—

za Iron & Smith kft A. Krajnyákem a N. Kovácsem, ügyvédek,

—

za Unilever NV P. Lukácsim a B. Bozókim, ügyvédek,

—

za maďarskou vládu M. Fehérem a M. Ficsorem, jako zmocněnci,

—

za dánskou vládu C. Thorningem, M. Wolff a M. Lyshøjem, jako zmocněnci,

—

za francouzskou vládu D. Colasem, F-X. Bréchotem a D. Segoinem, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

—

za vládu Spojeného království J. Beeko, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s N. Saundersem, barrister

—

za Evropskou komisi B. Béresem a F. W. Bulstem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Iron & Smith kft (dále jen „Iron & Smith“) a Unilever NV (dále jen „Unilever“), týkajícího se změny rozhodnutí Szellemi Tulajdon Nemzeti Hivatala (Úřad průmyslového vlastnictví, dále jen „Úřad“), kterým Úřad zamítl přihlášku k zápisu ochranné známky podanou společností Iron & Smith.

3

Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) stanoví:

„1.   Ochranná známka pro výrobky nebo služby, která je zapsána za podmínek a způsobem stanoveným v tomto nařízení, se dále nazývá ‚ochranná známka Společenství‘.

2.   Ochranná známka Společenství má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celém Společenství: může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, být zrušena nebo prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celého Společenství. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“

4

Podle čl. 9 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení:

„1.   Z ochranné známky Společenství vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

[...]

5

Podle čl. 15 odst. 1 zmíněného nařízení:

„[p]okud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Společenství řádně ve Společenství užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka Společenství sankcím podle tohoto nařízení, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.“

6

Článek 51 téhož nařízení v odst. 1 písm. a) stanoví:

„Ke zrušení práv majitele ochranné známky Společenství dojde na základě návrhu podaného u úřadu [pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

7

Článek 4 směrnice 2008/95 zní takto:

„1.   Ochranná známka nesmí být zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou:

[...]

2.   ‚Staršími ochrannými známkami‘ se pro účely odstavce 1 rozumějí:

3.   Ochranná známka dále nebude zapsána nebo, je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud je totožná nebo podobná starší ochranné známce Společenství ve smyslu odstavce 2 a pokud má být nebo byla zapsána pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší známka zapsána, jestliže tato ochranná známka Společenství získala ve Společenství dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství anebo jim působilo újmu.

[...]“

8

Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. c ) zákona č. XI z roku 1997 o ochraně ochranných známek a zeměpisných označení (a védjegyek és a földrajzi árujelzők oltalmáról szóló 1997. évi XI. törvény, dále jen „Vt“) vyplývá, že zápis ochranné známky se zamítne, pokud je totožná se starší ochrannou známkou, která má na území tohoto státu dobré jméno, anebo je jí podobná, a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby odlišné od těch, pro které je zapsána starší ochranná známka, jestliže by její užívání neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména této ochranné známky anebo jim působilo újmu.

9

Podle § 76/C odst. 2 uvedeného zákona je při použití § 4 odst. 1 písm. c) tohoto zákona třeba zohlednit starší ochrannou známku Společenství, která má „dobré jméno“ v Evropské unii ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c ) nařízení č. 207/2009.

10

Návrhem podaným dne 13. dubna 2012 podala Iron & Smith u Úřadu přihlášku k zápisu barevného obrazového označení „be impulsive“, jakožto národní ochranné známky. Společnost Unilever podala proti této přihlášce námitky. V tomto ohledu odkazovala s odvoláním zejména na čl. 4 odst. 1 písm. c) Vt na své starší ochranné známky Společenství a mezinárodní ochranné známky Impulse.

11

Jelikož Unilever neprokázala, že tyto ochranné známky byly široce známy v Maďarsku, nebylo možno stanovit jejich dobré jméno jakožto mezinárodních ochranných známek. Co se však týče ochranné známky Společenství dovolávané na podporu námitek, Úřad konstatoval, že vzhledem k tomu, že Unilever provedla reklamní kampaň a prodala velká množství výrobků chráněných dotčenou ochrannou známkou ve Velké Británii a v Itálii, bylo dobré jméno ochranné známky Společenství prokázáno pro podstatnou část Unie. Vzhledem k okolnostem případu Úřad zjistil, že existuje nebezpečí, že užívání této ochranné známky bez řádného důvodu umožní neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky Společenství. Obrazové označení, jehož zápis jakožto ochranné známky je požadován, může totiž v myslích běžně informovaných spotřebitelů evokovat ochrannou známku společnosti Unilever.

12

Iron & Smith podala poté návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky k zápisu, v němž Úřadu především vytýkala, že se pro účely konstatování, že bylo prokázáno dobré jméno ochranné známky Společenství, spokojil se skutečností, že výrobky společnosti Unilever představovaly 5% podíl na trhu ve Velké Británii a 0,2% podíl na trhu v Itálii.

13

Při přezkumu čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 76/C odst. 2 Vt, jakož i čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení 207/2009 a čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 dospěl předkládající soud k závěru, že tato ustanovení neposkytují žádné údaje týkající se otázky, jaký rozsah zeměpisné oblasti Evropské unie je relevantní pro určení, že má ochranná známka Společenství dobré jméno. Kromě toho vyvstává otázka, zda i v případě existence takového dobrého jména lze mít za to, že pokud je takováto ochranná známka v dotčeném členském státě neznámá, neumožňovalo by užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství, anebo být těmto vlastnostem na újmu.

14

Za těchto podmínek se Fövárosi Törvényszék (městský soud v Budapešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Podstatou prvních tří otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, za jakých podmínek lze mít na základě čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95, za okolností, jako jsou ty, o které se jedná v původním řízení, za to, že ochranná známka Společenství má dobré jméno v Unii.

16

Je třeba uvést, že pojem „získala ve Společenství dobré jméno“, použitý v čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95, má stejný význam jako totožný výraz obsažený v čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, který je totožný s čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

17

V této souvislosti Soudní dvůr s ohledem na čl. 9 odst. odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 rozhodl, že pojem „dobré jméno“ předpokládá určitý stupeň znalosti u relevantní veřejnosti, který musí být považován za dosažený, pokud ochrannou známku Společenství zná podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje (viz rozsudek PAGO International, C‑301/07, EU:C:2009:611, body 21 a 24).

18

Při zkoumání této podmínky musí vnitrostátní soud vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl na trhu, který starší ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci (rozsudek PAGO International, C‑301/07, EU:C:2009:611, bod 25).

19

Z teritoriálního hlediska musí být podmínka dobrého jména považována za splněnou, pokud ochranná známka Společenství má dobré jméno v podstatné části Evropské unie, přičemž tato část může případně odpovídat zejména území pouze jediného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek PAGO International, C‑301/07, EU:C:2009:611, body 27 a 29).

20

Jakmile je tedy dobré jméno starší ochranné Společenství zjištěno na podstatné části území Unie, jež se může případně krýt s územím jediného členského státu, je třeba mít za to, že tato ochranná známka má „dobré jméno v [Unii]“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 a od majitele této ochranné známky nelze požadovat podání důkazu tohoto dobrého jména na území členského státu, kde byla podána žádost o zápis pozdější národní ochranné známky, jež je předmětem námitek.

21

Pokud jde o ustanovení týkající se požadavku řádného užívání ochranné známky Společenství v Evropské unii, například čl. 15 odst. 1 a článek 51 nařízení č. 207/2009, sledují jiný cíl než ustanovení týkající se rozšířené ochrany poskytované ochranným známkám s dobrým jménem v Unii, jakým je zejména na čl. 9 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek Leno Merken, C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 53). Zatímco posledně uvedené ustanovení se týká podmínek pro ochranu rozšířenou nad rámec kategorií výrobků a služeb, pro které byla ochranná známka Společenství zapsána, pojem „řádné užívání“ obsažený v čl. 15 odst. 1 a v článku 51 nařízení č. 207/2009 vyjadřuje minimální požadavek užívání, který musí splňovat všechny ochranné známky, aby mohly být chráněny.

22

Kromě toho je třeba uvést, že není možné a priori abstraktně stanovit, z jakého územního rozsahu by se mělo vycházet pro určení toho, zda je užívání uvedené ochranné známky řádné, či nikoliv (viz rozsudek Leno Merken, C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 55).

23

Z toho vyplývá, že ustanovení týkající se požadavku na řádné užívání ochranné známky Společenství, a zejména kritéria stanovená judikaturou za účelem určení tohoto řádného užívání, se liší od ustanovení a kritérií týkajících se dobrého jména takovéto ochranné známky v Unii.

24

Proto kritéria stanovená judikaturou, týkající se řádného užívání ochranné známky Společenství, nejsou jako taková relevantní pro stanovení existence „dobrého jména“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95.

25

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je na první tři otázky nutno odpovědět tak, že čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že je-li dobré jméno starší ochranné známky Společenství zjištěno na podstatné části území Unie, které se může případně krýt s územím jediného členského státu, což nutně nemusí být stát, kde byla podána žádost o zápis pozdější národní ochranné známky, je třeba mít za to, že tato ochranná známka má dobré jméno v Unii. Kritéria stanovená judikaturou, týkající se řádného užívání ochranné známky Společenství, nejsou jako taková relevantní k prokázání existence „dobrého jména“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 této směrnice.

26

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, za jakých podmínek se použije čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95, jestliže starší ochranná známka Společenství již získala dobré jméno na podstatné části území Unie, nikoli však u relevantní veřejnosti členského státu, ve kterém byl požadován zápis pozdější národní ochranné známky, jíž se týkala námitka.

27

Článek 4 směrnice odst. 3 směrnice 2008/95 stanoví, že pokud ochranná známka Společenství získala „ve Společenství dobré jméno“ a užívání pozdější ochranné známky podobné ochranné známce Společenství bez řádného důvodu, pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž je zapsána ochranná známka Společenství, by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství anebo jim působilo újmu, nesmí být tato pozdější ochranná známka zapsána.

28

Jestliže relevantní veřejnost nespojuje starší ochrannou známku Společenství s pozdější národní ochrannou známkou, tj. nedává si je do souvislosti, užívání pozdější ochranné známky neumožňuje vzhledem k čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim působit újmu (obdobně viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 30 a 31).

29

Proto za předpokladu, že starší ochranná známka Společenství není známa relevantní veřejnosti členského státu, ve kterém byl požadován zápis pozdější národní ochranné známky, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu, neumožňuje používání této národní ochranné známky v zásadě neumožňuje neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působit újmu.

30

Naproti tomu i v případě, že starší ochranná známka Společenství není známa podstatné části relevantní veřejnosti členského státu, ve kterém byl požadován zápis pozdější národní ochranné známky, nelze nicméně vyloučit, že část této relevantní veřejnosti, jež není z obchodního hlediska zanedbatelná, zmíněnou ochrannou známku zná a spojuje ji s pozdější národní ochrannou známkou.

31

Existence takovéhoto spojení, kterou je třeba posuzovat globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávané věci (viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 41), nemůže zajisté sama o sobě postačovat k závěru o existenci jednoho ze zásahů podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 (obdobně viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 32). Aby mohl mít majitel starší ochranné známky Společenství prospěch z ochrany podle tohoto ustanovení, musí podat důkaz, že by užívání pozdější známky umožňovalo „neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působit újmu“, a tím prokázat buď skutečný a trvající zásah do jeho ochranné známky ve smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95, nebo vážné nebezpečí, že k takovému zásahu dojde v budoucnosti. V takovém případě přísluší majiteli pozdější ochranné známky prokázat, že k užívání této ochranné známky existuje řádný důvod (obdobně viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 37 a 39).

32

Existence některého ze zásahů podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95 nebo vážného nebezpečí, že by k takovému zásahu mohlo v budoucnu dojít, musí být – stejně jako existence spojení mezi kolidujícími ochrannými známkami – posuzována globálně s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu (obdobně viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 68).

33

V této souvislosti je třeba zejména připomenout, že čím bezprostředněji a silněji pozdější ochranná známka evokuje starší ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že bude stávající nebo budoucí užívání pozdější ochranné známky protiprávně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim způsobí újmu (viz rozsudek Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 67).

34

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je na čtvrtou předběžnou otázku třeba odpovědět, že pokud již starší ochranná známka Společenství získala dobré jméno na podstatné části území Unie, nikoli však u relevantní veřejnosti členského státu, ve kterém byl požadován zápis pozdější národní ochranné známky, jíž se týká námitka, může mít majitel starší ochranné známky Společenství prospěch z ochrany podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95, pokud se ukáže, že část zmíněné veřejnosti, která není z obchodního hlediska zanedbatelná, tuto ochrannou známku zná a spojuje ji s pozdější národní ochrannou známkou, a že vzhledem ke všem relevantním faktorům projednávaného případu existuje buď skutečný a trvající zásah do ochranné známky Společenství ve smyslu tohoto ustanovení, anebo vážné nebezpečí, že k takovému zásahu dojde v budoucnosti.

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: