—

za Post Danmark A/S S. Zinckem, advokat, a T. Lübbigem, Rechtsanwalt,

—

za Bring Citymail Danmark A/S P. Jakobsenem, advokat,

—

za dánskou vládu M. Wolff, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s J. Pinborgem, advokat,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi É. Gippini Fournierem a L. Malferrarim jakož i L. Grønfeldt, jako zmocněnci,

—

za Kontrolní úřad ESVO X. Lewisem a M. Schneiderem, jakož i M. Moustakali, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 82 ES.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Post Danmark A/S (dále jen „Post Danmark“) a Konkurrencerådet (Rada pro hospodářskou soutěž) ve věci systému retroaktivních slev zavedeného tímto podnikem v letech 2007 a 2008 pro adresné hromadné reklamní zásilky.

3

V době rozhodné z hlediska skutkového stavu, tedy v letech 2007 a 2008, byla Post Danmark kontrolována dánským státem a byla pověřena poskytováním všeobecných poštovních služeb distribuce dopisů a zásilek, mimo jiné hromadných zásilek o hmotnosti méně než 2 kg ve lhůtě jednoho dne na celém dánském území. Byla povinna uplatňovat tarifní režim, podle kterého se ceny za služby spadající pod povinnost všeobecné služby nemohly lišit v závislosti na místě určení.

4

Za účelem kompenzace povinnosti všeobecné služby a režimu jednotných sazeb, které jí byly uloženy, disponovala Post Danmark zákonným monopolem na distribuci listovních zásilek včetně hromadných zásilek o hmotnosti do 50 g, mezi něž náleží i adresné reklamní zásilky.

5

Adresné reklamní zásilky představují segment trhu hromadných zásilek, spočívající v distribuci reklamních zásilek s jednotným obsahem na adresu příjemce v rámci reklamních kampaní.

6

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Post Danmark zavedla v roce 2003 systém slev pro adresné reklamní zásilky, tedy v době, kdy na trhu distribuce hromadných zásilek neexistovala konkurence a kdy se monopol na distribuci listovních zásilek uplatňoval na veškeré listovní zásilky o hmotnosti do 100 g.

7

Tyto slevy se uplatňovaly na soubor alespoň 3000 jednotlivých exemplářů zásilek odevzdaných zákazníkem, přičemž listovní zásilky musely dosáhnout buď minimálního počtu 30000 dopisů ročně, nebo představovat hrubé roční poštovné ve výši alespoň 300000 dánských korun (DKK) (přibližně 40200 eur). Tento systém slev zahrnoval stupnici sazeb od 6 % do 16 %, přičemž posledně uvedená sleva se uplatnila na zákazníky, kteří odevzdali k doručení více než 2 miliony zásilek ročně nebo zásilky za více než 20 milionů DKK (přibližně 2680426 eur) ročně. Stupnice slev byla „standardizovaná“, tj. všichni zákazníci mohli získat stejné slevy v závislosti na součtu jejich nákupů v referenčním období, tj. jednoho roku.

8

Post Danmark a její zákazníci uzavírali na počátku roku dohody uvádějící odhadované množství zásilek za příslušný rok. Na základě těchto dohod docházelo periodicky k poskytování slev a vyúčtování. Lišilo-li se odevzdané množství od původního odhadu, provedla společnost Post Danmark na konci roku úpravu. Cena za zásilky každého zákazníka byla na základě množství skutečně zaslaných zásilek upravena na konci roku se zpětným účinkem od začátku téhož roku. Sazba konečných slev se použila na všechny zásilky odevzdané během dotčeného období, nikoli výlučně na zásilky, u nichž bylo překročeno původně odhadnuté množství. Stejně tak musel zákazník, jehož objem zásilek byl nižší než odhadované množství, vrátit Post Danmark získanou slevu.

9

Systém slev dotčený ve věci v původním řízení se uplatňoval na všechny reklamní zásilky s adresou příjemce bez ohledu na to, zda tyto zásilky spadaly či nespadaly pod monopol Post Danmark a zda k zasílání docházelo v oblastech, v nichž zajišťovali distribuci i jiní poskytovatelé. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že odstupňování slev uplatňovaných na služby adresných reklamních zásilek bylo nejvýhodnější pro zákazníky střední velikosti, neboť množství odevzdané velmi důležitými zákazníky značně přesahovalo nejvyšší stupeň.

10

Společnost Bring Citymail Danmark A/S (dále jen „Bring Citymail“), dceřiná společnost podniku Poste Norge AS, společnosti pověřené všeobecnými poštovními službami v Norsku, zahájila dne 1. ledna 2007 v Dánsku distribuci dotčených zásilek včetně adresných reklamních zásilek. Společnost Bring Citymail nabízela službu distribuce těchto zásilek nikoli ve lhůtě jednoho dne od zaslání, ale ve lhůtě tří dní. Tato služba byla dostupná přibližně 1 milionu domácností v Kodani (Dánsko) a okolí, což odpovídalo přibližně 40 % všech dotčených domácností.

11

Během relevantního období byla společnost Bring Citymail jediným vážným konkurentem Post Danmark na trhu hromadných zásilek.

12

Společnost Bring Citymail se v roce 2010 stáhla z dánského trhu z důvodu velkých ztrát. Podle vysvětlení podaných v tomto ohledu vznikla této společnosti ztráta ve výši 500 milionů DKK (přibližně 67010654 eur) z důvodu zřizovacích nákladů a záporných výsledků za účetní období 2006 až 2009.

13

Na základě stížnosti podané společností Bring Citymail měla Konkurrencerådet v rozhodnutí ze dne 24. června 2009 za to, že Post Danmark zneužila svého dominantního postavení na trhu distribuce hromadných zásilek tím, že v letech 2007 a 2008 uplatňovala na adresné reklamní zásilky slevy, které měly za následek zajištění věrnosti zákazníků a „uzamčení“ trhu, ač nemohla zisky odůvodnit vyšší efektivitou přinášející prospěch spotřebitelům a kompenzovat omezující účinky uvedených slev na hospodářskou soutěž.

14

Konkurrencerådet měla zejména za to, že společnost Post Danmark byla nevyhnutelným obchodním partnerem na trhu hromadných zásilek, neboť disponovala více než 95% podílem na trhu, na nějž by ztížen přístup značnými překážkami a který se vyznačoval úsporami z rozsahu. Navíc měla Post Danmark značnou strukturální výhodu vyplývající ze zákonného monopolního postavení, neboť během relevantního období spadalo pod tento monopol více než 70 % veškerých hromadných zásilek v Dánsku, jakož i z jedinečného zeměpisného pokrytí zahrnujícího celé Dánsko.

15

Podle Konkurrencerådet nutily tyto faktory zákazníky tohoto typu služeb, aby se obraceli na Post Danmark u 70 % zásilek, na něž měla tato společnost výlučné právo, a u významné části hromadných zásilek, které měly být zasílány mimo zeměpisné pokrytí společností Bring Citymail, takže společnost Bring Citymail mohla ve své zeměpisné oblasti soutěžit jen v případě přibližně 30 % zásilek.

16

Kromě toho Konkurrencerådet upozornila na strukturu a obsah systému slev, zejména na jeho zpětnou povahu s ročním obdobím pro získání práv a na rozpětí uplatňovaných slevových sazeb. Podle zjištění Konkurrencerådet nemohly být zhruba dvě třetiny zásilek zaslaných jakožto adresné reklamní zásilky podány mimo monopol u společnosti Bring Citymail místo u Post Danmark bez nepříznivých důsledků na rozsah slev.

17

Konkurrencerådet z toho dovodila, že uvedený systém měl za následek protisoutěžní vylučující účinek na trhu. V tomto ohledu měla Konkurrencerådet na rozdíl od Post Danmark za to, že není relevantní zakládat posouzení protisoutěžního vylučujícího účinku na trh vyvolaného systémem slev na kritériu„stejně výkonného soutěžitele“ zahrnujícího porovnání cen s náklady dominantního podniku. Podle tohoto orgánu totiž vzhledem ke zvláštním rysům dotčeného trhu nelze pro účely tohoto porovnání vyžadovat, aby byl nový soutěžitel krátkodobě stejně výkonný jako Post Danmark.

18

Rozhodnutím ze dne 10. května 2010 Konkurrenceankenævnet (odvolací komise pro hospodářskou soutěž) potvrdila rozhodnutí Konkurrencerådet ze dne 24. června 2009.

19

Post Danmark se v této věci obrátila na Sø- og Handelsretten (námořní a obchodní soud), který měl za to, že je sice nesporné, že k tomu, aby byl takový systém slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, v rozporu s článkem 82 ES, musí mít určitý vylučující účinek na trhu, avšak existuje pochybnost o kritériích, která je nutno uplatnit pro určení, zda takový systém může mít konkrétně vylučující účinek v rozporu s článkem 82 ES.

20

Za těchto podmínek se Sø- og Handelsretten rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21

Podstatou prvního a druhého pododstavce první otázky a prvního pododstavce třetí otázky předkládajícího soudu, které je nutno zkoumat společně, je, aby Soudní dvůr upřesnil kritéria, která mají být použita pro určení, zda takový systém slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, může mít vylučující účinek na trhu v rozporu s článkem 82 ES. Předkládající soud se rovněž táže, jaký význam má v rámci tohoto posouzení skutečnost, že uvedený systém slev se uplatní na většinu zákazníků na trhu.

22

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že systém slev uplatňovaný společností Post Danmark v letech 2007 a 2008 se vyznačoval třemi základními vlastnostmi.

23

Zaprvé byla stupnice slev, která obsahovala sazby od 6 % do 16 %, „standardizovaná“, tzn., že všichni zákazníci mohli získat stejnou slevu v závislosti na součtu jejich nákupů v referenčním období jednoho roku.

24

Zadruhé byly slevy „podmíněné“ v tom smyslu, že Post Danmark a její zákazníci uzavírali na počátku roku dohody uvádějící odhadované množství zásilek za příslušný rok. Lišilo-li se odevzdané množství od původního odhadu, provedla společnost Post Danmark na konci roku úpravu.

25

Zatřetí byly slevy „retroaktivní“ v tom smyslu, že jakmile byla původně stanovená prahová hodnota zásilky překročena, použila se sazba slev uplatněná na konci roku na všechny zásilky odevzdané během dotčeného období, nikoli výlučně na zásilky, u nichž bylo překročeno původně odhadnuté množství.

26

Pokud jde o použití článku 82 ES na systém slev, je třeba připomenout, že tento článek tím, že zakazuje zneužití dominantního postavení na trhu v rozsahu, v němž může být ovlivněn obchod mezi členskými státy, se vztahuje na jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu, na němž je stupeň hospodářské soutěže již oslabený právě v důsledku přítomnosti podniku v takovém postavení, a které má za následek bránění zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, anebo rozvoji této hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise, 322/81, EU:C:1983:313, bod 70, a British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 66).

27

Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že na rozdíl od množstevních slev, závislých výlučně na objemu nákupů u dotčeného výrobce, které v podstatě nejsou v rozporu s článkem 82 ES, brání věrnostní slevy poskytnutím finančních výhod tomu, aby se zákazníci při pokrývání svých potřeb výlučně nebo z významné části zásobovali u konkurenčních výrobců, což představuje zneužití ve smyslu tohoto článku (viz rozsudky Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise, 322/81, EU:C:1983:313, bod 71, jakož i Tomra Systems a další v. Komise, C‑549/10 P, EU:C:2012:221, bod 70).

28

Pokud jde o systém slev dotčený ve věci v původním řízení, je třeba podotknout, že tento systém nelze považovat za pouhé množstevní slevy závislé výlučně na objemu nákupů, neboť dotčené slevy nejsou přiznávány za každou individuální objednávku, což odpovídá úsporám nákladů dosaženým dodavatelem, ale na celkových objednávkách zadaných během daného období. Dále tento systém nebyl spojen s povinností nebo slibem kupujícího obracet se výlučně nebo z určité části na Post Danmark, což jej odlišuje od věrnostních slev ve smyslu judikatury uvedené v předchozím bodě.

29

Za těchto podmínek Soudní dvůr pro účely určení, zda podnik v dominantním postavení zneužil svého dominantního postavení využitím takového systému slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, opakovaně rozhodl, že je třeba posoudit veškeré okolnosti, zejména kritéria a podmínky poskytování slev, a zkoumat, zda tyto slevy poskytováním výhody, která není založena na žádném hospodářském plnění, které by ji odůvodnilo, nesměřují k tomu, aby byla kupujícímu odebrána nebo omezena možnost vybrat si zdroje zásobování, aby bylo zabráněno přístupu soutěžitelů na trh, aby byly uplatňovány rozdílné podmínky vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo k tomu, aby bylo posíleno dominantní postavení narušenou hospodářskou soutěží (rozsudky British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 67, jakož i Tomra Systems a další v. Komise, C‑549/10 P, EU:C:2012:221, bod 71).

30

Vzhledem ke zvláštnostem projednávaného případu je v rámci zkoumání všech relevantních okolností ještě nutno zohlednit rozsah dominantního postavení společnosti Post Danmark a zvláštní podmínky hospodářské soutěže na dotčeném trhu.

31

V tomto ohledu je nejprve nutno ověřit, zda tyto slevy mohou vyvolat vylučující účinek, tj. zda jsou způsobilé ztížit, nebo dokonce znemožnit soutěžitelům podniku v dominantním postavení přístup na dotčený trh a obchodním partnerům tohoto podniku navíc volbu mezi několika možnostmi odběru nebo obchodními partnery. Dále je nutno zkoumat, zda jsou přiznané slevy objektivně hospodářsky odůvodněny (rozsudek British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, body 68 a 69).

32

Pokud jde zaprvé o kritéria a podmínky poskytování slev, je nutno připomenout, že slevy dotčené ve věci v původním řízení byly „retroaktivní“ v tom smyslu, že pokud byla překročena prahová hodnota počtu zásilek stanovená na počátku roku, použila se sazba slev uplatněná na konci roku na všechny zásilky podané během dotčeného období, nikoli výlučně na zásilky, u nichž byla překročena původně odhadnutá prahová hodnota. Naproti tomu musel zákazník, jehož objem zásilek byl nižší než odhadované množství, vrátit Post Danmark získanou slevu.

33

Z judikatury přitom vyplývá, že smluvní závazky obchodních parterů podniku v dominantním postavení a tlak na ně vyvíjený mohou být obzvláště silné, pokud se slevy neurčují pouze v závislosti na nárůstu výše prodeje výrobků tohoto podniku dosaženého těmito smluvními partnery během posuzovaného období, ale také v závislosti na celkové výši tohoto prodeje. Relativně mírné změny výše prodeje výrobků podniku v dominantním postavení tak mají nepřiměřené účinky pro smluvní partnery (v tomto smyslu viz rozsudek British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 73).

34

Navíc je nutno zdůraznit, že systém slev dotčený ve věci v původním řízení byl založen na referenčním období jednoho roku. Všem systémům slev udělovaných v závislosti na množství prodaném během relativně dlouhého referenčního období je přitom vlastní, že tlak na kupujícího, aby dosáhl počtu nákupů nezbytného k získání výhody nebo aby neutrpěl ztrátu stanovenou pro celé období, se zvyšuje na konci referenčního období (rozsudek Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise, 322/81, EU:C:1983:313, bod 81).

35

Z toho důvodu, jak uvedla generální advokátka v bodech 37 a 38 svého stanoviska, takový systém slev usnadňuje podniku v dominantním postavení podpořit věrnost vlastních zákazníků a přilákat zákazníky svých soutěžitelů, a tím odčerpat ve svůj prospěch část poptávky otevřenou hospodářské soutěži na relevantním trhu. Tento účinek je ve věci v původním řízení ještě posílen skutečností, že slevy byly poskytovány bez rozdílu jak pro oblast sporné části poptávky, tak pro oblast nesporné části poptávky, tedy v tomto posledním případě na adresné reklamní zásilky o hmotnosti do 50 g, jež spadají pod zákonný monopol Post Danmark.

36

Ve věci v původním řízení ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že pro 25 nejdůležitějších zákazníků Post Danmark, představujících zhruba polovinu objemu transakcí na dotčeném trhu během dotyčného období, nemohly být zhruba dvě třetiny zásilek zasílaných jakožto adresné reklamní zásilky mimo monopol odeslány společností Bring Citymail místo podniku Post Danmark bez nepříznivých důsledků na rozsah slev. Pokud by bylo takové zjištění pravdivé, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, byla by motivace k výhradnímu nebo téměř výhradnímu využití služeb Post Danmark zvlášť silná a výrazně by omezovala možnost zákazníků svobodně si vybrat zdroje odběru.

37

Mimoto je pravda, že pokud jde o standardizaci stupnice slev spočívající v tom, že všichni zákazníci mohli získat stejné slevy v závislosti na součtu jejich nákupů v referenčním období, taková vlastnost umožňuje dospět k závěru, že systém slev zavedený Post Danmark v podstatě nevedl k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo ve smyslu čl. 82 písm. c) ES.

38

Nicméně pouhá skutečnost, že systém slev není diskriminační, nebrání tomu, aby měl na trhu vylučující účinek v rozporu s článkem 82 ES. V rozsudku Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise (322/81, EU:C:1983:313, body 86 a 91) Soudní dvůr sice nejprve nepřijal výtku Komise, podle které byl systém slev uplatňovaný společností Michelin diskriminační, nicméně poté rozhodl, že takový systém je v rozporu s článkem 82 ES, jelikož vytváří vztah závislosti mezi dalšími prodávajícími a touto společností.

39

Pokud jde zadruhé o rozsah dominantního postavení Post Danmark a o zvláštní podmínky hospodářské soutěže na trhu hromadných zásilek, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Post Danmark disponovala 95% podílem na tomto trhu, na nějž byl přístup chráněn značnými překážkami a který se vyznačoval značnými úsporami z rozsahu. Post Danmark měla rovněž značné strukturální výhody získané zejména zákonným monopolem na distribuci listovních zásilek o hmotnosti do 50 g, který se týkal 70 % všech hromadných zásilek. Navíc měla Post Danmark jedinečné zeměpisné pokrytí zahrnující celé Dánsko.

40

Velmi vysoký tržní podíl však poskytuje podniku, který jím disponuje, sílu, která z něj činí nevyhnutelného partnera a zajišťuje mu nezávislost jednání (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76, EU:C:1979:36, bod 41). Za těchto okolností je pro soutěžitele uvedeného podniku obzvláště obtížné nabídnout oproti slevám na základě celkového obratu z prodeje lepší podmínky. Díky svému citelně vyššímu tržnímu podílu představuje podnik v dominantním postavení zpravidla obchodního partnera, kterého na trhu nelze obejít (viz rozsudek British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 75).

41

Tato okolnost spolu se skutečnostmi uvedenými v bodě 39 tohoto rozsudku, které přispívají k upřesnění existujícího stavu hospodářské soutěže na relevantním trhu, umožňuje dospět k závěru, že hospodářská soutěž na tomto trhu je již citelně omezena.

42

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že systém slev, který nabízí takový podnik, jako je podnik dotčený ve věci v původním řízení, který své zákazníky neváže formálním závazkem, nicméně směřuje ke ztížení zásobování těchto zákazníků podniku u konkurenčních podniků, vytváří protisoutěžní vylučující účinek (v tomto smyslu viz rozsudek Tomra Systems a další v. Komise, C‑549/10 P, EU:C:2012:221, bod 72).

43

Předkládající soud se rovněž táže, jaký význam má v rámci tohoto posouzení skutečnost, že uvedený systém slev zavedený Post Danmark se uplatní na většinu zákazníků na trhu.

44

Okolnost, že slevy uplatňované Post Danmark se týkaly značné části zákazníků na trhu, není sama o sobě nepřímým důkazem zneužívajícího jednání tohoto podniku.

45

V rámci věci, jejímž předmětem bylo mimo jiné posouzení věrnostních slev uplatňovaných podnikem v dominantním postavení, totiž Soudní dvůr rozhodl, že nebylo nutné ověřit, jak velká byla část smluv, které obsahovaly sporné ustanovení, ve vztahu ke smlouvám, kde se toto ustanovení nevyskytovalo (rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, EU:C:1975:174, bod 511).

46

Nicméně skutečnost, že takový systém slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, zahrnuje většinu zákazníků na trhu, může být užitečným ukazatelem významu této praktiky a jejího dopadu na trh a může posílit pravděpodobnost protisoutěžního vylučujícího účinku.

47

Konečně v případě, že by předkládající soud konstatoval existenci protisoutěžních účinků přičitatelných Post Danmark, je třeba připomenout, že podnik v dominantním postavení může odůvodnit jednání, které by mohlo spadat pod zákaz uvedený v článku 82 ES.

48

Takový podnik může zejména prokázat, že vylučující účinek, který je důsledkem jeho jednání, může být vyvážen, nebo dokonce převážen výhodami ve formě efektivnosti, ze které mají prospěch i spotřebitelé (viz rozsudky British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 86, a TeliaSonera Sverige, C‑52/09, EU:C:2011:83, bod 76).

49

V tomto ohledu musí podnik v dominantním postavení prokázat, že nárůst efektivnosti, který může vyplývat z posuzovaného jednání, neutralizuje pravděpodobné škodlivé účinky na hospodářskou soutěž a zájmy spotřebitelů na dotčených trzích, že tohoto nárůstu efektivnosti mohlo nebo může být dosaženo uvedeným jednáním, že toto jednání je k jeho dosažení nezbytné a nevylučuje účinnou hospodářskou soutěž potlačením veškerých existujících zdrojů stávající nebo potenciální konkurence nebo jejich většiny (rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 42).

50

S ohledem na předchozí úvahy je nutno odpovědět na první a druhý pododstavec první otázky a první pododstavec třetí otázky tak, že pro určení, zda takový systém slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, zavedený podnikem v dominantním postavení, může mít vylučující účinek na trhu v rozporu s článkem 82 ES, je třeba posoudit veškeré okolnosti projednávaného případu, zejména kritéria a podmínky poskytování slev, rozsah dominantního postavení dotčeného podniku a zvláštní podmínky hospodářské soutěže na relevantním trhu. Okolnost, že uvedený systém slev zahrnuje většinu zákazníků na trhu, může být užitečným ukazatelem významu této praktiky a jejího dopadu na trh a může posílit pravděpodobnost protisoutěžního vylučujícího účinku.

51

Podstatou třetího a čtvrtého pododstavce první otázky předkládajícího soudu je, aby Soudní dvůr upřesnil význam, který je nutno přikládat kritériu „stejně výkonného soutěžitele“ v rámci posuzování systému slev s ohledem na článek 82 ES.

52

Vzhledem k tomu, že předkládající soud ve čtvrté části první otázky zmínil sdělení Komise, nazvané „Pokyny k prioritám Komise v oblasti prosazování práva při používání článku 82 [ES] na zneužívající chování dominantních podniků vylučujících ostatní soutěžitele“, je nutno úvodem podotknout, že tento text se omezuje na vymezení přístupu Komise k výběru věcí, kterými se hodlá zabývat přednostně, takže správní praxe Komise nemá závazný účinek pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a vnitrostátní soudy.

53

Je třeba podotknout, že použití kritéria „stejně výkonného soutěžitele“ spočívá v přezkumu toho, zda tarifní praktiky dominantního podniku v dominantním postavení hrozí vyloučením stejně výkonného konkurenta, jako je tento podnik, z trhu.

54

Toto kritérium je založeno na porovnání cen použitých podnikem s dominantním postavením a určitých nákladů vzniklých tomuto podniku, jakož i na analýze jeho strategie (viz rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 28).

55

Kritérium „stejně výkonného soutěžitele“ bylo Soudním dvorem konkrétně použito na praxi nízkých cen ve formě selektivních cen nebo predátorských cen (k selektivním cenám viz rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, body 28 až 35, a k predátorským cenám rozsudky AKZO v. Komise, C‑62/86, EU:C:1991:286, body 70 až 73, jakož i France Télécom v. Komise, C‑202/07 P, EU:C:2009:214, body 107 a 108), jakož i k stlačování marží (rozsudek TeliaSonera Sverige, C‑52/09, EU:C:2011:83, body 40 až 46).

56

Pokud jde o porovnání cen a nákladů v souvislosti s použitím článku 82 ES na systém slev, Soudní dvůr rozhodl, že účtování „záporných“ cen zákazníkům – tzn. cen nižších, než jsou ceny výrobní – nepředstavuje předpoklad konstatování zneužívající povahy systému retroaktivních slev nabízených podnikem v dominantním postavení (rozsudek Tomra Systems a další v. Komise, C‑549/10 P, EU:C:2012:221, bod 73). V téže věci Soudní dvůr upřesnil, že neprovedení porovnání cen s náklady nepředstavuje nesprávné právní posouzení (rozsudek Tomra Systems a další v. Komise, C‑549/10 P, EU:C:2012:221, bod 80).

57

Z toho vyplývá, že z článku 82 ES nebo z judikatury Soudního dvora nelze dovodit právní povinnost opírat se při konstatování zneužívající povahy systému slev uplatňovaných podnikem v dominantním postavení systematicky o kritérium stejně výkonného soutěžitele, jak podotkla generální advokátka v bodech 61 a 63 svého stanoviska.

58

Tento závěr nemůže mít nicméně za následek, že bude v zásadě vyloučeno použití kritéria stejně výkonného soutěžitele ve věcech, ve kterých byl zpochybněn systém slev, pro účely zkoumání slučitelnosti s článkem 82 ES.

59

Naproti tomu v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, vyznačující se tím, že podnik v dominantním postavení drží velmi významný podíl na trhu, a strukturálními výhodami získanými zejména zákonným monopolem tohoto podniku, týkajícím se 70 % zásilek na dotčeném trhu, je uplatnění kritéria stejně výkonného soutěžitele irelevantní, neboť struktura trhu prakticky znemožňuje existenci stejně výkonného soutěžitele.

60

Kromě toho na takovém trhu, jako je trh dotčený ve věci v původním řízení, na nějž je přístup chráněn značnými překážkami, by přítomnost méně výkonného konkurenta mohla přispět k zesílení soutěžního tlaku na tomto trhu a z tohoto důvodu vykonávat tlak na jednání podniku v dominantním postavení.

61

Kritérium stejně výkonného soutěžitele musí být vnímáno jako jeden z nástrojů k posouzení existence zneužití dominantního postavení v rámci systému slev.

62

V důsledku toho je třeba odpovědět na třetí a čtvrtý pododstavec první otázky tak, že uplatnění kritéria „stejně výkonného soutěžitele“ není nezbytnou podmínkou při konstatování zneužívající povahy systému slev ve smyslu článku 82 ES. V takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, je uplatnění kritéria „stejně výkonného soutěžitele“ irelevantní.

63

Podstatou druhé otázky a druhého pododstavce třetí otázky předkládajícího soudu, na které je třeba odpovědět společně, je, zda musí být článek 82 ES vykládán v tom smyslu, že protisoutěžní účinek takového systému slev, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, musí být k tomu, aby spadal do oblasti působnosti tohoto článku, pravděpodobný a kromě toho závažný nebo významný.

64

Pokud jde zaprvé o pravděpodobnost protisoutěžního účinku, vyplývá z judikatury uvedené v bodě 29 tohoto rozsudku, že za účelem prokázání, zda podnik v dominantním postavení toto postavení zneužil uplatňováním systému slev, je třeba zejména přezkoumat, zda tyto slevy nesměřují k odnětí nebo omezení možností kupujícího zvolit si zdroje odběru, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh, k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže.

65

V tomto ohledu a jak upřesnila generální advokátka v bodě 80 svého stanoviska, protisoutěžní účinek určité praktiky nesmí být čistě hypotetické povahy.

66

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že za účelem prokázání zneužívající povahy takové praktiky musí její protisoutěžní účinek na trhu existovat, ale nemusí být nezbytně konkrétní, jelikož je dostačující prokázání potenciálního protisoutěžního účinku, který může vytlačit z trhu přinejmenším stejně výkonné soutěžitele, jako je podnik v dominantním postavení (rozsudek TeliaSonera Sverige, C‑52/09, EU:C:2011:83, bod 64).

67

Z toho vyplývá, že do oblasti působnosti článku 82 ES spadají pouze podniky v dominantním postavení, jejichž chování může mít protisoutěžní účinek na trh.

68

V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že posouzení schopnosti systému slev omezit hospodářskou soutěž musí být provedeno s přihlédnutím k veškerým relevantním okolnostem a kritériím, na jejichž základě jsou slevy poskytovány, k počtu dotčených zákazníků a k vlastnostem trhu, na němž působí dominantní podnik.

69

Účelem takového posouzení je určit, zda jednání podniku v dominantním postavení vede ke skutečnému nebo pravděpodobnému vyloučení konkurentů na úkor hospodářské soutěže, a v důsledku toho na úkor zájmů spotřebitelů (rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 44).

70

Pokud jde zadruhé o závažnost nebo významnost protisoutěžního účinku, je sice pravda, že zjištění dominantního postavení samo o sobě neznamená žádnou výtku vůči dotyčnému podniku (rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 21), avšak chování takového podniku může z důvodu, že struktura hospodářské soutěže je již oslabena, vést ke zneužití jeho dominantního postavení (v tomto smyslu viz rozsudky Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76, EU:C:1979:36, bod 123, a France Télécom v. Komise, C‑202/07 P, EU:C:2009:214, bod 107).

71

Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že podnik v dominantním postavení nese zvláštní odpovědnost za to, že jeho chování nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na vnitřním trhu (viz rozsudek Post Danmark, C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 23 a citovaná judikatura).

72

Navíc vzhledem k tomu, že konkurenční struktura trhu je již oslabena přítomností dominantního podniku, může jakékoliv další oslabení této konkurenční struktury představovat zneužití dominantního postavení (rozsudek Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76, EU:C:1979:36, bod 123).

73

Z toho vyplývá, že stanovení prahu citlivosti (prahové hodnoty de minimis) za účelem určení zneužití dominantního postavení není opodstatněné. Tato protisoutěžní praktika je totiž sama o sobě způsobilá závažným způsobem omezit nebo vyloučit hospodářskou soutěž na trhu, na kterém působí dotčený podnik.

74

Z výše uvedených úvah vyplývá, že článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohl protisoutěžní účinek takového systému slev uplatňovaného podnikem v dominantním postavení, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, spadat do oblasti působnosti tohoto článku, musí být pravděpodobný, aniž by bylo nutné prokázat, že je závažný nebo významný.

75

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: