolností nemůže skutečnost, že příjemce podpory, která mu byla poskytnuta za jeho závazky, splnil podmínky pro její poskytnutí jen částečně, odůvodnit zachování vyplácení této podpory.

41

Jak vyplývá z čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004, který odkazuje na článek 49 nařízení č. 2419/2001, který byl nahrazen článkem 73 nařízení č. 796/2004, v případě vyloučení poskytnutí agroenvironmentálních podpor z důvodu nedodržení podmínek poskytnutí těchto podpor, má příjemce uvedených podpor povinnost vrátit všechny již vyplacené částky, které souvisejí s podporami, jejichž poskytnutí bylo vyloučeno (rozsudky ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 36, a ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, bod 37).

42

Cíl nařízení č. 1257/1999 a č. 817/2004, zásada proporcionality ani články 17 a 52 Listiny nemohou zpochybnit tento výklad čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004.

43

Jak vyplývá z bodů 30 až 33 tohoto rozsudku, cílem nařízení č. 1257/1999 a č. 817/2004 je totiž ochrana životního prostředí. Obecná struktura jimi zavedeného systému je založena na účinném ověření zachovávání závazků přijatých k poskytnutí agroenvironmentálních podpor a na trvalém provádění agroenvironmentálních opatření na celé oznámené ploše a to po celou dobu pětiletého období závazku.

44

Povinnost vrácení podpor získaných příjemcem, jakým je žalobce v původním řízení, který nedodrží veškeré podmínky pro poskytnutí uvedených podpor, přispívá k uskutečnění tohoto cíle.

45

Dále je třeba zdůraznit, že roční platby podpor nelze považovat za konečné, jelikož takto vyplacené podpory mohou být vráceny příjemcem, pokud nedodrží všechny podmínky jejich vyplacení po celou dobu pětiletého období a to pro celou oznámenou plochu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 34, jakož i ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, body 36 a 37).

46

Nelze tedy namítat, že povinnost vrácení všech vyplacených podpor v případě nedodržení všech podmínek poskytnutí dotčených podpor je nepřiměřená sledovanému cíli z důvodu, že příjemce dodržel přijaté závazky, pokud jde o původně oznámenou plochu. Jak totiž vyplývá z bodu 41 tohoto rozsudku, nedodržení podmínek činí poskytnutí a ponechání si podpor neodůvodněným a právně nepodloženým, a to v plném rozsahu.

47

Závěrem je třeba uvést, že povinnost vrácení podpory neoprávněně vyplacené z důvodu nedodržení podmínky jejího poskytnutí nemůže být přirovnávána k zásahu do vlastnického práva, uznaného v článku 17 Listiny.

48

Ze znění čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004, podle kterého byly sporné podpory vyplaceny žalobci v původním řízení, totiž vyplývá, že posledně uvedený je povinen je vrátit v případě nedodržení podmínek tohoto vyplacení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, EU:C:2012:312, bod 34, jakož i ze dne 7. února 2013, Pusts, C‑454/11, EU:C:2013:64, body 36 a 37).

49

Za těchto podmínek se příjemce, který má povinnost vrátit neoprávněně získané podpory jakožto pouhý důsledek nedodržení podmínek pro jejich předmětné vyplacení, nemůže dovolávat ochrany poskytnuté článkem 17 Listiny.

50

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nejde o omezení výkonu vlastnického práva uznaného Listinou, není třeba analyzovat povinnost vrácení výše uvedených podpor vzhledem k článku 52 Listiny.

51

V tomto kontextu musí být čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004, ve světle cíle nařízení č. 1257/1999 a 817/2004, zásady proporcionality, jakož i vlastnického práva zakotveného Listinou, vykládán v tom smyslu, že nebrání ustanovením lotyšského práva dotčeným v původním řízení, která příjemci v původním řízení ukládají vrátit veškeré částky agroenvironmentálních podpor, jež mu byly neoprávněně vyplaceny.

52

Nic to nemění na tom, že se předkládající soud v rámci své čtvrté otázky táže, zda je možné nepoužít vnitrostátní právní úpravu dotčenou v původním řízení, přijatou v souladu s unijním právem, pokud její uplatnění je v rozporu se zásadou proporcionality, jak je vykládána v jeho vnitrostátním právním řádu.

53

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle zásady přednosti unijního práva nelze připustit, aby ustanovení vnitrostátního práva, i kdyby byla ústavní povahy, porušovala jednotnost a účinnost unijního práva (rozsudky ze dne 17. prosince 1970, Internationale Handelsgesellschaft, 11/70, EU:C:1970:114, bod 3; ze dne 13. prosince 1979, Hauer, 44/79, EU:C:1979:290, bod 14, jakož i ze dne 15. ledna 2013, Križan a další, C‑416/10, EU:C:2013:8, bod 70).

54

Vzhledem k výkladu použitému v bodě 46 tohoto rozsudku na soulad povinnosti vrácení všech agroenvironmentálních podpor žalobcem v původním řízení s unijním právem a konkrétně se zásadou proporcionality nemůže vnitrostátní soud vyloučit uplatnění právních důsledků stanovených vnitrostátní právní úpravou dotčenou v původním řízení přijatou v souladu s unijním právem.

55

Výjimka z použití ustanovení, jež jsou v souladu s unijním právem, nemůže být přijatelná ani na základě pojmu „ekvita“, na který předkládající soud rovněž odkazuje.

56

V tomto ohledu je třeba uvést, že je ustálenou judikaturou, že aniž jsou dotčeny zvláštní případy výslovně stanovené unijním zákonodárcem, unijní právo nezná obecnou právní zásadu, podle které norma platná v unijním právu nemůže být použita vnitrostátním orgánem, pokud důsledky této normy jsou přísné ve vztahu k zúčastněnému a unijní zákonodárce by se jim zjevně chtěl vyhnout, pokud by předvídal tento případ v okamžiku přijetí normy (rozsudek ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun, C‑248/04, EU:C:2006:666, bod 63 a citovaná judikatura). Ekvita tedy neumožňuje odchýlit se od použití ustanovení unijního práva mimo případy stanovené unijní právní úpravou nebo za předpokladu, že je právní úprava sama o sobě prohlášena za neplatnou (rozsudek ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun, C‑248/04, EU:C:2006:666, bod 64 a citovaná judikatura).

57

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 71 odst. 2 nařízení č. 817/2004 musí být, vzhledem k cíli nařízení č. 1257/1999 a 817/2004, zásadě proporcionality a článkům 17 a 52 Listiny, vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které je příjemce podpory poskytnuté za agroenvironmentální závazky týkající se několika let povinen vrátit celou již vyplacenou podporu z důvodu, že nepodal roční žádost o platbu této podpory za poslední rok pětiletého období svých závazků, pokud na jedné straně toto pětileté období nahradilo předchozí období z důvodu rozšíření zemědělsky využívané plochy a na druhé straně tento příjemce nepřestal plnit své povinnosti týkající se zemědělského využívání plochy oznámené před tímto rozšířením.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 71 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 817/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), musí být vzhledem k cíli nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1783/2003 ze dne 29. září 2003, a nařízení č. 817/2004, zásadě proporcionality a článkům 17 a 52 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které je příjemce podpory poskytnuté za agroenvironmentální závazky týkající se několika let povinen vrátit celou již vyplacenou podporu z důvodu, že nepodal roční žádost o platbu této podpory za poslední rok pětiletého období svých závazků, pokud na jedné straně toto pětileté období nahradilo předchozí období z důvodu rozšíření zemědělsky využívané plochy a na druhé straně tento příjemce nepřestal plnit své povinnosti týkající se zemědělského využívání plochy oznámené před tímto rozšířením.